Reklama

pátek 13. března 2020

Boj tehdy i dnes: Proč si nemáme připomínat německý teror? Klacky pod nohy ze všech stran. Máme být na co hrdí - a komu vděční. Statisíce mrtvých. Západní spojenci nás vždycky zradili. Nezapomeňme!

První nařízení okupantů
Jiří Kobza a Tomáš Doležal
13. 3. 2020   ProtiProud
JIŘÍ KOBZA a Tomáš Doležal připomínají velevýznamnou (a poučnou) událost naší nedávné historie, pro kterou se "kupodivu" v kalendáři "významných dnů" dosud nenašlo místo


15. březen, den obsazení Československa Hitlerovým Německem, dosud není – naprosto hanebně a nepochopitelně – uveden ani mezi významnými dny České republiky, které definuje Zákon o státních svátcích. To se snaží napravit skupina poslanců SPD příslušnou legislativní novelou, která zatím čeká na zařazení do tzv. prvního čtení ve Sněmovně.

Za dobu německého nacistického protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně 8.200 lidí, na 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3.400 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. A nanejvýš nutné je zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo na 100.000 Čechů.

V tomto kontextu je tedy skutečně neslýchané, že v předmětném zákoně, vzhledem k úctě k historické pravdě - a s ohledem na úctu k obětem německé okupace a pozůstalým po nich - 15. březen dosud nefiguruje (zatímco srpen 1968 ano). Není to nedopatření či náhoda.

Spojenci?

Současnou dobu, kromě jiného, můžeme charakterizovat jako éru masivní snahy o přepisování dějin, zejména (ale ne jen) ve vztahu k podstatě, příčinám, průběhu a výsledkům druhé světové války. V tomto kontextu je jednak samozřejmě důležité to, o čem (a jak) se v této souvislosti mluví – ale také to, o čem se nemluví, co se zamlčuje. Do této druhé kategorie, patří zejména události spjaté s moderní českou a československou historií dotýkající se tohoto období.

Jejich společným jmenovatelem je do velké míry skutečnost, že o našem osudu velmi často zásadním způsobem ve zlomových okamžicích rozhodovaly mocnosti – vydávající se za naše „spojence“ a záruky bezpečnosti. Tito (západní) „spojenci“ totiž ve chvílích, kdy se rozhodovalo o našem osudu před vypuknutím druhé světové války, ale i během ní a těsně po ní, vždycky jednali o nás bez nás, ve svůj prospěch - a na náš účet.

Je dobré to mít na paměti i dnes, zejména když se hovoří o tzv. „spojeneckých závazcích“. Historia magistra vitae…

Československo, jako nově vzniklý stát po první světové válce měl trvale napjaté vztahy se svými sousedy – a nešlo pouze o Německo, musíme zmínit i Polsko a Maďarskem, které v tomto hrály též podstatnou roli, a nikoli pozitivní.

A, co se týče Německa, problémy nezačaly zdaleka až ve 30. letech s nástupem Hitlera a Henleina. Ihned po skončení první světové války už Němci usazení na území českých zemí požadovali jejich rozdělení podle etnického klíče a připojení území s německým osídlením k tzv. Německému Rakousku resp. přímo k Německu...

15.3.1939 - okupační armáda se předvádí na Václavském náměstí

Stálo to krev

21. října 1918 němečtí poslanci z českých zemí již dopředu odmítli vznik samostatného Československa a oznámili úmysl české země rozdělit a vzniklou německou část připojit právě k onomu plánovanému útvaru zvanému Německé Rakousko.

28. října 1918 bylo vyhlášeno Československo. O dva dny později, 30. října 1918, pak bylo vyhlášeno Německé Rakousko. Součástí tohoto celku měly být i čtyři tzv. sudetoněmecké provincie: Německé Čechy (Deutschböhmen), Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau), Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) a tři německé exklávy - Brno, Jihlava a Olomouc. Zásadní antičeskoslovenská averze nebyla tedy žádným nacistickým specifikem, ale programem českých Němců od samého počátku vzniku republiky.

11. listopadu 1918, v den vyhlášení republiky v Německu, Německé Rakousko oznámilo do Berlína přání se k Německu připojit, a další den nato, 12. listopadu 1918, toto připojení oficiálně vyhlásilo. Návrhy české strany (němečtí ministři v československé vládě, tři převážně samosprávné německé župy, němčina jako druhý oficiální jazyk země, spravedlivá školská a kulturní politika, atp.) čeští Němci odmítli.

Česká politická a státní reprezentace se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky existovat a přežít bez svého pohraničí jinak, než jako koloniální protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení příslušného území.

K největším bojům došlo při obsazování Mostu, tvrdě se bojovalo i na dalších místech - u Šimonovic, u Postoloprt, v Louce u Litvínova. Dne 11. 12. byl dobyt Tanvald, dále byl obsazen Jablonec nad Nisou a vrchol Ještědu, čímž byla i otevřena důležitá tzv. ještědská fronta proti Liberci - hlavnímu městu samozvané provincie Deutschböhmen). Samotný Liberec byl obsazen 15. 12., Cheb se vzdal 16. 12., Kraslice byly obsazeny až 7. 1. 1919.

Tvrdě se bojovalo i v Bílovci, v Šumperku, Moravském Berouně, Horní Plané, v Kaplici a v Dolním Dvořišti. Snad nejrozsáhlejší bojové operace probíhaly na jižní Moravě, v tzv. provincii Deutschsüdmähren – ve Slavonicích, u Prosiměřic, kolem Znojma, v Mikulově. Lze jednoznačně konstatovat, že šlo o regulérní (občanskou) válku národnostního charakteru s cizí podporou i intervencí (ze strany Rakouska a jeho armády).

Prakticky okamžitě pak následovala československo-maďarská válka (někdy označovaná i jako válka o Slovensko), probíhající od konce roku 1918 do srpna roku 1919, ve které na naší straně bojovali i Rumuni, spolu se Srby asi nejvěrnější čeští a českoslovenští spojenci.

Hitler triumfuje na Pražském Hradě

Zrádci a nepřátelé

Nové Československo muselo své hranice hájit i proti Polsku, nejsilněji v roce 1919, kdy proběhla tzv. Sedmidenní válka o Těšínsko. Stojí za zmínku, že československá armáda tehdy zastavila svůj vítězný postup až na tvrdý nátlak tzv. dohodových mocností, Francie a Velké Británie. V souvislosti s tím se odehrál snad jediný veřejně známý spor Masaryka a Beneše: TGM byl proti zastavení československého postupu, zatímco Beneš respektoval postoj mocností.

Moderní československý stát se tedy zrodil – a musel hájit od počátku svou samotnou existenci – v tvrdých bojích, nešlo o žádný „dar velmocí“, o žádnou samozřejmou selanku. Což také do velké míry neguje hojně živené urážlivé legendy o ustrašených a kolaborujících Čecháčcích..

Pokud bychom učinili určitý historický střih a přesunuli se do kritické doby let 1938-39, můžeme, vedle známých německých expanzivních akcí a provokací, opět identifikovat vzedmutí protičeskoslovenských aktivit i ze strany Maďarů a Poláků.

Je už notoricky známé, že v Mnichově 30. 9. 1938 Francie a Velká Británie roztrhaly smlouvy o přátelství a pomoci, které dříve uzavřely s Československem a přinutily naši vládu k odstoupení pohraničních oblastí, dříve tak těžce vybojovaných a o pro naši obranyschopnost nezbytných.

Po podepsání mnichovské dohody pak zaslalo Polsko československé vládě ultimátum o vydání jím požadovaných pohraničních oblastí. Počátkem října roku 1938 začala polská armáda území obsazovat, aby anektovala východní část československého Těšínska – území okresu Fryštát a Český Těšín, i několik obcí z okresu Frýdek.

Maďarsko si pak svůj kus Československa utrhlo na základě tzv. první vídeňské arbitráže (de facto rozhodnutí ministrů zahraničí Německa von Ribbentropa a Itálie Ciana). Československo bylo donuceno odstoupit značnou část území jižního a východního Slovenska a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi.

Naši západní "spojenci" pak zarytě mlčeli i k porušení jimi samotnými signovaného mnichovského diktátu. Dne 15. 3. 1939 započala německá okupace zbytku Československa, tzv. protektorátu Böhmen und Mähren – nejtemnější období novodobých českých dějin. Výročí, které si budeme v neděli, za pouze formálního zájmu hlavních (zejména veřejnoprávních) médií připomínat.

České země byly navíc jediným Němci okupovaným státem, který nacistické moci nedodal útvar SS složený z vlastních občanů. Čeští vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé okupaci mimořádné hrdinství a odvahu, v zahraničí na válečných frontách, v různých armádách - a právě i v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší. Připomenuta musí být i v mezinárodním kontextu bezprecedentní vojenská akce (opět s nenahraditelnou a nezastupitelnou podporou a zázemím domácího odboje a občanů) z roku 1942, na jejímž konci bylo setnutí jedné z hlav Třetí říše, Reinharda Heydricha. Poté už nic nebylo jako dřív.

Tři králové: Josef Mašín, Václav Morávek a Josef Balabán

Hrdina

21. března si zase připomeneme 78 výročí (padl též v roce 1942) smrti jednoho z nejvýznamnějších hrdinů domácího protinacistického odboje, štábního kapitána Václava Morávka, zvaného též Pobožný pistolník (byl to hluboce zbožný věřící křesťan), člena legendární odbojové skupiny Tři králové (Balabán, Mašín, Morávek).

Tato skupina shromažďovala zpravodajsky mimořádně cenné informace, které následně posílala do Londýna. Byla v kontaktu s klíčovým československým špiónem uvnitř nacistické moci Paulem Thümmelem (agent A-54), kolportovala ilegální tiskoviny a prováděla záškodnickou činnost. Morávek vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl právě 21. března 1942 při přestřelce s příslušníky pražské úřadovny gestapa v dnešním Morávkově parku (u dnešní stanice Prašný most).

Morávek vynikal absolutní odvahou až za hranicí představitelného rizika. Na pražské velitelství gestapa například pravidelně osobně doručoval ilegální časopis V boj, několikrát navštívil v přestrojení oblíbenou pražskou restauraci Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu i poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání.

Na jaře 1941 se gestapu podařilo skupinu Tři králové rozbít, v dubnu byl zrazen a zatčen Balabán, v květnu byl potom zadržen Mašín, když kryl ústup svých spolubojovníků z obklíčeného bytu v Nuslích. Při útěku oknem zde přišel Morávek o levý ukazováček.

Morávek se potom snažil o vysvobození svých kolegů, v depeších apeloval na české exilové představitele, aby Britům navrhli vyměnit Balabána s Mašínem za zajaté německé důstojníky, k čemuž bohužel nedošlo.

Spolu s radistou Františkem Peltánem se mu dařilo udržet v chodu legální vysílačku a zůstat nadále ve spojení s agentem Thümmelem. Ten byl poté na podzim roku 1941 poprvé zatčen a od něj se také gestapo dostalo na stopu i Morávkovi. Dne 20. prosince 1941 byl Morávek skupinou osmi gestapáků překvapen v bytě, kde se skrýval - tehdy se ještě dokázal z obklíčení prostřílet. Poté úzce spolupracoval s parašutisty ze skupiny Silver A, kterým i opatřoval falešné protektorátní doklady. S Kubišem a Gabčíkem se dle všeho sešel ještě kolem poledne 21. 3. 1942, tedy v den své smrti.

Večer téhož dne v další divoké přestřelce s gestapáky hrdinsky padl, zasažen šesti ranami.

Osobnostem, jakou byl Václav Morávek, je v rámci významných dní “zasvěcen“ 18. červen, „Den hrdinů druhého odboje“. I toto označení se jeden z autorů tohoto textu, Jiří Kobza, snaží svoji výše zmíněnou novelou změnit a dát mu adresný a historicky přesný charakter („Den hrdinů odboje proti okupaci českých zemí nacistickým Německem“).

Jednak proto, že tento pojem je ve všeobecném povědomí málo zakotven, mezi mladou generací je pak téměř neznámý - ale hlavně, kapitán Morávek a další jeho současníci bojovali proti německým okupantům a zločincům, kteří ničili jejich zemi a vraždili její občany – v zápase, kde šlo o všechno, který byl zásadní, nikoli „druhý“.

Čest jejich památce – a nezapomeňme!





22 komentářů :

  1. Díky pane Dvořáku, doufám, že tento článek si přečtou ti všichni co ve snaze o "kritický realizmus", zadupávají naše hrdiny a válcuji naší historii podle svých záměrů. Děkuji za předchozí generace, kterým jsme hodně dlužní. Nemám jen jednostranný pohled, můj táta byl v Obraně národa a vyprávěl mi o té době i o zrádcích -Vlajkařích. Přesto je podpásovkou, že se někdy plošně hovoří o čecháčkovství. Protože zrádci a prodejní udavači jsou všude a není to naše národní vlastnost. Někdy se mi zdá, že ti co se staví do role soudců, by možná měli být sami souzeni. Jsem rád, že jsem Čech.

    OdpovědětSmazat
  2. Merkelová Hitler v sukni ..........
    https://www.arfa.cz/podoba-ze-ktere-mrazi-je-angela-merkelova-utajenou-dcerou-adolfa-hitlera-na-stope-silene-teorie-ktera-se-nakonec-ukaze-v-necekanych-souvislostech-kdo-je-doktor-clauberg/#.XmjiFHJKi70

    OdpovědětSmazat
  3. V článku je uvedeno:České země byly navíc jediným Němci okupovaným státem, který nacistické moci nedodal útvar SS složený z vlastních občanů.

    K tomu je ovšem vhodné podle pravdy uvést PROČ
    český útvar SS neexistoval:
    Čeští kolaboranti svoji vlastní národní divizi ve službách nacistického Německa, ani, když mu už opravdu teklo hodně do bot, skutečně neměli. Čeští nacisté (bylo jich sice málo, ale existovali), i když po tom silně toužili, možnost bojovat za „Říši“ nedostali, přestože o to písemně Hitlera žádali. Proč? Protože takovou bojovou jednotku nechtěli Němci.
    Možné vysvětlení: Němci Čechům nevěřili.Pokud by se Češi spolupodíleli svou ozbrojenou účastí na nacisty vyhrané válce, mohli by pak po vítězné válce za to požadovat větší autonomii v rámci „Říše“ v prostoru, kde koneckonců, jak řekl Heydrich ve shodě s Hitlerem, nemá Čech, co pohledávat.

    OdpovědětSmazat
  4. No nevím jestli je vůbec dneska vhodné takhle pomlouvat naše nejlepší kámoše a vše takhle zveličovat a překrucovat. Každý přece ví, že nejhorší nepřítel je Rusko, nějaká ta oběť za války to je přeci pochopitelné, když se kácí les odletují třísky. Dneska můžeme opět v první linii podpořit naše nejlepší kámoše v tažení proti těm ruskejm vrahounům co nás při likvidaci třetí říše prachsprostě obsadili a ani se moc neptali, zda se nám to líbí. Bude to pro nás obrovská čest dělat NATO tatata kanónenfutr, jenom se ale musíme snažit aby nám tu výsadu vůbec umožnili a někdo nás třeba nepředběhl. S našimi západními spojenci na věčné časy, za svobodu a demokracii a nikdy jinak! Hej hou, rudý dědeček

    OdpovědětSmazat
  5. a nezapomeňme na Fučíka, Kudeříkovou, Jaroše, Nálepku.....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. On ten "komunistický odboj" za ukupace byl rozsáhlejší než všechny ostatní dohromady.
      Lidé po válce to věděli a proto také volili komunisty.
      Zamlčování nebo ignorování těchto faktů není dobré ...

      Smazat
    2. 8:02
      Nezdá se mi důstojné, soutěžit o zásluhy v odboji. Nehodlám se s vámi přít, vyhlašovat TOP10 v odboji, ale z rodiny vím, že se taky zapojilo mnoho Sokolů. Úctu si zaslouží každý z nich bez hloupého pravolevého hodnocení, které se dnes nosí.

      Smazat
    3. Kdoví jestli autorům říkají něco jména, které vzpomněl někdo v příspěvku 21:37. Před převratem měl být nedoceněn nekomunistický odboj, ale lidé o něm věděli. Dnes je strach připomínat výše zmíněná jmena jinak než s posměchem. Za okupace bylo nacisty popraveno 20 až 25 tisíc komunistů. Okupanti vybili třetinu předválečných členů komunistické strany.

      Smazat
  6. Oběma pánům náleží velké poděkování. Není vůbec samozřejmé, bohužel, že se tento úsek našich dějin připomíná způsobem, který zvolili. Díky!

    OdpovědětSmazat
  7. Jo správně souhlas to jsou dějiny a normální lidé to ví a pamatujeme si Československé válečné hrdiny.

    OdpovědětSmazat
  8. Moravek mohl uniknout ,ale kdyz se branil jeho pritel pribehl mu na pomoc. Neni vetsich hrdinu nad ty nase..

    OdpovědětSmazat
  9. Rus měl Fricka zadupat hodně hluboko do země....amiokupantům navzdory!!!!!!

    OdpovědětSmazat
  10. Je skutečně s podivné, že dny, kdy byla uzavřena mnichovská dohoda a okupována ČSR Němci, nejsou v kalendáři označeny v prvním případě jako Den anglické francouzské zrady a ve druhém jako Den německé okupace. Jednoduché a prosté. No a pak bychom ovšem pohledem do kalendáře zjistili, že tyto státy, jsou opět našimi přáteli a spojenci, jimž opět bezmezně věříme. Proto v kalendáři nic nebude. Proto se tu vedl odboj proti nacistům a ne proti Němcům. Slovo Němec nesmí padnout,to bychom mohli naštvat SRN, Landsmanschaft a podobné bohulibé spolky, které se natolik úspěšně vyrovnaly s nacistickou minulostí, že o podílu svých občanů na rozbití ČSR cudně mlčí. Nikdy se neomluvila ani SRN, ani Landsmanschaft, nikdy. A my máme problém se dvěma dny v kalendáři, dvěma dny, které se významně zapsaly do naší historie a daly nám možnost ledacos pochopit. Bohužel k tomu zatím nedošlo. Chtělo by to alespoň malý zlomek odvahy hrdinů tehdejší doby.

    OdpovědětSmazat
  11. Rozkas pro Obyvatele...
    Pravopis Stejný, Jako u Soudobé Reklamy.

    OdpovědětSmazat
  12. Stalin měl zdecimovat Německo tak,aby z tohoto území již nemohlo vzejít nebezpečí pro Evropu.Byl k Německu příliš schovívavý.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 10:36 Stalin prý chtěl nechat popravit bez soudu kvantum německých důstojníků, ale spojenci mu to rozmluvili. Už dávno počítali s tím, že se jim tito staří praktici mohou v budoucnu hodit.

      Smazat
    2. Pravda . Stalin mel podivne hlasky a provokace. V Teheranu prohlasil navrh ,ze necha popravit 50 tisic nacistickych esesaku.
      Vyskocil Churchill s protestem , ze to by jeho vlada nikdy neschvalila a ze to je nelidsky atd. a vstal a Urazene odesel. Pak se zase urazene vratil a vsichni se smali.
      Ale jestli to byl zert nebo ne neni nikdy jasny..
      A masakry esesaku nikdy nezakazoval. Naopak.
      A pak maly deti jako ja porad kriceli Dobrej fasista ,jenom mrtvej fasista , jeste dlouho povalce..
      Obrovska Nenavist tenkrat visela ve vzduchu , a rostla s kazdym objevenym zlocineme ,ze se dala krajet.

      Smazat
  13. Jak šel čas aneb konečné řešení české otázky
    Rok 1897, Theodor Mommsen, německý historik, právník a politik, univerzitní profesor a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902: „Buďte tvrdými. Rozum lebka Čechů nepřijme, avšak ranám i ona porozumí“.
    Ve svém spise „Poslání Němcům v Rakousku“, postavil Mommsen Čechy a Poláky na okraj evropských kulturních dějin a nazval je „apoštoly barbarství“. Jeho výpad proti Slovanům nezůstal bez odezvy. Na pařížské Sorbonně protestoval proti Mommsenovu postoji francouzský profesor slavistiky Ernest Denis, z českých historiků vyjádřil prudký odpor zejména Josef Pekař a Jaroslav Goll.

    28. října 1918, JUDr,Rudolf Lodgmann von Auen, samozvaný zemský hejtman Deutschbohmen se sídlem v Liberci, ve funkci 1918 až 1919. Separatistickou pohraniční provincii podobně jako další tři, musela obsadit československá armáda.




    22. srpna 1938, Josef Goebbels: „Nesmíme tyto národy, zvláště Čechy a podobnou sebranku zhýčkat; naopak, jednou je vytlačíme. Tyto národy nechceme, chceme jejich zemi. Vůdcovy politické názory jsou velmi jasné, tvrdé, ale důsledné.“
    Grundplanung O.A. cca květen 1938
    „Protiněmecká propaganda dokázala v 19. století odcizit Čechy německému životnímu prostředí. Obrácení tohoto vývoje je oprávněné a je životní nutností pro Německou říši. Nikdy v dějinách už nesmí dojít k českému obrození. Je nutno zničit od základu každou další možnost takového obrození. Proto je třeba potlačit český jazyk. Je v německém zájmu, aby úplně zmizel […]. Cílem pro budoucnost musí být: rozbití českého národního vědomí, pronikání do dosavadní české jazykové oblasti německým osídlováním, převádění (také částečné přesídlení!) Čechů do nerozlučné duchovní a fyzické souvislosti s Německem.“
    Na každou protiakci z české strany se mělo ihned tvrdě odpovědět tak, aby byly způsobené škody a následky v poměru jedna ku deseti ve prospěch Němců.
    PROPAGANDA se pak měla zaměřit především na českou inteligenci, která prý 100 LET FALEŠNĚ INTERPRETOVALA ČESKÉ DĚJINY.
    Ty prý byly přitom ve skutečnosti německými říšskými dějinami. Autoři dokumentu počítali i s využitím protibenešovské opozice a definitivního rozkolu v republice chtěli dosáhnout také podporou snah Slováků o samostatnost.
    Červenec 1939, generál Erich Friderici ve svém memorandu píše: „česká inteligence je nesmiřitelným nepřítelem Německa, na rozdíl od dělníků a sedláků“.
    K. H. Frank, 28. srpna 1940, citát z Memoranda o řešení českého problému a o budoucím uspořádání česko-moravského prostoru: „cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí“.
    2. října 1941 v Černínském paláci, .Reinhard Heydrich: „Němci v tomto prostoru musí být vedeni myšlenkou, že v této době, z důležitých válečných a taktických důvodů, nesmíme v jistých věcech vydráždit Čechy až do nepříčetnosti; z určitých taktických důvodů musíme být sice tvrdí, ale přitom musíme být opatrní, abychom je nezahnali do slepé uličky, ze které nemají jiného východiska, než se vzbouřit […]. První úkol je dán potřebami války. Tedy musím mít v tomto prostoru klid, aby dělník, český dělník, pracoval naplno pro německé vedení války. K tomu patří, že českému dělníkovi se musí dát nažrat – abych to řekl na plnou hubu – aby mohl konat svou práci.“

    23. února 2019
    Podle výroční zprávy Bezpečnostní informační služby je výuka především moderních dějin poplatná ruskému úhlu pohledu.
    Je konečné řešení české otázky, zatím dosud s otazníkem?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ovsem Hitler se tim nedal splest. Vedel a tvrdil , ze Cech je nejvic nebezpecnej, kdyz si ohne..

      Smazat
    2. Přepisování i nedávné historie např II.sv.války je nejen urážkou padlých, ale i jejich rodin. Nehrajme si na "pravdy vítězů" i vítězové jsou jen dočasní.

      Smazat
  14. Jiří Kobza a Tomáš Doležal disponují pravdou i odvahou ji vyslovit! Do popisky k fotografiím se ale vloudila malá chybička - "Tři králové" jsou na fotkách v pořadí: Balabán, Morávek, Mašín.
    josef77

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.