Reklama

sobota 4. ledna 2020

Vy jste si říkali „soudruhu“, my si říkáme „vole“.

Pavel Kalvach
4. 1. 2019
Píši o poučení, kterého se mně dostalo na poště.
Napomenul jsem chlapíka, který předbíhal frontu. Jemu byla slušnost cizí, takže pohotově vysvětlil svůj motiv. Jednak „Odvážnému štěstí přeje“, jednak „Vy staří nikam nespěcháte, kdežto my máme spoustu povinností“. Když jsem mu řekl, že jsem kategorii jeho povahy poznal hned jak vešel, byl zvědav, podle čeho. Řekl jsem mu, že se klasifikoval tím, že do mobilu říká lidem „vole“. To jej zjevně povýšilo, takže mi vysvětlil výše zmíněnou větou, jak jeho dnešní společnost vítězně triumfuje nad soudruhy.


Nebylo by na tom nic tak zajímavého, kdyby tento lidový tribun nemluvil hlasem mas, slavně vyproštěných ze řetězu před 30 lety. Samozřejmě, naprostá většina měla tehdy oči pouze pro strhávané hraniční ploty, pro volnost pohybu a mluveného i psaného slova, rozbití okovů zapšklé a ponižující státní kontroly. Jen málokteří si všimli, že nám devadesátá léta přinesla obratem též nové morální standarty. Před novinovými stánky se vyvalily obnažené vnady nestoudných žen, dívky Blesku začaly přitahovat „čtenáře“ k nákupu bulváru, ze skryté kabiny se v televizi linula osobní tajemství o délce genitálu, cestující v Ruzyni vítal transparent „Poskytneme vám veškeré sexuální služby“. Televizní reality show lákala diváky slibem „dostaneme se s kamerou lidem i do sprchy“. Začaly prostě báječné časy.

Ukázalo se dále, že početní lidé již nebudou muset pracovat, protože si nahrabali dostatečný majetek při porcování státu a sklízení restitucí po dědečkovi. Druzí naopak – jak je smyslem revolucí – si budou muset utáhnout opasky. Zejména důchodci a lidé s menší dávkou drzosti. Nad tím se postupně všem rozsvěcuje, byť neuvěřitelně pomalu. Pojďme se však podívat, proč se nám tu tak rozšířila světová rarita oslovovat se „vole“.

Ve vysmívaných dobách před listopadem 89 se klackovalo po ulicích mnoho troubů, kteří nebyli poctěni výchovou v řádných rodinách a potřebovali toto oslovení na dodání si vyšší pozice při klábosení s druhými. Jde o expletivum (z latinského „sloužící k vyplnění prázdného prostoru“), v našem případě ovšem s důležitým podtextem „stojím nad tebou“. Expletiva jsou slova, užívaná bez jinak významného obsahu, jako vložky do váhavé řeči. Pomáhá si jimi řečník, který nemá dost pohotovosti pokračovat plynule ve svém sdělení. Patří k nim anglické „Well“ na začátku věty, „you know“, „in fact“, „indeed“ uprostřed věty, nebo ruské „tak skazať“, německé „so zu sagen“, „allerdings“, „übrigens“ a nově také česká „Víte, co?“, „řekněme“, nebo „pokud se nepletu“. Posluchačům mohou přijít tato expletiva při příliš častém použití komická, protože představují určitý řečový tik. Nejsou však ve své většině pohoršující. Horší je ovšem, když volíme za expletivum výraz druhého shazující, nejen tedy jalový, ale urážející. A pro tento druh mletí pantem se rozhodla značná část české veřejnosti. Hulvát k hulvátovi, otec k synovi i obráceně, milenka k příteli i student vysoké školy k druhému, lékař k druhému lékaři, vysoký politik atd. Ach, to je blaho, nebýt napomínán, ach to je blaho, rozhazovat kolem sebe cucky z vlastní myšlenkové žumpy!

Ano, mnohé hodnoty našich životů se změnily: Jak upozorňuje velmi výstižně Doc Paed Dr, MUDr Jaroslav M. Kašparů, PhD, ze sedmera hlavních hříchů se staly v blahobytné a neomalené společnosti tzv. přednosti. „Okrádání – svobodný trh, neúcta k tradici – vítězství zdravého rozumu, zanedbaná výchova dětí – tvorba vlastního názoru potomstva, likvidace pozitivních hodnot – zbavení se předsudků, hulvátství – svoboda projevu; lakomství – zákon ekonomiky, nestřídmost – vyšší životní úroveň, smilstvo – prevence neuróz, lenost – odkládání povinností a úkolů na později, hněv – zdravá reakce na nekorektní jednání druhých, pýcha – zdravé sebevědomí“. Připouští si někdo starost, jak v těchto protivách nalézt zdravou rovnováhu?

Náš filuta na poště mluvil jménem mnoha našich institucí, dokonce i institucí kulturních. Musel jsem mu dát zapravdu, například při poslouchání zpráv o Brněnském experimentálním divadle, kde scény Krista znásilňujícího muslimku, pohoršily slušné lidi; ti se pokusili ohavnému představení zabránit. Prohráli! Většinová společnost dala přednost perverzi a policie proti narušitelům „umění“ zasáhla. Ani kardinál Duka neuspěl následně u soudu; televize ještě posměšně dodala, že náklady zbytečného soudu si zaplatí. Společnost rozmařilá, blahobytem přecpaná, toužící po kratochvílích v násilném vyhledávání dnes oblíbených „adrenalinových“ zážitků, nemá jiné cesty než do dekadentní žumpy. Jen soustředěné úsilí by ji mohlo z této zákonité dráhy vysvobodit, jen kultivace a rasantní akcent na vedení věcí společných lidmi oduševnělými.

Samozřejmě hlavní vina padá na naše školy, které mají zakázáno vychovávat děti. Zakořenila se jakási chorobná doktrina, že děti jsou nedotknutelné, a proto ve školách přestaly existovat tresty. Nedávno jsem si vyslechl v tramvaji od dvou třináctiletých školaček, „proč holky ze třídy tak serou na školu“. Mělo to být hlavně proto, „že Heinová je vypatlaná a k dětem si moc dovoluje. Máma si proto bude muset promluvit s ředitelem.“ Tak ten to slízne, uvědomil jsem si a bylo mi jej líto. Nebude mu dovoleno, aby stížnost jednoznačně zamítl. U nás se za učitele nikdo nepostaví. Nejméně pak ministři školství se svými inspektory; ti jen nečinně přihlížejí, jak se ve školách množí šikana, a slabší děti jsou vydány na pospas rabiátům, kteří je bijí. Ani 160 registrovaných útoků zvrhlých žáků na učitele nevyburcovalo ministry školství a jejich školní inspektory z bohorovné lhostejnosti.

Další prostor by mi nikdo nedopřál. Končím tedy tímto: Donald Murray v knize „Divná smrt Evropy“ vysvětluje, že společnost, definovaná barem, zahálkou a prostopášnostmi, společnost, která nesleduje jiný cíl, než se nakrmit a bavit, nemá naděje na přežití. Každý se tedy může rozhodnout, zda se přidá k volům, nebo zda ten zmar pomůže přibrzdit.

Pavel Kalvach je profesor neurologie

33 komentářů :

  1. Viděl jsem jak osoba nebílé pleti a nesilného pohlaví v studentském věku (a zřejmě někde studující) plivla v tramvaji na (prázdnou) sedačku, kam usedají důchodci a nemocní na vyhrazené místo. Nevím, jestli to mělo platit zrovna těmto lidem, ale spíš si myslím, že to mělo patřit nám, co jsme byli v tramvaji. Sice jí to tak docela nevyšlo, málem se poplivala sama, ale nikdo se ani od toho neodtočil, nikdo nezasahoval, když jsem se ozval, aby to po sobě utřela, klidně tato osoba vystoupila a při rozjíždění tramvaje ze zastávky bouchala do okna zřejmě na mne. Cítil jsem, že jsem v tuto chvíli pro ni i pro ostatní vyvrhel, nikdo se neozval, nikdo nedal komentář, odsudek. Až teprve po "odejítí" na dostatečnou vzdálenost od zastávky, jsem se přestal cítit jako blbec a blázen pod pozorným zrakem "nekompromisních" tolerantních lidiček.
    A podobné zážitky nejsou až tak výjimkou. Měli byste vidět, jak se na mne díval jeden zlodějíček, co chtěl "nenápadně" ukrást tašku jedné paní. Kdybych vystupoval s ním, nedal bych za svůj život zlámaný groš ani já.

    OdpovědětVymazat
  2. Jen k tomu volovi.Koncem pedesátých let jsme si jako děti začali říkat mezi sebou vole. Učitelé šíleli a trestali nás za toto oslovení. Nevím, kdo s tím přišel. Celý můj život se s mnohými kamarády stále tak oslovujeme, přes to, že nám je přes šedesát. No paní učitelce jsme neříkali vole ale soudružko. Ano za komunistů jsme se oslovovali vole i soudruzi. Soudruzi si už neříkáme, ale toho vola nám po šedesáti letech neberte. Oni ti mladí to od nás
    přebrali a rozhodně nemám právo je za to kritizovat. Kdyby toho
    od nás přebrali více a nejen toho vola ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer. Patrně jsem od Vás zhruba o 10 let mladší. Toho "vola" jsem používal za "totáče" taky - výhradně mezi sobě rovnými. Jenomže čas běží. Jednak se člověk vyvíjí (snad k lepšímu) a zadruhé zahušťování "volů" v éteru u mě vyvolalo obranou reakci. Takže jsem s titulováním "vole" definitivně sekl někdy ve svých třiceti (do té doby jsem "vola" používal už jen mezi spolužáky ze základky).
      Každý podle svého gusta a vůl opravdu není to nejhorší. Ale pane Kutnohorský, byla frekvence argotu za našich mladých let tak častá jako nyní? Dnes se dá mluvit o psychiatrické diagnóze: koprolálie (chorobné užívání sprostých slov), což je - de facto - duševní úchylka. A s tím "volem" je to podobné....

      Vymazat
    2. 20:28...Myslím že koprolálie není zase tak úchylná, ale je přirozenou součástí vývinu dětské osobnosti.
      V určitém věku (cca okolo 3 let) se prckové začnou horlivě zaobírat vším,co se točí okolo zadku.
      Ve školce pančelka často zaslechne dětičky,jak si vzájemně sdělují zajímavé sentence.
      Třeba "kakáčky čuráčky", nebo "bílá bunda,černá *unda".
      Některé z toho vyroste,některé zřejmě ne docela ;-)
      (To jen jako takovou perličku.)
      Helanov

      Vymazat
    3. 21:08
      To ano, souhlasím že u dítěte to vývoj je; u dospělého se ovšem jedná o fortifikaci osobnosti defektní metodou.
      S Vámi i panem Milanem z Litoměřic souhlasím v tom, že inteligentní gauner s líbivou rétorikou (viz V. Klaus) je pro společnost opravdová pohroma, zatímco poctivý, sic kurvující, řemeslník bývá vnímán v horším světle, což smutné je. Potud si rozumíme.
      Prosím Vás ale snažně o trochu nadhledu z vyšší perspektivy. Existuje totiž i jiný vývoj člověka (rodu, dynastie, skupiny) než to, co se Vám daří s panem Milanem postihnout. Odbočím. Dějiny estetiky pořád řeší OBSAH a FORMU. Lapidárně řečeno: dobrý+kvalitní obsah (u malíře, sochaře) implikuje i kvalitní (harmonickou) formu. No a ve verbálním projevu je to podobné. Estetika úzce souvisí s etikou. Z toho lze vyvoditi závěr: Jedinec (resp.skupina) snažíce se ladit svůj duševní obsah do dokonalé struktury vznešené DUŠE, pak, je-li jeho snaha korunována úspěchem, dospěje i k dokonalé formě (v podobě řeči, činu, způsob života, viz Tyrš).
      A pro doplnění. Osmidílná stezka Buddhismu je s estetickým ideálem antiky - KALOKAGATHIÍ - v etické shodě.
      Článek pana Kalvacha (alespoň dle mého soudu) směřuje ke snaze posunout společnost (nebo alespoň její tvůrčí jádro) k vyšším metám (viz mé podobenství s estetickým ideálem).
      Srdečně vás tímto zdravím a přeji hezký večer. (Příspěvky Vás i pana Milana čítávám rád.)

      Vymazat
    4. Zajímavé myšlenky o vazbě kvality a obsahu sdělení na výběr pojmů, tuto kvalitu popisujících.
      Jako pedagog na SŠ jsem měl mnoho příležitostí se s vulgárními projevy žáků setkat a reagovat na ně rádoby výchovně. Ale nechci zde popisovat množinu svých neúspěchů (úspěchy byly zřídkavé), nýbrž se zastavit nad příčinami kurvení mateřského jazyka k obrazu svému (jak vidno sprostá slova mne neděsí a jejich význam v lidských sděleních považuji za podstatný).
      Hlavní příčinou hrubnutí jazyka a jeho devastace a dehonestace je dle mého dlouhodobého pozorování adoscelentů, jejich emocionální defraudace. Nikdo si jich nevšímá, nechválí, nehaní nebo naopak sekýruje, peskuje a povýšeně poučuje. No a mladí potřebují obdiv, zviditelnění a pozornost vrstevníků a možná i pedagogů a rodičů. Když ji nemají, tak dělají doslova psí kusy, aby ji získali. Bohužel ne všichni mohou být snaživí, vzorní, pozorní a schopní převzít nabízené vzory chování a tak na sebe mohou upozornit pouze opakem těchto cností (neznalostí, nekázní, sprostotou, arogancí a násilím). Aby se tyto trendy v kolektivu nemnožily (opičení se), je třeba dvou výchovných opatření (cukru a biče) a dvou vzorů (pozitivního a negativního).
      to be continue....

      Vymazat
    5. 22:18 Pane Rastislave, ostrý nesouhlas s částí vašich názorů. Nechci být rozvleklý, neb jsem se právě vrátil z noční, tak jen krátce. Seth Morgan, Našinec. Všichni aktéři románu se vyjadřují značně expresívně - děj se odehrává v USA věznici -, přesto je to kniha těhotná lidstvím, láskou a vznešeností ducha. To samé Hašek a jeho Švejk, nebo, z druhé strany, rytíř Smil od Vrchlického. No, spáchal to, spáchal, také Baladu o hovně a další fujtajblové skvosty, a ubralo mu to snad na vznešenosti ducha? Nebo Mácha, erotoman se sklony k sadismu a jeho soukromý deník. A napsal Máj. Jakého tedy měl ducha? Ušmudlaného sadismem a erotománií, nebo vznešeného? A pakliže vznešeného, jak se mohl v soukromí projevovat jak se projevoval? A naopak - byla-li jeho duše fujtajblová, jak mohl stvořit něco vznešeného? Právě proto, že byl jaký byl. Ubrat z jeho ducha kousek, nenapsal by Máj. Hm... Právě jsem si na něco vzpoměl. Můj sprostej strejda Josef. Stojíme spolu na poli, desetileté smrádě se strejdou, právě jsme skončili okopávání řepy, západ slunce. Strejda se narovná, chvíli postojí, a najednou spustí: "Vy, jenž dalekosáhlým během svým..." atd. atd. Pak si povzdechne: "No, není to nádhera, ty kokote pitomá?" Tento můj strýc, který jednou ze sázky vyžunk 50 piv a pak se ještě serval s celou hospodou, měl doma snad všechny české básníky (tedy ty dobré) nějaké zahraniční, a natřískanou knihovnu. Přitom byl bytostný plebejec a dikci měl že by se i Palivec cudně pýřil. A protože jsem ho znal, vím, že měl ducha vznešeného a ušlechtilého a smysl pro krásu nadmíru vyvinutý. Víte, pane Rostislave, já miluji češtimu - ale celou. Lidomluvu dokonce víc, než spisovnou. Asiže proto, že miluji pestrost, košatost. (Ne však nabubřelost.) Vančuru stejně jako Haška, Rytíře Smila stejně jako Za trochu lásky, Šrámka stejně jako Villona. Bez pestrosti by obestřelo šíro, ale i literaturu, mračno placatosti. Pro mě je harmonií, krásou, právě toto. Sorry jako, jak říká náš národní uličník. Jdu spát. Začínám si připadat jako scholastik dumající nad počtem anjelů na špičce jehly. Hezký den vám ze srdce přeji a díky za váš názor.

      Vymazat
    6. Dobrý den. Vážený pane Milane, tak tohle byla snad nejlepší diskusní odpověď jakou mi kdo napsal. Tak "po vančurovsku" popsány poetické chvíle se strýcem Pepou - no to se mi to teda četlo!!! Úplně mi ta scéna "z řepy" vyvstala před očima... Děkuji za Váš text...
      V minulém příspěvku jsem prosil o pohled z ptačí perspektivy. Z té totiž vidíme vícero ložisek (hnízd) z nichž se může lidský duch vyvíjet (formovat). To, že se mnou ostře nesouhlasíte je (alespoň doufám) jen dáno absencí rozšířeného vidění. Myslím, že až si vše vysvětlíme, tak se i pochopíme. Do takové široké perspektivy (o kterou usiluji) by se vešel nejen onen Mácha a Vrchlický....(ale i Thákur a Zeyer - o tom všem ale až příště).
      Mrzí mě to, ale za chvíli musím odjet tam, kde PC a asi ani signál mít nebudu. Připojen budu až v pondělí večer. Rád bych Vám dopověděl co mám na srdci, leč nyní to již nestihnu...
      Omlouvám se - ozvu se Vám později. Jinak, můj mail je: rolav.zi@gmail.com .
      A přeji Vám po probuzení hezkou neděli - Rosťa

      Vymazat
    7. 9:06
      Ještě mnou slíbené doplnění textu. Vzniklý spor mezi námi (jistě zdánlivý) vychází ze dvou stanovisek. 1) Správná elita (umělecká, intelektuální) má býti natolik kultivovaná, že slovem, činem a způsobem života lahodí všem, kteří inklinují k harmonii a dokonalosti. 2) K tomu, aby elita byla chápána jako elita naopak stačí: a) nadání, b)okolím akceptovaná rozervanost duše (Jekyll+Hyde) c)schopnost plodit dobro v rámci tvůrčího procesu.
      V zájmu vyjasnění pojmů si ale musíme nejdříve vydefinovat 2 kategorie umělců: I. UMĚLEC-MYSTIK x II. UMĚLEC MÚZOU TVOŘÍCÍ. Už Schopenhauer si povšiml, že mnozí umělci mají zvláštní schopnost vejít do stavu vytržení a v něm (jakoby napojeni na sféru Nebes) tvořit díla velkolepá, i když sami jsouce bídníky. Naproti tomu mystik (umělec) cíleně pracuje na svém trvalém propojení s Absolutnem (a jeho harmonická tvorba i život je "průtokovou" emanací stavu nirvikalpa samádhi). Vámi vzpomínaný Vrchlický a Mácha odpovídají kategorii II.; Thákur, Březina, C.S.Lewis kategorii I.
      Záměrně jsem své kategorie poněkud vyhrotil (pro názornost). V reálném životě je ovšem umělců-světců poskrovnu a proto si nyní onen definiční extrém dovolím naředit optikou F. Nietzscheho. F.N. zavedl APOLLINSKÝxDIONÝSKÝ princip. Analogii bychom našli i u Junga a celé současné transpersonální psychologie. V zásadě (terapeuticky) jde sice o smíření dialektické tenze v duši každého z nás, avšak při cíleném "tahu po vertikále vzhůru" jde o to, zda v naší duši převládá řád tvořící se Světlem, nebo chaos, hedonismus a temnota (Satva x tamas; řekli by Brahmáni).
      A konečně závěr - ryze praktický. Stojím-li před volební urnou, maje na výběr mezi Vrchlickým a Březinou, volím Březinu. Není to proto, že bych Vrchlického neměl rád, je to proto, že Březina dá společnosti řád (neb už ho má v sobě). Myslím, že i Dr. Kalvach svým článkem sledoval právě tuto linii sebekultivace, která v naší společnosti tak žalostně chybí...
      Jestli někdo dočetl až sem - má můj obdiv. Cizinec ve vlastní zemi promluví-li, uši mnohočetné šmahem vyděsí...
      Pane Milane, přeji Vám hezký den.

      Vymazat
  3. Naprosto přesně pane profesore. Tento Váš výstižný popis otevírá ještě druhou rovinu problému: individuální x kolektivní kultivace. Ta první je vlastní všem duchovním systémům (křesťanství, alchymie, buddhismus), ta druhá politickým elitám toho kterého státu. A z této tenze plyne věčný spor, kde má oscilovat těžiště snažení. No asi na obou pólech, řeknete logicky. Takže každý sám za sebe a ti nejvíce uvědomělí etikové do vlády, senátu, ČNB, ÚS apod. Stalo se to? Plebejci nehledali patricije, nýbrž zase jen plebejce. Do žumpy je rychlejší cesta než k mentálním velikánům.
    Děkuji za Váš příspěvek - Rostislav

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem si ten článek četl, říkal jsem si: tento pán je tutově učitel. V podstatě se vším souhlasím, až na to odhadování lidí dle "volování". Vata se vpřímé řeči používala odjakživa. Za první republiky čečovalo - tři čeče, nebo čéče v jedné větě nybyli žádnou vzácností - no a teď se holt voluje. Ono je vůbec zavádějící dělat si na druhého názor dle volování a expresívní mluvy obecně. Osobně znám, či jsem se setkal, s nevímkolika (ale bude to za tu dobu co jsem na světě v řádu stovek, řekl bych) lidmi uhlazené mluvy a slušného vystupování, avšak byla to hovada slušné mluvy sice, leč nanejvýš sprostého a záludného ducha, jednání a činů. Stejně tak znám nepočítaně plebejců obého pohlaví, volujících, hovnujících, pičujících a do prdele posílajících bez zábran, leč duší citlivých, jemných, a naveskrz slušných a lidských. Hm... ono to bude, dle mého, dáno sociální bublinou ve které pan profesor žije.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm... habaděj chyb jsem tam nasekal. Omlouvám se.

      Vymazat
    2. Milane sebral jste mi to z klábosnice!
      Hodnotit člověka podle mluvy je velký omyl.
      Dneska se školáci na ZŠ kam choděj moji vnuci přátelsky oslovují "ty *undo".
      A jsou to-na mou duši- docela dobře vychované a hodné děti.
      Prostě řeč hrubne,to co bylo včera považováno za sprosťárnu je dneska vnímáno jako přijatelné.
      Rozhodně jsou na světě horší věci,které mi rvou játra,než tohle.
      Helanov

      Vymazat
    3. Souhlas. Největší sprosťárny se říkaj většinou slušně. Jinak řečeno, to že někdo mluví sprostě, nutně neznamená, že je špatný člověk a naopak. 😉

      Vymazat
  5. Poslali byste dítě do takové školy?
    http://www.zvedavec.org/vezkratce/16705/
    https://pravdive.eu/news/169630/nemecky-otec-ukazuje-co-sa-musi-vsetko-ucit-o-islame-jeho-maly-syn-v-skole-nutia-nas
    http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/absurdni-pomery-na-ceskych-zakladnich-skolach-aneb-nastup-idiokracie.html

    OdpovědětVymazat
  6. Po deseti letech jsem opět cestoval vlakem. Získaná zkušenost: "Čím více mladí lidé umí anglicky, tím méně chápou význam slova gentleman".

    OdpovědětVymazat
  7. Tak nevím, ale když to kolem nás chodí do a ze školy, tak se počínaje cca 3 třídou oslovují vesměs mr*dko, a pod.. Vole už dávno ne. Nabízejí si pohlavní styky a probírají onanii. Minule tu jeden vyřvával, že onanoval, měl ho celého červeného a nic. Jenom nevím, zda je ještě možno nějakým způsobem ohrozit jejich mravní výchovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíte to brát tak,že ani nevědí co říkají.
      Opakují co slyšeli u starších dětí,kterým se chtějí podobat.
      Dneska je přesexualizováno,bylo by divné,kdyby to nezasáhlo i dětičky.
      Helanov

      Vymazat
    2. 21:48 A pak povyrostou, zdokonalí se v oboru a objeví se nové talenty v nižších ročnících a tak pořád dokola. Nějak mi chybí snaha o nějakou tu jejich kultivaci ze strany kohokoli.

      Vymazat
    3. 22:03...Kostěji,tohleto mi snad ani tak nevadí,většinou z toho vyrostou.
      Ale naopak mi hodně vadí opak, když staříci napodobujou mlaďochy.
      Když slyším stařenku vyprávět,jaký že to byl v Kotvě FIČÁK,tak bych blila !
      (I když ta stará škatule si patrně připadá náramně cool a free.)
      Snad mi rozumíte.
      Helanov

      Vymazat
    4. 22:53 Mám za plotem paneláky a na několika generacích pozoruji, že z toho nevyrůstají, ale zdokonalují se. Jejich děti jsou vždy sprostší než rodiče, taky aby ne, že. Dámy kolem 30 probírají na chodníku cyklus a kdyby mohly tak přes zesilovač. Prostě hnus fialovej.

      Vymazat
  8. Když jsem chodil na základní školu, věděl jsem, že slovo ku*va je po ostravsky údiv. Rodiče a sousedy jsem neslyšel to slovo vyslovit. Jako středoškolák jsem začal chodit na výrobní praxi do továrny. Tam se ku*vovalo bez přestávky. Nejvíce mne překvapilo, že ku*vovali i ti, kteří byli zbožní a chodili pravidelně do kostela (60. léta). Možná, že nám to vysvětlí Ústav pro studium totalitních režimu jako opatrný třetí odboj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepochybně!Třetí odboj jako vyšitý!!!
      Náš mladej (10) byl na soustředění se staršími žáky.Prý aby ti mladší něco od starších pochytili.
      Pochytili toho až moc,hlavně strašlivě sprosté vtipy,kterým samozřejmě ani nerozuměli.
      Vnouček u večeře vyprávěl zvesela třeba tenhle:
      Jde holčička po lese a pláče.Potká pána a ten se jí ptá:"Proč pláčeš holčičko?"
      "Ztratili se mi rodiče..."
      "Jo,tvýho tátu jsem viděl viset na stromě!"
      "Bééé...a maminku jste neviděl?"
      "Jo, viděl,roztrhal ji medvěd!"
      "Bééé...tak to mám dneska smůlu,co?"
      "No,to máš!"
      A pán si začal rozepínat kalhoty.
      Když to vnuk dovyprávěl,tak zpytavě pozoroval rodiče.Těm spadla čelist a vůbec nereagovali.
      Tak se nespokojeně zavrtěl a,letěl to do pokojíčku vyprávět starší sestře...Ta tomu ale taky nerozuměla,tak si znechuceně notovali,jací jsou ti starší kluci debilové :-)
      Helanov

      Vymazat
    2. A kurva. Tak to my jsme u nás ukecanější. Když se divíme, předsouváme tam to "A". Ale tím vysvětlením od ústavu pro studium totáče (heršvec, to je pelíšek! Skorem lepší jak topič v letním kině) je to moc fajn nápad. To by mi panečku naduřelo sebevědomí! S mou slovní zásobou bych v tom třetím odboji musel stanout na samé špici! Kampak na mě nějaký takoví disidenti! Hele, pane Unknown, nedalo by se protlačit?

      Vymazat
  9. On stačí ten tlustej vlasovec být slušná společnost tak už není politik a musel by se omluvit.

    OdpovědětVymazat
  10. Volovole si rikaji i holky.Pred lety,po prodelane rodinne tragedii ,jsem se chtela vylecit navstevou kultury-take divadla.Prvni predstaveni zacalo slovy No do prdele,tak na to ja se vyseru.Druhe nezaclo takto,zato se podobne pr..pi...ču...ba i ku...linuly celou hrou.Třeti predstaveni uz jsem neriskla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby jen holky. Minulý týden jsem poslouchal (za dveřmi a ukrutně jsem se bavil) tři sekretářky v kanclu - asi tak pětatřicítky -, a voli, píči a hovne kolem mě jen svištěly. Když byly v nejlepším, vstoupil jsem. To vám byla nádhera! Poprvé jsem viděl na vlastní oči červenat se tři střeněvěké dámy najednou.

      Vymazat
  11. O sprostotě slova!!
    Naše mluva hrubne a zjednodušuje se, což je projevem individuálním (růst stupidity a nechápání významů pojmů), rodinným (dehonestace rodinných vztahů a snaha alespoň verbálně v odporném prostředí obhájit pozici), generačním (snaha ovládnout generaci vládců mladými, budoucími vládci) a společenský (ubohá úroveň jazyka v médiích, zejména v ČT a úmyslná devastace vzdělávání na ZŠ). Situace dospěla až na hranu smysluplnosti používání mateřského jazyka (což germáni kvitují a podporují), takže patnáctiletý žáček SŠ sice koktavě přelouská jednoduchý text složené věty, ale jeho obsah není schopen vnímat, natož pochopit. Proto ve své mluvě nahrazuje obsahy vět citoslovci, vulgarismy a slovním balastem (většina mladých mi jejich verbálním projevem připomíná Luďka Sobotu v jeho nejpodařenějších skečích).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 0:10 Na druhou stranu, víte co mi přinášelo doslova utrpení? (To utrpení myslím vážně, ne jako řečnický obrat. Interview s Všaškem Pravdoláskou. Při takovém jeho třetím, čtvrtém ééé... jsem už vzteky řičel a sprosťačil a nadával až mouchy páchaly hromadné sebevraždy útoky na sklo okna. Nebo ten náš známý filozof, teď si nemohu vybavit jeho jméno, ten než větu učesal, lezl jsem po zdi. Ten nepoužíval vycpávky, jen tak nějak strašně nahlas mezi jednotlivými slovy mlčel. Ale to jsem utekl do jinam. Neznám nic horšího, než ééé... ééé... Jdu spát. Ééé... jaksi... ééé... hezký den vám přeji, že.

      Vymazat
    2. 9:33 Koukám, že nad tebe a tvé myšlení a projevy nikdo nemá. Takového vola jako ty pohledat!
      A pana Havla si ty kretene neber do své smradlavé držky, nesaháš mu ani po ty jeho krátké kalhoty chudáku!

      Vymazat
  12. Nejsem puritán ani mravokárce, je-li nezbytné a situaci to uvolní, tak je podle mne možné použít i hrubší výraz. Vždyť i Werich řikal sranda a ne švanda, protože Švanda byl dudák. Nadměrné a nemístné užívání vulgarit je jen projev omezenosti. O to víc se nestačím divit kultuře projevu v parlamentě. Vrchol všeho nebyl ani Kalousek, ale dva ministři, kteří zapomněli vypnout mikrofon a bavili se na téma kdo pojede na pohřeb Mandely do Afriky. Tak to překonalo vše, dokonce i mou desiluzi z naší elity

    OdpovědětVymazat
  13. a znáte ten ostravacky vtip?

    Co řekne ostravak, když prvý raz vidí moře??
    "KURVA, TO JE VODY!!"

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.