O učení dějepisu v České televizi

Jiří Jírovec

3. 4. 2020

ČT připravila pořad, v němž se "Populární youtuber a influencer Kovy vydává na dokumentární roadmovie napříč českým školstvím, aby pomohl hledat řešení problému selhávající výuky moderních dějin." 

Nu což, záběry měst z dronů jsou pěkné, Kovy se projel po Česku a do úmoru dělal selfíčka.

To vše ale nemohlo zakrýt absenci jakékoli myšlenky.

Studenti, kteří vědí o moderní historii velké kulové, s ničím převratným přijít nemohli.

Kovy buď neví nebo si netroufne jít alespoň trochu proti proudu, protože si nebude kazit pěkně rozběhlou živnost influencera.

V pořadu nebyla zmíněna nutná (i když ne postačující) podmínka pro změnu:

Učitel musí mít kuráž říct, že naše moderní historie je fascinující, a současně studenty varovat, že jim bude rozbíjet obraz, který do jejich hlav cpe propaganda.

První republika je passé. Tatíček Masaryk mladé nezajímá. Její historie je dramatická, jenže kdo si troufne učit o hospodářské krizi, krizi, střílení do stávkujících (které nasralo V+W do té míry, že přešli od "bezpředmětného humoru" k sociálním otázkám), o fašizující pravici, cenzuře, nebo levicové orientaci značné části inteligence.

Období 1948-1989 je pod klatbou.

Zákon o protiprávnosti režimu jedné strany dal vzniknout influencerům, kteří provozují svoji živnost pod hlavičkou Ústavu pro studium totalitních režimů.

Učitel dějepisu si netroufne mluvit otevřeně  o období 1946-1953.

Musel by totiž začít Churchillovým projevem ve Fultonu, který zahájil Studenou válku.

Musel by mluvit o snaze Západu rozvrátit tehdejší ekonomický systém, který vznikal v rámci vlivu SSSR.

Musel by mluvit o Stalinově teorii zostřování třídního boje a zmínit úlohu polského plukovníka Jozefa Swiatla, agenta CIA, který měl na starost bezpečnost v Polské sjednocené dělnické straně.

Musel by upozornit na posílání agentů chodců přes hranice, na špionážní akce i na balonové akce, které šířily letáky. 

Mohl by dodat, že CIA, která tyto akce organizovala, si vymohla opětovné utajení materiálů, když byly po padesáti letech deklasifikovány.

Mohl upozornit na to, že měnová reforma v roce 1953 nebyla v Evropě ojedinělá.

Provedla ji většina evropských států.

Ta české byla spojena se vznikem bezplatné lékažské péče a univerzálního důchodového systému.

Zároveň byl zrušen přídělový systém potravin. Šlo tedy o komplexní záležitost, která se nedá zjednodušit výrokem, že Zápotocký lhal, že měna nebude a na demonstrace v Plzni a Ostravě.

Kovy mluví s mladíkem, který studoval v USA, kde prý se historie učí jinak a žáci psali eseje na dané téma.

Vsuvka 1

Eseje nejsou samospasitelné. Jan Čulík z Britských listů se nedávno pochlubil, že svým studentům na University of Glasgow promítl jakýsi film s Oldřichem Novým a oni napsali zasvěcené studie o životě v Československu.

Žádnou z těch prací nezveřejnil, takže nelze odhadnout, na které straně katedry jsou větší blbci.

Vzrušujícím tématem by pro českého studenta mohl být vztah mezi režimem a piloty, kteří se po válce vrátili z Británie do Československa. Co bylo dřív, jejich reakce (čti: boj proti komunistům v očekávané třetí světové válce) nebo nedůvěra režimu k nim?

Kdyby se učitel nebál, mohl by zajímavě mluvit o tom jak se vyvíjela česká kultura.

Jak ji poznamenala počáteční potřeba vzbudit nadšení pro budování nové společnosti.

Jak se již na konci padesátých let situace změnila.

Vznikl Semafor, začali Vodňanský se Skoumalem a rock'n'rollové skupiny, přišel Činoherní Klub i Divadlo na zábradlí.

Agitky o tom, že traktor zvládne víc než jeden koník přestaly být zapotřebí a ke slovu se dostali mladší tvůrci se svými nápady.

Mohl mluvit o české kultuře v kontextu evropských generačních tlaků šedesátých let.

Studenty by mohl zajímat Werichův názor, že se prezident Novotný v roce 1960 uklidnil, když Československo, jako první na světě dovršilo výstavbu socialismu a do názvu republiky přibylo jedno "S" a on přestal šťourat do kultury a opatřil si svého "Čapka", tedy spisovatele Jana Procházku.

Pod hlavičkou Revolučního odborového hnutí na Přírodovědecké fakultě existovala v roce 1960 skupina Sputnici.

Dalo by se zajímavě vykládat o tom, že rock neměl na růžích ustláno ani v USA, protože samotný název měl v černosškém slangu význam "povalit a pomuchlovat" a Elvisovy pohyby pánví hrozily být příliš instruktivní pro spořádané jinochy z Bible Belt States.

Učitel mohl vysvětlit, že konservativní část společnosti reaguje všude zhruba stejně a že Ed Sullivan měl problémy s uvedením The Beatles ve svém pořadu, ledaže vystupovali v černých oblecích, aby nepopudili.

Zajímavě lze mluvit i o používání angličtiny v neanglickém prostředí.

To nebyli jen komunisti, kteří ji omezovali, svůj jazyk si chtěli chránit i Francouzi a Quebečané.

Francouzský Elvis, Johnny Hallyday, zpíval francouzsky.

Pavel Bobek začal zpívat česky, když mu kamarádi řekli, že je blbej, protože mu publikum stejně nerozumí a kdyby měl české texty, tak by měli jejich autoři příjem.

Vsuvka 2

Existuje docela zajímavá práce  "Pronikání západní hudební kultury do Československa" Je v ní mimo jiné tato pasáž:  "[…] zhoršení mezinárodní situace, kdy v polovině roku 1960 sestřelila SSSR západní letoun U2, který zaletěl nad jejich území, studená válka se stupňovala a v Československu ještě více vzrostl strach a odpor ze všeho západního, tudíž i nově pronikající rock'n'rollově znějící hudby."

Je to nenápadná prasárna první třídy. U2 nebyla západní, ale čistě americká špionážní letadla, která létala několik let nad Sovětským Svazem. Po nějakou dobu byla nezasažitelná, protože létala ve výšce 20 km. Termín "letoun zaletěl" má naznačit, že šlo o omyl. V důsledku sestřelení tohoto letadla  byla zrušena schůzka mezi Eisenhowerem a Chruščovem v Paříži.

Fascinující jsou celá šedesátá léta.

Nejen kulturně, ale i politicky, protože vlastním vývojem prošla i komunistická strana. Rehabilitace komunistů postižených v padesátých letech vedla ke vzniku opozice, která nakonec svrhla Novotného a dovedla zem k srpnu 68.

Úžasné téma představují geopolitické hrátky, provozované beztrestně velmocemi.

Srpen 1968 se netýkal nějakého Dubčeka, ale obavy sovětského vedení, že vývoj v Československu může pootevřít dveře,do nichž by NATO rádo vsunulo svoji botu.  

O padesát let později vidíme, že NATO k tomu využívá každou příležitost.

Srpen 68 bude snadněji uchopitelný, bude-li studován na pozadí invaze USA v Panamě.

Tam se ovšem bombardovalo naostro a obětí bylo několik tisíc.

Nový panamský prezident tehdy složil přísahu věrnosti svému lidu na americké vojenské základně, což je důkaz, že srpen 68 byla zbabraná akce, protože Dubček zůstal ještě rok u kormidla..

Učitel by mohl mluvit o českých spisovatelích a jejich pověstném IV. sjezdu v roce 1967.

Komunisté Vaculík, Kohout, Procházka, Goldstüker, Klíma, Liehm a Kundera tehdy naštvali stranickou delegaci vedenou Hendrychem, která práskla dveřmi.

Naše moderní historie je fascinující, ale nelze o ní mluvit otevřeně. Riziko je často existenční.

Kritické myšlení je absolutně vyprázdněný pojem.

Z hlediska moci je ideální, aby občan přijímal propagandu s (falešným) pocitem, že ji kriticky promyslel.

To je případ propagandy, kterou šíří Britské listy: Když přijmete, co říká Čulík, Dolejší,

Kartous a potažmo britský The Guardian, znamená to, že umíte kriticky odrážet jakékoli jiné (škodlivé) informace.

Bůh chraň Česko před influencery, tedy před lidmi, kteří se tváří, že jsou jedni z nás (Kovy a studenti přece jedno jsou), ale nejsou víc než dobře vybraní propagandisté nebo reklamní agenti, zaměření na příslušnou cílovou skupinu.