Reklama

čtvrtek 11. června 2020

Dračí setba starých démonů - 17. kapitola esejů o českém národě

Profesor Mojmír Grygar - historik a bohemista

Mojmír Grygar
11. 6. 2020

1.
Oslavy 75. výročí konce války byly doprovázeny řadou provokací, které naštěstí nezůstaly bez odezvy. Připomenu aspoň článek V. Klause a J. Weigla, Kdo vlastně vyhrál druhou světovou válku?, uveřejněný v Lidových novinách 30. 5. Odhlížím ovšem od ohavné přílohy, kterou dala redakce hrubě najevo, že není s obsahem článku srozuměna. Bohužel to patří k běžným poťouchlostem některých našich novinářů, kteří se tak rádi ohánějí demokracií, diskusí, svobodou projevu. 

Do podobné, ale nebezpečnější mediální praxe patří vydání kalendáře s portréty německých válečných zločinců. Na první pohled jsme svědky toho, že naše společnost není vůči nacistické ideologii imunní. Kdo je jejím nositelem a zprostředkovatelem? Tvrdí-li vydavatel kalendáře, že nesledoval žádný cíl kromě zisku, měl by se ještě přiznat, že chtěl potěšit tu část veřejnosti, která dosud nacistické strůjce války tak či onak respektuje, obdivuje, chce mít doma. Obhájci kalendáře a hrníčků s portréty německých válečných zločinců také tvrdí, že je to pouhá registrace nebo připomenutí historických taktů, že to nemá s ideologií nic společného. Ale vydavatel kalendáře Emerich Drtina se podřekl, když ryze komerční zájem podpořil následujícím argumentem demagogického ražení: „Každá osobnost má nějaký význam v historii. Nechceme být jako v socialismu. Co se nesmělo, to se škrtalo a nesmělo se psát. Myslím, že dnes jsme v demokracii, kde můžeme cokoliv (podtrhl MG).“ Znamená to, že přednost demokracie je v tom, že veřejnosti nabízí, co zlý socialismus odpíral? V naší ústavě sice stojí černé na bílém, že „co není zakázáno, je dovoleno“, ale problém je v tom, že zákony, které něco zakazují, například šíření rasové nebo národnostní nenávisti, sice existují, ale někteří soudci je obcházejí, vedeni snad podobnou úvahou jako Emerich Drtina. Podobně se chovali soudci, kteří nehodnotili krádež a zhanobení prezidentské standarty jako trestní čin; jeden ústavní právník prohlásil, že tento happening nelze zakázat, protože je to umělecký projev, který má pozitivní smysl – testuje hranice naší svobody projevu. Ale vůbec tu nešlo o svobodu, nýbrž o to, čemu se ve vojenské hantýrce říká průzkum bojem. Ta podivná individua maskovaná za kominíky chtěla zkusit, do jaké míry lze stupňovat násilné, hrubé, trestní metody při prosazování politických cílů.


Kauza propagace nacistických tiskovin a suvenýrů není izolovaným jevem, stačí se jen porozhlédnout po Praze i jinde a uvidíte sochy nebo předměty, jejichž pouhá přítomnost překračuje veškerá pravidla slušnosti, studu a vkusu. Jedním z velmistrů takových provokací je David Černý, postmoderní kutil sestavující objekty, které diváky šokují destrukcí běžných norem slušnosti a vkusu. Černý a několik dalších podobných podnikavců (udivuje, kolik se najde mecenášů, kteří nešetří peníze na podporu politických provokací) se hájí tím, že jde o umělecký projev, který nemůže podléhat žádné cenzuře, žádnému zákazu. Výroba provokativních objektů však s uměním nemá nic společného. Umělecké dílo se vyznačuje mnohoznačností funkcí a významů, rozmanitostí účinků a sdělení, nelze je zredukovat na primární fyziologické působení, na vzbuzování pocitů hnusu, hrůzy, dráždění nervů a pudů. Takové objekty slouží provokativním politickým cílům, ale nejsou ničím jiným než dobře placenou periférií pokleslé masové kultury. Obchodníci s nacistickou ideologií argumentují, že svými díly prezentují uzavřená historická fakta, která nenesou žádné aktuální ideologické sdělení. Ale to je vědomá falzifikace skutečného stavu věcí.

Nacistický znak praporu Azov (vpravo) – černé slunce a runa „Vlčí tesák“,
oblíbený jako symbol jednotek SS za Druhé světové války.

O tom, že nacismus není dosud uzavřenou kapitolu dějin, nám média již řadu let přinášejí podrobné zprávy. Například o tom, že v Německu, v Pobaltí, na Ukrajině, ale i na Slovensku se nacismus, otevřený nebo mírně maskovaný, projevuje na politické scéně i na ulici. Lidé si kladou otázku, jak je možné, že v Litvě, Lotyšsku nebo na Ukrajině dochází k pravidelným oslavám a pochodům bývalých členů dobrovolnických oddílů SS? Na naší scéně se také setkáváme s extrémními projevy nacistické nákazy. Jak jinak nazvat překlad primitivní a skrz naskrz zvrhlé antisemitské knížky z roku 1938, která vysvětluje dětem, jak mají poznat jedovatou houbu – Žida. Není pravda, že stačí jedno století i méně, aby se události ponechaly historikům – ti ať se dále hádají o tom, jak to všechno proběhlo, kdo stál na dobré či zlé straně, komu postavíme pomník a koho svrhneme do pověstné jámy dějin.


2.
A.J. Liehm ve vystoupení na 4. Sjezdu spisovatelů v létě roku 1967, kde poprvé zazněla radikální kritika politických poměrů ohlašující blížící se Pražské jaro, definoval princip socialistické kulturní politiky jako úsilí osvobodit umění od dvojího diktátu – od diktátu moci a trhu. Případ nacistického kalendáře 2020 je exemplárním případem toho, že oblast kulturní tvorby se stala výlučnou doménou diktatury trhu a že si již ani soudy neodvažují podrobit ji jakémukoliv vyššímu kulturnímu měřítku. V této souvislosti se uplatňuje ještě jedna okolnost – výměna generací. Lidí, kteří prožili válku a byli svědky veliké radosti, kterou přinesla porážka německých armád, již není mnoho. Velká většina populace je dnes závislá na informacích z druhé ruky, na tom, co četli nebo o čem slyšeli. Střídání generací samo o sobě je věc přirozená a v dobách dějinné kontinuity ji nepociťujeme jako něco sporného, rušivého, nepatřičného. Ale u nás pro převratu 1989 nastala nepřirozená situace, kdy se s nezbytným úklidem negativních důsledků vlády jedné strany vymetlo všechno, na co si jen tvůrci nové společnosti vzpomněli. Běda, když komunisté líčili hrůzy německé okupace, hájili Benešovy dekrety a odsun sudeťáků; běda, když varovali před revanšismem sudetských spolků nebo protestovali proti tomu, že řada válečných zločinců působících u nás našla v Spolkové republice bezpečné útočiště a zůstala nepotrestána, běda, když konfiskovala velkostatky a zámky německé šlechty – tyto úhelné kameny poválečné politiky, sdílené i nekomunisty a naprostou většinou občanů, se rázem staly předmětem pochyb a oprav. Také katolická církev využila pronásledování komunisty způsobem, který daleko překročil nápravu křivd způsobených ateistickým režimem. Zejména to platí o navrácení majetku. Představitelé církve usoudili, že je třeba železo kout, dokud je žhavé, a za podivných okolností protlačili zcela nevyvážený restituční zákon, který se vztahuje i ke konfiskacím starým dvě stě let. Tomu se říká vyplnit plán na 120 %. V souvislosti s touto kauzou mě napadá, že policejní metody použité státní mocí proti kněžím u nás byly v rozporu s Leninovým prohlášením, že víru nelze vykořenit násilím, pouze změnou podmínek, které ji vyvolaly v život. Stejný názor vyjádřil i Sigmund Freud v úvaze Budoucnost jedné iluze (1928). Věčně se opakující koloběh nahrazování jedněch křivd jinými se prosadil také při vracení majetků světské šlechtě, která byla rodinnými svazky pevně spojena s církví. Kapitáni tržního hospodářství a restitučního furore si nekladli otázku, zda náboženské a majetkové reformy osvícence Josefa II. znamenaly nápravu křivd způsobených násilnou rekatolizací. Pokusy pokračovat v těchto nápravách po roce 1918 nedopadly příliš příznivě (odkazuji na polemiku Josefa Pekaře, Omyly a nebezpečí pozemkové reformy, vydanou 1923 a pohotově přeloženou Eugenem Czerninem do němčiny), teprve převrat v únoru 1948 znamenal dovršení tohoto historického procesu. Představitelé katolické církve využili politického vakua, kdy o nápravách křivd nemohla rozhodnout většina občanů, ale několik ústavních soudců. Rozhodlo to, že většina z nich byla vázána svým vztahem k víře a církvi. Kdyby převažovali ateisté, právní verdikt by dopadl jinak.

3.
Každé velké společenské proměny sestávají z velké nebo základní pravdy, kterou nemohou oslabit tisíce menších pravd. Adolf Kolínský, dozorce SS na Pankráci, umožnil Juliu Fučíkovi, aby napsal Reportáž psanou na oprátce, která v poválečné záplavě vězeňské literatury získala světové prvenství. Tato pravda o jednom příslušníku SS v žádném případě nemůže cokoli změnit na celkovém hodnocení dozorců SS v žalářích a koncentračních táborech. Skutečnost, že v poválečných vydáních Reportáže bylo vyškrtnuto několik vět, které mohly podle vydavatelů vzbudit nevhodné otázky, nemění základní pravdu – Fučíkovy zápisky jsou autentické, nebyly podvrženy, jak tvrdili někteří renomovaní autoři, jako Ferdinand Peroutka nebo Václav Černý. Kritická a komentovaná vydání Reportáže z let 1994 a 2017 a výzkumy badatelů vyvrátily také pomluvu o Fučíkovi jako konfidentovi. Tuto záměrnou nepravdu šířil kde kdo. Z autorů patřících k polistopadové politické elitě to byl básník a diplomat Jiří Grůša, z německé strany Jürgen Serke, poctěný u nás vysokými cenami navzdory tomu, nebo právě proto, že sdílel kontroverzní názory sudetských Němců. Na otázku, proč se oba dovolávali prohlášení konfidenta Huga Sonnenscheina (SONKA), je možné odpovědět úslovím – přání otcem myšlenky. Pro lidi zachvácené antikomunistickou vášní je nesnesitelné přiznat vyznavači socialismu jakékoli pozitivní vlastnosti a činy. Někteří jdou tak daleko, že nacismus považují za menší zlo než komunismus. Ústav pro studium totalitních režimů nepovažuje nacismus za aktuální téma, stále má plné ruce práce s rozborem všech aspektů opresivních složek komunistické moci. Těch dokumentů je ještě na dlouhá léta studia. Stranou zůstává také otázka, kam se poděly svazky dokumentů o některých významných polistopadových politicích (Havel, Mečiar a další). Jak by vypadaly dějiny, kdybychom měli k dispozici všechny, jakoliv někdy pochybné, dokumenty? Která instituce, který investigativní novinář, historik, publicista si dá čas ke studiu oněch postupných krůčků, onoho pověstného rozšiřování stezky až k volné cestě otevírající jiné obzory na minulost i budoucnost? Tak se nacismus pomalu jeví již jen jako překonaná a vyhaslá historická úchylka, jako pouhý „trus na slavné historii Německa“, jak se nedávno vyjádřil politik strany Aternative für Deutschland (Alterativa pro Německo). Když ředitel akademického nakladatelství, publicista a vydavatel historických dokumentů prohlásí, že estébáci byli horší než gestapáci, nesvědčí to o náhodném přeřeknutí, ale spíše o tom, že si tímto výrokem upevňuje pozici na té správné straně. Posun k přehodnocování starých démonů, k jejich tiché rehabilitaci, je zřetelný. Jak si jinak vysvětlit, že Jiří Gruša dal do názvu své básnické sbírky titul jedné ze tří státních hymen Hitlerovy Třetí říše Wacht am Rhein (Stráž na Rýně)? Co nám vlastně chtěl povědět, když si přisvojil symbol německého agresivního šovinismu? Když Franz Kafka na schůzi německých studentů – bylo to dlouho před válkou – uslyšel, že plénum začíná zpívat Wacht am Rhein, ihned i se svými přáteli shromáždění opustil. Jeden z disidentů, který po převratu zaujal významné místo v bezpečnostních složkách, se vyznamenal výrokem: „Označení 'bývalý komunista', je stejný nesmysl jako 'bývalý černoch' “. Dovedeme si představit, jak tento tajný policista–extremista postupoval, když měl rozhodovat o „bývalých černoších“. Na hřbitově v Řeporyjích dvojnásobní dezertéři a zrádci se dočkali stejné pocty, jaké se dostalo vojákům, vlastencům, civilistům, kteří padli v boji proti posledním bojeschopným jednotkám wehrmachtu. Solženicyn tvrdil, že Prahu pomohli osvobodit vlasovci, ale neuvedl, že jejich pomoc Česká revoluční národní rada odmítla.

4.
V přírodě i dějinách platí obecný zákon, který stanoví, že výrazné změny potřebují čas a množství neznatelných odchylek. Jedna z pouček dialektiky hovoří o proměně kvantity v kvalitu, kdy množství postupných malých změn má za následek, že se struktura a povaha daného jevu náhle mění. Tak je to i s hodnocením historických jevů. Máme dojem, že v souladu s novými poznatky, detaily, dokumenty, svědectvími jsme s to daný jev lépe rozebrat a definovat. Tento proces zpravidla neprobíhá samočinně, automaticky, uplatňují se tu zájmy různých účastníků historického procesu. Dojde-li k výrazné proměně, jakou je konec války, státní převrat nebo bankrot režimu, lidé, kteří byli svázáni s poraženým systémem, snaží se vyjít ze situace za každou cenu beze ztrát, podle staré antické průpovídky – se štítem, ne na štítě. Na to jsou již od pradávna osvědčené metody – převlékají se kabáty, přehnaně se plní nové postoje a příkazy, přeběhlíci se stávají papežštějšími než papež, poturčenci turečtějšími Turků. Shoří-li starý dům, někde v popelu zůstává jiskřička, která doutná, až se jí za příznivějších okolností dostane možnost si trochu zahořet. Kdo prožíval první poválečná léta, snad si připomene hotovou bouři nesouhlasu, kterou vyvolala nepatrná poznámka Heleny Kožluhové, redaktorky národně socialistického týdeníku Obzory, která ve snaze po originalitě nebo z méně omluvitelných příčin napsala o Hitlerovi, že „přece i on měl rád svého psa“. A dnes? Vyjde pěkně vypravený kalendář na první stránce s portrétem Hitlera, a širokých vrstev veřejnosti jakoby se tento rozhořívající se plamen ani netýkal. V čase pandemie mají přece lidé jiné starosti! Jeden z prvních zákonů Československé republiky se týkal odstranění všech pomníků, pamětních desek a nápisů oslavujících Habsburky. Tyto relikvie bránili pouze někteří sudetští Němci, docházelo k šarvátkám s českými vojáky, kteří obsazovali pohraničí, padaly rány, střílelo se. Němečtí nacionalisté, nepoučeni porážkou Německa a Rakouska, chtěli děj se co děj přičlenit pohraniční oblasti, Deutschböhmen a Deutschmähren, k novému Německu složenému ze zbytků Hohenzollernského a Habsburského císařství. To byl samozřejmě nesmysl – poražené Německo by vyšlo z války s podstatně rozšířeným územím, a nový stát, nezávislý na feudálním zřízení, by poskytl frustrovaným německým nacionalistům bezpečný útulek i základnu pro budoucí expanzi a mstu. Z četby novin z přelomu let 1918 a 1919 se mi vybavují dramatické události v Litoměřicích, kde němečtí fanatici bránili poškozenou sochu Josefa II. a v nočním rituálu, připomínajícím středověk, stavěli na pranýř zohavené dívky a ženy, které obžalovali, že stykem s českými muži pohaněly čest německého národa. V té době byla z pantheonu Národního muzea odstraněna bysta Franze Josepha a císařovny Sisi, známé svou nechutí k Čechům. Také zboření Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí bylo součástí této protihabsburské akce. Objektivně vzato Panna Marie se v této souvislosti stala obětí propagační taktiky císařských generálů, kteří, když táhli proti českým vzbouřencům a kacířům, ji hrubým způsobem zapřáhli do svého vojenského vozu. Socha od samého počátku ztratila svůj původní biblický význam, stala se symbolem války a msty. Myslím, že si to uvědomuje mnoho věřících a snad i nejeden kněz a teolog. A ejhle! – neuplynulo ani sto let a bysty habsburských potentátů se tiše vrátily zpět do českého Panteonu a ani Panna Marie nezůstala pozadu. Její neumělá napodobenina se vrátila na místo co by kamenem dohodil od popraviště 27 pánů Českého sněmu, a z výšky 16 metrů znovu hlídá český národ před kacířstvím. Jakou symboliku má dnes tento architektonický paskvil představovat? Že má přispět k ekumenickému sblížení a urovnání starých sporů – této pusté frázi nevěří ani ti, kteří si ji vymysleli. Sám světící biskup Malý neholduje triumfalismu: už je to tak, jak to je, – vy máte Husa, my Pannu Marii, není už proč se hádat. Ale někteří lidé rádi foukají do vyhaslého popela s nadějí, že tam přece je jiskřička, z které vzejde uhašený požár, u jehož plamenů by se ohřáli.



37 komentářů :

  1. Jo moc pěkný článek havloidní neumětel černý by chcíp hlady kdyby se měl živit sám. Ale má podporu od Českých fašistů co si říkají demokraté. A slinty že nejsou jak za socialismu si můžou strčit za klobouk. Dnes se překračují všechny tabu a oni si na náckách chtěli namastit kapsu a ještě podpořit jejich ideologii

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Také má podporu od Babiše. Babiš - Černý, stejné "hodnoty", pouze odlišná forma.
      Pokaždé, když jedu kolem veledíla mistra Černého trůnícího v parčíku před Agrofertem, dýchne na mne dech pravda s láskou, liberální demokracie a svobody, hodnot Západu.
      Že se nepobliju svědčí o mém výborném zažívacím traktu a komunisticko-čechomužické odolnosti.

      Smazat
    2. Užgrundaný Čechomužik Jo většina voličů ANO ani nevědí že si zvolila liberální stranu která je v:

      https://cs.wikipedia.org/wiki/Aliance_liber%C3%A1l%C5%AF_a_demokrat%C5%AF_pro_Evropu

      Smazat
  2. Zásadně volím ty, na které nadává Míra a pederast z TV, ještě jsem neudělal chybu.

    OdpovědětSmazat
  3. Je u nás rasismus, řekla Věra Jourová. Dostala obsáhlý a břitký vzkaz

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Je-u-nas-rasismus-rekla-Vera-Jourova-Dostala-obsahly-a-britky-vzkaz-626984

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano. Rasistkou je nějaká paní Jourová.

      Smazat
  4. Hřib chce přímé financování Prahy z EU, a to oklikou vlády. „Myslí si, že je prezident a premiér dohromady,” zní kritika

    https://cz.sputniknews.com/politika/2020061012057207-hrib-chce-prime-financovani-prahy-z-eu-a-to-oklikou-vlady-mysli-si-ze-je-prezident-a-premier/

    OdpovědětSmazat
  5. Banderostán měl Stalin srovnat se zemí!
    p.s.Děkuji redakci za zveřejnění mého příspěvku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To nešlo, protože i tehdy bylo už Německo Západem zaměřováno na protiruské aktivity!

      Smazat
    2. 10,18
      Ve 30.letech MOHL A MĚL!

      Smazat
  6. Pane autore, nevím proč, ale ve výčtu nacismu jste zapomněl na Rusko. Je tam mnoho zajímavých stran, a například vlajka strany “Rossijskoe nacionalnoe jedinstvo” je velmi výživná. Mimochodem, v uniformě této strany se nechal fotit Pavel Gubarev, jeden z iniciátorů přepadení Slavjansku a Kramatorsku, čímž fakticky začala válka v Doněcké oblasti Ukrajiny. To se musí každé oběti SS protočit panenky. Nacismus kvete všude, kde je frustrace z čehokoli. A to je skoro všude. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je ta ruská dbalost i dodržování lidských práv a svobod, pane 8.14. KJdyby je v RF zakázali, nebo dokonce zavřeli, obávám se, že byste (slušně řečeno) také nedával najevo spokojenost..., ani byste nevzpomenul dějiny Britského mandátu v Palestině a tamního tehdejšího terorismu (tehdy ale nešlo o muslimské semity)... Nehodící se škrtněte, nebo vynechejte, že? Tak, prosím vynechte i Rusko, nebo připojte i EU, USA, Izrael, JAR, ...

      Smazat
    2. 8:14
      No, vždyť je to taky Ukrajinec. A pokud to jedné straně nečiní potíže, proč by to mělo činit potíže druhé straně. Rozhodně ale není tak zfašizovaný, jako to předvádí Kyjevské panstvo.

      Smazat
    3. Nechci poučovat a nevyjadřuji se ke konkrétnímu případu, ale je opravdu nutné rozlišovat nacionalismus, vlastenectví, nacismus a fašismus. Není to jednoduché, ale velice záleží nejen na tom co prohlašují a píší, ale také hlavně co skutečně takové skupiny, organizace, strany konkrétně dělají.

      Smazat
    4. klamete, zaradiť ruských pravoslávnych nacionalistov k fašistom je úmyselná lož. fašisti sú v junte, ktorá Gubareva uväznila. "prepadnutie Slavjansku?" vy znova klamete - bola to domobrana proti útoku junty proti vlastnému národu, proti bombardovaniu panelákov, autobusov a zdrojov pitnej vody. To tí ktorí organizujú trestnú výpravu sú fašisti, otáčate všetko opačne.

      Smazat
  7. inak - Solženicin toho naklamal viac - už len to napr. že Slovensko sa zúčastnilo napadnutia Poľska spolu s Nemeckom -

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Slovenský štát se stal prvním vojenským spojencem Třetí říše, obsadil Zakopane, Nowy Targ, ... "Restituovalo" Poláky předtím několik měsíců obsazené uzemí na Spiši i části Spiše a Oravy odňaté v roce 1920... kde i Rusíni a spol. po zkušenostech s polonizací vítali Slovenské nacisty jako osvoboditele...

      Smazat
    2. Sedmilhář Solženicyn v tomto bohužel nelhal. I když role Slovenska byla v celkovém kontextu při napadení Polska spíše okrajová. Ovšem nálepka, že Slovensko bylo jedinou zemí na světě, která s Hitlerem začala II.světovou válku, není nic, s čím by se Slováci mohli chlubit.
      Je třeba to ale chápat v kontextu. Němci chtěli nejenom rozvrátit Československo, ale doslova ho rozdrtit a český národ doslova vymazat z existence. Podkuřování Slovákům bylo součástí jejich strategie. To se můžeme dočíst v prohlášeních Henleina, které tady na Nové republice bylo nedávno zveřejněno. Zatímco Čechy chtěli němci vymazat ze světa, Slovákům Hitler garantoval národní samostatnost. Rozeštvávání Slovanů je germánskou osvědčenou historickou taktikou.

      https://zurnal.pravda.sk/neznama-historia/clanok/524352-hitlerovi-pomahal-pri-rozputani-najvacsej-vojny-tiso/

      https://www.lidovky.cz/domov/na-polaky-utocili-v-roce-1939-take-slovaci-pomohlo-i-nacisticke-mesto-uprostred-polska.A190829_141623_ln_domov_mber

      https://zoommagazin.iprima.cz/zaostreno-na-valky/slovaci-nemci-valku-zacali-soucasne


      Smazat
    3. Slovenské divízie sa zúčastnili útoku na Poľsko - Tiso sa nechal zneužiť Hitlerovi. Na druhej strane, zdá sa že Tisa oklamali, lebo keď slovenské jednotky obsadili pohr. územia ktoré pokladali za slovenské, zastavili sa a na otázku nacistov prečo, odpovedali, "ďalej už nie je naše". To stavia účasť slovenskej armády do iného svetla. Pilsudského Poľsko bolo fašistickým štátom nepriateľským voči susedom, v tom kontexte treba chápať aj účasť na obsadení sporných pohraničných území. Tisa to ale neospravedlňuje, zatiahol Slovensko do vojny. Nebola to slovenská vojna, Tiso nekonal v záujme Slovákov, ale ako správca slovenského územia pod riadením Vatikánu. V takom prípade je interpretácia, že Slovensko začalo vojnu spolu s nacistami nesprávna, lebo Slovensko riadili a zneužili vonkajšie sily. Slovensko je strategické územie v strede šachovnice, všetky sily túžiadce po svetovláde sa vždy snažili toto územie ovládnuť, snaha o vonkajší vplyv je tu veľmi silná. Navyše vojna začala už v Mníchove 1938 a začali ju naši západní partneri tým, že nielen súhlasili s útokom na ČSR, ale vyhrážali sa predstaviteľom ČSR a vyvíjali na nich tlak, aby sa ČSR anexii nebránila. Pravda je taká, že celá západná Európa bola v tom čase fašistická a všetci sa spikli s cieľom útoku proti ZSSR s produkciou celej európskej ekonomiky. Bez českého ťažkého priemyslu by nacisti na vojnu nemali dosť ťažkých zbraní. V tom zmysle stáli národy ČSR od začiatku proti západu, to iba politici sa báli postaviť celému západu, ako to urobil národ v slávnych časoch husitských.

      Smazat
  8. Ještě bych chtěl pana Grygara upozornit, že "Sisi" byla po zvolení 1. ČR presidenta 20 let pod drnem, tudíž těžko mohla komentovat jeho "plebejství".
    Že to byla blbá kráva je věc jiná.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale ta "Sisi" neměla Čechy ráda i předtím, než se dostala pod drn...

      Smazat
  9. Naopak - nejsme dnes a nebyli jsme ani v minulosti imunní vproti ideologii Adolfa Hitlera o nadlidech podlidech.... Jen jsme prostě měli to štěstí, že jsme neměli Vůdce na čele státu, ale Masaryka a Beneše. Podívejte se na okolní země, které to tehdy - ideologii nacismu - ustály se ctí? Co tak já vím, tak snad jedině Srbové! No a protože jsme kolonií čehosi, co na čele nemá Masaryka a Beneše, ale zase Vůdce - Brusel - tak se nám vrátil nacismus s přidanou hodnotou do Evropy a Češi se až tak moc nevymykají. Vymyslete pozdrav třeba zdviženou levicí a nějaké to "heil" a budete vidět, jak budou miliony úchylek pilné, jak budou řvát ein Kapital, eine Diktature, eine Krieg!
    A k Vlasovcům - oni "osvobodili" Prahu a další města na trase, kterou prchali před zajetím Rudou armádou do zajetí armádou USA. Ale ta je vydala k potrestání za vlastizradu tehdy SSSR. Moc si nepomohli tím úprkem Prahou. Jen, že se jim, zrádcům, dostává poct od stejných soudobých českých vlastizrádců!
    K Jourové: proti kterému národu se český rasismus projevuje? Před 2. světovou válkou k nám prchali tisíce Židů z Německa - do "rasistického" Česka? Za 2. světové války se proti nám postavili Slováci, Poláci i Maďaři - vyjadřuje nějak český národ kvůli té zradě po Mnichovu nějaký rasismus proti jmenovaným národům? Po válce k nám prchaly tisíce zubožených Řeků před domácí perzekucí právě fašistického vojenského režimu. Snad se tehdy projevil nějaký rasismus proti Řekům? Řekové se okamžitě podvolili českým zákonům a přizpůsobili se způsobem soužití. Za socíku i po něm se k nám přistěhovali desetitisíce Vietnamců, kteří svojí pracovitostí leckdy předčí domácí obyvatele a jejichž děti ve škole patří k těm vzdělanějším! Před 7. stoletími se začali k nám stěhovat cikánské kmeny, které zatím ani neakceptovali české zákony a normy soužití, ani se nepřizpůsobili snahou v oblasti práce a vzdělání a obyvatelé je proto leckde a leckdys považují za přítěž... A nejen Romové. Zde je skutečně určitá nevraživost , neb se jedněm nechce dělat na druhé - ale je to rasismus?
    Ano, v národě sílí nenávist proti diktatuře kapitálu, proti kolonizaci Česka touto diktaturou, proti těm, co vykradli do dna ČR po r. 1989, proti těm, co prahnou po válce jako dobrém byznysu, proti těm, co odmítají mír a humanismus. To, že Česko odmítá výrobu a obchodování s migranty, tedy návrat do období otrokářství, to není rasismus, ale racionalismus - tj. od slova "ratio"´= rozum.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Cikáni, již Macha je takto nazval ve své novele. Myslím, že nejsme rasisty z podstaty, jak píše 10:50 a souhlasím. Vemte si co dokázali komunisté za minulého režimu. Cikáni přestali kočovat, děti museli posílat do škol, dostali práci a bydlení. Jistě vše se nepovedlo, ale v porovnání co je naučil nový ""liberálně demokratický" režim? To proč lidem vadí jsou ti co nepracují , žijí na úkor spoluobčanů, kteří chodí dopráce a vlastně oni většinou z toho žijí. Kolik jich pracuje, to Vám statistika neřekne. Neházejme však všechnu vinu na cikány, to je naučil tento režim. Pamatuji na slova Wericha po válce. Nemůžeš pomůžeme, neumíš naučíme, nechceš nepotřebujeme tě.

      Smazat
  10. Budu psát jen za sebe, nesnàšîm ty co píší jako MY. Přečtěte si zdejší odezvy na velmi dobrý článek, v nich je skryté násilí. A to snad autor neměl na mysli, spíš snad chtěl, aby jsme se zamyslili.

    OdpovědětSmazat
  11. Propagace fašismu u nás není žádná náhoda. Všechno se to ukrývá za údajný byznis, ale skutečnost je jiná. Začíná to převýchovou dětí zahnědlými havlistickými kantory, pokračuje opatrnou mediální propagací s tím, že v těch Lidicích vlastně stejně žili udavači Židů a že ten Áda vlastně nebyl až tak zlej, no a končí strháváním desek a pomníků rudoarmějců, za nadšeného ryku části oficiálních politiků ČR.
    Celá DSSS těmto gaunerům nesahá ani po paty.
    A odkud že vane vítr? No od našich bývalých sudetských spoluobčanů a jejich sebeočisťovací historie. No a když najdou nějaký ten český pövl, tak ani nepotřebují překladatele, který by nám, Čechům to musel překládáat do češtiny:
    Počtě te si názory bývalého pohůnka komančů z Rudého práva, který dnes kope za sudeťáky provokativním přepisováním historie a urážením českého lidu:
    https://www.historieblog.cz/author/tomaskrystlik/

    OdpovědětSmazat
  12. Jsme jen národ zaprodanců, vymatlanců, debilů a přizdisráčů.
    Ti první se dostali do čela, ti druzí se za ně schovávají a tvoří krk té hlavy, ti třetí jsou ovce co jim přitakávají a ti čtvrtí jsou zbytek, co nedokáží vzít ani hůl do ruky a ty první s druhýma vypráskat. Nebylo to tak vždycky. Defenestrace a husitské tažení jsou malá a světlá výjimka naší historie, jenže přizdisráč si z takových vzorů nikdy nevezme příklad... Čeká se jen na spasitele, který ne a ne přijít. A já se nedivím. kdo by se při tom stavu dnes za někoho obětovával když nemá jistotu, že by to někdo ocenil. Tohle nemá východisko.
    A dobře nám tak.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 13:02 to máte smůlu na špatné lidí. Já mám kliku na fajn lidi a to jsem nemajetný stařík (ne rudý dědeček). Nemůžu nabízet úplatky ani místa v řadách firem. Nenechávàm se nas..(rozhodit) Newsroomy, tiskovými konferencemi ani zasvěcenými komentáři politických analytiků. Vzhledem ke svému stáří s politiky netančím. Moji sousedí, doktoři, sestřičky i pošťačka jsou bezva. To je můj svět.

      Smazat
    2. 16:27
      Východisko nemá ani Váš přístup. Život "stranou" a "pro sebe" ve stylu co je mi do ... , když ... vede právě nakonec k tomu, že "zmizí i ten Váš přívětivý okolní mikro svět. Tak to vyznívá.
      Velice mnoho lidí - a nejen u nás v Čechách a na Moravě - si myslí, že na to vyzrálo a vyzrává svým ve skutečnosti "netečným" přístupem, životem ve stylu - zavřu dveře a je mi fuk, co se kde děje za hranicemi mého světa. Jsem přesvědčen, že se ještě za svého života pěkně podivíte, co se to - kruci - děje. Protože takový přístup dělá dobré sousedské vztahy, ale špatné politiky, kterým je umožněno jimi vůbec být. I jen tou častou - neříkám Vaší - lhostejností při volbách.
      Ale kdyby jste byl doopravdy spokojen, pak byste nešel někam hledat něco jiného, nebo se pletu a jste jen ...
      To neznamená, že souhlasím ve všem s naším předřečníkem.

      Smazat
    3. 3:42 Souhlas.

      Smazat
    4. 3:42 Nemusel jste mne ihned dát nátěr sobce, netečného k neštěstí druhých. Vite pane, nebudu se vàm zpovídat kolikrát jsem podal pomocnou ruku, někteří mi to i vrátili. Nejsem revoluční typ, věřím v lidí a v to, že příklady táhnou. Já nebudu střílet z Aurory, než Lenin je mi vzorem Ghandi, nebo náš Karel Čapek. Jestli jste ze mne chtěl udělat
      vzor ustrašeného maloměšťáčka, tak to jste nemusel. V jednom màte pravdu nemám rád manifestace, davy a na Letnou jsem nechodil a chodit nebudu. Možná jste mne nepochopil, to se stává.

      Smazat
    5. 17:02
      Ať si každý vybere, já nejsem z národa zaprodanců, vymatlanců a přizdisráčů. Prostě svůj k svému, vy jste si vybral.
      3:42
      Násilí nikam nevede, všechny revoluce nakonec sežraly své děti. Když někdo volí cestu evoluce a změnu přesvědčovàním, není slaboch. Výkřiky ZAPALTE OHNĚ NA HORÁCH , už tu jednou byly. I Trockého celosvětová revoluce se díkybohu neujala. Jsme snad dospělí a na násilí v ulicích nejsme zvědaví.

      Smazat
  13. Coronavirus a protirasistické protesty jsou „spiknutím“ proti Trumpovi, neuvěřitelnému dopisu arcibiskupa Viganò. 11.6.2020.

    https://www.ilriformista.it/coronavirus-e-proteste-antirazziste-sono-un-complotto-contro-trump-lincredibile-lettera-dellarcivescovo-vigano-113961/

    Dopis VIGANÒ - Celý dopis arcibiskupa je založen na údajném střetu dvou „biblických stran: dětí světla a dětí temnoty“ . Posledně jmenovaní, nepřátelé Trumpa, by proto navrhli „kolosální práci sociálního inženýrství“ s havarijním stavem Coronavirus. Pro Viganò „již probíhající vyšetřování odhalí skutečné odpovědnosti těch, kteří zvládli skrytou krizi nejen v sektoru zdravotnictví, ale také v politickém, ekonomickém a mediálním sektoru. Pravděpodobně zjistíme, že i v tomto kolosálním sociálním inženýrství existují lidé, kteří se rozhodli o osudu lidstva a sami si arogují právo jednat proti vůli občanů a jejich zástupců ve vládách národů “.
    Namísto případu George Floyda, bývalý vatikánský velvyslanec ve Spojených státech vysvětluje ve svém „úvodníku“, že jeho zabíjení je součástí spiknutí proti Trumpovi a „dětem světla“.
    Falešné zprávy plně odhaleny, tady je důkaz Q8 Q6 2Q2Q Bůh chrání Donalda Trumpa.
    https://www.youtube.com/watch?v=k03al0cms3Q&feature=youtu.be

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Boha do politiky netahejte, když to dělají vysvěcení muži je to jen jejich hřích.

      Smazat
  14. Čarnogurský: Kocáb chce miliardy jako odškodnění za okupaci? Ať si prvně spočítá, kolik stálo osvobození Československa

    https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020061212069123-carnogursky-kocab-chce-miliardy-jako-odskodneni-za-okupaci-at-si-prvne-spocita-kolik-stalo/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdo odškodní poškozené z vytunelovaného Trendu, který vlastnil Kocáb a spol.

      Smazat
  15. Velice by mne zajímalo, jak vidí minulost Slovanů a jejich prodávání do otroctví pan Grygar. Či jejich (Slovanů) vztah k otroctví vůbec. Informace na toto téma jsou podle mého dost kusé a zjevně "upravené". Přitom otroctví po středověké Evropě "kvetlo" až neuvěřitelně a je dost zamlčováno.

    OdpovědětSmazat
  16. Velice dobrý článek! Je to bohužel taková vrozená vlastnost místních kolaborantů a charakterově pokřivených šmejdů, že pokud se v naší zemi objeví nějaká ryzí, ikonická věc světových parametrů, jako Rukopis královédvorský, nebo Reportáž psaná na oprátce, začnou tihle trpaslíci, většinou placení z Germánie (charta77), plivat, hanobit, okopávat kotníky a zpochybňovat pravost.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.