Reklama

neděle 21. června 2020

Jaroslav Bašta: Historická paměť a pokrokáři

Jaroslav Bašta (BOS) - historik
Jaroslav Bašta a -rp-
21. 6. 2020   PrvníZprávy

Tuto sobotu se v Choustníkově Hradišti již po osmnácté konala pietní vzpomínka na oběti pochodu hladu, chladu a smrti, který obcí procházel v únoru 1945, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Vězni, kteří pocházeli z některých pobočných táborů koncentračního tábora Gross - Rosen v Dolním Slezsku se měli přesunout dále do Německa. Šli v chatrném oblečení a hladoví, takže řada z nich se hroutila vyčerpáním. 179 z nich bylo zde zavražděno. Podíleli se na tom nejen příslušníci SS z doprovodu transportu, ale také místní četníci a členové organizace NSDAP (Německé nacionálně-socialistické dělnické strany) v Choustníkově Hradišti.

Pro situaci v tehdejší vzorné nacistické župě Sudety tři měsíce před koncem Druhé světové války je charakteristické, že místní občané neviděli žádný morální problém přispět k vítězství Velkoněmecké říše zabíjením bezmocných lidí, jejichž jediným proviněním bylo to, že kvůli vyčerpání hladem a zimou již nemohli jít dál. Hlavní motiv pachatelů představovala rasistická ideologie, která během 12 let zachvátila všechny vrstvy německého národa. Němci uvěřili, že jsou panskou árijskou rasou předurčenou k nadvládě nad podlidmi zatíženými dědičným hříchem svého původu a svých dějin. Takže ty, které v mrazivých únorových dnech roku 1945 bestiálně ubíjeli, nepovažovali jen za zločince a nepřátele státu, ale především za podlidi.

Od té doby již uplynulo 75 let. Až na výjimky zemřeli jak pachatelé válečných zločinů, tak svědkové jejich počínání. Náhle jsme nejen u nás v Čechách konfrontováni s jiným výkladem dějin, v němž se příliš nemluví o tom, co se odehrálo mezi 30. lednem roku 1933 a 9. květnem 1945, o to více se však zdůrazňují zločiny spáchané v těsně poválečném období. V Pobaltí, na Ukrajině a také v Praze – Řeporyjích se stavějí památníky esesákům. Doprovází to bourání a hanobení pomníků vítězů nad nacismem a fašismem. Tuto revizi dějin již v Praze odskákaly sochy maršála Ivana Koněva a Winstona Churchilla, ve Francii Charles de Gaulle. Místo nich nám nabízejí hrnečky s Adolfem Hitlerem a kalendář s nacistickými válečnými zločinci.

Tento nový náhled na dějiny pak logicky doprovází návrat starého známého rasismu, samozřejmě v novém hávu. Tentokrát se maskuje jako antirasistické hnutí. Proto se dovídáme, že jen na černých životech záleží. Všichni běloši se mají kát za trojici svých dědičných hříchů – otrokářství, kolonialismus a rasismus. Princip kolektivní viny se vrátil a náhle to nikomu vůbec nevadí.


V udílení svých lekcí je historie neúprosná. Když dnešní pokrokáři začali lidi třídit podle barvy pleti na ty privilegované a druhé méně hodnotné, ba přímo rasově provinilé (ve snaze dosáhnout dějinné spravedlnosti), je téměř jisté, že to nakonec skončí tak jako v Choustníkově Hradišti v únoru 1945. Kdo zapomene svoje dějiny, prožije je znovu. Také platí, že nová rasistická totalita nepřijde ve stejném hávu, protože odjakživa mění barvy jako chameleon.



11 komentářů :

  1. Pan Bašta to napsal správně to by se mohlo v budoucnosti stát a jako Český národ musíme tohle šílenství zastavit. Pryč s pravdoláskaři sami vidí že žádné multikuti nefunguje jenomže nikdy nepřiznají chybu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Davate za pravdu tem,kteři vrazdili jine.Tehdy tomu neřikali multikulti,tehdy rasove čistili.Náckove v Čechach nevymřeli jak vidét.

      Smazat
  2. Ano, to jsou nesporná fakta (je toho samozřejmě mnohem víc), která nezbývá, než připomínat. Znovu a znovu, když se až nestydatě prosazují ti, kteří přepisují historii.

    OdpovědětSmazat
  3. Na druhou polovinu dubna 1945 v Sudetech vzpomíná Miloš Pick v knize Naděje se vzdát neumím (nakladatelství Doplněk 2010).
    Popisuje závěrečný chaos při přemísťování vězňů do dosud držených koncentračních táborů.
    ,,Někde jsme narazili na spoluvězně, kde byl mezi nimi taky jeden německý komunista z našeho lágru, nějaký Denkert, zámečník z Porúří.Když po Hitlerově sebevraždě nastoupil Dönitz, prý udělil říšským Němcům amnestii, zkrátka Denkerta v té sudetské vesnici amnestovali a zařadili do volksšturmu. Přesvědčoval je, aby nebojovali proti Američanům a ti Sudeťáci ho pověsili. Po dvanácti letech lágru...(str. 69)

    OdpovědětSmazat
  4. Německá neziskovka dováží migranty ze Středomoří? Evropa páchá sebevraždu, varuje poslankyně Maříková

    https://cz.sputniknews.com/svet/2020062112121419-nemecka-neziskovka-dovazi-migranty-ze-stredomori-evropa-pacha-sebevrazdu-varuje-poslankyne-marikova/

    OdpovědětSmazat
  5. pane Bašta a teď vám napíšu příběh mého otce, který musel narukovat na východní frontu do Ruska pro Hitlera. Musel, jinak by byl popraven. Tak nám trochu vyprávěl. Byl tam s nimi i vysoký, silný němec a ten se chlubil, počkejte my Rusákovi ukážem. Můj otec si říkal, co kecáš člověče, doma máš hospodářství, místo aby jsi se o ně staral, tak jsi v cizí zemi a chceš zabíjet lidi, co ti nic neudělali?!!
    No a pak při útoku jsem překračoval jeho mrtvolu a říkal jsem si, vidíš jak jsi dopadl.
    Pak padli do ruského zajetí, týden šli pěšky, bez jidla a pití. Někteří vojáci se napili z louží a dostali průjmy. No a sovětští vojáci je odehnali od ostatních, nechali je tam, nesměli s nimi jít, protože by nakazili ostatní. Nezastřelili je, jen je odehnali, říkali zajatcům, že nesmí pít takovou vodu, no odehnali je, že prý oni stejně zemřou.
    Příběh by pokračoval, ale ještě vám povím otcovu zkušenost. V zajetí se sověti i generálové k nim chovali vždy dobře, největší hajzlové, říkal otec, byli sami němečtí důstojníci.
    No, otec se vrátil a dožil se v té "špatné komunistické zemi" dost vysokého věku.
    Máme alespoň dobré, velmi dobré vzpomínky, když teď vidíme ten BORDEL!!!

    OdpovědětSmazat
  6. Hluboce pravdivý pohled na nejtragičtější událost 20. století může být publikován na stránkách prestižního časopisu v USA. "České a úplně demokratické" sdělovací prostředky si však takové "výstřednosti" samozřejmě nedovolí a raději dávají prostor trapným a skutečně odpudivým figurkám, aby lhaly, provokovaly, urážely a nakonec dosáhly toho, že normální člověk by se nejraději kvůli nim studem do země propadl. Nikdy jsem si opravdu nemyslel, že taková verbež dostane tak velký prostor v národě, který za vlastní existenci zcela zásadním způsobem vděčí státům protifašistické koalice, zvláště pak samozřejmě tomu státu, který zaplatil za vítězství gigantickou a nesrovnatelně největší cenu. Zcela zásadní a v mnoha směrech velmi poučný článek nejvýznamnějšího představitele tohoto státu je v ČR ve sdělovacích prostředcích ostentativně ignorován, přičemž by bylo samozřejmě ve skutečně demokratickém státě úplně normální, aby se stal předmětem vážného zájmu nejen historiků nebo učitelů dějepisu, ale samozřejmě a především též politiků, kteří vnímají své řemeslo jako skutečnou službu občanům našeho státu. Nevím, zda dnes skutečně takoví reálně existují...



    https://cz.sputniknews.com/nazory/2020061912108707-o-spolecne-odpovednosti-tvari-v-tvar-historii-a-budoucnosti-clanek-vladimira-putina-k-75-vyroci/

    OdpovědětSmazat
  7. ....."Teď duní právo v jícnu temně, a výbuch zahřmí naposled...
    Od minulosti spějme zpátky otroci vzhůru k cílům svým,již chví se světa základ vratký, mi ničím nejsme, buďme vším! Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod.....

    Dost napásla se naší muky, vran, supů hejna kroužící, den příští zničí jejich shluky, věčně vzplá slunce zářící!
    Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod...."

    Kde jen jsem to slyšel? Co mi to jen připomíná?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Poprvé ta slova zněla ve francouzštině v době Pařížské komuny 1870 a německého vpádu do Francie.který ji pomohl zlikvidovat. Takže odtud je třeba začít vzpomínat...

      Smazat
    2. Však si zase vzpomenete 14:41 :-)

      Smazat
  8. Ale nezačíná nemalá část populace národů EU a USA také věřit, že jsou Prozřetelností vyvoleni k nadlidství a právu zacházet s ostatními, zejména Rusy a Číňany jako z méněcennými. Neřveme do světa a občané i čeští věří, že hrozbou pro nás nadlidi je Rusko? Ano, Rusko a Čína jsou hrozbou pro zločinný kapitalismus tím, že odmítají válku a uctívají MÍR. A jen válkou žije kapitál, mírem umírá. To je ta hluboká a jediná pravda, která je jinak u nás zesměšňována, jako projev zaostalosti a slabosti. V našem světě civilizovaného Západu přece vítězí lež a zlodějina!

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.