Reklama

středa 17. června 2020

Hrdinský čin Jozefa Gabčíka

Pamätník Jozefa Gabčíka v rodnom Poluvsí;
je oproti jeho rodného domu. 
Ján Bábil
17. 6. 2020    NovéSLovoSk 
Minulý rok som síce nehlasoval v televíznej súťaži O najväčšieho Slováka, ale potešili ma sprievodné programy, v ktorých sa o osobnostiach z prvej desiatky podrobne hovorilo. Čo bolo pre mňa trochu zarážajúce, málo sa v hlasovaní, tu myslím celú stovku, presadili účastníci protifašistického odboja. Aj keď Slováci považujú za najpozitívnejšiu udalosť novodobých dejín Slovenské národné povstanie v roku 1944, boli tam len dvaja jeho organizátori, politik Gustáv Husák a bankár Imrich Karvaš, ktorý Povstanie zabezpečil finančne, a z priamych účastníkov so zbraňou v ruke bojoval len Alexander Dubček, ktorý bol vtedy radový vojak a partizán, a hlasy skôr dostal v súvislosti s rokom 1968. Chýbali mi tam napríklad velitelia SNP, generáli Golian a Viest, ale aj ďalší. Ale bol som rád, že sa v prvej desiatke napokon objavil Jozef Gabčík, účastník zahraničného odboja, ktorý s Janom Kubišom zaútočil na zastupujúceho ríšskeho protektora Reinharda Heydricha.

„Z hľadiska vyššieho princípu mravnosti vražda na tyranovi nie je zločin!“ reagoval na Heydrichovu smrť staromódny profesor latinčiny v kultovom českom filme podľa poviedky Jana Drdu. Nebola to však vražda, bola to regulárna vojenská akcia. Dvaja ozbrojení česko-slovenskí parašutisti sa postavili zoči-voči dvom nemeckým ozbrojeným vojakom, Heydrichovi a šoférovi Kleinovi. Využili moment prekvapenia, a to vojenská taktika pripúšťa.



Mladosť Jozefa Gabčíka

Narodil sa 8. apríla 1912 v malej dedinke Poluvsie neďaleko Rajeckých Teplíc. Bol najmladším zo štyroch detí roľníka Ferdinanda Gabčíka. V roku 1932 narukoval k 14. pluku v Košiciach, neskôr bol preradený do poddôstojníckej školy v Prešove. Po jej absolvovaní podpísal službu v armáde na šesť rokov v košickom pluku.

Na nátlak otca Jozef Gabčík požiadal o prepustenie do civilu. Zamestnal sa v chemickej továrni na výrobu yperitu v Žiline. V marci 1937 takmer prišiel pri havárii o zrak. Po vyliečení zmenil zamestnanie a pracoval ako skladník chemických bojových látok v Skalke pri Trenčíne.

Gabčík veľmi emotívne prežíval udalosti roku 1938, ľutoval, že sme sa nebránili, prijatie Mníchova považoval za zradu a národnú tragédiu. Po vzniku Slovenskej republiky sa rozhodol emigrovať a zapojiť sa do zahraničného odboja. Na vlastnej skúsenosti sa presvedčil, že suverenita Slovenskej republiky voči nacistickému Nemecku bola značne obmedzená. Na západnom Slovensku sa vytvorila tzv. Schutzzone, kde nemecká armáda mala právo zriaďovať svoje vojenské objekty a toto pásmo prináležalo do nemeckej vojenskej právomoci. Patrila sem aj Skalka pri Trenčíne, kde Jozef Gabčík pracoval. Keď sem prišli nemeckí vojaci, Gabčík im odmietol vydať kľúče od skladu.



Útek Jozefa Gabčíka

Dňa 3. júna 1939 uvoľnil v sklade kohútiky na bombách s yperitom, plyn otrávil niekoľkých nemeckých vojakov a spôsobil škodu asi 50 000 ríšskych mariek. Gabčík sa po tomto čine rozhodol pre útek za hranice a na druhý deň spolu s priateľom Jánom Darulom ušiel do Poľska.

Prihlásil sa na česko-slovenskom konzuláte v Krakove. Tu sa stretol aj s utečencom z protektorátu Janom Kubišom. Hneď sa spriatelili a treba povedať, že od začiatku to bolo priateľstvo na život a ako sa ukázalo presne o tri roky neskôr, aj na smrť, nielen obrazne, ale doslova.Gabčíka spolu s ďalšími československými vojakmi v júli 1939 poslali do Francúzska, kde vstúpil do Cudzineckej légie a podstúpil tvrdý výcvik v arabskej osade El Arich. V posledných dňoch augusta 1939 česko-slovenský veľvyslanec vo Francúzsku Štefan Osuský, ktorý po rozbití ČSR odmietol vydať našu ambasádu v Paríži Nemcom, podáva žiadosť na francúzske ministerstvo zahraničných vecí o povolenie obnoviť česko-slovenskú armádu vo Francúzsku. A už 16. septembra Gabčík opúšťa El Arich a prichádza do francúzskeho mestečka Agda, kde sa stáva príslušníkom česko-slovenskej armády.

Gabčík po prepadnutí Francúzska prvýkrát zasiahol do boja pri rieke Marne ako veliteľ guľometného družstva už v hodnosti rotmajstra. Čata, v ktorej slúžil, utrpela ťažké straty, napriek tomu sa vojakom vďaka Gabčíkovi podarilo prebiť z obkľúčenia. Porážka Francúzska bola neodvratná.



Výcvik vo Veľkej Británii

Gabčík bol medzi poslednými vojakmi, ktorých sa podarilo evakuovať z kontinentu do Veľkej Británie. Keďže v tom čase vrcholila letecká bitka o Veľkú Britániu, prihlásil sa k letectvu. Tam ho nezobrali, ale zaradili ho medzi parašutistov. Gabčík úspešne absolvoval kurz, o čom svedčí aj jeho hodnotenie:

„Bystrý, disciplinovaný vojak.
Jeho intelektuálne schopnosti nie sú najlepšie, učí sa pomaly.
Absolútne spoľahlivý a veľmi oduševnený, má zdravý úsudok.
Pri praktických operáciách si verí, no pri intelektuálnych úlohách mu chýba sebadôvera.
Je dobrý vodca, keď má krytý chrbát, a rozkazy plní do poslednej bodky. Mimoriadne vyniká v signalizácii.
Zdá sa, že má technické znalosti, ktoré môžu byť užitočné, pracoval v továrni na jedovaté plyny.
Telesná zdatnosť: výborný
Orientácia v teréne: veľmi dobrý
Boj zblízka: výborný
Narábanie so zbraňou: veľmi dobrý
Výbušniny: veľmi dobrý (86%)

Kým Gabčík, Kubiš a ďalší vojaci sa vo Veľkej Británii zúčastňovali na výcviku výsadkárov, v Európe na obsadených územiach Nemci zavádzali mimoriadne brutálny teror.

Nie inak to bolo aj v Protektoráte Čechy a Morava. Odpor obyvateľstva sa však napriek represáliám stupňoval. Česi uskutočňovali sabotáže, vypukli aj štrajky. Hitler pre údajnú umiernenosť poslal vtedajšieho ríšskeho protektora von Neuratha v septembri 1941 na zdravotnú dovolenku. Nahradil ho Reinhard Heydrich, ktorý naplnil povesť brutálneho zločinca, ktorá ho predchádzala, neštítil sa ničoho. Hneď po nástupe nechal popraviť mnohých zatknutých účastníkov odboja, okrem iného aj niekoľkých česko-slovenských generálov i príslušníkov českej inteligencie a vyhlásil stanné právo, na základe ktorého sa začalo hromadné zatýkanie.



Príprava operácie Anthropoid

Zahraničný odboj v Londýne musel reagovať. Tu išlo nielen o odplatu za nevinné obete, ale aj o snahu dokázať, že domáci odboj sa nepoddal a naďalej vyvíja aktivity. Plukovník František Moravec, šéf zahraničnej spravodajskej služby, rozhodol, že vyšle odvážnych mužov, ktorí zlikvidujú Reinharda Heydricha. Heydrich nebol len zastupujúcim ríšskym protektorom, ale v nacistickej hierarchii bol tretím mužom, hneď za Hitlerom a Himmlerom. Boli vybratí dvaja parašutisti, Čech Karel Svoboda a Slovák Jozef Gabčík, čo malo symbolizovať spoločný odpor Čechov a Slovákov proti fašizmu. Pri jednom z posledných cvičení sa Karel Svoboda zranil a nahradil ho Jan Kubiš. Bolo to na osobný príhovor Jozefa Gabčíka, chcel mať pri sebe dobrého priateľa, ktorému bezvýhradné dôveroval. Na územie protektorátu odleteli 28. decembra 1941 ako príslušníci skupiny Anthropoid.

Gabčík a Kubiš po zoskoku nadviazali spojenie s príslušníkmi odbojových skupín, ktorí ich skrývali. Hľadali najvýhodnejšie miesto a čas na uskutočnenie útoku, študovali Heydrichove zvyky. Pri tom im veľmi pomáhali ilegálni pracovníci, z ktorých väčšina za svoje vlastenectvo priniesla obeť najväčšiu ako Jan Zelenka-Hajský, rodiny Moravcovcov, Fafkovcov, Khodlovcov, Novákovcov a ďalší.

Pomáhala aj rodina Marie Ogounovej, u ktorej Gabčík a Kubiš prespávali. Pre Český rozhlas nahrala túto spomienku na nich:

„Mali svoj presný denný program. Požiadali ma, aby som ich budila pred piatou hodinou a jeden z nich, to sa striedali, šiel niekam niečo vybaviť, vrátil sa na raňajky a potom odchádzali obidvaja za svojím poslaním. Úloh mali dosť, ale o tom nám nehovorili. My sme vôbec nevedeli, aké sú ich plány. Niekedy sa vracali na obed, niekedy až popoludní alebo večer... Boli veľmi milí, jednoduchí chlapci, čistotní, disciplinovaní, naslovovzatí vojaci.“



Útok na Heydricha

Uskutočnili ho 27. mája 1942, približne o 10.30 hod. v prudkej zákrute v Prahe-Libni. Heydrich býval na zámku v Panenských Břežanoch a touto trasou sa obyčajne dopravoval na Pražský hrad. V ten deň ho nesprevádzal ozbrojený sprievod, len šofér Johannes Klein.

V archíve Českého rozhlasu sa zachovala výpoveď očitej svedkyne atentátu Marie Knorrovej: „Vystúpila som z električky, ale v tom zo zatáčky vyšlo nemecké auto, tak som zostala stáť, vidím na druhej strane stáli traja muži, ten jeden v poslednej chvíli vbehol pred to nemecké auto, šofér zabrzdil, tým znížil rýchlosť, a títo to využili, hodili mu na zadnú časť ručné granáty, hneď to vyletelo, čalúnenie, blatník to utrhlo, disk to utrhlo... Heydrich ešte vytiahol automatickú pištoľ a chcel streliť, ale ruka mu klesla, z ruky mu krvácalo a z tváre mu tiež tiekla krv.“

Marie Knorrová v tej chvíli nevedela, čo sa presne deje, tak doplňme jej rozprávanie o priebehu útoku o konkrétne postavy. Jozef Gabčík si pod kabátom zložil zbraň, automat stengun. Keď sa auto s Heydrichom blížilo, Josef Valčík dal znamenie zrkadlom. Jaroslav Švarc sa zahral na nepozorného chodca, takže auto muselo nielen v zákrute výrazne spomaliť, ale takmer zastaviť. Gabčík skočil pred neho, natiahol zbraň, ale automat nevystrelil. Dlho sa viedli spory, či Gabčík zle zložil zbraň, ale dnes sa historici viac-menej zhodujú, že to nebola chyba Gabčíka; stenguny boli nie veľmi spoľahlivé samopaly a pri naplnení zásobníka sa pravdepodobne vzpriečil náboj. Gabčíka zastúpil zo zálohy Jan Kubiš, ktorý hodil na auto špeciálne upravenú bombu a zranil Heydricha. Gabčíkovi i Kubišovi sa podarilo z miesta činu ujsť, aj keď zanechali množstvo stôp.

Českí odbojári im našli bezpečný úkryt v pravoslávnom chráme svätých Cyrila a Metoděja na Resslovej ulici v Prahe. Skrývali sa tam aj s ďalšími piatimi parašutistami.

Hneď po útoku nastal tvrdý teror proti obyvateľstvu, boli popravené stovky ľudí, často len na základe obvinenia, že ho schvaľovali. Za chytenie páchateľov útoku vypísali okupačné orgány odmenu 10 000 000 korún. Vyhlásili, že za akúkoľvek pomoc atentátnikom bude nasledovať poprava.

Aj keď sa spočiatku zdalo, že Heydrich prežije, predsa sa spravodlivosť naplnila a 4. júna zraneniam podľahol. Brutálne represálie pokračovali. Nemci boli bezradní, nemali žiadnu konkrétnu stopu, ktorá by ich priviedla k útočníkom. Potrebovali sa však preukázať konkrétnymi výsledkami. Na základe nejasných dôkazov sa obeťou za údajnú spoluprácu s útočníkmi stali obyvatelia obce Lidice neďaleko Kladna, ktorú vypálili, 173 mužov na mieste zastrelili, ženy poslali do koncentračných táborov, mnohé neskôr tiež zavraždili, a niektoré deti na prevýchovu do nemeckých rodín.

Túto tragédiu prežívali Gabčík a Kubiš veľmi emotívne, možno naivne si mysleli, že keď sa vydajú do rúk Nemcom, prestanú s represáliami. Až na dôrazný rozkaz nadporučíka Opálku, ktorý mal najvyššiu hodnosť, teda bol veliteľom, aby si uvedomili, že sú vojaci, ktorí splnili rozkaz, od zámeru ustúpili.

Ako každá totalitná moc aj Nemci organizovali zhromaždenia, na ktorých sa odsudzoval atentát na Heydricha. Tým ľuďom, ktorí sa na nich zúčastnili, ťažko niečo vyčítať, tam nešlo len o prípadnú stratu zamestnania, ale doslova o krk. Inak už treba hodnotiť prejav známeho kolaboranta, ministra osvety protektorátnej vlády Emanuela Moravca, ktorý predniesol 12. júna. Nielen odsúdil atentát a jeho strojcov, ale dokonca schvaľoval brutálne represálie.

„... ale pokiaľ vrahovia a agenti zradcu a zapredanca Beneša budú beztrestne sa potulovať práve v našom kraji, dovtedy nebude zažehnané nebezpečenstvo od českých krbov. Neviem, či vám je známe, ako starý Rím trestal vo svojej armáde vzburu, keď sa vzbúrenci zdráhali vydať jej strojcov, teda bez ohľadu, či je vinný alebo nie, každý desiaty bol pre výstrahu popravený. Som presvedčený, že v momente, keď Benešom najatí vrahovia budú dopadnutí, české civilné obyvateľstvo vzápätí bude ušetrené toho, čo dnes výnimočný stav mu právom uštedruje.“

Napokon Nemci predsa len útočníkov objavili, a to na základe zrady jedného z parašutistov, Karla Čurdu, ktorý sa 16. júna 1942 prihlásil na gestape na výzvu, že kto prezradí atentátnikov, bude nielen omilostený, ale dostane aj odmenu.

Nevedel síce, kde sa presne parašutisti schovávajú, ale poznal ľudí, ktorí im pomáhali. Gestapo urobilo veľký záťah. Odbojári, Jan Zelenka-Hajský a Marie Moravcová, radšej volili dobrovoľnú smrť, akoby sa vydali do rúk gestapa. Žiaľ, zatkli mladého 21-ročného Aťu Moravca, ktorý nevydržal brutálny výsluch, ten bol viac než neľudský, ukázali mu dokonca odrezanú hlavu jeho matky, a miesto úkrytu parašutistov, v chráme svätých Cyrila a Metoděja vyzradil.



Hrdinský boj do predposledného náboja

Nemci zaútočili na chrám 18. júna o tretej hodine ráno. Hoci sa výsadkári špeciálne nepripravovali na obranu, predsa ich hrdinský boj si vyžaduje našu veľkú úctu. Vedeli, že presile neodolajú, nemajú žiadnu šancu prebiť sa von, ale bojovali. Osem hodín sa sedem parašutistov bránilo vyše stonásobnej presile, podľa nemeckých zdrojov sa na dobývaní kostola zúčastnilo okolo osemsto esesákov a gestapákov. Traja, Jan Kubiš, Adolf Opálka a Josef Bublík, zahynuli na chóre kostola, štyria ďalší, Josef Valčík, Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý kládli v krypte kostola tuhý odpor do predposledného náboja, ten posledný si nechali pre seba. V boji zlikvidovali mnohých Nemcov. Šéf pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke v správe pre K. H. Franka uviedol, že ani jeden muž z krypty nebol zranený zbraňou SS, ale všetci zomreli vlastnou guľkou.

Rodinní príslušníci parašutistov boli v protektoráte vystavení tvrdým represáliám. Otca Jana Kubiša, jeho dvoch bratov, švagrinú a tri nevlastné sestry nacisti popravili. Popravili aj ďalších príbuzných parašutistov, ale aj ľudí, ktorí im pomáhali, ba aj tých, čo s útokom nemali nič spoločné.

Gabčíkovi príbuzní prežili druhú svetovú vojnu. Jeho otec Ferdinand Gabčík prevzal v roku 1945 na Pražskom hrade za syna vyznamenanie a jeho sestre, Františke Jankechovej, odovzdal v roku 1968 prezident Ludvík Svoboda Hviezdu I. triedy česko-slovenského vojenského radu Bieleho leva Za víťazstvo.

Hrdinovia majú nielen život pozemský, ale aj život posmrtný, ktorý pripomína ich hrdinský osud, a Jozef Gabčík nie je výnimkou. Už v roku 1945 vyšla poštová známka s jeho portrétom, jeho čin, ale aj statočnosť ďalších parašutistov, pripomínajú dva pamätníky operácie Anthropoid v Prahe, prvý na mieste útoku, druhý je v Chráme svätých Cyrila a Metoda, kde je aj múzeum. Gabčík dostal in memoriam v roku 1992 https://noveslovo.sk/sites/noveslovo.sk/files/styles/large/public/pomnik-gabcika-poluvsie.jpg?itok=PSt5AhWyvysoké česko-slovenské vyznamenanie Rad Milana Rastislava Štefánika. Na Slovensku má sochu pred kasárňami v Žiline a pamätník s bustou je v rodnej obci Poluvsie. Posmrtne bol niekoľkokrát povýšený in memoriam, po rozpade Česko-Slovenska aj ako príslušník českej i slovenskej armády, naposledy v roku 2017 do hodnosti generálmajora Armády Slovenskej republiky.

Už počas vojny bol natočený v Hollywoode film o atentáte na Heydricha Aj katani umierajú. Tvorcovia filmu, dramatik Bertolt Brecht a režisér Fritz Lang, prirodzene, nemali dostatok informácií, takže vo filme sa meno Gabčík nespomína. V roku 1964 skvelý film Atentát nakrútil Jiří Sequens, pred niekoľkými rokmi vznikli dva zahraničné filmy Anthropoid a Smrtihlav. O atentáte na Heydricha vyšlo niekoľko kníh vedeckej literatúry i literatúry faktu. V Čechách sú to najmä publikácie Miroslava Ivanova a Jaroslava Čvančaru. Slovenský dramatik Lepold Lahola je autorom divadelnej hry Atentát, ktorá voľne opisuje statočnú obranu parašutistov v kostole. V sedemdesiatych rokoch napísal knihu historik Milan Varsík Kto ste, Jozef Gabčík a v roku 2018 vyšiel román od slovenskej prozaičky Veroniky Homolovej Tóthovej Mama milovala Gabčíka, ktorá popri Gabčíkovom hrdinskom čine opisuje aj jeho ľúbostný vzťah k Anne Malinovej pred atentátom a po ňom. Kniha je zároveň veľkým holdom českým ženám antifašistkám, ktoré výdatne pomáhali parašutistom. Vlastenectvo, láska k národu a ku slobode boli viac ako rodina a vlastný život a v boji proti nepriateľovi obetovali to najcennejšie, čo človek má.


Ján Bábil
Foto: Emil Polák

49 komentářů :

  1. Stále zůstává nezodpovězena otázka: "Kdo se ptal těch stovek mrtvých, povražděných za jedno rozhodnutí".

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Odboj významně přispěl k porážce nacistů a nemají se za co omlouvat. Kdyby byly všichni pasivní mohlo to dopadnout i jinak.

      Smazat
    2. Ti hrdinové se dobrovolně rozhodli pomáhat správné věci a zaplatili za to tím nejcennějším. Naší povinností je na jejich oběť nezapomínat a chovat se tak, abychom se nemuseli před jejich odkazem stydět. To je můj názor.

      Smazat
    3. Nechci se Vás dotknout, ale pořád mi ještě chybí odpověď na otázku: kdo se ptal těch mrtvých jestli se chtějí nechat zabít za rozhodnutí odstranit heidricha.

      Smazat
    4. "Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi". Právě ti zavraždění jedním rozhodnutím Německa byli důvodem, proč bylo nutno bojovat. Proč museli někteří zemřít, aby přežil aspoň někdo. I ti, kteří dneska nad tím kroutí rypákem.

      Smazat
    5. 13:07
      Nikdo se jich neptal a už se jich ani nezeptá. Stejně jako se nikdo nezeptá, proč západní mocnosti nechali dojít Hitlera až tak daleko. V jisté věci vám rozumím. Bylo to jen rozhodnutí zahraničního odboje v Londýně, který si chtěl vyřídit účty s člověkem, co nechal popravit jejich soukmenovce, přitom jim v té chvíli muselo být jasné, že to odnese spoustu nevinných, po kterých jim bylo v tu chvíli prd. Hlavně že si navýšili své ego. A k tomu všemu všechny ty represe utlumily náš vnitřní odboj, neboť dopomohli k jejich odhalení. Ti kluci to splnili, i když trochu diletantsky, ale splnili. zaslouží si úctu a památku. Na druhé straně (při pohledu na dnešní vymatlané "politiky")si říkám, škoda že jsme nebojovali. Škoda, že jsme neprolili více té krve a že naši předci neumírali za naši svobodu tak, jako si to na vlastní kůži okusili jiné národy. Alespoň bychom si toho více vážili a Hřibové, Kolářové, Novotní a jiné živoucí kreatury by dnes měli tlamy zavřené, nebo přinejmenším rozmlácené. Takže dobře nám tak.

      Smazat
    6. "kdo se ptal těch mrtvých" - Vaše otázka je zmatečná. I odpověď dám nesourodou.
      Němci ve většině souhlasili s nacismem, když měl v začátcích politické a válečné úspěchy - bez otázek. President Beneš se národa neptal, co dělat v září 1938. Nikdo nemohl nechat hlasovat český národ v protektorátních podmínkách, zda má být nějaký odboj vůči nacistům. Snad uvažujete o tom, že se měli Spojenci ptát lidí v obsazených územích, zda mají bojovat proti Německu? Neměli se ptát! Snad se měli Britové na něco ptát v protektorátu??
      O počtu popravených Čechů, zda desítky nebo tisíce, rozhodovali Němci. Odboj byl potřebný, tedy správný.

      Smazat
    7. Vy 9:10 a 13:07 jste ukázkový, pravděpodobně soudobou propagandou naočkovaný demagog (šetrně řečeno). Kdo se všech těch, kteří celou tou Druhou světovou válkou přišli o život, zdraví, existenci nebo své blízké ptal, jestli se na celé té tragedií chtějí nebo nechtějí podílet? Celá ta akce proti Heydrichovi byla akcí na správné straně, měla svůj vojenskopolitický smysl a má trvalý historický význam. Tak pitomou otázku, se kterou se tady prezentujete, logicky uvažující individuum snad ani položit nemůže.
      Dodám, že jsem vyhnancem ze Sudet, že válku jsem spolu s rodiči prožil v Protektorátu a jako kluk sloužil za maskota při protiněmeckých aktivitách i jako spojka s instrukcemi (i naše širší rodina utrpěla ztráty na životech, o majetku nemluvě). Ten strach za stanného práva, hrůzu ze seznamů popravených, mám dodnes pod kůží, stejně jako ten pocit štěstí z porážky Velkoněmecké říše a poválečného vypořádání. Z vás mi je na zvracení. Omluvte se!

      Smazat
    8. Pokud přijde do mého bydliště někdo, který prohlásí, že jsem vinen za atentát a zastřelí mě, je naprosto relevantní se ptát jak může páprda sedící v anglii o takovém osudu rozhodovat bez mého svolení!!! Omluvte se vy kteří nejste toto schopni pochopit.

      Smazat
    9. No ty tomu dáváš, mysliteli?! "Páprda" Beneš organizací atentátu na 3. muže Říše s následnými oběťmi zajistil naši územní celistvost po válce. Tečka.

      Ve válce se lidí nikdo neptá. Tečka.

      Tak už dej s těmi svými pitominami pokoj:

      Smazat
    10. Nikdy a nikdo nemá PRÁVO rozhodovat o druhých, při porušení těchto nezadatelných práv má člověk právo domoci se svého práva i za použití zbraně!!!

      Smazat
    11. Další příspěvek do diskuze pro sprostotu textu nebyl uveřejněn. Pokuste se formulovat slušně. Jinak věcně : o Kladsko nás nepřipravil prezident Beneš ale císařovna Marie Terezie, které budou v Praze germanofilové milovníci falešné historie odhalovat pomník.
      Ani o Podkarpandu nás Beneš nepřipravil. Je zajímavé, že je stále součástí Ukrajiny. Zeptejte se laskavě stavebních dělníků z Podkarparké Rusi, kterých je u nás víc než dost, proč jsou stále součástí Ukrajiny. Schválně, co vám odpoví.

      Smazat
    12. Díky, respektuji....

      Smazat
  2. niektorí prežijú celý život na kolenách, a aj ten ich pohľad na svet okolo je taký, a to je váš prípad ....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 9.42 Proč život na kolenách ? Nejdůležitější je mít rodinu , děti , vytvářet hodnoty pro další generace !

      Smazat
    2. 9:42 Hele já bych moc nekritizoval vaše vláda se veřejně hlásí k tomu aby za ně vládl brusel. My Češi se nedáme máme ve znaku lva.

      Smazat
    3. 14:07
      Češi už opět ryjou držkou v zemi, protože tady přes 30.let demokracie rozkvétá pod krutou amiokupantů a fašoEU

      Smazat
  3. taky si myslím, že hrdinství atentátníků je naprosto bez diskuze, jejich úmysl čistý a jejich oslava nutná, otázkou je jen, zda život jednoho lumpa stál za životy tolika nevinných lidí nejen v Lidicích, kterými si jej Němci nechali splatit.
    zda skutečný význam pro válku byl skutečně velký, já spíše myslím, že nebyl, význam to mělo pro vládu v emigraci, aby stoupla v očích svých západních spojenců - to mi přijde málo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 10.46 Souhlas ! Kdyby tohle bylo v režii Rusů to by tu byl řev , neustále by se mluvilo jen o nesmyslných obětech !

      Smazat
    2. Atentátníci byli zelené mozky. Dostali rozkaz a "Ano pane, Provedu pane" jej šli splnit. Víc bylo mimo jejich kompetence. Z tohoto pohledu si zaslouží uznání. Že se jim to povedlo jen s odřenýma ušima, to je věc druhá. Dneska bychom řekli za "E".

      Vůbec se mi ale neíbí to jejich zveličování a oslavování v porovnání s mraky bezejmenných vojáků, co bojovali o každý metr na frontě. Protože to mělo zásadní válečný význam. Ne dva co zabili jednoho.

      Smazat
    3. 10:46 dohlédněte dál, než na špičku vlastního nosu. Ne pro tehdejší vládu! Pro obnovu státu Čechů a Slováků v původních hranicích, dokonce bez rizikové německé a maďarské populace. I když, jako jediný z vítězných států, s se ztrátou území. Račte tyto jednoduché skutečnosti, račte je vzít na vědomí. JiH

      Smazat
    4. já na svém názoru trvám, rozhodnutí o atentátu bylo chybné, zavinilo smrt mnoha, kteří by jinak nezemřeli a nic významného republice nepřineslo.

      atentátníci bylo vlastenci, žádné zelené mozky, byli to hrdinové, jako všichni, kdo stáli proti Hitlerovi, to ale nemění nic na tom, že jsou obětí nesprávného plánu - plánu na atentát.

      i bez něj by republika vznikla, odsud by byl proveden, jako byl proveden jinde.

      k hrdinství nejvíce vybízejí ti, které v přímé akci vidět nebývá a exilová vláda nebyla výjimkou

      Smazat
    5. HAfane, vám není pomoci. Kdyby v historii neplatí. Takže : díky obětem a atentátu, díky vyhlazení Lidic, Ležáků atd. je po válce uznána původní čsl. hranice. Upozorňuji vás, že i protihitlerovští Němci z ČSR v exilu v Londýně byli pro odtržení "Sudet" podle mnichovské dohody (Jaksch). Mrtví na české straně byli i jedním z důvodů odsunu sudeťáků.

      Plán atentátu i s jeho důsledky byl správný, zvláště v období, kdy to vypadalo, že lidé v Protektorátu se dali plně do zbrojení a zásobování válčící Říše a odboj byl Heidrichem silně poničen.

      Smazat
    6. Pro 9:10
      Pletete se, nikdo nedal Benešovi právo (notabene když ani v té době nemohl zastupovat ČSR) právo na popravu cizích lidí - možná tak sebe!!!

      Smazat
  4. pro9:42
    máš na mysli rozhodnutí říše pochopitelně, jinému se nesnaž dávat vinu za něco, co je poviností vojáka,
    patříš asi k oněm lživým vykládačům minulosti.....

    OdpovědětSmazat
  5. díky za článek a informace

    OdpovědětSmazat
  6. Jasně , nejlépe ve jménu hákového kříže. A stavět víc a víc krematorií pro Židy a další , kteří by logicky následovali.
    Hlavní je klid na práci. To jsem slyšel už za bolševika. A potom za tzv. sametu.
    Z výše uvedeného úhlu pohledu pak je nutno držet hubu a krok při dovozu teroristických kriplů ze všech končin světa. Nejdůležitější je mít rodinu. A volský voko na bulevně.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 11:13 Dnes jste spokojený ? Kapitalisti stát zničili , rozkradli , zadlužili , jsme jen nesvéprávná nesoběstačná německá kolonie !

      Smazat
    2. Kdybych byl spokojeny, tak nelezu na web, ale do chrámů konzumu. Nepopiram napsane , ale Nemci jsou okupovana zeme stejně jako Japonsko. To je přesně podle šablony následníku Veskrny, kteří ovšem miri na jiné cile.
      Náš muze tesit, že Německo je rozpolcene a to bývalé východní si rozumí spíše s námi , než s těmi zapadnimi. Oni jsou rovnéz kolonii Zapadu.

      Orinoko

      Smazat
    3. i když to asi nevidíte, je skutečně nejdůležitější přežít a mít rodinu...jinak by pro nás byla budoucnost ztracena.
      a držet hubu a krok zase není tak nutno, ale myslet i na následky je prostě třeba. Zejména, když ty následky postihnou jiné.

      Smazat
  7. Migrační rvačky ve Francii: Radši snesu Babiše než tohle, přišlo z nečekané strany. A je toho víc

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Migracni-rvacky-ve-Francii-Radsi-snesu-Babise-nez-tohle-prislo-z-necekane-strany-A-je-toho-vic-627604

    OdpovědětSmazat
  8. Tenhle článek by si měl přečíst indický běžec a v tomhle žít nechceme a prosazují to pyjáti

    Se Sorosem, Antifou a Blake lives Matter ke světlým globalistickým zítřkům

    http://svobodnenoviny.eu/se-sorosem-antifou-a-blake-lives-matter-ke-svetlym-globalistickym-zitrkum/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přečtěte si to co s námi globalisté hodlají provádět aby se us sorosové měli lépe!

      Smazat
  9. Keby neboli Nemci porazení, mohla byť EuroUnia vytvorená o 50 rokov skôr. A všetci by sme dnes hovorili nemecky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anonymní17. června 2020 12:46
      Snad si někteří Slováci myslí, že Němci by jim nechali krásnou slovenskou zemi? Proč by to dělali? Bližší jim byli jiní z uherské monarchie. EU jako otrokářská společnost, o 50 roků dřív, vzpamatujte se.

      Smazat
    2. Muj názor. Divím se,že jste nenašli žádného hrdinu mezi Slováky, kteří byli poraženi u Stalingradu. Češi točili koly pro vítězství III. Říše až do 5.května 1945. Jdyž viděli,že jsou zase poslední, udělali Pražáci povstání a málem to s nimi zle dopadlo.

      Smazat
    3. 12:46 "A všetci by sme dnes hovorili nemecky." Jistě, chytráku, jen ti, kteří by přežili, byli vytříděni jako dostatečně árijští a převychovatelní. Ostatní, se štěstím, někde za Uralem co otroci na práci a posluhu Panskému národu. Alebo sa domniavaš, čo by vás Slovenský štát zachránil? I ty Slováku (já jsem za války německou komisí uznaný árijský typ, už tehdy školák slovem docela dobře ovládající němčinu. No, ze Sudet)!

      Smazat
    4. vy asi maďarsky... a skoro to už bylo, ale znáte to, kdyby byly kdesi ryby, nebylo by třeba rybníka...
      Němci nevyhráli, stejně jako nevyhrají USA současný agresor, lidi si to prostě nepřejí.

      Smazat
  10. Tak teď jsem se tlemil jako blbec. V jedné diskusi padl nazor, že co antikomunista, to cyp. To nemá chybu, ale je to moc mirne.
    Slovo cyp má doposud dost nedoceneny potencial. I pripadne odvozeniny jako cypovina nebo zcypovatel.
    Jedno slovo , a hned je den privetivejsi.

    Orinoko

    OdpovědětSmazat
  11. Pro 12:46, proč asi Rusko slaví 75 let od vítězství nad fašismem? Kde berete 50 let? K dalším, pokud nevíte, tak Lidice vyvraždili němci, stejně jako Ležáky a tisíce dalších vesnic v SSSR i jinde. Atentátníci to nemají na svědomí. Nebyli to žádné zelené mozky, jak píše jiný cyp. Oni splnili rozkaz. Takovych vojáků máme malo, na ně můžeme být hrdí. Ti v misích NATO se s nimi nedají srovnat ani se k nim neblíží! Ale proč házet perly ...(ta zvířata, která se s tím spojují jsou inteligentnější). Atentát bylo politické rozhodnutí a jiné cíle s ním spojovali Britové a jiné exilová vláda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je. Stačí si přečíst jen jeden zdroj: Moravec - Špion , kterému nevěřili. Nejde o Emanuela , a navíc jde o západně orientovaného exponenta. Ale i ten byl politickým rozhodnutím Beneše.
      Můžeme se NATO dívat různě, ale nordické rase jsme odkrádlovali budoucího Hitlera.
      Heydricha by tak jako tak čekala šibenice. Anebo kapsle či kulka.
      Germánský hajzl by si na nás měl dát pozor.

      Smazat
  12. MaP 478 Miliony dolarů neprošly v Praze účetnictvím! Byli takto skrytě financování oddaní novináři?
    https://www.youtube.com/watch?v=kTNda2yylY8 17.6..2020.

    OdpovědětSmazat
  13. 16:59
    Souhlasím s vámi, tak dopadá výuka nové generace. Neváží si své historie a tak jsou dokonale zpracováni do funkce biorobotů. Jsem rád, že se těším na důchod, snad se ho dožijí a zatím mi ho nezruší.
    12:46 Vy byste mluvil maďarsky.

    OdpovědětSmazat
  14. SNP je pro klerofašistické Slovensko jako Praha 1945 pro Vlasovce. Gabčík s nimi má společné jen místo narození.

    OdpovědětSmazat
  15. Gabcik je velky hrdina Slovenska. Kdyz tohle udela nejaky Iranec, Afganec, Syran, ze se za miliony mrtvych ve sve zemi kvuli okupaci Evropany ci USA pomsti necim podobnym, je to TERORISTA.
    Jaka demokraticka spravedlivost. Ci rasisticka? Ze Iranci, Syrane a Afganci nejsou lidi - aha! GAbcik byl hrdina.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 22:48 upřesněte laskavě to svoje srovnávání, aby mělo smysl. Například armáda USA obsadila Panamu, USA bombardovaly Srbsko, USA armáda obsadila Aghánisitán a Irák. Armády Francie, Británie, USA a Itálie rozvrátily Libyi. Pokud se představitelům těchto, na cizím území zasahujících státu států, na území těchto států přihodilo cosi jako Heydrichovi, nebyl to terorismus, ale oprávněný odpor. Proti okupantovi je právem bojovat. Což jako morální, nemusí nutně být dost racionální. Jde o to, které hodnoty a jaké pro koho váhy kdo získá a kdo ztrácí. Vždy je to ale vnitřní záležitostí napadeného státu či takto potlačovaného národa.

      Smazat
  16. 22:48
    Hochu motáš moc myšlenek dohromady. Pleteš rasizmus do protifašistického odboje. Je ještě klika, že jsi tam nezamotal křížacké války o boží hrob, boje mafií o drogy, nebo boje koloizátorů. Příště se polepši a udělej ještě lepší guláš myšlenek.

    OdpovědětSmazat
  17. A odkial mal ten bicykel na ktorom utiekol z miesta atentatu?

    OdpovědětSmazat
  18. A viděl někdo z Vás,jak """"báječně a udržovaně""""vypadá dům,kde bydlel Alois Eliáš na Vinohradech,Francouzká 36?????!!!!!!!To je skutečně nezapomenutelný!!!!!.-/

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.