Reklama

pondělí 18. května 2020

Pirát Hřib ve vodách mezinárodní politiky (Lekce první – Tibet)

Profesor Mojmír Grygar
Mojmír Grygar
18. 5. 2020
1. Panu Hřibovi, pirátovi, se zachtělo vysoké politiky. Zatímco jeho karibští bratři si nikdy nekladli tak vysoké cíle, spokojili se s lupem dopadených a vybrakovaných kupeckých lodí, on se tím nespokojil.


Podle hesla Pusťte nás na ně! (čti Pusťte nás k lizu!) se má pirát spokojit pytli naplněnými stříbrňáky, zlaťáky, drahými šperky – starosti o to, zda v Anglii, v americké Unii nebo ve Francii vládnou bílí, zelení nebo modří, přenechali místním bařtipánům v parukách nebo najatému dorostu ve vojenských čepicích. Ale náš primátor je náročný a ve své ctižádosti se zpronevěřuje svým předchůdcům a vzorům. Jeho odvážná parta pod černou vlajkou dosáhla toho už dost – nezaložila žádnou stranu, nepotřebuje krajské ani okresní výbory, stačí jí internet, ta pružná síť, na které se tak dobře houpá. Získali navíc velké peníze za volby a mohou si je rozdělit mezi sebou – proč by je měli utrácet za sekretariáty a personál? Voliči v Praze je pustili k lizu, pardón na ně, na ty utrácivé předchůdce, a výsledek se již dostavil. Mnozí piráti v nových funkcích se již napakovali – požádejte je, prosím, aby zveřejnili seznam svých příjmů plynoucích z obětavé služby matičce Praze. Samozřejmě vám nic takového neprozradí – viděl to kdy svět, aby jejich karibští předci vyštěbetali, kolik a kde si nahrabali?

Budiž. Ale panu Hřibovi se přesto zachtělo vstoupit do vysoké politiky. Kde si má vzít vzor, komu má housti do noty, mu nedělalo žádné potíže. Za vzor si vzal nejbohatší a nejvlivnější politické spřeženectví, jímž není nikdo jiný než americká Republikánská strana. Kolik jen peněz dostávají jejich politici od pohádkově bohatých sponzorů, od bratří Kochových, od Rockefellerů, od pana Feinbergera, dovedně kupčícího s adresami facebooku, a od desítek dalších kalifornských, texaských nebo chicagských magnátů! To je ten pravý vítr do plachet ctižádostivého piráta, jemuž ze zachtělo vysoké politiky.


2. Začalo to útokem proti rudé Číně. Pan Hřib dobře sledoval, jak president Trump opouští korektní – nedej bože přátelský! – vztah k prezidentovi Si Ťin–pchingovi a jak zahajuje obchodní válku s velmocí, která má obrovské zásoby dolarů, v mnoha technických oborech šlape Americe na paty a v některých ji dokonce předčí. Svého času jsem zaznamenal, že rudá Čína má v Šanghaji nejrychlejší počítač světa; vzápětí dostali americké vojenské laboratoře příkaz, aby tohoto prvenství Číňany zbavili. To se jim pak za nějaký čas přece jen podařilo. Ale marná sláva! Když vás někdo, byť jen na chvíli, zbaví prvenství v nejprestižnější vědecké disciplině, není to příjemný pocit. Kdo sleduje westerny, ví, jak na takovou pohanu reaguje pistolník, hrdina amerických dětí od šesti do šedesáti let. Takovým přešlapům je třeba zabránit! A jak? Ostří hoši z CIA to vědí: aktivizovat všechna slabá místa čínského komunistického (přesněji komunisticko-kapitalistického) režimu. A tímto citlivým podbřiškem Pekingu je Tibet, Hong-kong a Tajvan.

A v této chvíli pan Hřib pohotově zareagoval na Tibet. Použil k tomu tibetskou vlajku, kterou u nás prodává několik firem s donáškou až do bytu, a přidružil ji k vlajkám spřátelených zemí. Tato vlajka, kterou v roce 1912 navrhl 13. dalajlama, předchůdce dnešního usměvavého dalajlamy, plní funkci červeného kusu látky, spolehlivě vyvádějícího býka v španělské aréně z klidu. Buď jak buď, naši horliví vlajkonoši tibetské vlajky nic nevědí a ani nepotřebují vědět o despotických praktikách tibetských vladařů. Mohl bych citovat desítky cestovatelů, misionářů, etnografů, znalců buddhismu, geografů, diplomatů, kteří udivovali Evropany, Američany a čtenáře všech kontinentů vyprávěním o neuvěřitelných životních podmínkách Tibeťanů. Ty zvláštnosti nevyplývaly jen z extrémních přírodních úkazů, ale především z despotické centrální moci, od které se všechny ostatní asijské despocie mohly učit, jak držet lid na co nejkratší uzdě, jak ho hmotně a duchovně ovládat. 

Protože pan Hřib o těchto věcech zřejmě nic neví, dovolím si připomenout jednoho z předních představitelů tibetské inteligence, autora prvního Tibetsko-čínsko-anglického slovníku. Jmenuje se Taši Tsering, narodil se v roce, kdy Lundbergh jako první přeletěl přes Atlantik, a zemřel v roce 2015 v požehnaném věku 86 let. Své pohnuté životní osudy, plné zvratů, vzestupů a pádů popsal v knize Boj za moderní Tibet (The Struggle for Modern Tibet), která vyšla poprvé ve Spojených státech roku 1997. V jeho životě se odrážejí klíčové momenty dějin novodobého Tibetu. Narodil se v chudé rodině ve vsi, která by se mohla nevědomému západnímu turistovi jevit jako pohádková idyla mimo čas a prostor. Ale skutečnost byla docela jiná – chudí lidé žili po staletí v postavení nevolníků, útisk byl zesilován duchovní závislostí na neotřesitelných náboženských dogmatech. Není bez důvodů, že někteří religionisté nepovažují víru Tibeťanů za náboženství, ale za soubor mýtických pověr, které souznějí s neměnným koloběhem horské přírody, s chřestěním modlících mlýnků v klášteřích, s třepetáním pestrých vlajek na posvátných místech. Když bylo Tašimu deset let, odvedli ho do kláštera, aby se stal členem Gadrugby, dalajlámovy chlapecké taneční skupiny. Matka plakala, chlapec se vzpíral, ale nešlo o nic mimořádného: stovky a tisíce chlapců byly vybírány a odváděny do klášterů, vlastně to mělo být považováno za privilegium. Dnešní dalajlama mnohokrát prohlásil, že si nedovede představit krásnější život, než který mu poskytl klášter. Jenže on nebyl násilně odveden od rodičů, jeho pečlivě vybírali znalci z paláce Potala v Lhase, aby se stal po smrti 13. dalajlámy jeho nástupcem. Dostalo se mu náležité výchovy, jednali s ním jako s převtěleným božstvem Avolékitéšvarou. Naproti tomu s Tašim jednali jako s otrokem, nevydržel bití, tresty, dril, sexuální násilí a po čtyřech letech z kláštera utekl. Uvážíme-li, že cesta domů vedla přes průsmyk Gampa ve výšce 4 800 metrů, oceníme, kolik sil a odhodlání tato vzpoura chlapce stála. Nevedla k ničemu – chlapce přivlekli do kláštera zpět a náležitě ho za dezerci potrestali. Poznal, že odpor nemá smysl. Měl štěstí, protože se stal gambou – chlapcem, který byl svěřen staršímu mnichu jako žák, služebník i objekt jeho sexuálních potřeb. Učitel mu však daroval to nejcennější, co Tašimu později otevřelo cestu ke vzdělání i do světa – naučil ho číst a psát, probudil v něm touhu po vzdělání. Když čínská armáda obsadila Tibet, dalajláma emigroval do Indie. Taši ho doprovázel a jako strážce pokojů naplněných stříbrnými mincemi se mu otevřela možnost naučit se anglicky. Protože byl talentovaný a pilný, udělili mu mimořádné privilegium – poslali ho do Ameriky, kde na universitě ve Washingtonu získal přístup ke studiu jazyků a dějin. Tam se také seznámil s nebezpečnými myšlenkami Marxovými a Leninovými – potvrzovaly jeho vlastní kruté zkušenost z dětství a dospívání. Když jeho studijní pobyt končil, rozhodl se vrátit – ne do Indie, kde sídlila a dodnes sídlí exilová vláda, ale do Tibetu obsazenému Číňany. Mezi tibetskými stipendisty, kterým cestu k univerzitnímu vzdělání umožnil aristokratický původ, to vzbudilo velký údiv a nelibost. Taši pak v Tibetu pracoval jako učitel a čínskou komunistickou vládu podporoval – oceňoval, že pomáhá jeho zemi překonávat materiální a duchovní zaostalost, byl jí vděčen, že staví moderní domy, dílny, mosty, silnice a nejvýše položenou železnicí na planetě spojuje izolovanou zemi se světem, a hlavně jí byl vděčen, že zakládá síť škol, bezplatně přístupných všem dětem. Dříve byly školy v rukou klášterů a tak drahé, že tam mohly poslat děti jen bohaté rodiny. Taši se stal stoupencem čínského socialismu, ale přestože ho přijali i do Rudých gard, za kulturní revoluce mu studium v Americe vyneslo jedenáctileté vězení. Když byl v roce 1978 propuštěn, věnoval se přípravám prvního Tibetsko–čínsko–anglického slovníku a budování sítě 77 škol, placených donátory a výtěžkem ze svých vlastních tkalcoven koberců. Taši si uvědomoval, že Tibet potřebuje reformy a výrazně je podporoval. Vezmeme–li však v úvahu jeho životní zkušenosti, nebudeme se divit, že nepovažovat za nutné měnit tradiční polyandrii, rodinný systém, spočívající na tom, že muž měl přístup ke všem sestrám své ženy a že zase ženy mohly spávat se všemi švagry. To byl systém, kde byla, podle latinské průpovídky mater semper certa est, pouze matka jistá.

Nevím, zda tato malá lekce z aktuálních dějin Tibetu bude panu Hřibovi co platná. Ale snad ho něčím přece jen poučí: až bude při nejbližší příležitosti mávat tibetskou vlajkou, může přitom hlasitě protestoval proti tomu, že čínští okupanti boří staré tibetské mravy. Mezi ně patří také nerušená sexuální svoboda bratří a sester v jedné rodině .Tak se pan Hřib může stát velebitelem matriarchátu. To ostatně nepřímo odpovídá tomu, že za jeho vlády vztyčí na Staroměstském náměstí podivný architektonický paskvil, vydávající se za pobělohorský sloup zasvěcený Panně Marii.



24 komentářů :

  1. Hřib Satan by se asi raději věnoval zahraniční politice než starostem o nějakou Prahu, která je mu zcela ukradená. Pirátský přepad vytunelovaného magistrátu hlavního města tunelované České republiky již nepřináší dostatečné dividendy. Je proto třeba se zaměřit na státy, kde "zdroje jsou". No a těmi jsou dnes už asi jenom Rusko a Čína. Krásně to zapadá i do amerických not, USA to nikoliv náhodou vidí nachlup stejně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Praha měla nakřečkováno cca 65 miliard, ale po Satanovi kdo ví, zda ještě bude něco v té truhle? Možná tak sušené bobky, však jistě víte od koho?:-)

      Vymazat
    2. 19:14 65 miliard není zas tak mnoho. Kdyby se pražská kavárna rozhodla třeba pro inovované lavičky se stolečky s názvem "posezeníčko s Václavem" (pochopitelně od jejich primadonky Davida Černého) za super cenu bratru jedna za pět melounů (1 mil. za výrobu a instalaci, 4 melouny za kulturní hodnotu), tak by nevystačily ani na všechny pražské obvody :-)

      Vymazat
    3. 19:59 zapomněl jste napsat, že by těch posezeníček bylo jen 13 tisíc, což je opravdu zlomek potřeb pro kulturní převýchovu v duchu odkazu Václava skutečně všech Pražanů :-)

      Vymazat
  2. Piráti, to byla vždy elita desperátů a ti dnešní té pověsti nezůstávají nic dlužni, především snad u nás. Ale to dělá to, že u nás není moře a tak že se nemají kde utopit, o to jsou troufalejší ve své zločinné činnosti. A Hřibové - ti jsou radostní, když jsou zrozeni z výbuchu atomových bomb, to teprve se chvástají svojí velikostí! Ale občané, co nemají rádi pirátství a obecně zločince a co nemají v oblibě ani atomové hřiby, budou dobře vědět, proč toto svinstvo nikdy nevolit, nevolit, nevolit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas. Jenom dodám, piráti jsou Sorosovi děti. Nezkušené děti jsou lehce manipulovatelné a do politiky proto nepatří! Jejich počínání to dokazuje.

      Vymazat
    2. Doktor HŘIB,je podle data narození v čínském roku narození kohout a v čínském binárním znamení opice,v elementu kov+ a to jej charakterizuje dost přesně. Podle sinolozky EvyJoachimove je to moderní Figaro sem,Figaro tam,nema čas ani se zastavit,ani ohlédnout,ani vydechnout ani se zastavit.Hribova povaha jej uštve k nedobrým koncům!

      Vymazat
  3. Díky panu Grygarovi. Tohle nám teda určitě nikdo z "pirátů" neřekne. A ani nikdo z těch, co vyvěšovali vlajky. Hlavně, že se "propaguje" tibetská náboženská duchovní "síla".

    OdpovědětVymazat
  4. Obávám se že pan Hřib není schopen pochopit ani ty věci, které se odehrály na území města, jemuž nyní, bohužel, vládne. Zde, stejně jako v případě Tibetu, používá svůj vlastní výklad, který se mění podle poptávky.

    OdpovědětVymazat
  5. Piráti dosazením Hřiba na primátora uloupili stověžaté Praze prestiž. Již nikdy pirát jako primátor v Praze.

    OdpovědětVymazat
  6. Naša staři by řekly - Synku nédřiv si zameť před svojó chalupó a potom čuč po druhéch.

    OdpovědětVymazat
  7. Piráti jsou fašouři s hippies nátěrem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všichni jejich rodiče byli zřejmě STBáčtí udavači. To je dědičné.

      Vymazat
  8. https://www.arfa.cz/vymyvani-mozku-nasich-deti-primator-hrib-davame-tri-miliardy-rocne-na-protiruskou-propagandu-jilkova-v-soku-prepisovani-dejin-za-nase-penize-video-jako-dukaz-chrochtajici-neziskovky-neml/#.XsLRYUQza70
    Kontroverzní primátor Hřib nejprve hovořil o miliardě korun, určených “na podporu vzdělání” tedy na šíření anti-ruské propagandy. Když mu moderátorka Jílková skočila do řeči, zvýšil částku na tři miliardy.
    Rozpočet Prahy na tento rok je 84 miliard korun. Pokud věnuje vedení hlavního města tři miliardy korun na vymývání mozků dětí jde o přibližně 3 procenta, což je vzhledem propagandistickému záměru nehorázně vysoké číslo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, jde o vysokou částku. Ovšem jak je vidět, pražským hřiboidům to asi vůbec nevadí. Než např. dostavění pražského obchvatu, zvýšení bezpečnosti v ulicích města, bezďáci a pouliční kriminalita, modernizace infrastruktury, stabilizace zdravotních služeb, je daleko víc zajímají sochy, názvy ulic, vlasovci, lahváčovské lavičky či jiné pitomosti. Papežštější než papež, hloupější než pověstný Josef Vyskočil.
      Inu, pohnutá a ohnutá mysl rovnou myšlenku nezplodí.

      Vymazat
    2. Nic neroste do nebe ani Hřib a každý chvilku, tahá pilku.

      Vymazat
    3. Vyhodit miliardy na ohlupování děti Hřibovi nevadí. Nebylo by lepší je investovat třeba na rekonstrukci stanic metra? Některé jsou již v dost zanedbaném stavu.

      Vymazat
  9. Myslím, že v historii Prahy není podobný primátor, který toho pro ni udělal tolik špatného jako tenhle zmetek. Pražanům to ještě nedochází, ale až budou mít poloprázdné restaurace a hotely bez čínských a ruských turistů, tak aby pak nebylo pozdě. Ono to z povzdálí vypadá všechno trochu jinak, než na místě samém. Lépe se to všechno přehlédne. Nevím, zda pražené ještě něčemu rozumnějí! Dnešní mladí Pražané už nerozumnějí ani Mozartovi, jsou tak spíš na úrovni umělce Banga..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klídek pane 8:16, vono ty hospody a hotely budou prázdný i bez blbé politiky. To zařídí korvir. Bude úspěch, když zkrachovaný hoteliér a nezaměstnaná obsluha přežije druhou vlnu. Zapomeňte na politiku.

      Vymazat
  10. Možná, že by bylo lepší říci, kdy se ten Taši (Tashi) Tsering narodil. Přece jeho narození nemá žádnou souvislost s přeletem Atlantiku Charlesem Lindberghem - prosím opravte jeho jméno. Teď jsem si to hodil do kalkulačky: 1927 + 86 = 2013, ne tedy 2015.

    Gogluju Tashi Tsering, jsou tam 4, žádný s takovým podobným datem narození - no jistě, u Goglů se nepřetrhnou.

    Až vidím v Amazonu: The Struggle for Modern Tibet: The Autobiography of Tashi Tsering: The Autobiography of Tashi Tsering Paperback – February 28, 1997 by Melvyn C. Goldstein (Author), William R Siebenschuh (Author), Tashi Tsering (Author)

    This captivating autobiography by a Tibetan educator and former political prisoner is full of twists and turns. Born in 1929 in a Tibetan village, Tsering developed a strong dislike of his country's theocratic ruling elite. As a 13-year-old member of the Dalai Lama's personal dance troupe, he was frequently whipped or beaten by teachers for minor infractions. A heterosexual, he escaped by becoming a drombo, or homosexual passive partner and sex-toy, for a well-connected monk. After studying at the University of Washington, he returned to Chinese-occupied Tibet in 1964, convinced that Tibet could become a modernized society based on socialist, egalitarian principles only through cooperation with the Chinese. Denounced as a 'counterrevolutionary' during Mao's Cultural Revolution, he was arrested in 1967 and spent six years in prison or doing forced labor in China. Officially exonerated in 1978, Tsering became a professor of English at Tibet University in Lhasa. He now raises funds to build schools in Tibet's villages, emphasizing Tibetan language and culture.

    Tak to bude asi on, narozený 1929, 2 roky po slavném přeletu slavným pilotem, obdivovatelem Hitlera...

    OdpovědětVymazat
  11. Rozborem dostupných dat/ nejen datum narozeni,vzdělání, praxe,životní zkusenosti/ lze dojít k závěrům, které si i Pražáci mohou postupně osvojovat, že" pirat"MuDr H Ř I B je člověk velmi schopný, ba schopny všeho, že jej zivot neustálé flustruje,ma problémy s dozranim,ze ješte dlouho se bude chovat jako nezdravě namyšlené dítě. A ž toho prameni ta jeho "seriozni komicnost" a záliba škodit a ničit jak už je u pirátů staletym zvykem.omen doména navíc ten doktor,to je traga nejen pro Prahu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je lepší, když se nevěnuje svému oboru, asi by ohrozil životy mnoha pacientů, od pohledu je to kecal a nic víc

      Vymazat
    2. Jen aby neohrozil planetu, vždyť je jasné, že nejde o Tibet, ale škádlit

      Vymazat
  12. Jo ti sorosovi svazáci jsou pro naši zem velice nebezpeční nevolit to by byla katastrofa. A tlustý vlasovec prohlásil že bude premiér to by byla další katastrofa.

    OdpovědětVymazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.