Reklama

čtvrtek 14. května 2020

Pravda o osvobození osvobozuje

Eduard Chmelár -  historik
a politický analytik
Eduard Chmelár
14. 5. 2020  PrvníZprávy
Předem se omlouvám za délku a tón tohoto proslovu, který měl být původně zcela přirozeně slavnostní a děkovný.


Zcela přirozeně proto, že ať už jako historik, jako občan Slovenské republiky nebo jako potomek bojovníků proti fašismu jsem hodnotově zorientovaný a vím, co se na Den vítězství patří. V poslední době mě však mimořádně roztrpčilo a znepokojilo chování části veřejnosti, které vyústilo až do odstranění sochy jednoho z nejvýznamnějších sovětských vojevůdců, maršála Ivana Stěpanoviče Koněva, který velel vojskům 1. ukrajinského frontu, velel Karpatsko-dukelské operaci, osvobodil koncentrační tábor Osvětim, spolupodílel se na závěrečném útoku na Berlín, spolu s maršálem Žukovem přijal bezpodmínečnou kapitulaci Německa, osvobodil severní, střední a východní Čechy a osvobodil Prahu. Zapomněl jsem na něco? Samozřejmě.

Skvrnou na jeho životopise je brutální potlačení maďarského povstání sovětskou armádou na podzim 1956, které vedl jako hlavní velitel spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. Měli bychom ho za to zatratit a zapomenout na vše, co pro naši vlast, pro oba naše národy udělal? Nahlížet takto na dějiny je podobný nesmysl jako kdyby se Češi rozhodli strhnout sochu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona před hlavním nádražím v Praze, neboť i když přispěl ke vzniku Československa, podnikal brutální vojenské intervence do Panamy, Hondurasu, Dominikánské republiky, na Kubu či na Haiti, přes odpor obyvatelstva potlačoval mexickou revoluci a pokusil se chytit jejich národního hrdinu Pancho Villu. Nemluvě o takovém Winstonovi Churchillovi, který se vedle svých nepřijatelných rasistických a koloniálních postojů mýlil až do vypuknutí druhé světové války téměř ve všem. A co hrdinský americký generál Douglas MacArthur, který byl během druhé světové války velitelem spojeneckých vojsk v Pacifiku? Zbouráme jeho pomníky a zakážeme film s Gregory Peckem, neboť jako generál okupační armády v korejské válce nečinně přihlížel válečným zločinům a hromadným popravám?

Koněv byl voják z masa a kostí, který pro naši vlast vykonal prokazatelně neocenitelnou službu a navíc měl zdejší lidi rád. Svědčí o tom nejen vzpomínky řadových občanů, ale i svědectví dcery generála Ludvíka Svobody. Zoe Klusáková-Svobodová hluboce zahanbená tím, co se stalo v Praze připomněla, že Koněv zachránil v padesátých letech jejího otce, ale i generála Klapálka z vězení. Český vojenský historik Jiří Fidler zase vyvrátil nestydatou lež, že Koněv se podílel na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968. Maršál Koněv byl od roku 1963 v důchodu, o nezbytnosti zásahu vojsk měl pochybnosti a když mu normalizační vláda udělila v roce 1970 titul hrdina ČSSR, rozčarovaný z okupace si ho odmítl převzít, neboť by se prý cítil trapně.


Osvobození se začalo krvavým bojem o Duklu, ne vpochodováním do Prahy


Největší lži se však v uplynulých dnech politici namluvili o osvobození Prahy. To, co předvádějí někteří čeští politici, už nemá nic společného s kritickým posouzením historických událostí, ale s překrucováním dějin, je to hysterická antiruská kampaň s jasnými prvky šovinismu. Prohlášení pražského primátora Zdeňka Hřiba, že "ruská armáda dorazila do Prahy jako do fakticky svobodného města a nenese hlavní zásluhu na osvobození" je nestoudnou lží hned z několika důvodů. Zaprvé, tyto lži vyvracejí samotná čísla: Při pražské ofenzívě padlo 692 sovětských vojáků, z toho 30 ve vnitřní Praze. 9. května 1945 padl v Praze i velitel tanku poručík Gončarenko - toho tanku, který hned po revoluci zneuctil student, který si ani nezaslouží, abych uváděl jeho jméno, a natřel ho na růžovo. Právě ten tank jako pomník sovětských tankistů na Smíchově je němým nepohodlným svědkem lží pražských politiků. Je to podobná nestydatost, jakoby Dánové tvrdili, že Kodaň neosvobodila britská vojska, neboť generál Montgomery triumfálně prošel centrem města v době, kdy už bylo svobodné a zaplatili za to životem i stovky dánských odbojářů. Nikdo v Dánsku si toto nedovolí tvrdit.

Ať mi bratři Češi odpustí, ale řeknu to tak, aby tomu rozuměli všichni: Praha by byla osvobozena i bez povstání tři dny před kapitulací Třetí říše (za cenu vyšších ztrát, ale byla), ale ne bez Rudé armády. Osvobození, to totiž nebyla jen závěrečná bitva o Prahu, osvobození se začalo krvavým prodíráním se přes Dukelský průsmyk a pokračovalo těžkými boji o Liptovský Mikuláš či Ostravsko. Pražský primátor, který nemá úctu před hrdinstvím Rudé armády, nadělal si do gatí a propadl paranoidnímu strachu, že by ho prý chtěli Rusové za jeho vandalský čin otrávit a tragikomicky si volal na pomoc generálního tajemníka NATO Stoltenberg, je u mě opovrženíhodný zbabělec. Stoltenberg samozřejmě nevynechal příležitost kopnout si do Ruska, ale jeho prohlášení, kterým se postavil za Hřiba, že odmítá ruské zastrašování, je opravdu z arzenálu těch nejodpornějších dezinformací, pokud nemám mít podezření, že jsou z jeho chorobopisu. Kde a kdy Rusko vyhrožovalo pražskému primátorovi? Což se všichni opravdu pomátli na rozumu?


Rehabilitace vlasovců je rehabilitací válečných zločinů


Historickou paměť však musí ještě více urazit rozhodnutí jednoho ze starostů městských částí Prahy, kdysi bulvárního novináře a dnes nejznámějšího antiruského šovinisty Pavla Novotného, postavit pomník tzv. vlasovcům, kteří se v závěru války přidali na stranu pražských povstalců. Ale toto je už silná káva. Třeba vysvětlit, že protibolševická Ruská osvobozenecká armáda generála Vlasova, která bojovala po boku Hitlera, vznikla oficiálně v listopadu 1944 na Pražském hradě za účasti říšského protektora K. H. Franka. Vlasovci se zúčastnili například potlačení Varšavského povstání a byli tak krutí, že proti nim museli zakročit i Němci. Na Slovensku se dopouštěli těžkých válečných zločinů na civilním obyvatelstvu do posledních dnů války na Kysucích a během Povstání se účastnili protipartyzánských komand. Je pravda, že na konci války, když už bylo o všem rozhodnuto, se vlasovci rozhodli Pražanům pomoci, ale tvrzení, že by generál Vlasov zachránil Prahu, je směšná lež. Jednak proto, že sám generál Vlasov byl kategoricky proti tomu, aby jeho jednotky pomohly Pražanům (pokyn vydal až velitel jedné z jeho divizí Buňačenko) a konečně, během povstání 7. května o 9. hodině ráno Česká národní rada v rozhlasovém vysílání výslovně zdůraznila, že akce vlasovců proti německým vojskům jsou jejich vlastní záležitostí a distancovala se od nich.

Ono je dost šílené už to, když se pro Pražany stává hrdinou namísto maršála Koněva generál Vlasov. No každý, kdo dnes velebí vlasovce, by si měl uvědomit, že stojí na stejné barikádě s těmi, kteří se pokoušejí legitimizovat řádění banderovců, že oslavuje vlastizrádce, kteří zradili nejen svou vlast, ale celou protifašistickou koalici v rozhodujícím okamžiku, kdy je nejvíce potřebovala - během bitvy o Stalingrad. A každý, kdo zpochybňuje nebo relativizuje roli Rudé armády na osvobozování by se měl zase vzpamatovat, protože se dostal mentálně na stejnou úroveň jako ti, kteří zpochybňují Slovenské národní povstání poukazováním na individuální zločiny povstalců. Toto jsou metody neofašistů, ne demokraticky smýšlejících lidí. Asi stále dost dobře nechápeme, co pro nás Rudá armáda provedla a co její vítězství pro nás znamenalo.


Hitlerovy záměry se Slovenskem


Je známo, že Hitler si po večerech psal zápisky o tom, jak uspořádá Východ po konečném vítězství. Jejich největší část pochází z léta 1942 pod názvem Generalplan Ost. Židy chtěl zničit úplně. Ze slovanských národů měla být asi polovina z každého národa zničena, část vyvezena za Ural, část ponechána bez vyššího vzdělání jako obsluha německých přistěhovalců. Uskutečnit tento šílený plán mu znemožnila právě Rudá armáda. Ona obrátila průběh války v době, kdy ještě západní spojenci váhali, a to za cenu obrovských, nepředstavitelných ztrát. Jen v prvních měsících Velké vlastenecké války po přepadení SSSR ztratila Rudá armáda téměř 4 miliony vojáků. To je více než bylo shromážděných na západní frontě před vyloděním v Normandii. V té době ji všichni odepisovali, i v Londýně a Washingtonu byli přesvědčeni, že Sovětský svaz se z tohoto nikdy nevzpamatuje. Celkový počet obětí na východní frontě se odhaduje na 27 milionů. Bělorusko dosud nedosáhlo předválečný počet obyvatel. Generalplan Ost by dříve nebo později postihl i Slovensko. I nás před ním zachránila Rudá armáda. Sovětská vojska zničila 70% Wehrmachtu na východní frontě. Můžeme jen spekulovat, zda a kdy by bylo Německo donuceno podepsat bezpodmínečnou kapitulaci bez tolika ztrát.


Hlavním viníkem války byla fašistická rozpínavost


Dnes se však šíří ještě nebezpečnější lež: že druhou světovou válku způsobilo nacistické Německo a Sovětský svaz současně. Bohužel už nejen z řad šílených novinářů, ale z nejvyšších politických kruhů. Jedním z prvních byl prezident Andrej Kiska, který v projevu před pěti lety k 70. výročí Dne vítězství nad fašismem prohlásil, že tento konflikt se nezačal jako boj dobra a zla, ale jak zápas dvou totalitních velmocí o nadvládu. V podobném duchu se nese loňská rezoluce Evropského parlamentu. Tato relativizace historické viny je nejen falešná, ale i nebezpečná. O rozsahu Stalinových zločinů dnes žádný soudný člověk nepochybuje. Ale postavit Sovětský svaz v tomto konfliktu na stejnou morální úroveň jako Hitlerovu říši je hanebná lež. Na příčiny vzniku druhé světové války se nelze dívat jen prizmatem jednoho historického mezníku, ale třeba hlouběji zkoumat a porozumět, co k této situaci vedlo.

Primární je v tomto směru skutečnost, že hlavním viníkem druhé světové války byla a zůstává fašistická rozpínavost. Od počátku třicátých let se válka ukazovala jako nezbytná. Japonsko obsadilo Čínu, Itálie Habeš, Německo odstoupilo od mírových smluv a vznikla fašistická Osa Berlín - Řím - Tokio. Fašismus se plíživě rozšiřoval od Pyrenejského poloostrova až po Balkán. Sovětský svaz byl tímto trendem znepokojen a z jeho strany nejčastěji zaznívalo volání po antifašistické jednotě. Moskva brala toto nebezpečí vážně a aktivně podporovala opozici ve fašistických státech. Když vypukla občanská válka ve Španělsku, Stalin tam chtěl vyslat armádu, ale sovětská generalita (jejíž většinu dal později vystřílet) ho od tohoto kroku odradila.


Byl to Západ, kdo nejvíce podcenil komunismus


Jenže západní země nebyly ochotny zahájit efektivní jednání se Sovětským svazem, a to dokonce ani v letech 1938 - 1939, kdy už nutnost antihitlerovské koalice nepopíral nikdo a v Evropě panovalo přesvědčení, že fašismus znamená válku. Netřeba zapomínat, že Francie a Velká Británie měly za první světové války větší ztráty na životech než za druhé, a proto se chtěly válce za každou cenu vyhnout. Kromě toho se Velká Británie obávala, že další válka zruinuje britskou ekonomiku a rozbije britské impérium, což se nakonec i stalo. Jakékoliv snahy Moskvy o uzavření spojenectví s Londýnem a Paříží se ukázaly jako bezvýsledné, Velká Británie a Francie byly pasivní a Stalin dospěl k přesvědčení, že jim jde spíše o uspokojení Hitlerových nároků než o jeho zastavení. Toto jeho podezření se potvrdilo v září 1938 během Mnichovské konference. Stalin byl navíc rozhořčen, že ho do Mnichova nepozvali.

Sovětský diktátor zpočátku Čechům a Slovákům slíbil, že jim poskytne své vojáky na obranu vlasti a částečně mobilizoval Rudou armádu. Ale brzy dostal strach, že bude muset čelit Hitlerovi osamoceně, a to ho přivedlo k úvahám o dohodě s Hitlerem. Přesto v dubnu 1939 znovu nabídl Západu své spojenectví. 12. srpna 1939 pozval do Moskvy představitele Velké Británie a Francie, aby s nimi jednal o možnostech aliance. Byl však šokován, když mu Londýn a Paříž poslaly důstojníky s příliš nízkými hodnostmi na to, aby mohli dostat zmocnění k podpisu závažných dokumentů. Stalin z této situace okamžitě vyvodil, že Západ nemá skutečný zájem na vytvoření spojenectví. Byla to oprávněná obava, neboť představitelé Velké Británie a Francie v té době stále ještě doufali, že Hitler zaměří svůj útok na Východ a nebude pro jejich země nebezpečný.

V téže době probíhala v Londýně jednání o nalezení cesty k dohodě s nacistickým Německem. Velká Británie vyjádřila připravenost uzavřít dohodu s Berlínem o vymezení sfér vlivu a slíbila "plně respektovat německé sféry vlivu ve východní a jihovýchodní Evropě". Stejně Velká Británie slíbila, že "přeruší probíhající jednání o uzavření paktu se Sovětským svazem". To byl rozhodující okamžik, od kterého se osamocený Stalin rozhodl, že uzavře s Hitlerem tajnou dohodu a tajně doufal, že tím zvýší bezpečnost Sovětského svazu, udrží SSSR mimo válku a získá zpět území, které ztratilo Rusko po bolševické revoluci. Tato kalkulace se ukázala jako fatální selhání, ale sovětské vedení v té chvíli nevidělo jinou možnost jak zabránit Hitlerovi ve válce proti Sovětskému svazu, na kterou nebyla Rudá armáda vůbec vybavená a připravená. Navíc se jasně ukazuje, že britské vládní kruhy byly připraveny zradit kromě Československa i Polsko. A z tohoto scénáře sešlo pouze proto, že Hitler britským návrhům nedůvěřoval a udělal raději nabídku Stalinovi. A ten se už tomuto svazku přestal vyhýbat.

Stalinův tlumočník Vladimír Nikolajevič Pavlov později potvrdil, že iniciativa k vytvoření tajného dodatkového protokolu ke smlouvě Molotov - Ribbentrop, kterým si obě strany rozdělily sféry vlivu v Polsku a Pobaltí, vyšla ze sovětské strany. Stalin měl územní požadavky, kterými potřeboval odsunout válku daleko od hranic SSSR na západ a věděl, že Hitler, jehož tlačil čas a potřeboval zabránit vojenským operacím na dvou frontách, přistoupí na jakékoliv jeho podmínky. On a celý jeho tým byl přesvědčen, že dosáhl obrovský úspěch. Stalin byl na to patřičně hrdý a domníval se, že Hitlera přelstil. Nakonec se ukázalo, že Hitler přelstil Stalina.



Nejprve byl Mnichov a dvoustranné dohody Hitlera se západními státy, až potom se Stalinem


Navzdory těmto skutečnostem základní fakta zůstávají stejná a panuje v nich mezi renomovanými historiky konsenzus. Druhá světová válka začala 1. září 1939, kdy Hitler přepadl Polsko. Nový globální konflikt nikdo nechtěl, dokonce ani Německo ne, které do poslední chvíle počítalo s Velkou Británií jako se svým spojencem, se kterým si rozdělí zotročenou Evropu. Stalin napadl Polsko až 17. září. Tak, jako tento zločin nelze bagatelizovat, nelze jej ani přeceňovat, neboť Sovětský svaz v té době nemohl zabránit Hitlerovým světovládným choutkám ani v případě, kdyby neuzavřel smlouvu s Německem.

Rozhodující podíl Sovětského svazu na porážce fašismu nelze relativizovat Stalinovým dočasným spojenectvím s Hitlerem, neboť s touto možností jistý čas koketovali prakticky všichni. Němci podepsali smlouvu o neútočení i se samotným Polskem, známou také jako pakt Piłsudski - Hitler, a to už 26. ledna 1934 v Berlíně. Za Varšavu ji dohodl polský ministr zahraničí Józef Beck - tentýž Beck, který vedl silnou protičeskoslovenskou politiku a po Mnichovské dohodě si pod vojenským nátlakem od nás vynutil vydání větší části Oravy a Těšínska. Zvláštní smlouvu s Hitlerem uzavřela i Velká Británie 30. září 1938 a Francie 6. prosince 1938. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na klíčovou smlouvu, na Mnichovskou dohodu z 29. září 1938, kterou podepsaly s Hitlerem a Mussolinim Velká Británie i Francie. Následovaly smlouvy Hitlera s Estonskem a Lotyšskem. Teprve potom přišel pakt Molotov - Ribbentrop jako důsledek všech těchto zrad.

Podle logiky dnešních politruků by tedy spojenci nacistického Německa měli být i Poláci, Britové, Francouzi, Estonci, Lotyši a až po nich Sověti. Tímto způsobem bychom mohli zpochybnit celou politiku Velké Británie. Ten papír, kterým mával Chamberlain po vystoupení z letadla s výkřikem "Přinesl jsem mír" totiž nebyl text Mnichovské dohody, ale text dvoustranné "Dohody o přátelství a neútočení" s Hitlerem, kterou podepsal den po Mnichově. Vždyť oslavovaný Winston Churchill, jehož úsudek se v otázce hitlerovského Německa ukázal jako realistický, se jinak mýlil v každé záležitosti od roku 1914. V době, kdy Sovětský svaz podporoval španělskou republiku a varoval před vzrůstajícím fašismem, Churchill podporoval generála Franca, obdivoval Mussoliniho a byl symbolem té nejhorší imperialistické a rasistické politiky britského impéria. Chceme ho udělat zodpovědným za růst fašismu v Evropě, a tím pádem rozpoutání druhé světové války? To jsou zlomyslné diletantské úvahy.


Pomníky naší cesty, naší identity, našeho vítězství a naší cti


Hitlerova válka na východní frontě neměla a stále nemá ve světových dějinách obdoby. Na rozdíl od západní Evropy nacistickému Německu nešlo jen o nadvládu. Hitler už v roce 1941 své generalitě jasně zdůraznil, že jde o válku vyhlazovací, oběťmi se vedle Židů měli stát i Slované. Nebýt nesmírné obětavosti ruského lidu, nebýt často až nadlidské houževnatosti Rudé armády, nikdo z nás by tu dnes nebyl. Jen hlupák nebo mentální fašista může mluvit o tom, že nás Rusové dobyli (nakonec, dobře si všimněte slovník takového člověka - pokud jde o zásluhy na osvobození, bude se vykrucovat, že nás osvobozovali i jiné národy, pokud jde o historickou vinu, padá podle něj jednoznačně na Rusy, a to přesto, že na čele Sovětského svazu stál gruzínský diktátor). Bylo to jednoznačně osvobození, po kterém si všichni oddechli a jásali. Rudá armáda nás osvobodila, předala moc do rukou našich národních výborů a odešla. To, co se stalo v roce 1948, jsme pokazili sami.

Pokud zapomeneme na tuto historickou podmíněnost jednotlivých kroků, vystavujeme se velkému nebezpečí zpochybnění výsledků druhé světové války a následné erozi současného světového pořádku. Boření pomníků a soch je naším národním sportem a tradicí, která má fatální důsledky na naši historickou paměť.

Ať mi bratři Češi odpustí, ale oni byli v této disciplíně vždy mistry extrému. Nejprve postavili v Praze největší pomník Stalina na světě, a potom z ní vyhánějí i ty, kteří ji osvobodili. Roky upozorňuji na to, že náš přístup k památníkům je nemocný. Máme tendenci pomníky vždy něco nekriticky oslavovat, velebit, zbožšťovat. Památník je však od slova paměť a měl by nám především připomínat naši historickou cestu.

V západní Evropě běžně najdete zachované pomníky a pamětní desky kontroverzním nebo vysloveně negativním postavám dějin s vysvětlujícím textem. No třeba je pochopit, co zvláště pro Rusy znamenají pomníky z dob druhé světové války. Když na Ukrajině nebo u nás strhávali sochy Lenina, s Rusy to ani nehnulo, nechávalo je to chladnými. No když se začaly poškozovat a ničit válečné památníky, Moskva zareagovala podrážděně.

Je to proto, že Velká vlastenecká válka je jádrem jejich moderní identity právě tak jako pro nás Slovenské národní povstání. Jsou symbolem válečného utrpení, vzdávají čest hrdinům a pěstují vlastenectví pro budoucí generace, které jim dává pocit hrdosti a odolnosti vůči nelítostným zvratem dějin. Je zcela pochopitelné, že jsou na to citliví. Nás by také rozhněvalo odstranění sochy velitele Povstání generála Viesta - pravda, pokud bychom vůbec nějakou měli, ale to je už jiný příběh. Válečné pomníky na našem území však nepatří pouze Rusům. Jsou to i naše pomníky, pomníky naší cesty, kterou jsme prošli. Chraňme je, neboť jsou to pomníky našeho společného vítězství, naší identity a naší cti.



Eduard Chmelár

31 komentářů :

  1. Děkuji autorovi za souhrnný článek plný informací, které se dnes jen tak nenajdou. Doufám, že si "trio HKN" doplní mezery a nebudou dál za idioty. Díky pane Chmelár.

    OdpovědětSmazat
  2. Souhlasu netřeba, bohužel žijí mezi námi lidské zrůdy, které si neváží, že žijí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. OK "Společnost se hroutí a lidé si začínají uvědomovat, že důvodem, proč se cítí psychicky nemocní, je to, že žijí v systému, který není navržen tak, aby vyhovoval lidskému duchu."
      Jim Carrey http://www.nwoo.org/2020/05/03/drobne-zamysleni/

      Smazat
    2. bylo by dobré se podívat, samozřejmě až bedete mít večer čas, protože film je nabitý daty a nutí přemýšlet, na následující film…..
      https://tadesco.org/sokujuce-plne-odhalenie-od-majstra-putina-pre-cely-svet-o-zlocinoch-iluminatov-cz-titulky-2/

      Smazat
    3. U Jílkové zaznělo, že Praha uvolní miliardu na výuku Hřibova dějepisu

      https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/u-jilkove-zaznelo-ze-praha-uvolni-miliardu-na-vyuku-hribova-dejepisu/


      Co dodat

      Smazat
  3. A když tu byl zmíněn Woodrow Wilson a mexická revoluce, tak bychom neměli zapomínat na generála Pattona, který se v té akci jako mladík taky hóódně angažoval...

    OdpovědětSmazat
  4. 17. září 1939 už polská obrana neexistovala přes nepopiratelné a zoufalé hrdinství některých polských jednotek. To, co Stalin v této situaci udělal, nebyl zločin, ale nutnost. Měl na výběr nechat Němce dojít až k tehdejším hranicím SSSR - což by udělali bez ohledu na tajný protokol, kdyby Rusové stáli na místě - anebo si sáhnout na zbytek Polska a posunout obranu o pár stovek kilometrů na západ. Nutnost.

    Takové věci se ve válkách dějí. Francouzi zase dlouho nechtěli zapomenout Churchillovi zničení francouzského loďstva v Alžírsku, ale Britové zkrátka nemohli připustit, že si na ně sáhne Hitler.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si všiml toho blábolu Chmeláře, kromě dalších podobných. Proto jsem chtěl reagovat na Anonyma16:12, který tvrdí že nic z toho co Chmelař napsal nikde nenajde, ale pak jsem to nechal tak. Tvrdit že "rusové"(Bělorusové) napadli polsko je tvrdit také že Rusové napadli Německo nedaleko Moskvy, nebo Stalingradu. Nebo že Německo agresivně napadli spojeneckými vojsky,na pobřeží Normandie. Hle tahle se manipuluje polopravdami a panečku, lidi to žerou jako největší lahůdku! Přitom se stačí kouknout na mapu poválečného uspořádání hranic mezi státy Europy kterých neměnnost měla být zárukou míru. Něco se stalo a hranice již neplatí, jako ty upatlané ve Werseils?

      Smazat
    2. Faktem je,že rozdělení Polska na začátku II.WW, bylo jen návratem hranic do stavu před I.WW, kdy byly Rusku, jako poraženému stàtu hranice posunuty.

      Smazat
    3. Vzali si pouze to,co jim sebrali polští fašisté v r.1920(Cursonovova linie).Kdo to nedokáže pochopit,je tupec a je to jeho problém!

      Smazat
    4. Ad 16:51. Po porážce Polska Německem v září 1939 SSSR si nevzata píď polského státu, jen si vzala zpět Polskem anektovaná území Běloruska Ukrajiny Polskem od války polských žoldnéřů z doby r. 1920. Tehdy polští hrdlořezové vpadli na území rodícího se SSSR, nerespektovali linii navrženou anglickým min. zahraničí Coursonem pro jednání ve Verailles po r. 1918. O tom, že si tam počínali jako později v Polsku nacisté, že vraždili, vypalovali vesnice a prostě se předváděli jako "nadlidé", už bylo mnoho napsané. Však Hitler mnohé od Poláků odkoukl a asi i když viděl jejich vztah k lidství, zřídil koncentrační vyhlazovací tábory na území Polska v domnění, že na ně budou jednou jejich spřízněnci hrdí!

      Smazat
  5. Díky, potvrzujete vzpomínky mého otce, odbojáře v řadách Obrany národa. To co předvádí současná elita, už není jen omluvitelná neznalost, je to zneuctění všech padlých vlastenců nejen v Květnovém povstání. Svoboda slova, lépe řečeno svoboda názoru, přece nedává právo urážet hrdiny. Odstraňování pomníků je velmi primitivní a laciné. Význam přesunu Koněvovy armády do Prahy měl i strategický význam, hrozil pohyb německých divizí z Velichovek (90 000 mužů armády Mitte), které kdyby se vydaly přes Prahu na západ, tak by Praha zaplatila krveprolitím. Politycký záměr byl už předem dán spojeneckou dohodou. Debata o Vlasovově armádě je dětská. Źelbohu opakovaná lež má nahradit pravdu.

    OdpovědětSmazat
  6. Koncem války si mocnosti Evropu rozparcelovaly a očekávaly, že tomu tak bude trvale. A v 56 roce bylo maďarské povstání. Bylo to proti dohodnutému uspořádání v Jaltě. Teptve archivy ukáží, kdo tahal za špagátky tak, aby to povstání vzniklo. A nemusíme hádat třikrát. Podobně tomu bylo v Jugoslávii.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vaše porovnání s Jugoslávií je trefné. To "povstání" v Maďarsku bylo hezky krvavé a ti povstalečtí blbci se chovaly jak primitivové. Mnoho památek, kupř. ve svém Budapeštském muzeu zničili, mnoho lidí povraždili. Moje máti která pochází z hranic s Maďarskem na to vzpomíná, jenom co se dělo v maďarském městečku nedaleko od hranic. To by si zasloužilo postavit i v Budapešti pomník Koněvovi a ne bourat ten jediný v Praze. Nemusí být zrovna takovej monstrózní jak udělali kosovští Albánci rodinnému klanu Clintonovic v Tiraně - svému "osvoboditeli" jako poděkování za humanitní bombardování své vlasti a kolaterální ztráty na životech kupř. u prchajícímu vozu plnému albánců.

      Smazat
    2. 17:56
      Potvrzuje to vzpomínky našich předků, žijících na Slovensku. V roce 1956, byli moc rádi, že naše armáda obsadila hranice, protože přes Dunaj dalekohledem viděli vzájemné vraždění Maďarů u katedrály v Ostřihomi. Ruské tanky tam neviděli.

      Smazat
    3. Povstání v Budapešti 1956 bylo povstáním horthyovských hord fašistů a nacistů - SSSR si nepohlídal defašizace a denacifikaci Maďarska a tak proběhlo vyzbrojení fašistických gard v poválečném poklidu. Šlo o pokus o vojenský převrat se vším všudy - dnes za referendum v Katalánsku neofrankistický režim by nejraději popravoval a ti "povstalci" válčili jen volebními lístky v referendu. A snad se někdo z EU zastal práv katalánského národa a jeho politiků. Ne vítězí s frankismem i souznějící EUnacismus.

      Smazat
  7. Na každého Rusa, hůl se vždycky najde. Pomníky a ulice politiků z nyní spřátelených zemí se tu kritizovat nesmí a nemohou. Jinak by nám taky mohli naši spojenci, vyseknout trenky.

    OdpovědětSmazat
  8. V slovenských médiích se objevila informace, že odstoupil slovenský velvyslanec v Bělorusku a víc nic. Ovšem na jiném portálu se uvádí důvod odvolání: účast na vojenské přehlídce k 75. výročí vítězství Ruska nad německým fašismem. Kam to slovenská vláda míří? K totalitě, stejně jako v odmítnutí NR SR zvolit za předsedu lidskoprávního výboru a dokonce ani za člena tohoto výboru. Ano šašo a jeho parta sa začína odkopáva+.

    OdpovědětSmazat
  9. Autora si velmi vážím za jeho často odvážná slova, ale historii nelze jen tak překrucovat nebo nedopovídat.

    Jen jeden bod z mnoha.
    Stalin nevládl samoderžavně, byla to tam tehdy - kupodivu - vláda, která o všech zásadních rozhodnutích hlasovala (kolektivní řízení i ze stranických důvodů).
    SSSR mnohokráte nabízel spojenectví "západním spojencům" a do Moskvy na "závěrečné" rozhovory přibyla (spíše se přiloudala vzhledem k významu) nekompetentní delegace druhořadých "zástupců". Jak Vorošilov, tak i Molotov učinili přímé pokusy o dosažení dohody a získání jasných odpovědí i s "touto delegací", ale nedostali a ani nemohli dostat jedinou smysluplnou odpověď. Teprve až pak kývli na nabídku (!) Německa na známý pakt. Tedy až po vyčerpání všech možností. Německo se chystalo přece napadnout Polsko a potřebovalo mít "krytá" záda z "druhé" strany, neboť jak nám neustále všichni tvrdí, Hitler i jeho generálové se báli války na dvě fronty! Takto "Stalin" vtáhl nakonec do války "západní" spojence jako odpověď na nezískané neodpovědi těsně před uzavřením dohody s Německem. A znova - takové dohody měly všechny státy s Německem mnohem dříve!!
    Kdo koho přechytračil? Jednak o tom mluví výsledek na konci. Jednak tu byla např. řada získaných technologií z Německa, které jim (SSSR) byly předány s tím, že to stejně ti Rusové nedokáží využít. Ale dokázali, pokud se jim to během války hodilo. A prakticky velmi mnoho co Sovětský svaz získal, platil z půjčky kterou vyžadoval po Německu. Že Německo získalo suroviny?
    Tak tady je jeden příklad. Který uvádí Jurij Muchin (Убийство Сталина и Берия). Tam je mnohem podrobnější popis.
    Vytěžená ruda se často musí pro další zpracování obohacovat, zvyšovat podíl užitečného nerostu ve směsi. Tehdy díky obchodní následné smlouvě Sověti do Německa vyváželi "odpadní" ze skládek rudu s nedostatečnou koncentrací kovu nevhodnou ani pro další obohacování. Tehdy na to neměli, jak prohlásil Stalin v odpovědi německému zástupci, který kvůli tomu přijel, možnosti a technologie na jejich zpracování, zatímco Německo je má. To, že Německo získalo prakticky bezcennou surovinu, která se výrazně předzpracováním zdražovala není nutné ani dodávat.
    Bylo toho více. Ale to jen tak ve stručnosti.
    Autora si velmi vážím, opakuji, ale takové "nepřesnosti" a "nedořeky" nepřidávají "sto bodov".

    OdpovědětSmazat
  10. Jenomže bratr Slovák ví kdo zatím stojí Pražský liberální fašisti většina národa je proti tomu. A že máme vládu co se jí proti Ruské štvaní hodí to už je otázka pro voliče ANO.

    OdpovědětSmazat
  11. Nebýt Rudé armády, tak bychom tu dnes nebyli. Slované byli určeni k likvidaci jako druzí, hned po Židech, připomíná poslanec Vích:

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nebyt-Rude-armady-tak-bychom-tu-dnes-nebyli-Slovane-byli-urceni-k-likvidaci-jako-druzi-hned-po-Zidech-pripomina-poslanec-Vich-623842

    OdpovědětSmazat
  12. Nakonec, i to zdůrazňování CCCP invaze do ČSSR je vtip ve srovnání s invazemi USA po světě. Jestlipak si někde troufli diskutovat s invazními vojáky na tanku, házet na ně Molotovy, lehat si před tank a jiné odvážné činy?

    Podívejte se jak v Iráku jim padali místní do náručí, že přijeli je osvobodit od "diktátora"...

    OdpovědětSmazat
  13. Tyhle věci chápe i Pepík s IQ tykve. Ne tak zfašizovaní Havloidi!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám asi IQ tykve a nechci paušalizovat, ale dodnes podepíší tehdejší heslo originálem rusky v azbuce : tvůj otec byl osvoboditel, ale ty jsi okupant. Źádné další akademické i politické rozbory nebyly blíž pravdě.

      Smazat
  14. Jelikož diskutující přede mnou již probrali některé výroky a nepřesnosti autora,kterých se dopustil(Maďarsko,Polsko),v rámci používání tzv."povinných frází",bych chtěl hlavně upozornit na zásadní nepřesnost.Hlavním viníkem obou válečných konfliktů 20.století byl světový kapitalismus.Ta fašistická rozpínavost a nacismus jsou totiž zplozenci tohoto parazitního systému!!

    OdpovědětSmazat
  15. Trautumberk převlíká a přepřahá...
    https://www.arfa.cz/knize-karel-ruda-armada-mela-pri-nasem-osvobozeni-klicovou-roli-souhlasim-s-prezidentem-zemanem-rusky-general-bydlel-v-kvetnu-1945-u-nas-na-zamku-odvazny-vylet-do-rodinneho-alba/#.XrmSCEQzbIU

    OdpovědětSmazat
  16. V podstatě správný popis historických událostí.Pouze ,a jak je v dnešní době už trvalým zvykem,s vynecháním velice podstatné věci.1.9.1939 Skutečně Německo bez vyhlášení války zákeřně přepadlo Polsko.Ovšem,přesně totéž a také bez vyhlášení války,udělalo Slovensko!!!Německo mělo parťáka.o kterém je asi tabu v dnešní době mluvit.Více než 50 000 armáda,pod vedením generála Ferdinanda Čatloše,v podobě 3 mechanizovaných divizí a průzkumné letky,tvořené dvouplošnými stíhačkami české výroby B-534,vpadla do Nového Targu a města Zakopané.Po drsném boji,kdy ztratila cca 75 lidí,tyto místa dobyla.Zajala 1380 polských vojáků a důstojníků-Za tento počin ,bylo Hitlerem Slovensku umožněno,aby získalo Oravu a Spiš.Celkem to bylo 770 km2.Tato armáda pak po celou II svět.válku válčila spolu s Německem.Nejvíce jsou známi slovenští piloti.z nichž třeba Ján Režnak sestřelil 32 ruských letadel a obdržel od Hitlera Železný kříž.Ostatní měli jen o něco málo horší skore.Po válceněkteří z nich pracovali jako instruktoři u našich poválečných let.pluků .Bez jakéhokoliv pronásledování,či potrestání,na rozdíl od pilotů,kteří bojovali jak na východní či na západní frontě a sešli se po válce na Mirově. Poslední Slováci,padli či padli do zajetí dne 15.5.1945 Na Pelhřimovsku.kde byli součástí Německých jerdnotek,který se po 9.5.1945 odmítly vzdát.Všechny tyto skutečnosti se dají snadno najít a ověřit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Od Tatier po Azovské more... a zpět; potom přeběhnutí zvané Slovenské národní povstání...

      Pavol, Ivan a Ján ČARNOGURŠTÍ...

      Smazat
    2. SNP bylo nezbytné, protože zakrylo kolaboraci Slovenského štátu s Hitlerem. Jinak by Slovensko patřilo mezi potažené státy a platilo by reparace. Úniku z trestu pomohlo jak SNP, tak obnovení ČSR. Sorry.

      Smazat
  17. Rád jsem si přečetl článek, mnohé z pověděného známe. Snad bych jen doplnil, že tzv. Maďarské povstání v r. 1956 bylo povstání i po válce v pohodě početně přežívajících fašistů s velkým sklonem k nacistickým výstřelkům v Maďarsku, které, jak víme, bojovalo na straně nacismu a které okupovalo za války řadu zemí. Zásah sovětských vojsk s Koněvem na čele očistil Maďarsko od fašismu s konečnou platností, když poválečná benevolence maďarských vlád nechala fašisty se dobře proorganizovat nejen politicky, ale i vojensky. Jsem proti násilí, ale protože nacismus a fašismus v moderních dějinách lidstva představovaly soubor neuvěřitelných zvěrstev proti lidem, jsem pro likvidaci tohoto druhu terorismu bez milosti! I proto nenávidím války bohatých, neb jsou také jen a jen projevem terorismu proti slabším a chudším s cílem obohacení se kradením! Nebudou-li teroristické války bohatých, nebude partyzánský terorismus chudých!

    OdpovědětSmazat
  18. Ad 14:46. A mohli bychom jít do dějin dál, do Mnichova, kdy Polko ruku v ruce s Hitlerem okupuje části ČSR. A ještě dál, kdy v r. 1919 vpadla do rodícího se SSSR polská hrdlořezná armáda s maršálkem a vůbec prvním nacistiou Světa Pilsaudskim a pustošila Bělorusko a Ukrajinu, masakrovala občany, vypalovala vesnice a vytvářela lebensraum pro polské panstvo. Část území SSSR pak Polsko okupovalo až do r. 1939, kdy v blitzkrígu Němců po útěku polské vlády ze země si své území vzalo SSSR zpět!

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.