Reklama

sobota 7. prosince 2019

Nezapomeňme na 6. prosinec 1941 – neporazitelná armáda už nebyla neporazitelná

Sibiřské divize odehnaly Hitlera od Moskvy (prosinec 1941)
Pozorovatelka 
7.12.2019 Outsidermedia
Po úspěšném tažení Evropou Hitler o letním slunovratu 1941 napadl Sovětský svaz. Měla to být záležitost čtyř měsíců a další hlavní město mu mělo říkat „pane“. Když měl po pěti měsících úporného snažení Moskvu na dohled, stalo se to, co nikdo nečekal – do té doby neporazitelná armáda utrpěla první porážku. Platilo: „Za námi je Moskva, už žádný ústup a jen vpřed“.


Chtěla jsem původně vložit video nějakého dokumentu, ale nakonec volím video hudební ( pod článkem). Byť pro někoho může vyznívat bombasticky, Rusko na něj má nárok, protože za ním jsou nejen skutečná a nezpochybnitelná fakta, ale i obrovské oběti. NATO opět jednou jedná o obraně před Ruskem, jeden český občan chce odstranit sochu maršála Koněva a jiný český občan chce postavit památník vlasovcům. V době, kdy jsou přepisovány dějiny, mi závěrečná slova textu přijdou výstižná:

Není dobré nás provokovat a povyšovat se nad násNení dobré nám vyhrožovat a znova si hrát s ohněmAle jestli nepřítel znova bude chtít poznat naši síluNavždy ho odnaučíme se o to pokoušet

A nakonec mi přece jen nedá připomenout dobové hlasy z US, která jsou z amerického dokumentu z roku 1943:

„Historie nezná větší ukázku statečnosti, než jakou předvedl lid sovětského Ruska.“

(Henry L. Stimson, ministr války)

„My i všichni naši spojenci si uvědomujeme, že máme navěky dluh armádě a lidu Sovětského svazu.“
(Frank Knocks, tajemník vojenského námořnictva)

„Udatnost a agresivní bojový duch ruských vojáků vyžadují obdiv americké armády.“
(George C. Marshall, náčelník štábu armády USA)

„Připojuji se… k obdivu historické obrany Sovětského svazu.“
(Ernest J. King, vrchní velitel flotily Spojených států)

„Rozsah a velkolepost ruského výkonu z něj činí největší vojenský úspěch v historii.“
(generál Douglas MacArthur, velitel oblasti jihozápadního Tichomoří)

Dne 6. prosince 1941 nastal zásadní obrat, bez kterého by nejspíš nejen Česko už nebylo. Žádný soudný člověk nemůže tuto ruskou zásluhu snižovat, ale naopak ji bude mít vždy v úctě. A komu to v rámci přepisování historie uniká, tak zatímco pro svět to byla 2. světová válka, pro Rusko to byla Velká vlastenecká válka. Pro Rusko to byl boj za národ a za vlast – což ovšem jsou dnes velmi nežádoucí pojmy a tedy i proto dnes ten „strach“ z Ruska.



11 komentářů :

  1. V ČR se některým hodí pouze 21.8.1968. Vše ostatní se nepočítá.

    OdpovědětSmazat
  2. Až bude např. radar v Brdech a americká základna na našem území, tak snad "mlčící většina" procitne a pochopí, kdo byl "občan Havel" a co zde zasel. Zatím naší zemí jen projíždějí a prolétávají se nad ní, nehledě na to jak nás, obyčejné lidi "naši spojenci" ždímají a osočují. Dále škoda slov.

    OdpovědětSmazat
  3. Rusko zachránil hrdina Sovětského svazu Richard Sorge který odhalil že Japonci neplánují napadnout SSSR. Díky jeho informacím mohli přesunout zálohy z východu které fašisty zastavili.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Náš život je plný mýtů, jedním z nich je že sovětský rozvědčík Richard Sorge "zachránil Rusko". Zapomíná se, že Richard Sorge byl "jen" jedním z miliónů obránců SSSR, hrdinů...

      "Bravurní kousek se SSSR podařil již v roce 1939, když uzavřením smlouvy o neútočení s Německem se obešly britské manipulace."

      "Následkem toho japonské válečné snažení proti SSSR ochladlo na bod mrazu a vydrželo mu do konce války."

      "Později, za 2.světové války Churchill na Stalinovu adresu řekl" "Stalin poráží své nepřátele svými nepřáteli" (v jiné souvislosti)

      Zdroj: Jiří Šifrin "Bůh synetrie", str.266,267

      Smazat
    2. Sovětský svaz zachránili rozvědčíci přímo z Německa. Richard Sorge jednak jeho informace přišla pozdě na to, aby dala do pohybu armády, kdo se vyzná ve vojenství, ví o čem mluvím, a jednak jeho hlavním úkolem bylo předávat informace o Japonsku.
      Mýtus o nevyslyšeném varování Richarda Sorgeho, si vymysleli počátkem šedesátých let i v rámci boje proti Stalinovi. A ujalo se to. Opakuji hlavní informace přicházely z Německa a již deset let předtím Stalin pronesl svou řeč o tom, že Sovětský svaz musí během deseti let uskutečnit to, co ostatním rozvitým státům trvalo sto let. Kromě toho během výstupních řečí při příležitosti ukončení kursů vojenských škol Stalin nejednou prohlásil, že Sovětský svaz bude bojovat nejpravděpodobněji s Německem.
      A žádné iluze si sovětské vedení nemohlo dělat po oficiálním dotazu, kdy se krátce po nástupu Hitlera k moci zeptali diplomatickou cestou, jestli se pan Hitler bude řídit tezemi své knihy Mein Kampf. Odpověď nenásledovala, ale byla přerušena tehdy jakákoli spolupráce se Sovětským svazem. SSSR usiloval již předtím o vytvoření protihitlerovské (protiválečné) koalice, jak známe i z událostí kolem Mnichova, což mimochodem byl další plně vědomý krok k válce. Podepsáním dohody o nenapadání - pakt Molotov-Ribbentrop byl hlavní příčinou, která znamenala krach plánů zákulisí ohledně války Německa a Ruska. Nutno říci jejich vinou, neboť vyjednávací delegace neměla potřebné pravomoci a ani instrukce cokoli dohodnout. Jen tahali čas. Obsazení Polska, Belgie, Francie atd. nebylo z vojenského hlediska nic jiného než krytí svého týlu z hlediska Německa.
      Pak Němci bojovali s Anglií letadly a po "krachu" přesouvali hlavní síly na východ (ke hranicím SSSR) tvrdíce, že jde o soustředění sil ke konečnému útoku na Anglii. Tahat DVAKRÁT celé armády přes celou Evropu, tomu by snad uvěřil jen vůl a nebo dnešní neoliberál. Navíc poslední měsíce před datem N., byly zaplněny zvýšeným německým průzkumem pohraničních oblastí SSSR. Takové zprávy docházely na Generální štáb a vládním představitelům na stůl denně.
      Ale hlavní trumf byl jinde. Když proběhl známý "útěk" Rudolfa Hesse do Anglie, zprávy o chystaném napadení a jeho přibližném datu, postoupila SSSR i známá "Cambridžská" pětka! (Sovětský svaz znal nám neznámá tajemství Hessovy doživotní návštěvy) A v souladu s informacemi přímo z Německa, kdy poslední zpráva krátce před napadením zněla: "Bouře!" se nedá říci, že by nebylo vedení SSSR a Rudé armády bez informací.
      Známá ,a mnohými považovaná za naivní, zpráva TASS, byla ve skutečnosti geniálním politickým krokem, který stavěl Hitlera do role lháře v každém případě. Kdyby souhlasil, že nejsou žádné problémy ve vztazích se SSSR, pak by 22.6. vypadal přímo jako jediný viník. Kdyby prohlásil, že jsou problémy, pak o nich neinformoval vládu SSSR. Rovněž špatně. Takže Hitlerovi nezbylo než mlčet a tím se přiznat. Ano, pak se ve své řeči pokoušel zdůvodnit svůj útok nějakými důvody, ale především Američanům bylo jasné, co a jak. O to šlo. Protože tato zpráva byla určena především jim. Hrozilo totiž, že se Američané mohou rozhodnout podporovat Německo, pokud by ono NEBYLO agresorem!
      Kdyby Sovětský svaz postupoval jinak a Němcům se povedlo vyprovokovat nějaké oddělení ochrany hranic k palbě, bylo by všechno jinak.
      Proč události pak probíhaly jak probíhaly to je jiná kapitola.

      Smazat
  4. Rusko sa pokoriť neda.Aj bez posil z vychodu,Hitler nemal šancu Moskvu dobiť.Začiatok Nemcom išiel ako po masle,lebo SSSR nevenoval napadnutiu až taky vyznam.Ale ke´d Stalin premiestnil celu priemyselnu infraštrukturu za Ural,o vojne bolo rozhodnute.Americkí dôstojnici maju obrovskí strach z možneho stretu s Ruskou armadou.Vedia,že Rusko raz prevždy,by urobilo poriadok s Amerikou,ktora nikdy nemôže patriť lotrom s europskymi koreńmi.Do 24 hodin prestane existovať Amerika a Britania.Im nevyhovuje expanzia Ruska,lebo čas Ruska ešte len pride.Za zlodejiny dvoch storočí sa budu musieť zodpovedať a odovzdať včetko nakradnute.ČAS SA BLIŹI



    OdpovědětSmazat
  5. Krásné video,chvílema srdcervoucí.
    Přesto mi zatrnulo při zmínce o Leningradu.
    Vím,snímek byl natočen v době,kdy se Petrohrad ještě nazýval Leningrad.
    Ale přesto jsem ráda,že se dneska Rusové vztahují víc k Petru Velikému než k Leninovi.
    Helanov

    OdpovědětSmazat
  6. Ano, úspěšná obrana Moskvy a následná zimní-jarní ofenziva Rudé armády, která zatlačila Wehrmacht o stovku kilometrů zpět, byla prvním slavným vítězstvím. Které však muselo být na dalších místech opakováno ještě mnohokrát, aby mohl být prapor vítězství vztyčen nad Reichstagem.
    Tehdy u Moskvy (v r. podzim 41 - jaro 42) se mezi mnohými dalšími obránci vyznamenal i nechvalně známý gen. Vlasov (oblíbenec psychopata Novotného aj. tuzemských darebáků), aby pak zanedlouho svou vlast zradil a přidal se k hitlerovcům ...

    OdpovědětSmazat
  7. Každý soudný občan této republiky musí na základě objektivních skutečností po prostudování dostupných archvivaliī uznat že bez tehdejšího SSSR by dnes neexistovala ani dnešní ČR. Mnozí se mnou nebudou souhlasit, ale stačí se zajimat o dějiny a posoudit vyčtene informace ( i porevoluční) nezaujate.


    OdpovědětSmazat
  8. A co nám to přineslo vládu vlastí zrádců feťáků udavačů sem součástí země kde kdo celej život nepracuje a nechce pracovat bude mít vyšší důchod než mi co celí život pracujeme stát který podporuje lichvu den co den v reklamě v TV každý den táhlé vláda rozdává naše daně těm co nechtějí pracovat a přitom zdravotnictvi nemá peníze přijdu ke své zubařce Vodňany a povídám že nemám moc peněz ta židovská kurva mě vyhodila proč platím zdravotní když musím platit za ošetření dvakrát Proč v teto zkorumpované zemi musím dvakrát platit za televizi jednou za internet a následně ČT jednou nastane doba a nebude to dlouho trvat že budete muset vzít zbraně a za svojí svobodu bojovat.Nepocitejte Se Mnou

    OdpovědětSmazat
  9. Pro Rusko to byla vlastenecká válka proto, že nikdo z Rusů tehdy neměl moc potřebu umírat za komunismus. Komunismus napachal hodně zlého a obyčejný Rus si události nedávné pamatoval a komunisté to věděli. I to byl jeden z důvodů počátečních neúspěchů a nízké morálky rudé armády. Ale právě hra na city k vlasti a ruské zemi bylo to, co dokázalo mobilizovat Rusko. Lidem bylo vyjádřeno že brání místo kde žijí, nikoliv režim co jim vládne. Najednou nebylo tabu náboženství, najednou se zapomnělo na protikomunistické postoje vysokých důstojníků a generálů, kteří byli v gulazich nebo cíleně umístění mimo hlavní sovětské oblasti. Statečnost Rusů je nepopiratelná a stejně tak i jejich oběti a přínos. Nikdy ale nebudu souhlasit s tím, že válku vyhrálo jen SSSR nebo jen USA. Válku vyhráli spojenci. Všichni spojenci. Všichni si pomáhali. USA vyzbrojovalo a dodávalo materiál do SSSR. SSSR zase získávalo čas pro západní spojence k otevření dalších front, bez kterých by válka trvala déle nemluvě o riziku případného zvratu. USA uvolnilo ruce SSSR a vázala japonské síly, kde byl boj materiálně stejně náročný jako na východní frontě. SSSR zase mohlo plně válčit jen na jedné frontě a podporovat odboje v okupovanych zemích. Boj všech spojenců byl provázáný. Ani jeden z nich si nezaslouží být opomenut a ani jeden z nich by sám válku nevyhrál. I protosse tehdy všichni spojili. Všichni si uvědomovali, že sami nemají šanci. Vždyť souvěti posílali množství delegací do USA aby Američany přesvědčili o nutnosti se zapojit do války. Ale i Amerika věděla, že bez spojenců by její přínos válce byl sotva dostačující.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.