AA

Reklama

pondělí 16. prosince 2019

Malá inventura doby polistopadové a poznámky docenta Valenčíka

Listopad 1989 - Havel objímá Dubčeka
Miroslav Pořízek
16.12.2019  CzechFreePress a BlogRadimaValenčíka
Doc. Radim Valenčík na svém blogu napsal:
Před několika dny jsem dostal upozornění na text M. Pořízka "Malá inventura doby polistopadové", který se pokouší o hodnocení výsledků uplynulých 30 let. Tomu, kdo má kritický vztah k současnosti, se tento text čte dobře. "Taky to tak vidím" – řekne si. Zde je odkaz:
Protože tento odkaz při stahování trochu zlobí, přebírám tento text zde a podtrhuji vybrané pasáže. Pak se k němu vyjádřím, protože si myslím, že trpí jednou podstatnou metodologickou vadou, ke které se vyjádřím následně:
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7381-ke-kritice-doby-polistopadove-co-nestaci.html

Malá inventura doby polistopadové

Miroslav Pořízek
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7381-ke-kritice-doby-polistopadove-co-nestaci.html
Když před 30 lety padl starý režim, který postupně ztratil podporu velké části veřejnosti, noví držitelé moci slibovali, že jejich cílem je republika spravedlivá, bez ponižujících rozdílů mezi lidmi, založená na efektivním hospodaření, pravdě a poctivosti, na správě věcí veřejných kvalifikovanými odborníky a všestranný rozvoj všech oblastí společnosti. Hovořilo se o tom, že naše země se nesmí již nikdy stát přívažkem jakékoliv jiné mocnosti a hlas občanů musí být vždy na prvním místě plně respektován. Sliby však většinou ve víru převratných událostí doby vzaly rychle za své a nastoupila tvrdá realita budování kapitalismu bez řádného právního rámce. Nemluvě pak o morálce či spravedlnosti.

Nastolené poměry se v mnoha ohledech ukázaly jako propastně odlišné od proklamovaných vizí a předvolebních slibů těch, kteří se po listopadu 1989 prodrali k moci díky lákavým vizím hlásajícím brzkou prosperitu a profesionální řešení nahromaděných problémů.

I
Bezprostředně po převratu bylo třeba rychle a uměle vytvořit privilegovanou vrstvu společnosti, jak nás moudře poučily osoby podílející se na devastaci našeho hospodářství a zemědělství. Jeden z hlavních aktérů ekonomické reformy po listopadu 1989 před lety bez obalu přiznal, že nešlo o nic jiného, než o aplikaci příručkových poznatků do praxe. Výsledek tomu zcela odpovídal. Majetkový převrat provedla nová moc skutečně důsledně. Tak důsledně, že jsme se stali cizinci ve vlastní zemi. Privatizace a restituce se staly nástroji k vytvoření majetné vrstvy, která za všech okolností bude patřit mezi oporu režimu. Právě jemu totiž vděčí za své postavení. Dříve byla měřítkem vytvořených hodnot a úspěchu především skutečně vykonaná práce, dnes ji vystřídala spekulace, lichva, vyděračské praktiky a schopnost okrádat jiné. Diktaturu proletariátu nahradila diktatura kapitálu nemilosrdně postihující většinu neprivilegovaných občanů naší země. V malé a velké privatizaci, lidově nazvané příznačně jako rozkrádání státního majetku ve velkém, náš stát nevratně ztratil vinou chybných rozhodnutí politiků obrovské prostředky. Kuponová privatizace se ukázala jako velmi falešná idea pod líbivým heslem Co Čech, to hrdý akcionář. Mnohým však zůstaly v rukou jen bezcenné papíry a oči pro pláč. V době minulého režimu by nebylo možné, aby se člověk ocitl vyhozen bezohledným majitelem domu přímo na ulici nebo aby skončil bez práce a neměl na jídlo a nájem či ztratil nárok na ošetření v nemocnici. Někteří lidé přitom soudobé poměry nazývají prosperitou a pokrokem. Zřejmě ztratili zbytky soudnosti. Jestliže dlužíte pár stovek, přijde na vás exekutor, pokud dlužíte miliardy, zaplatí je daňoví poplatníci. Rychle se začal uplatňovat dvojí metr, dvojí morálka. Kvalitní a dostupnou kulturu zavalil nános bulvárního braku, amerických krváků, dialogy plné vulgarit jsou vydávány za zábavu a kýče všeho druhu považovány za umění. O kvalitě mezilidských vztahů bylo publikováno mnoho a jsou jen věrným obrazem zvlčilé doby. Na ulicích našich měst se poprvé za několik desetiletí, a to hned zkraje 90. let, objevili žebráci a bezdomovci, podobně jako nezaměstnaní. Tedy stav odpovídající období první republiky.

Náš skvělý demokratický režim není schopen občany ochránit ani před různými podvodnými šmejdy, zločinnými praktikami exekutorů, nemluvě o zajištění podmínek dostupného bydlení. Kolik jen lidí se od roku 1990 ocitlo v ponižující roli nezaměstnaných doslova žebrajících o práci často za velmi nedůstojných podmínek? Mnozí navíc opakovaně. Kolik osob musí dělat načerno a v různých nedůstojných a nebezpečných formách práce, aby zajistili svou rodinu? Kolik lidí si v posledních třiceti letech vzalo život z existenčních důvodů? Kolik osob bylo poškozeno chybnými rozhodnutími našich vážených soudů, nemluvě o byrokratické šikaně. Jak moc je těch, kteří berou drogy, proto, aby dostáli požadavkům na stále stupňující se pracovní tempo v řadě profesí, a to i takových jako jsou pedagogové, řidiči, bezpečnostní složky? Kolik je těchto pracovníků ničících si nedobrovolně zdraví, aby si udrželi v dnešním nejistém světě obživu a lidskou důstojnost? Tímto se raději nikdo nezabývá, přitom jde o časovanou bombu s nedozírnými důsledky. Zabývá se skutečně seriozně někdo tím, kolik za poslední tři desetiletí přibylo psychických onemocnění? Čím dál víc lidí trpí depresemi, jelikož žijeme v nezdravé atmosféře mizerných mezilidských a pracovních vztahů. A aby toho nebylo málo, všichni kolektivně jsme navíc byli okradeni o ohromné hodnoty díky špatně provedené privatizaci státního majetku a jako třešnička na dortu nám byl ještě dodatečně předložen ničím nepodložený dar katolické církvi skrytý pod vznešeným názvem majetkového vyrovnání státu s církvemi. Jde o další velkou zlodějnu, kterou navíc posvětili i ctihodní ústavní soudci. Kdo ještě po tomto všem bude mít tu drzost tvrdit, že žijeme v demokratickém a právním státě? Je na čase zřídit muzeum zločinů kapitalismu a jeho obětí. Máme u nás udatné bojovníky, kteří s nehasnoucí intenzitou vedou z účelově zřízených a státem placených institucí minulé bitvy proti údajným zločinům komunismu (který navíc dosud nikde neexistoval), zatímco skuteční zločinci si užívají nakradeného majetku.


II
Chybně nastavený kurz koruny vůči západním měnám byl další těžkou ranou nejen pro naši životní úroveň a ekonomický rozvoj, ale i budoucnost. Republika vinou neumětelů na významných místech získala namísto slibované suverenity a prosperity spíše koloniální postavení než cokoliv jiného. Jsou u nás ekonomové, kteří na to už dlouhá léta upozorňují. Jenže jejich naléhavý mnoha průkaznými fakty podložený apel nechtějí na rozhodujících místech slyšet. Jak již bylo dříve řečeno – z České republiky se stal krmelec Evropy. Vznikla zde vrstva arogantních zbohatlíků, kteří řídí tento stát prostřednictvím svých lidí v politice, justici a médiích. A naši zákonodárci jim poslušně plní jejich přání, bez ohledu na přirozené zájmy země, tedy většiny občanů, v neposlední řadě také příštích generací. Stačí si přečíst trilogii Aleny Vitáskové o solárních baronech a máme ukázkový příklad o tom, jak dnes u nás funguje tzv. parlamentní demokracie, justice a tržní hospodářství v praxi. Mafiánské praktiky, obří korupce, mizerná vymahatelnost práva. Prodejní politici na straně jedné požívají beztrestnost a ti kteří na novodobé zlořády upozorňují či s nimi chtějí přímo bojovat, se ocitají v roli obžalovaných naší vážené a milé justice.

Polistopadové vlády nás zbavily kromě jiného i obranyschopnosti, potravinové soběstačnosti a kontroly nad cenou pitné vody, elektřiny a zemního plynu. Takovými záležitostmi jako jsou zdravá populační politika, kvalita potravin, ochrana zemědělské půdy či důstojné životní podmínky pro důchodce a invalidy se v celém období od převratu žádná z vlád skutečně vážně a s plným nasazením nezabývala. V civilizované zemi by se toto všechno rovnalo vlastizradě. U nás je to prezentováno jako vítězství liberální demokracie nad totalitní minulostí. V posledních třiceti letech se u nás kvůli sociální nejistotě a nedostupnému bydlení pro mladé dle odborných údajů nenarodilo přibližně 400 tisíc dětí, možná i víc. Mladí odkládají z pochopitelných důvodů založení rodiny, řada z nich ji založit ani nestačí. Ženy rodí svého prvního potomka ve stále vyšším věku. Přibývá dětí se závažnými onemocněními. Náš národ páchá, za tiché asistence humanistů všech barev a vyznání tichou sebevraždu. Nejrůznější pseudohumanisté nás vyzývají s odpudivou vytrvalostí k ochraně menšin (ty se skutečně hlasitě dožadují svých údajných práv, když se ale má hovořit také o povinnostech, tak cudně mlčí) a přijímání nelegálních imigrantů (mají prý zachránit náš nejen náš národ, ale údajně celou Evropu před vymřením). Tyto výzvy však většina naší společnosti rázně odmítá a má pro tento svůj postoj skutečně mnoho pádných důvodů.

Hlavním cílem vrcholných politiků není zdravý rozvoj naší společnosti, ale v prvé řadě zajištění dotací pro miliardáře a zisků pro akcionáře žijící mimo naši zemi. A tyto úkoly plní vskutku svědomitě. Stejně jako zaujímat nepřátelský postoj vůči Rusku a Číně. Co na tom, že dobré obchodní příležitosti nám v těchto zemích už před mnoha lety přebrala konkurence. Na vlivných místech stále sedí dost lidí, kteří jsou ochotni za plný měšec zrazovat svoji zem a sloužit cizím zájmům. Říkalo se dříve, že mráz přichází z Kremlu, dnes přichází z Bruselu a Washingtonu a je mnohem krutější, ale o tom naši připosraní novináři raději mlčí.


III
Respekt, kterému se země těšila dlouhá desetiletí ve světě, postupně uvadal. Záhy zanikla i velmi solidní a známá značka našich výrobků Made in Czechoslovakia. Ano, dva menší státy se lépe ovládají zvenku, jak ukázal další vývoj po nezákonném rozdělení Československa. Po roce 1989 se tedy jednak rozpadlo Československo, v krvavé etnické a náboženské válce se rozpadla rovněž Jugoslávie, rozpadl se také Sovětský svaz. Zato Německo se sjednotilo. Člověk nemusí být expertem na mezinárodní vztahy, aby již z těchto dost zásadních skutečností vyčetl, kdo tyto změny asi řídil a co vše tím sledoval. Sjednocené a spolupracující slovanské národy jsou, jak se v minulosti opakovaně ukázalo, prakticky neporazitelné. Ten kdo mezi ně vrazil a stále vráží klín, tak činí ze zcela zištných důvodů. Ano, tak jako v minulosti i nyní jde o ovládnutí území, obyvatel a jejich pracovní síly, přírodního bohatství a získání strategické výhody v měnícím se světě, kde roste význam Asie. Ve světě náš hlas dnes nejen že nikdo nebere vážně, ale on ho vlastně skoro nikdo ani neposlouchá.

Mezi prvními, kteří pochopili falešnost polistopadových držitelů moci, byl Karel Kryl. Nesmírně respektovaná osobnost. Muž vysokých morálních kvalit se silným sociálním cítěním. Dokud kritizoval zlořády minulého režimu, bylo vše v pořádku. Jakmile však namířil svůj osten kritiky na polistopadovou moc, ihned byl označen za věčného kverulanta a nespokojence. Však se také brzy stal terčem tvrdých odsudků a musel čelit systematickému umlčování. To vše vedlo až k jeho předčasné smrti. Podobně byli a jsou umlčováni i jiní, co se odmítli smířit s nastolenými poměry plnými pokrytectví a arogance mocných. Krylův klasický výrok o rytí držkou v zemi nabral v nových poměrech až hrozivě reálnou podobu. Ostatně přímo v centru našeho hlavního města se krátce po převratu opakovaně objevil nápis - Karle Kryle už zase ryjeme držkou v zemi!


IV
Brzy po listopadu 1989 byli z mnoha míst vyhozeni vzdělaní a poctiví lidé, jen proto, že odmítli poplivat vlastní minulost a vyměnit starou stranickou knížku za novou, moderní, neopotřebovanou. Ten, kdo odmítl převléct kabát dle dobového zadání, byl společensky znemožněn. Ten kdo byl a zůstal komunistou, protože členství v partaji považoval za věc poctivosti vlastního přesvědčení, byl záhy po převratu nazván starou strukturou a nebezpečím pro demokracii. Naopak ten kdo byl u komunistů vždy jen ze zištných a kariérních důvodů a včas přehodil výhybku, je považován za vzorného občana a demokrata. Absurdní, že ano. Nový režim dokonce přijal hanebné a mezinárodnímu právu odporující zákonné normy kádrující minulost. Jde o zákon lustrační a zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Jsou to zákony, které dělí občany na lepší a horší. Zákon hází všechny komunisty do jednoho pytle, aniž by rozlišoval, kdo se skutečně provinil a kdo nikoliv.

Navíc jde o kádrování minulosti nemající nikde v civilizovaném světě obdoby. Jde o mimořádné svinstvo, které řadu osob společensky dlouhodobě či trvale znemožnilo a útok na vše pozitivní co je spojeno s poválečným vývojem v socialistickém Československu. Někteří bývalí straníci a svazáci však včas pochopili výzvy nové doby, velmi čile zorientovali v nových poměrech a stali se z nich vážení politici či vážení podnikatelé. Ještě dnes k nám promlouvají ze stránek tisku a televizních obrazovek a ujišťují nás vytrvale, že žijeme v nejlepším z možných světů a měli bychom si vážit svobody, demokracie, Evropské unie, NATO. Dříve ti samí hovořili úplně stejně. S podobným zápalem. Jen místo o svobodě, demokracii, EU a NATO hovořili o budování rozvinuté socialistické společnosti, vedoucí úloze dělnické třídy, Varšavské smlouvě jako záštitě míru a RVHP jako jediné cestě k prosperitě.

Ano, jak pravil klasik, historie se skutečně jednou opakuje jako tragédie a podruhé jako fraška. Smířit se s mizernými poměry, kdy nám vládnou zkorumpovaní politici, úplatní soudci a prolhaní novináři, by však představovalo totální porážku. Můžeme je měnit postupnými kroky či spíše krůčky. To, že budeme nazývat věci jejich pravými jmény a začneme se chovat jako skuteční sebevědomí občané, může být právě ten první důležitý krok k tolik potřebné změně. Lze se přitom opřít o výrazné osobnosti veřejného života. Na lidi, kteří neztratili kritické myšlení a svým životem opakovaně prokázali, že se nenechají koupit od žádného režimu, jelikož čest a svědomí je u nich na hodnotovém žebříčku vždy výše než pozlátko moci, slávy a peněz. Jde samozřejmě o osobnosti, které téměř bez výjimky neuvidíme na obrazovkách veřejnoprávní televize a ani je neuslyšíme z veřejnoprávního rozhlasu. Ale to nás jistě nijak nepřekvapí. Reálný obraz stavu světa a společnosti je popisován a zobrazován jinde.

Bc. Miroslav Pořízek


K tomu docent RadimValenčík dodává několik poznámek:


Napsáno vtipně a úderně. S detaily by se dalo polemizovat, něco by se dalo ještě vylepšit, konkretizovat či některé body zvýraznit uvedením do vzájemných souvislostí.  Přesto text dle mého názoru strádá jedním velkým nedostatkem. Není dostatečným základem pro odpověď na otázku "Co dělat?"  "Čím začít?".
Všimněte si, že M. Pořízek hned v úvodu kritizuje viníky stavu za následující: "Nastolené poměry se v mnoha ohledech ukázaly jako propastně odlišné od proklamovaných vizí a předvolebních slibů těch, kteří se po listopadu 1989 prodrali k moci díky lákavým vizím hlásajícím brzkou prosperitu a profesionální řešení nahromaděných problémů."
Má pravdu. Ale jeho – nepochybně užitečný – příspěvek:
1. Nedává dostatečné zdůvodnění toho, proč došlo k "propastnému" odklonu "proklamovaných vizí" od reality. Jaké to má příčiny a jak se opakování něčeho podobného do budoucna vyhnout.
2. Obsahujeme minimum východisek pro rozpracování srozumitelné (ve smyslu zaujetí pro tuto vizi široké veřejnosti a dostupnosti jejího obsahu), perspektivní (ve smyslu toho, že nabízí řešení hlavních problémů současnosti, to, že překročíme bariéry současného rozvoje, že vyjdeme ze slepé uličky) a realistické (v tom smyslu, že ji lze prosadit, krok za krokem) vize.
To tam hodně chybí. Z tohoto hlediska lze ocenit poukázání na význam lidí, kteří "neztratili kritické myšlení a svým životem opakovaně prokázali, že se nenechají koupit od žádného režimu", ale to je málo. Ani kdybychom měli jejich seznam, nestačí to k tomu, aby mezi sebou dokázali vzájemně a účinně spolupracovat. Absence základu srozumitelné, perspektivní a realistické vize, neřešení některých základních výchozích otázek a neshoda na tom, o co jde, povede jen k tomu, že i ti nejpoctivější a chováním v nejrůznějších režimech prověření lidé s kritickým myšlením nedokážou jen tak táhnout za jeden provaz.
Závěr? – Nestačí se kochat tím, co napsal M. Pořízek, ale je nutné jít dál. Už při "malé inventuře" hledat cestu ke shodě, pokud jde o postupné vykrystalizování společně sdílené vize, odlišné od té, která sloužila k oklamání lidí, do jejíhož základu byl tehdy (a pamatuji si to velmi dobře) dodán jed diletantismu a pokrytectví.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/7381-ke-kritice-doby-polistopadove-co-nestaci.html

30 komentářů :

  1. Pravda nikdy nechutná sladce. Vždycky trpce. Lichocení a superlativa se poslouchají lépe, než realita. To bylo, je a bude. proto by jsme měli být dvakrát obezřetní u těch, kteří nám současný režim nekriticky vychvalují.
    Asi jenom málo lidí nemá za těch uplynulých třicet let nějakou svou negativní zkušenost. Pak je třeba rozlišit, zda se jedná o malicherný nedostatek banánů, nebo hajzlpapíru, od existenčních problémů páchaných exekutory, soudci, nebo policisty. Ti, kdo vychvalují systém, ve kterém vás kvůli pár tisícovkám diskutabilního dluhu připraví o miliony a střechu nad hlavou a změní váš status z řádného občana na bezdomovce, promíjejí miliardové dluhy, ale ty tisícikorunové nekompromisně vymáhají a trestají, to s námi rozhodně nemyslí dobře.
    Tento režim má obrovský potenciál rozvoje totalitní společnosti. I dnes tolik vysmívaná Kuba, nebo Sev. Korea se nám za pár let budou jevit jako svobodné země. A věřte, že bych se strašně rád pletl. Jenom "ochrana klimatu" otevírá Pandořinu skříňku dalšího omezování a útlaku nedozírných rozměrů.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ad 6:41 - dobrý a podnětný komentář! Autor Valenčík opomíjí závažnou a rozhodují podmínku při přechodu ke kiapitalizmu: šlo o dokonale připravený a vyzkoušený koloniální program, který někdy s lokálním válčením zajistil, pomocí místních zaplacených elit, převedení národních zdrojů pod západní kontrolu. Cesta ven je pouze a jenom citlivým vyvlastněním národně důležitých výrobních prostředků.

      Smazat
  2. Vazeny pane docente Valenciku.Ve svych poznamkam k k textu pana Porizka uvadite,ze nedava dostatecna zduvodneni ohledne vizi od reality.
    Myslim si,ze pan Porizek nemusi uvest Vami pozadovany duvod a reseni problemu uplynulych 30ti let.Vy jako vysokoskolsky vzdelany a prednasejici byste mel svuj zaver a reseni uvest,jelikoz ne kazdy je subtilni natolik,aby to zhodnotil a take navrhl reseni.
    Pokud si myslite,ze autor nesplnil zadani zadam Vas laskave provedte zhodnoceni a navrhy na reseni.Ne kazdy je schopen toto uspesne provest.

    Dekuji Josef

    OdpovědětSmazat
  3. U pana Valenčíka jsem ještě nikdy žádného návrhu na nějaké řešení nevšiml. Navíc píše většinou rozvláčně a málo srozumitelně.

    OdpovědětSmazat
  4. Starý režim ztratil podporu protože ty co podpořili demonstrace měli „málo". Mysleli si že budou chrochtat jak skopčácký vepři. A výsledek je popsaný v článku.

    OdpovědětSmazat
  5. Pan Pořízek to napsal pěkně, realisticky. Pan docent je jen plytký žvanil, co dělat? To napsal již Lenin před 115 roky.
    Ale pan docent jenom píše, a píše co kde vyčetl a nic rozumného nevymyslel.

    OdpovědětSmazat
  6. Nemarněme čas vzájemným napadáním se a hledejme skutečný důvod současného stavu společnosti, nejen té naší.

    Já tvrdím, že jím je absence demokracie a přítomnost kapitalismu. Z toho logicky vyplývá vize a ta zní: Demokratizace společnosti.

    To, že nás naučili nazývat tento společenský systém demokracií vůbec neznamená, že ve skutečnosti demokracií je.

    Je potřeba si pokládat radikálnější otázky (Boris Buden)

    OdpovědětSmazat
  7. Za velmi smutné až ostudné také považuji to, že když jsme spolu s panem Břetislavem Olšerem poukázali veřejně na demagogii pana Novotného, tak Facebook reagoval tak, že nám byly omezeny funkce účtů. Já například nemohu nasdílet nic do skupin, ve kterých jsem členem. Inu ta svoboda slova a projevu. Kdepak holka je?? Asi bude u Vlasovců, jak tak vidím a pana Novotného. Ten může všechno. Asi bychom se s panem Olšerem měli zlobit, ale ono je to vlastně ocenění naší práce a důkaz toho, že to co děláme, děláme dobře. Jen tedy tímto prosím všechny přátelé přes FB-sdílejte naše texty dále do skupin, když jsme s panem Olšerem tak demokraticky zbavováni lidských práv a svobod. Bez vás bychom to mohli zabalit.

    http://svobodnenoviny.eu/co-my-to-jsme-za-narod-budeme-stavet-pomniky-nacistum-a-vlada-parlament-i-senat-mlci-babisi-tobe-to-je-taky-jedno/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ad 112:06 - přece normální postup, jak jinak si může dnešní elita (která se stává v nové gůobální politice nepotřebnou) zachovat své postavení. I za pomoci takových Novotných a Vlasovců.

      Smazat
  8. Ransdorf to svého času vystihnul přesně haly a čerpací stanice. Česká krajina dotvořená pididomky za betonovými ploty. Paneláky na plocho, výběhy pro kobyly, jenom lidi už se po loukách moc neproběhnou. Zemský ráj to na pohled a řešení? Však oni už to za nás v EU vymyslí, o to se zdejší místodržící postarají.

    OdpovědětSmazat
  9. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětSmazat
  10. Jenom "ochrana klimatu" otevírá Pandořinu skříňku dalšího omezování a útlaku nedozírných rozměrů. Podívejte se jak "hoří Fukušima". ale Evropa nic nevidí,nic neslyší a vymýšlí úplné nesmysly. Vlastně ne další okrádání obyvatelstva.
    "Fukushima Aktualizace 12/14/19: 20 685,15 Hirošimské bomby dnes, další zítra. Sobota 14. prosince 2019.
    https://beforeitsnews.com/opinion-liberal/2019/12/fukushima-update-121419-20685-15-hiroshima-bombs-today-more-tomorrow-2599713.html

    Aktualizováno 14. prosince 2019: Fukušima se rovná 20 685,15 bomby Hirošima dnes, více zítra; Na Zemi není místo k útěku z rad: Tři roztavená jádra zničených reaktorů, nyní roztavená do jediného „cária“ v celkové hodnotě přes 600 tun , ve Fukušimě denně uvolňují radioaktivní ekvivalent 6,45 bomb v Hirošimě přímo do atmosféra a Tichý oceán. Nyní přidejte minimálně 600 tun vysoce radioaktivní zemní a „chladicí“ vody proudící přímo do Tichého oceánu, jak tomu bylo za posledních 3 207 dní. Toto chladicí voda není ochlazování jádra reaktoru, protože se roztaví přes první den. Co to je chlazení je mnoho tisíc palivových tyčí uložených v zničených chladicích bazénech přímo nad nyní prázdnými komorami jádra reaktoru. Pokud tyto pruty nejsou chlazené, zapálí se a spálí - sama o sobě totální katastrofa.

    Máte absolutní právo na to, abyste si byli plně vědomi této reality, která vás má informovat, ne vystrašit, ačkoli úplné pochopení této situace je děsivé.



    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 15:16 Takto to dopadá, když si nějaký pisálek přečte pár základních údajů o Fukušimě a bez znalosti věci popustí uzdu své fantazii. Pravda je tato:

      "V prosinci 2011 došlo u všech reaktorů k dosažení stavu, při kterém je teplota v tlakové nádobě reaktoru pod 100 °C a únik štěpných produktů do atmosféry tak byl již minimální. Takovýto stav se nazývá studená odstávka („cold shut-down“)".

      Jak je aktuální stav likvidace katastrofy se můžete přesvědčit sám:
      https://www7.tepco.co.jp/responsibility/decommissioning/index-e.html

      Smazat
  11. 15:16 Ten váš zdroj info, to je něco jako aronet nebo sputnik, tak to potom " ano".O Černobylu, na rozdíl od tohoto neštěstí jsme se dozvěděli týden po nehodě.Ono rusko nebo Japonsko je velký rozdíl.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To máte pravdu,ale problém je v tomto : Černobyl byl ve srovnání s Fukušimou "malá" nehoda,která je současně pod kontrolou a nehrozí únik radijoaktivoity - ve Fukušimě denně uvolňují radioaktivní ekvivalent 6,45 bomb v Hirošimě přímo do atmosféra a Tichý oceán.

      Smazat
    2. SSSR a Rusko jsou dva rozdílné státy a dvě velmi rozdílné společenské formace. Zapouzdřeným idiotům to ale dosud nedošlo a léčit se to dá těžko.

      Smazat
    3. 15:33

      To je ve vašem případě zřejmě velký úspěch, když jste tuto informaci pobral už po týdnu. Ostatní se to dozvěděli po třech dnech, 28.4.1986.

      Smazat
    4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Smazat
    5. kolikrát jsi navštívil sssr akolikrát dnešní rusko že máš tu drzost toto napsat?

      Smazat
  12. K článku jako antikomunista a člověk, který žil dlouho na Západě nemám co dodat, naprosto výstižné. O demokracii, svobodě slova, fungující justici a policii - bez korupce, se nám může jenom zdát. O to smutnější je to, že tento národ měl dobře našlápnuto k tomu, abychom byli prosperující a renomovaná země, nikoliv vykradená kolonie zarytá v řiti nových pánů.

    Ohledně toho, jak tyto poměry změnit "...Smířit se s mizernými poměry, kdy nám vládnou zkorumpovaní politici, úplatní soudci a prolhaní novináři, by však představovalo totální porážku. Můžeme je měnit postupnými kroky či spíše krůčky...." - tak v tom jediném autor nemá pravdu. To už lze změnit jenom opravdovou revolucí - ale to, aby tady nikdy žádná revoluce nebyla mají noví pánečkové posichrováno.

    OdpovědětSmazat
  13. Každý hledá řešení. Jenže základním požadavkem je správně vyznačit problém. Už jen z dosavadních komentářů lze vysledovat u každého svoje představy o konečném výsledku "řešení". Problémy společnosti se mohou řešit jen na základě co nejširší shody nespokojené části společnosti. Například u nás po Druhé světové válce - a nebudeme si nic nalhávat - značná část občanů nechtěla návrat k Prvorepublikovým politickým praktikám, tak podobným dnešním. To prvorepublikové "vládní" strany, které přežili válku většinou nepochopily. Místo vzájemné spolupráce všech a opětného budování národního státu se soustředily většinou svých čelných představitelů na kapitalistické představy o SVÉ budoucnosti, kdy lidé měli být zase jen - jako i dnes - jen pověstným "jazýčkem", kdo bude mít větší "správnou" moc. Přes značnou podporu znárodňování a chuti lidí vytvářet skutečně nový stát - zdaleka ještě ne ten "až" po Únoru, již tehdy se snažili přece rehabilitovat kolaboranty, válečné zločince a podobnou verbež, co za válek vždy a všude rozkrádá "svůj" národ, stát, udává, zrazuje i vraždí ... ve jménu svého ega a zbabělosti.
    Jednou z příčin tehdejších poválečných změn bylo tedy i to, že lidé se shodli ve svých názorech a odmítli návrat k První republice. Přesto, kdyby nestály proti sobě dva náhledy na uspořádání světa (ano - USA a SSSR), neměly by události v roce 1948 šanci. Tato změna byla možná jen proto, že k tomu dozrály podmínky. Všechny nutné. Jestli se to někomu líbí nebo ne je fuk, ale je to tak.
    Proto je tak důležité hlídat vzdělávání dalších generací. A upřímně si dejme každý ruku na srdce a řekněme si - hlavně pro sebe - jak jsme se zhostili tohoto úkolu. Není náhodou, že je tolik změn, zmatků, idiotských (jinak to nelze nazvat) nápadů právě v oblasti školství. Ať se někdo diví nebo ne, Rusko je dnes zemí kapitalistickou. Také tam se ve školství děje to samé, přestože úroveň a kvalita vzdělávání byla v obou zemích před rokem 1989 na podobné vysoké - Zemane, Zemane ty s tím Nepálem, to ti nikdy nelze odpustit, ty menší zlo - úrovni. Jenže tam se stalo něco nečekaného. Začaly se znovu vydávat "staré" a dětské duši přívětivější učebnice. Zdaleka se to netýká všech, ale část společnosti se snaží vzdorovat školskému marasmu. Jakou šanci ale mají takoví lidé u nás?
    Přepisování historie, kterého jsme svědky celých třicet let není náhodou, ale zákonitým produktem na změnu našeho státu na ne kolonii, ale na jeho likvidaci. Zcela v celém jeho slova smyslu.
    Pokud se někdo ptá, co má dělat, tak já říkám, neustupovat znalosti a vzdělání různých neziskových "návrhářským" organizacím, které si klidně žijou i za naše peníze, ale jednoznačně jsou řízeny ze zahraničí. To je ten hlavní úkol. Vždyť ne náhodou bylo za "milovaného" Rakouska a ještě "milovanější" Třetí říše zničeno tolik českých knih, že se tomu nechce ani věřit (pokud se nepletu, tak páter (či fráter) Koniáš jich měl zlikvidovat na 30 000! a to před staletími!). Největší škody byly v likvidaci starých ručně psaných knih, které se možná zachovaly někde v církevních knihovnách, veřejně nepřístupných. Co v nich bylo, že musely zmizet z povrchu zemského? Jaká vlastně třeba byla NAŠE SKUTEČNÁ HISTORIE?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak, jak nelze reformovat komunismus, nelze reformovat kapitalismus. Naivně jsem si myslel, že se v průběhu desítek poválečných let evropský kapitalismus zreformoval do jakési sociálně-tržní ekonomiky, kde sice byla ekonomická soutěž, ale notně regulovaná státem. Omyl. Jak jsem později zjistil, dostal kapitalismus lidskou tvář pouze pod tlakem existence komunismu, kdy reálně hrozilo, že jiskra případné nespokojenosti vykořisťovaných mas pracujících, přeskočí přes železnou oponu a ujme se i v kapitalistickém ráji.
      Dnes, kdy nebezpečný příklad zanikl, postupně padá přívětivá maska kapitalismu. Přičemž se sociální výhody zemí na západ od nás drží pouze za cenu vykořisťování zemí východu a enormního zadlužování států.
      Tento systém nelze reformovat a je otázkou, zda existuje vůbec nějaký, který by sloužil ke spokojenosti drtivé většiny. Lidi totiž zkurví naprosto všechno. Mají v naturelu majetnické sklony, kdy netouží po věcech proto, že je nutně potřebují, ale proto, aby se odlišili od ostatních. Krásně je to vidět na zástavbě. Když se totiž najde v přírodě lidmi nezplundrovaný kousek přírody, vždycky se najde nějaký kokot, který si v něm postaví dům, nebo chatu. A hejno dalších, kteří mu v tom, většinou za úplatu, pomáhají.
      Lidi "zreformuje" až nějaká tragédie biblických rozměrů. Ta zbytky přeživších (pokud nějací vůbec zbydou) vrátí na nějaký čas ke skromnosti a pokoře. Obávám se, že jsme již minuli bod nekrvavé nápravy. Už to prostě nejde zastavit.

      Smazat
    2. PS
      Najděte si na youtube dokument o morové epidemii v letech 1348 - 1350. Má to hodně velkou vypovídací hodnotu o lidské povaze. Návratu k morálním hodnotám lidi donutila až téměř padesátiprocentní redukce obyvatel Evropy. jak už to ale bývá, vydrželo to lidem zase jenom chvíli.

      Smazat
  14. Zdá se, že Václav Havel měl lísání se v genech. Ještě odpornější "momentku" měl s Bushem juniorem.

    OdpovědětSmazat
  15. K článku je připojena nabídka vypracovat politiku pro všechny, kteří byli podvedeni. Proboha jen to NE!!! Lidi, kterým bych uvěřil, se nesměli ušpinit minulostí. Co tím rozumím? Když někdo vystoupil z komunistické strany a dal se k socanům, kteří tady spoluzaváděli kapitalismus, by už nikdy nikoho neměli vést, byť by to bylo pouze ideově. Už by si všechny rady měli odpustit a věnovat se opakovaným omluvám za svoje selhání. Měli by sepisovat, kdo koho a kdy podvedl.

    Já jsem také vystoupil ze strany. Bylo to v době, kdy už jsem nebyl nikým a byl jsem jen předmětem posměchu za to, že ode mne nikdo žádnou oběť nečeká. Kdybych se jako komunista angažoval, poškodil bych pronásledováním svou vlastní rodinu. Lanaření mezi socany jsem odolal a dožívám s čistým svědomím.

    Jsem si vědom, že mnohé naštvu, ale už to tak je. Posluhování Japončíkovi také nikam nevede.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nerozumím tomu "posluhování Japončíkovi..." Předpokládám, že máte na mysli Okamuru, pokud ano, tak toto je naprosto hloupé označení člověka, který je v podstatě mnohem vlastenečtější, odvážnější a český než velká tohoto národa. Asi to nikdy nepochopíte, ale to je dáno jeho smíšeným původem. Takový člověk si přirozeně musí vybrat čím bude, svoji identitu. A když si vybere, tak je tím čím chce být se vším všudy. Okaura je ČECH. Tak to je, kdybyste žil v Amrice, tak byste věděl o čem mluvím.

      Jinak, mohl byste uvést s čím v programu SPD nesouhlasíte? - tedy pokud jste ho vůbec četl.

      Smazat
    2. Pane kolego Blogere, nerozumím, co je to program SPD? Je to něco, co odhlasoval ustavující sjezd SPD? Kdy se konal a kolik lidí ten program garantuje? Kde je jeho závazná písemná verze? Vy zřejmě za program považujete několik nezávazných projevů možná ani ne pěti výřečných členů a nečlenů SPD. Pro mne je to málo a nevidím nic, čemu bych mohl důvěřovat nebo nedůvěřovat. Na váš dotaz nelze odpovědět.

      Smazat
  16. Pane Povolný kdo byl VH se vědělo a sám se k tomu vyjádřil při svém slavném projevu v prosinci 89: že jsem ve službách světového imperializmu, od něhož příjmám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Jenže tohle všechno je jen součást různých pokusů, které se na nás zkouší už mnoho let. Poslechněte si na YT Prof.Antony C. Sutton - Wall Street a Bolševická Revoluce 1917. Podle mě po různých pokusech došly k názoru že je nejlepším řešením zredukovat lidstvo.

    OdpovědětSmazat
  17. Pradědečku, já jsem blb a nevěděl jsem, ale nevědomost hříchů nečiní. Kontradrive, když ONO se to vědělo, tak proč to ONO nezastavilo, nebo bohužel nedej pánbu ONO čekalo, zda ONOmu přece jen něco nekápne. Tak sorry.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.