Reklama

.

.

pondělí 11. listopadu 2019

Několik kapek dehtu

Profesor Mojmír Grygar
Mojmír Grygar
11.11.2019

Profesor Mojmír Grygar předkládá úvahu o pádu berlínské zdi a sjednocení Německa, o událostech předcházejících i následujících. Jeho text je příspěvkem k hodnocení řetězového pádu totalitních režimů ve východní Evropě, ke kterému došlo před třiceti lety.

1.
V bečce medu, kterou nám nabízejí domácí i západní média oslavující pád Berlínské zdi, postrádám několik kritických kapek, které by poněkud oslabily sladkost radostných oslav. Pokusím se tyto kapky dehtu vyjádřit co nejstručněji.

Výstavba zdi pronikající živým organismem velkého města je věc nežádoucí a hnusná. Nemuselo k tomu dojít, kdyby západní mocnosti ponechaly Berlín ve východní okupační zóně. Rozřezat město na několik svévolně zvolených částí je tou základní příčinou zla nazývaného Berlínská zeď. Slyším námitku: hlavní město se právem rozparcelovalo, protože na porážce Německa se podílely čtyři státy. Odpovídám: jen při dobývání Berlína zahynulo 80 000 sovětských vojáků, zatímco ztráty amerických vojáků během celé operace v Evropě činily 110 000. Celkové ztráty Rusů během války dosáhly 6,5 milionů (všech národností 8 milionů), šestnáctkrát většího počtu, než byly americké ztráty. (Uvážíme-li, že americká armáda ztratila na japonské frontě 296 000 vojáků, potom tvrzení některých amerických stratégů a historiků, že použití atomových pum zachránilo život několika statisícům, ne-li půl milionu útočníků budeme považovat za přehnané.) Ztráty obětí války v SSSR dosáhly 13,77% celkového počtu obyvatel, zatímco Spojené státy přišly na obou frontách o 0, 92% všech občanů.
Vím, že je těžké soudit jen podle počtu obětí, ale v tomto případě naprostá nerovnost volá po změně pohledu na poválečné uspořádání Německa i jiných evropských států. V době, kdy se jednalo o rozdělení Německa a Berlína, sovětští politici, ať už si o nich myslíme cokoliv, tahali za kratší konec – neměli atomovou pumu. Kdyby ji měli, leccos by dopadlo jinak.


2.
U zdi zahynulo za několik desetiletí na 360 lidí. Toto číslo se nezmenší, když připomeneme, že u mnohonásobně delší a neméně absurdní „železné opony“ oddělující západní hranici Spojených států a Mexika během mnoha roků přišlo o život lidé. Stříleli a střílí po nich lidé z pohraniční stráže, speciální vojenské jednotky, místní farmáři a každý, kdo měl a má pocit, že brání posvátnou zemi před náporem barbarů. Nevím, zda jsou tam na mexické straně ještě stále upevněny stovky prken se jmény padlých a zda jejich počet někdo zaznamenává. V americké armádě platí zásada, že počet zabitých nepřátel se nepočítá. O těchto padlých nic nevíme. Oplakává je někdo? Kladou příbuzní nebo přátelé na místo, kde padli, květiny ?

Před deseti lety jsem napsal článek o tom, jak zdi symbolizují neschopnost států a národů řešit vzájemné rozepře. Dnes po pádu slavné Berlínské zdi se nové železné opony neobyčejně rozmohly: čtyřmetrová ohrada podivnou křivkou rozděluje Izrael od území Palestinců (doporučuji promítnout si otřesné dokumentární fotografie Josefa Koudelky); nesnadno zachytitelná elektronická zeď budovaná německými vojenskými experty na hranicích Saúdské Arábie; přehrada oddělující španělské území na severním pobřeží Afriky jako divoká aréna dobývaná zoufalými sebevrahy; zdi v Bulharsku, v Maďarsku a jinde...


3.
Jistě budete souhlasit s tím, že něco jiného je hrstka šéfů, ozbrojenců, fízlů a jiných privilegovaných Východního Německa a něco jiného jsou milióny obyčejných lidí, kteří nenesu odpovědnost za politiku svých pohlavárů. Lidé na žhavé linii kapitalistického Západu a komunistického Východu si dobře uvědomovali hranice svých sil, a jestliže se v rámci ohraničených možností snažili co nejvíc zlepšit své životní podmínky, nezazlívejme jim to, nepodezírejme je ze zbabělosti a nedávajme jim za příklad disidenty, zejména jsou-li placeni z Sorosova fondu, ani po nich nechtějme, aby šli hlavou proti zdi.

V lednu 1990 jsem projížděl územím bývalého DDR a večer strávený v hospodě v rozhovoru s místními lidmi mi dodnes nejde z hlavy. Byli ke mne, přestože jsem byl cizinec, přívětiví a otevření; rozhovor se rychle zaměřil na aktuální politickou situaci. Nabízeli mi pěkně vypravenou publikaci věnovanou přírodě, kultuře a hospodářství svého kraje. Zřejmě se chtěli pochlubit tím, co mají pěkného. Byli rádi, že se Německo konečně zbavuje absurdního dědictví války a že se po letech budou moci stýkat se svými příbuznými a známými na západě. Ale z toho, co se bude dít v jejich mestečku a okolí, neočekávali jen samé dobré zprávy. Ukazovali mi zámek na zalesněné hoře, který byl dobře vidět z okna – i když podobný výjev mnohokrát zneužili malíři romantických kýčů, nemohl jsem mu upřít malebnost a působivost. – Zámek slouží, říkali mi, jako rekreační objekt pro naše děti a mládež. Očekávají, že se sem vrátí dědička šlechtického rodu, a pochybují, že by dovolila, aby zámek sloužil dosavadnímu účelu. Jeden ze sousedů se rozhovořil s obavou o tom, že se budou zavírat podniky a závody, hrozí jim, že nebudou s to soutěžit s bohatými západními firmami nebo že o jejich osudu rozhodnou cizí majitelé. Netušil, že sjednocení připraví jejich zemi o 80 % pracovních míst a že za sjednocení a osvobození zaplatí těžkou daň. Netušil, že sjednocení bude se dít pod taktovkou kapitálu, nikoliv demokracie. Když jsem později uvažoval o tomto setkání – v následujících měsících jsem byl účastníkem více podobných diskusí –, dospěl jsem k velmi nekorektnímu závěru, že zestátňovací a vyvlastňovací furore v DDR, i v jiných zemích, přece jen někde v základu odpovídalo dějinné spravedlnosti. Drastická léčba nápravy křivd v některých případech natropila nové bezpráví, narušila jeden za základních požadavků demokracie, která má vyrovnat starší příkré sociální nerovnosti zakonzervované nacisty. Vybavil se mi fakt, že soudy v BRD necelých šest let po válce vydaly Zákon o ukončení denacifikace (Entnazifizierunfgsschlußgesetz) a vzápětí další zákony, které měly napravit „chyby při provádění denacifikace“. Tak došlo spolu s vyhlášením dalekosáhlých amnestií k tomu, že Adenauerovo Německo rázem udělalo za minulostí tlustou čáru. Bylo to zapotřebí, protože vypukla studená válka a každého zkušeného muže na této frontě bylo třeba. Jinak by se přece šéfem Adenaerovy tajné policie nemohl stát generálmajor Reinhardt Gehlen, válečný zločinec, který získal ostruhy na východní frontě jako specialista při výsleších válečných zajatců. Také s můžeme ptát, jak se mohl stát právník Hans Globke, který se podílel na sestavení norimberských protižidovských zákonů, kancléřovým poradcem a spolupracovníkem. Adam Michnik Adenauera ocenil za to, jak šikovně dovedl napravovat nacistické pohlaváry. Nevšiml si však, že nešlo o převýchovu, v novém Německu jim nikdo, měli-li co nové moci nabídnout, jejich minulost nepřipomínal.

Napadlo mě, zda někdo někdy vydá zákon, který by napravil křivdy způsobené příliš horlivou privatizací, dekolektivizací, debolševizací. Adenauerův zákon o nápravě škod způsobených denacifikací by mohl posloužit jako vzor.


4. 
Günther Grass mnoho let před pádem berlínské zdi prohlásil, že existují dvě Německa, dva německé jazyky, dva životní styly. Tím jakoby předpověděl potíže, které budou jednou v budoucnosti doprovázet sjednocení Německa. Nedošlo k němu tak, jak bylo třeba – větší, bohatší stát, pyšnící se výsledky wirschaftswundru a zabezpečený přítomností amerických vojenských základen, pohltil slabšího, chudší, zaostalejší zemi nechráněnou žádnou velmocí. Místo toho, aby nový stát vznikl spojením, ne podrobením, DDR byla se vším všudy pozřena státem, který ve všech parametrech a směrech diktoval její systém a osud. Ano, západní Německo pumpovalo do východního miliardy marek, ale právě to snad u mnoha západních Němců vyvolalo nedůvěru a zášť k východním soukmenovcům, nakaženým socialistickým kolektivismem. Jakkoli se obyvatelé východní zóny snažili v daných podmínkách vytvořit snesitelné životní podmínky, jakkoli přitom jim mohl být prospěch politické a vojenské moci ukraden, přesto se stali objektem výčitek, ponižování, výsměchu. (Připomeňme Hřebejkův film Pelíšky s vadnými plastikovými lžičkami nebo provokativní srovnávání mercedesu s trabantem.)

Někdy v lednu nebo únoru 1990 mě požádal pan Riabokon, redaktor ruského vysílání Deutsche Welle, o příspěvek k diskusi o sjednoceni Německa. Nejdřív jsem to odmítl s tím, že nechci rušit unisono většiny komentátorů, ale když mě redaktor, partner jedné mé nadané holandské studentky, ujistil, že jde o diskusi a ne o schválení jednoho plánu, jednoho řešení, vyjádřil jsem svůj názor – skutečné sjednocení nemůže být výsledkem převálcování „chudého příbuzného“, který doplácí na to, že jeho protektor prohrál válku. Výsledek jednání by se měl vtělit do nové ústavy. Když jsem někdy koncem 90. let navštívil Berlín, byl jsem svědkem neuvěřitelně složité přestavby berlínského centra. Obdivoval jsem stavaře, kteří na čas odvedli Sprévu do zvýšeného plechového kanálu, aby mohli provádět zásahy uvnitř původní zástavby. Napadlo mě, že i nešťastné obyvatele DDR převedli do takového umělého koryta, aby se naučili ctít dobré západní mravy. Také se mi nemohla nevybavit fotografie mladičké východoevropské političky, která navštívila rybáře na Rujáně, aby je ujistila, že jejich družstvo nebude rozprášeno a že oni budou moct dál úspěšně chytat ryby. Jak to s družstvem dopadlo, nevím, ale z neopeřené adeptky politického řemesla se stala nejznámější a nejdéle sloužící kancléřka.


5.
Poválečný poměr sil určoval fakt, že Truman měl v ruce atomovou zbraň, o které si myslel, že Americe do skonání světa zaručí nadvládu nad celým světem. Kdo dnes připomene, že souběžně s Churchillovou pověstnou řečí ve Fultonu o železné oponě napříč Evropou, Truman dal vojenským odborníkům připravit mohutný atomový útok proti SSSR? Nedošlo k tomu ze dvou důvodů – v roce 1946 nemohly laboratoře v Nevadské poušti dodat dostatečný počert pum (mělo jich být aspň 60, aby se dostalo na všechna velká města a vojenské základny); o tři roky později, kdy Sovětský svaz sestrojil vlastní atomovou pumu, Američané již jednostranný atomový útoku podniknout nemohli.

Když se Robert Oppenheimer dozvěděli, jakou spoušť nadělaly atomové pumy, byl zděšen z toho, že prezident byl s to tak snadno vydat rozkaz i proti vůli většiny generálů válečného štábu a mnoha významných osobností. Truman tvůrce atomové pumy nazval zbabělcem a zkurvysynem, a své rozhodnutí shodit atomovou bombu přirovnal k „lusknutí prsty“. Naštěstí pro celou Evropu americký prezident si již tuto radost nemohl dopřát. Koneckonců i ta potupná Berlínská zeď byla lepším řešením. Oslavujme její pád, ale nezapomínejme, co se dělo před, kolem a potom.


29 komentářů :

  1. No jo... s tou zdí to máte pravdu... ten západní berlín, to bylo takové "předmostí"... to by si přece Západ nenechal vzít..

    OdpovědětVymazat
  2. Rusové a všeobecně Slované ztratili miliony jedinců ze svého nejkvalitnějšího obyvatelstva a nejméně 15 let života k obnově svých států a ekonomik...
    A protože hlavního cíle 2.sv.války-porážka a zmocnění se Ruska a okolí nebyla dosažena, pracuje se na ní usilovně i dnes...
    Od začátku 1.sv.války se tato věc neposunula o moc kupředu, proto se i po sto letech a všem tom mezitím prožitém nachází Evropa zase na začátku, jako po vypuzení trockistů z Ruska v r. 29 a proto se děje opakují sjednocováním Evropy za účelem jejího využití ke stejným cílům stejných loutkářů světa...
    celkem dobrý počteníčko :
    http://www.zvedavec.org/komentare/2019/11/8081-operace-nemyslitelne.htm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas přesně tak a na čem teď pracují je pošle do hrobu definitivně.

      Vymazat
    2. Ruku na srdce, počet bílých obyvatel Evropy se ani oběma světovejma válkama významně nezredukoval, i obyčejná španělská chřipka po WWI. způsobila dojnásobně větší ztráty, než válečná jatka za poloviční dobu. Ovšem ztráty Židů ve WWII. už tak bezvýznamné nebyly, jak si to původně malovali a také sovětší zajatci v první vlně, kde téměř žádný nepřežil, jevili masové znaky azijatství. Takže se dá prohlásit, že ty největší ztráty měly naštěstí cizí rasy! Ty se nakonec dost vybíjely během WWII. a po ní i navzájem. Stačí si promítnout záběry likvidace obyvatel čínského Nankingu Japonci, a to byla jen špička ledovce! Nebo bratrovražedné masakry v Indii, Koreji a Indočíně! Afričtí negři by zase spolehlivě pomřeli na banální nemoci či hladem, kdyby Evropa pro ně nepořádala "humanitární sbírky" a neposílala jim nejnovější léky! Tudíž problémy se kterými dnes marně zápasíme by vůbec nenastaly! A tady idioti z NR hasí a hasí a vůbec je nenapadne, že jejich boj je marnej, že byl prohrán definitivně už v roce 1945!

      Vymazat
  3. „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ George Orwell. Zde je poněkud výstižnější vyjádření stejného

    OdpovědětVymazat
  4. Nejlepší obranou proti různým pokusům o manipulaci je znát dobře dějiny. Pan profesor Grygar tuto pravdu přesvědčivě dokládá. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  5. Rozdělení Německa bylo celoevropsky prospěšné opatření. Bylo prospěšné i Němcům. Cca ta část bývalé DDR, má jinou mentalitu. Nejspíš proto, že tam žili Slované, ale také proto, že tam už nesahala Říše římská.
    Nevím, ale oni nejspíš ještě patří k nám, Středoevropanům. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono vůbec celkově se dá říci, že Němci přijímají muslimské uprchlíky nejen jako pokání za zahubené či vypuzené židy a aby se vhodně rasově promísili, ale hlavně proto, aby se k nim nehrnula postkomunistická zlodějská východní lůza. My jsme vypuzením a oloupením Němců získali volnou kapacitu 3 milionů osob, kterou jsme zaplnili slovenskými cikány, azbuckými a českými lemply. A vyjeme pokrytecky kvůli stovkám. Švejkové - do zbraně !!! A na stráž !!! Parazitičtí čecháčkové se bojí další parazitické konkurence? Podle sebe soudí jiné. Rodilých Němců se bojí a škodolibě a krátkozrace se těší na islamizaci Německa. Ubožáci. Kdo stojí o vás čecháčkové ??? Češi, nekrást tady !!! Historie lenivého, příživnického pronároda se stále dokola opakuje: etapu lžidemokracie vystřídá diktatura lapkovské lůzy, která se následně připojí k zacinkání klíči – až zase všechno nakradené prožere. A každých dvacet let plive na tu lůzu předchozí a nostalgicky vzpomíná na tu lůzu předpředchozí.Zneuznaný, c. a k. Univ. Prof. TGM upletl bič z rakouského dezertérského lejna - avšak zapráskat s ním už nedokázal - ani ve své mnohonárodnostní, uměle vytvořené jepičí pidiříši. Proti literárním padělkům se sice postavil - avšak politický padělek a zmetek vytvořil. Ani děti se mu moc nevydařily. Pravda vyděsí !!! Mnichovská dohoda: Čecháčkové si svůj stát nevybojovali ale vysomrovali na západních velmocech a stejným způsobem o něj přišli. Kdo se ani nepokusí ubránit sám, musí po zbytek života platit výpalné "osvoboditelům". A tak jako se Kosovci odtrhli od azbuckého Srbska aby se připojili k ještě primitivnější Albánii, Čecháčkové se odtrhli od civilizovaného Rakousko-Uherska aby se připojili k putinovskému Rusku! Patří za Ural ...

      Vymazat
    2. Anonymní12. listopadu 2019 7:28
      Český národ je státotvorný a má velkou historii. Náš stát kdysi sahal od Baltu k Jadranu, jindy jsme byli středem celoevropské říše, a také jsme byli v čele evropského odboje, proti zkaženým papežencům.
      Český národ se vždy o svůj stát zasloužil výkony a hrdinstvím svých členů. Legiemi v době I. SV, které založil T.G.Masaryk a účastí ve vítězných zahraničních armádách za II. SV. Za zvláštní pozornost stojí hrdinský výkon českých parašutistů, v úspěšném atentátu na druhého nejvyššího pohlavára germánské, tzv. tisícileté říše.
      Je toho dost, na co může být český národ hrdý a na co může navazovat. P.K.

      Vymazat
    3. 13:45 Propagandistické husito-bolševické cancy! Jak říkával ten knihkupec z Karlových Varů: „Zatímco velcí Němci a Evropané pracovali na sjednocení Říše, František Palacký potichu konal opak: pracoval na vyloučení Čech z Říše… V tomto zásadně mylném duchu byl později zřízen i veden stát Masarykův a Benešův.“ A nelze než souhlasit s ním. Kdyby se místo Mäsárika-Redlicha a huhňavého křiváčka Beneše stal prezidentem republiky např. pan generál Gajda, byly by naše vztahy s bratrským Polskem i méně bratrským Maďarskem či Rakouskem natolik dobré, že otázka slovenské i německé autonomie by byla bývala dávno vyřešená a v roce 38 by čecháčci nestáli sami jak kůl v plotě proti všem, zrazeni a opuštěni západními masonskými darebáky, aby se poté na víc jak 40 let stali pro změnu bolševickou gubernií!

      Vymazat
    4. Anonymní12. listopadu 2019 18:20
      To nebyla propaganda. To byla fakta proti Vaší propagandě. Naši velikáni vždy věděli, že před Němci se musíme chránit. Nelézt jim dobrovolně do chřtánu. Udělali, to co museli, ale bohužel Německo než ho srovnali Rusové, bylo natolik silné a prahnulo po našem území, že by nějaké naše vztahy s Polskem nic nezměnily. Možná by se změnilo území, které nám Poláci zabrali, když nám Němci zabrali pohraničí. Ale dlouho si toho neužívali, brzy na ten kamárádšoft se skopčáky sami doplatili.
      Nyní musíme doufat, že se Rusové včas zmátoří, než si skopčáci zase začnou pouštět Wágnera. P.K.

      Vymazat
    5. 19:08 Kulový! Bez masonských loutek a agentů Velkýho Orientu jakým byl Aristied Briand, tvůrce té nudlovité jepičí pidiříše zvané ČR jsme mohli být součástí "le cordon sanitaire"! Místo obřezané 1. republiky mohla být hned ta druhá! Naši (tedy i sudetskoněmečtí) a slovenští legionáři mohli společně bok po boku s polskými, litevskými, lotyšskými, estonskými, finskými a maďarskými vojáky postupovat na Moskvu a vypálit to hnízdo hadů! Koordinaci s Japonci by zajistil Pepíček Pilsudkej! Mohli jsme mít Neojagelonskej rajch pěti moří, takhle máme hovno a musíme bejt kolonií masonů z Bruselu ...

      Vymazat
    6. Anonymní13. listopadu 2019 7:30
      Já jsem Čech a my tu máme takové přísloví: „Nechoď Vašku s pány na led, pán se smekne a ty si zlomíš nohu“.
      V podobném duchu bych viděl naši „spolupráci“ s Germány, v tažení na ruského bratra. To bychom se dopustili nebetyčné hlouposti. Ti uvedení pobaltští soudruzi, nejsou Slované, ale Řádem německých rytířů zgermanizované obyvatelstvo původního Saska. S nimi se potýkali i naši vladaři.
      Možná, jak uvádíte „máme hovno a musíme bejt kolonií masonů z Bruselu“, ale existujeme a náš úkol je, abychom tou kolonií nebyli. Určitě bych nečekal pomoc ze strany Germánů. P.K.

      Vymazat
    7. 10:50 Dnes je ČR chtě nechtě opět tak jako s malou pauzou po WWI. celých tisíc let součástí Říše, je de facto 17. spolkovou zemí, jak říkají ekonomové - http://ceskapozice.lidovky.cz/tema/cesko-sedmnacta-zeme-nemecka.A150820_163951_pozice-tema_houd

      ... a z toho nás už nic nikdy nevyváže. Půjde-li do kopru německá ekonomika, budem ji zákonitě následovat ...

      Vymazat
    8. Anonymní13. listopadu 2019 16:50
      Byli jsme součástí říše, ale jako svrchovaný stát. Wiki říká:
      „České knížectví se stalo součástí Svaté říše římské začátkem 11. století. Zlatá bula sicilská roku 1212 potvrdila Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I. dědičnou královskou hodnost a další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říši římské, až na účast na říšských sněmech.“
      „Korunu českou právně ustanovil Karel IV. svými bulami ze dne 7. dubna 1348. Pojem Koruna představoval nadosobní princip, přirovnatelný k dnešní instituci státu, který stál nad panovníkem i nad zemskou obcí. Lenní propojení jednotlivých zemí tak už do budoucna nebylo vázáno ani na osobu panovníka, ani na vládnoucí dynastii, nýbrž na Korunu, monarchii jako takovou. Viditelným symbolem tohoto principu byla česká, tzv. Svatováclavská koruna, …. …. Ve smyslu historického a státoprávního termínu (jako sjednocujícího pojmu vyjadřujícího příslušnost té které korunní země k teritoriu ovládanému českým králem) zanikla Corona regni Bohemiae teprve se vznikem Československé republiky roku 1918.“
      P.K.

      Vymazat
    9. 19:45 A tak jsme se zase oklikou dostali zpět k tomu masonskýmu žabožroutskýmu protektorátu!:-) - http://nassmer.blogspot.com/2008/12/francouzsk-protektort-zvan.html

      Vymazat
    10. Anonymní14. listopadu 2019 9:02
      Jo, takže od začátku:
      Český národ je státotvorný a má velkou historii. Náš stát kdysi sahal od Baltu k Jadranu, jindy jsme byli středem celoevropské říše, a také jsme byli v čele evropského odboje, proti zkaženým papežencům.
      Český národ se vždy o svůj stát zasloužil výkony a hrdinstvím svých členů. Legiemi v době I. SV, které založil T.G.Masaryk a účastí ve vítězných zahraničních armádách za II. SV. Za zvláštní pozornost stojí hrdinský výkon českých parašutistů, v úspěšném atentátu na druhého nejvyššího pohlavára germánské, tzv. tisícileté říše.
      Je toho dost, na co může být český národ hrdý a na co může navazovat. P.K.

      Vymazat
    11. 10:55 To je shrnutá legenda čechomužyků mající za cíl zakrýt vlastní zoufalost a ubohost tváří tvář dějinám. Jak to probíhalo (za husitů bratr vraždil bratra, za Třicetileté války tu více obyvatel hovořilo německy než česky, za WWI. se vyznamenalo víc vojáků ve službách kaisera než masonců okolo TGM) a dopadlo (dnes jsme ona pověstná "montovna", která klekne když si německý průmysl pšoukne!) víme všici ... tolik realita kontra bajky hodné falešných Rukopisů!:-)

      Vymazat
    12. Anonymní14. listopadu 2019 11:30
      Jsem rád, že potvrzujete hrdinství českých vojáků v WWI.
      Za husitů se bojovalo o samou existenci státu. Češi kritizovali proradnost a zkaženost církve, která pila víno a kázala vodu. Za tuto „drzost“ našich předků, chtěla naši zemi vyhladit. Statečný a geniální vojevůdce bratr Žižka, se jim zaseknul v krku. Čest jeho památce.
      Jestliže jsme a budeme montovna německých firem, bez vlastního průmyslu, je naší hanbou. Je to naší zradou našich velikých předků, jako byl bratr Žižka, Karel IV, TGM. P.K.

      Vymazat
    13. 13:54 Nejen! Od krále Vratislava II. přes Radeckého až po hrdiny na Pijavě bránili čeští vojáci zájem Říše i v Itálii!*) Tam bylo jejich pravé místo, je a vždy bude!

      *) I za WWII. naši vládní vojáci bránili říšský zájem tamtéž, leč bohužel neprojevili zdaleka tolik hrdinství jako za té první! Jejich čest se bohužel již pozdě pokusili zachránit tito rytíři Naší rasy! - https://www.armyweb.cz/clanek/svatovaclavska-rota-aneb-cesi-v-ss

      Vymazat
    14. Anonymní14. listopadu 2019 16:57
      Když už se přete se mnou, tak alespoň sklopte uši, před Vaším bohem Ádou:
      "Naučit národ vládnout zbraněmi znamená dát mu patřičné vzdělání v tomto směru. Kdyby staří Římané nerekrutovali Germány do své armády, tak ti by nikdy neměli možnost stát se skutečnými vojáky a nakonec zničit své původní učitele ... Musíme proto říci kategorické NE na české aspirace na vytvoření národní armády, i kdyby mělo jít jen o zárodek armády. Češi jsou servilní pokud jsou neozbrojení, ale stávají se nebezpečně arogantními když je jim povoleno nosit uniformu. Během dvaceti let nezávislého Československa jsme měli spoustu příležitostí se o tom přesvědčit."

      Jak vidno, sám Hitler měl strach z české ozbrojené síly. Takže jestli pod německým velením vznikla nějaká ozbrojená banda, byl to odpad Čechů, který Vy nazýváte rytíři Naší rasy. V jakém počtu, se takový odpad v našem národě vyskytl, ukazuje další citát:
      „Počítalo se s vytvořením brigády o 1000 mužích, ovšem do počátku května 1945 se přihlásilo pouhých 77“
      P.K.

      Vymazat
    15. 18:48 To je vytržené z kontextu. On jako genius moci měl i briskní pozorovací talent a analytické myšlení. Popsal Čechy ve svých úvahách velmi přesně - https://manipulatori.cz/dokument-hitler-o-cesich/

      Vymazat
    16. Anonymní15. listopadu 2019 7:29
      Poučné, nelze nevidět, že pociťoval vůči Čechům velký respekt. Samozřejmě, v rámci mezí, co si vzhledem k jeho pozici mohl dovolit.
      Němci jsou holt velcí pozorovatelé. Zde je pozorování jejich spisovatele Heinricha Manna:
      „Němec je roven otroku, který svého pána poslouchá, aniž je spoután, bez biče, jenom slovem, ano stačí i pohled. Nevolnictví je mu vlastní, je v jeho duši, je to horší než materiální otroctví, je to spiritualizované. Němci musí být osvobozeni zevnitř, z vnějšku to nepomůže.“
      P.K.

      Vymazat
  6. Autor mi vzal vítr z plachet tím, že zmínil velkorysost SSSR
    a umožnil rozdělení Berlína na čtyři sektory, ve skutečnosti
    na dva.
    Jak známo velkorysost se v politice nevyplácí a USA se toho,
    hlavně z propagandistického hlediska rychle ujaly.
    Udělali ze záp. Berlína výkladní skříň všech možných cetek,
    tak potřebných pro poválečný život němců. Ti na to většinově
    koukali jako ti východní, jenže ti si mysleli že to je v tak
    v celém západním Německu. A bylo zaděláno.
    Stejně tak i s Rakouskem, které bylo částečně pod sovětskou
    správou. Také velkorysost, předat to de fakto američanům.
    USA ta nepustila ani píď, kde vkročila bota us army.

    OdpovědětVymazat
  7. Určitě mi tady nabacáte, ale poválečné rozkrájení Německa bylo sice pod prapory vítězů tzv spojenců, ale už tehdy si oba tábory kuly své plány a jim podřídiy dělení. Rozďělení bylo výsledkem dohody a nevím proč ji nazývat velkorysostí. Není náhodou, že izolace západního Berlína, která vedla k jeho zásobování leteckým mostem a následující fauly, z obou stran, vedly až ke stavbě "slavné" Zdi. Odložme tzv střet ideologií a připusťme, že hospodářská obnova západu se povedla a v NDR nic moc (i když z Východního táboru byli na špici). Tak logicky, řada "osisáků" utíkala na západ. Zbourání Zdi bylo součástí celoevropskeho pohybu, daného rozpadem integrity SSSR. Je legrační, že na této slabosti, kdy se nepřítel sám položil, si některé osoby připínají řád za hrdinství v n-tém odboji. Přeji hezký týden, ještě nejsem dědek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hospodářsky obnovovat Západ bylo prostě jednodušší. Přesto se až do 70. let dařilo Východu držet se Západem krok. V 80. letech však východní blok nedocenil rozvoj výpočetní techniky a zaostal, což se pak promítlo na dalším vývoji. Západ nalákal na konzum naši polovinu světa a všichni víme, jak to dopadlo. Zrada Gorbačova to pak celé rozložila a vlastně na ni doplácíme dodnes. Připadá mi to, že právě my z Česka máme neuvěřitelnou schopnost přejít vždy na nesprávnou stranu. V době, kdy Západ jel naplno ve spotřebě, my jsme naháněli megawaty a miliony tun železa nebo betonu. Dnes Západ začíná zaostávat za Asií, zejména za Čínou a naši politici jí téměř vyhlašují válku. Samozřejmě, že na to v průběhu několika budoucích desetiletí doplatíme.

      Vymazat
  8. 14:49 Nejste dědek, proto to tak vypadá.
    Samozřejmě že výsledek dělení Berlína byl podle nějaké dohody.
    Dohody jsou ale různé. Zajímavější by bylo, kdyby byl Berlín
    v pozdějším západním Německu. Tam by s tou dohodou byl jistě
    problém.
    No a teď k opravdovému kamenu úrazu. "...a připusťme že hospodářská obnova západu se povedla a v NDR nic moc".
    No to je motto všech těch znalců a ideologů naši pravice.
    Takže pane nedědek. Západní Německo a část Berlína, ta obzvláště, byla vyfutrována záměrně z propagačních důvodů,
    aby ten komunisticky sockovský východ koukal.
    Nebudu raději zdůrazňovat, že to vše na úkor celé tehdy okupované západní Evropy a dokonce i lidu USA. Tam poválečná
    bída spojená s nezaměstnanosti dosáhla nebezpečných rozměrů
    a musel ji pak hasit sám velký Mc Carty, spolu se šéfem CIA
    Co asi tak mohl protektor východního Německa SSSR, tamním lidem
    nabídnout. Sám zničen, spíš potřeboval pomoc všech těch co
    zbavil jha německé poroby. Pokud toto nepochopíte, tak prosím
    nechoďte s tím svým na veřejnost.
    Pradědek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane pradědečku, dovolím si chodit na veřejnost i když jste nade mnou vynesl ortel domácího vězení. Přesto si myslím, že chyba byla v (ne) inteligenci vedoucích (prokádrovaných) pracovníků. Protože přírodní bohatství Sibiře a zpracovatelská zdatnost evropské části RVHP včetně ohromného trhu i s Asií, to byla velká a nevyužitá příležitost.

      Vymazat
  9. Uz zase pada zed uz po statosici a neni tomu konec. A pak jako obvykle nasleduje co se mistr naucil a ucebnic to do nas idiotu...
    Nic svyho ani jedno pismeno sveho ze sebe nedostanou..

    OdpovědětVymazat