Reklama

sobota 21. prosince 2019

Zkušenost mluví proti inkluzi

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.
Stanislava Kučerová
21.12.2019   ČeskéNárodníListy
Když (bylo to v 60. letech) prof. Jan Vaněk psal své „Materiály k obecným základům pedagogiky“, chtěl si ověřit, jak fungují ústavy sociální péče pro děti mentálně postižené. Získal na rektorátu UP v Olomouci auto a zorganizoval exkurzi po celé Moravě. Vzal na ni tři kolegy z katedry pedagogiky. Byla jsem mezi nimi.


Po návštěvě azylových zařízení pro děti s nevratným postižením prvního a druhého stupně (idiocie a imbecilita) jsme se octli ve zvláštní škole. Tuším, že to bylo na Vysočině, v Herálci. Po bezútěšných předchozích dojmech jsme si tady připadali jako v místě slunné pohody. Velká světlá učebna, usměvavý učitel píše na tabuli jednoduché početní příklady na sčítání a odčítání, usměvaví žáci sedí u svých stolečků a opisují příklady do sešitů. Žáků je osm. Když učitel u tabule skončí zadání, sedne si k svému stolu a čeká. Za chvíli se jeden žáček zvedne a rozběhne se k němu. Pošeptá mu výsledek příkladu do ucha, aby to ostatní neslyšeli. Učitel s úsměvem kývá hlavou, že je to správně, a oba jsou blažení. To se opakuje se všemi žáky a se všemi příklady. A tyto žáky chce inkluze rozptýlit v obvyklých školách? Ve školách s mnoha žáky? S množstvím učiva? Se spěchem? Kde i jedničkáři občas propadají stresu a úzkosti? Žádný přidělený asistent nemůže dát dítěti v normální škole ten pocit učebního uspokojení, který jsme viděli ve zvláštní škole. A proč má být ve třídě osm asistentů místo jednoho učitele?

Pedagogika učí, že jsou věkové a individuální zvláštnosti žáků. Moderní školské soustavy a jejich struktury a metody je respektují. Co tady znamená zásada rovnosti? Všem stejně nebo každému to jeho? V obvyklých případech všem stejně. V neobvyklých případech, při individuálních zvláštnostech nadměrných, „to jeho“. Specificky, zvláštně, odlišně.

Jako žáci národní školy jsme byli na čas nouzově umístěni v budově ústavu pro hluchoněmé děti. Měli jsme příležitost vidět přetěžkou a záslužnou prací s dětmi hluchoněmými .Ty snad nikdo začleňovat do obvyklých tříd ani dnes nebude. A slepé děti také ne. Ale co děti tělesně postižené? Znali jsme pražský Jedličkův ústav a jeho „Bakulovy zpěváčky“. Bylo by správné rozptýlit je do obvyklých tříd? Vždyť žáci tam potřebovali nejen učitele, ale i lékaře, pečovatele, mistra pracovního výcviku, a navíc ještě – i mistra zpěvu – dirigenta. Což jim spolu nebylo dobře ? Žádná inkluze by jim to nemohla nahradit! Stejně jako dnešní rušení zvláštních škol.

Je nepochopitelná ta všeobecně začleňovací tendence. I při dřívější specifikaci šlo přece o úspěch pro všechny. Vytvářely se přiměřené podmínky a speciální metodiky pro úspěšnou péči i pro rozvoj dětí tak nebo onak od většiny ostatních dětí výrazně odlišných. A ty podmínky a ty metodiky byly vytvářeny s maximálním odborným zaujetím a nasazením po celou dobu novověkého bádání o člověku a o výchově dítěte.

A co dnes? K dějinám nebudeme přihlížet? Dílo předků zapomeneme? Budeme si bez zábran a bez ohledů na poznání a zkušenost minulosti lehkovážně experimentovat?

U nás stále pociťujeme neblahé následky diskontinuitního vývoje ve 20. století. V návaznosti na zakladatelské pedagogické dílo G. A. Lindnera, Fr. Drtiny a O. Kádnera vzali si jejich pokračovatelé, O. Chlup, J. Kubálek a J. Uher za úkol připravit a vydat „Pedagogickou encyklopedii“, která by zachytila pedagogický reformní ruch prvního dvacetiletí našeho samostatného státu a zároveň by jevy tehdejší praxe i teorie výchovy „jasně prosvítila z hlediska vývoje.“ Avšak první díl vyšel r. 1938, třetí až r. 1940, kdy už Československo neexistovalo. Z „Encyklopedie“ se rázem v okupované zemi stala zakázaná literatura. (J. Uher byl spolu s mnoha dalšími vlastenci popraven.) Postupně se tehdejší literatura proměnila v literaturu zapomenutou. Jen proto si nikdo po převratu 1989 nevzpomněl, že např. J. Hendrich nebo J. Tvrdý s veškerou vážností rozebrali reformní a alternativní směry světové pedagogiky, že domácí pedagogičtí pracovníci vytvořili vlastní model reformní školy, školu činnou, a že ji čeští a slovenští učitelé tvořivě uskutečňovali. Že jsme měli nadto i řadu originálních učitelů–pokusníků. Jen bez odborných znalostí se mohla prosadit zmíněná inkluze a jen tak bylo možno obnovit víceleté gymnázium.

Ani tato změna se neopírala o odborné zdůvodnění. Už prvorepublikový ministr školství I. Dérer sblížil vyučovací osnovy měšťanské školy a nižšího gymnázia ve snaze odstranit nedemokratický dualismus ve vzdělávání obyvatelstva. Vytvořit jednotnou všeobecně vzdělávací školu do 15 let pro všechnu mládež. Sluší se připomenout, že V. Příhoda se svými spolupracovníky, opíraje se o zkušenosti v zahraničí a zvláště v USA, vypracoval a ověřoval model jednotné, vnitřně diferencované školy. Po válce, po osvobození r. 1945 připravoval příslušný zákon o jednotné škole ministr školství J. Stránský (NS). Po změně vlády v únoru 1948 však zákon předložil ministr Z. Nejedlý (KS). Následkem toho byla jednotná škola ztotožněna se socialismem a to do té míry, že po převratu r. 1989 byla obnova osmitřídního gymnázia (návrat nedemokratického dualismu) pokládána za div ne hlavní výsledek školské reformy.

Zpočátku ovšem polistopadový převrat přinesl euforii a radostné očekávání i do řad pedagogů. Pedagog prof. Bohumír Blížkovský z pověření slovenského ministra školství L. Kováče jel nedlouho po „sametové revoluci“ do Prahy za českým ministrem školství, MUDr. J. Adamem. Vedl pracovní tým slovenských pedagogů pro reformu a vezl jejich návrhy. Hlavní ideou jejich pilné porevoluční práce bylo celou naši školskou soustavu prověřit a reformovat ve smyslu racionalizace, demokratizace a humanizce. Když ministr Adam vyslechl, oč v reformě jde, obrátil se na svého poradce, a ten mu (německy) řekl, že se nemá znepokojovat, a že to nespěchá.

Krátce poté u ministra Adama proběhla schůze děkanů učitelských fakult. Pan ministr netajil, že se jako lékař o otázky školství nikdy nezajímal. Že převzal úřad jako stranický úkol. Ale když už se má dělat nějaká reforma, ať se obnoví osmitřídní gymnázium. To byla podle něho dobrá škola. On sám to pamatuje.

Takže na závěr. Britský autor W. Carr praví, že“ praktická rozhodnutí ve sféře výchovy a školství vytvářejí, ovlivňují a vykonávají lidé bez hlubších znalostí a reflexe filozoficko–historických východisek daných problémů, zatímco malé komunity odborníků mají malou šanci svými výzkumy skutečnost ovlivňovat.“ Neměli bychom usilovat o pozitivní změnu?



Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.




18 komentářů :

  1. Jistě že měli. Avšak co zmůžeme proti záměrné systematické likvidaci vzdělanosti?

    OdpovědětSmazat
  2. Celkem jednoduchý postup:
    Domluví se rodiče z vesnice, sídliště, čtvrti a všichni postaví ředitele školy a zastupitelstvo před rozhodnutí: buď žádná inkluze, nebo dáme děti na jinou školu, případně je budeme učit sami doma. Jediná podmínka - sjednotit se v odporu. každý kazisvět to zkazí...

    OdpovědětSmazat
  3. Zamyslete se. Rodí se a je málo dětí. Většina středních a vysokých škol je soukromých. Přesto je málo peněz na školství. To je přece vlasti zrádné jednání představitelů státu. No a ještě nebudou maturity z matematiky. To je katastrofa. Většina dnešních vysokoškoláků nemá znalosti komoušských středoškoláků. Je to degradace národa.

    OdpovědětSmazat
  4. Pravděpodobně se nemýlím, když považuji inkluzi za přípravu školního systému především na imigrantskou populaci. Šabatové ošátkovaná studentka zdravotní školy sice neuměla česky, ale povyku kolem bylo dost, až zasáhl NS, a samozřejmě v její prospěch. Jak to asi bude ve školách vypadat s mohutnějším přílivem těchto? Soukromé školy přitáhnou nejen děti bohatších, ale také kvalitní učitelé, a vy ostatní si poraďte...

    OdpovědětSmazat
  5. Ve srovnání znalostí za socialismu, které přetrvalo do
    rozpadu ČSR,do dnešní doby se posunulo o jeden stupeň
    dolu.To nejen u žáků a studentů. ale i pedagogů na všech stupních. Ministři školství od převratu v 1989
    rozvtátili fungující školství. Domnívám se, že by je
    Marie Terezie dala popravit jako škůdce.J.A. Komenský
    jim nic neříká, kdo se ctěných akademiků ho studoval.
    Asi nikdo. Paradox je, když ve světě nejen rozvojovém
    zjistíte, že dětí znají Komeského - škola hrou. U nás
    panuje šikana( žáci - žáci, žáci - učitelé, učitelé +
    někteří ředitelé - žáci, stím aby neměli problémy.Dále
    obrovský stres, který je oboustranný.Největší zločin
    byl spáchán na učňovském školství, kde si fabriky vychovávali svůj dorost kvalitní a na vysoké urovni.Když má nějaká strojařská firma problém, jezdí si pro důchodce, protože to mladí neumí, je to příklad z našeho regionu.Skoro umřelo VUT, zato máme plno kecalů. Rušení zvláštních škol je debilita a zlý úmysl. Plně souhlasím s autorkou článku. Z chytrého
    národa se postupně stane stádo tupých. Což je vidět
    již dnes na projevech dosti velké části mladých lidí.Čechoslovák.

    OdpovědětSmazat
  6. Ano inkluzi zrušit a obnovit zvláštní školy dělají tím z mládeže hlupáky.

    OdpovědětSmazat
  7. „Kdo poruší ústavu, měl by z kola ven.“ Rafaj mluví o impeachmentu proti Čaputové v souvislosti s Istanbulskou úmluvou:

    https://cz.sputniknews.com/slovensko/2019122111140272-kdo-porusi-ustavu-mel-by-z-kola-ven-rafaj-mluvi-o-impeachmentu-proti-caputove-v-souvislosti-s/

    OdpovědětSmazat
  8. V první třídě jsme měli jednoho spolužáka s IQ tykve. Stačil spolehlivě rozvrátit výuku, neboť se celé hodiny kymácel v lavici a hučel u toho jako piliňák. Vydrželo to tak celý rok, pak Kája v první třídě propadl. Co by s ním asi tak udělal asistent asi by ho vyšprajcoval a doprovázel ho na hudební nástroj.

    OdpovědětSmazat
  9. Máme jediné dvě možnosti. Na první upozorňuje Vlasta. Naprosto souhlasím. Co teď řeknu je nekorektní, leč praktické. Zapomenout na humanitu a kazisvěty pacifikovat, podobně jako se kdysi jednalo se stávkokazy. Z čehož vyplývá, že z tohoto řešení jsou vyjmuta všechna větší města, kde je za a) nakumulován větší počet učedníků Kavárny, za b) mají učedníci Kavárny pro svou rozvratnou činnost, vzhledem k anonymitě městských obyvatel, větší prostor. Na maloměstech je to už jiné. Není prostot rozvádět, stačí se však zamyslet. A druhá možnost jsou volby. A tady jsem poněkud na rozpacích. Váhám mezi SPD a Trikolórou. Věřím (ne slepě, ale opatrně, neb jinak to ani nedovedu) Klausovi ml, že pokud by získal úřad premiéra, inkluzi by zrušil. Jenže jsou tady ještě ostatní náležitosti, kde Klausovi ml. zcela nedůvěřuji. A u SPD zase váhám, neb Okamura je na můj vkus příliš vymezující se. Perspektivní by byla koalice SPD a Trikolóry, leč tady se Okamura, zřejmě v touze být ten největší kohout na smetišti, už nyní proti Trikolóře preventivně vymezuje. Což je špatné. Pokud by však prosadil přímou demokracii, dříve či později by si SPD zvolila jiného lídra - třeba zrovna doktora Davida. Musím do roboty.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mluvíte i za mne, pane Milane!

      Smazat
    2. Pane Milane SPD by měla spolupracovat s Trikolorou nebo, to je též vlastenecká strana.

      Smazat
    3. No právě! Jenže Okamura se začal proti Trikoloře vymezovat. Takže jsem dospěl k názoru, že mu schází politický instinkt. To není pro SPD dobře. Ani pro nás ne. Být vlastenec nestačí - to je Klaus st. také.

      Smazat
    4. Nechci věštit, ale po všem tom úspěchu si myslím, že nás u dalších voleb překvapí kolik stran bude mít vlastenectví na programu.

      Smazat
  10. Děti se specifickými vzdělávacími potřebami byly dříve velmi dobře zajištěné. Inkluze osvědčený systém likviduje a současně běžné školství poškozuje na kvalitě. Pokud tohle měla "reforma" za cíl, tak se dokonale podařila...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kolik lidí v tomto státě vůbec ví, že právě ty naše tzv. zvláštní školy k nám jezdili očumovat i ze zahraničí jako vynikající řešení?

      Smazat
  11. My jsme nebyli ve všem zaostalí za údajně vyspělým Západem. V něčem jsme byli hodně před ním. A to bylo třeba ve školství a právě v systému zvláštních škol. Jenže musíme skákat, jak v Bruselu pískají, tak se musíme vrátit sto let za opice a zavést inkluzi. To samé platí pro domácí porody. Taková zaostalost tady skončila za první republiky, a teď byla také snaha se opět k nim vracet. Těch věcí, kdy jsme byli daleko před Západem, je ještě víc.

    OdpovědětSmazat
  12. Skutečně, současné zkušenosti ukazují nesmyslnost inkluze. O to více jsem překvapen obhajobou vzdělávacího "monismu" - jednotné školy.Použitá věta "návrat nedemokratického dualismu" si vyžaduje více informací, kdy po roce 1920 vznikaly různé teorie - například zrušení dualismu - sloučení měšťanských škol a gymnázií do jednotné školy. Ani za budování po roce 1948 nedošlo k úplnému rušení duality - nebyla vytvořena čistá jednotná škola. Stále přetrvávaly různé SVVŠ a gymnázia, protože trvala potřeba vzdělávání té části populace, kdy společnost potřebovala kvalitní odborníky, nejen věrné ideology (zde mám na mysli jednotnost vzdělanostní, ne ideologickou). Současné útoky na víceletá gymnázia jdou tak za hranici, kterou nepřekročili ani ideologové komunismu v ČR. Je potom směšné mluvit o nějaké rovnosti - viz v článku ""Co tady znamená zásada rovnosti? Všem stejně nebo každému to jeho? V obvyklých případech všem stejně. V neobvyklých případech, při individuálních zvláštnostech nadměrných, „to jeho“. Specificky, zvláštně, odlišně"". Vytvořením jednotné školy tak umožníme jen jeho snadnou deformaci jinou ideologií. Krásné heslo "všem stejně" je dobrý ovládací blábol, který by měl znít "Všem stejné příležitosti", což je něco úplně jiného. A pochopitelně - vidím zde i startovní materiální nerovnost. Ale je potřeba říci, že existuje i biologická nerovnost (což není rasismus, ale přijmutí evolučního faktu), která umožní částěčně negovat tu nerovnost materiální. A ve vzdělání to platí obzvláště, protože dobře se vzdělávat mohu i v úrovni průměrné materiální rovnosti. Jen bude nutné vyvinout více osobního úsilí - což je problém dnešní doby. Vzdělání je těžká práce - pro vzdělávaného i vzdělavatele. Proto je nutné nechat otevřené dveře i pro víceletá gymnázia, zvláštní a velmi zvláštní školy, a rovněž i pro různé alternativní školy. Jinak otvíráme nové dveře pro současné multikulturní ismy a celou změnu paradigamtu evropské společnosti.

    OdpovědětSmazat
  13. Pane Milane ze zahrady:
    "No právě! Jenže Okamura se začal proti Trikoloře vymezovat"
    A to je neštěstí! oni ti vůdcové mají stejné, nebo podobné myšlenky, stejné, nebo podobné cíle. A hlásají:
    "V zájmu dobré věci je třeba sjednotit naše snahy!Spojme se! POD MÝM VEDENÍM!"

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.