Reklama

neděle 31. května 2020

Proč se Nálezy Ústavního soudu o Colloredo–Mansfeldech staly Stalingradem protektorátních restituentů

Jiří Jaroš Nickelli
Jiří Jaroš Nickelli
31. 5. 2020  ČNL
V současnosti Ústavní soud zamítl žádost o uznání státního občanství předka Kristiny Colloredo–Mansfeldové a tím i restituční nárok na zámek Opočno, potažmo další majetky. Učinil tak již podruhé, na což veřejnost, přehlcená informacemi, dávno zapomněla. A zapomněli na to i fanatičtí obhájci protektorátní šlechty, která usilovala o říšské občanství a zachování svých majetků i v časech okupace a germanisace republiky.


Čtenář si položí otázku, proč Ústavní soud ve věci rozhodoval dvakrát a nikoli jednou? Věc se má takto. Po prvním nepříznivém rozhodnutí Ústavního soudu roku 2004 musela žalobkyně vrátit zámek zpět státu, tedy majetek, jež jí předtím přiřkly některé obecné soudy, které se dopustily mírně řečeno justičních omylů. Toto napravil senát Ústavního soudu nezrušitelným a nepřezkoumatelným Nálezem pod předsedou senátu prof. JUDr. Musilem.

Tento Nález se stal osudným judikátem pro posuzování dalších protektorátních restitucí,a v táboře restituentů se jeho účinek rovnal výbuchu atomové pumy nebo porážky 6. armády Wehrmachtu u Stalingradu. Nález do běla rozpálil dokonce i jisté síly na Ústavním soudu, nepřející dekretálnímu právu, a vyvolal jejich nevlídné mručení o jakési „neudržitelnosti“. Naštěstí pro stát a národ český byl pravdou opak. O co šlo?

Nález III.ÚS 107/04 ze dne 16.prosince 2004 v senátu předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holändera a JUDr. Jiřího Muchy zamítl nárok na restituci zámku Opočno. Proč? Ústavní senát velice pečlivě a s historicko – sociologickým rozborem vypracoval přesné zdůvodnění, jež koresponduje s dekretálním právem republiky, jakož i s mezinárodní stále platnou Pařížskou reparační dohodou,které je Česká republika jako nástupník poškozené ČSR Německou říší platným signatářem.

Soud především vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že se její předek nikdy nehlásil k němectví, ani nežádal udělení říšskoněmeckého státního občanství. Ústavní soud totiž již tenkrát důkladně přezkoumal rozhodnutí obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu a shledal jejich závažná pochybení.

Především dospěl ke třem zásadním poznatkům, a to

  • Ani české právo neupustilo zásadu materiální pravdy
  • Soud musí řádně poučit účastníky a nesmí přesouvat zatížení důkazním břemenem
  • soby, které dle dekretů patřily buďto mezi zrádce a nepřátele republiky anebo se v době zvýšeného ohrožení státu ucházely o získání privilegovaného říšskoněmeckého státního občanství, čímž se vyvázaly ze svazku okupované republiky a staly se příslušníky okupační mocnosti. Tedy postupovaly podle dekretů č.33 a 108 presidenta Beneše a Nár.shromáždění ČSR. Zde obecné soudy naprosto pochybily, neboť si neobstaraly všechny důkazy o tom,že otec žalobkyně podal přihlášku k němectví a k říšskému občanství zvanou u Němců „Fragebogen“. Ze zjištění Ústavního soudu vyplynulo, že otec Kristiny Colloredo–Masfeldové takovou přihlášku–dotazník podal na podzim roku 1940. Tento dotazník říšská moc pokládala za velmi důležitý, protože dotyčný se v něm hlásil k čistému arijství podle norimberských rasových zákonů,a k naprosté loajalitě k nacistickému státu. Udělení občanství III.říše pokládala za privilegium, které si žadatel musel zasloužit. Ovšem podstatné pro naše úřady a soudy není ani udělení tohoto občanství, nýbrž projev osobní vůle k němu – a to dr. Josef Colloredo–Mansfeld, i jeho příbuzní učinili – a jejich Fragebogeny se posléze i dohledaly. (Jejich kopie zveřejnila kniha CUI BONO RESTITUCE II, str.102–105.) Je pravdou, že otci a příbuzným majetek zabavila – nikoli konfiskovala – německá říše údajně pro „nepřátelství k Říši!“ Ovšem z dalších dokladů plyne naprostý opak tohoto tvrzení. Především ponížené žádosti o vrácení majetku a tvrzení, že předek žalobkyně je jen „nejmenší části Čech“! Dále interpelace jeho švagra, SSmanna Hauptscharführera Helmuta Rabla, o jeho německé manželce a německé dceři Kristině (!) o tom, že jeho příbuzný Weickhard se dopustil „mladické nerozvážnosti“ loajalitou k Benešovi r.38 (kterou pak stejně odvolal!) a že zažaluje soudy všechny, kdož pochybují o jeho loajalitě k III. říši pro urážku na cti! (dopis publikován v CUI BONO RESTITUCE II, str.113–118, německý originál i soudní český překlad.) Takže obhájci tvrdící, že onen příslušník rodu Colloredo–Mansfeldů, se vyznačoval češstvím a loajalitou k okupované ČSR, buďto hlásají pyramidální blud – anebo profesní lež.

Co se však stalo doslova noční můrou protektorátních restituentů v Nálezu Ústavního soudu z r.2004, bylo zdůvodnění oprávněnosti zamítnutí udělení čs. občanství takovému žadateli, byl první seriózní rozbor podstaty přihlášky k němectví a k III. Reichu – Fragebogenu.

Soud především poukázal na skutečnost, že formulář dotazníku dokazoval přiznání k německému privilegovanému občanství větou: „Ujišťuji, že se znám k německému lidu“.

Československým vyšetřovatelům v osvobozeném státě bylo jednoznačně jasno,že žadatel tím žádal o přiznání německého státního občanství. K tomu podotkněme – německé občanství na základě norimberských rasových zákonů říše pokládala za nejvyšší možné privilegium v protikladu k porobeným národům – a zvláště k židovským a slovanským občanům! Ústavní soud toto vše zobecnil ve výkladu, který by se měl u nás tesat do kamenných desek, takto:

„Soudci, který věc posuzuje dnes…nemusí být pravý smysl vyplnění zmíněného dotazníku zcela zřejmý, v takovém případě je však jeho povinností si tuto věc ozřejmit dokazováním (např. expertizou z oboru archivnictví nebo historie).

Chce–li dnešní soud hodnotit události, které se staly před více než půlstoletím, nemůže odhlédnout od dobových souvislostí válečného a poválečného období, které podmiňovaly konfiskační praxi československých orgánů po skončení nacistické okupace. Jestliže tzv. protektorátní příslušník se v době druhé světové války, kdy německý nacistický stát prováděl politiku genocidy, holocaustu, germanizace a zotročení jiných národů, se přihlásil k německému národu, aby získal německou státní příslušnost, bylo to v této době chápáno jako projev ochoty přispět k realizaci této zločinné politiky, JAKO PROJEV ZRADY ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU A NEPŘÁTELSTVÍ K NĚMU. Takové počínání bylo podle ústavního dekretu presidenta republiky č.33/1945 Sb. posuzováno jako důvod ke ztrátě československého státního občanství. Z hlediska tehdejšího posuzování pak nebylo rozhodné, zdali německé úřady žádosti o přiznání německého státního občanství vyhověly či nikoliv, podstatným byl samotný projev vůle takových osob.“

Další rozbor lze dohledat v citovaném Nálezu Ústavního soudu.

Navíc nález Návštěvní knihy Neuratha dokazuje, že členové rodu Colloredo lezli k reichsprotektoru Konstantinu von Neurathovi, zástupci Hitlera v protektorátě, dne 10.9.1940 a 19.11.1940 (viz J.Benda, 2013,str. 794 ad.) a sám dr. Josef Colloredo–Mansfeld navštíli von Neuratha 5.1.1941, dokonce s manželkou! Byl to přímý osobní styk se zástupcem agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR,jak praví právníci. Tak jakýpak loajální Čech – kdopak tu zrádcoval??

Obhájci Colloredů donekonečna opakují mantry o „strašlivé křivdě způsobené českému (!) šlechtickému rodu a o jeho loajalitě k republice (??). Sama žalobkyně chce jít po druhé porážce u Ústavního soudu do Strassburgu. A co tedy způsobil ten druhý Ústavní soud, že se tak rozezlila? Poté, co prohrála první Ústavní soud, žalobkyně volila taktiku dokazování,že zabavení majetku říší proběhlo nikoli jen z důvodu nepřátelství k říši, nýbrž z důvodů rasových. Vytahovaly se různé genealogické karty, jednou z Ruska,podruhé z Francie. Ovšem žalobkyně nepřihlížela k jedné důležité okolnosti, která byla pro stanovení rasového původu zásadní. Říše měla na rasové zkoumání zvláštní instituce jako např. Ahnenerbe, oddělení SD nebo gestapa. Všechny určovaly zvláštní genealogická kritéria pro rasový původ a smíšená manželství. Pro běžné občany byla hranice určení arijství rok 1800. Pro šlechtu však už rok 1750! Tudíž je vyloučeno, aby šlechta rodu Colloredo–Mansfeld, dokonce s knížecím, predikátem, neměla prokázan arijský původ k uvedenému datu. Pak by ovšem úřady nikdy nepřijaly Fragebogeny příbuzných a manželce a dceři by nebyl přiznán německý původ a občanství, jak plyne z doložených dokladů (CUI BONO RESTITUCE II,op.cit.). Zkrátka a dobře, ani druhý právní reparát se žalobkyni nezdařil, soud správně uvedl, že rasová persekuce ve smyslu pokládaném žalobkyní se nekonala. Restituční zákonodárství napravuje pouze nejkřiklavější formy rasové persekuce, jako je židovský a romský holocaust, nebo genocida v koncentračních táborech. V případě Colloredů sice šlo o zabavení majetku, ale předkovi žalobkyně byla poskytnuta náhrada vily jiného persekvovaného. Otec byl persekvován stejně jako běžní občané protektorátu totaleinsatzem,ale to byly postiženy statisíce občanu ČSR – např. 700 tisíc jich bylo na nucených pracích v reichu a ostatní byli nasazeni v protektorátu.

Poučení z krizového vývoje těchto tzv. restitucí, nejen v kauze Colloredo–Mansfeld, zní takto:

Pokud se předkové žadatelů přihlásili k němectví a tím i k norimberským zákonům, k německému Herrenvolku, nelze žádné občanství a nároky na vracení majetku očekávat – dokud sám stát nezruší dekretální právo,např. novou ústavou.

A právě proto nepřátelé státu v zahraničí a jejich pátá kolona kolaborantů u nás, reprezentovaná státobornými stranami –jak se říkalo za I. ČSR! – sledují bušením do tzv. Benešových dekretů. Buší do nich systematicky po celé třicetiletí novorežimu od sametového převratu havlistů. Pokyn k tomuto bušení zavdal sám tehdejší president Havel odpornou omluvou sudetským Němcům a v tomto trendu pokračoval neúspěšný kandidát pan kníže obrazným pohnáním presidenta Budovatele Beneše na soud válečných zločinců do Haagu.

Tak je nutno nahlížet i na dnešní lžiobhajoby Colloredů, Dietrichsteinů,Lichtensteinů, Salmů,Thun–Hohensteinů, Des Fours Walderodů, německých rytířů a dalších uchvatitelů majetků,právem zabavených republikou podle mezinárodního a dekretálního práva. Práva, které se snaží dnešní tlupa obhájců protektorátní šlechty zničit, spolu s celou republikou.

Ke kritice naší vlastenecké fronty patří i neuvědomělost, neschopnost a nevůle zabývat se tzv. protektorátními restitucemi, které v případě jejich uskutečnění mohou zbytek státu rozebrat na atomy. Pokud vlastenecká fronta chce něco učinit – první positivní kroky v tom směru provedli Hraničáři a ANS, ostatní prozatím libě chrápají. Z politických stran pohříchu zatím jako jediná SPD se konkrétně postavila ke skandálu rozsudků kauzy Walderode. I proto je tak perfidně napadána heroldy a tlučhuby svaté restituční rodiny. Rovněž komunisté, kteří se jako hosté účastnili Táborského manifestu, zatím snad plánují konkrétní akce. Více o tom veřejnosti není známo. Jestliže porážka Colloredů Ústavním soudem má být naplněna jako skutečný Stalingrad uchvatitelů, musí přiložit ruku k dílu všichni, kteří se pokládají za vlastence a obránce republiky a jejího právního řádu.


Literatura a dokumenty:

  • Pokusy o restituci státního zámku Opočno po roce 1989.(Studie a dokumenty.)
  • Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Pardubicích, tisk Quadro,sine anno.
  • CUI BONO RESTITUCE II. Praha 2007, s. 80–150. Citace US 2004, str. 141.
  • Benda J., Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Praha Tuláček 2013. II.vydání.
  • Dr. Jiří Jaroš Nickelli, Spol. L .Svobody Brno

19 komentářů :

  1. Fragebogen je bývalý i současný německý obecný název pro jakýkoliv dotazník (k vyplnění).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, a co? Obsah, a smysl dotazníku, nikoliv jeho název, je podstatný.

      Smazat
    2. V tomto případě však nešlo o nějaký formulář, ale o konkrétní žádost (nebo přílohu k ní) o říšské občanství. A nešlo o prázdný tiskopis, ale zřejmě pečlivě vyplněný. A jak vyplývá z textu, tak podepřený dalšími důkazy žadatelova "němectví" a kladným vztahem ke III. říši (viz prohlášení onoho SS-mana. ale buďte v klidu. Pilní mravenečci doma i ve světě pilně a neúnavně hrabou pod základy naší státnosti. Napřed se lidovci zúčastnili sudeťáckých srazů jako "soukromé" osoby, pak jako ministři kultury a sociálnědemokratický premiér Sobotka už naprosto oficiálně jako předseda vlády. Houfy advokátů hledají právní kličky jak obejít zásady Benešových dekretů, hledají "svědky" a "svědky svědků" a potomky "svědků" (stárneme) vlasteneckých činů knížat, baronů apod., kteří se nikdy nesmířili s existencí Československa a ani česky neuměli a češtinu považovali za jazyk sluhů a lůzy. Spolu s nimi početná novinářská šmíra sesmoluje sladkobolné příběhy o zlatých časech života poddaných, o hodných pánech a laskavých kontesách. Paní kněžna u babičky hadr. A s nimi i hrůzné příběhy nespravedlnosti poválečné doby, kdy předobrý pán s ranečkem opouští rodnou hroudu. Časy se mění. Walderode už uspěl, Sychrov byl vrácen Rohanům přes to, že majitel byl plukovníkem Wehrmachtu. Málokdo ví, že členové rodiny Lichtensteinů pod jinými jmény (různí synovci, bratranci apod.) objíždějí "svoje" panství při nejrůznějších příležitostech a velmi přátelsky se baví s obyvateli a vykládají, jak to bylo krásné, když oni zde vládli a jak by to bylo krásné, kdyby jim znovu vládli. A postupně přecházejí na verzi "jak to bude krásné až tu zase budou vládnout". Soudy pracují také pečlivě. Co se vleče neuteče a Ústavní soud? Tentokrát to vyšlo. Ale ani mezi jeho členy nepanoval soulad. Dostat to jiný senát, Opočno by se vrátilo do rukou pánů cpoucích se do lůna Říše. A desítky dalších se chystají. Takže ono to jednou vyjde.

      Smazat
    3. Celým názvem Fragebogen zur Feststellung der deutschen Volkszugehörigkeit byla oficiální přihláška k říšskoněmeckému občanství.

      Smazat
  2. Ještě si dobře pamatuji na dva portréty ve školních učebnicích v roce 1947. Jeden měl dole označení - president osvoboditel a druhý - president budovatel. To se o dnešních nejvyšších státních činitelích nikdy do školních učebnic, ani školních osnov, nenapíše ani nedostane. Protože tito dnešní političtí trpaslíci se nemohou nikdy přirovnat k oněm dvěma zmíněným portrétům - presidenta T.G.Masaryka a presidenta dr. Edvarda Beneše. Jejich zásluhy o Československý a následně Český stát jsou doloženy nejen fakty, ale i závazným prohlášením sněmoven Republiky, stále platným.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pane, víte jak jste napsanou pravdou o našich prvních dvou prezidentech ohrozil reputikaci našich politických soudobých poskocíků kapitálu? Tytyty!

      Smazat
  3. Proč se vůbec v těchto případech někdo šťourá. Proč se těmito jejich požadavky soudy vůbec zabývají. Vždyť za tu dobu už přeci musí být promlčená i vražda !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vůbec nemáte představu, o jaké majetky a pozemky se jedná. Jakmile by se to jednou prolomilo, přišla by ČR o 2x tolik území a majetku než po Mnichovu 38. Církevní restitucw vám enesačily??

      Smazat
  4. Bohužel se vlastenci u nás nedokáži domluvit a táhnout za jeden provaz. KSČM dokonce útočí na SPD o ANS nikdo nic neví kromě nás co čteme měli by se přidat do SPD.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Říkám to ostatně pořád. Volit SPD, jinak bude ouzko.

      Smazat
  5. „Modlící mlýnky, černá známka, satanské hromy a blesky.“ Štěpánek puká smíchy, sluníčkáři se podle něj zbláznili

    https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020053112013002-modlici-mlynky-cerna-znamka-satanske-hromy-a-blesky-stepanek-puka-smichy-slunickari-se-podle-nej/

    OdpovědětSmazat
  6. Zrádci,kolaboranti s němci měli být postříleni jako divoká prasata,tím by se předešlo množení těchto hajzlů a požadavkům na majetek.Co na tento názor cenzor ?

    OdpovědětSmazat
  7. Ústavní soud mne potěšil, už to není hra na právní názor. Jen se nechci radovat předčasně, nezapominám na EU a její 5.kolonu u nás doma.

    OdpovědětSmazat
  8. https://www.arfa.cz/az-vam-budou-zase-lhat-ze-valku-rozpoutal-hitler-a-stalin-spolecne-den-po-dni-jak-to-bylo-nejen-podle-putinem-odtajnenych-archivu-infografika-volne-ke-stazeni-a-sireni-po-socialnich-sitich/

    OdpovědětSmazat
  9. Zcela zřetelně z uvedeného vyplývá důvod proč se tak zuřivě někteří, dokonce čeští politici, domáhají zrušení Benešových dekretů. A dokonce se v ČR našlo mnoho lidí, kteří dali hlas při prezidentské volbě, cizáku, který by Beneše hnal před Haagský soud. Sám Šláfenger přiznal, že i jeho majetky (zámky a pozemky) získal nedůvěryhodně, tedy úplatkem či podvodem.

    OdpovědětSmazat
  10. No vida, to je ale překvapení!
    ÚS může být republice i ku prospěchu!! ...

    OdpovědětSmazat
  11. Tleskám pane Jaroši, tleskám!

    OdpovědětSmazat
  12. Ale proč ta závažná justiční pochybení českých soudů a zdaleka nejen v této věci. Jsou kritizovány soudy z doby tzv. diktatury proletariátu - tedy vlády většiny občanů za tvrdost. Tehdy byla hybatelem rozhodnutí "strana a vláda". A co stojí za vymodelováním soudních rozsudků dnes, v době diktatury kapitálu? Peníze? Právní stát? Prázdné slovo!

    OdpovědětSmazat
  13. Děkuji a smekám pane Jaroši. Současně člověka šokuje, že mainstream, který se jinak velmi Hujerovsky angažuje ve prospěch těchto restituentů a po sametu oslavoval jakýkoli náznak možnosti prolomení Benešových dekretů nyní decentně ztichl. Je možné to vysvětlit tím, že se tak hluboce vnořil do análních otvorů svých mecenášů a nyní má problém s těch sraček vykraulovat.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.