Reklama

neděle 31. května 2020

Revize dějin: Kdo z politiků se nejvíc bratříčkuje se sudeťáky? Nekonečný problém s Němci. Mráz přichází ze Čtvrté říše. Poučení z Henleina. Halík s kamarády na jedné chodbě. Bratři Čižinští i šéf ODS Fiala. 5. kolona č.2?

Jiří Kobza - poslanec SPD
Jiří Kobza  (SPD)
30. 5. 2020 ProtiProud
Jiří Kobza analyticky sleduje vývoj česko-německých vztahů, a dává do souvislostí v současnosti stále sílící snahy o revizi poválečných pořádků v naší zemi

V souvislosti s masivní vlnou přepisování našich novodobých dějin včetně moderního obrazoborectví se vrací do popředí otázka historie vývoje podoby česko (československo) – německých vztahů. Anebo, slovy klasika, historie našeho „stýkání a potýkání se s Němci“. Ostatně, již jsem o tomto tématu měl tu čest v Protiproudu publikovat.

Chceme-li tomu porozumět, ponechme stranou vzdálenou historii a odrazme se od zásadního roku 1918.


Velký střet


Bezprostředně po skončení první světové války Němci usazení na našem území požadovali rozdělení země podle etnického klíče a připojení území s německým osídlením k takzvanému Německému Rakousku, respektive přímo k Německu.

21. října 1918 němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik samostatného Československa a oznámili svůj úmysl české země takto rozdělit a vzniklou německou část od nich separovat. 30. října 1918, pak bylo vyhlášeno tzv. Německé Rakousko. Součástí tohoto celku měly být i čtyři „sudetoněmecké“ provincie: Německé Čechy ----.(Deutschböhmen), Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau), Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) - a také tři německé exklávy - Brno, Jihlava a Olomouc.

Zásadní antičeskoslovenská a antičeská averze nebyla tedy žádným nacistickým nebo henleinovským specifikem, ale programem českých Němců od samého počátku vzniku naší samostatné republiky. Velice kompromisní návrhy české strany (němečtí ministři v československé vládě, tři převážně samosprávné německé župy, němčina jako druhý oficiální jazyk země, spravedlivá školská a kulturní politika a podobně) čeští Němci rezolutně odmítli.

ČSR se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky přežít bez svého pohraničí jinak, než jako protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení příslušných území. K největším bojům došlo v Mostě, u Postoloprt, v Louce u Litvínova, v Tanvaldu, Jablonci nad Nisou, v Liberci či Chebu. Tvrdě se bojovalo i na Moravě a ve Slezsku - v Bílovci, v Šumperku, v Moravském Berouně, ve Slavonicích, Znojmě a v Mikulově. Šlo o regulérní občanskou válku – navíc s intervencí ze strany Rakouska a jeho armády.

Statut a podobu prvorepublikových hranic nakonec potvrdila dohoda z Versailles z června 1919.



Sudeťáci před válkou


Sudetoněmecká strana byla založena 1. října 1933 (tedy hned po nástupu Adolfa Hitlera) Konradem Henleinem původně pod názvem Sudetendeutsche Heimatfront (SHF, Sudetoněmecká vlastenecká fronta). Nově vzniklá strana měla navenek hlásat loajalitu k Československu tak, aby byla ze strany státu nenapadnutelná. Zároveň chtěla dosáhnout maxima původních německých národních cílů.

V Německu začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo a zdejší Hitlerova Pátá kolona, německá menšina. Henleinova vnější politická rétorika dlouho formálně respektovala vnitropolitickou realitu první republiky. Ve svých projevech (až do roku 1937), zdůrazňoval odstup od německého národního socialismu, ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. V roce 1934 Henlein dokonce prohlásil, že odsuzuje jak pangermanismus, tak panslavismus a odsuzuje i fašismus, nacismus a bezbřehý liberalismus. Doslova řekl: „Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF.“

Samozřejmě lhal. Sudetoněmecká politická strana vznikla až poté, co se Henlein setkal s Hitlerem, bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše.

30. dubna 1935 se SHF přejmenovalo na Sudetendeutsche Partei (SdP), aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od československého státu a integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s německým státem.

Když vedle toho položíme všechny ty Hitlerovy bilaterální diplomatické "úspěchy" ze 30. let (smlouvy o spolupráci a neútočení s Polskem, Anglií, Francií, pobaltskými státy, a až úplně nakonec pakt s Molotovem), je zřejmé, že Němci v Říši i mimo ni byli dlouhodobě připraveni vést tažení za svůj „lebensraum“ (životní prostor). Všechny mise byly jen metodou, jak získat čas, neboť Německo nebylo ještě v druhé půlce 30. let na válku připraveno.

Navzdory tomu, že Československá vláda 18. února 1937 přijala Program národnostní politiky, kterým vyšla vstříc požadavkům sudetských Němců, SdP dokument odmítla. Sám Henlein to později (1941) komentoval takto: „Právě zde, v dunajské kotlině a Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu… Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. … Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně, že bylo zralé na likvidaci…“

Další události z let 1938-9 jsou obecně známy - jen se dnes nepřipomínají či přímo zamlčují: vytlačení 350.000 Čechoslováků z pohraničí (mají pamětní desku na Masarykově nádraží v Praze), ztráta jejich majetku, vyvraždění četnické stanice, lynčování českých žen v Habartově a další vraždy československých celníků, policistů a příslušníků Stráže obrany státu. Celkem sudetoněmečtí nacisté v českém pohraničí pouze v září roku 1938 zavraždili 110 lidí.

Ani za tyto vraždy a vysídlení Čechoslováků se dosud nikdo z představitelů Landsmanschaftu oficiálně pochopitelně neomluvil.


Nastupují znovu, jen v jiných kulisách


Když se dnes podíváme na politiku EU a zejména pak Německa, neslyšíme už sice fráze o „Lebensraumu“ či přímé pohrůžky anexí států stojících německým zájmům v cestě. Co je ale shodné, jsou právě ty zájmy.

Předsedkyní Evropské komise byla ustanovena bývalá ministryně obrany německé vlády von der Leyenová. Německá premiérka si „udělala čas“ na návštěvu koncentráku v Osvětimi až v prosinci loňského roku, po bezmála patnácti letech v čele země. Dokonce i mainstreamový komentátor Petráček v Lidových novinách před pár dny vyslovil velmi zajímavou větu: „S Merkelovou pomalu končí i éra německé velkorysosti navenek a začíná se prosazovat Německo uplatňující své priority.“ A dodává: „Německo prosazuje svou vizi světa. A jisté je, že tyto myšlenky v Německu sílí.“ A bez obalu pointuje: „Úspory na unijním rozpočtu (budou v Německu) politicky prodávat jako lekce pro 'ušmudlance' z východu EU.“

Německo se minimálně dvacet let staví jako hegemon evropského dění v politické i ekonomické rovině. Hraje si na dobráka, například když transferuje peníze z německých bank do Řecka, aby odtamtud odešly zhodnocené okamžitě zpět do německých bank k sanaci dávných dluhů, čímž Řecko stupňovitě ožebračuje a ničí. Hraje na eurounijním písečku na „potrestání“ zlobivých středo a východoevropských států, posílá kontrolory a "trestní agenty" do Polska, Maďarska i k nám s poukazem na domnělé „porušování svobod a hodnot EU“. Ve finále pak vyděračsky hrozí, že neposlušným budou odepřeny dotace, a stanou se tak výlučně platícími členy.

Co všemi těmito siláckými gesty sleduje, je zřejmé: postrašit a pokořit středoevropské státy a vehnat je opět do role vazalů Německa. Není to nic nového, změnily se jen kulisy. A začalo to hned po převratu: Největší domácí zlato v podobě mladoboleslavské Škodovky věnoval za hubičku Němcům už někdejší český premiér Pithart. Navíc jim nadělil desetileté daňové prázdniny. A dnes chodí po světě a agituje za zrušení Benešových dekretů.


Kolaboranti


A jsme zase na začátku. Nemáme tu sice v důsledku usnesení postupimské konference početnou německou Pátou kolonu, žádající ono slavné Heim ins Reich. Máme ale notnou řádku prodejných vrcholových politiků, novinářů a liberálních intelektuálů, kteří se nestydí i opakovaně jezdit na sudetoněmecké srazy, kde nástupce hitlerovských rozvracečů republiky oslovují "Milí krajané“ a lobbují za jejich požadavky v české politické krajině.

Namátkou můžeme jmenovat ministryni práce a sociálních věcí Marksovou-Tominovou za ČSSD, ministra kultury Hermana a vicepremiéra Bělobrádka za KDU-ČSL. Návštěva a pronesená zdravice českým velvyslancem v Německu Podivinským, kterého na sudetský sraz v roce 2019 vyslal ministr zahraničí Petříček, také neproběhla jen tak pro nic za nic.

Krátce před naším vstupem do EU jezdil do Prahy tehdejší komisař pro rozšíření Verheugen a tlačil na naše politiky, aby vstupu do unie obětovali Benešovy dekrety. Dokonce tehdy vyčíslil majetkové požadavky odsunutých Němců na částku vyšší než 300 miliard korun.

Sudetoněmecká kancelář už je dokonce i v Praze, její vztah k ČSSD a ke KDU-ČSL je rovněž pozoruhodný. Že by se ale sudeťáci navzdory všem svým prohlášením vzdali chutí restituovat české pohraničí vzápětí potom, co díky svým nohsledům v ČR prolomí Benešovy dekrety, je nesmysl. Dokonce je to tak, že když některý jim „věrný“ český politik upadne v nemilost voličů, postarají se o něj a umístí jej do svých struktur. Například bývalý ministr Herman je předsedou Sdružení Ackermann Gemeinde v ČR.



Aktualizovaný Henleinův úsměv


Jak na tom tedy teď jsme? Evropská ekonomika jde ke dnu – jednak kvůli obludné ničivé dotační politice a různým ekopsychotickým nápadům, jednak kvůli nezvladatelným miliónům migrantů („Wir shaffen das“, říkala Merkelová, když je zvala do Německa, aby je pak vnucovala "přerozdělit" po celé Evropě), a teprve až nakonec kvůli koronakrizi, na kterou se ale ve finále celý ten kolaps jednoduše svede.

Německo začne být chudší, a tudíž netrpělivější. Poučeno nacismem nebude migranty zavírat do lágrů, ale bude je nuceně exportovat do okolních zemí. Pokusí se donutit dosavadní nečleny eurozóny, aby do ní vstoupili, a podíleli se na sanaci problémů, které by nevznikly, nebýt eurozóny. A až se to celé rozloží do zcela bezbřehého chaosu, přijde Velké Německo a řekne: „Je nás nejvíc, umíme to nejlíp, tak nás poslouchejte. A plaťte.“ Jistý čas se na nás budou ještě němečtí vrchnostové usmívat, jako se usmíval ašský učitel tělocviku Konrád Henlein. Ale v notýsku už měl rozplánované, jak se zmocnit toho, co mu nepatří.

Faktem je, že sudetské linky do české vysoké politiky „tradičních partají“ vedou. Jenže jejich kontakty, i díky tlaku vlasteneckých stran, ztrácejí vliv i politickou sílu. Tak to opět zkoušejí prostřednictvím provokací a pouličních demonstrací. Otázkou je, komu a kam všude sudetské peníze dnes tečou.

Sudetoněmecký landsmannschaft (SL), vrcholná organizace tzv. sudetských Němců, dle vlastních stanov, sleduje kromě jiných tyto priority:
*  spolupůsobit při spravedlivém národnostním uspořádání Evropy,
*  prosadit právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny,
*  zastupovat nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění,
*  zastávat zájmy národnostní skupiny v přijímacích oblastech,
*  udržovat tradice,
*  podporovat radou a činem krajany, kteří zůstali doma



Perfektní organizace


Struktura SL se dělí na dvě základní linie organizovanosti. První linie organizuje členy podle místa bydliště ve Spolkové republice Německo (Gebietsgliederung), druhá podle někdejšího místa původu či bydliště členů nebo jejich předků v České republice (Heimatsgliederung). Organizovanost podle místa současného bydliště se opírá o správní členění Spolkové republiky, což znamená členění na okresní a krajské skupiny SL. Tyto skupiny jsou pak zastoupeny v příslušné zemské organizaci a zemské organizace nakonec zastřešuje celospolkový svaz. Podle údajů z roku 2000 sdružuje SL více než 2000 místních a přes 350 (!) okresních skupin.

Organizovanost podle místa původu či někdejšího bydliště v ČR (takzvaný domovský princip) se do značné míry opírá o správní rozdělení někdejší tzv. sudetské župy, a to především pokud jde o tzv. domovské okresy. Nejnižším organizačním prvkem této linie jsou tzv. domovské obce, které mají odpovídat politickým obcím v ČR. Druhým stupněm domovského členění jsou pak domovské okresy, které podle Spolkového řádu pro domovská členění "mají odpovídat politickým okresům vlasti (zemským či městským), pokud zvláštní okolnosti nevyžadují jejich rozdělení na soudní okresy nebo sloučení politických okresů."

Vyšším stupněm domovského členění jsou potom domovské kraje, jejichž určení vychází ze "spojitosti členů s kulturním dědictvím". V rámci struktury domovského členění tedy zřídili 14 „krajů“ (Chebsko, Šumava, Orlické hory, Praděd, Beskydy, Polabí, Krušné hory, Kravařsko, Středohoří, Ploučnice-Lužická Nisa-Nizozemí, Krkonoše, Hřebečsko, Jižní Morava) - a také jazykové ostrovy (Praha, Brno, Jihlava, Vyškov).

Toto má být ono Česko-německou deklarací z 90. let požadované „neotevírání otázek minulosti“?



Prolomení dekretů prezidenta republiky


SL rovněž zastřešuje všechny dosud existující sudetoněmecké organizace, přičemž čtyři jeho nejdůležitější společenství tvořili a tvoří:
  • Ackermann-Gemeinde (křesťanští demokraté, především katolíci),
  • Johannes-Mathesius-Gesellschaft – Evangelische Sudetendeutsche (sudetoněmečtí protestanté),
  • Seliger-Gemeinde (sociální demokraté),
  • Witikobund (posthenleinovci, přímo navazují na Sudetoněmeckou stranu a její spannistické křídlo, tzv. Svaz kamarádů – Kameradschaftsbund).

V čele Witikobundu dlouho stáli přímí hitlerovští exponenti - především Walter Becher (bývalý redaktor novin Die Zeit, které vydávala Sudetoněmecká strana), Walter Brand (bývalý vedoucí Henleinovy kanceláře a šéfideolog Sudetoněmecké strany) a Siegfried Zoglmann (bývalý oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže v Protektorátu Čechy a Morava). Kontinuita s nacismem je tedy jednoznačná. A nyní už dokonce chtějí uspořádat sudetoněmecký sraz v ČR!

Je jasné, že sudeťáci rozhodně nevzdávají své snahy dosáhnout prolomení Benešových dekretů a proto podporují jakoukoliv snahu o revizi výsledků 2. světové války. Například prohlášení Sovětského svazu za iniciátora rozpoutání tohoto konfliktu by mohlo znamenat i zneplatnění Postupimské dohody, a tím by Benešovy dekrety ztratily mezinárodněprávní oporu.

Nezbývá než pečlivě sledovat aktivity všech sudetoněmeckých spolků na českém území a zejména finanční toky - což by sice měla dělat BIS, ale ta spíše "sleduje" české vlastence.

Seliger Gemeinde je organizací, se kterou spolupracuje česká sociální demokracie. Na katolickou Ackermann Gemeinde jsou zase napojeni čeští politici z KDU-ČSL a TOP 09. S Ackerman Gemeinde dlouhodobě a úzce spolupracuje Česká křesťanská akademie pod vedením Tomáše Halíka (sídlí ostatně i na stejné adrese). Už v 90. letech byly knihy Tomáše Halíka i jejich překlady dotovány z Německa, jaký tedy div, že "mediální kněz" tak horlivě hájí zájmy sudetských Němců.

Českou kancelář Ackerman Gemeinde založil katolický kněz Anton Otte, narozený 15. srpna 1939 v Norimberku. Tento Anton Otte byl posléze jmenován vyšehradským kanovníkem, a stal se také místopředsedou komise pro vyhnance, kterou zřídila německá biskupská konference. V roce 1996 jej Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Historicky první kongres mezinárodní Ackerman Gemeinde se konal v srpnu 2009 v Plzni. Na toto setkání pozval všechny křesťanské krajanské organizace Ackerman Gemeinde římskokatolický biskup František Radkovský, který obdržel v srpnu 2009 nejvyšší ocenění a vyznamenání Ackerman Gemeinde Medaili smíření. Tu obdržel třeba i kardinál Miloslav Vlk. Tohoto sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016 zúčastnil i brněnský primátor Petr Vokřál (ANO 2011) a pochopitelně i exministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).



Kamarádi na všech stranách


Sociálnědemokratická Seliger Gemeinde, byla založena 4. června 1951 v Mnichově. Tato organizace rekrutuje členy z německých sociálních demokratů. Spolupracuje s ní úzce ČSSD.

Sjezdů této frakce sudetoněmeckého landsmannschaftu, se zúčastňoval hojně opět ex-europoslanec Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu či expremiér Vladimír Špidla, jako šéf sboru poradců premiéra Bohuslava Sobotky. Seliger Gemeinde také úzce spolupracuje s politickým institutem ČSSD, Masarykovou demokratickou akademií, při pořádání nejrůznějších akcí a projektů.

Dále stojí za pozornost i existence Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které vzniklo 17. března 2015. V čele tohoto spolku stojí tříčlenný výkonný výbor: W. Habermann, T. Pecina a J. Šinágl. Šinágl se dokonce zúčastnil v říjnu 2011 výroční schůze nejradikálnější frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu, Witikobundu.

Witikobund, nejradikálnější složka sudetoněmeckého landsmannschaftu, byla založená v roce 1950 řadou sudetoněmeckých otevřených nacistů. Programem této organizace je odstranění „zločinných Benešových dekretů a odčinění (údajných) válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě.“ Dále program obsahuje „vymýcení takzvaných lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování takzvané holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení.“

S Witikobundem bylo, minimálně personálně, propojeno v ČR Centrum Adalberta Stiftera. Tato "nezisková organizace" vznikla 26. května 1997. V této společnosti působí například Horst Löffler, který je jejím největším společníkem - a zároveň je členem a vysokým funkcionářem Witikobundu. Jednatelem této společnosti byl advokát a donedávna starosta Prahy 1 Mgr. Pavel Čižinský (dříve ČSSD, poté Praha 1 sobě), bratr poslance a starosty Prahy 7, Jana Čižinského (ex-KDU-ČSL, Praha sobě), který se také účastnil výše zmíněného sudetoněmeckého kongresu v Plzni v roce 2016 – oba velcí obhájci sudeťácké agendy.

A ještě dodejme, že dlouholetý vůdce landsmanšaftu Bernd Posselt je zároveň šéfem německé pobočky organizace Panevropská unie. Předsedou moravské sekce této organizace býval současný předseda ODS Petr Fiala.

Je všechno jenom náhoda?

22 komentářů :

  1. Revize dějin začala hned po Listopadu. Již tehdy byla naše knihkupectví zavalena knihami oslavujícími nacistické generály, zpochybňující roli SSSR při porážce Německa a v podstatě se začal propagovat směr, zpochybňující český odboj, že osovobození přišlo ze Západu. V podstatě největší událostí II. světové války bylo vylodění, Mnichovská zrada neexistovala, jen pakt Molotov Ribbentrop. Píše se jen o porážkách SSSR z počátku války - asi aby se zapomnělo, že například Brestská pevnost se bránila déle jak měsíc - pro srovnání - k okupaci evropských zemí Německu stačilo :
    1 den v případě Dánska
    5 dnů v případě Nizozemí
    19 dnů v případě Belgie
    35 dnů v případě Polska
    44 dny v případě Francie
    63 dny v případě Norska.
    Co by se stalo, kdyby se "spojenci" v roc nevylodili? V roce už by to asi nebylo třeba.
    Spojenci vykonali kus poctivé práce při porážce Německa, nicméně:
    V průběhu války bylo na sovětsko-německé frontě zničeno 607 ( na ostatních frontách 176) divizí Německa a jeho satelitů a tři čtvrtiny bojové techniky. Německo utrpělo na této frontě více než 73% ztrát v živé síle, v tancích a letectvu 75% a v dělostřelectvu 74% - jde o procenta ze všech jeho ztrát za 2. světové války.
    Sevastopol se bránil více jak 8 měsíců a za jeho obležení Němci ztratili více než 300.000 vojáků a důstojníků.
    Partyzáni vyřadili z bojů 1,5 milionů vojáků, z železničních náspů svrhli cca 20.000 vlaků, vyhodili do vzduchu cca 12.000 železničních a silničních mostů, zničili cca 65.000 automobilů, více než 4.000 tanků a 1.100 letounů. K ochraně svého týlu před útoky partyzánů Němci museli vyčleňovat krom strážních a policejních jednotek i cca 10% svých pravidelných vojsk.
    Na východní frontě se ze 1.418 válečných dnů aktivně bojovalo 1.320 dnů.


    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. MYSLÍM, ŽE JE DNES U NÁS I DOST NACISTICKÝCH ČECHŮ, KTEŘÍ BY STEJNĚ VZORNĚ HAJLOVALI, JEN CHYBÍ ZATÍM POTŘEBNÝ FÝRER. Ale co není, může být, naší opopolitici na tom usilovně pracují! A současný antirusismus není ničím jiným než pokračováním toho nacistického. To, že bl Zápaqd zatažen do války proti Hitlerovi byl hitlkerův jůlavní omyl. Vždať Západ v době Mnichova, také USA, rodina Kennedyů, Britská šlechta a mimo Česko a Srbsko snad všichni stáli na straně nacismu a hrdě bojovali proti židobolševikům A víme, jakým se ukázal velezrádcem W. Churchill, když se na konci války paktoval s nacisty o obrození tažení do SSSR společně Britů s nacisty!!! Málo si i připomínáme, jak hluboce byl zakořeněný nacismus i v Polsku, Pobaltských zemních, Maďarsku, Chorvatsku, samozřejmě Itálii, Španělsku, Portugalsku...... A tak se nedivme, jak dnes stejná Evropa vypadá ideologicky i aktivisticky. Jen místo vyhlazování židů je na pořadu vyhlazování Slovanů, především Rusů. Slyšíte ty vzdechy kapitálu, jak se tam bude nádherně krást, A vy že byste patřili k nepřejícím?

      Smazat
  2. Není to samozřejmě žádná náhoda! Právě z tohoto důvodu jsou podobné články životně důležité. Odkazuji ještě na jeden:

    https://www.email.cz/web-office/-iFEJaMblqA-aX6zmzoSy-3xQUe8nip7NnoMYPa76XuWtN4eRN3-ZCaVaJ8yIXQrD62Am1s/SdP%20%20a%20řešení%20české%20otázky.docx

    Připomenutý dokument vznikl v období příprav na přepadení ČSR nacistickým Německem. Je trochu dlouhý a zkouší trpělivost dnešního čtenáře, který je odkojen internetem a sms, ale pokud vydrží a zamyslí se, tak si uvědomí, že je jednak stále velmi varovný a v určitých aspektech aktuální, jednak si s intenzivním mrazením v zádech musí všimnout té hrozivé německé důkladnosti. Možná je v jiných případech tato vlastnost záviděníhodná, ale zrovna v tomto případě by řekl hospodský Palivec, že je na hovno...

    OdpovědětSmazat
  3. Pan Kobza na výtečnou. Asi by bylo užitečné tato fakta zařadit do školních osnov, co na to pan ministr školství Robert Plaga? Asi by mu měl tuto otázku někdo položit, čistě teoreticky mě jeho odpověď zajímala.
    Hej hou, rudý dědeček

    OdpovědětSmazat
  4. díky za článek a historická fakta

    OdpovědětSmazat
  5. Pane Kobza správně a milion úchylek jsou jejich přisluhovači řízení demožumpou a pyjáty. Nesměj se skopčácký poskoci dostat k moci.

    OdpovědětSmazat
  6. běžný občan vůbec netuší,kolik zrádců a kolaborantů v české kotlině máme,že se podvraťáci lidovci paktují se sudeťáky,nic divného,že ODS se zaprodala a zapomněla,jaké utrpení českému národu způsobili němci,je nepochopitelné.

    OdpovědětSmazat
  7. A jak z toho ven? Co sto hoven, dvě stě hoven.

    OdpovědětSmazat
  8. Hodně kvalitní článek. Děkuji pane Kobzo. Ač se to některým nebude líbit, jdu jej šířit mezi lid dokud to ještě jde.

    OdpovědětSmazat
  9. https://tadesco.org/marneho-okenko-28-q5-2q2q-svet-se-otrasa-v-zakladech/ 28.5.2020.

    tm komentuje: V minulosti jsme psali o Německu, které nemá mírovou smlouvu a je neustále ve válečném stavu. Proto jí byla mírová smlouva vítěznými mocnostmi nabídnuta. MADAMME ANGELA HITLER MERKELOVÁ ji dodnes odmítá. Proč asi? Co s tím souvisí????? Totální rozpad EU v případě podpisu. No tak k tomu bude nyní donucena…..

    Celé dva roky vyčkávali jak Prezident Trump, tak Prezident Putin. 10.01.2Q2Q po skončení Versailské smlouvy musela na kobereček do Moskvy k prezidnetu Putinovi. Znovu jí byla nabídnuta smlouva, MADAMME ale opět odmítnuta.

    OdpovědětSmazat
  10. Po 2 sv válce se kolaboranti a zrádci byli stříleli jako divoká prasata,bylo by dobré obnovit tuto tradici,alespoň jedno pro výstrahu ostatním.Tito pak stáhnou strachy ocas a budou se klepat strachy.Za zkoušku by to stále nebo ne cenzore ?

    OdpovědětSmazat
  11. 11.45 - opatrně s vyhrůžkami, mohli by to na Vás prásknout nebo jen oznámit.
    Pěkný den

    OdpovědětSmazat
  12. Dějiny se přepisují, neb se buduje následovnice 3. říše, která má stejný úkol: "Drang nach Ost" a tou následovnicí je EU s posilou mohamedánů, kteří mají nahradit evropské změkčelé a doblblé degeneráty...Koncentrace evropského potenciálu po dobrém i po zlém z dob Ády Šekelgrubera se repetuje, ale po dobrém a korupcí, to je jediný rozdíl...
    Ale nejen architekti úsilí o opanování Ruska se poučili, ale i to samotné Rusko a jeho obyvatelstvo, takže cirkus bude a veliký...

    OdpovědětSmazat
  13. "Jistý čas se na nás budou ještě němečtí vrchnostové usmívat, jako se usmíval ašský učitel tělocviku Konrád Henlein. Ale v notýsku už měl rozplánované, jak se zmocnit toho, co mu nepatří."
    DO KAMENE TESAT!

    OdpovědětSmazat
  14. ČSSD je jako kolaborantská strana definitivně v pr*eli!

    OdpovědětSmazat
  15. Perfektní článek! Děkujeme. Proč podobný materiál nepředkládají české tajné služby? Máme vůbec nějaké tajné služby, nebo to jsou jen pobočky nějakých cizích tajných služeb?

    OdpovědětSmazat
  16. Výborný članek a většinou také zajímavé příspěvky ..díky !

    OdpovědětSmazat
  17. Neni co k tomu dodat.....vse bylo receno. Bylo by dobre si ale pamatovat jmena vlastizradcu a upozornovat kdo jsou....

    OdpovědětSmazat
  18. My si umíme neskutečně komplikovat život v naši malé zemičce.
    Místo toho abychom měli jasný postoj k tomu nebo onomu, tak lavírujeme, a někdy chceme "točit zeměkoulí". Výsledek je, že nás neberou vážně a nakonec nás jenom někdo přechytračí a využije. Přichýlit se k různým dubiskám a neurčit si vlastní
    cestu a nezávislost, nám dlouho nevydrží. Petříček má vlastně pravdu. Cizí území je tabu, a nikdo by nemněl právo ho ukrást, ať je to velmoc nebo vojenský vyspělý stát. My z minulosti máme s odtrženým územím zkušenost a podporovat
    něco takového je špatné.

    OdpovědětSmazat
  19. No - asi to bude pravda, nicméně jsem si nevšiml, že by se český jazyk nově hemžil nějakými germanizmy - jsou tam ty, které zdomácněly už za první republiky, ale žasnu, jak je český jazyk doslova przněn a zprzněn anglikanizmy! Strašné! Inzeráty, jimž nelze rozumět, oblečení už je prostě jen outfit - zprzněny jsou názvy pokrmů, společenské události "afterparty" -co to je? Články v novinách a různé relace by pomalu potřebovaly překladatele, jinak tomu není rozumět, dětem se dávají příšerná americká jména, ženská příjmení se zprzní po americku, duhové pochody nahých zadků sem k nám rozhodně - ale určitě - z Germánie nepřišly,stejně jako "gender sračky" taky ne, to samé jsou herny, drogy, pornografie, a vůbec - bordel! Západní bordel -ale made in USA - naše kultura je kde? Všechno napodobuje americké škváry. Reality šou - odkud to přišlo? Hnusné sit-comy - odkud to přišlo? Jsme imitace USA - potetované haksny, děravá kaťata z nichž lezou kolena, čumák zabořený v mobilu, v uších sluchátka - to vše je import "západu" takže - já osobně v tom mám zmatek, když pořád někde čtu, jak se "bratříčkujeme" se sudeťáky, ale nikde jsem si toho v reálu viz chování lidí - nevšiml. Ale že blbneme anglosasky - je evidentní všude. 70 procent realizované TV zábavy jsou americké hnusné seriály a filmy, strašný kýč - to teda všechna čest, to Němci netočí. Jejich krimi je skvělé, žádné blbé surovosti a ponižování lidí, jakým se vyznačuje současná americká tvorba. A když přihlédneme k tomu, že Němci jsou odjakživa přímo pověstní svým "germánským pořádkem" -pak s tím nemá současný bordel u nás nic moc společného. Ano - USA - tam ano! Takže - fakt v tom mám zmatek. Media mi podsouvají přítulnost k sudeťákům, ale děti v mateřských školkách se od tří let povinně učí brebtat anglicky -ne německy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Laboratoří a generátorem tohoto všeobecného úpadku, cíleně tlačeného do Evropy a okolí, je v HollýÚdu a co je a komu patří je jasné a ten jeho prohnilý satanistický ejakulát je tlačen do EU za účelem dosažení co nejhlubší degenerace a dekadence a pak do ní vpuštění milionů mohamedánských fanatických imigrantů, aby zde nábožensko-sociální konflikt propukl co nejostřeji a z Evropy se nestal přirozený technologický spojenec zdroji oplývajícího Ruska, nýbrž hromada kouřících trosek, nebo ještě lépe vyhladovělý nepřítel, lačnící po další expanzi ve jménu Alláha...

      Smazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.