![]() |
Profesor Mojmír Grygar |
2.12.2019
4. Kauza
kontroverzních církevních restitucí, která se v těchto dnech
znovu vynořila, je důkazem toho, jak se otázka dědictví nenadále
smrskla na hmotné věci – statky, budovy, zámky, lesy, pole,
rybníky – a jak se, podle Komenského, z duchovních náhle
stali důchodní. Všechny větší, menší a dokonce i nově
vzniklé církve a církvičky se svorně semkly kolem katolické
církve, aby uznaly její dominantní postavení.
Nebyl to žádný významný ekumenický objev, který je přinutil zapomenout na věroučné rozdíly vedoucí kdysi k bratrovražedným válkám, tou neodolatelnou sjednocující silou byl – majetek. Pan kardinál Duka sice prohlásil, že nejde o majetek, ale o spravedlnost, o navrácení „ukradeného“. V původním znění rozsudku Ústavního soudu se psalo o „spravedlivé“ nápravě křivd. Slovo „spravedlivé“ soudci nakonec z dokumentu vyškrtli. Proč?
Není v té zanedbatelné korektuře tiché přiznání, že nešlo o spravedlnost, ale o to, že rozsudek se stal výzvou, tunelem umožňujícím rozehrát dlouhodobé a nesnadno řešitelné sudičské procesy? Na starých dokumentech, které mají dokázat, že ten a ten majetek patří církvi, stojí psáno sine lege, bez zákona – to znamená, že přiznáni majetku se neopírá o žádný právní důkaz. Ale proč by se tím zabýval dnešní soud, kterému jde o nápravu křivd v době málo ochotné hájit státní a národní majetek?
Pan Jenšovský, vlastivědný pracovník z Turnova, mi tehdy psal, jak byl jeho přítel farář v době projednávání církevních restitucí nešťastný, že se všechno točilo jen kolem peněz. Když protestoval, jeho představení mu vysvětlili, že majetky církev potřebuje, aby mohla plnit svou duchovní misi. Myslím, že rozumím víře prostých lidí, ale pochybuji, že by se Bůh radoval z oslnivého lesku a přepychu chámů, paláců, rezidencí, pokladů, monstrancí, soch, obrazů, rouch. Tuto do očí bijící nádheru Bůh nepotřebuje, potřebuje ji církev.
Nemohu nepřipomenout Kristova slova: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ – Jednomu boháči, toužícímu následovat Krista, radil, aby „všechno, co má, prodal a rozdal chudým“. „On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.“ – „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“ (Lukáš 12: 15; 18 : 23; 17: 37)
Nebyl to žádný významný ekumenický objev, který je přinutil zapomenout na věroučné rozdíly vedoucí kdysi k bratrovražedným válkám, tou neodolatelnou sjednocující silou byl – majetek. Pan kardinál Duka sice prohlásil, že nejde o majetek, ale o spravedlnost, o navrácení „ukradeného“. V původním znění rozsudku Ústavního soudu se psalo o „spravedlivé“ nápravě křivd. Slovo „spravedlivé“ soudci nakonec z dokumentu vyškrtli. Proč?
Není v té zanedbatelné korektuře tiché přiznání, že nešlo o spravedlnost, ale o to, že rozsudek se stal výzvou, tunelem umožňujícím rozehrát dlouhodobé a nesnadno řešitelné sudičské procesy? Na starých dokumentech, které mají dokázat, že ten a ten majetek patří církvi, stojí psáno sine lege, bez zákona – to znamená, že přiznáni majetku se neopírá o žádný právní důkaz. Ale proč by se tím zabýval dnešní soud, kterému jde o nápravu křivd v době málo ochotné hájit státní a národní majetek?
Pan Jenšovský, vlastivědný pracovník z Turnova, mi tehdy psal, jak byl jeho přítel farář v době projednávání církevních restitucí nešťastný, že se všechno točilo jen kolem peněz. Když protestoval, jeho představení mu vysvětlili, že majetky církev potřebuje, aby mohla plnit svou duchovní misi. Myslím, že rozumím víře prostých lidí, ale pochybuji, že by se Bůh radoval z oslnivého lesku a přepychu chámů, paláců, rezidencí, pokladů, monstrancí, soch, obrazů, rouch. Tuto do očí bijící nádheru Bůh nepotřebuje, potřebuje ji církev.
Nemohu nepřipomenout Kristova slova: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když má člověk nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ – Jednomu boháči, toužícímu následovat Krista, radil, aby „všechno, co má, prodal a rozdal chudým“. „On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.“ – „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“ (Lukáš 12: 15; 18 : 23; 17: 37)
Vím, co
pan kardinál namítne – nejde o bohatství, ale o to, aby se
církvi vrátil majetek, který komunisté „ukradli“. Tato
námitka vzbuzuje otázku, zda tu skutečně šlo o krádež. Zloděj
si osvojuje cizí věc, aby z ní měl osobní zájem. Ale
komunističtí předáci si církevní majetek nepřivlastňovali,
nedávali „do svých kapes“, nýbrž znárodňovali,
zestátňovali. Dva příklady za mnohé další – obě se týkají
Voršilek, řeholnic oddávajících se modlitbám a meditacím.
Jejich klášter na Svatém Kopečku u Olomouce stát přestavěl na
internát pro handikapované děti, ale budovu museli pacienti
opustit, protože žili v “ukradeném“.
Voršilkám připadla Nová scéna Národního divadla, jedna z reprezentativních budov moderní architektury. I tu jim musel stát v rámci zákona vrátit jako „ukradenou“. Co si máme myslet o zákonu, který dopouští takové zázračné proměny, přepodstatnění, transsubstanciace věcí? Pan Duka pravil, že v přijetí zákona se projevila vůle boží. S tím nelze polemizovat. Jen nevím, zda by se pánu Bohu líbila děkovná mše, kterou pan kardinál sloužil ve Svatovítském chrámu na počest pracovníků České televize, placených všemi občany za to, že během kampaně kolem církevních restitucí horlivě propagovali zájem nevelkého zlomku národa.
Voršilkám připadla Nová scéna Národního divadla, jedna z reprezentativních budov moderní architektury. I tu jim musel stát v rámci zákona vrátit jako „ukradenou“. Co si máme myslet o zákonu, který dopouští takové zázračné proměny, přepodstatnění, transsubstanciace věcí? Pan Duka pravil, že v přijetí zákona se projevila vůle boží. S tím nelze polemizovat. Jen nevím, zda by se pánu Bohu líbila děkovná mše, kterou pan kardinál sloužil ve Svatovítském chrámu na počest pracovníků České televize, placených všemi občany za to, že během kampaně kolem církevních restitucí horlivě propagovali zájem nevelkého zlomku národa.
Obávám
se, že nové generace vychované v duchu restitucí, rehabilitací,
privatizací, budou chápat slovo dědictví jen jako majetek, o
který se musí hlásit, případně i soudní cestou. Obávám se,
že při poslechu slov svatováclavské písně – „Svatý
Václave, ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě!“
– nebudou vědět, o jaké dědictví našim chudým předkům šlo,
a proč národ nazývali rasou.
¨
Zázračné majetkové přeměny ...
OdpovědětVymazatNaši předci robotovali na církevním, museli odevzdávat desátky a my, jejich potomci, církvím vracíme to, co jim bylo údajně ukradeno. Dokonce i těm, kterým nic "ukradeno" být nemohlo, neboť v té době ani neexistovaly. V budoucnu bych to viděl na zákon o vrácení církevního majetku lidu ČR, tak jako se to údajně stalo s majetkem KSČ. Pokud chce někdo provozovat církev, tak ať její ovečky platí církevní daň. Nevím proč odluku mají financovat ateisté,to je další křivda a krádež.
OdpovědětVymazatJeště bych dodal že to jsou dějinný zločinci strašně moc lidí upálili. A není upálení jako upálení jednu ženu upalovali 6 hodin.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatHistorie ve 4 větách:
OdpovědětVymazatZa Masaryka v našej dedine bola len nezamestananost, kostol a krčma.
Za Gottwalda pribudla práca pre všetkých, JRD, škola, knižnica, kultúrny dom a verejná doprava do obce.
Za Husáka pribudla pošta,zdravotné stredisko, materská školka a dom smútku.
Dnes už je tu zasa len nezamestananost, kostol a krčma.
http://svobodnenoviny.eu/rok-2020-zacatek-kolapsu-i-okamzik-pravdy/
Skvěle vystiženo!
Vymazat"Tuto do očí bijící nádheru Bůh nepotřebuje, potřebuje ji církev"- tímto konstatováním se pan profesor přidává ke straně aktivistů, kteří si myslí, že církev má žít v sociálizmu (chudě státem vydržovaná) a ti samotní aktivisté, nadšeně budují kapitálizmus a dopřávají si demokrácie a svobody. Pan profesor se příliš zasnil.
OdpovědětVymazatCírkev katolická stejně o ty nakradené majetky časem přijde.
VymazatNechápu, jak někdo tomu systému zavedenému císařem Josefem II může říkat "socializmus".