AA

Reklama

úterý 10. prosince 2019

Dočká se obrození probuzení? II

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Stanislava Kučerová
10.12.2019 ČNL
Od 60. let 19. stol., kdy se národní uvědomění upevnilo a kdy národ začal usilovat o samostatnost, nabylo prvořadé důležitosti školství, a Komenský byl oceňován především jako evropský didaktik a pedagog, nejen vlastenec. První světová válka akcentuje jeho vroucí, bolestné a statečné vlastenectví, první republika si v souvislosti s budováním samostatného státu všímá Komenského jako sociálního myslitele, kritika a reformátora společnosti. 


V budovatelské euforii po druhé světové válce, v době iluzí, že se staré sociální utopie stanou skutečností, ukázaly se jako velmi aktuální Komenského snahy racionalizační a mírotvorné. Když zakrátko došlo k vystřízlivění a rozčarování, objevil se v krásné literatuře obraz Komenského s rysy tragičnosti; „muž touhy", který se přes osudové ztráty a prohry nevzdává, nezoufá si, nepřestává pracovat pro budoucnost.

Co dodat k střídání dobových akcentů, s nimiž komeniologové vykládali život a dílo Komenského podle podmínek života své doby a podle zákonů svého srdce? J.A. Komenský tvoří nepochybně spojující článek mezi duchovními proudy reformace (vrchol českobratrské tradice Jana Blahoslava) a raného osvícenství. Humanistická vzdělanost se u něho spojuje s hlubokou vírou a národním přesvědčením. Je zakladatelem moderního školství, předjal osvícenské snahy encyklopedické, ale nad ně pokročil k moderním snahám mírovým a ekumenickým. Po Janu Husovi nejpřednější Čech v dějinách světových.

Německá společnost Komenského uspořádala v polovině 90.let mezinárodní anketu k záměru vydat souborné dílo „Učitele národů" v německém, případně jiném, v současnosti šíře komunikativním jazyce. Ankety se zúčastnilo 125 respondentů (pedagogů, filosofů, historiků, teologů, literárních vědců aj.) z 23 států Evropy, Asie a obou Amerik. Všichni se vyslovili s respektem o Komenského významu pro vědu, výchovu a mezinárodní porozumění a podpořili důležitost a potřebnost učinit jeho dílo obecně jazykově přístupným.

V anketě se ozývají poukazy na některé nové dobové souvislosti dnešního rozválčeného světa, ale podstata zůstává táž – protože je nadčasová. Nově se akcentuje hrozivý sociální darwinismus, perspektiva stálého boje a konkurence, neoliberalismus a moneyismus jako nová náboženství, násilí, agresivita, egoismus, rasismus, planetární krize a úpadek hodnot, nejistota a nestabilita, fragmentárnost poznání, extrémní specializovanost a ztráta souvislostí mezi vědeckými obory. Komenský, srovnatelný se svými velkými vrstevníky, Baconem a Descartem, je na rozdíl od nich reprezentantem komplexního pojetí světa a života, mravnosti a vědy. Představuje lidštější a kreativnější přístup, je nositelem integrace rozumu a citu, hlasatelem mezilidské rovnosti a svornosti, demokracie a humanity. Představuje světové kulturní dědictví, které pomáhá čelit nebezpečí ztroskotání.

J.A. Komenský, tento spravedlivý muž touhy po spravedlivém světě, uvažoval o výchove a vzdělávání člověka v pohnutých dobách války třicetileté; po nešťastné bitvě na Bílé hoře, která znamenala počátek persekuce odbojného národa, sám exulant a psanec, mínil, že člověk se má stát výchovou a vzděláním skutečným člověkem, tj. bytostí rozumnou a mravnou, schopnou poznávat svět a řídit svůj život, hospodařit moudře s dary přírody, pracovat a tvořit, ctít a střežit všechno cenné, co se dochovalo z minulosti, stejně jako objevovat nové.

Syntéza celého myšlenkového dědictví evropské vzdělanosti je dnes – jako za časů Komenského – společným jmenovatelem evropské dimenze kultury a příspěvkem k universální kultuře světa. Je pluralitní, tolerantní, všelidská, demokratická. Její užití, chrésis, je jediná záchrana člověka, přírody i kultury před chaosem, destrukcí,. globálním zničením a smrtí. Je výzvou pro všechny, všichni společně se mají účastnit nápravných prací. Komenský praví: „Chceme, aby k sestavováni vševědného díla byli připuštěni všichni, kdo uvažovali o zbožnosti, mravech, vědách a uměních, bez ohledu na to, je–li to křesťan nebo mohamedán, žid nebo pohan, a stejně bez ohledu na to, ke které by se hlásil sektě, ať už je to pytagorejec, akademik, peripatetik, stoik, Essejan, Řek, Říman, starověký nebo současný, doktor nebo rabín, bez ohledu na církev, synodu, koncil, zkrátka všichni, a byli vyslechnuti, co přinášejí dobrého." (Předchůdce vševědy, § 54).

V době, kdy hledáme novou orientaci a nové hodnoty pro výchovu, tak, aby byla výchovou pro člověka, pro vlast a národ, pro Evropu, pro celou planetu, je přirozeně naším nejspolehlivějším průvodcem a učitelem Komenský jako filosof pansofické výchovy k moudrosti člověka a nápravě světa.


8. Proč překáží naše národní obrození?

Je známo, že historik Pekař filosofu filozofu Masarykovi oponoval ve sporu o smysl českých dějin. I dnes by chtěli někteří ze starého sporu těžit pro zpochybňování idejí T. G. Masaryka a 1. republiky. Přitom se zapomíná, že přes některé rozdílné názory, které se dnes jeví jako nepodstatné a snadno překlenutelné, shodovali se oba v hodnocení nejvýznamnějších etap naší národní historie bez výhrad.

O husitství např. J. Pekař napsal: „Hrdinný a vítězný zápas Čechů husitských za pravdu, tj. za prohloubení a zopravdovění náboženského života zůstane největší slávou českých dějin." O Bílé hoře: „Stín toho dne (8.11. 1620) pokryl tři století lítostí nebo kletbou. V úzkostech vězení, ve strádání vyhnanství, v zoufalství nad zkázou vlasti a ponížením národa nesly se myslí tisíců Čechů k tomu dni… Na Bílé hoře nezvítězila kultura vyšší. A jakkoli vysoko vznesly se kupole barokních kostelů a honosné fronty barokních paláců v pokatoličené Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašit památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi. … Bílá hora, ztráta české samostatnosti, ponížení, úpadek, bylo neštěstí bez míry a hranic.

A o národním obrození: „Hle, jak úžasným tempem pracovaly dějiny – od skepse vlastenců, proucích se před staletím, ovšemže v jazyce německém, lze–li vůbec doufat, že by si český národ stvořil vlastní literaturu, od let, kdy nebylo jediné české vyšší třídy obecné školy a kde společenský, literární i úřední styk vzdělaných vrstev českého původu byl skoro naskrz německý, až k dnešku, kdy bohatstvím výchovných ústavů všeho druhu i kvantem produkce duševní můžeme se měřit čestně s nejpokročilejšími zeměmi světa, – od let všeobecného němého poddanství… kdy země naše byla nesvobodnou provincií státu nám cizího až k státu československému, až k plné samostatnosti…“

S odstupem doby se spory o tu onu historickou návaznost a filiaci jeví vskutku zanedbatelné, tím spíše, že v našem mediálním světě se stalo módou znevažovat už i naše národní obrození. Např. ministr kultury se dal slyšet, že "naše obrození nebylo to pravé ořechové" a politický komentátor, bývalý disident nedávno nabádal vládnoucí koalici, aby se zbavila „historické zátěže feudalismu, národního obrození a stalinismu“.

Komu překáží dílo nadšených buditelů, jako byli Pelcl, Dobrovský,Kollár, Jungmann, Palacký, Šafařík, Havlíček, Tyl, Presl, Purkyně, Němcová a mnoho jiných, kteří přes všechno trápení, ústrky a zklamání dosáhli vítězství, které se stalo legendou? Jak to, že právě naši dnešní veřejní činitelé, kteří by měli slovy i skutky ctít památku svých předchůdců–buditelů, je všemožně znevažují? Cožpak vrátit bezprávné, všestranně zdecimované etnikum, odsouzené k zániku mezi evropskými národy není historický děj velikého sociálního, demokratického a všelidského významu?


9. Na výletě

Setkání s památkami na naše národní obrození

Navštívíte–li na svých prázdninových cestách Českomoravskou vysočinu, najdete ve Žďáru nad Sázavou Muzeum knihy s bohatými exponáty z dějin písma a literatury; setkáte se tu i s provokující konfrontací dvou kulturních celků. V jedné místnosti můžete obdivovat slavnou francouzskou Encyklopedii věd, umění a řemesel (1751–1772, s dodatky a rejstříky 1780) a v protilehlé kóji – ......počátky českého a slovenského národního obrození. Na jedné straně vitríny vyplněné 35 objemnými folianty v dokonalé vazbě, dílo proslulých osvícenců od Diderota až po Rousseaua a na druhé – chudičké krejcarové knížečky každá by se vešla do dlaně – výtvory, jimiž se národ, umlčený po r.1620 znovu vracel do evropských kulturních dějin. Najdete tu např. sbírky veršíků Thámových a Hněvkovského a Krameriovy c.k. vlastenecké noviny z přelomu 18. a 19. stol., časoměrné Básně J.Kollára (1821), sešitové Palackého Dějiny...(1836), Čelakovského Ohlas písní ruských (1829) a českých (1839), doklad o „zrození básníka" – Máchův Máj (1836), Erbenovu Kytici (1853) a Babičku B. Němcové (1855). V době, kdy vycházela ve Francii Encyklopedie, byli naši předkové ještě negramotní nevolníci (povinná školní docházka zavedena 1774, nevolnictví zrušeno 1781).

Ale již nedlouho po osvícenských reformách položili obrozenci základy našeho umění, vědy a techniky, do konce 19. stol. dosáhnou mezinárodní úrovně a po 1. světové válce i politické samostatnosti v Masarykově Československu. Závěr edice Encyklopedie (1780) předstihl obnovení české university v Praze (1882) o 100 let. Další naše university, v Brně a v Bratislavě, vznikly až v ČSR. Stalo se módou nic z minulosti nepamatovat nebo přímo znevažovat. Dokonce český ministr kultury se dal nedávno slyšet, že „naše obrození nebylo to pravé ořechové", protože jsme se prý „vymezovali" od Němců a to nás „izolovalo" od Evropy. Pan ministr by měl také navštívit Muzeum knihy, aby si ujasnil, že obrozenci nezpůsobili někdejší „izolovanost“, a že kdyby se ne byli „vymezili", podlehli bychom asimilaci. Dnes by tu nežil jediný Čech a pan ministr by neměl komu ministrovat.

10. Případ správného data narození

Několik glos na okraj bezmála detektivního šetření o původu Boženy Němcové (dále BN)

Roku 1973 byl na faře v Kladsku objeven matriční záznam o pravé matce Boženy Němcové. Nebyla jí nezletilá Johana Barbora Terezie (1805), jak se dříve soudilo, ale její starší sestra, dospělá Marie Magdalena Terezie (1797). Tím se napravil starý omyl a padly všechny konstrukce odvozené od nezletilosti matky. Identifikační omyl byl zaviněn tím, že Magdalena Novotná (babička), když ovdověla a když se blížila napoleonská vojska, spěšně Kladsko opustila a vrátila se do Čech (1807). Vrátila se bez dokladů a bez nich pak ona i její děti žily. K tomu přistoupila víra badatelů v platnost autorčina textu. Němcová napsala: „Babička měla syna a dvě dcery.“ A tak když se v matrice při nejstarších výzkumech našla dvě dívčí jména, pátrání skončilo. Ve skutečnosti, jak ukázaly pozdější výzkumy, měla babička dětí sedm, tři zemřely v útlém věku, čtyři ji přežily. Ta, která byla pokládána za Barunčinu matku, byla její teta Johanka. Kromě seriózních výzkumů v Kladsku a ve Vídni (zásluhou A. Irmanna a R. Rejchrta) objevilo se v nedávné minulosti také mnoho staronových výmyslů, dohadů, senzacechtivých zpráv, vedených snahou učinit z Boženy Němcové „odložené hraběcí dítě". Ne závisle na sobě prověřili autor literatury faktu Miroslav Ivanov a literární historik Josef Polák jak „naznačené stopy" tak „fantastická odhalení" a „zaručené zprávy". Zjistili, že kryptogenetické zvěsti o původu Boženy Němcové jsou jen klevety, které se opírají o „důkazy" zcela neudržitelné.


Pravá matka Boženy Němcové

Matka Barunčina se nikdy netěšila přízni životopisců. Sama BN ve vzpomínkách uvedla: „Matka přísná, k nám dětem málomluvná – vždy mi všechno zhurta poroučela a za vše hned trestala a za trest jsem ji měla vždy odprosit a poděkovat.“ Dříve se spekulovalo, že to bylo Terezčiným mládím (nebyla ještě schopna mateřského citu), pak zase resentimentem – Barunka jí připomínala „poklesek“. Dnes se tato charakteristika hodí k důkazům, že Terezie byla vlastně macecha, protože pravá matka byla – jedna ze zaháňkých kněžen.

O zaháňských kněžnách (známe je také z Jiráskova díla Na dvoře vévodském) je zapotřebí uvést toto. Pobaltská oblast Kuronsko připadla r.1795 – po třetím dělení Polska – carskému Rusku. Kuronský vévoda Petr Biron dostal kompenzaci za svůj majetek a za tu si koupil v Čechách náchodské panství a v Pruském Slezsku panství Zaháň. Jeho dcera Kateřina – paní kněžna z Babičky (Kity z Jiráskova díla) se usídlila v Ratibořicích, kam se v jejích službách přesídlili z Vídně i Panklovi. Když zemřela, přenesla její dědička, mladší sestra Dorothea své sídlo do Zaháně. Část služebnictva, včetně Panklových (rodičů a sourozenců Boženy Němcové) se tam s ní přestěhovala rovněž.

Avšak vraťme se k charakteristice Barunčiny matky, jak se jevila dětským očím. Její malá citlivost a nepřístupnost odpovídala duchu tehdejšího pojetí role matky. V protikladu k současnosti se v minulosti zdůrazňoval princip poroučení a poslušnosti. I církev tradovala představu, že dítě je od přírody náchylné k hříchu, a že se má mezi dětmi udržovat tvrdá kázeň, zastrašovat je a trestat („metla vyhání děti z pekla", „škoda rány, která padne vedle"). Terezka, velkou část roku sama s dětmi (měla jich postupem doby čtrnáct), dávala si záležet na tom, aby byla pevná a při vyžadování poslušnosti neoblomná. Jiná věc, že výchova k poslušnosti nemůže motivovat duševně bohaté dítě, a tak autoritu měl tatínek. Knížecí štolba Pankl přijížděl domů jako vzácný host, toužebně očekávaný, přivážel ze světa radost, historky, drobné dárky. Jemu stačilo slovíčko, pokyn a Barunka s radostí vykonala, co bylo třeba.

V dospělosti je BN k matce uznalejší. S důvěrou k ní posílá syna Karla, má se učit v Zaháni zahradníkem. Mohl by i jinam, ale kde jinde by měl takový dohled jako u babičky, píše BN. A synovi klade na srdce, že babička je dobrá, i když má „některé zvláštnosti". A syn nemá zapomenout na dáreček babičce, aspoň kytku, a prostřednictvím syna domlouvá s matkou i společné setkání, ke kterému by mohlo dojít při zájezdu zaháňské vrchnosti do Čech. Ale zastánci kryptogeneze tvrdí, že se BN s matkou nemilovaly, nepsaly si, nenavštěvovaly se. Zamlčují, že k častějším kontaktům nedocházelo z důvodů finančních; šetřilo se i na poštovném, tím spíše na nákladnějším cestovném. Korespondence ukazuje, že vztahy byly rodinně srdečné. Jediný důvod, proč nebyla vzájemná náklonnost matky a dcery větší, byla odlišnost názorová.

Existuje dopis BN, který má levobočkovské domněnce sloužit jako doklad o „hlubším" (vlastně rodičovském) zájmu vrchnosti o osud BN a o tom, že BN od vrchnosti něco očekává (snad věno, které jako dcera byť tajená, nedostala). Dopis však svědčí o něčem jiném. Vrchnost se zajímá o BN a jejího manžele, protože slyší nepříjemné věci. J. Němec je již od r.1848 veden jako „vládě vysoce nebezpečný", ve službě je rozmanitě šikanován. BN je policejně sledovaná. Blízcí příbuzní a služebníci vrchnosti to přetřásají. Mrzí je to, nesouhlasí, vyčítají. A BN píše:

„Co se těch řečí a klepů týče, těch si nevšímej, to mezi takovými vždy bývá, kteří mají dlouhou chvíli, jako jsou někteří na zámku. .. takoví každého klepu se chytnou, aby měli o čem mluvit...A konečně, jestli to hrabě a kněžna vědí, co z toho? Dali a dají mi kdy něco? A co oni mi mají co poroučet, jaktěživi mi nic dobrého neprokázali. ...Pokud otci, on si to musel trpce vysloužit.... chudák, a obětoval ve své povinnosti život, a nám nezanechal ani krejcaru, na kterém by lpěla nepoctivost...a mně dokonce vrchnost nic nedala, já jim nemusím být za nic vděčna, proto jestli snad mým bratrům někdy něco dobrého udělají, nebudu já snad muset ostýchat se ve svém jednání? Matka, co má, musí si vysloužit...Líto je mi to, že babička všemu věří, co jí kdo nakrákoře, měla by nám více věřit než jiným; a konečně, jestli jsme i my na tom vinni, musíme to sami trpět a žádný z nich nám nepomůže, aniž toho žádáme. Babičce se to ale musí odpustit, protože nezná všechny ty okolnosti u nás v Cechách a ty poměry, z čeho celá ta věc povstala, a pak že nemají naši to národní sebeuvědomění – nejsou Němci ani Češi – všude dobře, kde je dobře. Ovšem člověk je všude člověk – a já ctím člověka bratra v každém člověku jakékoliv národnosti, ale můj vlastní národ musí mi být nejmilejší, a poněvadž není možno, aby člověk jeden pro celý svět účinkoval, musí vždy začít od svého nejbližšího, od své rodiny, od obce, od celé země a pak: teprve přijde do všeobecného světa. Kdo nemiluje svého, nemiluje ani cizího, kdo nectí svou národnost, nezná ctít ani jinou. To ale naši neznají, a proto se jim zdá zbytečné, aby se člověk o takové věci staral a pro takové věci dokonce snad trpěl – to jmenujou bláznovství. Jaká tedy hádka s nimi? Mlč raději. Nebožtík dědeček byl vzdělanější, on mi lépe rozuměl a nehaněl, co vlastně chvály hodno. Jestli byl táta trochu neopatrný, nu to už je jeho povaha, kdyby ale byla spravedlnost, nebyl by za to trestán, a kdyby byl opravdu Němec, jak se jen jmenuje, byl by na vyšším místě. To všechno naši nevědí. A pak lpí s otrockou myslí na vrchnosti, to jsou jejich bozi, a v tom pádu já zase zcela jinak smýšlím, jak víš…“

Z dopisu synovi Karlovi do Zaháně, 24.7.1856



Tak mluví hrdá demokratka a Češka, svobodná a nezávislá, nic se nepodbízí vrchnosti, aby si něco „vysloužila".

Dopis usvědčuje falešné interprety z naprostého nepochopeni kontextu, z apriorní slepoty a nekritické umanutosti. BN si nestěžuje na to, že od vrchnosti (Dorothea Telleyrandová, tehdejší vrchnost Panklových v Zaháni) nic nedostala a ani nedává najevo, že by si na něco činila nárok. Vypočítává naopak, že pokud jde o politické postoje, není nic, co by ji nutilo zachovávat zaháňské vrchnosti loajalitu.

O stejné slepotě a nekritické zaujatosti svědčí i snaha podkládat běžným slovním obratům, kterých vrchnost užívala, jako „za věrné služby“ nebo oslovení „mé dítě " „milé dítě" (projev blahovůle vůči mladší osobě, v němčině běžný) hluboký, ba přímo osudový význam, prozrazující pravý, tajený původ štolbovy dcery.

Šetření M. Ivanova vyloučilo nejdříve mateřství Kateřiny Zaháňské (paní kněžny z babičky). Po obtížném porodu nemanželského dítěte v mIádí zůstala neplodná. Pozornost se tedy přesunula na její mladší sestru Dorotheu Telleyrandovou. Potvrdila se správnost domněnek, že její románek s K. Clam Martinicem skutečně nezůstal bez následků. Holčička přišla na svět tajně, ve Francii. Jako „sirotek" byla svěřena nejdříve chudým rolníkům, pak se jí ujala „charita" urozených. Byla vychována v penzionátě pro šlechtické děti, dostala skvělé věno (90.000 Fr), bohatého ženicha s výnosným notářstvím (110.000 Fr) a blahobytný život opustila v požehnaném věku 89 let. Ale to, jak zřejmé, nebyla Božena Němcová. (Podrobnosti viz M.lvanov, Zahrada života paní Letty. Praha 1992. 432 s.)

Kryptogenetická domněnka byla mocně oživena a posílena v 80. letech, když jsme se ze zahraničního rozhlasu dověděli, že existuje nezvratný důkaz o šlechtickém původu BN, která jako odložené hraběcí dítě byla svěřena do výchovy manželům Panklovým. Dosavadní životopis české spisovatelky byl zpochybněn. Avšak uvedeným šetřením se „nezpochybnitelný důkaz“ splaskl na jedno neurčité sdělení. Když v rodině potomků jednoho z „intimních přátel" BN při nějaké oslavě přišla řeč na BN a někdo se podivil, že dcera panského kočího mohla mít tak skvělé nadání, řekla prý dcera onoho přítele, sama již sedmdesátnice, že prý BN byla odložené hraběcí dítě, a že její původ „není daleko od kněžny dobrodějky". Tuto zprávu vyslechli i vnuci oné dámy, tehdy (r. 1923) starší gymnasisti a v 80. letech se pokusili dát jí konkrétní podobu. Nepovedlo se. Přes všechnu snahu, motivovanou i jistou dávkou zlomyslnosti samozvaných průzkumníků, „jaká by to byla ironie, kdyby otcem byl někdo jako Metternich“, odhalení by narušilo představu o českosti BN a „špatně by se to spolklo, protože se stala mýtem a symbolem českého lidu,“ jak své usilování komentovali.

A uveďme ještě jeden vykonstruovaný „důkaz" typu „svěření" a „prozrazení tajemství". Václav Čeněk Bendl, o 13 let mladší student, později teolog a literát, obdivovatel BN a občasný pomocník při korekturách, tento Vašek nebo Bendlík, jak ho jmenuje v dopisech synovi, napsal jí na obálce některého svého věcného sdělení Velevážená Dorothea Němcová. A naši kryptogenetikové již dešifrovali, že mu BN svěřila, že její matkou je Dorothea Teyllerandová, a on takto manifestačně její původ na adrese potvrzuje . Ale proč by se ona zrovna jemu svěřovala? Proč on zavázán mlčením, by slib porušil? Proč zrovna tak, že by adorovanou bytost, mladou a krásnou, ztotožnil s její matkou? Nemohlo to být spíše tak, že šlo o vzpomínku na Goetheho dílo „Herrmann a Dorothea“; o poklonu DB, že je také taková veskrze pozitivní, rozhodná a činorodá bytost, jako hrdinka zmíněné novely? A není tam v podtextu i připomínka Herrmanna, který si netroufá vyznat se ze svých citů? Neznamená ta adresa tedy tichou prosbu, ach, nepřekonatelná Dorotko, shlédni na svého Heřmánka!


Tak kdy, kde a komu se Božena Němcová doopravdy narodila?

Před 190 lety, 4.2.1820 se na Alserském předměstí ve Vídni narodila ta, kterou známe jako Boženu Němcovou. Je o tom řádný zápis v matrice. Narodila se Terezii Novotné, tehdy ještě neprovdané a dostalo jméno Barbora. Otec Johan Pankl nebyl v matrice uveden. A. lrmann našel v evidenci obyvatel jmenovaného obvodu byt, v kterém byly hlášeny tři služky, z nichž jedna si říkala Panklová, měla nemluvně a odtud se stěhovala do Ratibořic. Barunčin otec byl tehdy štolbou hraběte Shulenberga, jako vojenský rekrut podléhal vojenským úřadům a možnému odvodu až do dovršení 26 let. Pak teprve se mohl ženit. A to se stalo za půl roku. Rodiče Boženy Němcové se vzali 7.7.1820 v České Skalici, opožděná svatba byla „neveselá". Nevěsta s půlročním nemluvnětem v náručí se cítila provinile, protože veřejné mínění odsuzovalo, když se svobodné děvče „zapomnělo" a přivedlo na svět nemanželské dítě. A proč byla svatba v České Skalici? Protože předtím se hrabě Schulenberg oženil s „paní kněžnou" (byl to již její třetí sňatek) a oba přestěhovali společně svůj dvůr do Ratibořic. Mladý Pankl se stal kněžniným štolbou a jeho žena Terezie nastoupila do panské služby jako pradlena. Nabízí se otázka, proč by (když pomineme všechna tato jednoznačná fakta) „paní kněžna" svěřila urozené dítě blízce spřízněné do péče štolbovi a neujala se další „schovanky", jako byla komtesa Hortensie a další tři dívky nelegitimního původu? Přes všechny snahy nebylo nalezeno jiné datum, místo ani rodiče.


Nedotčena pochybnostmi zůstávají data poslední.

Božena Němcová odešla 21. ledna 1862. Z domu U tří lip Na příkopě byl vypraven smuteční průvod, mimořádně početný a reprezentativní. Defilé českého veřejného života, profesoři, doktoři, vědci, umělci, poslanci, žurnalisté, ani dva urození mecenáši nechyběli. Studenti v černém, dívky s planoucími svícemi. Vlastenci, nejen čeští a slovenští, ale i jihoslovanští v národních krojích. Slovanské stuhy, vavřínové věnce. A při té vzpomínce nás nepřestane bolet, že ta, jíž patřila neobvyklá posmrtná pocta (vyústila až k pěknému pomníku na vyšehradském Slavínu), potýkala se s životem nuzáka, živořila se svými čtyřmi dětmi a s manželem, pro vlastenecké smýšlení persekvovaným; takřka bez prostředků, s vzácnými a hubenými autorskými honoráři a odbývána svými podporovateli tu několika zlatkami, tu obědem, tu darem šesti stříbrných kávových lžiček (to za dedikaci „Babičky"). Dožila svých 42 let o hladu a bídě.

Málokde je kontrast ubíjející sociální bídy a povznášejícího duchovního bohatství klasického odkazu českého národního obrození tak výrazný a tak zahanbující jako u Boženy Němcové. Její dílo, při své prostotě tak geniální, má význam národní i všelidský. Tento význam je trvalý.

Je to dílo, které milujeme a které je nám posilou a nadějí tím větší, čím obtížnější chvíle prožíváme. Jeho českost, lidovost a lidskost nám nemohou vzít žádné pokusy o zproblematizování jejího původu. Nikdy nepřestane být dcerou manželů Panklových a vnučkou své nezapomenutelné „babičky", Magdaleny Novotné od Dobrušky. Zůstane hlasem naší národní duše, i kdyby se nakrásně ukázalo, (ale není to vůbec pravděpodobné), že ji porodila sama královna ze Sáby.


Literatura
Kubka F.–Novotný M.: Božena Němcová. Praha 1941
Němcová B.: Listy. Praha 1951
Černý V.: Kniha o Babičce.Praha 1963
Irmann A.– Rejchrt R.: Pravda o matce Boženy Němcové. Pha – Česká Skalice 1973
Sobková H.: Tajemství Barunky Panklové, Praha 1991
Polák J.: Tři kapitolky o Barunce Panklové, Praha 1992
Ivanov M.: Zahrada života paní Betty, Praha 1992



11. Zlomyslné falšování původu starých českých pověstí, zlomyslně kusé polopravdy

Znevažování našich kulturních hodnot, tak módní v přítomné době, se netýká jen reálné historie, postihuje i bájný dávnověk. Kam až vliv našich médií dosáhne, všude se šíří mylná představa, že český národní mýtus je doložen v Rukopise Královédvorském a Zelenohorském (RKZ). A protože o Rukopisech je známo, že jsou to literární padělky, je samozřejmě i český národní mýtus novodobá podvržená mystifikace. Historie Rukopisů stojí za připomínku. Romantismus 19.stol. se nadchl pro středověkou kulturu legend a hrdinských eposů. Kde literární památky chyběly, dály se pokusy napodobit je a potom „objevit". Návodným předobrazem se staly písně keltského barda Ossiana, které údajně „přeložil" do angličtiny a r. 1760 vydal Skot Macpherson. Byla to „pia fraus“ k slávě vlastního národa; opakuje se potom v řadě evropských literatur. U nás byly literární památky „objeveny" v r.1817 ve Dvoře Král.n.L. a 1818 na Zelené hoře. Odtud jejich jména. Starobylost jejich jazyka, písma, vetchost pergamenu atd. poukazuje na úctyhodnou dobu vzniku, v prvním případě na 13.stol., v druhém na 9.–10.stol.

V zjitřené době národně obrozeneckých zápasů o udržení českého jazyka představa o někdejší vyspělosti naši literatury byla nepředstavitelným zdrojem povzbuzení a síly. Ale brzy se dostavily důvodné pochybnosti jazykovědců a historiků, takže přes značné a dlouholeté úsilí zastánců pravosti RKZ bylo prokázáno, že jde o umné padělky z dílny V.Hanky, žáka Dobrovského, znalce slovanské filologie i paleografie a jeho podobně erudovaných spolupracovníků. V závěrečné fázi „bojů o Rukopisy" se angažoval též T.G.Masaryk, přesvědčen, že sebevědomý národ nepotřebuje berličky sebeklamu. Ostatně bez předstírané hodnoty historické zůstala Rukopisům nezpochybnitelná hodnota umělecká, která inspirovala k tvorbě J.Mánesa, M.Alše, V. Myslbeka, B. Smetanu, J. Zeyera. RKZ jsou skutečná poesie ještě před Máchou, Čelakovským_a Erbenem..

K paradoxům současnosti patří i to, že RKZ, které vznikly pro povzbuzení národního sebeuvědomění, dnes jsou naopak využívány k destrukci národní identity. Předstírá se, že český národní mýtus, ztělesněný B.Smetanou v slavnostní opeře „Libuše", je jako součást RKZ vlastně – podvrh. Horliví mluvčí našich médií to nikdy s jistou dávkou škodolibosti neopomenou naznačit. Ale mají pravdu? Stojí a padají naše nejstarší pověsti skutečně s RBZ?

Oba Rukopisy dohromady představují nevelkou sbírku básní. V šesti epických skladbách vystupují bohatýři pěkných slovanských jmen (třeba Záboj Slavoj) a svým smýšlením a svými skutky připomínají hrdiny srbských junáckých písní. Dalších šest skladeb lyrických, připomíná milostné ruské písně. Dvě skladby lyricko–epické jsou podobně slovanské „ohlasy". Ale kde je tedy onen český národní mýtus? V RZ najdeme jedinou báseň, která s ním souvisí. „Libušin soud".

„Vltavo, aj proč svou kalíš vodu? Vadí se to krutě mezi sebou
K čemu kalíš vodu stříbropěnnou? lítý Chrudoš na Otavě křivé,
Jakže bych já vody nekalila na Otavě křivé, zlatonosné,
když se vadí tak dva rodní bratři, Stahlav chrabrý, na Radbuze chladné rodní bratři o dědictví otce! oba bratři, oba Klenovlci ....


I koná se soud, kněžna Libuše rozhodne, aby bratři spravovali dědictví společně. Prvorozený Chrudoš se však nechce dělit. Rozhněvá se, „žluč se rozlila mu po útrobě, třásly se mu vztekem všechny údy"...pohaní kněžnu, protože „běda mužům, kterým žena vládne". Kněžna nemíní podobné urážky snášet: „Nebudu již souditi vám svády. Volte muže mezi sebou rovna, kterýž by vám vládl po železu. Dívčí ruka k vládě na vás slabá.“

A to je všechno? Ano, celý český mýtus je tu zastoupen jen zlomkem příběhu. Smetana by na to s bídou zkomponoval první dva výstupy své opery, ne již výstup třetí a ne druhé a třetí jednání. Všechno by skončilo dřív, než by padlo jméno Přemysl. Kde je cesta poselstva do Stadic? Kde je pluk a volci, otka a líčené střevíce? Kde je přemyslovský rituál a symbolika? A co příchod na Vyšehrad a svatba s Libuší? Kde je Libušina věštba? Nic z toho v RKZ nenajdete. Ptáte se, odkud že tedy máme český národní mýtus? Po prvé jej zaznamenal ve své latinsky psané České kronice Kosmas (1045–1125). Předeslal jej do úvodu svých letopisů jako „vyprávění bájivých starců", zkazky z doby pohanské. A je tu i praotec Čech a hora Říp, Krok a jeho dcery, Dívčí válka a bájní Přemyslovci, Nezamysl. Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Po Kosmovi děje našeho mýtického dávnověku veršem převyprávěl česky t.řeč. Dalimil (kol.r.1310) a další kronikáři. Pulkava (+1380), Václav Hájek z Libočan (1553) a v nové době A. Jirásek, I. Olbracht aj. S RKZ, jak zřejmo, „český národní mýtus" či „staré pověsti české“ svým vznikem rozhodně nesouvisí, boje o pravost či nepravost RKZ se jich nijak netýkají, jsou založeny v obraze českého dávnověku od nepaměti tradovaném, nikoli teprve v 19. století vymyšleném.

K manipulativnímu ovládání patří i procesy devalorizace, odhodnocování, jimiž lze částečně snížit nebo úplně odebrat význam nějaké hodnotě. Procesy devalorizace předvádí naše televize – zejména pokud jde o naše kulturní dědictví – zvláště pečlivě. Uveďme jeden příklad za mnohé.

Na Nový rok bývá zvykem vysílat přenos slavnostního představení opery Libuše" z Národního divadla v Praze. Mimořádnost události podtrhuje i přítomnost prezidenta republiky a jiných oficiálních hostí.

Televizní hlasatel v dokonalém obleku v telegraficky stručném úvodním slově upozorňuje diváky na to, že B. Smetana zkomponoval své nejnárodnější dílo na německé libreto J. Wenziga a podle známých „Rukopisů" (Královédvorského a Zelenohorského). Kusá informace, vytržená z historických souvislostí, je zavádějící. Zpochybňuje – paradoxně – českost díla: vlastenec Smetana neměl českého libretistu? Zpochybňuje i věrohodnost ideového poselství díla: „Rukopisy" jsou přece podvrhy, padělky, není tudíž i celá ta hudebně dramatická apoteóza něčím falešným a nepravdivým?

Odpověď na první otázku se ne neobejde bez poukazu na dějiny našeho národa. A. Pražák vydal r.1946 krásnou knihu, „Národ se bránil". Shromáždil v ní literární „obrany národa a jazyka českého" od nejstarších dob až do slavného osvobození r.1945. Mezi nejproslulejší z obran patří latinské dílo B. Balbína z let 1672–3, "O šťastném někdy, nyní však přežalostném stavu království českého, zvláště pak o vážnosti jazyka českého čili slovanského v Čechách, též o záhubných úmyslech na jeho vyhlazení a jiných věcech k tomu příslušejících rozprava krátká, ale pravdivá." Historik B. Balbín byl sice členem jezuitského řádu, ale pro své smýšlení upadl v nemilost. Dílo, v kterém zdokumentoval pobělohorský úpadek naší vlasti, za svého života zveřejnit nemohl. Vyšlo až po 100 letech, vydal je F.M. Pelcl jako prostředek k českému národnímu probuzení. Tehdejší odnárodňování pokročilo u nás do té míry, že se promítlo i do státní správy. Dekret Marie Terezie z r.1763 konstatuje: „Čeština v království Českém a markrabství moravském chýlí se k úpadku tolik, že největší díl starostů a úředníků jazyka toho je neznalý, ano že u zemských a vrchních soudních úřadů, jakož i při městských magistrátech velký nedostatek osob česky umějících se jeví..." Školská reforma z r.1774, povinná školní docházka do škol s vyučovacím jazykem německým (jen žáčci počátečních tříd triviálních venkovských škol se učili v mateřském jazyce), měla daný stav zpečetit.

Vynikající vědec J. Dobrovský (nar. 1753) napsal své stěžejní dílo o základech jazyka staroslověnského latinsky, dějiny české řeči a literatury i vědeckou českou mluvnici – německy. Vzdělanci tehdy českým jazykem nevládli. (I horlivý šiřitel českého jazyka a lásky k vlasti, dobrušský kupec F.L.Věk (Hek,1769–1847), autor naučných veršů v češtině, na sklonku života psal své „Paměti" rovněž německy.) Za češtinu se tehdy bojovalo němčinou. Teprve rok 1848 přinesl revoluční požadavky na zrovnoprávnění češtiny na úřadech a ve školách. Ale jak bylo možno takový požadavek realizovat, když úředníci a učitelé uměli jen německy, česky je dosud nikdo nenaučil? Ostatně revoluce r.1848 byla potlačena, absolutismus utužen (Bachův!), policejně stíhaná obroda českého národa zase na čas ustrnula.

Zapomíná se, že i čeští buditelé měli německé školy, psali a četli německy. Česky se mluvilo jen doma, pokud vůbec, řečí pokleslou, prokládanou německými zkomoleninami. M.D.Rettigová (nar.1785) o sobě vypráví, že přestala být „spací Češkou" až ve svých 34 letech. Zásluhou členů východočeského literárního kroužku J.L. Zieglera se začala zdokonalovat v mateřštině četbou českých knížek a prostřednictvím vlastních literárních pokusů. Když se 20 let později setkala v Litomyšli s mladičkou B. Němcovou (1820), doporučila jí totéž a Němcová na to vděčně vzpomínala. K.H. Mácha (1810) psal své první básně německy. K.H. Borovský (1821) přiznává r.1842, že čeština je mu dosud jazykem nezvyklým, a ještě r.1848, když chce spěšně napsat domů, píše německy, „aby nemusel dávat pozor na gramatiku". Při tom Havlíček bojuje za právo národa na vlastní jazyk, ale žádá, abychom současně čelili němčině němčinou. Dokud si nevytvoříme vlastní vzdělanost, musíme jí používat. Teprve r.1850 se otevírá v Praze první české gymnázium – Akademické.

J. Wenzig (nar.1807) byl osvícený kulturní a politický pracovník. R.1849 se stal ředitelem první české reálky, která vznikla v Praze z jeho podnětu, od r.1850 byl školním radou a inspektorem českých škol národních. Po pádu absolutismu se stal poslancem, r.1861 předložil návrh zákona o rovnoprávnosti českého a německého jazyka; v českých krajích se mělo napříště na českých školách učit česky. R.1862 dochází k zrovnoprávnění češtiny jako úředního jazyka. R.1862 založen Sokol, o rok později Umělecká beseda, v níž byl J. Wenzig zvolen předsedou. Jako Smetanův libretista („Dalibor", „Libuše") pociťoval Wenzig s lítostí nedostatečný stupeň jazykové vytříbenosti pro náročný jazykový text. Proto psal německy, překlad mu pořizoval žák (z první české reálky) a přítel, literát a politický aktivista – E. Špindler. Wenzig si nebyl jist svou češtinou, ale byl si jist svou láskou k vlasti. Až dodatek scény „Mohyly" v "Libuši" si troufl zbásnit česky. Téhož roku (1871) vydal sbírku svých spisů – už celou česky – a věnoval ji „ s radostí na oltář milené vlasti". J. Wenzig popudil úřady svými čtyřmi brožurami, v nichž se věnoval pedagogickým otázkám výchovy a vyučováni v duchu národním. R 1864 byl předčasně penzionován.

Je na místě zavádějící poznámka o německém libretu, která míří k zpochybněni českosti díla?

A nyní k zpochybnění autentičnosti a umělecké pravdivosti libreta „Libuše", jehož autor se prý úzce přiklonil k RKZ jako předloze. Ani tady nemůže být naše odpověď na kusou a jen velice málo pravdivou informaci krátká.

Děj opery čerpá z nejstarších pověsti českého národa, jak je zachytil kronikář Kosmas (+1125) na základě vyprávění „bájivých starců". Monumentální zpěvohra má tři části: Libušin soud, Libušin sňatek a Libušino proroctví. Kosmasova čistá románská pověst byla mnohokrát převyprávěna dalšími kronikáři. Kronika Václava Hájka z Libočan z r.1543 zatlačila dokonce Kosmu do ústraní. Hájek byl přeložen do němčiny, a tak pověst o Libuši se několikrát vrací v českém i německém podání; během let se obohacuje novými motivy a přizpůsobuje dobovému vkusu. Dostává se i na jeviště, přibývá fabulace, nápadníků, intrik, děj se stává dobrodružně kouzelnickým, i lascivním. Mezi autory během staletí najdeme jména známá i ne známá.

J. Wenzig, nezávisle na všech předchozích zpracováních, zbásnil své libreto v duchu velké romantické opery. Zdramatizoval děj a charakterizoval postavy se silnou stylizační vizí se smyslem pro dějinnou velikost.

Děj i postavy jsou vráceny k původním mýtickým významům, prostým, ale heroicky idealizovaným. Původní rozepře bratří, o dědictví, dostává psychologicky vyšší motivaci, žárlivost. Milostný prvek se rozvíjí až do tragické viny a k ohrožení vlasti. Bratrská váda znamená rozkol v národě a historická spravedlnost žádá, aby byla usmířena. Celek tvoří ryzí umělecké dílo, pečlivě a detailně vybroušené, vroucně české, vhodné Smetanovy hudby.

Odkud se tedy vzalo tvrzení, že Wenzig vytvořil libreto „v úzké návaznosti na Rukopisy“? Pravda je taková, že v „Rukopise Královédvorském“ najdeme epické verše, označené jako „Libušin soud". Co z nich Wenzig převzal? Několik jmen, několik slov, dokreslujících starobylost mýtu, a snad – nezachytitelnou inspirativní poetičnost, kterou RKZ okouzlily čtenáře ještě než přišel Mácha. Ale obsah libreta? Jeho umělecká idea? Podle veršů v RK by Smetana stěží zkomponoval první dva obrazy prvního jednání, ale bez Radmily a bez Krasavy, a tedy bez perspektivy dalšího děje, a tedy bez dalších dvou jednání. Není tu ani zmínka o Přemyslovi, o Stadicích, ani náznak oráčského přemyslovského mýtu, oslavy rolnictví, ani stopa po Libušině proroctví. Krátce, v RK najdeme Libuši a spor dvou bratří, z nichž jeden ji pohaní. Toť vše! Je tedy na místě ta zlomyslná či poťouchlá informace o „úzkém vztahu" k „Rukopisům"? Wenzigovo libreto je svébytné a autentické umělecké dílo, žádná odvozenina čehokoli, ani RKZ. E. Krásnohorská ocenila právem J. Wenziga, který svou „Libuší“ umožnil Smetanovi uskutečnit nejvyšší sen jeho duše, poselství krásy, ideálu a nezdolnosti milovaného národa.


12. ČTK a výročí Mistra Aloise Jiráska


K 150. výročí narození A.Jiráska vydala ČTK tiskařský sloupek.(In: Rovnost, Brno, 22.6.2001)

Měla konečně příležitost prezentovat život a dílo klasika české historické prózy bez ideologických pokřivenin. Bohužel, stylu „kam vítr, tam plášť“ se nezbavila, jen ideologický záměr pokřivenin se změnil.

A tak se čtenář nedozví nic o mimořádném významu a obecně uznávané autoritě A. Jiráska v buditelském úsilí o samostatnost národa, nic o jeho úloze při koncipování Květnového manifestu čs. spisovatelů 1917, o přednesu Přísahy čs. národa v dubnu 1918 v Obecním domě, ani že vítal T.G. Masaryka při jeho slavném návratu do vlasti 21.12.1918 (a byl jím veřejně oceněn), ani že byl členem Národního shromáždění a jeho senátu (1918–1925). Místo toho TK Jiráska osočila, že „vnesl do vnímání české historie mýty. „Doklady" jsou uvedeny tři.

Tak Staré pověsti české (1895) prý trpí „nepřesnostmi", Jirásek „čerpal z nevěrohodných pramenů". ČTK zřejmě neví, co nás už ve škole učili, že pověst je vyprávění o něčem nadobyčejném, šíří se ústním podáním, vypravěči si ji obměňují a krášlí podle svého vkusu. Od pohádky se liší tím, že se vztahuje k určité osobě, místu, někdy i času. Náš nejstarší kronikář, Kosmas, sepsal české pověsti v prvním oddíle svého spisu jako "ficta", „bájivé zkazky starců, smyšlenky a básnění". Pověsti se sbíraly podobně jako pohádky nebo lidové písně, mají je všechny kulturní národy. Ale nikde na světě neposuzují vypravěče podle „přesnosti" nebo „věrohodnosti pramenů", nikde, kde vědí, co je pověst.

K další „demýtizaci" si ČTK vybrala „Temno“ (1913, kn.1915). A.Novák (stoupenec J.Pekaře, nikoli Z. Nejedlého) ocenil toto dílo jako „úchvatnou malbu". Je to obraz vítězné protireformace (1723–1729) z pohledu tajných bratří a exulantů pro víru. Čtenář dobře chápe, že pronásledovaní nekatolíci prožívají těžké období – básnickým obrazem „temno" ČTK nesouhlasí a odvolává se na J.Pekaře, který koncipoval jinou filosofii dějin než F. Palacký, T.G. Masaryk a A. Jirásek. Ale ani J. Pekař, ač obdivoval baroko, nesmlčel pravdivé svědectví o klíčových momentech našich dějin, o husitství napsal: „ Hrdinný a vítězný zápas Čechů za pravdu – za prohloubení a zopravdění náboženského života – zůstane největší slávou českých dějin.“ A o Bílé hoře: „ Že ztráta české samostatnosti, ponížení a úpadek bylo neštěstí, neštěstí bez míry a hranic, nepotřebuje zdůraznění.“ Ani citované stanovisko J. Pekaře neopravňuje ČTK k tvrzení, že „Jirásek podal jednostranný pohled na pochmurnou pobělohorskou dobu jako na dobu největšího úpadku českého národa,“ naopak, dává Jiráskovi za pravdu.

Se stejnou argumentací do třetice ČTK odmítá Psohlavce (1886), obraz selského povstání na Chodsku.

Jirásek vypráví, jak se sedláci na Chodsku střetli (marně ovšem) s novou, pobělohorskou vrchností a s novou, pobělohorskou legislativou, která je zbavila dosavadních práv. Jejich boj pojal jako symbol národního emancipačního zápasu vůbec.

ČTK se nám ve svém „demýtizačním" úsilí snaží namluvit, že Jirásek byl předpojatě protikatolický. Přitom je známo, že i mnozí katolíci hodnotili husitství kladně a odsoudili protireformační násilí. Stačí připomenout balbínovské kněze, kteří se účastnili procesu národního obrození, spisovatele V. Beneše Třebízského, který byl kaplanem a přece psal v duchu Palackého hodnocení. A sám Jirásek podává řadu pozitivních postav katolických kněží v F.L. Věku a v čtyřdílné kronice U nás činí sympatického faráře Havlovického dokonce hlavním hrdinou. Jirásek byl věrný pravdě, spravedlivý, černobílé vidění mu bylo cizí. Sama Stálá rada České biskupské konference potvrzuje pravdivost jeho historických obrazů, když sebekriticky uznává, že „negativní vlivy, k nimž se musí církev hlásit, sahají až do 14.století, možná dokonce až k samotnému přijetí a způsobu života víry u nás. Pokušení světské moci, později v kombinaci s podřízením křesťanství germanizačním hlediskům v někdejším Rakousku–Uhersku mělo za následek odcizení obyvatelstva převládajícímu katolicismu... Církve se soustředily nezřídka i na cíle mocensko–politické ... nevěnovaly pozornost úsilí o pozemskou spravedlnost ... motivy ústily do pochybné politiky podřizování církve státním strukturám rakouského císařství. Sociální cítění nižšího duchovenstva kontrastovalo s přezíravým postojem velké části hierarchie namnoze privilegovaného rakouského původu.“ Tak to stojí v listu českých biskupů Pokoj a dobro z r.1998. Tak to líčil Jirásek ve svých historických románech.

Jestliže vítězná církev a pobělohorská šlechta vytvořila z ukořistěného bohatství skvělý svět barokní nádhery, okázalé marnotratnosti, poživačnosti i vybraného vkusu v architektuře, výtvarném umění i v hudbě, nic to nemění na skutečnosti, že národ, zbavený své elity, živořil na pokraji záhuby. Básnický obraz „temno“ je pro tento stav velmi výstižný, i proto, že nevylučuje opětný návrat „světla". „Demýtizační" snahy ČTK a jiných orwellovských přepisovačů a „oprávců" dějin jsou jen chatrně maskované útoky na naši národní identitu a nejlepší kulturní tradice. Kéž by se ČTK ujala skutečně osvětového působení.


Dovětek: Proces dekolonizace našich národů (národní obrození)

byl nesen idejemi boje za politická a sociální práva, za svobodu a spravedlnost. Jeho archetypy, anticipace, analogie, obdoby byly spatřovány v různých dobách a podobách. Příběhy o odporu proti násilí a bezohlednosti z minulosti jakkoli vzdálené povzbuzovaly a posilovaly, lidé cítili solidaritu s utlačenými a zápasícími bez ohledu na místo a čas.

Váhám vyslovit obavu, že dnes u nás probíhá proces opačný, rekolonizace, protože ideje zápasů našich předků o emancipaci politickou, sociální a kulturní, o sebe–vědomí a sebe–určení národa se soustavně znevažují. Stalo se zvykem hledat, čím kterou osobnost našich dějin kompromitovat a diskreditovat. Neptáme se na smysl té které události, cesty toho kterého člověka. Všímáme si věcí vedlejších, podružných, pokud možno hovících současné oblibě morálních nízkostí, korupcí a oplzlostí. Jde–li o hrdinu, bojovníka, tvůrce, nositele ideálu, slídíme, jak si kdy s kým zadal, přičítáme mu nečestné pohnutky, poklesky, slídíme po nich v jejich soukromých denících, psaných dokonce i tajným písmem. Nesledujeme za čím šel a kam došel, ale – obrazně řečeno, kolikrát šlápl vedle, kolikrát se mu kamínek pod botou zvrtl, kolikrát se mu rozvázala tkanička. A to se jmenuje "detabuizace" osobností a "demýtizace" dějin, které tak ztrácejí ideově kultivační smysl. Nedovolme všem těm pomlouvačům, klevetníkům, odmítačům, aby nadále přepisovali, falšovali, třísnili špinavostmi a nechutnostmi odkaz našich předků. Braňme to, v co věříme, co ctíme, co milujeme. Braňme historickou paměť národa!


O b s a h

Úvodem odpověď na jedno „mejlované divení"
1. Čemu slouží údajná demýtizace našich národních dějin?
2. Protinárodní nihilismus
3. Destrukce sebedůvěry národa
4. Mistr Jan Hus v české televizi 6. července 2009
5. Den smutku – 21. červen 1621
6. Co připomínal Mariánský sloup v Praze na Staroměstském náměstí?
7. Jan Amos Komenský
8. Proč překáží naše národní obrození?
9. Na výletě. Setkání s památkami na naše národní obrození
10. Případ správného data narození Boženy Němcové
11. Zlomyslné falšování původu starých českých pověstí,


zlomyslně kusé polopravdy

12. CTK a výročí Mistra Aloise Jiráska

Dovětek

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

79 komentářů :

  1. Děkuji dr. Kučerové za připomenutí.
    Já bych jen dodal, že podobné pověsti jiných (a především tzv. velmi demokratických států - jako Anglie, Německo) národů mají stejně a i mnohdy méně důvěryhodné "prameny" své historie, ale oficiálně se uznávají jako nesporné.

    OdpovědětSmazat
  2. Paní doktorko,sleduji dění na naší současné politické,
    hospodářské a kulturní scéně s velkým zklamáním a smutkem.Vzpomínám na našeho profesora ČJ a literatury,který se musí v hrobě otáčet nad tím,čeho jsme svědky v současné době,co se týká přepisování historických faktů a dějin ,pro mne stále ještě Československa.Budoucí "obrozenci"budou mít opravdu mnoho práce,pokud ještě nějací budou.

    OdpovědětSmazat
  3. Obrození "obrození" bude, až budeme volit do politiky své zástupce ne podle česky znějícího jména ale podle informací, "jak mu bije srdce" a budeme lépe o tom informovat naše mladé když to nedělají veřejně sloužící media cizí mocnosti, jako za protektorátu,tentokrát pod EU!

    "Babička" mne nedojímala ale dojal mne po letech dopis BN synu Karlovi.Tolik pravdy. Tehdy staří nechtěli z "chomoutu R-U, mladí ano, dnes je to obráceně, mladí chtějí chomout EU. Tak snad ta "Bílá Hora" nebude zase na 300 let. Tak dlouho se na to shora dívat nechci.

    OdpovědětSmazat
  4. Přečetla jsem si jenom kousek,ten o Komenském.
    Uvědomila jsem si,jak se dá každá vznešená myšlenka zneužít.
    V současné době k sobě hledají cestu katolíci,muslimové i židé.(Samozřejmě,jenom vysocí činovníci.)
    Vůbec si nemyslím,že by to bylo přínosem pro společnost.
    Spíš mne to děsí,jak si ti všichni tři abrahámisté spokojeně notujou.
    Jejich společný zájem je,aby lidé horovali pro pámbíčka,jestli mu říkají Jehova,Bůh,nebo Alláh je celkem fuk.
    Jsem přesvědčená,že nejvíc krve bylo v historii prolito se jménem nějakého toho pámbíčka na rtech.
    V nesvaté válce ve svaté zemi spolu vedou muslimové a židé regulérní náboženskou válku,která se,bohužel,přelévá i do Evropy a zbytku zeměkoule.
    No a dneska,po těch přepísklých církevních restitucích už o nich nechci raději ani slyšet.
    Ještě že se toho Jan Ámos nedožil.
    Helanov

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To co jsem napsala není nic proti Komenskému, právě naopak!
      Komenský vyznával ratio,které se dneska žalostně ztrácí.
      Zdá se mi,že společnost jde tak nějak pozpátku,že se rozpoutávají už kdysi dobojované bitvy.
      Kaplana ke každé vojenské jednotce,do každé nemocnice,uf...
      Teď už jen čekám kdy se objeví kaplan v Ordinaci v růžové zahradě,mohl by to vzít Minář,kdyby mu to neklaplo s tím Milionem chvilek.
      Helanov

      Smazat
    2. Muslimští abrahámisté převzali od Indů koncem prvního tisíciletí nulu, načež katoličtí abrahámisté prohlásili její používání za hrdelní zločin, neb nula je nic - a co je tam, kde je nic, tedy ani Hospodin? Satanáš přece! Ale čeští ignoranti z řad českých abrahámistů (neb nic jiného, než abrahámské světonázory různých směrů v Evropě tehdá ještě nevypučelo) na to nic nedali a klíďo píďo někdy koncem 12 stol. vykoumali tzv. české složení mlýna. Které složení by bez znalosti pozičních počtů nebylo možné realizovat, neb vypočítat nutné převody pomocí římského sytému nelze. Kteréž české složení mlýna převzal celý tehdejší civilizovaný svět. To jako bez nadsázky. Málo na tom, počátkem patnáckého století Čechové - tedy opět Čechové - svůj mlejn ještě vylepšili o "hasačerta" (no, neměli ty kluci šikovný smysl pro humor?), což bylo třasadlo. K tomu další převody atd. Tím se opět provinili hrdelním zločinem. A po objevení Ameriky a Austrálie se české mlýny díky hasačertu rozklapaly (do té doby neklapaly; voda šplouchá, ale nezaklape vám, kdybyste se...) i tam. Kolik Čechů vůbec tohle ví? Že jsme byli, a to doslova, světovou technologickou velmocí? Že český vynález po osm století pomáhal s výživou celého civilizovaného světa? Kdyby něco takového vymysleli Amíci, měli by u vody namísto sochy Svobody mlejn. A u nás to ví s bídou pár lidí - vědce nevýjimaje.
      Muslimský abrahámista, učenec Abú Bakr Muhammad ibn Zakkaríja ar-Rází (ner. 865, zem. 925) tvrdil, že "všichni lidé jsou si rovni a od Boha stejně vybaveni rozumem," že "nikomu nesmí být v zájmu slepé víry činěno příkoří," že "svaté knihy judaismu, islámu a křesťanství nemají žádnou cenu," že "způsobily více zlého než dobrého," a že "spisy antických učenců byli mnohem užitečnější." Abráhámisti Moravští bratři založili misie po celém světě (fungují dodnes) a jiní abrahámisti jim šli po krku. Abrahámisti iroskotských misií šířili víru slovem a příkladem (a zasloužili se např. o mírové soužití Germánů a Slovanů v Bavorsku, takže na posvátné půdě hřbitovů mají své hroby svorně vedle sebe). Abrahámistovi Kódlovi se to však zdálo pomalu, tak aby mu do toho nikdo nekecal, iroskotské misie vyhnal, bráchu sejmul - před oltářem - a začal ji šířit mečem (stínal to po tisících) a za ty všechny zásluhy ho "naši milí krajané" chtěli nechat prohlásit za svatého - zatímco my stavíme pomník přihřátému vlastizrádci a skutečný zakladatel českého státu Boleslav nemá ani pomník. Ve městě které by bez něj neexistovalo nemá dokonce ani tu pitomou ulici - Boleslavská není Boleslovova. A takových příkladů mám neurekom. Zkrátka ve všech dobyvatelských válkách šlo, co svět světem stojí, o moc - o nic víc, o nic míň. Ne o náboženství. Čingis ani Atila nebyli ambrahámisté, tím méně domorodí vládci střední a jižní Ameriky, nebo třeba staří Číňané - a jak se panečku chutě vyvražďovali. Ti poslední mají sice dodnes plnou hubu Konfucia, ale s popravami a prodejem orgánů problém nemají. Hm... nějak jsem se rozjel. Když já mám od dětství alergii na paušalizaci. Dobrou noc lidi.

      Smazat
    3. 0:21...Nojo,je to složité...
      S tou nulou je to příznačné,otcové zakladatelé měli k matematice (teda vyjma výpočtu úroků) poněkud štítivý poměr.
      Až v moderní době to Einstein pořádně prolomil.Ale ten zase nebyl zrovinka echtovní abrahámista,že?
      Jinak k té Číně:Konfucius byl VELKÝ myslitel,ale praktický člověk, rozhodně nehoroval pro bezbřehý humanismus.
      Není snad lepší zlosyna rozebrat na orgány,než ho nechat bez užitku hnít v zemi?
      "Muž by neměl žít pod stejným nebem jako vrah jeho otce."
      "Nevšímá-li si člověk problémů které jsou vzdálené,bude s nimi mít starosti až se přiblíží."
      (2 x Konfucius)
      Helanov

      Smazat
    4. Milane,nic se mi nehnusí víc než paušalizace.
      Je mi jasné,že antické dědictví nám zachovali právě muslimové.V době kdy překládali tato díla si s nimi křesťané v kadibudkách vytírali zadky.
      Já jsem zas alergická na ty všelijaké-jediné správné- světonázory, doufám,že i vy.
      Helanov

      Smazat
    5. Ale jo, souhlas, jen mi přišlo, že jste občas... jak to kulantně vyjádřit... drobátko fanatický antiabrahámista. S těmi orgány... Tady mám rozpolcený názor. Také se mi ekluje nějakého lotrase na státní - tedy občanské - útraty živit až do konce jeho dnů, jenže na druhou stranu, když je lidské ledví tak dobrej artikl, nesvádí to pak státní moc k zneužívání? Bylo by to možné? Bylo. A co je možné, většinou se i děje. Inkové zase z nebožtíků vyráběli, aby nepřišli vniveč, válečné bubny. A třetí říše kostní moučku coby hnojivo. Atd. atd... A jinak. Už jsem to tu někde psal. Narodil jsem se do staré exulantské rodiny bigotních věřících, kdy rodiče do mě od mala hustili tu "jedinou pravdu". Pak, ve škole, do mě zase hustili jinou "jedinou pravdu". A já, blbec, proti těm pravdám stavěl ne "pravdu", ale názor. Někdy v sedmi letech jsem otci řekl, že Hospodin Kainovi ublížil a tím pádem že za první vraždu tudíž může on a ne Kain, načež jsem byl seřezán, neb kdo miluje syna svého, hojně jej tresce a tím pádem jsem se stal onou pověstnou černou ovcí rodiny. A ve škole zase, někdy ve třinácti, jsem svým názorem v hodině dějepisu dohnal soušku čitelku k "psychickému zhroucení", jak řekla, a za zrušenou hodinu musel otec zacvakat 100 kčs. Mezinárodně uznávanou valutou za pravdu je kopanec do prdele, jak řekl Werich ve forbínách. Ale nestěžuji si. Každá sranda holt něco stojí. Takže jsem v podstatě od dětství bádal, jak to vlastně s těmi "jedinými pravdami" je a co za nimi. Po příčinách těch "jediných pravd", abych tak řekl. Ohromě to utužuje kritické myšlení. A alergii mám na na manipulaci a blbce se vzděláním. Prostý blbec moc škody nenapáchá - zato blbci se vzděláním neurekom. Viz naše pohadrákové vlády, nebo trio Podiven. Atd. atd. Sem se nějak rozkecal. Tož tak.

      Smazat
    6. Jsem si svého zavilého antiabrahámismu vědoma.
      Hlava mi nebere,jak může myslící euroatlantická civilizace věst v 21. náboženskou válku.
      Na základě biblických zápisků rozpoutat peklo v Levantě...je to na mne poněkud silné kafe.
      Ten hnisavý vřed nám ještě zasolí,to mi věřte :-(
      Helanov

      Smazat
    7. 15:03...Tak to mi spadnul kámen ze srdce,já to mám u vás dobrý...Jako celoživotně modrého límečka mne vzdělání neofouklo ani vzdáleně ;-)
      Helanov

      Smazat
    8. Milane, díky za "něco ze Sebe", dost tomu rozumím. Kdo v životě neplul na vlnách, občas se i ponořil, dostalo se mu odměny kritického myšlení. Problém je Milane, že se nikdy nedostanete k moci něco změnit. Změnu řízenou i náhodnou vždy zužitkují jiní za podpory např."celoživotně modrých límečků, které neofouklo vzdělání ani vzdáleně". Ty "límečky" mohou být i bílé z "Letné", vzdělané a o to horší. Sám nemám věk a vzdělání na "změnu řádu společnosti lidí" od vedoucí role politických psychopatů ke skutečné roli OSN a jejich sekci? špičkových ideologů.Tam je pole "boje" Gréty, zelených a j. v boji s "uživateli Země! Planeta je jen jedna, vládců hodně, národů ještě víc. Kdo, co rozhodne, o tom spekulujme!

      Smazat
    9. 16:05 Myslíte oficiální vzdělání. Evidentně jste se, pokud jen neděláte vlny, sebevzdělávala. Ono na "vzdělání" stači jen dobrá paměť, jinak můžete být (ne vy osobně) blbec na entou. Viz Džamila Stehlíkojc, Mirka Němcojc, šibal Drahošojc, uřvanec Falouskojc, vypatlanec Dientsbierojc, kretén Bursíkojc - ježíš - těch je! Málem jsem zapoměl na hovado z Řeporyjí. Zkrátka vzdělání s absencí kritického plus tvůrčího myšlení lidstvo nikam neposune. Což se také právě teď sakra projevuje. Naštěstí jsou i tací zoufalci, kteří touží ne po vzdělání pro vzdělání, ale po vzdělání pro vědění. A těch si hluboce vážím.

      Smazat
    10. Opr. A těch si, ač plebejec, hluboce vážím.

      Smazat
  5. Probuzení začíná s informacemi.
    Vychází zpráva IG FISA, což připraví cestu pro další vlnu. Američané se začnou učit o zradě, zločinech a zločinech proti lidskosti, to je začátek, to je probuzení. Všechny zdrojové odkazy na zprávu lze nalézt na webu x22report.com .

    OdpovědětSmazat
  6. Je s podivem, že Komenského mnohdy komentují lidé, kteří například jeho "Všenáprávu" ani nečetli. O dalších dílech ani nemluvím. Totéž platí o těch, kteří neměli ani sílu přečíst si "Babičku", protože byla v povinné četbě. To se pak snadno podlehne nějakým drbům. Výzkumu pana Ivanova věřím, jeho knihy jsou dokonalé a pravdivé. Přečíst stojí za to všechny. Požár národního divadla rozebral naprosto dokonale. Stejně dokonalé jsou články paní profesorky Kučerové. Je škoda, že se ve škole učí dějiny vlastního národa skoro jako ve zrychleném kurzu.

    OdpovědětSmazat
  7. Božena Němcová byla snad nejsvětlejší zjev naší literatury, jak někdo dokázal tvořit za tak bídných podmínek je mi záhadou.
    Myslím,že je velká chyba nutit dětem na ZŠ Babičku jako doporučenou četbu.Já bych jim naordinovala jen pohádky,nebo některé povídky.
    Babička je spíš lyrická báseň než román,na něco tak subtilního nemohou mít školáci na základce hlavu.
    Taková předčasná konzumace Babičky může dítěti jedině Němcovou znechutit,zařadit do kolonky" nuda".
    Ách jó
    Helanov

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Božka Němcojc je další nad jejímž osudem mi rozum stávkuje. Prachy za pohřeb, co ji ti tlučhubové dojímající se nad její smrtí - a odbývající ji za jejího života pár zlatkami - vystrojili, by naši Božence bohatě vystačily do konce života. A mohla umřít na stáří, ne na nouzi. Prostě bych z toho pokrytectví blil.

      Smazat
    2. 0:40...Během psaní Babičky prakticky umírala,přesto stačila vyzpívat svou vizi o nádherném světě,kde je babička,na kterou je spoleh.
      Ta musela vědět,co je to milovat život.
      Plačící smajlík
      Helanov

      Smazat
  8. Celý ten český a takzvaně německý mýtus je založen právě na tom, co je zřetelně z článku patrné.

    Je nezpochybnitelné, že po Bílé hoře jsme přišli o naše elity. Původní českou šlechtu. Nikoli o českou střední až nejnižší třídu. Šlo o problém náboženský, ne až tak jazykový! Po Bílé hoře nebylo původní české obyvatelstvo vyvražděno. Po rekatolizaci, která následně proběhla, ať se to někomu líbí nebo ne, úspěšně a díky tomu, že nové panstvo do Čech dosazené bylo německy mluvící, postupně veškeré původní obyvatelstvo postupně zcela z praktických důvodů přešlo z původní češtiny na němčinu.

    Přesto se všichni cítili býti Čechy, přesněji ti, co přešli na němčinu Böhmy. Určitě ne Němci! A to platilo zejména v severo-západním pohraničí (tj. Sudety).

    Ti za "potokem" chodili do školy do Drážďan, případně do Berlína, před "potokem" do Prahy případně do Vídně. A když spolu občas sedávali v pohraniční hospodě, jedni mluvili sasky, druzí böhmácky. Ne tak zcela v pohraničí jižním, kde se mohli někteří naši starousedlíci cítit Rakušáky a mohli mluvit buď böhmácky nebo nýdriš (dolno-rakousky).

    OdpovědětSmazat
  9. Rozhodně byli po uklidnění, tj. v baroku jak Böhmáci, tak i Češi věrni koruně české. Českému králi a svému místnímu pánovi (šlechtici). Právě okolo roku 1848 z iniciativy intelektuálů, jakési tehdejší kavárny se začala prosazovat patologie, že Böhm nebýt správná Czech. Ti rozvířili staré rány, že jako ti, co mluví Česky jsou Slované a praví Češi a Böhmáci, že jako nějací přivandrovalí Němci. To bez ohledu na to, že daná rodina měla zde v Čechách kořeny již někdy okolo roku 800, možná i déle a kdysi možná mluvila dokonce keltsky, pak germánsky, po té staroslovinsky, následně česky a pak po Bílé hoře zase německy. Stále to byli ti samí sedláci. Svázaní se svým, v naší zemi po generace opečovávaným gruntem.

    Genetika to navíc v současnosti potvrzuje. My současníci jsme trochu Kelti, trochu Germáni, trochu Slované i něco málo Žida v sobe máme. Češi jsme proto, že bydlíme v Čechách a ne jakou řečí mluvíme. Jsme starousedlíci.

    Ta celá faleš, která zapříčinila ten rozkol, který kulminoval po 1. světové, kdy pragocentrici tvrdě potlačovali, všechny kteří nemluvili Česky a nálepkovali je že jsou Němci. Následovalo nevyhnutelné. Böhmáci se tedy za Němce prohlásili, chtěli do Hitlerovo říše a Čechům začali škodit. Po 2. světové se přirozeně karta obrátila. Nyní by se Sudeťáci rádi vrátili domů, ale nyní již opravdu jako Němci, nikoli jako Böhmáci. Prolamovat Benešovy dekrety již vskutku nejde. Nelze vracet majetky na území, dříve patřící Sudeťákům, vskutku bývalým krajanům (to ale musíme chápat z let před rokem 1848, ne z let okolo 1. republiky), kde již hospodaří přes 70 let jiní noví čeští starousedlíci. Jediným vyústěním by bylo, že by tekla krev!

    Jen mimochodem. Nedávno jsem četl, že Češi - legionáři nezradili císaře, neboť se odmítl nechat korunovat Českým králem. Proč? František Josef vládl právě od r. 1848. Böhmáci jej v Praze vítali a chtěli jej za Krále, Češi na něj plivali a vyřvávali, že je Němec. Proto se nechtěl nechat korunovat králem v zemi, kde na něj plivají, jen tak protože proto. Ač neudělal nic špatně, spíše lépe. Stejné jako řve milion chvilek na Babiše, Zemana, Benešovou. Zlí jazykové tvrdí, že i tenkrát to platili ti samí jako dnes ve snaze, rozložit tehdejší 5. kolonou naivků a agentů cizích mocností konkurující Rakousko Uhersko. Respektive shodit šlechtu a nastolit mocí bankéřů.

    Základní blud, kterému podléháme cca 125 let je, že pokud by nebylo obrození, takže nebudeme již Češi. Ne byly bychom nadále Češi se svými králi Přemyslovci, po té Lucemburky až po Habsburky. Jen bychom mezi sebou mluvili německy a nešli si se svými krajany po krku jak smyslů zbaveni se všemi důsledky, které se udály ve 20. století a které neutichají a ni dnes. Nejspíš by nám sem nikdo nikdy necpal Ruštinu, neb jsme slovanští bratři a nyní Angličtinu neb jsme nějaká Euroatlantická civilizace. Ne my jsme středoevropané.

    Pokud by nebyl král Přemysl Otakar II zavražděn na Moravském poli, respektive pokud by Habsburka porazil. Asi by zde byla velká česky, mluvící říše. Pokud by obrozenecká kavárny nerozeštvala starousedlíky České kotliny kvůli dorozumívacímu jazyku, byli bychom součástí velké středoevropské německy mluvící říše.

    Nyní se musíme bránit sami, snad se podaří V4 udržet, případně rozšířit o Rakousko, Slovinsko, snad i Chorvatsko. Pak budeme zase velká původně Markomanská říše, která si bude schopna sjednat respekt. Nepřeji si abychom dopadli jako současná Francie-Německo-Švédsko-Belgie, ale i Anglie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moudré. Jenom podotknu, že se příslušníci psali Boemus, ať už mluvili jakým koli jazykem, a zase s nacionalismem začali Němci už v josefinskych reformách a k tomu se opozitne museli postavit Češi na Franfurktskem sněmu 1848.odtud je ten nacionalismus. Boj za naše národní sebeurčení je úchvatný a jsme povinovani pokračovat.

      Smazat
    2. Notná dávka Bavoraků, Sasů a Korutanců jsou tudíž rovněž Slované - jak to že se tedy cítí být Rakušáky a Němci a ne kupříkladu Chorvaty, Srby, Polabskými Slovany atd? Mateřský jazyk je prazáklad národa! Takže pane Pepo, příslušníku páté kolony dnešních dnů, manipulujete. Zkrátka kecáte. Ti krajané šli po krků nám, Čechům, nikolivěk naopak. A to už od Břetislava. Howgh.

      Smazat
    3. Víte vůbec proč k národnímu obrozrní došlo, když o něm tak rádoby zasvěceně trousíte moudra; co bylo jeho příčinou? Volání po Pangermanismu to bylo! To byl ten spouštěč!
      Všeněmecký sjezd ve Frankfurtu, r. 1848: "Češi by neměli zapomenout, že Čechy skutečně už patří Německu". V německých opavských novinách se v téže době psalo: "...časem budou Češi germanizovány a zmizí, ať se tomu budou bránit jakkoliv". Poslanec Ostendorf tehdy podal do výboru pro rakousko-slovanské záležitosti doplňující návrh, podle něhož říšský sněm považuje otázku Čech za německou, která náleží do jeho kompetence. Německý "demokrat" Ignaz Kuranda: "Německé shromáždění musí ukázat Němcům žijicím v Čechách, že mohou očekávat od Německa silnou podporu a že jí v případě nouze přijde německá vojenská moc na pomoc". Rakouský poslanec Schilling: "Proti Čechám musí být použito meče!" Takže pane - tvrdíte-li cosi o "české obrozenecké kavárně, která rozeštvala starousedlíky", tvrdíte nepravdu. Pažravý spratek německého pangermanismu stál u zrodu českého národního obrození - ne jacísi paťapaní intelektuálové. Nebýt této odvěké touhy Germánů po ovládnutí východních slovanských sousedů - ty severní už vyvraždili před tisíciletím - nebýt Drang nach Osten, nedošlo by ani k českému národnímu obrození. Drang nach Osten ostatně nevymizelo, jen na sebe vzalo jinou podobu. A spolek lumpů v parlamentu, včetně tří otitulovaných lumpů zn. Podiven, včetně bezmozků s absencí historické paměti, leč o to drzeji trousící svá moudra, jim v tom zdatně pomáhá. Howgh!


      Smazat
    4. Milane,

      v první části na téma "Dočká se obrození probuzení" http://www.novarepublika.cz/2019/12/docka-se-obrozeni-probuzeni.html , jsem toto téma popsal šířeji.

      Proč Rakušáci se cítí Rakušáky a Němci? Němci se necítí ani náhodou. Jsou a vždy byli Rakušáky. Ti z Korutan, Burgelandu, Horního a Dolního Rakouska. To že jsou jako Němci začalo někdy v době vlády Marie Terezie.

      Když její otec to zde vedl od devíti k pěti a hladovějící Slezsko (Drážďansko, které mluvilo stále ještě více česky nežli německy) obsadili Prusové. Rakouské císařství se nedokázalo ubránit a místní starousedlíci Prusy vítali, neb očekávali konečně nějaký řád a prosperitu. Zde přišlo České království o značnou část území a obyvatel. Ti se pak vskutku stali Němci (Sasové až Braniboři) a byli integrováni do Německého císařství.

      Těch Rakousko Německých válek pak ještě bylo více a ano byla snaha, jak správně píšete vytvořit ve Frankfurtu někdy okolo 1848 jedno obrovské soustátí německy mluvící, zahrnující Rakousko-Uhersko včetně Českého království spolu s Císařstvím Německým. A to zejména kavárník Palacký zcela rozdupal, kdy na tom sněmu ve Frankfurtu byli sezváni zástupci všech částí R-U (Slovinci, Maďaři, Chorvaté, Terští, atd...). Palacký šovinisticky vykřikoval, že Češi jsou slované a budou mluvit česky a že jako zase budeme něco jako za dob největší slávy přemyslovců. Na tuto nacionalistickou notu začali slyšet i Slovinci a Chorvaté a celý sněm se rozešel s pachutí rozkolu.

      Rakouské země Tyrol, Salzburg a Voralberg byly německy mluvícími od nepaměti. Po sjednocení s východem po prohře Přemysla Otakara II nad Habsburkem (Bavorem), Teprve přešli všichni na němčinu. Název země ale zůstal původní a to i přes skutečnost, že si jej následně překrucováním vyložili jako východní marku. Tedy Östereich. Původní název bylo Ostriky. Tedy zem ostrých kopců a zde v té zemi Osrtiků, jsou stále ti samí starousedlíci, byť název zkomolili na Östereich a následně falešně vyložili jako nějakou bájnou východní říši (marku). Asi tak jako se obrozenci snažili Rukopisy Královodvorským a Zelenohorským vylepšit dějiny České! Stále jsou a byli Ostříkáři a že jsou Němci jim podsouval zejména až Hitler! Českým Böhmákům to ani Hitler říkat nemusel. Ty takto onálepkoval kavárník Palacký a Masaryk a spol je v tom utvrzoval celou první republiku!

      Základní blud je, že jsme jako Slované. Tak to ani náhodou. My jsme původně Markomani - Moravané - Velkomoravané. Až někdy okolo roku 300 se začaly na naše území přesouvat slované a my převzali jejich řeč. Naši prapůvodní Markomanskou šlechtu nahradila šlechta Slovanská a po rozpadu Velké Moravy slovanský kmen Čechů, vedený Přemyslovci, který žil za řekou Moravou a tam se Hunové již nehrnuli se na určitou dobu stal výrazně dominantní a všechny starousedlíky čechyzoval. Jakou řečí mluvili vlastně původní Markomané těžko říci. Nejspíše Keltsky, na to germánsky. Bavoráci byli vždy germáni.

      Je třeba se Milane podívat dále do historie, nežli k roku 1848, obrozencům, nebo Přemyslovcům.

      Též se stále ptát v čí prospěch kdo, kdy, který kronikář cosi v minulosti kde do jaké listiny napsal, že nějak dle něj bylo a ne jen tupě opisovat, něco, co někdo kdysi napsal. Pokud je to v rozporu s logikou věci, tak to asi byl již tehdy nějaký účelový výklad dějin. Výše správně podotýkáte, že nám byl Václav katolíky vmyt do mozků jako náš patron a že Boleslav nemá ani tu ulici. To samé se ale, opět cizáci, snaží s Havlem!

      Smazat
    5. Neuvěřitelné, Pepo, co píšete:
      "Když její otec to zde vedl od devíti k pěti a hladovějící Slezsko (Drážďansko, které mluvilo stále ještě více česky nežli německy) obsadili Prusové. Rakouské císařství se nedokázalo ubránit a místní starousedlíci Prusy vítali, neb očekávali konečně nějaký řád a prosperitu. Zde přišlo České království o značnou část území a obyvatel."
      Lépe nastudovat souvislosti, dějiny!

      Smazat
    6. Pepo,krásně napsáno,pod to se s chutí podepisuji.
      Výraz "obrozenecká kavárna" mne dostal! :-)))
      Helanov

      Smazat
    7. Pepo, Pepo, vždyť Vy ani nevíte, kým vlastně jste! Dejte to "dohromady s Helanov", porovnejte geny a založte "rakouskou národnost!

      Smazat
    8. PS. nebo stranu "Rakušáků" abyste se tolik nezesměšňovali.

      Smazat
    9. a) pro bbb
      OK, dávám na pravou míru. Ve slezsku se mluvilo slezsky a to byl takový polsko-německo-český hantec. Nešlo o drážďansko neb tyto oblasti byly již v té době germanizovány (to území mluvící slovansky sahalo až od Chemnitz přes Berlín až někam k Warnerminde - za Přemysla Otakara II. Slezko o které přišla Terezie bylo severněji. Nicméně normální lid ty Prusy vítal. Až po té provedla Terezie rázné reformy. Školství, armáda a i státem řízený textilní průmysl. Te ve spolupráci a z iniciativy manžela. Potom teprve toho Fridricha dokázala zahnat. Jako korunovaná Česká a Uherská královna, ale o významnou část Slezska České království přišlo natrvalo.

      Jinak v těch lesích okolo Berlína vyklepli germánské kmeny poprvé Římany, někdy za Marca Augusta, nástupce Julia Cézazara, který zotročil Galii. V té době tam mluvili galsky, pak mišmašem s latinou až z toho vznikla francouzština.

      Zda-li ti germáni, kteří někdy těsně před Kristem Augusta vyklepli, mluvili opravdu germánsky, nebo už slovansky těžko říci. Pro Římany bylo slovo barbar ze severu synonymem ke slovu germán.

      V každém případě se k nám do střední Evropy ze západu Římani už nikdy vniknout nepokusili. Okolo roku 300 to zkoušel zase Macus Aurerius z jihu. Tam jsme je zase zarazili my. Markomani. Češi jsou jen jejich odnož ze severu. A to to díky rodu Přemyslovců velmi dlouho svobodní. Až Václav (ten svatý), jakož pátá kolona Říma to vzal přes katolictví. Pak jsme teprve byli integrováni a ztratili svou původní svébytnost.

      Bratři Slováci již dříve nájezdem Hunů, které si sami pozvali (tehdy nešlo o slováky ale v rámci velké Moravy o všechny původní Markomany, pod novou šlechtou nazívajíce se již Moravané. Pozvali si je na ochranu proti Frankům. Hunové pomohli, pak ale z té Panonie jaksi již nechtěli domů na východ do stepí. Nakonec Velkou Moravu zničili a obsadili i Slovensko. Každý současný Maďar je po mámě Markoman z Panoinie a po tátovy Hunský válečník.

      Smazat
    10. b) pro Miroslava.
      Moc dobře vím kdo jsem.český starousedlík a jako kdekdo s kořeny jak německy tak i česky mluvících Čechů, částečně i odněkud ze severní Itálie okolo Terstu.

      To si jako myslíte, že když jeden rod (ozbrojený a vládcovský) obsazoval nová území a původní vládcovský rod vytlačova, že vyvraždil na novém území veškeré obyvatelstvo??? Nikoli. Postupně s ním asimiloval, ale zpravidla jej naučil mluvit svým jazykem. Střední i ta nižší třída na svých územích u svých gruntů vždy zůstávala. Jen se měnilo panstvo. Nevím, proč by pro mne měli být Přemyslovci se svým Čechem, Lechem a Libuší dogmatickým prvopočátkem mých předků.

      Smazat
    11. My místní zemani jsme zde byli před Římany (antickými), za Přemyslovců, Lucemburků, Habsburků, Masaryka i Hitlera. Pak nás pomalu půlka musela jít. Protože nám někdo nasunul do hlavy, že nejsme jeden národ, ale jedni že jsou lepší nežli druzí.

      Výše jsem to vysvětlil, jakož i v u předchozího článku stejné autorky. Přežili jsme i komunisty. Jen nyní se obávám, že jsme natolik rozkládáni, celá naše budoucí generace. Každá rodina bez výjimky. Většina společnosti sleduje Debilizátor, škola již nevychovává, rodiny neví že jejich poslání je vyvést a zejména vychovat své mladé. Prý jsme tu abychom si užili. Nikdo nic nemusí. Ani dodržovat základní, každému dané přírodní zákony.

      Árijský mladík, co se po ránu cítí být lesbickou černoškou je lesbickou černoškou a zkuste mu někdo něco vytknou vy ostatní rasisti a xenofobové. Klidně půjdu na WC na dámy a ať mi ty feministky zkusí něco říct. No není to krása, ta svoboda. Dělat si co chci a ještě takto dostat agresivní feministku za mříže. Krysa mě chtěla šovinisticky omezit. Tak to jí neprojde a alou žalobu n a ní. Hee, hee, he.

      Pokud toto nezarazíme, nakonec zde zůstaneme v podobě po mámě Markoman - původem lovec mamutů od Věstonických skal. (a je jedno, zda-li si nyní kdo z nás myslí, že je slovan, germán, nebo cokoli) a po tátovi Arabský muslim.

      Na dlouhá léta zde bude doba temna, stejně jak za nejtemnějšího katolického středověku. Tehdy nás za Dunajem též nedobyli zbraněmi, ale soft válkou přes víru v Krista. Koncept řízení státu nikoli přes Legie, ale pomocí kostelů v každé vísce s proškoleným vymývačem mozků si tehdy pěkně vymysleli. Nejprve si pěkně Římský císař (snad to byl Constantin - to bych se musel kouknout) se svolanými kněžími z celé tehdejší již rozpadající původní první Říše Římské sednul na poradu. Některá Evangelia zakázali jiná upřednostnili a kde bylo to původní Kristovo křesťanství učící vzájemné lásce??? Stal se z něj mocenský nástroj. Hlavní vymývač mozků byl císař, později si to rozdělili. Jeden císař a druhý papež.
      Tak vznikla Svatá říše Římská (později německého lidu), tj. druhá říše. Když to nakonec po útrapách začalo konečně jakž takž fungovat, tak se našli chytráci a celé to v 19. století rozcupovali a ve dvacátém jsme to schytali všichni. Co byla si ta Hitlerova 3. říše?

      A ta 4. současná Bruselská. Ta má našlápnuto že skončí jako ta první. Barbaři jí vyplení.

      My starousedlíci se ve většině o nic nezajímáme, jsme v klídku a barbary, oprávněně naštvané (kdo jim ty jejich země asi rozsekal) v pevné víře odhodlané a vychované k nesmiřitelnému boji si sem naivně v klídku pouštíme. Necháme vládnout pitomce kteří jen kývou a že to jako vyšumí.

      Helanov krásně výše napsala "Nevšímá-li si člověk problémů které jsou vzdálené,bude s nimi mít starosti až se přiblíží." (Kunfucius).

      První krok s tím začít něco dělat, je (mimo jiné) jaksi si posypat popel na hlavu a to především my takzvaní Češi-Slované, že na tom rozeštvání s, že jako vyženeme ty Němce, že jsme zase někomu naletěli a pěkně se vrátit ke svým prapůvodním kořenům.

      Hlavně k rodinným tradicím a svatému poslání vyvést a vychovat spoustu dětí. Vychovat je k soutěži, statečnosti, čestnosti, neústupnosti před nepořádky, ale i respektu ke starším a zkušenějším, to do doby jejich skutečné dospělosti (to je podstatně později nežli v 18. letech) a k tomu, jaké bude jejich poslání až oni vyrostou - Mít děti a v této tradici je vychovat též. Pak to barbaři na nás ani nezkusí a odtáhnou domů nebo dál na západ. Nakonec my jsme jim jejich domovy po léta neplundrovali!

      Nutno na problematiku nahlédnout trochu více od gruntu!

      Smazat
    12. Pepo, "český starousedlík" je protimluv s "přemyslovskou linií". Jste starší linie a která? Bylo by dobré používat letopočet, jinak jsme na trhu koní s handlem dle jejich "zubů".

      S dětmi a jejich počtu v populaci máte pravdu. Ale zde nejde o natalitu národa ale o "práci" jejich vládnoucí(cizí) vrstvy.

      Smazat
    13. Neb jsem původu plebejského, znám příbuzenstvo tak 4 linie nazpět. Lze ale snad prostou logikou dovodit, jsem li běloch, že se sem moji, mě již neznámí předci nijak nepaprskli z ničeho.

      Tedy, že zde s kyjem asi nějaký ten můj pradědek před tisíci lety pobíhal, měl potomky a tak to šlo dál až k mé maličkosti.

      Nebo na to máte snad nějaký jiný náhled, vysvětlení???

      Smazat
    14. Pepo, mám a jednoduchý. Rodiče! Tam hledejte kořeny národní, politické, sociální a tím vzdělanostně potencionální.

      Smazat
    15. Hm... Taktéž jsem původu plebejského, konkrétně po meči selského, po přeslici mlynářského, leč své předky znám čtyři století nazpět, kdy se jeden z mých pra pra v Opočně ženil a je o tom dodnes zápis v matrice. Krátce po té však jeho potomstvo opustilo svou vlast, aby po dlóóúhém putování nakonec spoluzakládalo Zelov. Své předky znám proto, že v obou liniích, po meči i po přeslici, rody mých předků nikdy neztratili své kořeny. Také se tomu říká historická paměť. Vy jste se sice oslími můstky dopracoval k markomanskému původu, dokonce jste i název Moravy od toho odvodil, jenže je to, při vší úctě, blbost. (Co takhle řeka Velká Morava v Srbsku, taky tam dováděli Markomané?) A co s Dúdleby, kteří do Bohemie dorazili o něco později než volný svaz západoslovanských kmenů a obsadili jih, kam s nimi? Jdu od toho, škoda času. Mimochodem - přemyslovci byli - možná - mojmírovci a Slované byli - opět možná - v Bohemii, coby lid tzv. lužické kultury, usazeni už dááávno před Kelty. Ale ono tady jde o obrození, že? Pak chápu vaši frustraci z toho, že nebýt těch pánů, které jste nazval "obrozeneckou kavárnou", mohl jste být hrdý Němec a nemusel jste takhle kotrmelcovitě hledat své kořeny u Markomanů. A jinak - do debaty s vámi bych se rozhodně nepouštěl, neb dobře poznám, kdy narazím buď na zeď umanutosti - to bych ještě skousl, každý má právo na názor - nebo na manipulaci - a to skousnou nemohu. Takže - buď jste umanutý - budiž - nebo manipulátor, nebo - a k tomu se přikláním - obojí. Umanutý manipulátor.

      Smazat
    16. 18:26...Pepo,tento váš příspěvek mi promluvil z duše.Díky!
      Helanov

      Smazat
  10. Nevím jestli je Jirásek protikatolický,jen je mi divné,že jeho romány jsou takové oderotizované ;-)
    Možná i proto nepatřej zrovinka mezi hity veřejných knihoven.
    Helanov

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, on asi chtěl aby to bylo vhodné i pro děti. Mě zase zaráží, že stejně oderotizovaný je např. Karel May, nebo náš Čapek. Čapek je vynikající - ale jakmile zabruslí do nějaké milenecké scény je to křeč, je to křeč. Takže jsem došel k přesvědčení, že s tou jejich orientací to asi bylo dost vošajstlich. (U Jiráska ne; ten se dle mě snažil napsat poutavou formou český dějepis i pro mládež)

      Smazat
    2. K bratrům Čapkovým bylo psáno, jak při svých studiích, asi SŠ, ve Francii, si udělali krutou legraci z kamaráda V. V. Štecha. Předstírali odpovědi francouzské dívky na jeho inzerát. Pak Karel zažíval dlouhodobou osudovou odpověď, jak milan píše - křeč.

      Smazat
    3. Milane,asi máte s tím Jiráskem pravdu.
      V mých očích,teda,spíš kulturtrégr než spisovatel (ve smyslu umělec).
      Ale plodnej jako myška,to zase jó ;-)
      Helanov

      Smazat
    4. Bóže, jak jednoduché to mám já : jsem evropanka, Slovanka, Češka, mám právo tady být doma, mí rodiče a prarodiče tu také byli, žili ku prospěchu tohoto národa! Němcovou, Jiráska, Čapka, Máchu atd, atd miluji, Smetanu jsem dlouho považovala za nejlepšího autora oper, uznávám, oceňuji umělce "cizáky", tedy ty, kterým ve své omezenosti rozumím. Nejhezčí je naše řeč, naše zem, (bohužel to už nemohu s klidný svědomím říci o Praze, mrvějí ji všemožně ze všech stran), naše hory a lesy, pokud nám kůrovec laskavě nějaké nechal. Nechci ani pomyslet na to, že by mí potomci byli takoví pitomci, aby zapomněli svou rodnou řeč a komolili "Jes sér, nou sér!" No ale, pokud chtějí být za slouhy - jak si ustelou tak si lehnou.

      Smazat
  11. Ještě bych rád doplnil "... a když se konečně ta náboženské pobělohorská nevraživost v baroku uklidnila a podačilo se nám Rakušákům, Polákům, Maďarům a Čechům vypakovat Turka, který klepal na brány Vídně, kdy Euroatlantičtí "přátelé", zejména Francouzi jej proti nám podporovali a postupně jsme se v poklidu sjednocovali na německém jazyce, tak 5. kolona obrozeneckých kavárníků dokonale obyvatel Českého království vzájemně rozeštvala! ...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pepo, předpokládám že jste "Rakušák", když jste za "nám" neužil čárku. Můžete mi prosím lépe vysvětlit kým je "rakouský národ? Hlavně "Helanov", ta prostá duše Vám bezmezně věří!

      Smazat
    2. Již jsem to vysvětli. Zkusím to jinak. Národ ve smyslu dělit je dle dorozumívací řeči je patologický výmysl omladiny okolo roku 1848. U nás práce kavárníků obrozeneckých. Vždy šlo o příslušníky příslušného království, poddané příslušné koruny.

      Tak koukněte třeba na Španělsko. Oficiálně Království Španělské. Zde mluví Španělsky, Katalánsky, Bakycky a Kastelánsky. Všichni jsou Španělé, byť Katalánci se aktuálně boří.

      A co takový Švýcar. Nikdy jsem neslyšel, že by se někdo z nich prohlašoval za Italy, druhá za Francouze, třetí Němcem a čtvrtý Rétorománcem. Švýcar je Švýcar neboť ve Švícarsku žije.

      Rakušák je Rakušák (německou řečí Östereiher původně slovansky Ostříkovec) protože žije právě tam.

      Já jsem Čech protože tu v Čechách bydlím a mám zde kořeny. Moje prabába byla též Češka, neb ale mluvila německy, tak si říkala Češka po německy, čili Böhmen.

      Kdyby to komačové z Ruska u nás dotáhli do zdárného konce, tak by si možná moji potomci říkali "мы чехи".

      Pokud by západu nevládli dementi a brzo se nestalo, to kam se řítí, tak si budou moji potomci asi říkat "We are czech". Zatím máme našlápnuto na to, že si budeme do 50 let říkat, spíš ti, kteří nás mají spíše tendenci vyhladit a naše území soft dobudou svou vitalitou (my vymřeme pro lemloidní neschopnost), tak ti si asi nejspíš budou říkat "نحن أتباع نبي الخلافة التشيكية." = foneticky "nahn 'atbae nabi alkhilafat altashiakiat", česky "My následovníci proroka Českého chalífátu".

      Pokud nějak dělit lid, tak jedině že jsme příslušníci kultury anticko-křesťanské. Zatím.

      Národ je nesmysl, nástroj rozeštvávačů počátků 19. století. Již jsem to psal. Zlí jazykové tvrdí, že již tenkrát šlo o to nahradit konstituční zřízení mocí bankéřů. Nástroj byl vyvolat vzájemnou nevraživost v rámci dobývaných zemí. Nyní již ale mají na kahánku i oni. Pár století seli vítr, bouře se již blíží. Zatím jde jen o takové prvopočáteční poryvy větru. Tam u nich na západě. Jde o to, zdali my ze střední Evropy dokážeme včas postavit bytelný větrolam. Se zeměmi jako je Francie - Švédsko to opravdu nevidím růžově. Německo také nic moc. A to leží za humny. Tedy k dětem, vnoučatům, vypnout jim debilizátory a začít je učit čož užitečného. Jinak nemají šanci a náš genom zanikne. Možná ty holky daj. Následníci proroka ženy potřebují pro pokračování svých rodů. Jak zcela správně káže jejich prorok.

      Smazat
    3. Ještě si dovolím upřesnit, že v případě, že by nastalo, že naši potomci si v budoucnu říkali
      "мы чехи"
      nebo
      "We are czech"
      tak se ve svých školách přece jenom budou učit kromě dějin CCCP nebo USA a Anglie i o té velké Moravě Přemyslovcích, Lucemburcích a Habsburcích. Též o Řcku, Římu a i o Hitlerovi.

      Pokud dojde na situaci
      "نحن أتباع نبي الخلافة التشيكية."
      tak se budou učit o prorokovi, velkém vezírovi z Turecka, Saudském králi a jiných statečných předcích muslimského světa. Všichni ti zde v Evropě výše jmenovaní upadnou do naprostého zapomnění. Jako kdyby nikdy neexistovali.

      Pokud obrození, jak píše autorka článku, tak ne národní, ale kulturní. Ta je v ohrožení a ne nějaké řešit (znovu vířit) důsledky nějakých potyček šlechtických rodů ze středověku a nedávného novověku.

      Smazat
    4. Pepo, nechtějte mne donutit k upřimnosti. Národ není nesmysl. Národ je spojení rodů na bázi řeči a genetiky!
      Vaše teorie jsou hloupé a legitimizují znásilnění, tedy předání genů válečně.
      Svým způsobem tomu rozumím a nebráním se očistě ze života "zvířat" lidí "potratu" invazních genů. Nejsou Vaše geny taky "invazní"?

      Smazat
    5. Kanďani jsou národ Kandský - asi ne
      Jsou národ Anglický - také ne
      Jsou snad národem Francouzským - též ne.

      Kanaďani jsou prostě Kanaďani.

      Brazilčani nebo Argentici jsousu národ Brasilský, Argentincký, Španělský Portugalský nebo Německý.

      Státní příslušníci USA jsou národ Severoamerický Anglický nebo jaký. Australané???

      Je pravda že výše uvedené případy jsou vskutku případy invazivní. Držel bych se Švýcarů. To pojetí národ je dosti ožehavé téma. Nemluvil jsem o Rakouském národě. Mluvil jsem o Rakušácích. Národ Rakušácký vskutku nejsou. Německý ale též ne.

      Zde platí, že jde o Rakušáky neb jsou spjati s Rakouskou zemí. V jejich případě nejde o invazi, jako například v případě Austrálie a zejména Severní Ameriky.

      Tam původní obyvatele vskutku vyhladili (skoro). Rakušáky nikdo nevyhlazoval. To jsou původní starousedlíci dříve slovansky mluvící. Později německy (Mluvím přirozeně o těch východních).

      Jazykově všechny německy mluvící země sjednotil až Hitler! Od té doby mluví jednotnou Hochdeutsch. Tou Berlínskou. Přesto Bavorák o sobě řekne že je Bavorák a také Němec. Ale to v jejich případě platí až od roku cca 1937. Do té doby to byl pouze Bavorák, mluvil Bavorsky a ve škole se učil spisovnou Bavorštinu.

      Smazat
    6. Miroslave, tu genetiku bych z toho vynechal. Národ je, dle mého, společenství jazyka, kultury a... jak to říci... společně zažitých zkušeností. Sounáležitosti. Nebo jinak. Když mám problém, napíšu si to. Pak nad tím dumám a pulíruju. Pro sebe. Z toho si pak utvořím názor. Tady můj názor vzniklý z toho zamyšlení. Zvu i pana Pepu. Snad se to sem vleze.

      Po patnáct století germánští hegemoni, napřed pod praporcem kleronacionálního šovinismu, později nacionalismu, sjednocovali germánské národy - a Slovany tu odslovanšťovali, tam likvidovali fyzicky - leč vězme milí moji, že v tom žádné naduřelé národnostní cítění nehrálo roli.

      Od desátého století se Němci sice vnímali jako Němci, v patnáctém si k názvu "Svatá říše římská" drze přifařili "národa německého", než evropani tehdá, dle zasvěceného vědeckého výkladu učených kebulí, žili bez vědomí národní identity, pročež se nevnímali ani neidentifikovali národnostně. V Německu, představte si, v osmnáctém století porodil německý gens německou identitu, děťátko si skotačivě zavísklo, a tak tím tak vyděsilo zaprdlý český gens, že ten potratil českou identitu. Ještě že ty Němce máme. Bez nich bychom ani nevěděli že jsme Češi.

      Poljané založí Polsko (národní princip - NP), Frankové Franckou říši (NP), Bavoři Bavorsko (NP), Sasíci Sasko (NP), protobulhaři Bulharsko (NP), atd. atd., Čechové přezdějí Bohemii (NP předešlých keltských obyvatel, po jejich odchodu princip územní - ÚP) na Čechy (NP), sousední západoslovanské kmeny přijmou společný název podle řeky (ÚP) a od této chvíle se vymezují co Moravané (NP - už to mají ouředně), leč ani jedni z nich nevědí že jsou národem. Ba tak.
      Čechové, spolu se spřízněnými rody, a o něco později Dúdlebi, připutují do Bohemie, asimilují zbytky Keltů a Germánů a vytvoří národ (letopisy Tiliovi k r. 805: "...do země Slovanů, kteří se volají Češi (Cihu)), všech čtrnáct knížat Bohemie se r. 845 svorně odebere do Řezna ke křtu; všech čtrnáct dominií Bohemie se svorně přitulí k Velké Moravě; všech čtrnáct domínií se od ní po čase svorně odtulí; všech čtrnáct dominí až do Václava (do r. 925) kooperuje a svorně brání svou otčinu - leč vše co páchne národem při tom sladce spinká v kokonu gensu a čeká na buditele.

      Taktéž České království (NP), trvající od r. 1198 do roku 1918, "Svatou říší" tvrdošíjně nazývané Regnum Bohemiae (ÚP), nesmíme vnímat národnostně, neb vzniklo dlóóóóóóóóóóóóóuho před národním burcováním; v době, kdy všechny národní identity ještě tvrdě spaly a čekaly kdy je buditelé probudí, obrozenci obrodí, vlastenci si přivlastní, národovci znárodní, a globalisté odsoudí co xenofobii a nacionální šovinismus - čímž se kruh rozplizlé neidentity zrozený v učených kebulích multi-kulti inženýrů uzavírá, by veškeré identity mohly být jednou provždy sprovozeny ze světa, neb s vykořeněnými neindetitami se lépe manipuluje a když jim nachčijete do očí, mají to za blahodárný deštíček.


      Smazat
    7. Ve skutečnosti nezavísklo nezbedné robátko německé identity, nýbrž rozeřval se pažravý spratek německého pangermanismu. A neprobudila se česká identita - ta bojovala s germánskými identitami už před érou velkého Kódla - ale kolektivní paměť a tisícileté zkušenosti českého národa s německým - kdykoli volal Němec po jednotně, vždy šlo Čechovi kejhák. Bez jediné výjimky od příchodu (budoucích) Čechů do Bohemie. Načež, vedena pudem sebezáchovy, se inteligence rozvzpoměla na Mavra Orbiniho i počala vzývat panslavismus a křísit národ. Na který do té doby prděla. Národ je celý náš rod; nikolivěk pouze tzv. elita a její odnož, tak řečená inteligence. Proto - prděla. A to se ještě snažím bejt slušnej.

      Ve skutečnosti český národ nikdo budit nemusel. Byl vzhůru. Osamocený a všemi opuštěný sveřepě vzdoroval germanizaci a čeština byla stále jeho milovanou mateřštinou. České a moravské ukolébavky a pohádky, písničky i nadávky, provázely identity od kolébky po tryznu; česky ujařmený lid myslel, česky si Čížkové a Moraváci četli v zakázané Biblí kralické.

      Spala pouze tzv. elita - oportunistická vyšší a vyšší střední třída a inteligence. Osvíceného Josefa II. však osvítilo přespříliš, vyhořely mu z toho synapse, a zavedl němčinu co úřední a povinný vyučovací jazyk. Až po této ledové sprše se buditelé natolik probrali, že se jali cloumat takzvanou elitou a najmě pročeskou inteligencí. Inteligence se však svým českým kořenům už do té míry vzdálila, že pokud mínila zůstat českou, musela je hledat. Naštěstí nemusela chodit nikam daleko. Byl tu česko-moravský dvojnárod s košatou mateřštinou a společným pokladem: Biblí kralickou, psanou nádhernou, poetickou češtinou. (Ještě že inteligence nesepisuje suchou historii, ale tvůrčím způsobem páchá dějepis. Sebeobrozenci - to zní vážně blbě.)
      Tož tak. Jen názor.

      Smazat
    8. No pane Milane, to co jste napsal má už hlavu a patu. Zejména bych zdůrazni to "... Národ je celý náš rod; nikolivěk pouze tzv. elita a její odnož, tak řečená inteligence..."

      pak ještě "...Čechové, spolu se spřízněnými rody, a o něco později Dúdlebi, připutují do Bohemie, asimilují zbytky Keltů a Germánů a vytvoří národ..."

      Jde o to jak velké ty zbytky byly. Nutno si uvědomit, že poslední jakés takés zachované záznamy doby před r. 805 jaksi neexistují, neboť Řím (západní) zcela padl roku 476. Padat začal ale již roku 200. Roku 250 byl již pod tuhým útokem právě Markomanů z území Čech a Moravy, kde dříve vytlačili od Labe keltský kmen Bójů. Právě z tohoto období cca r. 250 existují poslední skromné záznamy o tom, co se za Dunajem doopravdy právě na našem území dělo. Území to bylo Bójské - Bohemia a Markomanské - Morava. Předsunutá Římská pevnost u Věstonic na Mušově, měla životnost tak 20 let maximálně. Dál se díky Markomanům Římani nedostali a ti je pak pouze hnali od Dunaje dál na jih.

      Záznamy ještě hovoří něco o tom, že příchozí Slované (rok 200 - 250) byli nejprve vazaly Markomanů. Po té se teprve stali (250 - cca 750) Náčelníci slovanských kmenů na tomto území Markomanském a Bohemském vládnoucí třídou.

      Je nepravděpodobné, že by prosté Bójské a Markomanské rodiny byly z tohoto území po odchodu jejich "národní" šlechty novými slovanskými pány vaporizovány. Ty kmeny se mísily od 250 do 700 - tj. 450 let. Spíše bylo více těch původních Markomanských a Bójských rodin, než příchozích Slovanských. Názvy území zůstaly. Po novu Morava a Bohemia. Odtud pak Moravané a Böhmové.

      Což museli být logicky potomci původních Markomanů a Bójů namícháni s příchozími Slovany, kteří přešli na Slovanskou řeč.

      Geny nelžou. Právě tyto my Moravané, Slezané a Češi máme. Logické vyvození našeho původu je tak výrazně obhajitelné.

      Záznamy z té doby neexistují. Byla tuhá doba temna. Celých 450 let. Až Sámovo říši se dá někde něco vyhledat. O velké Moravě jsou dohady, že možná byla v Chorvatsku - Srbsku. Jsou jen útržky záznamů někde zachráněné v Bysanci.

      Zbytek zejména lidová tvořivost jakýchsi kronikářů - vypravěčů. Až za Cyrila a Metoděj lze čerpat z jakž takž důvěryhodných zdrojů aktuálně v té době zaznamenaných někde v archivech v té době již Svaté říše římské.

      Tedy cítím se být Čechem. V tuto dobu Slovansky mluvícím. Čeština je krásná řeč. Nicméně i bába se cítila být Češkou a mluvila přitom jen německy.

      Naše kořeny nejsou v tom, že jsme sem někdy roku 500 přivandrovali z Ruských stepí. Kořeny máme zde od nepaměti. Pouze nás příchozí slované obohatili. Germánská řeč je naše původní, jako i Slovanská a Keltská. Zde u nás v kotlině České a Moravské.

      Tak o jakém obrození a národě určeném dle jazyka lze vůbec hovořit. Jsme Češi protože jsme zde doma a ne že mluvíme česky. Čechy bychom zůstali i pokud bychom mluvili Německy, eventuálně Keltsky. To je naše tradice.

      Invaze byla Ruština a je nyní Angličtina.

      Zakazovat nám Češtinu jak pane Milane píšete, byla nehoráznost. Nehoráznost ale byla zakazovat za 1. republiky Němčinu!

      Největší nehoráznost však byla vymyslet nějaký národ Čechů a Němců dle naší mluvy a bratrovražedně proti sobě vzájemně poštvat!!!

      Smazat
    9. 20:13...Mirku,Pepa vám vysvětlil,že podle řeči se lidé identifikují až v moderní době.
      Dříve se identifikovali podle náboženství,svého pána,vykonávané práce,zkrátka řeč byla málo podstatná.
      Rodiny byly často bilingvní,možná častěji než dneska.
      A ty geny?
      To už je-podle mne- úplný nesmysl,všichni jsme takový evropští voříškové.
      Helanov

      Smazat
    10. Přesně tak paní Helonov!

      Děkuji za stručné shrnutí toho , co jsem se snažil vysvětlit.

      K těm genům bych si dovolil odkázat na následující článek:

      https://www.info.cz/magazin/archeolog-benes-legenda-o-praotci-cechovi-je-mytus-nasi-predci-z-vychodu-neprisli-41113.html

      Geneticky slované prostě nejsme. Na tom se schodují jak polští tak i čeští biologičtí výzkumníci. Jsme starousedlíci, které svého času ovládla slovanská elita válečníků a my převzali jejich jazyk.

      Tedy co jsme? Původní obyvatelé kotliny české, Češi a Moravané a to od nepaměti. Navíc další výzkumy hovoří o tom, že ten Ketský (Bójský) genetický kód máme většinově pouze my zde v současnosti v kotlině české žijící.

      Ti za horama (Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Beskydy) jej již spíše nemasjí nežli mají.

      Tam je naše národní obrození. Ani Slované ani Germáni. Ale Češi a Moravané jsme. Bez ohledu kterou řečí jsme kdy v minulosti na sebe pokřikovali.

      Je nyní jen na nás, zda-li tu naší kotlinu opět ubráníme. Stejně jako naši předci kdysi nejen před Římany.

      Podle nejnovějších nálezů jsme zde doma (tedy skoro každý tou svou neobohacenou původních genetickou částí našich současných genomů) cca 13.000 let.

      viz například:
      https://cz.sputniknews.com/nazory/201903199471462-dna-genealogie-dil-3-uzemi-ceskoslovenska-je-nase-vlast-jiz-nejmene-13-000-let/

      Smazat

    11. Abych to shrnul, pane Pepo. Původně v naší výměně - z mé strany názorů, z vaší strany "nezpochybnitelných pravd" (své subjektivní teorie prezentujete co pravdy, ne co vaše názory) - šlo o národní obrození, leč stalo se, že se to zvrhlo v měření pinďourů. Vrátím to tedy na začátek.
      Český národ, jak tomu pojmu rozumíme, spáchal vizionář kníže Boleslav, když svého naničhodného bratra odstavil od moci, sjednotil čtrnáct kmenů Bohemie, a zcentralizoval vládu. Kydy o Markomanech, o lovcích mamutů, o možném slovanském původu lidu lužické kultury, o pravlasti Slovanů, kdy se objevují v dějinách etc. etc. jsou v tomto kontextu bezpředmětné - řeč je o českém národu, ne o prapůvodu obyvatel české kotliny. A národ, opakuji, národ nejsou JEN geny! Národ je společná řeč, kultura, a vědomí sounáležitosti. Jak utrousila Helena, geneticky jsme - celá střední Evropa až po Rujánu - voříškové. Frank Sámo položil základy, Slované Mojmírovci je podšprajcovali, a Slovan Boleslav z kmene Čechů dílo dovršil. Do Boleslava Bohemie, od Boleslava (včetně) české knížectví s profesionální armádou, zákony, právy a povinostmi. Počátek českého národa tudíž je (opakuji, jak pojmu národ rozumíme) v polovině 10 století. Do té doby se jednalo o čtrnáct tu spolupracujících, tu mezi sebou bojujících, západoslovanských kmenů, pod vládou čtrnácti knížat kmenových dominií. Střih.
      Držíte se pojmu "národ určený jazykem" jak kakáč košile, leč tak tomu není. Nešlo, a nejde, jen o jazyk - a vy to buď dobře víte, nebo u vás funguje podvědomá autocenzura a vyďobáváte rozinky stylem nehodící se nevidím. Střih.
      Parkrát jste mi radil, bych se v tom kterém tématu dovzdělal a neopakoval bezduše co si kde přečtu. Nic takového nikdy nedělám, nedělal jsem, a dělat nebudu, neb od svých zhruba dvanácti járů, než si utvořím názor, dlouho se pídím a čerpám z těch i oněch protipólů, ale přešel jsem to. Ať má radost, že má většího pinďoura, řekl jsem si, a hodil na to bobek. Střih.
      Kde berete tu drzost, tvrdit, že za 1 republiky byla v ČSR Němčina zakázaná? To je nejen lež, to je nestydatá manipaluce! Ne mnou, já se jen tak lehce zpitomět nenechám, ale ostatními diskutující, u kterých a priori předpokládáte intelektuální nedostatečnost. Chápu vaše trauma stran vaší babičky a respektuji to, to vás však neopravňuje dělat z lidí blbce. Takže poruším své pravidlo a poradím pro změnu já vám. Račte se dovzdělat, naklikněte si Ústavu ČSR, § 120, potom Ústavní zákon č. 122/1920 sb., § 130 a následující. A protože Němčina nejen za 1 republiky, ale dokonce ani za komančů ZAKÁZANÁ nikdy nebyla, potožmo vzhledem k tomu, že národ Český a Německý nikdo nevymyslel, nýbrž oba národy vznikli evolucí společenských změn, item proto, že nikdo proti sobě tyto dva národy neštval, neb "štvaní" českého národa proti národu německému bylo POKAŽDÉ vybuzeno štvaním národa německého proti českému - a prosím o jedinou výjimku za posledních 1000 let, kdy tomu tak nebylo a Čechové počali BEZ PŘÍČINY štvát proti Němcům -, tvrdím, že jste manipulátor. Howgh!

      Smazat
    12. 6:41 Helanov- Pepa mi nic nevysvětlil, Pepa má "maglajs" v hlavě. To je problém všech smíšených manželstvích a hlavně jejich potomků. Pepa je evidentně potomek "Bémiš" a neví jak se rozhodnout. Proto obhajuje "voříšky". Někdy tito lidé tvrdí, "všichni jsme židi", znám to ze svého okolí(sluníčkáři). V přírodě nevládne chaos ale řád. Přísný a neúplatný. "Žer nebo budeš sežrán". A u lidí platí i ochrana v hejnu(národu). Jednodruhových! Vsaďte do hejna ryb dravce a je po idylce. Pepa není "dravec", jen má strach o své druhé já, germánii, kterou napadl větší dravec a neví z které světové strany bude napadena. Rusko, USA, Islám?

      PS. Ve Švýcarsku je národní pat, jako v USA a celém "Novém světě", což WW III může změnit a přeformátovat mnoho národů. Jen podstata musí být stejná, každý se musí přihlásit ke svému národu a "obojetní" ke svému státu, rase!

      Smazat
    13. Miroslave, tak to s Vámi 100% souhlasím. Ano přesně jak píšete. Já obhajuji "voříšky". A to "voříšky" místní, kteří zde žijí od nepaměti. Ať byl v jejich čele kdokoli. Dobré bylo když to byl někdo, koho opravdu z duše všichni ti "voříšci" uznávali. Někdy je dokonce přiměl mluvit jinou řečí. Kulturu si ale ponechali a měnili jí pozvolna. Jako celek.

      Například, když se svého času rozhodli přece jen přijmout to křesťanství. Cyril a Metoděj, jeden kněz druhý právník.

      Kněz přeložil bibli do místního nářečí a také tak trochu dovymyslel písmo.

      Právník zavedl pevný právní řád a ten napsal na papír, aby si to nemohl každý vykládat jak chtěl, ale musel z právě toho psaného vycházet.

      Ten sestavil po náležité poradě s moravskými (v tomto případě včetně přítomnosti zástupců rodů sídlících okolo Labe) staršiny z:

      a) místního zvykového práva (tj. zachoval z původní kultury Markomansko-Bójské obohacené o příchozí slovanskou vše rozumné a užitečné)
      b) západo-římského práva (obohacení vším tím nejlepším ze Západořímské říše)
      c) východo-římského práva (obohacení vším tím nejlepším z Východořímské říše)

      No a pro Milana. S ním též souhlasím, že Boleslav ochránil místní "voříšky" proti lemplovi knížeti Václavovi (později cizáky západořímskými svatořečenému), že jej zapíchnul. Pak bychom asi opravdu dávno byli Němci, jako že Němci.

      Ten Boleslav ale pokračoval v té bibli a v tom právním řádu, který sestavil Cyril a Metod se staršiny velko-moravskými o pár století dříve, když ještě východ Velké Moravy nepadl do rukou Maďarů a již zbyla jen ta západně od řeky Morava zbývající část. Tedy současná Morava, Čechy, Slezsko a v té době i trochu toho dnešního Saska a severních Rakous. Postupně jsme kulturně sice od toho veloko moravství přešli na kulturu západo-římskou, ale jako svébytné České království a to je dobře.

      Smazat
    14. Podstatná pro naši svébytnost byla naše kultura a zem sjednocená tehdy Přemyslovským panovnickým rodem co by králem, tedy země koruny České. Ne až tak jazyk. Obojí jsme si dokázali ochránit (zem i kulturu). A ano mám strach. Jsme oslabeni a dravec který se sem blíží, pokud neposílíme, tak nás bez námahy schlamstne. Všechny "voříšky". O to snadněji čím více se mezi sebou budeme hádat o hovadinách, kterej na koho kdy jak štěknul a podle toho dostal nálepku, že není ten správný plemenný. Tedy dle novodobé teorie národů určených jazykem a ne kulturou, územím a jednotícím panovnickým rodem, dostal nálepku že není "voříšek" tím správným nářečím štěkající.

      Jen ještě k tomu zakazování Němčiny a Češtiny. Zde jsem mluvil o úřední řeči. No a ta byla za Františka Josefa taková jakou mluvil jemu poddaný lid a úřad se musel přizpůsobit. Tedy úřední podání bylo možno podat Česky, Polsky, Německy, Maďarsky, Srbochorvatsky, Spis se pak musel v této řeči také vést a odpověď (rozsudek musel v řeči svářených stran být také vynesen). Za první republiky byly úřední jazyky jen dva Čeština a Slovenština. Tedy aby zase nebyla má slova vyložena, že německy mluvící Češi nesměli mluvit Německy. Ani za Hitlera to nebylo tak, že bychom zase my česky mluvící, měli zakázáno mluvit Česky. Německy mluvit se opravdu začali bát ti německy mluvící, kteří zde zůstali (nebyli odsunuti).

      Pravda měli proč. Ale zkoumejme kde to vše začalo a ne to kdo vyhrál a kdo prohrál.

      Národ v tomto (jazyko-dělném) duchu je novotvar od slova rod. Tak by mě zajímalo který národ byl například ten rod Habsburský. Větev španělská, byla národem příslušníkem národa Španělského, a ta větev Rakouská německého. Asi ano. Co pak takový rod Lucemburský? Jan, Karel, Václav a Zikmund. Zikmun král Uherský byl tedy vlastně národnosti maďarské. No to asi ne, ten maďarsky nemluvil. Ale jeho otec Karel IV lucemburský byl dozajista slovan, neboť ten prokazatelně mluvil česky.

      Ještě k pravdě a k názorům. Vše co jsem výše uváděl byla teorie. Synonymem je slovo názor. Pravda je něco co je prokazatelné. Tedy to co vymysleli obrozenci a co zastává evidentně pan Milan i pan Miroslav jsou též teorie.

      Diskusí se pokoušíme tyto dva teoretické pohledy argumenty podpořit ve snaze dobrati se pravdě.

      Jelikož řada historických dat chybí. Nikdo je nikdy nezaznamenal, ztratily se nebo je někdo zaznamenal tak aby to jemu vyhovovalo a nepopsal vše tak jak bylo objektivně, nutno nasadit matematické metody.

      Tedy když číslo 1 dělím číslem 0. zjistím, že toto nejde vypočítat. Oklikou však mohu dokázat, použiji-li matematickou teorii limit, že když 1:1=1 a potom 1:0,5=2 a dále 1:0,1=10 a přeskočím-li dále 1:000000,1=1.000.000 (milion), dojdu k úvaze, že čím menším číslem dělím, vyjde mi jako výsledek číslo větší. Tedy zde nepřímo vyvozuji, že 1:0=NEKONEČNO!

      Teorie kterou obhajuji je ta, že pakliže bych měl použít slovo národ, tak ten je určen
      a) Rodovou tradicí, která se během věků může měnit, ale musí býti zachována kontinuita vedoucí až k jejím kořenům.
      b) Rodem jako takovým - tedy genetickou stopou.
      Pokud nalézám na určitém území stále tu stejnou genetickou stopu a zároveň z historické paměti nevymizely zmínky o předcích a je-li toto navíc nalézáno, ta genetická stopa, stále na tom samém území, mohu mluvit o národu původním.
      Jazyk je až to poslední, podle čeho bych národ určoval, ten se mění postupem doby též, ale je-li zachováno a) a b), jde stále o ten samý národ. Zde existuje teorie Elit.

      Dovolím si odcitovat z výše odkazovaného článku.

      Smazat
    15. --- začátek citace ---

      Pokud ale Česko v době stěhování národů neosídlili Slované z východu, jak je možné, že mluví dnešní slovanské národy, včetně Rusů, podobným jazykem?

      To může vysvětlovat takzvaná teorie elit, kterou razí světoznámý archeolog Colin Renfrew. Tvrdí, že v historii vůbec nemuselo docházet k tak rozsáhlým přesunům statisíců lidí na velké vzdálenosti, jaké si dnes představujeme. Už logisticky by bylo takové stěhování národů velmi obtížné, takřka nemožné. A nemáme pro něj ani věrohodné důkazy. Daleko reálnější je právě teorie elit, která počítá s tím, že určité populace byly ovládnuty dominantními elitami cizího původu.

      Co to znamená?

      V našem případě třeba to, že na naše území mohly skutečně přicházet z východu malé skupiny bojovníků, kteří zabili muže, vzali si jejich ženy a postupně získali i v širokém okolí dominantní roli. A to včetně toho, že populace postupně převzala jejich jazyk a zvyky. Nešlo ale o žádné stěhování národa jako celku.

      Jinými slovy tedy podle vás malá menšina příchozích migrantů ovládla většinu starousedlíků?

      Ano. Pro tuhle teorii svědčí řada přímých i nepřímých důkazů, včetně modernách výzkumů v oblasti genetiky. Vypadá to, že ve střední Evropě dnes oproti všem dřívějším předpokladům žila a stále žije velmi stará populace, která byla pochopitelně ovlivňována migracemi z různých stran, včetně migrace již zmíněných dominantních elit, ovšem jako celek má kořeny minimálně už v období několika set let před Kristem. Nikoliv až v době údajného stěhování národů v pátém až šestém století.

      Jak se v této souvislosti díváte na známou legendu o praotci Čechovi, který přivedl Slovany do Čech?

      Jako na nepodložený mýtus. Nebo spíše jako na metaforu, která měla v době takzvaného germánského útlaku poukázat na myšlenku slovanské vzájemnosti a příbuznosti Čechů s velkým slovanských národem na východě. Reálný základ ale tato metafora určitě nemá. Jsme jako celek mnohem starší populací, než jakou měl údajně přivézt do Česka praotec Čech.

      --- konec citace ---

      Smazat
    16. Tedy to, co není popsáno o naší minulosti, je z období 250 až 700 po Kristu. Tam nutno induktivně odvozovat (podobně jako je to když chci zjistit kolik je jdna děleno nulou). Zde konstruuji "oslí můstek od Bójů a Markomanů kteří okolo roku 200 na našem území prokazatelně žili k Bohemikům a Moravanům, kteří se najednou na tom samém území objevili okolo roku 700 a tento podkládám nejnovějšími genetickými výzkumy.

      Citací z druhého výče uvedeného odkazu se pokouším vyvrátit teorii vámi pánové presentovanou, že národ je určen jeho mateřským jazykem.

      -- začátek citace z 2. odkazu ---

      „Byl nalezen pár, oba v Česku. Oba jsou R1b patřící k linii staré 15 000 až 17 000 let. Dva jejich přímí potomci, kteří byli analyzováni, žijí v Česku, jsou to čeští občané. Je zajímavé, že v Česku jsou nalézány starší haploskupiny ve srovnání se Slovenskem,“ prohlásil Kjosov.

      Pohled očima historika

      Historikové při svém pohledu do minulosti soudí podle jazyků, nikoli podle DNA (původu etnických skupin). Díky tomu nejsou schopni vidět celé tisíce let historie, které jim kvůli jejich metodě poznání zůstávají skryté. Tato situace se ale nyní s příchodem DNA genealogie změnila, myslí si ruský vědec.

      „Historikové posuzují podle jazyků. Pokud ovšem budeme posuzovat podle národa samotného, podle jejich bohů, podle jejich kultury, tak se tato historie roztahuje o celá tisíciletí do minulosti. Do té doby, než vznikla DNA genealogie, nikdo nevěděl, jak uvidět tuhle dávnou minulost. Nyní se ukazuje, že je možné hledět na původ etnik, skupin a národů z úplně jiného pohledu,“ prohlásil Anatolij Kljosov.

      Profesor Kljosov ukazuje tento princip na příkladu Slovanů. K nim historikové, podle jeho názoru, také přistupují na základě chybné metodiky poznání. Díky tomu nejsou vidět tisíce let naší vlastní historie.

      „Když se historiků začínáte ptát: Kdo jsou pro vás Slované?

      Historikové odpovídají: Ti, kdo hovoří jazyky slovanské skupiny.

      Já říkám: Dobře, ale u nich byly mámy a tátové, babičky a dědečkové, pradědečci a prababičky…

      Historikové říkají: Ti už nejsou Slované.

      Já říkám: Pardon, ale to je nesmysl!

      Historikové říkají: Měli jiné jazyky.

      Já se ptám: Jaké?

      Historikové: Nevíme! My si ale myslíme, že slovanské jazyky vznikly v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu,“ zdůraznil vědec.

      --- konec citace z 2. odkazu ---

      Smazat

    17. Závěrem pane Milane bych konstatoval, že se asi shodneme na tom, že se neshodneme.

      Já tvrdím, že jsme Češi a Moravané a to populace zde v kotlině sídlící dlouhá tisíciletí. Přemyslovci a tzv. Slovanství, je pouze taková malá epizoda našeho rodového původu. Vy začínáte někde u Přemyslovců a jakž takž uznáváte že vycházeli ze Sáma (jinak prokazatelně původně francký kupec - tedy asi také slovan, že) a Velké Moravy.

      Já tvrdím pohleďme dále do minulosti. Genetika nelže a jediné co nám chybí je prázdné 450 let trvající okno. Historické záznamy jsou ještě z dob panování Marca Augusta. Tam jsme to byli opět my, kdo vyklepnul Římany u Rýna.

      Zde hledejme svou národní svébytnost. Jsme ti kteří zde trvale jsou již tisíciletí a ani Římané nás nezlomili. Když to zkoušeli podruhé a šlo to opravdu přes čáru, neb nám chvilku vládnul Lucemburk a trochu to hogo-fogo přehnal natolik, že se tu nedalo žít, tak jsme je na Vozových hradbách v šicích Husitů vyklepli podruhé. Pak jsme se zde zmítali od Bílé hory, přes Hitlera a komunisty až do současných pravdoláskařů dosazených sem opět Římany - tentokrát v USA sídlícími. Ti nám sem podsunuli Havla.

      Nyní nám jde opět o krk. Vzchopme se, vychovejme silné potomstvo. Pak si na nás "voříšky" kotliny české netroufnou. Pokud tak neučiníme, naše tisícilétá historie konči do 50-100 let. Zejména se přestaňme hádat, respektive trvat na teorii, jejíž vznik byl ve své době snad pochopitelný, ale založený na nesprávném předpokladu, že jsme Slované, navíc přivandrovalí odněkud z východu někdy okolo roku 500. Jsme o hodně starší národ. Národ starousedlíků kotliny české a tu braňme.

      A o to jde!

      Smazat
    18. Ještě pro Milana.

      Píšete:
      "Držíte se pojmu "národ určený jazykem" jak kakáč košile, leč tak tomu není. Nešlo, a nejde, jen o jazyk - a vy to buď dobře víte, nebo u vás funguje podvědomá autocenzura a vyďobáváte rozinky stylem nehodící se nevidím. Střih."

      Tak to jsem opravdu nepochopil. Celou dobu tvrdím pravý opak!

      Dále píšete, že si své názory třídíte a zkoumáte z různých stran. Tak si dovoluji dáti odkaz na vcelku rozumný web, kde se lze dočíst což z hystorie Říše Římské. Možná zde naleznete některé zajímavé podněty.

      Není to můj jediný zdroj informací, ale přesto nahlédněte do informací u jednotlivých císařů Zejména Marcus Aurerius a Comodus. Zde jsou zmínky o dobývání našeho území z jihu, kdo jej bránil a oklikou, že se se stejnými kmeny setkal i Julius Cesar, když dobýval Galii.

      Ten nás ještě dokázal v příhraničních bitkách u Rýna porazit. Jinak Julius Cesar nebyl císařem, ačkoli se tak traduje. Byl jen jedním ze tří zvolených triumvirátů (nebo jak se to správně spíš - skloňuje). Jeden záhy zemřel a s druhým Pompejem po smrti své dcery, kterou nechal za Pompea provdat se nakonec tak rozkmotřil, že spolu léta válčili, až Pompejus musel utéci do Egypta, kde jej sťali. Na to navazuje románek Julius a Kleopatra. Pak Julia zapíchli senátoři, neb byl pro ně příliš silný a nepodajný a to s obviněním, že se chce prohlásit dozajista císařem. Zkrátka takový tehdejší pro neschopné nepohodlný a nebezpečný Babiš (aktuálně též britský Jonson a americký Trump).

      Prvním Císařem se prohlásil až Juliúv nástupce, jeho synovec Oktávius titulovaný Augustus. Tak ten po zkrocení Egypta, kde si to zatím rozdával a chtěl do Říma napochodovat s Kleopatrou jako nástupce Julia jeho vrchní generál Marcus Antonius. Augustus se k nám chtěl následně nasáčkovat okolo roku 0 ze západu. Zde římské legie naši předci vyklepli poprvé. Čtěte o králi Marobudovi. Genetika dokazuje, že i on byl naším králem. Dávno dávno před Slovanskými Přemyslovci.

      http://rim.me.cz/panovnici.php

      Smazat
    19. Jen opravdu krátce. K tomu národu určnému jazykem. No právě! Vemte národu jazyk, a jako národ, ve smyslu národ, zanikne! Zmizí z dějin. Prostě nebude. Nejsou už Thrákové, nejsou Dákové a další, přesto, že geneticky jsou v dnešních národech Balkánu. Reálně však neexistují. Příkladů neurekom. Vy však tvrdíte opak. K Caesarovi. Titul císař, stejně jako car, je odvozen od osobního jména, resp. příjmení Gaia Julia Caesara. Nemohl se za něj tedy tedy prohlašovat; neb ten titul, odvozený od jeho jména, vznikl až po jeho zneživotnění. Ke genům a češtině (plus slovenštině). Čeěština si, spolu se slovenštinou, zachovala z praslovanštiny 98 % slovní zásoby. Nejvíce ze všech současných slovanských národů. My bychom si s Boleslavem mohli pokecat - když bychom nějakému pojmu nerozuměli, vyjádřili bychom ho jiným, asi jako se běžně dorozumíváme např. s Poláky - ale Němci s Velkým Kódlem ani omylem. Vlastně žádný s germánských a románských národů by si s žádným svým panovníkem doby 1 tisíciletí nemohl pokecat. Neb oni, na rozdíl od českomoravského dvojnároda, se jako národy teprve utvářeli. Českomoravský dvojnárod existoval jako národ o staletí dřív, než vznikl národ Anglický, Francouzký, Španělský, ale i Německý - bych zůstal u těch největších - a další. A o nejméně jedno tisíciletí dříve než tyto národy jsme měli jednotný jazyk, s níž se po dnešní dny dorozumíváme. U českomoravského dvojnároda tři... ať nežeru... pět % přijatých slov, u germánských a románských desítky % přijatých slov. Takto vzato jsme, ač geneticky bez diskuzí nejméně Slované, zároveň nejslovanštější ze ze všech slovanských národů. Po prvé je o nás zmínka r. 805, jak jsem už psal, jako o Cichu-Windones - přeloženo Slované-Češi. Takže a hlavně - můj názor je, resp. tvrdím, že vezmete-li národu jazyk, zanikne. Zmizí. Nebude. Summa: Vy mějte své názory, já své, a zůstávejte v míru.

      Smazat
    20. P.S. Genetika, MOŽNÁ! nelže, ale URČITĚ občas lžou genetici. Jeden příklad za všechny. Jme všichn tzv. moderní lidé. Jeden homogenní druh. Které moderní lidstvo vzniklo 60 000 let př.n.l. A hned se, v podstatě během mikrosekundy, rozprsklo do všech ras co jich jen je. A část z toho moderního lidstva, negroidi, okamžitě vyrazila do světa a usadila se v Austrálii a Tasmániii. Že ne?! Tak kde se tam vzali malby staré 60 000 let?! A opět - mohl bych pokračovat. Např. Sánové. Existují v nezměněné prťavé podobě rovněž NEJMÉNĚ 60 000 let. Stali se tedy moderními lidmi během mikrosekundy? A mohl bych pokračovat. Tož tak.

      Smazat
    21. Pepo, omlouvám se, pracuji manuálně a nemohu tedy v terénu být s PC, proto jen krátce. Z historického hlediska můžete být i blíže pravdě. Tím, že podceňujete roli jazyka (také tvůrci odlišnosti kultury) si ovšem střílíte do vlastní nohy. Lužice živoří ale pár tisíc rodin ještě mluví "po svém". V Polabí je již ticho, jakož i jinde. Národ tvoří jazyk, územní celistvost, hrdost a síla paží. U malých národů je důležitá politická elita, hospodářská zdatnost, tedy vzdělanost v boji s početnějšími sousedy! Příklady jsou Izrael a židé obecně, my ve středověku.

      Pokud jde o střední a východní Evropu, moc se o ni neví, nebyla v zájmu Říma ani Byzance, proto byla "panenská" s rodovým, rodícím se kmenovým zřízením. Teprve říše římská národa německého a christianizace(násilná), zahrnula nás do geopolitické sféry. Vznikaly státy na kmenovém principu s poddanstvím-odbojností s vojenskou podporou (mocí vlastní, či říše. V té době a hlavně před tím nebyl problém vojenských hord masakrovat území rodů a "měnit" výrazným způsobem "genetiku" rodu, což Vám dává částečně pohled i na "genetiku" modré krve. Většinou se "dědila" v myšlení s rodnou řečí matky, abych znovu zdůraznil roli řeči!

      Smazat
    22. Ještě k Bójům. Nejsem historik, čerpám jen ze školních znalostí, kde mi byla sdělena spojitost Bohemie s Bóji, abych se v pozdním věku dozvěděl, že jsme bojovali s Řimany vzpourou, po předchozí žádosti jejich ochrany(schválené) na jejich území? Zdroj tuším ZOOM-vzpoury barbarů.

      Smazat
  12. Nekteri skutecne talentovani lide casto nemohou tvorit aniz by umyslne spadli do dluhu a bidy..
    A naopak dostatek penez je zneutralizuje a poskodi ,zneutralizuje jejich tvurci usili..
    Komensky zrejme byl CHLAP a umel vyjadrit to, co tenkrat hodne lidi pocitovalo a tak jeho slova prijmuli za sve. I to je velke nadani..
    A zrejme nebyl z tech silencu, kteri nici deti veskolach od utleho veku tresty,
    vyhruzkami a pod..
    Me osobne nikdy nebylo jasny , proc Masaryk tolik besnil kolem Rukopisu. Jako zavily detektiv na stope zleho cinu, prave jako ucitel co musi musi usvedcit zacka ,ze lze za kazdou cenu/ kdyz postacilo prohlasit neco kolem ,jako ze pochybuje a at si kazdej udela svuj nazor a potesi se tvurci praci /a zamerit se na Nespornou TVURCI Hodnotu Rukopisu a videt ,ze daleko dulezitejsi je ocenit,popripade povzbudit talent a nadani autoru..Kazdej vi ,ze neco podobneho se vyskytuje vsude..
    Od praveku se tohle vyskytovalo okolo ohnu vsude na svete...
    Tak bych na tom nerajtoval a naopak autory povzbuzoval aby zase neco tak pekneho vytvorili.. Romany ,novely a ruzna psani take nejsou skutecnost ale nebesni se na tom....Velmi dobre podany text a zajimavy, cetla pani autorka ten spisek naseho prof. Cerneho, ktery se zameril na patrani okolnosti,vysvetleni situace skutecne babicky...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já Masaryka moc nemusím,ale v tomhle ho chápu.
      Asi se mu hnusilo stavět na lži.
      Helanov

      Smazat
  13. Casto ucitele trestaji zacka ,ze nemluvi pravdu ,aniz by si uvedomovali /nemaji na to neco pochopit a davaji prednost prisnym trestum/, ze skoro kazde dite ma velke tvurci schopnosti a vytvari neco co v sobe pocituje..
    A ostatni deti tomu rozumi a dobre , na rozdil od zbesilych casto destruktivnich pedagogu s rakoskou...
    Ve jmenu napr. aby deti vedeli bezpodminecne vsechno o B.Nemcove na znamku za jedna ,casto bezohledne a tvrde znici dalsi novou Bozenu Nemcovou v diteti a ohrozi jeho tvurci vyvoj..
    A kdyz je takovejch vic. Konec.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A nebo by taky mohli pedagogové prokládat doporučené čtivo plátkama šunky,aby to dětičky víc bavilo a čtení se jim nezhnusilo.
      I když plátky žvýkačky by tu službu taky udělaly a čtivo by se ani tolik nezamastilo.;-)
      Helanov

      Smazat
  14. V Hongkongu zneškodnili 2 podomácku vyrobené bomby umístěné ve školách. „Demokratická opozice“ chce rituální oběti?

    https://cz.sputniknews.com/svet/2019121011084865-v-hongkongu-zneskodnili-2-podomacku-vyrobene-bomby-umistene-ve-skolach-demokraticka-opozice-chce/

    OdpovědětSmazat
  15. Bezpečí je produktem svobody jednotlivce a svobody celku. Současné nadřazování svobody jednotlivce svobodě celku ve svém důsledku ohrožuje jednotlivce i celek.
    Je potřeba si uvědomit, že obě svobody - individuální i kolektivní jsou nezbytné pro skutečnou demokracii. Ta je nejvyšším stupněm kolektivismu. Synergickým efektem obou svobod je nejvyšší možná míra bezpečí celku a jeho členů.

    OdpovědětSmazat
  16. Kdo svobody hoden, svobodu zná vážiti každou...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máme banány a mandarinky,kdo má dost peněz může cestovat. Jinak hovno. Musíme denodenně poslouchat keci o demokracii, svobodě,spoustu reklam a ještě si to platit!!!

      Smazat
    2. Noname, nelámejte si hlavu, on za to nemůže, když na klasika odpoví hovno. Těžko vysvětlit, že díky poklesu vzdělání a morálky máme brambory dražší než banány.

      Smazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  18. Tak nevím..
    Celá slavná SPD, která by měla být tahounem pronárodní myšlenky...

    Tohle prý vystavil jejich poslanec Jiří Kobza:

    https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2019121111088178-az-vam-budou-neco-vykladat-o-cechaccich-ukazte-jim-tohle-kobza-prisel-s-tvrdou-odpovedi-pro/

    Je tam obrázek dvou královských korun s Kobzovým komentářem.
    Veden jistě bohulibým záměrem - ovšem. Ale šlápnout takhle vedle...

    Zatím na tom nikomu nepřijde nic divného, tak by to měl rychle stáhnout, než si toho někdo všimne a odhalí tak hloubku toho jeho pronárodního fundamentu...

    A to je vrchol toho našeho současného pronárodního obrození .-/


    OdpovědětSmazat
  19. Jenom malé opravy: Matka Boženy Němcové nedělala ve Vídni služku, nýbrž pracovala jako dělnice ve zbrojovce.
    Libušin soud není obsažen v Rukopise královédvorském, nýbrž to je jiný název pro Rukopis zelenohorský a v libretu opery Libuše je komplet celý opsán (což nebyl takový problém, jelikož to jsou pouhé dvě stránky).

    OdpovědětSmazat
  20. Ono celý ten příběh o vznešenéím původu Boženy němcové, jak nám ho podává Helena Sobková, je naprosto absurdní, představte si že:
    Urozená vznešená dáma vrazí své dítě (byť nemanželské) úplně neznámé svobodné holce odněkud z Kladska. To by byla téměř vražda, to ho spíš měla položit na schody kostela.
    A ta holka je tak blbá, že se dobbrovolně degraduje na svobodnou matku a nenechá si za to pořádně zaplatit ani si nezajistí vyplácení alimentů. Takže bude nadosmrti dřít jako panská pradlena.
    A to dítě není její, tudíž nemá mléko a jelikož děti na umělé stravě často umíraly, musí si ještě je všemu shánět kojnou. Nebo si tu extra kojnou k náhradní matce najala Dorota Talleyrand?
    A to všechno posvětil kněz, který Barunku křtil a jemuž by by v případě prozrazení hrozil za manipulace s matrikou citelný trest.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.