Reklama

čtvrtek 7. května 2020

Jak oslavit Květnové vítězství?

Jiří Pondělíček
7. 5. 2020
Jistěže, nejtradičnější a nejtransparentnější způsob je vzpomínkový a pietní akt u památníku, který se takové události ať už v celostátní nebo místní míře týká. Zatím je to dobré. Zatím to ještě jde, zatím nám ještě nějaké ty pomníky na boje v Květnu 1945 zůstaly. Pokud ale sledujeme veřejné dění, pokusy o přepsání dějin a to dokonce na celoevropské úrovni no a také různé pomníkové války našich dnů, musíme se cítit přinejmenším znepokojeni.


Řada lidí má sklon nějaké ty pohyby pomníků podceňovat s tím, že vlastně o nic nejde. Stará veteš, kus kamene, kus bronzu, nějaká jména. Koněv? Pryč s ním, vždyť to byl stejně rusák a bolševik k tomu! Vlasovci? Proč ne? Vždyť na tom nesejde a Prahu zachránili! A buďme přece velkorysí k našim bývalým spoluobčanům německé národnosti, vždyť ti esesáci jsou také oběti války! Fučík v panteonu Národníkho muzea? No to snad ne?! Ven a šup do panteonu s Francem Josefem! A vůbec, jak to, že Praha nemá pomník Marie Terezie? Ostuda! A honem honem ať mají obce v pohraničí památníky obětem poválečného násilí! Nevinní civilisté! To podezřelé tetování v podpaží bylo jistě jen náhodné. A ty zbraně jim určitě podstrčili zlí Češi! No a aby toho nebylo málo, rostou nám po městech pomníky Habsburků a na Staroměstském náměstí jako projev nebetyčného lokajství mariánský sloup, oslavující vítězství habsburského trůnu a katolického oltáře nad protestanskými reformátory včetně českých kališnických, českobratrských a evangelických rebelů. Neteční to nechávají být, lokajíčkové halasně tleskají.

A tak jsme na jedné straně chlácholeni jak vlastně o nic nejde a jak sebevědomě tím vystupujeme. Na druhé straně jsou pomníky připomínající nevhodné odbojáře a spojence odstraňovány a nahrazovány památníky jinými, právě opačného významu. Atak se nám po vsích objevují pamětní desky esesáků, volkssturmannů a fanatických nacistů. Památníky padlých vojáků wehrmachtu a SS s jasně velkoněmeckou symbolikou ( Příchovice), problematických jednotek které po spolupráci s nacisty a účasti na perzekucích obyvatelstva na poslední chvíli přešly k některým protinacistickým formacím v zájmu vlastních cílů. ( Řeporyje). Pokoutně se tomu všemu říká změna paradigmatu, skutečný stav věcí je národní kastrace. To je to, oč tu běží, jak pravil klasik.

Ti prozíravější lidé s větším rozhledem a hlubšími znalostmi už vědí o co jde. Nejedná se ani o Rusko a jeho přpadné reakce, nejde ani o bolševiky, komunisty ani jiné politické strany a vůbec už nejde o proklamované vyrovnání s minulostí a pravdivé poznání historie. Jde o nás, Čechy. O nás, občany České republiky. O to, jak se budeme k vlastním dějinám a kultuře stavět a jakou si budeme budeme budovat vlastní sebeúctu. Co všechno si necháme líbit od nadnárodních elit a domácích fouňů elitářského smýšlení a lokajského ducha. O to tady běží.

Takže, připomeňme si a důstojně oslavme vítězný 8. květen Ať už venku u některého památníku, který nám ještě zbývá, nebo v srdci, v soukropmí, v kruhu rodiny a přátel. Vzdejme čest těm, teří se o toto vítězství a osvobození zasloužili, ať už hovořili jakýmkoli jazykem ať nosili jakoukoli uniformu. Ať to byl prostý vojín, poddůstojník, důstojník nebo generál. Ať to byl třeba civilista z hnutí odporu. Těch všech si važme. Nebuďme jako ti fanatici, kteří na svých vlivných místech přepisují dějiny a hanobí památku těch, kteří za nás bojovali a mnohdy trpěli a umírali. Budeme si tím více vážit sami sebe a to za to stojí!

Jiří Pondělíček, Národní socialisté

16 komentářů :

  1. No co dodat, asi nic. Ve věku kdy už nějaká rychlokvaška z Dvořákovic lžitelevize nemá šanci změnit mé vidění světa, oslavím výročí vítězství SSSR nad fašistickým Německem tím že jsem si dneska koupil pěknou kostičkovou košili, červeno modro bílou. Rudou košili se srpem a kladivem nikde neměli, tak snad příště. Hej hou rudý dědeček

    OdpovědětVymazat
  2. noviczech
    ...tato doba se vůbec projevuje jako doba vychcánků a podvodničků, doba kdy se daří zlodějům a lumpům a aby jsme si jo extra nevyskakovali a nereptali tak nám nasadili "politickou roušku" na hubu a musíme držet krok a hubu! Jen ...jak dlouho, že, nic netrvá věčně!!! : - ))

    OdpovědětVymazat
  3. Clanek je dobry.
    A heste se hukaze.

    OdpovědětVymazat
  4. Pane Pondělíčku, SNAD DEVÁTÝ KVĚTEN, NE? Máte tam závažný překlep, nebo...
    Osmého května se spojenci postupující od západu pokusili přijmout německou kapitulaci sami, jenom s nedůstojným symbolickým zastoupením hlavního vítěze nad Německem - Sovětského svazu... což SSSR nepřijal a tak kapitulace byla, podle Moskevského času opětovně a platně podepsána (poctivě vůči SSSR) podepsána až 9. 5. 1945... kteréhož to dne bylo osvobozeno hlavní město ČSR, Praha! Devátého (slovy devátého) května 1945.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On si Pondělíček protiřečí v mnoha bodech nej v datumu oslav. Na jednom místě se pohoršuje nad Českým obrazoborectvím cituju: "...Řada lidí má sklon nějaké ty pohyby pomníků podceňovat s tím, že vlastně o nic nejde. Stará veteš, kus kamene, kus bronzu, nějaká jména...". Pak na jiném místě pokračuje: "...aby toho nebylo málo, rostou nám po městech pomníky Habsburků a na Staroměstském náměstí jako projev nebetyčného lokajství mariánský sloup, oslavující vítězství habsburského trůnu a katolického oltáře nad protestanskými reformátory včetně českých kališnických, českobratrských a evangelických rebelů. Neteční to nechávají být, lokajíčkové halasně tleskají...". Ať připisuje mariánskému sloupu postavenému na počest obětem moru jakýkoliv význam, ten tam dávno byl a byl odstraněn na základě jeho prvního citátu. Myslím že je tedy nějaký rozdíl, když se jedná o obnovu památníku, který zničil na základě jeho prvního citátu a mezi novodobými paškvily nainstalovanými na základě družby s "dobrodinci a osvoboditeli" Čech, který užívají teď své uznání Českého lidu podle jeho druhého citátu.

      Vymazat
  5. Ráno jsem se zapomněl a pustil na 15.vteřin rádio. Nějaký třicetiletý historik-politolog zasvěceně pronesl , že Američané mohli být před 9.5.dávno v Praze a osvobodit ji před Rudou armádou. Dál jsem neměl sílu to poslouchat a dnes je opět s americko-českými médii konec. Do budoucna to nevidím úplně optimisticky. Pravicová SPD, která má páteř a nebojí se říkat pravdu má velmi nízký koaliční potenciál a takových hrdých a férových lidí, které nezajímá jen vlastní bydlo je už pomálu. I to referendum by zřejmě nedopadlo nejlépe, když vidím jak jsou všichni utaháni na "vařené nudli". Musel by se stát zázrak ve stylu kamarádství Kateřiny Konečné a Ivana Davida.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takovému mudrlantovi který pronesl větu jak jich rusi drze přišli okupovat, jsem jednoduše a bez dlouhého vysvětlování, kterému by stejně porozumět nechtěl, řek kdyby vaši "osvoboditelé" nešpekulovali a nenechali vás toužebně čekat a krvácet, nemuseli přijet rusové vás "drze okupovat".

      Vymazat
    2. Demarkační čára nedovolila Američanům osvobodit Prahu! Víte co by se stalo, kdyby tuto čáru někde porušili Rusové na americkou stranu!?

      Vymazat
    3. Je jisté, že svět je rozdělen, dle dohod mocností. Po válce měli USA silnou pozici v podobě A-bomby, ale SSSR zase měl svoji armádu v půlce Evropy a západ se obával, že měl sílu pokračovat až k Atlantiku. Vyjádřením těchto silových poměrů, bylo dohodnuté uspořádání Evropy.
      Dnešní házení dobra na jednu mocnost a zla na jinou, je práce ve službách mocnosti, která by chtěla dohodnuté uspořádání změnit, samozřejmě, ve svůj prospěch. Snaha o změnu je legitimní, svět se mění, nic není na věky. Ale naše stavění se za zájmy jedné mocnosti a plivání na jinou, obecně oslabuje náš „koaliční potenciál“, tedy jednoznačně nás poškozuje. Konkrétně, posluhování americkým zájmům, v zachování USA jako jediné světové mocnosti, není v zájmu menších států. Tuto situaci zažíváme v současnosti a vidíme, že se vyznačuje neomezenou nezákonností a bezprávím. Pro menší státy je přijatelnější vyvážené mocenské prostředí, kdy existuje konkurence mezi mocnostmi a z toho vyplývající, civilizovanější vztahy k menším státům.
      To jsem ještě nezmínil směřování euroatlantické civilizace k likvidaci národů a států a historický zájem Němců o naše území. Toto vše nás vede k tomu, že naším národním zájmem, je udržet si dobré vztahy s Ruskem a podporovat jeho účast na evropské politice. P.K.

      Vymazat
  6. Pro ČR je ještě jeden významný den a dokonce je tam památník ukončení války na našem území u Milína. Čest všem obětem genocidních válek za vítězství kapitalizmu.

    OdpovědětVymazat
  7. Ano je to třídní boj Čeští náckové se děsí že by se mohl navrátit socialismus. Oslavit vítězství by se mělo 9 května protože to jsou fakta.

    OdpovědětVymazat
  8. Ti co válku a německé nacisty i teroristická bombardování českých měst amíky přežili, vzpomínají dnes spíše se zármutkem, že se nepodařilo, dokonce ani v česku, natož na Západě, nacismu a rasismus vykořenit. Lidstvo mohlo být o pár století již v budoucnosti, neb MÍR ve Světě by přinesl pokrok - viz Čína a někdejší SSSR či nynější Rusko, které svůj rozkvět na míru postavili. Západ naopak staví svůj pokrok na válkách, neb propadl víře, že jen když nadělá hromady mrtvol, zlepší svoji techniku masového vraždění a teroristického vyhlazování měst a národů, pokročí blíže k roli světového hegemona. V tom je ten rozdíl mezi Východem a Západem. Východ zabíjí války, Západ naopak Mír. A co Vy, myslíte si také, že války jsou cestou k pokroku lidstva a nebo naopak mírové soužití národů a států je budoucností Světa. Zatím stojíme pevně s Bruselem na straně neonacismu a rasismu a jsme pevni ve víře, že masové vraždění druhých lidí nám přinese štěstí a hlavně bohatství. No, že budeme historii zatraceni a nikdy spaseni, to nechme na bedrech svých potomků, dětí a jejich dětí! Pokud po našich válkách ještě nějací potomci budou. Kapitál se raduje, lidé se rmoutí! Kdo nakonec v boji o Svět vyhraje, vrazi, nebo lidé?

    OdpovědětVymazat
  9. Slavím zásadně 9 května,já se za osvobození ČR Rudou armádou nestydím.

    OdpovědětVymazat
  10. Zdál se mi scifi sen, oslava vítězství muslimů. Už jsme měli v každé rodině korán i modláček, ve škole se vyučovala arabština, její písmo dělalo ďětem stejný problém, jako prarodičům azbuka. Konšelé závodili v bourání kostelů s vystavbě mešit. Kulturu čekal maraton v ničení zobrazení lidí a všeho minulého. Ústav Paměti byl garantem úplně nové historie. Vše se zdařilo, vždyť to nebylo poprvé. Naštěstí jsem se probudil.

    OdpovědětVymazat
  11. Nové dějiny naší země a Evropy byly již mnohými "historiky" pracujícími v cizím žoldu napsány,placenými a přičinlivými "vykladači" jsou ochotně vykládány a tak postupně nasunovány do podvědomí lidí.

    A to je konec české republiky.

    OdpovědětVymazat
  12. Dáno 8. května 2020 6:38, zadávám podruhé:
    Dík, pane Pondělíčku. JiH

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.