8. 4. 2020
Redakce Nové republiky se loučí s mimořádnou osobností české novinařiny - Terezou Spencerovou.
Svými postřehy, hodnocením a vzpomínkami přispělo několik jejích kolegů, kamarádů, lidí, které inspirovala i bavila, přinášela vtipně komentované zprávy a postřehy k dění ve světě jako "doplněk médií hlavního proudu". Kdo jste jí pravidelně četli a probouzeli se s Ranní kávičkou ve svém písíčku či mobilu, věnujte jí s námi vzpomínku.
Odešla nám novinářská hvězda Tereza Spencerová.
V pondělí 6.4.2020 nás navždy opustila vynikající novinářka, analytička, kamarádka a milovnice Středního východu, Tereza SpencerováOdešla nám letitá kamarádka, vynikající novinářka, politická analytička, cestovatelka, milovnice Středního východu, dobrého vína a party přátel pravidelných čtvrtečních setkání ve vinohradské vinárně U Zlatého hroznu. V pondělí 6. dubna ve svých 55 letech zemřela Tereza Spencerová, zřejmě na srdeční slabost. Jedna z našich nejlepších novinářek, která se svému novinářského poslání zcela oddala. Svého času působila v Egyptě, ale častokrát zalétávala i do syrského Damašku, kde se mimo jiné setkala i s Bašarem Asadem, se kterým pořídila před pěti lety zcela unikátní rozhovor. Orientem byla doslova umanutá a nejraději by tam žila, kdyby neměla závazky tady u nás doma. Milovala tamní restauračky, lidi, hudbu, náladu, historii i kouření šíši a klábosení v čajovnách a kavárnách s domorodci. Často nám poutavě o těchto místech vyprávěla a Orient se stal středobodem jejího života. Psala o bojích v Sýrii s velkými podrobnostmi, psala i o životě v Egyptě, Libanonu a celém okolí. Kromě svého mnohaletého angažmá v ČTK pracovala i v Literárních novinách, psala do Parlamentních listů a proslulé byly zejména její Ranní kávičky. Poslední roky byla spojena s TV PRIMA, na jejímž portálu s neúnavnou pravidelností publikovala ty své hojně čtené „Ranní kávičky“. Byly naprosto výjimečným novinářským útvarem, bez jehož přečtení statisíce lidí nemohlo začít den. Bylo ohromné umění na dvou stránkách podávat denně to nejdůležitější z celého světa.
Tereza bude chybět nejen nám, spolustolovníkům ve vinárně, kde jsme vždy měli rezervován stůl a diskutovali jsme všemožná, hlavně politická, ale i jiná témata. Bude chybět všem čtenářům jejích blogů, uveřejňovaných rozhovorů, komentářů a samozřejmě i milovníkům zvířátek, kterým denně věnovala snímek pro pobavení. Sama také milovala zvířátka. Ve své garsonce žila dohromady s bílou fenkou Chelsea a kocourkem zvaným Prcek. Neuměla si bez nich život vůbec představit. Tereza žila plným životem nejen prací, ale milovala též svého syna s rodinou a dvěma malými vnoučaty. Milovala dobré cigaretky, dobré veltlínské víno a celou tu naši partu u stolu. Scházeli jsme se tam řadu let a byli jsme jedna velká čtvrteční vinárenská rodina. Terezka byla naším středobodem, všichni jsme ji měli rádi pro její výjimečnost a bez ní to již nikdy nebude to pravé.
Zprávou o jejím odchodu do novinářského nebe jsme zdrceni a je nám všem líto, že taková osobnost odešla tak předčasně. Byla naší součástí a naší součástí zůstane i do budoucna. V uších nám bude neustále znít její smích, roztomilé i vážné úvahy o životě a to její – ten veltlín bude opravdu již tím posledním v životě, při každém odchodu z vinárny.
Zapalujeme svíčky, připíjíme veltlín a vzpomínáme na Terezu Spencerovou.
“Tož tak.“ jak vždy končila své denní ranní zpravodajství.
Jiří Oberreiter - Nezávislý politický konzultant
- - -
Ivan David, psychiatr a europoslanec za SPD
- - -
TEREZA, JEDINĚ TEREZA
Umřela Tereza Spencerová a já, ať dělám co dělám, vskrytu duše se při vzpomínce na ni usmívám, neboť se mi vybavují chvíle povýtce pěkné a veselé, včetně jejích sarkastických a velmi zasvěcených vtípků.
Byla to slovutná profesionálka, absolutní špička v oboru. Velmi znalá svého oblíbeného teritoria („blizáče“, jak říkala familiérně), zdráhala se vyjadřovat k jiným tématům (a když, tak velmi obezřetně).
Hloubka jejího poznání a šíře její produkce byly obdivuhodné. To mohu dost dobře posoudit i na základě své zkušenosti s vyhodnocováním „otevřených zdrojů“ ve zpravodajské službě – jeden takový kvalitní zdroj znamenal obrovský informační přínos. Důvodně se domnívám, že ji tak hodnotili i někteří současní zpravodajští analytici, kterým teď přibude možná až nečekaně dost práce.
I když Terezu nepodezírám, že chtěla předbíhat, teď už možná bude vědět, jak to všechno s námi dopadlo. (Na druhou stranu, ta trýzeň! Vždyť to nemá komu říci a kam napsat.)
Každopádně Terezo díky, setkání s Tebou bylo cenné, milé a poučné.
Jan Schneider - bezpečnostní analytik
- - -
Ahoj
Terezo,
byla jsi vždy přísný ateista, ale myslím, že Bůh tě má rád. Strávili jsme spolu v různých redakcích deset let, osobně jsme spolu byli ještě déle. Děkuju, že jsem mohl s tebou prožít to nejlepší, je mi jen líto, že už nepojedeme do Egypta, jak jsme si slíbili. Je mi líto, že už tě nepotkám s Chelesei před školou. A doufám, že osud, který tě umlčel, nám nechystá něco ještě horšího. Bez tvého slova jsme mnohem slabší.
Michail
Stavrev - grafik, redakční kolega
- - -
ZAVĚŠENÁ DVOJKA VELTLÍNSKÉHO PRO TEREZU
Vinný sklípek, kam Tereza Spencerová v posledních letech ráda chodívala, se jmenuje U Zlatého Hroznu. Je v Rumunské ulici. Terezin stolek byl přímo pod schůdky, ale pokud přišlo víc přátel, přesouvali jsme se k větším stolům do nitra té útulné vinárny, kde k vínu pohostinně nabízejí chleby namazené domácím sádlem. Tereza bydlela hned za rohem v Londýnské, a tak bylo časté, že i vzrušenou debatu na krátko opouštěla a spěchala dopsat článek, nebo si vyslechnout horké novinky z arabských, perských či jiných končin. Mnohdy si pro informace dojížděla i osobně, protože kromě znalosti jazyků disponovala i zvídavostí a odvahou vyskytovat se v pravou chvíli na klíčových místech. Když se vrátila z Damašku po zdařilém rozhovoru s prezidentem Asadem, nečekala jsem, jak a zda se s tím vyrovná „veřejnoprávní“ televize a zašla jsem si reportážní vyprávění poslechnout přímo ke zdroji - do sklípku. Veřejnost už tu byla namačkaná u podlouhlého stolu, ze schůdků připoslouchávali pejskaři a za pár dní slavný rozhovor vyšel exkluzívně v Literárních novinách. Jistě to číslo s Terezou a Asadem má někdo schované a třeba si ho v úterý sedmého dubna našel a znovu se začetl… Já raději archivuji útržky vzpomínek. A tak mi naskočila i ta, jak v horkém letním odpoledni spěchám přes Tylovo náměstí ke Zlatému Hroznu a těším se na Terezu a pohár chladného veltlínského, který si spolu u debaty dáme. „Ještě dnes nepřišla,“ sdělila mi servírka, „něco dopisuje.“ Po půlhodině jsem čekání vzdala. Při placení mě ale napadlo, že Tereze tu dvojku veltlínského nechám „zavěšenou“, jako se to dělá u kávy. Vypila si ji až večer, na dálku jsme si po telefonu přiťukly.![]() |
Vinárna U zlatého hroznu - místo posezení a diskuzí s Terezou Spencerovou |
Lenka Procházková - spisovatelka
- - -
Dovolte připomenout Terezu Specerovou několika jejími výroky:
Nicméně, při všech výtkách se mi čínská investiční intervence líbí mnohem víc než včerejší zpráva, že USA vysílají do našeho regionu plně vyzbrojenou brigádu. Stačí se na to jen podívat: Číňané nabízejí peníze a možná i roztomilou pandu, Američané stereotypně jen vojáky, zbraně a vyhlídku na nějakou tu válku. Volba „sympatií“ pak není nijak složitá.
Havlovský instinkt „pravdy a lásky“ najisto ukáže cestu na místo, kde už se mezitím sešli ostatní takto duchem oslovení, a mají s sebou i přístroje k promítání jakýchsi hesel na Hrad, nemluvě o tom, že jim cestou ještě instinkt do ruky vtlačí tibetskou vlaječku. Takové věci se u nás totiž dějí úplně normálně; nikdo nic organizovat nemusí! Mimochodem, zcela vážně: všiml jste si, jak sílí Havlův kult osobnosti? Myslela jsem, že podobné zhůvěřilosti skončily kdysi se Stalinem nebo Gottwaldem, ale ukazuje se, že jsem na omylu. Neuvěřitelné. Tím samozřejmě myslím ten svůj omyl…
U nás v Evropě sílí strach z vracejících se stovek bojovníků Daeše a nedávné masakry v Bruselu by se pro státy EU měly stát imperativem, aby namísto svých partikulárních zájmů usilovaly o konec války v Sýrii a neopakovaly jen to své tupé „Asad musí jít“. Asad sice nemusí být pro všechny zcela ideální, ale máme s ním společné zájmy i nepřátele.
R.I.P!
OdpovědětSmazatČest její památce !
OdpovědětSmazatNejdřív,upřimní soustrast,příbuzným,přátelům i čtenářům.
OdpovědětSmazatNestává se to často,aby takto mladá osoba umírala,co ji asi zvedlo tlak,tep,nebo říkáme,co ji asi hnulo žlučí.
Škoda... Opravdu se mi bez jejích komentářů bude těžko pít ranní kávička.
OdpovědětSmazatAno, bude hodně hořká
SmazatTereza Spencerová byla důležitou součástí mého života, i když osobně jsme se neznali. Ranní kávička bude chybět...
OdpovědětSmazatuplně souhlasím , čtení mělo šmrnc a šťávu. Bude chybět
SmazatMně bude chybět Tereza. Vlastně už mi chybí teď a ještě stále si nedovedu představit, jak z toho smutku udělat normální náladu. I když jsme se nikdy nepotkali, chybí mi jako důlvěrná kamarádka, která mi roky podává ověřené a pravdivé informace z celého světa. Svět je najednou šedý...
SmazatK textu redakce se lze jen připojit. Co znamená ono, možná módní či moderní, R.I.P. netuším. JiH
OdpovědětSmazatDobrý den.
SmazatLatinská fráze Requiescat in pace, zkratkou R.I.P., je někdy používána v smutečních křesťanských mších a modlitbách, například v katolických, luteránských, anglikánských a metodistických denominacích. Fráze pochází z biblického žalmu 4:9 „in pace dormiam et requiescam“ („v pokoji i lehnu i spáti budu“).
V 18. století se fráze rozšířila jako nápis náhrobcích a dodnes se často používá, když se mluví o něčí smrti. Český význam fráze je „odpočívej v pokoji“ (doslova „ať odpočívá v pokoji“).
zdroj: Wiki
Přijatelný den.
Rest In Peace, odpocivej v pokoji.
SmazatAle Spencerova psala dost cesky.
Terezko, setkali jsme se jen jednou, bylo to dávno a Ty si na mě už určitě nepamatuješ, ale já na Tebe nezapomenu. Nejen rána teď budou bez Tebe tak prázdná. Měj se tam fajn a občas něco napiš, čekám!
OdpovědětSmazatTady bych neměla obavy...Ti už tam s panem Petránkem píšou, až se jim kouří z klávesnice.
SmazatAkorát si to přečteme později, nebude to nejčerstvější čtivo, ale i tak v něm bude skryté závažné poučení.
Vždyť i dobové články Jana Nerudy můžeme číst i dneska a dobře rozumíme, co chtěl svým čtenářům říci.
Odešla nečekaně, o to je těžší se s tím smířit. Přeji klidné spočinutí její duši.
OdpovědětSmazatObrovská škoda pro všechny, kteří chtěli vědět o trochu více, než je v současnosti žádoucí. Díky, nemělo to chybu.
OdpovědětSmazatNebyl jsem úplně každodenním čtenářem ranních káviček, ale když už jsem se k tomu dostal, vždy to stálo za to a vlastně to úplně stačilo na několik dní přemýšlení o tom, co se vlastně děje ve světě i u nás. Doufám, že se na onom světe potkáte s panem Petránkem, myslím, že si budete rozumět.
OdpovědětSmazatDěkuju za vaše psaní. Budete tu chybět.
No můžu jen závidět těm, kteří byli jejími přáteli. Rád bych byl jako taková muška při jejich rozhovorech. Jen bych posloucha a ani nezabzučel.
OdpovědětSmazatV.V.
Je mi to líto. Ještě nám mohla mnoho moudrosti nadělit.
Paní Tereza mi bude chybět, je mi hrozně líto jejího brzkého odchodu. Na ni jsem spoléhala, když mi už všechny možné zprávy zamotaly hlavu,a ztrácela jsem naději. U ní jsem našla jasné a srozumitelné vysvětlení a uměla jsem si udělat svůj názor. Čest její památce, nikdy nezapomenu na paní novinářku, jednu z mála.
OdpovědětSmazatVelká škoda, měla jsem tuto paní novinářku moc ráda, čest její památce. Budou chybět její vtipné a zasvěcené komentáře. Marie
OdpovědětSmazatVýborná novinářka,její vtipné komentáře světového dění mi budou schazet. Odpočívej v pokoji
OdpovědětSmazatMozna by nekdo mohl upozornit pana prezidenta, ze by nejakym tim vyznamenanim, potesil znacnou cast svych priznivcu a pani Tereze uz tim neublizi. Ta uz je mimo dosah kavarenske novinarske zumpy.
OdpovědětSmazatA na rozdil od strycka Bradyho ci fesaku jako Kartouz z blicich listu,ci pop ekonom Sedlacek pro kultivaci mysleni ceskych obcanu odvedla poctivy kus prace.
Pane Pavle, už na tom pracujeme, připravujeme petici. Lenka Procházková
Smazatje mi to líto
OdpovědětSmazatTereza byla takova lidova CTK. I kdyz jsem casto vetsinu udalosti uz pochytil z jinych zdroju, tak ona z te zaplavy informacniho sumu dokazala vypichnout to podstatne a podat to svym osobitym stylem. Byl to pro me v pondeli sok a z Udalosti jsem byl dvojnasobne znechucen. Ac pivar, tak Veltlinske (zelene) mam taky rad a urcite si na ni v duchu pripiju, az zas nejake nacnu.
OdpovědětSmazatPaní novinářka s velkým P i N. Jednoznačně minimálně evropské úrovně hlavně ve znalostech o arabském světě a Blízkém Východu. Už teď chybí. R.I.P.
OdpovědětSmazatByla to vynikající novinářka...pro její komentáře k světovým událostem jsem si kupoval Literární noviny a po jejím nuceném /?/ odchodu jsem ji pravidelně četl na internetu...bude nám chybět...čest její památce..
OdpovědětSmazatTereza byla nucena odejít nejen z Literárek, ale i z Primy, když ji (tu Primu) koupila americká hlásná trouba "deep state" stanice CNN.
SmazatPo tom vyhazovu jsem každý den šmejdil po netě, kde se Tereza objeví, a teď tohle. Její výjimečné analytické schopnosti měly velký vliv na skupinu lidí, kteří jí pravidelně sledovali a ti zas tyto poznatky šířili dál.
SmazatSpravedlnosť nie je. Vynikajúci odchádzajú, šmejdi zostávajú. To sa mi potvrdilo u smrti profesora Svitáka, alebo p.Ransdorfa. U Terezy to bolí oveľa viac. Bola už jedným z posledných ... z tých najvzácnejších. R.I.P
OdpovědětSmazatKáva mi už nebude tak chútiť ...
OdpovědětSmazatPaní Specerouvou jsem bohužel osobně neznal. Vždy jsem rád četl její články. Bude mě zde chybět, čest její památce.
OdpovědětSmazatbude nám chýbat
OdpovědětSmazatJiH - R.I.P Rest In Peace nebo taky Requiescat In Pace odpoočívej v pokoji...
OdpovědětSmazatŽe to ale trvalo!
OdpovědětSmazatChápu...U stranického plátku nejde nic uspěchat...
Moc děkuji za nádherné vzpomínky panu Schneiderovi, Davidovi, Lence Procházkové, Michailu Stavrevovi, panu Dvořákovi za ukázky Káviček...
Panu Oberreiterovi bych vzkázala, že jeho velkoústý slovník by paní Tereza patrně označila jako fascinující...
A taky,že to Zviřàtko rozhodně nebylo pro pobavení, bylo podáváno jako sklenička čisté vody ke kávě...Aby ty zprávy se čtenářem nesekly.
A možná i jako takové upozornění: Nezoufejte, ten svět je sice někdy děsnej, ale ve zvířecí říši všechno funguje jak fungovat má.
Terezko, jsi sice o 17 let mladší než já, ale hodně jsem se od tebe naučila...Nikdy jsem se nesetkala s hodnějším člověkem!
Děkuji, že jsem tě směla poznat.
Její postoje byly nad slunko jasné. Stála vždy na straně pravdy a lásky, čímž usilovala o návrat těchto drahokamů do života naší společnosti. Čest Tvé památce Terezo
OdpovědětSmazatŠkoda každého dobrého člověka co bojuje proti svintstvu co se děje rád jsem četl její články.
OdpovědětSmazatŠkoda je dobrého člověka! Čest památce Terezy Spencer...
OdpovědětSmazatTakoví by neměli odcházet, takové potřebujeme. Přesto, že mezi námi byl vlastně jen vztah autora a čtenáře, tak mi bude chybět jako kamarádka. Kvetou mi na zahrádce petrklíče, v duchu je věnují jí.
Smazat„O nás jim nejde.“ Ursula už Čechům zase spílá. Neuvěříte, proč. A politici reagují:
OdpovědětSmazathttps://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-O-nas-jim-nejde-Ursula-uz-Cechum-zase-spila-Neuverite-proc-A-politici-reaguji-619930
Nedivim se ji, ze se ji libilo na Blizskem vychode. Za socialismu jsem byl, coby buzerovany za to, ze jsem jako jediny pred r. 68 v CSSR vystoupil ze strany, a to az do me emigrace v r. 87, v Egypte, Syrii, Libanonu, Turecku, vse nadherne dovolene a nadherni lide. Po r. 2000 v Egypte, Tunisu, Maroku a Iranu, neni lepsi dovolena nez u muslimu. Jsou to bajecni lide, kam se hrabou krestane. A to poznala jednoduse i ona. KSCD
OdpovědětSmazatSuchou stezku a slunce nad hlavou, Terezko. Je mi žalno. Moc.
OdpovědětSmazatJak se říká, škoda je jen dobrého člověka a Terezy Spencerové je velká škoda!
OdpovědětSmazatČest její památce!
JiB
Škoda je jen dobrého člověka a Terezy Spencerové je velká škoda!
OdpovědětSmazatČest její památce, její fantastické články mi budou moc chybět.
Nechce se mi věřit, že její smrt byla přirozená.
Loni touto dobou tragicky zahynul Miroslav Pohlreich - také skvělý analytik, teď Tereza...v době,kdy se dá i pomocí obyčejného Hepatynu nafingovat infarkt. Při dnešních možnostech spec.sluzeb. při tom, jak moc vadila oficiální propagandě, kdy obnažovala mizerii nájemných brků, se mi nechce věřit že v 55 odejde sám od sebe takto vitální člověk. Škoda ji.
Zdr. JiB
Statečné lidi budeme ještě velmi potřebovat, v přicházející totalitě "nařízené lásky", odpůrci budou na black-listech, tajné služby už připojují "černé skřínky" k netu, atd.
OdpovědětSmazatTereza byla jako Jan Hus, mluv pravdu, žij pravdu, šiř pravdu...
Bude tu chybět, ale káva bude vždy chutnat lépe při vzpomínce na ni. Dělala co mohla, aby svět byl lepším místem, díky jí za to.
Myslím si ,zda jí nebylo pomoženo.souhlas s názorem
SmazatSlušní a upřimní lidé to mají vždy těžké. Její články byly jako perly. Odpočívej v pokoji. Prapra děda.
OdpovědětSmazatZNALA,UMĚLA A VĚDĚLA....TAKOVÝCH LIDÍ UŽ V ČECHÁCH NOHO NENÍ.....
OdpovědětSmazatTo její "fascinující" mi bude moc chybět.
OdpovědětSmazatKdysi jsem mohl jít k Tygrovi a vidět Hrabala u piva. Nešel jsem tam, protože jsem nechtěl dělat dav kolem stolu. Stejně bych neměl příležitost ptát se a tak mě to ani s odstupem času nemrzí.
OdpovědětSmazatS odchodem Terezy Spencerové vzpomínají lidé na to, jak se s ní setkávali u stolu ve vinárně v Rumunské ulici. Kdybych to byl býval věděl, zkusil bych tam alespoň jednou zajít.
Rozdíl těch dvou situací je v tom, že Bohumil byl pro mnohé pouhé chlubítko (byli jsme tam a on cosi, lhostejno co, říkal), kdežto Tereza byla zdroj jinak obtížně dosažitelných informací.
Její ranní kávičky nebyly ledabyle vydolované z internetu, ale zkratky za nimž byla hluboká znalost. Stačí se podívat na tento záznam z její besedy ve Štětí: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=749226 ...fascinující, jak říkala.
To video objasňuje, proč ji nezávislá media "nemusela" a proč Terezu bude nezávislý občan dlouho postrádat. Jiří Jírovec
Tereza bola jedna z mala novinarov ktori maju svoj styl a triezvy pohlad na svet a dianie okolo bez predsudkov. Sposob akym sa prihovarala k svojim citatelom bol jedinecny, "Cest jej pamiatke"!
OdpovědětSmazatJejí články jsem vždy četl s velkým zájmem. Nicméně překvapuje mne, ( i u mnohých jiných mezery v životopise) . Na Wikipedii není uvedeno ani místo narození, ani rodné přijmení či jak přišla ke jménu Spencer. Po pravdě je s podivem, jak může být napsán tak nedostatečný životopis žurnalistkou.
OdpovědětSmazatJinak že politici vynechávají své členství v KSČ před rokem 89, případně místo střední školy kde maturovali ( Vojenské gymnázium - pan Jaroslav Kubera) a ohání se školami které nedostudovali jako svou Alma Mater ( pan Kubera nedostudoval 2 VŠ) . Od politiků ČR se nedá nic moc očekávat, žurnalistka /ta by neměli ve svém životopise vynechat nic - když se živí psaním o jiných.