Reklama

sobota 23. května 2020

Pirát–Hřib táhne na Východ (Lekce z nedávných dějin USA a Ruska)

Profesor Mojmír Grygar
Mojmír Grygar
23. 5. 2020
V hodnocení svérázného zasahování pražského primátora Hřiba (Piráti) do zahraniční politiky ČR pokračuje profesor Mojmír Grygar třetím a zatím posledním kritickým článkem, věnovaném poškozování mostů pochopení, spolupráce a porozumění mezi národy a státy cynickým překrucováním dějin ze strany kazisvěta Hřiba - piráta v cizích službách.




1. 
Pan Hřib, mířící svou pirátskou bárkou do vod mezinárodní politiky, nemohl zůstat stranou dnešního velkého politického tažení amerických republikánů, kteří jej vyhlásili, jakmile Putin začal napravovat katastrofální situaci v Rusku a ukončil éru závislosti na USA. Američtí politici na tuto situaci reagovali návratem k politice všestranné diplomatické, hospodářské, vojenské a kulturní izolace Ruska. V nových podmínkách se vrátili k tomu, co na začátku studené války nazvali zadržováním (containment) Sovětského svazu. 

Není to koneckonců nic jiného než příprava války. Ale jaké jsou důvody této podivné revitalizace staré germánské, atlantické politiky Drang nach Osten, dobývání Východu? 

První důvod vyvěrá ze samotného dobyvačného základu americké politiky, druhým důvodem je snaha udržet při životě nabubřelý vojenský potenciál Severoatlantického paktu. V obou případech to vysvětluje Masarykův výrok o tom, že síly, které státy, režimy a instituce udržují při životě, jsou tytéž, které je zplodily. 

Hitler v knize Mein Kampf (1925) napsal: „Jestliže někdo v Evropě chce získat statky a půdu, ve velkém a úplně se to může stát jen na účet Ruska.“ Tato slova platí navzdory dvěma světovým válkám i dnes. Obrovská rozloha Ruska již od konce války znepokojuje Spojené státy; jejich politici a stratégové (například Madeleine Albrightová) dali mnohokrát najevo, že líní Rusové si nezaslouží, aby ovládali takové nezměrné přírodní bohatství, jež jim země poskytuje. Jeden z našich věrných trubačů této imperiální strategie placený štědrými zahraničními dárci, to nedávno vyjádřil slovy, že nejde ani tak o to, zda má Donbas patřit Rusku, jako o to, zda má vůbec právo na Sibiř, nevyčerpatelnou zásobárnu přírodních pokladů. 

Dnes to samozřejmě není otázka blitzkriegu, stačí, když nějací ruští oligarchové a politici prodají svá naftová pole nebo zlaté doly Američanům, Britům a jiným zkušenějším kolonizátorům. Předpokládá to nahlodání a oslabení podivné vnitřní síly a obětavosti ruského člověka. V oficiálních dokumentech NATO se dočteme, že Rusko svět ohrožuje svým životním stylem. Je mi však záhadou, jak k nám Rusové exportují svůj životní styl – několik našich specialistů nás denně zásobuje zprávami o Rusku, které procházejí hustým sítem, aby k nám neproniklo nic, co by se nám mohlo líbit; ruské filmy a divadelní hry se u nás objevují jen sporadicky (dnešní anglický nebo francouzský divák má o nich daleko větší přehled); ruská populární hudba je snad přímo na indexu a z románů se překládají téměř výlučně prózy, které ukazují včerejší i dnešní život Rusů ve vyhraněně negativní podobě. 

Na druhé straně jsem upřímně zděšen tím, jaké nebezpečné toxické plody americké masové kultury se na nás ve dne v noci valí z našich televizních kanálů. Dnes si toho už nikdo nevšimne – tak je to v pořádku. První nápor tohoto cizího životního stylu k nám, dík odvážnému podnikateli panu Železnému, prorážela televize Nova; pro nezkušeného diváka to tehdy byla úmorná dřina, ale dnes už všechno jede jako na másle – Češi jsou učenliví a dnes už i školní dětičky si nahrávají superkrváky na své chytré mobily.


2. 
Na konci roku 1941, kdy se německá vojska připravovala k útoku na Moskvu, Churchill nevěřil, že by Stalin mohl svou říši uhájit; bolševický režim se mu protivil, za jeho soudržnost a odolnost by nedal ani zlámanou grešli. Když Rusové nečekaně odolávali náporu, ve vládních kruzích i ve veřejnosti se šířilo přesvědčení, že se Němcům nepodařilo oslabit a zničit vnitřní sílu sovětského režimu a že tajemství této síly muži v Kremlu pečlivě střeží. Tímto tajemstvím však nebylo bolševictví ani marxismus, ale oddanost lidí k vlasti, domovu, národu. (Kdo se dovede začíst do Gogola, Dostojevského nebo Gorkého, pochopí, že láska Rusů je nemilosrdná i k vlastním nešvarům a hříchům.) 

Po prvních dnech války Rusům i příslušníkům jiných slovanských a východních národů byl naprosto jasný záměr Hitlerovy bleskové války. Všechny útrapy, které první světová válka a její logický důsledek – sovětský režim – způsobily obyvatelům, byly zapomenuty tváří v tvář hrozbě, která neohrožovala jen stranu a vládu, ale každého sovětského člověka. Můžeme to nazvat vlastenectvím nebo vrozeným národním vědomím, ale v každém případě je to síla, kterou u Američanů nebo Britů nenajdeme. 

Nesčetné koloniální války nemohly jejich vojáky národnostně, nábožensky ani jinak inspirovat – oni prostě plnili svou úlohu a bylo jim koneckonců jedno, zabíjejí-li Indy, Afghánce, Filipince, Němce nebo Japonce. Je nemyslitelné, že by si sovětští generálové ukořistěnými nacistickými obrazy vyzdobili místnosti svých štábních budov. Ale Američani si klidně vyvěsili desítky takových německých vojenských kýčů na chodbách Pentagonu. Ostatně propagace nacismu ve Spojených státech není zakázána. V některých sportovních klubech v Kalifornii se dokonce již od třicátých let pěstuje nacistický kult síly a rasové nadřazenosti a nikoho nezaráží, že jejich klubovny jsou vyzdobeny nacistickými emblémy. 

Uspořádáte-li v americkém městě pochod inspirovaný nacismem a vyzdobený vlajkami a symboly Hitlerovy Třetí říše, policie ani Národní garda nezasáhnou. Běda však, kdybyste pochodovali s rudými prapory za zpěvu internacionály a mávali přitom kladivy a srpy – neušli byste ani padesát metrů. Sovětofobie a nenávist k Rusům je tu masově propagována již dobrých sedmdesát let. Zasloužily se o to nejen zástupy politiků, ideologů a novinářů, ale i produkty všech žánrů masového umění, které na diváka a čtenáře již po několik generací denně chrlí výkonné filmové, televizní, knižní i hudební produkce. 

Dnes můžete v Americe všechno zlé svést na Rusy. Rusové jako obětní berani plní roli Židů. Sice Krista neukřižovali, ale znectili církev a hromadění majetku, o němž se ostatně ani Kristus nevyjadřoval s pochopením. Proč připomínat tyto věci? Protože naši rusofobové litují, že u nás lidé nepřijímají tento druh americké xenofobie. Nemusíme být, a ani nejsme a nebudeme vůči Putinovu Rusku nekritičtí, ale takový příval nenávisti, taková záplava lží a splašků, kterou naši horliví přepisovači dějin v poslední době provádějí, hraničí s paranoiou, posedlostí.


3. 
Podívejme se však zblízka na jejich taktiku. Především používají provokaci – ta nepotřebuje argumentaci, je to co nejkřiklavější urážka sledující trojí cíl – nepřítele zesměšnit, vydráždit k rozčilené reakci a potom manifestovat vlastní odvahu. Takovým způsobem kluci dráždí tygra v kleci – dobře vědí, že je mezi nimi mříž. 

Také naši provokatéři vědí, že jsou za vodou, jejich štěkot je proto důkazem ne odvahy, ale zbabělosti. Co se jim může stát, když přejmenují ulici, kde sídlí Ruská ambasáda, na třídu Borise Němcova? Není to báječný, přímo cimrmanovský žert? Houby jim záleží na tom, že se tento politik, Jelcinův oblíbený kádr, podílel na neuvěřitelném zbídačování obyvatel Ruska v době, kdy z poražené země plynuly stovky miliard dolarů do amerických bank. 

Aby naši rusofobové ukázali svou statečnost, použijí druhý cimrmanovský efekt – na základě anonymního udání křičí, že Putin posílá na ně do Prahy atentátníka, a stát je jim najednou dobrý k tomu, aby jim poskytl ochranku. Když se vytasili se svými urážkami, věděli, že útočí ze svého prostoru, kam státní moc dost dobře nemůže, ale když cítí, že jim teče do bot, žádají o ochranu stát. Gorily si nebudou platit ze svého, ale z daní poplatníků. Přitom jim však mínění většiny lidí může být ukradeno. Tomu oni říkají demokracie.

Není bez významu, že se našich hrdinů–provokatérů zastal sám pan Jens Stoltenberg, generální sekretář NATO, nejmocnějšího vojenského bloku čítajícího 3,6 milionů vojáků. To je nejlepší důkaz toho, jak významnou funkci plní naši pirátští i pěší bojovníci proti ruskému i čínskému životnímu stylu. Skvěle na sebe upozornili. V této souvislosti se mi bezděčně vybavuje jméno norského fašisty Quislinga, který se stal prototypem kolaboranta s nacistickým Německem. Nelze nevidět, že dračí setba nenávisti k Rusům nese i po tolika letech ovoce.


4. 
Jednou z nejostudnějších protiruských kampaní byla „bitva o Prahu“. Nebudu reagovat na urážky, které padaly na hlavu sovětských velitelů, nebudu opakovat to, co již komentátoři a historikové řekli přede mnou, jen se zastavím u jedné zdánlivě podružné poznámky pana primátora–piráta, kterou pronesl v diskusi uspořádané televizí Barrandov. Zdůraznil překvapivě malý počet padlých rudoarmějců v centru Prahy a neopomenul zdůraznit, že k nim je třeba přičíst jistý počet vojáků, kteří se upili. Tím dal pirát–Hřib najevo, že jedná jako technokrat a statistik, kterého nezajímá to, co se za ciframi skrývá, ale to, jakým způsobem mohou podpořit jeho přímo nevyslovené mínění – nebyli to hrdinové, ale ožralové. 

Své vystoupení zahájil téměř slavnostním připomenutím, že to byli Američané, kteří se podíleli na osvobození republiky (v podtextu slyšíme stížnost, že jim zlí sovětští maršálové nedovolili osvobodit Prahu, ve skutečnosti to Pattonovi nedovolil sám Eisenhower), a prohlášením, že se Praha osvobodila sama. 

Zastavme se však u těch vodkou poražených vojáků. Každý, kdo má jen trochu schopnosti se vcítit do duševního a tělesného stavu vojáků, kteří po dobu bezmála pěti let nesli na zádech tíhu války; kteří ráno vstávali a nevěděli, zda se dočkají večera; kteří přežili desítky útoků, během nichž padlo 20, 30, 60 i víc procent roty, praporu, pluku; kteří viděli na vlastní oči a kůži neuvěřitelná zvěrstva prováděná Němci; kdo musel prožít smrt svých přátel a vidět nespočet padlých, oběšených, spálených, vybombardovaných, zabitých následkem zranění, tyfu, úplavice, mozkových úrazů, – tedy každý, kdo jen trochu sledoval průběh nejkrutější války dějin, musí se zamyslet nad každým padlým vojákem, ať již je bezprostřední příčina jeho smrti jakákoli.

Každý z nás, který si jen trochu dovede vybavit pocity obyčejného vojáka, který od prvního do posledního dne války nepatřil sobě, ale armádě, státu, národu, a který se náhle dožil konce toho nekonečného řetězce útrap a nelidské námahy doprovázené neustálou přítomností smrti, každý aspoň trochu vnímavý člověk pochopí, že se chlap opije, aniž si uvědomí, že v dané chvíli jeho radost zastiňuje podvědomé přání všechno minulé hodit za hlavu, zapomenout, nic nevědět. 

Z literatury a dokumentů víme, že někteří vojáci – ti mladí ani vlastně nikdy nezažili bezpečný a šťastný život – měli obavy z toho, jak se vyrovnají s životem v míru, zda budou s to sami si určit a vést svůj život, jak zvládnou novou práci, jak se zařadí do mírového civilního života, jak zvládnou jeho pravidla a úkoly. Válka si je otesala podle svých představ, ale její konec je náhle postavil před otázku, zda se mohou, prosáklí nelítostnou krutostí války, vrátit do normálního života. 

Duševní traumata Židů, kteří přežili koncentráky, jsou sdostatek známa (symbolické sebevraždy Primo Leviho, Celana a dalších). Dny osvobození Rudou armádou jsem prožil v Olomouci a poslední den války se mi neustále vybavuje, protože můj nejstarší bratr byl těžce zraněn německým granátem vypáleným z Tabulového vrchu přibližně ve chvíli, kdy admirál Dönitz podepisoval kapitulaci. Mezi nezapomenutelné zážitky těch dnů, ale zcela opačného typu, patří seznámení s ruskými vojáky. S jedním mládencem jen o dva tři roky starším jsme si při loučení vyměnili adresy (ta jeho byla vojenská – jen číslo jednotky) a dárky – on mi dal na rozloučenou malou knížku lidové poezie tištěné na novinovém papíře; takové brožury často posloužily i jako papír na kroucení cigaret. Při loučení jsem mu řekl, že si dovedu představit, jak se těší domů. Odpověděl mi prostě, bez důrazu a bez sentimentality. „Ale já nemám domov. Naši vesnici vypálili, celou rodinu a sousedy postříleli.“


5
Způsoby, jak přimět vojáka, aby šel do útoku tváří v tvář střílejícímu nepříteli, bývají různé. Největší stimul je duševní – voják ví, zač bojuje a zač je připraven položit život. V armádě Friedricha Velikého šli za vojáky v prvních řadách důstojníci připraveni každého zbabělce zezadu proklát nabroušenou dýkou. V srbské armádě za první světové války se říkalo – nema ruma, nema šturma, ale všichni dobře věděli, proč proti rakušákům bojují. V sovětské armádě pomáhala vojákům vodka, která plnila svoji podpůrnou funkci i v civilním životě. 

Zvýšená spotřeba vodky po válce nebylo nic povznášejícího, ale žádné umravňující kázání tento nešvar nesnížilo a nemohlo snížit. Němci, technicky vyspělejší, dotovali své vojáky pervitinem; v tom jim šel příkladem sám Hitler. Dnes už dobře víme, proč je pervitin zakázán – je to návyková droga se zničujícími důsledky. Bylo běžné, že vojákům na frontě nestačil příděl, a blízcí jim posílali z domova doplňkové dávky. Podobné podpůrné léky dostávali také vojáci britští i američtí. V tisku občas proběhla zpráva, že američtí piloti v Iráku nebo Afghánistánu nedovedli v mžiku rozlišit vojenské cíle od civilních a dopouštěli se pověstných collateral damages, přidružených škod. O příčinách těchto létajících třísek se již nepsalo. Nebylo vhodné mluvit o drogách zvyšujících vojákovu citlivost a potovost.

Když jsem se zabýval tím nejkrvavějším a nejpodlejším vojenským řemeslem, jímž byly masové popravy žen, dětí a starců prováděné speciálními jednotkami SS a vojenské policie, dověděl jsem se neuvěřitelnou věc: vojáci–specialisté, kteří byli s to během jedné šichty zastřelit 200 osob, po válce byli až na výjimky omilostněni a bezmála se nenašel ani jediný Schießer, střelec, který by projevil lítost. Nedovedl jsem si to vysvětlit. Dnes si kladu otázku, zda to není jeden z dlouhodobých důsledků užívání omamné látky. Víme, že pervitin natropí v mozku nezvratné škody, otupuje a ničí sociální vědomí. Udivuje mě, že jsem v bohaté německé literatuře o druhé světové válce nenarazil na studii, která by zhodnotila celkové působení dlouhodobého a masového užívání pervitinu v německé populaci.

Nevím, zda tato psychologicko–farmakologická lekce něco panu Hřibovi–pirátovi řekne, ale obávám se, že moje slova padnou na vyprahlou půdu. U člověka jisté mentality a jistého omezeného ustrojení nemohou mít žádný pozitivní efekt, protože některé formy citu, empatie, představ a svědomí se zablokují již v raném věku a žádná fyzio– ani psychoterapie tu již nic nezmůže.

Ostatně kdo by takové duševní vlastnosti předpokládal u piráta, který jde tvrdě za svým úlovkem?




25 komentářů :

  1. Kdyby Rudá armáda byla ještě někde na Ukrajině a ne pár desítek kilometrů od Prahy-tak nás němcí i vlasovci rozcupovali jako Varšavu. A babičkám s dědy dnešních Rusy dehonestujících čecháčků,- tak těm bych docela přál setkání s SSněmci a SSvlasovci a určitě by na takové setkání /pokud by vůbec přežili/,nikdy nezapoměněli !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak to vypadá, nic by se jim nestalo, kolaborantům. To až pak přišlo "utiskování" za jejich činnost. Pokud teda na ně přišli. Protože jinak mohli docela dobře pracovat pro "západ", když "Amíci" ukradli Štěchovické archívy ... a nevrátili ho celý. Možná přitom ukradli i slavný "štěchovický" poklad, který je tam hledán. Jeden čas to bylo všude. Teda soudě podle Blesku a pod. co jsem kupoval pro mámu a z nudy cestování do toho občas nahlédl.

      Smazat
    2. 11:20
      Všeci kradó i motýle. Za Blesk se nemusíte omlouvat. V obchodních řetězcích má u regálu s tiskem řadu čtenářů, leč nikdo s ním nejede ke kase. Cudnost a šetřivost zdobí náš národ.

      Smazat
  2. Vážený pane Grygare! Díky za Vaše slova.

    OdpovědětSmazat

  3. Pozn.k podkapitole 1.: Pozoruhodná je nebývalá absence ruské tzv. vážné hudby i na specializovaných stanicích ČRo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S gójskou vážnou hudbou je to v současnosti nějak smutně upozadněné. Nedoslechl jsem se například, že by 22. května 2020 nějaké sdělovadlo vzpomnělo 207. nedožitých narozenin Richarda WAGNERA... Tak jsem si pustil Soumrak Bohů na YOUTUBE. Dny ruské vážné hudby jsem si udělal s Annou Jurjevnou NETREBKO kolem Dne Pobědy obdobným způsobem. YOUTUBE, DÍKY.

      Smazat
  4. Autor patří k tomu nejlepšímu mezi českou intelektuální elitou. Bohužel, není příliš početná. Naopak je opravdu zarážející, kolik lidí s různými akademickými tituly se nestydí veřejně hanit vše české, odpudivě zrazovat nejpodstatnější národní zájmy, sloužit lži a pokrytectví. Člověka se zmocňuje hnus a hluboké zklamání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Žádný papír nic neznamená. To dokázali třeba již Ford, který dělal "inženýry" bez "papírů" z lidí, co uměli myslet po inženýrsky. Ostatně ten slavný test IQ je také jen slabou berličkou a hovoří pouze o jednom jediném směru schopností lidí.
      Hřib, Kolář a mnozí další mají "skvělé" papíry a užitek z jejich "myšlení"? Já znám naopak docela dost lidí, kteří ve svých profesích denně dokazují, že mají na ty "papíry", ale oficiálně je nemají.
      Vždycky jsem tvrdil, že hodnocení absoloventů různých škol a vím já, kde se dávají "všude" takové a makové papíry, by mělo být zcela jiné. Mělo by přibýt třeba sociální hodnocení, morální a podobně. Jestliže ještě za Rakouska-Uherska bylo velmi dobrým a doporučujícím vzděláním gymnázium, a později absolování vysoké školy, pak dnes vám úroveň vysokoškoláka ani nemusí stačit. Vzdělání se "změkčilo". Respektive hodnocení při zkouškách, kdy stačí mnohem méně k "prolezení". No a nebo si ty "papíry" prostě koupíte a hotovo! Často to vychází nastejno.

      Smazat
  5. Film o 2. válce. režisér Michalkov:
    https://uloz.to/file/6NPxZhYq/unaveni-sluncem-utomlyonnye-solntsem-michalkov-1994-avi

    OdpovědětSmazat
  6. Nemůžete předělat někoho, kdo je celý život vychováván k nenávisti, pocitu nadřazenosti, opovrhování vším co dělá člověka člověkem, ke svému okolí. Soudě podle "oficiálních" vyjádření jeho otce, podle jeho vlastních slov "smradlavého "Čecha"", nepadlo jablko daleko od stromu. Určitá povýšenost je dobře pozorovatelná v chování prakticky všech "známých" Pirátů.
    Ten název "strany" Pirátů působí stejně, jako když firma Sony "vynalezla" a na to vyráběla CD a DVD přehrávače, a pak "vynalezla "vypalovačky" CD a DVD, a pak se zase neustále snažila až nesmyslnými způsoby zabránit "odblokování" obsahu svých prodávaných "patentovaných" chráněných CD a DVD a rozšiřování "nelegálního" obsahu. Doslova a do písmene schizofrenická situace. Vzpomínáte si?
    "Piráti" jen zneužili dvě historické "souvislosti". Skutečné VOLNÉ piráty (nezaměňovat s těmi, kteří to dělali ve státních službách jako korzáři!), kteří měli často neuvěřitelně demokratické způsoby svého řízení na tehdejší dobu, i když pak poměrně většinou "krátký" život, a fenomén "hackerů" nových filmů, her atd. nejprve z CD a DVD, a pak z internetu, kteří to pak dávali k "volnému" použití. Ovšem část pirátů, těch skutečných internetových, to chápala jinak a "hledali především to, co se mnohým "nehodilo" do krámu. Hackerům nelegálního komerčního obsahu se přece také snadněji "žilo" s označením "pirát", než jako "zloděj" ve smyslu zákona. Tím "naši" političtí "piráti" zapůsobili na své mnohé "chápající" voliče, ale nezměnili podstatu svého cíle, který jsme poznali již třeba pod "značkou" Zelených. A o tom už ani snad není třeba víc psát. Tady už u nás prošel "soud historie a pravdy".
    Vzhledem k tomu, že "naši" Piráti nejsou tak docela v našich "službách", tak by jim vzhledem k tradicím světa, kam si přejí "patřit", slušelo spíše označení tamějších "státních" Korzárů. Nájezdníků. Ve smyslu Wikipedie - Korzár či privatýr nebo kaper je soukromá osoba, která obdržela od své vlády oficiální pověření k vedení kořistnické činnosti ...
    Takže nakonec vzniká silný dojem, že tento "nástroj" a "projekt" "naší" (samozřejmě nejen u nás) politiky byl promyšlen kýmsi "odjinud" velmi důkladně a hodně pozorně do všech detailů. A na to "naše" "osobnosti" rozhodně nemají.
    Ale autorovi patří velké a upřímné díky, minimálně ode mne, za užitečné, pro nás, informace a hlavně souvislosti.

    OdpovědětSmazat
  7. Primátor Satan je vyjímečně hloupý jedinec (Piráti ale kvalitnější politiky nemají), který vůbec neví, která bije a co je to politika a ekonomika v každodenní praxi. Měl by si třeba přečíst následující zprávu (pokud vůbec umí číst a pokud pochopí obsah): "Podle informace navigačních portálů Marinetraffic a Vesselfinder se nacházejí nyní v Mexickém zálivu tankery Sea Puma, Iasonas a Searunner, které dopravily ropu z ruské Usť-Lugy, a k Filadelfii se blíží cisternová loď Delta Maria naložená v Novorossijsku.
    Kromě toho z Usť-Lugy míří do USA tankery Aristea a Navig8 Precision, a z Novorossijsku – NS Corona. Všechny patří do třídy Aframax, mohou tedy přepravovat 900 tisíc barelů surové ropy. Takže americké rafinérie dostanou přes šest milionů barelů ropy z Ruska – skoro dvakrát více, než v únoru (3,3 milionu)." I kdyby z toho Satana trefil šlak, tak to nebude žádná ztráta :-)

    OdpovědětSmazat
  8. Nejsmutnější na tom je, že náš stát, těmto různým Hřibům, ustupuje. Na jakého nepřítele pořád ještě čekáme? Vždyť už ho tu máme. Už přes třicet let si ho tady pěstujeme !

    OdpovědětSmazat
  9. Piráti jsou obyčejní ruso/čínsko/fobní-fašouři škrábající se do zadku amíků-..a aby oblbli omladinu, tak se kamuflují hippie-nátěrem...a dějiny 2.republiky se můžou opakovat!...bohudík,- zatím jen jako komedie !

    OdpovědětSmazat
  10. 23:09 Bohužel konec této komedie bude už z jiného žánru.

    OdpovědětSmazat
  11. A víte vy co? Když se někdo přihlásí mezi piráty měl by být soudně vyvázán s povinností i požitků státu kteréhokoliv právních jistot a měl by je případně vyplácet mezinárodní soud ve štrasburgu s rozpočtu ber kde ber ale ne od mezi kterýmit se hlásí k vlajce smrti oloupených. Na prosperitě vrahů z činností na lebky se zkříženými kostmi. Ten symbol srpu a kladiva je o bonusu všem z produkce.

    OdpovědětSmazat
  12. Toz nech ten hrib satan oz zasa nekam táhne ale mimo civilizaci zemskó nejlépe mise na mars s geniálnám a trocha vesinotém podnikatelem-kózelníkem.....nez ho napadne realizovat rychló kapslo pre Praho.....hezké den p.s.

    OdpovědětSmazat
  13. Nemám chuť diskutovat o úrovni okopávání kotníků a faulování za každou cenu, když nic tak je to nesportovní. Vadí mi, že se jednotlivci schovávají za národ a přitom dostali volbami právo na rozhodování o odvozu popelnic. Nejhorším hříchem je jejich privatizace práva na "pravdu" platnou pro všechny a pro ni i přepisování naší historie. Kdo nepochopil podstatu pokleslé morálky, tak ať sleduje Řeporyje, to je jejich výkladní skříň.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 11:09 ano, ten pražský náckov je výkladní skříní nejenom ODS, ale celé demožumpy

      Smazat
    2. 12:45
      Podle poslednich informací vtrhne Řeporyjec do politického boje o křeslo v Parlamentu pod praporem ODS ! No comment.

      Smazat
  14. Fakta jsou jasná ohrožuje nás západ vnucováním jejich šíleností. Pyjáti jsou sluhové NWO a proto dělají to co dělají.

    OdpovědětSmazat
  15. Co s tím uděláme ? Luhy a háje jsou v ... a medem a strdím už neoplýváme. Zato politiky máme "světové".

    OdpovědětSmazat
  16. Skvělý článek. Nicméně v jeho závěru vyslovená obava je zcela jistě předem naplněna. Zdivočelý fašista Hřib je inteligentní psychopat v cizích službách. Tudíž, autorem předložené úvahy a fakta jsou pro Hřiby jen házením hrachu na zeď a cenných perel sprostým sviním. Otázkou zůstává, co dělat, aby Hřibové ztratili živnou půdu a nemohli v cizím zájmu škodit našemu státu a jeho občanům a národům, aby nemohli nadále rozvracet naše vztahy s našimi skutečnými přáteli, partnery a slovanskými bratry.

    OdpovědětSmazat
  17. Žádný hřib neroste do nebe. 🌲🍄☁️

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.