Reklama

neděle 10. května 2020

Kapitalismem od socialismu k socialismu

Jiří Vyleťal 
10. 5. 2020 e-Republika
Ať už je náš kapitalismus cestou od socialismu k socialismu, či něčím jiným, nebude-li mít za svůj konečný cíl dobro a blaho všech, bude nakonec jen blouděním v kruhu „ismů“ s konečnou ve stanici Zmar.


V éře reálného socialismu (1948-1989; dodávám pro mladší čtenáře) u nás zdomácnělo rčení: „Socialismus je trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu“. Éra to byla neveselá, a zpočátku - leckdy i později - až tragická, ale zároveň to byla i éra sladké nevědomosti. A tak nás tehdy nenapadlo, ba napadnout ani nemohlo, že bude stačit pouhých třicet let, abychom někdejší rčení obměnili a sami sebe se zeptali: „Není kapitalismus trnitou cestou od socialismu k socialismu“?


Překvapivé poznání

Nevím jak jinde, ale u nás katolíků si potrpíme na následující přísloví: „Chceš-li Boha pobavit, vyprávěj mu o svých plánech.“ Dosud jsem měl zato, že se vztahuje k ryze osobním předsevzetím, ale teď už vím, že jeho platnost má celospolečenský charakter. Lhostejno, věří-li kdo v Boha, nebo ne. A skutečně, už hodně dlouho to tak vypadá. Vždyť naše plány, v časech někdejšího režimu pečlivě skrývané, i předsevzetí pozdější, přijatá v dobré víře po jeho pádu, vzaly vesměs všechny za své. Však i dnes, v čase koronaviru, jako by to na krkolomnou cestu od socialismu k socialismu nejen vypadalo, ale tak i bylo.

Jen se podívejme, po čem se v současnosti volá. Kdyby dnes spadl z měsíce někdo, kdo tu ještě v osmdesátých letech byl, nevycházel by z údivu nad nynější společenskou poptávkou po tom, čeho si tehdy ani nevšiml. Taková to byla samozřejmost. Potravinová soběstačnost, státem řízené podniky, domácí výroba všeho, co se doma vyrobit dá, dostupnost zdravotnických služeb, dostatek zdravotnického personálu apod. Znovu bychom také chtěli mít účinnou kontrolu nad hranicemi i lidmi, kteří k nám přicházejí, polehounku přestáváme ohrnovat nos nad prací lidských rukou a – věřte nebo nevěřte - nakupujeme v Hornbachu dosud nevídaná kvanta zeminy a počínáme pěstovat zeleninu v truhlících na balkóně!

Pochopili jsme dokonce, že slabý stát je k ničemu. A také, že jedině stát centralizovaný dokáže být akceschopný na rozdíl od státu rozebraného na prvočinitele, tedy toho liberálního. Znovu si pohráváme s myšlenkou centrálního plánování, poučeni neschopností státu vyrobit něco tak technologicky „náročného“, jako jsou roušky přes pusu. Což nám - kteří si nemilovaný režim ještě pamatujeme – při hořekování nad kdysi váznoucími dodávkami banánů ve srovnání s dnešní neschopností vyrobit roušky zachraňující životy, připadá jako přirovnávat dětskou tahanici o bábovičky k válce.

Stále více bereme na milost naše zdravotnictví, které jsme si dosud nenechali (nebo nestačili?) zničit na anglosaský způsob, jenž u nás z důvodu neschopnosti být sami sebou platí za univerzální recept na dokonalost. Rovněž si pochvalujeme - včetně našich pravičáků z řad neprivilegovaného občanstva (jaký to div, že něco takového existuje!), že jsme ani ve věci všeobecného zdravotní pojištění nenásledovali příklad nejdokonalejší demokracie světa – rozuměj USA - kde nemá zdravotní pojištění 29 milionů občanů a dalších 30 milionů se „těší“ toliko pojištění částečnému.

Někdy si také říkám a čtu to ze rtů svých bližních - „íčařů“ coby obětí „schwarzarbeitu“, OSVČ, jimž jejich status nedovolí stonat, zaměstnanců třesoucích se před manažery, od nichž jim každou minutou hrozí výlet na pracovní úřad, a vůbec všech, kterým nezbývá než vzít prekarizovanou prací za vděk - co by dali za pracovní dobu od šesti do dvou, za zaměstnání bez rizika vyhazovu, za „bolševický“ zákoník práce, za všechny volné soboty a neděle a letní tábory pro děti skoro zadarmo. Ale možná by o to naši neprivilegovaní ani nestáli, protože je to tak dávno a za dnešního stavu sotva představitelné.

Ono to bez nadsázky – když si odmyslíme všechen ten konzum naleštěných regálů, z nichž si bereme stejně jenom tolik, co stačíme sníst a obnosit – vypadá, jako bychom onehdy, coby součást sovětského bloku, byli dál, než dneska, ba i dál než celý Západ. Jako bychom se my i s celým Západem – a to je myšlenka vskutku nestravitelná – měli vrátit tam, kde už jsme my, lidé východního bloku, jednou byli. Od kapitalismu k socialismu. Jak paradoxní, není-liž pravda?


Komunisté by se museli za břicha popadat

Je to pár týdnů nazpátek, co v televizi běžel film s názvem Teroristka. Viděl jsem ho jen malou část, snad čtvrthodinku, protože ten přístroj tak nějak z principu samotného nemám rád a málokdy u něj vydržím déle.

Pointa onoho filmu – jak jsem za tu krátkou chvíli pochopil – spočívala v tom, že jedna starší paní (Iva Janžurová) se kdesi na malém městě starala o jinou starší paní (Eva Holubová), která byla vážně nemocná. V městečku panoval správně liberální řád – řekl bych v pojetí mafie místních zastupitelů z řad tradičních politických stran (abych nikoho nevynechal) – takže pan starosta ochotně a rád vycházel vstříc vší bezohlednosti místních zlatokopů i té své. V hospodě vedle obydlí nemocné Evy Holubové se řvalo noc co noc a v půvabné okolní krajině s říčkou, kam vodívala Iva Janžurová svou vážně nemocnou přítelkyni, pořádal pan starosta se svou podnikatelskou suitou závody na terénních motorkách. (Laskavý čtenář, který občas zajde do lesa a nezřídka se na lesní cestě potká s něčím tak úděsným, jako je čtyřkolka či terénní motorka, si scénku snadno vybaví.)
Takto terorizována se nakonec ocitla Eva Holubová v nemocnici, kde už nevím jak dopadla, nicméně její kamarádka a pečovatelka Iva Janžurová se rozhodla jednat. U jakéhosi garážisty si obstarala zbraň a začala dělat pořádek… Dál už jsem to neviděl.

A víte, milí čtenáři, co na tom všem bylo tak poučné, jak dokáže být jen kouzlo nechtěného? Že komunisté – tedy ne ti falešní, kteří ze sebe přes noc udělali kapitalisty, ale ti pravověrní jako Milouš Jakeš - se museli smát, až se za břicha popadali a dechu se jim nedostávalo.

Vždyť Iva Janžurová – která samozřejmě za nic nemůže – jeden z hereckých symbolů událostí roku 1968 a touhy po vymanění se ze sovětského vlivu – se chápe zbraně, aby na způsob sedmi statečných prosadila spravedlnost v prostředí, které jsme si tu po vymknutí se z okovů Sovětů vytvořili.

No přiznejme si, není ten kratičký příběh zahraný Ivou Janžurovou, herečkou spojovanou s Pražským jarem 1968 i sametovou revolucí 1989, krásnou ukázkou toho, kam lidské plány také vedou a proč nejen skalní komunisty, ale i Boha mohou pobavit? Zejména pak ty, v nichž se s ničím jiným, než výhradně lidským, nepočítá? To se pak taková absurdita, že po našem socialismu, jenž byl trnitou cestou od kapitalismu ke kapitalismu, se z vytouženého kapitalismu stane neméně trnitá cesta od socialismu k socialismu, zdá vlastně logická.


Osudné viny

Do této chvíle mohlo mnohé, co jsem tu napsal, vypadat jako chvála komunismu, případně jako nostalgie po minulosti. Dosud však nebylo řečeno poslední slovo.

Ačkoliv se u nás mluví o předchozím režimu jako o komunismu, komunismem bych jej nenazýval. Daleko spíše bych mluvil o autoritativním socialismu, který ovšem vzhledem k tomu, že zde byla od srpna 1968 přítomna okupační vojska – byť po srpnu 1968 do chodu státu nezasahovala – měl blízko k diktatuře.

Na československém socialismu bylo mnoho dobrého. Leccos jsem zmínil výše, ale v kostce lze říci, že zde panovala vysoká míra sociální spravedlnosti, dostupnost školství a zdravotnictví pro všechny, byla odstraněna chudoba (doporučuji milým čtenářům, aby doma vyhrabali třídní fotky z třicátých čtyřicátých let - většina dětí je tam bosých, otrhaných, v oblecích o několik čísel větších - a pak je porovnala s třídními fotkami z let padesátých), byla zde velmi nízká míra kriminality a stát jako nástroj uplatňování moci fungoval.

Na rozdíl od státu liberálního, který je vysloveně kolbištěm soukromých zájmů, bylo socialistické autoritativní Československo státem, který se snažil uskutečňovat předem daný koncept. Např, když bylo potřeba stavět metro, přijímali se zaměstnanci a byly jim přidělovány byty (to si dnes opravdu nelze představit); když stagnovala porodnost – zvýšily se přídavky na děti a zavedly se bezúročné manželské půjčky; když ženy měly chodit více do zaměstnání – stavěly se školky a jesle.

K předchozímu odstavci však nutno doplnit, že toto všechno platilo, pokud občan takříkaje držel krok a ústa. Pokud se státní moci nějak vzepřel, vše výše uvedené pro něj buď neplatilo vůbec, anebo velmi omezeně. Nedal-li pokoj ani tak, čekal jej kriminál a v extrémním případě i smrt na následky vyšetřování. Asi před deseti lety jsem seděl u stolu s Milanem Hulíkem, známým advokátem, který za minulého režimu obhajoval chartisty. Bavili jsme se o tom, zda současný stát lze pokládat za stát právní. A on odpověděl asi takto: „Ale kdepak. To za komunistů, když jste odečetl povinné úlitby státní ideologii a nespravedlnost, jíž se stát dopouštěl na svých kriticích, se o právní stát jednalo.“--

Komunismus stejně jako náš někdejší autoritativní socialismus však v sobě měl i pořádný kus zla. Tím největším bylo, že byl ustanoven násilím. A jak víme, násilím se nedá prosazovat ani dobro všech dober. Zkrátka, komunisté si zpečetili svůj osud i projekt lepší společnosti už na začátku tím, že k uchvácení moci použili donucovací prostředky. Je vlastně div, že jim to vydrželo 42 let.

Nebylo to sice jenom násilí, avšak i další nástroje, které komunisté k udržení moci používali, jako protizápadní propagandu, cenzuru, školní osnovy zatížené ideologií, pronásledování církví a uzavřené hranice. To vše bylo s násilím, které jejich moc provázelo, neodlučitelně spjato. Dobře totiž věděli, že zlo, se kterým zem ovládli, se jednou postaví proti nim, a tak ze strachu, aby k tomu nedošlo, potlačovali každý odpor hned v počátku. Báli se a často ani neměli čeho.

Chtělo by se říci, že klidně mohli otěže povolit a cestování na Západ umožnit, aby se lidé přesvědčili o sociálních nejistotách, lidech bez domova, životech ve slumech, tragédiích způsobených drogovými závislostmi a propadnutím hazardu, aby viděli „zlatý západ“ s žebráky a bídu vyloučených lokalit. Tedy všechno to, s čím se doma – až na hodně, hodně vzácné výjimky – nemohli setkat. Jenže to si právě komunisté netroufli. Tak si byli nejistí mocí, kterou lidem vnutili, že i pouhé přesvědčení se na vlastní oči o tom, že jim komunisté o odvrácené straně „zlatého“ Západu nelžou, pokládali za ohrožení vlastní moci.

Existuje totiž jedna prastará moudrost: „Nepříteli se nevěří ani tehdy, když říká pravdu.“ A z ní plyne po násilí, jímž se provinili na lidech, kterým vládli, ještě jedna, druhotná vina našich komunistů. A sice, že totálně zdiskreditovali všechno to dobré, o čem byla výše řeč a co obsahuje pojem sociální spravedlnosti, který do myšlenkového proudu socialismu i komunismu patří. Zdiskreditovali i to, co se jim podařilo a paradoxně tím udělali všechno pro restauraci kapitalismu.

To je ten důvod, proč komunismus už nikdy nebude a proč, byť se u nás za jeho éry mnohé povedlo – a my to naši cestou „od socialismu k socialismu“ zase zničili – jej nikdo nazpátek nechce. (Malá poznámka: Kdyby naši současní komunisté z KSČM měli trochu filipa – ovšem toho antického, a ne současného – a pochopili svá provinění, přejmenovali by se. Pak by možná mohli mít nějakou budoucnost. Takto nemají žádnou.)


Závěr

Před pár dny, 3.května 2020, spatřil světlo světa otevřený dopis s názvem „Bez solidarity není imunity“. Podepsala jej řada známých a důvěryhodných lidí. Jen namátkou: Anna Šabatová, rodina Petra Uhla, Tomáš Tožička, Mikuláš Vybíral, Vladimír Špidla, Pavel Barša, Ondřej Slačálek… Podepsal jsem jej také a velmi rád.

Začali jsme povšimnutím a otázkou, zdali třicetiletá éra českého kapitalismu není cestou „od socialismu k socialismu.“ Přečteme-li si otevřený dopis, můžeme být s odpovědí hotovi. Všechny jeho body – je jich jedenáct – jsou realizovatelné pouze za stavu společnosti, v níž nemůže mít prospěch jedince, resp. zájmové skupiny, přednost před prospěchem celku. A to tedy opravdu nemůže být společnost kapitalistická. Celý dopis velmi přesně ukazuje směr, jímž se značná (a pravděpodobně stále rostoucí) část lidí u nás i jinde na západě ve svých myslích ubírá. Nepochybně je to nějaká forma socialismu, ale rozhodně ne ta s komunistickým karabáčem. Může však socialismus, ať už takový či nějaký jiný, stačit?

V minulém století se lidstvo velmi dobře poučilo o tom, co jsou „ismy“. Jedno mají společné: Všechny vědí, jak naložit se svými nepřáteli. Nacionalismus z nich nadělal lidi druhé třídy, fašismus je postavil ke zdi, komunismus je utrápil v gulazích, kapitalismus je nechává žít, ale jenom tak, jak chce on (a kdyby moc zlobili, tak dopadnou jako J.F.Kennedy nebo Martin Luther King, případně Julian Assange). A socialismus? Ten jim nařídí povinnou solidaritu.

Každý z „ismů“ pokaždé přišel s hotovým plánem, s uniformou, do níž se všichni měli navléci, lhostejno je-li někomu malá či velká. Nikoho nenapadlo přijít s tím, čemu už nějakou dobu říkáme – a stále větší část společnosti jako by tím začínala být oslovována – společné dobro. Což neznamená nic jiného, než dělat věci tak, aby prospěch jednoho nebyl neprospěchem druhého. V posledku jde o to zbavit se egoismu a lidského sobectví.

Je to snad náhoda či cosi jiného, leč nikdo to nečekal. Náš svět napadl virus a otevřel nám oči. Denně sčítáme své nakažené, své mrtvé a jsme pojednou donuceni vidět i to, co nám příroda v podobě klimatické krize ukazuje už pár let. Náhle poznáváme, že bez úsilí o dobro všech sprovodíme sami sebe z povrchu zemského, neboť jako neexistuje záchrana přírody jenom pro někoho, neexistuje ani koronavirová imunita pro vyvolené.

Ať už je náš kapitalismus cestou od socialismu k socialismu, či něčím jiným, nebude-li mít za svůj konečný cíl dobro a blaho všech, bude nakonec jen blouděním v kruhu „ismů“ s konečnou ve stanici Zmar. Nastal čas příležitostí se z kruhu „ismů“, z kruhu věčně se opakujících nadějí končících zklamáním, vymanit. Nepromarněme jej. Nemusíme dělat revoluci, jenom změňme smýšlení a všude, kde můžeme, podle toho jednejme.


45 komentářů :

  1. Pro náš americký kapitalistický vzor je naprosto trapná a diskvalifikující současná situace třeba s koronavirem. Ta nenáviděná socialistická Čína to zvládla, ale nadřazená řídící země světa (America First Again) nikoliv a na Čínu už svádí kdeco, nejenom svůj vlastní výrobek (Covid-19), ale i nedostatky zdravotnického materiálu dováženého z Číny. Nejhorší je ale skutečnost, že chybí i toaletní papír (také z Číny). V čem je vůbec ta vedoucí kapitalistická Amerika první (First)? Ve zbrojení, ve válkách, v podrazech, v počtu atentátů na vlastní prezidenty, prostě v čem?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V loupení a zabíjení bezbranného obyvatelstva.

      Smazat
  2. Alibistická hloupost. Žádný stát bez karabáče neexistuje a existovat nebude. Největší karabáč má USA, Čína, Arábie - všechno kapitalistické. Komunisti měli jen malou pomlázku. Největším trestem je přeci vyhazov z práce, drahé bydlení, energie, jídlo,škola, zdravotnictví. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdy by zrovna tímhle za komunistů trpěl. A hranice? K moři do Bulharska se dalo jezdit každý rok, teď všichni dřepí doma.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Osoby uváděné v článku jako "důvěryhodné"... Aha... to stačí. Šabatová a spol? Nein, Danke!

      Smazat
    2. 20:43 Přesně tak to jsou naši nepřátelé. Komunisté udělali největší hnusy v 50 letech. A teď na ně mají pro to fašouni bič. Měli se zříci gotwalda o omluvit se za 50 roky. A žádné přejmenování jim nepomůže dolejš a filip udělali z ksčm věci veřřejné 2 . Jedině nová opravdu levicová strana by byla dobrá. Ale nám levičákům to je stejně houby platný nebo jsme nuceni volit pravici aby nás nevčlenili do 4 říše a nezničili migrací. Protože pak by byl s Českým národem ámen.

      Smazat
    3. 21:53 Sice máte pravdu, ale proč komunisté udělali ty největší hnusy? Protože tajné služby ze západu jim nenápadně a chytře podstrkovaly materiály o zradě jejich členů, což nebyla pravda a tím oslabovali sílu vládnoucí strany. Dokonce to bylo tak dokonalé a chytré, že ještě dneska hlupáci kopou do komunistů, kteří ale pro lidi chtěli a dělali jen to nejlepší. Nyní svou prodejností dělají dobro jenom sobě, ale není to dokonalé ani chytré, naopak. Hej hou, rudý dědeček

      Smazat
    4. Rudý dědečku To je možné ale nikdy sem nic takového nečetl a to čtu hodně. O agentech co posílal západ přes hranice to jo. Máte naprostou pravdu komunisté stvořili zatím nejspravedlivější systém pro lidi.

      Smazat
    5. Bohužel po únoru 1948 nalezli do partaje - KSČ ti největší hnusáci, kteří obrátili tehdy své názory o 180 stupňů. Ti prznitelé sociální spravedlnosti pak hbitě otáčeli o pražském jaru, někteří stihli ještě otočku zpět do normalizace ,jiní už ne a z nich pak vzešel onen paskvil - tzv. "disidenti".
      Dnes tito bolševičtí sekerníci z let po r. 1948 jsou soudobí kapitalističtí sekerníci - třeba jako starostové či primátoři či jen řadoví pražští kavárenští povaleči, lháři a žvanilové, retrogarda českého národa ve službách neonacismu a diktatury kapitálu - jsou i ve vládě. Pane Babiši, moc vás lituji, že i verbež, patřící za mříže, musíte snést ve své vládě! Přeji Vám, abyste se dožil doby, kdy zavládne u nás zase humanita a nacisté nebudou voleni a dokonce bude nacismus jednou pro vždy vyzmizíkován!

      Smazat
    6. 12.27 Napsal jste pravdu dříve, než jsem se k tomu dostal já. Proto kontrasignuji. VĚTŠINA "OBRODNÉHO PROCESU" V 1968 byla protomajdanem a kdo vsadil svůj dostih k moci a korytům na nesprávné koně - prostě prohrál a někteří se dodnes nesmířili s tím, že museli PRACOVAT JAKO OSTATNÉ SPOLUOBČANÉ A ZA MZDY V ZEMI OBVYKLÉ... I JIMI PŘEDTÍM STANOVENÉ... pro "obyčejný lid". Dodnes to mnozí nerozdýchali...

      Smazat
    7. reakce na rudého dědečka

      Zpackaná operace Velký metař
      https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/zpackana-operace-velky-metar-40015361

      Chtěli dostat Slánského na Západ
      Veterán bojů na západních frontách František Ostrý začal v březnu 1951 pracovat ve zpravodajské organizaci čs. emigrace nazvané podle středoafrického kopytníka OKAPI. Sídlila v západoněmeckém Bensheimu a v jejím čele stál generál František Moravec se skupinou bývalých vyšších důstojníků čs. armády.

      Činnost OKAPI zaštiťovala zpravodajská služba ministerstva zahraničí USA a byla zaměřena na destabilizaci politického systému poúnorového Československa. OKAPI se snažila zpravodajsky mapovat veškeré dění ve staré vlasti s důrazem na podchycení opozičních a odstředivých proudů. K tomu především studovala otevřené zdroje (tisk a rozhlasové vysílání), které pravidelně monitorovala.

      Mužům z OKAPI proto při sledování čs. tisku neuniklo, že při oslavách svých padesátin 31. července 1951 neobdržel Rudolf Slánský blahopřejný telegram z Moskvy. Vzniklo podezření, že v očích Stalina ztrácí pozice, a po jeho odvolání z funkce generálního tajemníka ÚV KSČ v září 1951 se změnilo v jistotu.

      A právě tehdy se v hlavě operačního důstojníka OKAPI majora Františka Ostrého zrodil prazvláštní nápad: využít obtížné situace Rudolfa Slánského a nabídnout mu útěk na Západ. Na návrh Ostrého tak byla zahájena akce, která dostala později název operace Velký metař.

      Smazat
  3. Jakkoliv mám k minulému režimu výhrady, nemohu mu spoustu věcí upřít. Vybudoval za čtyřicet let infrastrukturu, ze které žijeme do dnes. Těm co dělali zajistil přiměřenou odměnu a vcelku slušné životní podmínky. To vše za podmínek, kdy vydával 6% HDP na obranu a bez dluhu státu, samospráv i občanů. Ano, museli jsme držet hubu a krok. Ale těm co se podvolili se nežilo špatně.
    Jenom stručná bilance. Ano, máme banány a přeplněné supermarkety. Můžeme cestovat po světě a máme něco, čemu někteří říkají svobodné volby. Ty se ale začínají silně podobat jednotné kandidátce národní fronty z dob socialismu. Ať se nezdržuji výčtem, současná politická scéna z 90% reprezentuje jedno a to samé. Vyšší integrace do EU, těsnější spojení s USA a konfrontaci s Ruskem, potažmo s Čínou. K tomu se přidává cenzura. Jako bonus jsme získali bezdomovectví, žebrotu, exekuce a astronomické zadlužení státu i občanů.
    Tak že shrnuto, není socialismus, jako socialismus. Ten minulý se mi zdá, přes všechny neduhy, o tři koňské délky snesitelnější, než ten budoucí.

    OdpovědětSmazat
  4. Autor se trochu mýlí.
    Komunisté neuchvátili moc násilím, ba naopak parlamentní cestou. Kdyby se tehdy dr. Beneš rozhodl jinak, byla tu velmi reálná hrozba Občanské války. A moc přebrali především proto, že oni jako jediní měli skutečný plán rozvoje země, ať se to někomu líbí nebo ne. Vzít si půjčku u lichváře - Marschalův plán - nikdy k ničemu dobrému nevede, jen k vyžírce pár osob. Ostatně něco podobného se přece děje teď. Přebrali moc i díky obrovským politickým chybám "opozice" ve vládě, ale především díky vůlí obyčejných lidí. Jedním z vyjádření názorů posledních bylo i ono památné hlasování v odborech 8000 ku 10, kde zdaleka komunisté neměli většinu! To nebyla žádná náhoda. Moc přebrali také díky tomu co "opozice" dělala za První republiky a jak se chovali kapitalisté, bankéři, velkostatkáři za války a vlastně i jak se začali chovat po válce. Oni si to, obyčejní lidé, velmi dobře tehdy pamatovali.

    Kdyby se KSČM přejmenovala, měla by to stejně denně na talíři, jako měla a má to "eM") a musela by se soustřeďovat právě i na tento problém. A rozhodně by jí to nepomohlo.

    To, co se stalo v roce 1989 bylo především výsledkem zahraničních událostí spolu s nespokojeností a prostého klamu. Ta nespokojenost byla velmi často různá, ale byla to platforma na které se mohli po "listopadu" "oni" spojit.
    Nikdo soudný nemůže vracet to, co už bylo. Jak jsme dopadli při takovém pokusu, vidíme za posledních třicet let, když jsme se vrátili do stádia "divokého" kapitalismu. Zásadním problémem tak je, jak zlepšit nebo změnit to, co se u nás děje. Ale když tak koukám po světě, myslím si, že jediná reálná možnost je zase "nějaká ta revoluce". Jaká a jakého druhu, to nemám ponětí, protože názory jsou až příliš odlišné a "jim" se daří držet nás rozdělené za každou cenu.
    Pokud se však "něco" nestane, pak se může klidně stát, že planeta Země přestane být vhodná k životu. Minimálně k tomu lidskému.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za tuhle poznámku. Autor už v samotném názvu se dopouští omylu. Dpufejme že ne záměrně. Kapitalismus je systém ekonomický. Socialismus je systém politický. Srovnává hrušky s jabkama. Kapitalismus bych srovnával s plánovaným hospodářstvým komunistů, popřípadě s RVHP. A Socialismus bych srovnával zas s jejich demokratismem. Třeba Americkým, nebo s tím v Chile, kam instalovali demokraturu Pinocheta. Co se týče Číňanů, tak ti mají takovej hybrid vzniklý skřížení psa a kočky:kočky: politický systém socialistický, hospodářský systém kapitalistický. Je to kříženec, který dokáže z lidí vymačkat maximum. Lidi držej hubu a nemíchaj se do politiky na ulici a v práci držej taky hubu a krok, jestli nechtě skončit taky na ulici se zacpanou hubou. A jestli se špatně oženili, tak budou muset držet hubu a krok ještě i doma.

      Smazat
  5. Aoutor je přesvědčen, že když se přejmenuje, už to nebude on. To je opravdu vtipné. Za důvěryhodné osoby považuje Šabatovou, všechny Uhly, kolik je jich kde výhodně zaháčkovyaných, Špidlu a dokonce i sebe. To vypovídá o všem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. jak si teda vysvětlujete přejmenování Cikánů na Rómy?

      Smazat
    2. 22.08 Na Cikánském světovém kongresu v Londýně 1971-1972 se jejich elita rozhodla pro přijetí nového KRYCÍHO JMÉNA - ROM... a služební Gádžové ho poslušně používají...

      Smazat
  6. https://ceskoaktualne.cz/2018/02/zpravy-ze-sveta/desive-svedectvi-z-europarlamentu-jsou-tam-sami-vitaci-migrantu-neexistuje-moznost-jak-bysme-tento-postoj-eu-zmenili/
    Evropský Titanic. http://www.vlasteneckenoviny.cz/?p=248242
    Platón před 1200 lety píše ve svém díle ÚSTAVA o cyklicky se střídajících formách společenského zřízení střídajících se vždy přesně v tomto pořadí:
    ARISTOKRACIE
    TIMOKRACIE
    OLIGARCHIE
    DEMOKRACIE
    TYRANIE
    a po zániku dotyčné civilizace znovu od začátku …

    OdpovědětSmazat
  7. Na velké politické kauzy dnes zapomeňte, říká muž, který zatýkal Nagyovou

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/na-velke-politicke-kauzy-dnes-zapomente-rika-muz-ktery-zatykal-nagyovou-104568#seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_req_id=b6mmg7hEIef-202005101327&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=

    Kdo je větší tunelář?

    https://www.email.cz/web-office/pCSjU_Z0xl2qlKOajTOA9VquSpFxMZxKyVjs_YenvNuQj4VkWgLS5hBH2skc0-ZVGV_ypcU/Tak%20u%C5%BE%20m%C3%A1te%20jasno.pps

    OdpovědětSmazat
  8. Typické myšlenky utopického socialismu. Nerealizovatelné. Přesvědčte miliardáře, aby se dobrovolně vzdali svých majetků, zisků ze svých podniků pro dobro a blaho všech, aby si lidé přestali závidět atd. NESMYSL!

    OdpovědětSmazat
  9. Četl jsem pozorně do chvíle,než autor příspěvku označil paní Šabatovou,početnou rodinu Uhlovců a Vladimíra Špidlu za respektované a uznávané osobnosti.Něco mělo asi být dáno do uvozovek.Buďto respektované,nebo osobnosti.

    OdpovědětSmazat
  10. Nedovedu si představit,že by majitel továrny nebo dolu,se vzdal ve prospěch společnosti svého majetku.Pravdou je,že si národ ještě pamatoval,jak před válkou bylo těžké najít práci,jak těžké bylo žít s tzv.žebračenek.Proto KSČ tehdy volila značná část obyvatel.Položím otázku: proč dnes nemáme osběstačné zemědělství,Proč máme ve státě bezdomovce?Proč máme nezaměstnané?Proč je tolik násilí a vražd?

    OdpovědětSmazat
  11. Tahle cenzura mě přijde až trapná.Kdo můj příspěvek bude schvalovat?Nemám právo psát otevřeně,bez zásahu cenzora?Nebo už není svoboda projevu,pokud není vulgární?

    OdpovědětSmazat
  12. Tzv. sametová začala Stbáckou provokací vůči studentům v centru Prahy a lži o "zabití" hodného, mírumilovně pochodujícího studenta tamtéž. Pokračovala uloupením republiky a rozprodáním všech jejích hmotných statků hrdinnými revolucionáři, pochodujícími tentokrát v převleku za poslance a senátory, prezidenty, členy vlády, soudce a primátory. Po 31 letech dekadentního ničení všech hodnot, na nichž stála pověst ČR, a s nimiž se ztotožňoval lid, sametová, zdá se, končí svatovítskými tanečky pražských pubertálních recesistů kolem soch a pamětních desek velikánů světových dějin. Jak je vidět, revoluce vyžírá v první řadě mozky svých strůjců, teprve pak přicházejí na řadu celé národy, bez ohledu na to, jak velkou úctou se těšily ve světě. Jediné ponaučení pro přeživší: barbary je možno pustit ke kormidlu jen po mnohaleté převýchově v kárném zařízení Guantanamo.

    OdpovědětSmazat
  13. Tzv. sametová začala STbáckou provokací vůči studentům v centru Prahy a lži o "zabití" hodného, mírumilovně pochodujícího studenta tamtéž. Pokračovala uloupením republiky a rozprodáním všech jejích hmotných statků hrdinnými revolucionáři, pochodujícími tentokrát v převleku za poslance a senátory, prezidenty, členy vlády, soudce a primátory. Po 31 letech dekadentního ničení všech hodnot, na nichž stála pověst ČR, a s nimiž se ztotožňoval lid, sametová, zdá se, končí svatovítskými tanečky pražských pubertálních recesistů kolem soch a pamětních desek velikánů světových dějin. Jak je vidět, revoluce vyžírá v první řadě mozky svých strůjců, teprve pak přicházejí na řadu celé národy, bez ohledu na to, jak velkou úctou se těšily ve světě. Jediné ponaučení pro přeživší: barbary je možno pustit ke kormidlu jen po mnohaleté převýchově v kárném zařízení Guantanamo.

    OdpovědětSmazat
  14. Když začínala e-republika, motalo se kolem mnoho lidí, kteří se přiznávali, že byli v ODS. Jevilo se mi, že tyto stránky chtějí pod kontrolu kritiku toho, kde nadšení budovatelé režimu totálně selhali. Je toho hodně, čemu se lze zasmát. Třeba označovat vstup vojsk VS za okupaci. Ví autor co to znamená okupace? Měli jsme tady po srpnu okupační správu s hromadným zatýkáním? Autor si to vymyslel v alkoholickém deliriu. Otevřený dopis s názvem „Bez solidarity není imunity“ může vyvolat záchvat smíchu. Šabatova a Špidla se podepsali osobně za bordel, který tady máme. Autor skloňuje autoritativní socialismus. Ať se zeptá mistrů na dílnách přímo šéfujícím dělníkům, co si oni dovolili před převratem a jak jsou přitisknuti ke zdi teď za demokracie. Zrovna nyní musí držet hubu a krok.

    Před kterýmisi volbami šířili výpravný několikastránkový leták o vzorových pravicových ženách. K tomu letáku přidávali CD s filmem Good bye, Lenin. V tom letáku byla Janžurová, Myrka a další. Janžurová dokáže zahrát cokoliv, věřit se ji nedá.

    OdpovědětSmazat
  15. Chválí-li tě nepřítel, hledej kdes udělal obrovskou chybu... než ti ji ukáže ON - to už pro tebe bude pozdě. Pak s tím naděláš jenom tolik, jako MY třicet let po rabovacím převratu. Zbudou-li ti alespoň zdravé oči pro pláč budeš "bohatec".

    OdpovědětSmazat
  16. K minulosti. Samozřejmě jsme neměli ani komunismus a ani socík, jen snahu o něco takového vybudovat.´Mnoho lidí tehdy nechápalo, kolik antihumanistů se tehdy prohlásilo za pravověrné komunisty, aby pak po r. 1989 provedli salto vitale a stali se z nich pravověrní páni kapitalisté - jen ranec antihumanismu jim zůstal.
    Tak jak se porodili po únoru 1948 sekerníci leví, tak titíž nebo naklonovaní se stali po listopadu 1989 sekerníky praví.
    Tedy problém je v tom, že nelze politikům předem nic věřit a nakonec kdo neztratil paměť, může si probrat politiky po r. 1989 ä pokusit se najhít mezi nimi poctivce! Ano Babiš, jakási zvrhlost diktatury kapitálu, oligarcha, který by chtěl povznést stát ekonomicky a národ morálně. Ale co zmůže ten jeden Babiš s hrstkou dalších proti přesile peněz, které diktují násilí, zločiny, lhaní, amorálnost, teroristické války, co zmůže ten jeden Babiš s hrstkou dalších proti diktátu rasismu, nenávisti vůči jiným národům a jejich okupacím, proti falšování historie, proti vzniku eueronacismu! Co zmůže proti těm, co opěvují ZE SVÉHO POSTAVENÍ PRIMÁTORA NEBO STAROSTY nacistické banderovce, vlasovce, co fandí teroristickým válkám bohatých proti chudým, výrobu migrantů.... A že tito neonacisté v české politice dokonce s podporou ramen "spravedlnosti" mají strach, že by za jejich zločinnost mohl přijít i trest, je přece logikou dějin.

    OdpovědětSmazat
  17. Och, pane Vyleťale, pokud mluvíte v závěru o osobách známých, v tom máte ještě pravdu, ale důvěryhodných? Šabatová, Špidla, Uhl a jim podobní? To snad ani nemůžete myslet vážně? Škoda papíru! A pro příště: česky řekneme: před pár týdny! Ne z angličtiny převzatý nesmysl: je to pár týdnů nazpátek.Už se na Vás těch 30 let západní svobody také podepsalo.

    OdpovědětSmazat
  18. Úvod dobrý, najmä tretí odstavec.
    Záver žiadny, lebo komunizmus je zlý.
    Asi by to mal byť nejaký vylepšený reálny sociailizmus.
    Ale kto to zariadi?
    Disidenti po 30 rokoch by chceli zmenu.
    Ale to nie je reálna sila!
    A čo robili 30 rokov?

    OdpovědětSmazat
  19. Článek je to velmi dobrý, jen také nedává návod, jací lidé by měli být v čele státu a jaké mít síto eliminace těch, kteří dokáží zneužít a využít jakýkoliv systém jen ku prospěchu svému! To je věčný boj privilegovaných a daným systémem ponižovaných o "stádo" uvnitř společnosti. Pokud bude pravice a levice rétoricky zneužívat pojem demokracie(které?) a nebudou v ní zabudovány pevné body práv obyčejných lidí, garantované státem(obživa,bydlení ap.) a nebudou postihovány minimálně rétoricky amorální delikty uživatelů -izmů i demokratických, rád se zeptám Brontosaurů, kdy "konečně budeme dál".

    Je hodně lidí, kteří si změnu na "uživatele" Kapitálu představovali jinak, možná i Šabatová aj. včetně mne ale ani kapitalismus není reformovatelný v žádné podobě. Je třeba jej zničit jako socializmus, neb ho vedla stejná sorta politiků(Šabatů ap.).

    OdpovědětSmazat
  20. Genesis 3:17-19 autorovi mnohe objasni.

    OdpovědětSmazat
  21. Triumf jednotného trhu EU: rajčata za 179,- Kč/kg Holandští zemědělci dostávají ve srovnání s českými 4x více dotací. EU je nepotřebná a nereformovatelná !

    http://www.skrytapravda.cz/domaci/3275-urazky-nejstatecnejsiho-cecha-generala-ludvika-svobody-nepripustim-nikdy-jsou-dokumenty-z-buzuluku-do-prahy-overitelne-oficialni-zadost

    OdpovědětSmazat
  22. Socialismus mnoho lidí nechce,zatím.Až tu bude třiceti procentní nezaměstnanost,to potom bude jiná písnička a ani to asi nebude dlouho trvat.
    B.H.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Právě teď chtělo socialismus mnoho lidí, když žádali od státu podporu. To byl krach kapitalismu. Škemrání o peníze pro kapitalisty se nevyhnula ani televize.

      Smazat
    2. Lidi si myslí, že na to "po svém" vyzráli, ale to je vždycky obrovský a zásadní omyl. Mlčení je také hlasování.

      Smazat
    3. 21.22 A vy se divíte, že socialismus nechtějí? VŽDYŤ BY V NĚM MUSELI DOOPRAVDY, A UŽITEČNĚ, PRACOVAT...

      Smazat
  23. Problém je v obou ideologiích, volnotržních i marxistických. Lidskou náturu a z ní vyplývající parazitování neřeší ani jedna. Před sametem se parazitovalo převážně mocensky, po něm hospodářsky. Je ale vhodné připomenout, že komunisté nebyli tak nenažraní, hlavně proto, že se báli veřejného mínění.

    OdpovědětSmazat
  24. Ad prohlášení Bez solidarity není imunity: "Tož naivita." (TGM)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ten milý, zřejmě neposkvrněný a „věřící“ pan Vyleťal, možná s trochou výčitek za disidentskou minulost by měl vysvětlit, jak by bylo možné realizovat všechno to, co v minulém režimu označil za dobré, nebýt:
      1. Opory v „socialistické“ supermocnosti té doby
      2. Znárodnění výrobních prostředků jako podmínky hospodářské a politické moci,
      když obojí bylo a mohlo být jedině výsledkem silových akcí proti předchozímu stavu. Je snad možné tvrdit, že ona část světa, kde byl nebo je realizován „socialismus“ získala tuto možnost jinak, než v důsledku použití síly? Je možné tvrdit, že znárodnění, tedy vyvlastnění výrobních prostředků se obejde bez použití nejméně politické síly?
      Humorná je představa, že bez „komunistického karabáče“, krytého tehdejší supermocností, by nebyl stát rozebrán tak, jak se stalo. Jistým příkladem může být i osud Jugoslávie.
      Tvrzení, že návrat minulého režimu „nikdo“ nechce, je nesmysl. Sem tam někdo, možná i čím dál víc, nepochybně, by to uvítal. Že by se KSČM měla přejmenovat? Nejmenovat se „komunistická“, už by nebyla. To je to, z čeho žije (aniž by df. komunistická byla)! Ví se snad, jak dopadly téměř všechny ty přejmenované. Nebo ne? Cestování – onen režim nakonec šetřil všeho všudy jen a jen devizami (nešetřit, i tak by padnul). Kdo na to měl, kdo si devizy opatřil, naposled i z přídělu nárokově získal, ten cestoval.
      Pan Vyleťal zřejmě netuší, že jeden ničema bez mrknutí oka zmarní zástupy dobrých duší, neschopných energické sebeobrany. Ostatně, nebýt hlupáků, zlí nic nepořídí.

      Smazat
    2. Neznám Vyleťala. Po třiceti létech vládnutí kádrů vybraných disidenty nikomu z nich nenapadlo, kolik zla napáchali. Kdo je přinutí si nasypat popel na hlavu a lidu se omluvit. V něčem jsou nepoučitelní a zaťatí v bludech. Naše obrana je tuto bandu zesměšňovat a k moci je nepustit.

      Smazat
  25. Přesnější charakteristiku doby minulé jsem ještě nečetl! Díky za ni!
    Jen se dvěma detaily nemohu úplně souhlasit:
    1) KSČ neuchopila moc násilím, ba ani státním převratem, ale docela ústavní cestou. Až to upevňování moci od konce 40. let bylo násilné, a to ještě v důsledku tvrdého nátlaku Moskvy a působením jejích "poradců". A Gottwald chtěl dokonce i přijmout ten Marshallův plán. Letěl se o tom radit do Moskvy, kde ale od Stalina ... rychle vyletěl.
    2) Bez nějaké revoluce nebo nějaké formy převratu se z nynější etapy "liberálního kapitalizmu" nedostaneme. Žádná ekonomická zájmová skupina se svého výhodného postavení dobrovolně nevzdá.
    Viki L.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. OK https://www.email.cz/download/k/HhV_66bFaMm19fk9MwAYjM3iKgkX8bWaV5fbXckymIEOXu3YwusDjqjfcmG0a37t8feKeeQ/10000000_637852120123262_5813804938890838016_n.mp4
      Kto to nezažil, neuverí.

      Smazat
  26. Vidím radostnou budoucnost v prvobytněpospolné společnosti, dělící se na lovce a sběrače, která tajemství zemědělství teprve odhalí.

    OdpovědětSmazat
  27. Jiří Vyleťal11. května 2020 23:29

    Vážení a milí čtenáři,
    především bych Vám chtěl poděkovat za všechny reakce na můj článek.
    Dovolíte-li pokusil bych se odpovědět na tři hlavní výtky, které se v komentářích vyskyytují.

    První výtka: Komunisté se dle nedostali k moci násilím.
    Odpovídám: Komunisté se k moci (myšleno pochopitelně k moci neomezené) dostali pučem dne 25. února 1948. Aby se puč povedl, vyzbrojili kvůli tomu dělníky z továren (tzv. Lidové milice). K tomu byla na hranicích se Slovenskem připravena Rudá armáda pro případ, že by se puč nepovedl. O použití násilí k uchopení moci také dosti výmluvně mluví vražda ministra zahraničí, Jana Masaryka, ze dne 10.3.1948. Následným terorem, který komunisté odstartovali naplno v roce 1949 jenom potvrdili násilí, které k uchvácení moci použili. Možná se někteří čtenáři domnívají, že když v roce 1946 vyhráli komunisté v Čechách volby (ale pozor! Na Slovensku je vůbec nevyhráli), tak se dostali k moci parlamentní cestou. Ano, ale to přece byla jenom moc částečná, omezená a ne ta absolutní, kterou si pak stvrdili zákonem o vedoucí úloze KSČ a mohli začít s terorem.

    Druhá výtka: Ke spravedlivému společenskému systému se lze dopracovat jedině revolucí, či nějakým vnuceným aktem.
    Víme přece, jak revoluce dopadají – jedno zlo vystřídá to druhé. Aby lidi mohli žít v míru, spravedlnosti, musí v sobě nejdříve probudit smysl pro toto dobro. Lidi, kteří se na silnicích chovají jako piráti, baví se převrháváním popelnic, nestydí se krást a své bližní oslovují „vole“, nebudou nikdy spolupracovat na díle dobra pro všechny. Musí nejdříve změnit sami sebe. Zkrátka, musíme začít každý u sebe. Jistěže ze sebe neuděláme všichni anděly, ale když těch andělů bude více, ostatní se přidají. A až je ti, co se přidají, budou volit do klíčových pozic, pak k tomu dobru pro všechny budeme spět. S lidmi, kteří po dobru netouží, žádné dobro nevybudujeme.

    Třetí výtka: Osoby jako Anna Šabatová, Uhlovi, Vladimír Špidla nejsou důvěryhodné.
    Má odpověď: Co sleduji veřejné dění, nikdy jsem nezaznamenal, že tito lidé by lhali, podváděli nebo jednali zištně. Nadto je všechny je tak trochu znám i osobně.
    Možná ale někteří čtenáři slučují pojem „důvěryhodnost“ s pojmy jako „neomylnost“, „shoda s mými názory“, „schopnost prosadit to své“, apod. A to opravdu není jedno a totéž. Důvěryhodnost je pevnost postojů, ale i umění přiznat chyby, za nimiž ovšem vždy následuje ochota i úsilí je napravit.
    Jiří Vyleťal - autor článku

    OdpovědětSmazat
  28. vazeni jen kratce kapitakisticky se mit ale s socialistickymi vyhodami si zit

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.