AA

Reklama

sobota 7. prosince 2019

Jak je to s produktivitou práce a mzdami u nás

7.12.2019  PravdivěEu
Máme třetinové mzdy oproti průměru zemí EU. Prý proto, že máme nízkou produktivitu práce. Jak to tedy je? Pojďme se na celou věc podívat detailněji.

Nejprve trocha teorie


Trocha teorie nikoho nezabije, takže nejprve si odlišme produktivitu práce od intenzity práce. Mnozí lidé říkají: „dřu jako Bulhar“, ale mzdu mám třetinovou v porovnání s Evropou. Jak je to možné?“ Zaměňují přitom produktivitu práce za intenzitu práce. Nejprve tedy definice a poté vysvětlení obou pojmů:

Intenzita práce = množství práce vynaložené za určitou časovou jednotku, obvykle hodinu. S jejím růstem se zvyšuje pracovní výkon a tím i vyrobená produkce.
Produktivita práce = schopnost pracovníka vyprodukovat určitý počet výrobků za určitou časovou jednotku (hodina, směna apod.).

Budeme-li tedy pro lepší vysvětlení rozdílů srovnávat např. 2 kopáče s krumpáči, pak ten, který bude pracovat s větší intenzitou (rychleji kopat, dělat méně přestávek atd.), vykope ve stejném terénu za hodinu delší výkop než ten druhý. Pracuje totiž s větší intenzitou práce a bude mít i větší produktivitu práce. Totéž platí i v jiných oborech, vč. již zmíněné výroby srovnatelných výrobků.

Pokud ale jednoho z kopáčů přeškolíme na bagristu a posadíme ho na bagr, pak bude dosahovat výrazně větší produktivity práce, a to i s menší intenzitou své práce. Za hodinu vybagruje více, než ten druhý kopáč vykope, i kdyby v průběhu té hodiny ještě svačil. A nenadře se přitom. Podobně tomu bude i u produkce srovnatelných výrobků, pokud jeden z pracovníků dostane k práci výkonnější stroj. Lidskou práci tak nahrazuje výkonnější práce strojů. A v tom tkví základní podstata věci. Jak si ale řekneme dále, tento pozitivní vliv na zvyšování produktivity práce není jediný.



Příčiny nižší produktivity práce u nás


Nedostatečná modernizace naší výroby a vysoká náročnost práce na pracovní síly je jednou z příčin, proč je u nás u mnohých našich výrobců nižší produktivita práce. Souvisí to totiž s nedostatečnou modernizací jejich výroby. Nikoliv náhodou se u nás mluví o velké náročnosti práce na pracovní síly.
Tento handicap se výrazně zvýší v souvislosti s průmyslovou revolucí 4.0 a se související robotizací mnohých výrob, pokud na tento vývoj nebudou naši výrobci včas reagovat. Jestli ale postupovali v minulých 30 letech podle „doporučení“ Washingtonského konsensu (konkurence nízkou cenou výrobků s nižší přidanou hodnotou), pak na tu modernizaci nebudou mít finanční zdroje. Zatím jdou přitom naši podnikatelé vesměs setrvale opačnou cestou, kdy namísto modernizace své výroby a strojního parku naopak navyšují počty přechodných zaměstnanců pracovníky z dovozu (zatím vesměs z Balkánu), neboť na nich „ušetří“ a tak mohou ještě chvíli prodávat za dumpingové ceny a z „ušetřené“ části mezd na těchto pracovnících vytvářet svůj (často nevelký) zisk. Češi za těchto podmínek již pracovat nechtějí, stát zvyšuje minimální mzdu (či se o to alespoň snaží) v opožděné snaze problém řešit. S tímto jevem se dnes setkáváme v každodenním životě.

Existují ale i další příčiny uváděné nižší produktivity práce u nás. K nim patří především:

Špatná organizace práce ze strany managementu a z toho pramenící zaměstnanci nezaviněné prostoje v práci či špatná organizace činností v podniku;

  • nevýhodné zapojení do dělby práce (např. přílišná koncentrovanost na výrobu součástek, kdy součet jejich cen se nerovná ceně hotového výrobku, orientace na výrobu v některých oborech citlivějších na recesi apod.);
  • nedostatečná efektivnost výroby (či jí obdobné produktivní činnosti);
  • nízká ziskovost prodeje výrobků na úrovni podniku související s nevhodným způsobem jejich prodeje (export přes prostředníky v EU, hl. v Německu, což je téměř 90 % exportu z ČR, kdy zisk z výroby zůstává v převážné míře prostředníkovi, zatímco v ČR oslavujeme tuto ztrátu pro nás jako bůhvíjaký výdobytek, že jsme „navýšili náš export do EU“);
  • podtržená (uměle oslabená) koruna
  • příčina historická

Zastavím se u posledních 2 uvedených příčin, neboť si zasluhují detailnějšího vysvětlení než ty další výše uvedené. Tak tedy:

Podtržená koruna

V souvislosti s dalším „doporučením“ Washingtonského konsensu z počátku 90. let 20. století jsme přešli na „lacinou korunu“. Nejprve tzv. „transformačními polštáři“ tehdejšího ministra financí V. Klause, později se této role ujala ČNB. Výsledkem jejich činnosti je dnes rozdíl mezi směnným kurzem koruny a paritou její kupní síly více než 40 %, o které je koruna záměrně oslabena.
To nejen náležitě prodražuje naše dovozy, ale znehodnocuje i náš vývoz, neboť za naše výrobky dostáváme o více než 40 % ve volně směnitelných měnách (jako je US dolar či EUR) méně, než za kolik jsou srovnatelné výrobky cizích producentů prodávány na zahraničních trzích. (Řeč je nyní o srovnatelných výrobcích s nižší přidanou hodnotou), kdy jsme takto při exportu „biti“ hned dvakrát a při exportu přes prostředníky dokonce ještě potřetí). V tuzemsku je ten rozdíl našim výrobcům fakticky dotován státem v korunách. Vyvážíme tak v podstatě část naší práce do zahraničí zdarma a její výsledek dotujeme našim výrobcům sami.

Jestliže si pak uvědomíme, že produktivita práce jednotlivých zemí je v té nejjednodušší podobě srovnávána jako podíl jejich ročního HDP k počtu odpracovaných hodin za rok, přičemž HDP je vyjádřeno pro srovnání členských zemí v EUR, je jasné, že naše produktivita práce musí být nižší než v dalších zemích, nebude-li ve skutečnosti vyšší o nějakých 45 % oproti dalším zemím, aby tak bylo možno pokrýt náš handicap z titulu podtržené koruny.

Je zřejmé, že prodražení dovozů a nedostatek rezerv k modernizaci výroby bude v souvislosti s vynucenou modernizací tlačit české výrobce zanedlouho do kouta. Jaký tlak to pak bude vyvolávat na státní pokladnu z hlediska výplat podpor v nezaměstnanosti, si čtenář bude umět představit již sám. A případným přechodem na euro v ČR našim výrobcům za jejich produkty nikdo v zahraničí jejich cenu v eurech nezvedne. Je proto v nejvlastnějším zájmu našeho státu, aby začal podporovat modernizaci u českých výrobců namísto vzniku dalších montoven, z nichž žádný užitek nemá.

Příčina historická


Do roku 1990 jsme u nás měli nižší mzdovou ale i cenovou úroveň, některé služby byly tzv. zdarma (zdravotnictví, školství), jiné byly velmi laciné (veřejná doprava, byty, vstupenky na kulturní a sportovní akce atd.). Jednalo se v zásadě o poskytované „benefity“, avšak chybnou propagandou (je to zdarma) a plošným poskytováním se z toho stala automatika, které si nikdo nevážil. Mzdy byly tehdy proto cca o třetinu nižší, než by za jiných okolností bylo odpovídající.

Tomu adekvátně nízké byly i ceny zboží, energií, služeb ale především bytů.

Poté, kdy jsme začali „budovat kapitalismus“, začaly se postupně v něčem až dramaticky zvyšovat ceny zboží a služeb. Noví majitelé zprivatizovaných podniků převzali tyto podniky i s pracovníky a s jejích mzdovou úrovní. Ti (stejně jako náš „nový“ stát) lidem žádné benefity již nevypláceli. Mzdy jim ale také adekvátně nenavýšili. Začaly se tak otevírat pomyslné nůžky mezi rostoucími cenami a stagnující mzdovou úrovní (platy nových manažérů, bankéřů či některých pracovníků v administrativě se z toho vymykaly). Bylo to velmi lákavé i pro zahraniční investory, kteří si tuto praxi u nás též rychle osvojili. Tady vznikl počátek dnešní cenové nerovnosti s dalšími zeměmi EU, jakož i světem.

A přidáme-li počínání polistopadových vlád, zejména té Topolánkovy s Kalouskem, co by ministrem financí, kdy jsme v souladu s „doporučením“ Washingtonského konsensu zahájili dokonce soutěž s rozvojovými zeměmi, kdo bude se svými výrobky a cenou práce na mezinárodních trzích lacinější, nazývanou obecně „závody ke dnu“ (tedy kdo dříve tam skončí), je zřejmé, že Babišova vláda má co dohánět, aby alespoň zčásti napravila důsledky popsaného počínání svých předchůdců. Současná situace je totiž taková, že jsme dohnali či dokonce předehnali Německo v cenách zboží a služeb, zatímco v oblasti mezd máme i nadále v průměru pouze třetinovou výši mezd německých.

To, že Babišovu vládu za to někdo z řad viníků tohoto stavu (především ODS) ještě kritizuje, je neuvěřitelné pokrytectví či spíše drzost. Je totiž nutné vzít v úvahu, že narůstající problémy ve zdravotní a především v sociální oblasti (avizovaný nedostatek peněz na důchody) s tím úzce souvisejí. Máme-li totiž srovnatelné sazby odvodů s dalšími zeměmi EU, avšak jen třetinový (mzdový) základ, z něhož jsou odvody vyměřovány, mohou na důchodový fond přijít odvody pouze ve výši té třetiny. Na toto poznání, kde především je “zakopán pes“, není třeba důchodové komise. Stačí selský rozum. Nechme tedy výmluv na silnější ročníky „Husákových dětí“, které přijdou zanedlouho do penze (předtím totiž po celou dobu svého produktivního věku odvody platili, důchodový účet by tedy teoreticky měl být naplněn, leč není), připomeňme si ale pro pořádek, jak si z tohoto fondu v rozporu se zákonem „půjčil“ V. Klaus 300 mld. Kč na zahlazení schodku hospodaření své vlády a nikdy nevrátil, stejně jako později Topolánek s Kalouskem dalších 70 mld. Kč. Rezervy na důchodovém účtu pro horší časy v oblasti důchodů tedy vyčerpali v předstihu jmenovaní na přechodné pokrytí špatných časů, které sami svým hospodařením státnímu rozpočtu vytvořili.
A hodnotíme-li dnes předchozích 30 let, je třeba si uvědomit, že na některé problémy, které nás nyní dohonily, jsme si „zadělali“ sami již v 90. letech, a že jsme je dosud nenapravili, ač jsme na to měli času dost. To, že to nedělaly tehdejší pravicové vlády, není překvapením. To, že to nedělala ani po nich příchozí vláda sociální demokracie, je smutné. Všechny dopustily, aby se pomyslné nůžky mezi průběžným nárůstem cen a stagnující úrovní mezd (navíc převzatých z minulého režimu ve sníženém základu) otevřely do obtížně řešitelné podoby. Myslícímu člověku musí tedy být zřejmé, že náš sociální systém nějaký větší počet migrantů odkudkoliv, kteří nebudou u nás pracovat, za této situace „neutáhne“ a zkolabuje.


Montovny cizích firem v ČR


Ty tvoří do značné míry samostatnou kapitolu, kterou lze stručně charakterizovat asi takto: Management a organizace práce výborná, práce normovaná, bez (zbytečných) prostojů, avšak využívající shora popsané mzdové hladiny v ČR. Jinými slovy, srovnatelná produktivita práce našich pracovníků v montovnách se zahraničím, avšak za výrazně nižší mzdy než např. u pracovníků stejné firmy v Německu apod.


Rozpor je i mezi deklarovanou produktivitou práce a mzdovou úrovní v ČR


Přes shora uvedené příčiny nižší produktivity práce v ČR (vč. té uměle vytvořené oslabením koruny) u nás existuje zásadní rozpor v tom, že je-li produktivita práce u nás uváděna na úrovni 70 % produktivity práce v zemích západní Evropy, pak by alespoň tomu měly odpovídat i průměrné mzdy v ČR. Ty se ale nacházejí na úrovni 1/3 průměrné mzdy v EU (tj. necelých 48 % podle uváděné míry naší produktivity práce).

Často je ze strany českých podnikatelů namítáno, že „to nejde, že by zkrachovali“. Zde se dlouhodobě projevuje škodlivost přijatých neoliberálních pravidel a dopadů Washingtonského konsensu, které jdou beze změny stále na úkor našich zaměstnanců.


Shrnutí


Jak je zřejmé, otázka produktivity práce a příčiny její nižší úrovně u nás nejsou z více pohledů jednoznačné. Jde o celý soubor příčin. Některé příčiny její nižší úrovně mají již historické kořeny, aniž by byly kdy odstraněny, další jsou aktuální a souvisí s orientací na výrobu a prodej výrobků s nízkou přidanou hodnotou za dumpingové ceny podle „doporučení“ Washingtonského konsensu, často jde o práci příliš náročnou na pracovní síly namísto její modernizace, v případě další příčiny je úroveň produktivity práce zkreslena podtrženou korunou (opět jako důsledek „doporučení“ washingtonského konsenzu). V těchto případech tedy víme, kde je problém.

Jsme dlouhodobě země s proexportní ekonomikou (cca 67 % průmyslové produkce jde na export). Při realizaci výrobků s nízkou přidanou hodnotou spočívající v jejich vývozu za nízké ceny ovlivněné záměrně podtrženým kurzem koruny a přes prostředníky, u nichž zůstává podstatná část zisku, vytvořeného odíráním našich zaměstnanců (jiný prostor při srovnatelných cenách materiálů a energií ani nezbývá), jde o pohromu mimořádného rozsahu pro náš stát i nás, občany, a to průběžnou, nikoliv jednorázovou.

Pokud si k tomu připočteme ještě cca půl bilionu korun, které formou zisku odtékají každoročně do zahraničí z podniků a bank vlastněných u nás zahraničními firmami, rýsují se již jasně důvody, proč jsme označováni za „krmelec Evropy“. A když si člověk uvědomí, že za těchto podmínek „lákáme“ ještě další cizí firmy, aby se k nám přišly také „napást“, tak to „rozum nebere“.

Je teď jen na nás, zda tento krmelec začneme v našem vlastním zájmu odstraňovat či nikoliv. Čím dříve, tím pro nás a naši životní úroveň lépe. Bez systémové změny to ale nepůjde. Stejně tak to nevyřeší ani další dovoz laciných pracovních sil do ČR, což je krok opačným směrem.

Jinou otázkou je ale nižší mzdová hladina u nás i oproti té deklarované 70procentní produktivitě práce. A tuto disproporci je třeba odstraňovat, a to bez otálení a průběžně, ačkoliv to bude narážet na limity nastavené v minulosti „doporučeními“ Washingtonského konsensu (viz výše). Inu, vše souvisí se vším. Někde se ale začít musí, ač to v současné praxi u nás znamená zatím jen „nesmělé krůčky“ správným směrem. Řešením je totiž modernizace výroby, její orientace na výrobky s vyšší přidanou hodnotou a na návrat k exportu výrobků vlastními silami, nikoliv v tlaku na zachování neúměrně nízkých mezd a v dovážení laciné pracovní síly ze zahraničí.
Každopádně je jasné, že:

  • potřebujeme naši vlastní politiku ekonomického rozvoje;
  • bude zapotřebí změnit zčásti strukturu naší vlastní výroby a způsob našeho zapojení do mezinárodní dělby práce;
  • musíme přejít k modernizaci naší výroby a k produkci nových výrobků s vyšší přidanou hodnotou;
  • bude nezbytné zajišťovat si odbyt těchto výrobků na zahraničních trzích vlastními silami a v této souvislosti vrátit se k potřebné diverzifikaci odbytových kanálů;
  • cizí montovny nejsou pro nás přínosem, právě naopak – jejich další podpora ze strany našeho státu je v rozporu s jeho vlastními zájmy, neboť se stala kontraproduktivní;
  • bez účinné podpory našeho státu se tato zásadní změna neobejde.

Na závěr nechť si každý čtenář ještě zodpoví otázku, zda jsme schopni tyto změny realizovat v rámci EU, která nám předurčila zcela závislou pozici, z níž se právě shora uvedenými kroky musíme snažit v ekonomické oblasti vymanit. A dospěje-li k negativní odpovědi, je na místě se zamyslet, jak dále postupovat.

Každopádně platí, že stále rostoucí část světa již odmítá neoliberální teze (k nimž patří i washingtonský konsensus) jako chybné, které se v praxi prokazatelně neosvědčily. V tomto smyslu vyznělo i shodné vyjádření prezidentů Ruska, USA a Číny na závěr nedávného summitu G-20 v Ósace. A je jen na nás občanech, jak dlouho a za jakých vícenákladů chceme ještě v dosavadní praxi pokračovat.


12 komentářů :

  1. Poslechněme chlívkaře a budeme krmelec našich euroatlantických "přátel" na druhou!!!

    OdpovědětSmazat
  2. Souhlas s článkem jenomže pokud budeme v eu tak se nic nezmění.

    OdpovědětSmazat
  3. A není ta příčina nízkých mezd v ČR zcela v něčem jiném -
    v genocidě vlastních národů a cílené ztrátě suverenity státu ?!

    "Kdo bude chtít vaše zboží, abyste si mohli koupit vysoce technologické výrobky nebo dokonce i jen obyčejné zboží? Takže když něco vyrábíte, nějak žijete, tak abyste si něco koupili, musíte mít co prodat. Vaše zboží musí potřebovat jinde, v jiném technologickém procesu. Pokud nic z toho nemáte, tak jste se oddělili a můžete zajít na úbytě. Došlo k dělbě práce. Jedni si přitom ponechali vysoce technologický průmysl a druzí skončili v roli surovinového přívěšku. Což znamená rozdílnou životní úroveň, to je ta dělba práce v celé své kráse.

    A přitom dochází k technologickému sjednocování. Takže sice došlo k sjednocení práce, ale z hlediska lidí to vypadá tak, že zůstali odsunuti na okraji života, protože přece došlo k dělbě práce. A ty korporace, které se postaraly o sjednocení tohoto technologického cyklu, si tak snížily své náklady. Jestliže téměř zadarmo získávají nějaké práce, nějaké služby, nějaké suroviny, tak proč by na to samy vykládaly prostředky? Stát si může něco koupit. Ale pokud to vyloučí ze svého sjednoceného technologického procesu, z toho jednotného národo-hospodářského komplexu a nahradí to importem, tak přesně o tolik se mu sníží jeho státní suverenita a stane se na někom závislý. Proto je také stát nucen, aby si zajistil svou suverenitu a na nikom nebyl závislý, vyrábět sám celou řadu pozic zboží, jehož výroba bude zcela určitě dražší, protože to dělá na svém technologickém základě, na své vzdělávací úrovni, surovinové základně atd. jeho výroba bude prostě dražší."

    "… Za co teď tak bojuje Trump? Aby tam obnovili alespoň nějakou výrobu, jinak se ten stát zhroutí a začne se sypat tak, že z toho bude horko všem. Je nutné tam zajistit alespoň nějakou výrobu, aby se mohli zásobovat zbožím a službami vlastní výroby a ne z dovozu, ne z Číny.

    A proto ve světě nikdy nešlo o dělbu práce. Ve světě vždy probíhal proces sjednocení práce. Rozděleny byly jen některé technologické řetězce, když… Ale kvůli čemu? Je potřebný růst objemu výroby. Máte kupce a potřebujete pro výrobu tohoto množství zboží prudce navýšit výrobu. Ale pro rozpracování toho zboží, pro sestavení technologií, abyste se zmocnili dalšího cizího odbytiště, musíte sjednotit různé oblasti. Takže nejde o žádnou dělbu práce. A nám neustále vnucovali: „Jen si vezměte technologický proces, tady skládáme kostru automobilu, tady na ni montujeme kola, tady tam vkládáme motor atakdále, že? To je podvod. Dělají z nás pitomce s geniální jednoduchostí. A jednou z takových oblbovaček je globální dělba práce.
    Na tom pohledu na věc jako na dělbu práce se dá velmi dobře postavit vykořisťování jednotlivých států a národů tak, aby ani nezačaly přemýšlet nad tím, proč těmto státům a národům neplatí ve výši skutečné pracnosti, kterou na to vynaložily.
    "

    "A ještě musíme poslouchat: „Jak je to skvělé, že tady u nás platíme lidem takové nuzácké mzdy, neboť naše zboží je tak konkurenceschopné.“ O koho se to staráte, o lidi? Tak udělejte jednotný národohospodářský státní komplex a braňte zájmy lidí. Vše potřebné k tomu u nás máme. A jestliže jste otevřeli dveře všech okruhů a staráte se o to, aby ten nadřazenější okruh měl menší náklady, tak vaším cílem není nic jiného než genocida vašeho vlastního národa, jestliže tvrdíte, že je to naše výhoda, když je u nás méně placená práce.

    Tady je přece všechno jasné. Jedná se o oblbovačku určenou… Ta oblbovačka o dělbě práce je jedním z prvků, jak stát připravit o státní suverenitu."

    V.Pjakin , Otázky-odpovědi, 2.12.2019
    https://www.youtube.com/watch?v=D_jAVHa-kio

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Základem jakékoli úspěšné ekonomiky je, co největší samostatnost v co nejširším spektru potřeb. Právě to, že nás ji vědomě zbavili a zbavují, je ten největší zločin proti státu. A žádné ekonomické super modely to nemohou změnit. Ostatně ukažte mi jedinou kapitalistickou ekonomickou teorii, která by vydržela prověrku praxí a časem! Kromě jediného faktu, že jde jen a jen o co nejvyšší zisk. Přesněji čistý zisk. A teď si představme, kolik lidí vytváří "ekonomické modely", které jsou tak pro kočku.
      Dnes už také postupně "dochází" díky "kvalitě" školství kvalifikovaní pracovníci a noví pracovníci mají jemně řečeno neslavnou úroveň. No a co vlastně chcete od absoloventů dnes tak rozšířených obchodních, ekonomických a jiných podobných škol? Za takových deset patnáct let bude vůbec velkým problémem sehnat kvalitního řemeslníka. A na rozdíl od minulosti je manuální zručnost dospívajících povětšinou - zase jemně řečeno - sporná, abychom spoléhali na vlastní ruce potomků. Ve svém (technickém) oboru to vidím stále častěji. Mladí - a i vedoucí pracovníci - si myslí, že umí všechno, když se naučí mačkat správné knoflíky ve správném pořadí. Už dlouho tvrdím, že pro majitele a jiné je ideálem, abychom ráno stáli před podnikem, provozovnou, dílničkou a čekali. Čekali na to na koho se dneska usměje štěstí. Ven, před vrata nebo dveře vyjde mistr a ukáže _ Ty, Ty, Ty a ostatní jděte domů, Ty taky ne, ty jsi dělal a jedl včera ... Ostatně nová technická revoluce jim k tomu může dát již velmi brzo plně reálnou možnost. Nedávno jsem se musel smát, když jsem zachytil část nějaké debaty z Německa, kde někdo zrovna tvrdil, že roboti budou pracovat na lidi co budou doma (budou daněni), a lidi budou mít spoustu času pro sebe. Debata bohužel hned pak skončila, byl to samý závěr, takže víc jsem se už nedozvěděl.

      Můj bratranec byl krátce po privatizaci "jejich" TOSu v Německu na praxi, kde se měli ponaučit nový druh výroby - tuším něco do aut. Postavili je prý před stroje a řekli jim, ať si to zkouší. No tak začali dělat, normálně, tak jak byli tehdy zvyklí. Je práce, tak děláme. Nijak nepospíchali. Jen prostě dělali. Večer za nimi přišel šéf odborů a prosil je, aby tak nepospíchali, že jim kazí normy ... To jestli je to pravda, to nechávám na svědomí bratrance z druhého kolena, ale docela bych tomu věřil. Protože ani lepší kusové výsledky nemohou při mnohem nižších započítaných výstupních cenách dosáhnout "slavné" produktivity tam na "Západě". Jim stačí doslova udělat třetinu, aby se nám vyrovnali ...
      Já to vidím tak, že se spojím s příbuznými a zjistím, kdo, kde a kdy dělá zabíjačku tuhle zimu ...
      Nic jiného dělat nemohu. :)

      Smazat
  4. S lecčím se dá souhlasit a s lecčím také ne. Výše publikovaný rozbor produktivity postrádá jeden základní paradox naší ekonomiky a tím je naše vlastní hloupost. Jak se to projevuje?
    Žil byl kdysi v této zemi největší ministr financí v naší galaxii a přilehlém vesmíru, slovutný chemik Ing. Kalousek. Ten za svého panování získal řadu titulů a ocenění za propagaci zájmů a účelových opatření ve prospěch MMF a ECB. Tedy úzce korporátních sešlostí mocných, držících prst na tepu našeho světa. Jedním z takových opatření byl jeho zákon o státních zakázkách za nejnižší cenu. Šetřit je přeci třeba. A jako vždy když politici něco tupého vymyslí, tak si to taky prosadí i kdyby to stokrát byla lež a kravina. Návrh tohoto idiotského zákona byl posvěcen jak sněmovnou, senátem i prezidentem. Tehdy Václavem Velikým Klausem. Jistě by na šetření nebylo nic špatného, kdyby. Kdyby se tohoto geniálního nápadu nechytily i soukromé subjekty. A jako vždy všechny velké myšlenky i následné stupidní akty proudily z matky měst. Prvotně se vliv tohoto zákona začal projevovat ve stavebnictví, protože to je přeci černou dírou ekonomiky a je třeba odstavit betonářskou lobby. Co na tom, že cementárny dnes mají asi 50%. Ale jaksi tvůrce, předkladatel a schvalovatelé zákona opomněli na zákon akce a reakce, dominový efekt....... prostě " zákon padajícího hovna" A tak např. člověk makající ve stavebnictví přestal chodit na obědy, na pivo, nové botky koupí 1x za dva roky, montérky po 3.letech a na dovolenou v zahraničí a tuzemsku prostě nepojede vůbec. Souběžně přiškrtí rodinný rozpočet, manželka přestane chodit cvičit, děti stáhne z kroužků, nové boty jen na vánoce a oblečení radši zašijeme. A tak si následně přijdou díky nižším, nižším a ještě nižším tržbám na své i aktéři ostatních odvětví hospodářství, kterým řetězově klesají obraty a marže. Prostě jakákoliv zakázka za nejnižší cenu vede logicky pouze a jedině k destrukci jedoucího systému. Ze zakázky za nejnižší cenu nemůžete logicky zvedat a ani udržet mzdy, investovat do obnovy a rozvoje, nedej bože do robotizace a automatizace. Tohle právo je vyhrazeno pouze pro nadnárodní molochy jedoucí zcela mimo jakoukoliv hospodářskou soutěž a pro něž je soutěž nepřijatelná. oni totiž jedou za kalkulované a opodstatněné ceny. Zakázka za nejnižší je za neopodstatněná hausnumera. Zakázka za nejnižší cenu totiž popírá hlavní atribut kapitalismu a tím je tvorba kapitálu. Tak tedy mí milí spoluobčané. Až se zase budete chlubit jak jste zkrouhli např. instalatéra, a on už např. nechodí k vám do restaurace, tak vězte, že je to právě proto, že jste chtěli práci za nejnižší cenu. A tím jste vlastně růst produktivity práce instalatéra, ale i svůj, poslali do kopru. Prostě jsme se společně prošetřili k bídě což je vidět zejména mimo matku měst. Stačí mít otevřené oči a vidět ten bouřlivý rozvoj chátrajících objektů a mezilidských vztahů, který po 30.letech lze už jen těžko svalovat na bolševika.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. I zákon o veřejných zakázkách, ve kterém je uvedena "nejnižší cena" jako kriterium pro získání zakázky, zcela zapadá do slov V.Pjakina v Otázkách - odpovědích dne 2.12.2019: ""A ještě musíme poslouchat: „Jak je to skvělé, že tady u nás platíme lidem takové nuzácké mzdy, neboť naše zboží je tak konkurenceschopné.“

      Uvědomil si někdo z uvedených zákonodárců, jak zhoubný dopad bude mít a má přijetí a realizace toho zákona na firmy, jejich zaměstnance a celkově na naše hospodářství?!
      Dodnes si to nikdo ze zákonodárců z hlouposti nebo zcela úmyslně "neuvědomil"?!

      Smazat
    2. I s Vámi se dá v lecčem souhlasit, ale myslím že demonstrovat vše zrovna na stavebnictví, není to pravé. Tržby ve stavebnictví od roku 2014 opět rostou a nevím jestli byste našel porozumění u zaměstnance z montovny či překladiště, který musel v nedávné době renovovat třeba tu vodoinstalaci ve svém bytě. Kdybyste mu začal vyprávět o chudákovi instalatérovi, který už nemá ani na boty, asi byste mu řádně hnul žlučí. Ten instalatér si totiž u něho za 4 dny vydělal víc, než on vydělá za celý měsíc. A to ještě měl štěstí, že ho vůbec sehnal(pokud to byl skutečně instalatér a ne nekvalifikované dřevo). Totiž stavební profese jsou v Německu velice žádané.
      Myslím že na vyplakávání v současnosti nemají stavebníci nárok, stejně jako zemědělci, lékaři, úředníci nebo učitelé. Aspoň s ohledem na výdělky ostatních lidí na českém trhu práce. Ti co skutečně vydělávají na holé přežití, tak drží hubu a krok, protože narozdíl od výše jmenovaných nejsou hmotně zajištěni pro žádné vyjednávání. Jejich hranice mezi platební schopností a neschopností je extrémně tenká a je proto velice snadné ztratit rovnováhu a přejít k pádu.

      Autor článku uvádí mnohé skutečnosti, ale jedna zásadní mi tam chybí. Totiž že produktivita práce se nevyjadřuje v počtu výrobků, ani v metrech výkopu. Vyjadřuje se v penězích a to znamená, že je odvozena od hodnoty produktu, která je zpravidla z větší části tvořena cenou práce. Takže když pracujeme zalevno, je nízká i produktivita práce. Když budou 2 kopáči, kteří vykopou za stejný čas stejný výkop stejných parametrů, přičemž jeden český kopáč bude placen 500Kč/m3 a druhý německý 50€/m3, ten první bude mít ani ne poloviční produktivitu práce. Musel by vykopat 2,5x tolik, aby dosáhnul na stejnou pp jako kopáč německý, přestože odvedli stejný objem práce. Hrají v tom roli i další faktory, ale pro jednoduchost stačí takto.

      Mám i prakticky ověřeno z Německa a Británie, že na západ od nás se skutečně nepracuje intenzivněji, spíše naopak. Ale souhlasím s autorem, že řízení práce je tam znatelně lepší. Nesetkal jsem se s tím, že by v řídicích pozicích byli lidé tak organizačně neschopní, chaotičtí, nepřemýšliví, nezodpovědní, lajdáčtí a líní, jako je tomu často u nás, kdy výroba jede znatelně lépe když v práci nejsou, než když tam jsou.

      Smazat
    3. Uvedl jsem pouze hypotetický příklad pro zviditelnění řetězení dopadů kolektivního tlaku na nejnižší cenu. Mzdy ve stavebnictví nerostou, ale stagnují. Růst totiž nedorovná ani inflaci. K instalatérovi Vám mohu říct jen jedno. Mnoho lidí si plete cenu za dílo se ziskem. A to je sakra rozdíl.

      Smazat
    4. Karel Straka 21:05

      Možná že si mnozí lidé pletou cenu za dílo se ziskem, ovšem já s tím problém nemám.
      Stavební profese jsou dnes většinou OSVČ a ti kteří nejsou a dělají práci formou melouchu, vědí velice dobře, kolik si OSVČ berou, čemuž se přizpůsobují.
      Příklad z mé vlastní zkušenosti: potřeba vyměnit plynový kotel. I plynařů s potřebným razítkem je málo. Nicméně smířen s realitou a s tím, že cena práce se bude podobat ceně za právníka, zadal jsem tedy poptávku. V tomto ohledu jsem nebyl překvapen, ale napadlo mě, že bych mohl cenu snížit tím, že si kotel koupím sám a plynař mi ho jen zapojí. Se zlou jsem se potázal. Kdepak, on žádný kotel z internetu zapojovat nebude, buď vezmu kotel přes něj, i přes rabaty poskytované pouze živnostníkům předražený o 30% oproti nabídkám na internetu(poté co mi velkoryse nabídl slevu 10% s výrazem ve tváři, jako kdyby jeho děti měly zůstat pro příští dny o hladu), nebo ať si seženu někoho jiného. Nu, za den práce jsem zaplatil 43 tisíc, z čehož je samozřejmě nutno odečíst 24 tisíc za kotel(pokud bych si jej pořídil sám a je přitom nad slunce jasné, že ani internetoví prodejci jej neprodávají bez zisku), montážní materiál a amortizaci nářadí, řekněme 4 tisíce a daň, kterou jistojistě jako všichni živnostníci platil a platí bez jakékoli "optimalizace". Výdělek za den určitě hodně přes 10 tisíc, kdo by za to vstával. Pán zkasíroval, nasedl do své zánovní Audi Q7 a odjel zřejmě sdílet osud své hladovějící rodiny, nebo možná podívat se do sběrného dvora, jestli tam někdo nevyhodil boty. Měl jsem se asi cítit provinile a poslat mu aspoň těch 10% slevy zpět, ale necítil jsem se tak a neposlal jsem nic. Jsem prostě chamtivý necita, to jsem celý já.

      Smazat
  5. Tohle všechno bylo zřejmé od první chvíle a nemusíte být žádný vědec. Do dnes jsem nepochopil jak si mohl někdo myslet že přijdou milosrdní kapitalisté a budou se snažit aby u nás bylo jako u nich doma. Dějiny jasně říkají jak se chovaly v obsazených zemích celá staletí. Disidenti je glorifikovaly a blbci vítaly. Najdou se lidé kteří tvrdí že když investoval tak má právo na zisk a nikdo nechápe že je to zisk nepřiměřený protože je málo zdaněný a někdy vůbec. Lidská činnost vytváří dostatek produktů k tomu aby z nich byly dostatečně zabezpečeny všechny normální potřeby lidí. Pokud má existovat nějaká demokracie musí být ne anonymní volby a proveditelný zákon o referendu.

    OdpovědětSmazat
  6. Bylo to stejné jako později třeba v Lýbiji. Stačilo lidem JEN tak trošku nakukat, že stát nežije, tak jak by měl. Stačilo třeba mýtizovat "svobodné" vysílání ze zahraničí a nebo nechat se zblbnout - já teda zrovna tohle ne - musím mít džíny a jedině z túzu, jinak budu za Vola! Zapojit "pátou" kolonku a světe div se - Clintonová šílená radostí tančí při pohledu na Kaddáfího ... Od té doby, co se to stalo u nás, se už vypracoval scénář k dokonalosti.
    Vždyť nám toho taky naslibovali ...! A říkali nám myšlenkově asi tak: "I ten kámen na prašné cestě k jejich "odpočívárně v sedě" je svatý! A ten náš kámen nestojí ani za pohled, nejlíp zahodit!"
    Jen si vzpomeňte, jestli jste tehdy žil, jak se z nás stávali postupně krok za krokem maloměšťáčci. Ze všech. Jen ta hloubka nákazy byla různá a jen výjimky se nenakazili vůbec. Jen si vzpomeňme, jak se například Vánoce, které budou opět za pár dní, se u drtivé většiny lidí postupně měnily na hromady dárků, hromady jídla a pro lepší svědomí si zajít na Mši. Když jsem asi tak počátkem 80. let viděl, kdo se tam začal "ještě" hrnout, přestal jsem ctít staletou tradici rodiny a byl jsem raději vždy už jen mimo kostel. Ale to je osobní.
    Avšak já si vzpomínám nejvíce na Vánoce, které mám dodnes v duši. Byly u babičky, která nikdy nestrojila stromek jako věž, jen pár větviček a přesto si je pamatuji jako nejkrásnější s nejvíce vánoční náladou. Až teprve mnohem později jsem pochopil, že je to o tom s kým jste a jak jste. A dárků sice nikdy nebylo přehršle, ale já se stejně těšil jen na knížky. Svátky jsem jinak komplet přes den trávil venku mezi klukama s pauzou jen na jídlo. Jo, holt jsem měl štěstí. Ale to vím až dnes. Tehdy jsem nad tím nepřemýšlel, pak jsem si myslel vlastně že nic. Až současná realita posledních třiceti let mi dala za uši.
    Ostatně stačí se podívat, jak se necháme zblbnout reklamou. Já se ji snažím ignorovat a letáky zahazuji nepřečtené, ale stejně vím, že někde hluboko ... jen se snažím nakupovat to co potřebuji.
    Takže metody stejné, výsledky pro nás neblahé. Buď se necháme zblbnout jako celek politicky nebo nám vyluxujou peněženku (jako manželky a možná ještě lépe).

    OdpovědětSmazat
  7. Já to zjednoduším, na skladech se přidaná hodnota nerealizuje a produktivita práce také ne. Pouze se ničí silnice a taky nepotřebujeme matematiku.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.