Reklama

pátek 19. června 2020

O společné odpovědnosti tváří v tvář historii a budoucnosti. Článek Vladimira Putina k 75. výročí Velkého vítězství


Vladimir Putin
19. 6. 2020  Sputnik

K 75. výročí ukončení 2. světové války a k blížícímu se výročí přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem a jeho evropskými vazaly uveřejnil Sputnik článek ruského prezidenta Vladimira V. Putina. Pro české čtenáře, především ty mladší, zblblé mainstreamem a "veřenoprávními" sdělovadly a již ze školních lavic zanedbané v historií budou jistě mnohé pasáže překvapením.  


O událostech 2. světové války, historické roli vítězství nad nacismem a povinnostech před budoucími generacemi píše Vladimir Putin ve svém článku. Názory ruského prezidenta jako první zveřejnil americký časopis National Interest, následně se objevily na webu Kremlu. Redakce Sputniku pro vás připravila úplný překlad textu. Užijte si čtení!



Uběhlo 75 let od konce Velké vlastenecké války. Za tyto roky vyrostlo hned několik generací. Změnila se politická mapa planety. Neexistuje již Sovětský svaz, který grandiózně a drtivě vyhrál nad nacismem a zachránil celý svět. I samotné události této války jsou i pro její účastníky v dávné minulosti. Ale proč se v Rusku 9. květen slaví jako hlavní svátek, ale 22. června jakoby život umírá a v krku máme hroudu?

Říká se, že válka zanechala hlubokou stopu v historii každé rodiny. Pod těmito slovy jsou osudy miliony lidí, jejich utrpení a bolest ze ztrát rodin. Hrdost, pravda a vzpomínka.

Pro mé rodiče byla válka velkým utrpením při blokádě Leningradu, kde zemřel můj dvouletý bratr Víťa a kde zázrakem přežila má matka. Otec odešel dobrovolně na frontu bránit své rodné město, zachoval se stejně jako miliony sovětských občanů. Bojoval na Něvském pětníku, byl těžce zraněn. A čím jsou tato léta vzdálenější, tím víc si chci s rodiči promluvit a zjistit podrobnosti o válečném období v jejich životě. Ale už není možné se na nic zeptat, proto v srdci posvátně uchovávám rozhovory s otcem a mámou na toto téma, jejich emoce.

Pro mě a mé vrstevníky je důležité, aby naše děti, vnuci a pravnuci chápali, jakou zkouškou a utrpením si museli projít jejich předci. Jak, proč to zvládli a zvítězili? Kde se vzala jejich vskutku železná síla ducha, která překvapovala a uchvacovala celý svět? Ano, oni bránili své domovy, děti, blízké a rodinu. Ale všechny spojovala láska k vlasti. Tento hluboký a osobní pocit je v celé své velikosti odražen v samotné podstatě našeho národa a stal se jedním z určujících v jeho hrdinném a obětavém boji proti nacistům.

Často si pokládám otázku, jak se dnešní generace bude chovat, jak se zachová v kritické situaci? Vidím mladé lékaře, zdravotní sestry, absolventy, kteří se dnes vrhají do červené zóny, aby mohli zachránit lidi. Naši vojáci během boje proti mezinárodnímu terorismu na severním Kavkazu a v Sýrii neuhnou ani o krok, jsou to mladí kluci! Mnohým bojovníkům legendární, nesmrtné šesté výsadkové roty bylo 19 až 20 let. Ale všichni ukázali, že si zaslouží stejné uznání jako vojáci, kteří bránili naši vlast ve Velké vlastenecké válce.

Proto jsem přesvědčený, že v charakteru národů Ruska je vyplnění svého dluhu, pokud si to okolnosti vyžádají, aniž by se lidé litovali. Obětavost, patriotismus, láska k rodnému domu, ke své rodině, k vlasti. Všechny tyto hodnoty jsou i dnes pro ruskou společnost fundamentální a stěžejní. Na těchto hodnotách v mnohém stojí suverenita naší země.

Dnes se u nás objevily nové tradice, které samy vznikly vůlí národu, například Nesmrtelný pluk. Je to pochod naší vděčné vzpomínky, krevního a živého spojení mezi generacemi. Miliony lidí vychází na průvod s fotografiemi svých blízkých, kteří ubránili naši vlast a zadupali nacismus. To znamená, že jejich životy, utrpění a oběti, vítězství, kterou nám předali, nikdy nebudou zapomenuty.

V. V. Putin v průvodu Nesmrtelného pluku

Naše odpovědnost před minulostí a budoucností je taková, že nesmíme dopustit, aby se opakovaly tyto tragédie. Proto považuji za svůj dluh, abych vystoupil se článkem o 2. světové válce a Velké vlastenecké válce. Nejednou jsem tuto myšlenku projednával v rozhovorech se světovými lídry, narazil jsem na jejich pochopení. Na konci minulého roku, na summitu lídrů zemí SNS, jsme všichni byli jednotní. Je důležité potomkům předat vzpomínku na to, že vítězství nad nacismem dosáhl především sovětský národ, že v tomto hrdinném boji – na frontě, v týlu, vedle sebe – stáli zástupci všech republik Sovětského svazu. Tehdy jsme s kolegy mluvili o nelehké předválečné době.

Tento rozhovor v Evropě i ve světě vyvolal velký ohlas. To znamená, že návrat k lekcím minulosti je skutečně nutný a aktuální. Zároveň se vyhrnulo i mnoho emocí, špatně skrývaných komplexů a hlasitých obvinění. Řada politiků ze zvyku rychle prohlásila, že se Rusko snaží přepsat historii. Zároveň však nedokázali vyvrátit jediný fakt, jediný argument. Bezpochyby je těžké a nemožné vést spory o originálních dokumentech, které mimochodem nejsou uloženy pouze v ruských, ale i v zahraničních archivech.

Proto je nutné pokračovat v analýze důvodů, které vedly ke světové válce, přemýšlet o jejích složitých událostech, tragédiích a vítězství, o jejích lekcích pro naše státy a celý svět. A opakuji, že tady je principiálně důležité se opírat pouze o archivní materiály, svědectví současníků a vyloučit jakékoliv ideologické a politické dohady.

Ještě jednou připomínám zřejmou věc. Hloubkové důvody 2. světové války v mnohém vyplývají z rozhodnutí přijatých na základě výsledků 1. světové. Versailleská smlouva se pro Německo stala symbolem hluboké nespravedlnosti. Fakticky šlo o okradení státu, který západním zemím musel vyplatit obrovské reparace, které zničily jeho ekonomiku. Vrchní velitel spojeneckých vojsk, francouzský maršál Ferdinand Foch prorocky charakterizoval Versailles: „Není to mír, ale příměří na dvacet let.“

Právě národní ponížení vytvořilo živnou půdu pro radikální a odvetné nálady v Německu. Nacisté zručně hráli na tyto pocity, budovali svoji propagandu a slibovali, že Německo zbaví „dědictví Versailles“, obnoví jeho sílu. Tím ve skutečnosti tlačili německý národ do nové války. Paradoxně tomu přímo nebo nepřímo pomáhaly západní státy, především Velká Británie a USA. Jejich finanční a průmyslové kruhy zcela aktivně investovaly kapitály do německých fabrik a závodů, které vyráběly produkci vojenského určení. A mezi aristokraty a politickým establishmentem bylo dost přívrženců radikálních, krajně pravicových, nacionalistických hnutí, která získávala sílu nejen v Německu, ale i Evropě.

Versailleský „mír“ zrodil početné skryté protiklady a jasné konflikty. Na jejich základě byly volně vítězi 1. světové války vytvořené hranice nových evropských států. Prakticky hned po jejich objevení se na mapě začaly územní spory a vzájemné stížnosti, které se změnily v časované bomby.

Jedním z nejdůležitějších výsledků 1. světové války bylo vytvoření Společnosti národů. Do této mezinárodní organizace byly vkládány velké naděje na zajištění dlouhodobého míru, kolektivní bezpečnosti. Byla to progresivní myšlenka, postupná realizace, která by bez nadsázky mohla zabránit opakování hrůz globální války.

Ale Společnost národů, ve které dominovaly vítězné velmoci – Velká Británie a Francie, ukázala svoji neefektivitu a jednoduše se utopila v prázdných rozhovorech. Ve Společnosti národů, ani na celém evropském kontinentu nebyly uslyšeny opakované výzvy Sovětského svazu na vytvoření rovnoprávného systému kolektivní bezpečnosti. Zejména šlo o uzavření východoevropského a ticho-oceánského paktu, který by postavil bariéru agresi. Tyto nabídky byly ignorovány.

Společnost národů nemohla zabránit ani konfliktům v různých částech světa, jako je útok Itálii na Etiopii, občanská válka ve Španělsku, agrese Japonska proti Číně, anšlus Rakouska. A v případě Mnichovské dohody, které se kromě Hitlera a Mussoliniho účastnili lídři Velké Británie a Francie, s plným souhlasem Společnosti národů, došlo k rozdělení Československa. V této souvislosti poznamenám, že na rozdíl od mnohých vůdců Evropy se Stalin „nezašpinil“ osobní schůzkou s Hitlerem, který byl tehdy v západních kruzích považován za dost důstojného politika, byl vítaným hostem v evropských hlavních městech.

Účastníci Mnichovské dohody o okleštění Československa.

Rozdělení Československa se zároveň s Německem účastnilo i Polsko. Předem a společně rozhodovaly, kdo dostane jaké oblasti československé země. 20. září 1938 velvyslanec Polska v Německu Józef Lipski oznámil polskému ministrovi zahraničí Józefu Becku následující ujištění Hitlera: „V případě, že mezi Polskem a Československem na půdě polských zájmů v Těšíně dojde ke konfliktu, Reich se postaví na naší (polskou) stranu.“ Vůdce nacistů dokonce napovídal a radil, aby začátek polských akcí „následoval až po německém obsazení Sudet“.

V Polsku si byli vědomi toho, že bez podpory Hitlera by jejich dobyvačné plány byly odsouzeny k neúspěchu. Tady budu citovat zápis rozhovoru německého velvyslance ve Varšavě G. A. Moltkeho s Józefem Beckem z 1. října 1938 o polsko-českých vztazích a pozici SSSR v této otázce. A tohle je tam napsáno: „Pan Beck... vyjádřil velkou vděčnost za loajální podání polských zájmů na Mnichovské konferenci a také za upřímnost vztahů během českého konfliktu. Vláda a veřejnost (Polska) náležitě oceňují pozici führera a reichskanzlera.“

Rozdělení Československa bylo kruté a cynické. Mnichov zbořil dokonce ty formální křehké garance, které na kontinentu zůstávaly, ukázal, že vzájemné dohody nic nestojí. Právě Mnichovská dohoda posloužila jako ten spouštěč, po kterém velká válka v Evropě byla nevyhnutelná.

Dnes by evropští politici, především polské vedení, chtěli „zamlčet“ Mnichov. Proč? Nejen proto, že jejich strany tehdy zradily své závazky, podpořily Mnichovskou dohodu a některé se dokonce účastnily rozdělování kořisti, ale i proto, že je trochu nepohodlné vzpomínat, že v těchto dramatických dnech roku 1938 se za Československo postavil pouze SSSR.

Sovětský svaz se na základě svých mezinárodních závazků, včetně dohod s Francií a Československem, pokusil zabránit tragédii. Polsko sledovalo své zájmy a všemi silami bránilo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Polský ministr zahraničí Jozéf Beck o tom 19. září 1938 přímo psal již zmíněnému velvyslanci Józefu Lipskému před jeho schůzkou s Hitlerem: „V průběhu loňského roku polská vláda čtyřikrát odmítla nabídku na připojení k mezinárodnímu zásahu na ochranu Československa.“

Británie a také Francie, která tehdy byla hlavním spojencem Čechů a Slováků, se vzdaly svých záruk a tuto východoevropskou zemi nechaly roztrhat. Nejen, že ji nechaly napospas, ale také šlo o snahu poslat nacisty na východ, kde se Německo a Sovětský svaz musely střetnout a zlikvidovat se.

Právě v tom spočívala západní politika „míru“. A nejen vůči třetí říši, ale i vůči dalším účastníkům takzvaného paktu proti Kominterně – fašistické Itálii a militantnímu Japonsku. Její kulminací na Dálném východě byla anglo-japonská dohoda z léta roku 1939, díky které Tokio mělo v Číně volnou ruku. Vedoucí evropské velmoci nechtěly přiznávat, jaké smrtelné nebezpečí pro celý svět vychází z Německa a jeho spojenců, počítaly s tím, že se jich válka nebude týkat.

Mnichovská dohoda Sovětskému svazu ukázala, že západní země budou řešit bezpečnostní otázky bez jeho zájmu a při vhodných okolnostech mohou založit protisovětskou frontu.

Zároveň se Sovětský svaz do posledního momentu snažil využít jakoukoliv šanci na vytvoření protihitlerovské koalice, opakuji, že nehledě na pokryteckou pozici zemí Západu. Cestou výzvědných služeb sovětské vedení získávalo podrobné informace o zákulisních anglo‑německých kontaktech z léta roku 1939. Upozorňuji na to, že probíhaly velmi intenzivně, přičemž prakticky zároveň s trojstrannými jednáními zástupců Francie, Velké Británie a SSSR, která byla západními partnery vědomě natahována. V této souvislosti zmíním dokument z britských archivů. Je to instrukce britské vojenské mise, která do Moskvy dorazila v srpnu roku 1939. Přímo se v ní píše, že delegace musí „vést jednání velmi pomalu“, že „vláda Spojeného království není připravena přijmout podrobně popsané závazky, které mohou omezit naši svobodu akcí při jakýchkoliv okolnostech“. Poznamenám, že na rozdíl od Angličanů a Francouzů sovětskou delegaci vedli nejvyšší velitelé Rudé armády, kteří měli všechny potřebné pravomoci k „podepsání vojenské konvence v otázkách organizace vojenské obrany Anglie, Francie a SSSR proti agresi v Evropě".

Svou roli v krachu jednání sehrálo Polsko, které nechtělo žádné závazky vůči sovětské straně. Dokonce pod tlakem západních spojenců polské vedení odmítalo společné akce s Rudou armádou v odporu proti Wehrmachtu. A když vyšel najevo přílet Joachima von Ribbentropa do Moskvy, Józef Beck nepřímo přes francouzské diplomaty informoval sovětskou stranu: „V případě společných akcí proti německé agresi spolupráce mezi Polskem a SSSR, při technických podmínkách, které je potřeba určit, není vyloučena." Zároveň svým kolegům vysvětlil: „Nejsem proti této formulaci pouze za účelem zlehčení taktiky a naše principiální pozice vůči SSSR je konečná a beze změn."

V této situaci Sovětský svaz podepsal smlouvu o neútočení s Německem, fakticky to udělal jako poslední ze zemí Evropy. Přičemž na pozadí skutečné hrozby střetu na dvou frontách – s Německem na západu a s Japonskem na východě, kde už probíhaly intenzivní boje na řece Chalchyn gol.

Stalin a jeho okolí si zaslouží mnohá spravedlivá obvinění. Pamatujeme si zločiny režimu proti vlastnímu národu, hrůzy masových represí. Opakuji, že sovětské vůdce je možné obviňovat v mnohém, ale ne v absenci chápání charakteru vnějších hrozeb. Viděli, že Sovětský svaz chtějí nechat jeden na jednoho s Německem a jeho spojenci, a jednali s chápáním tohoto reálného nebezpečí, aby získali drahocenný čas na posílení obrany země.

Ohledně tehdy uzavřené smlouvy o neútočení je dnes mnoho rozhovorů a výhrad právě na adresu dnešního Ruska. Ano, Rusko je nástupnickým státem SSSR a sovětská doba se všemi jejími triumfy a tragédiemi je nedílnou součástí naší tisícileté historie. Ale také připomínám, že Sovětský svaz právně a morálně zhodnotil takzvaný pakt Ribbentrop-Molotov. V rozhodnutí Nejvyššího sovětu z 24. prosince roku 1989 jsou oficiálně odsouzeny tajné protokoly jako „akt osobní moci", který nijak neodráží „vůli sovětského národu, který nenese vinu na této dohodě".

Signatáři paktu Ribbentrop - Molotov při přijetí u J. V. Stalina

Společně s tím další státy raději nevzpomínají na dohody, na kterých stojí podpisy nacistů a západních politiků. Nemluvě už o právním nebo politickém zhodnocení takové spolupráce, včetně mlčenlivého kompromisního jednání některých evropských činovníků s barbarskými plány nacistů až do jejich přímého ocenění. O čemž svědčí i cynická fráze velvyslance Polska v Německu Józefa Lipského, která zazněla v rozhovoru s Hitlerem 20. září 1938: „Za vyřešení židovské otázky mu my (Poláci) postavíme... krásný památník ve Varšavě."

My také nevíme, jestli existovaly nějaké „tajné protokoly" a přílohy k dohodám řady zemí s nacisty. Nezbývá nám nic jiného, „než věřit slovům“. Zejména dodnes nebyly odtajněny materiály o tajných anglo-německých jednáních. Proto vyzýváme všechny státy, aby aktivizovaly proces otevření svých archivů, publikaci dříve neznámých dokumentů předválečné a válečné doby, jako to v posledních letech dělá Rusko. Jsme tady připraveni k široké spolupráci a společným výzkumným projektům vědců a historiků.

Ale vrátíme se k událostem přímo předcházejícím 2. světové válce. Bylo naivní věřit, že Hitler po vyrovnání se s Československem nepředloží další územní nároky. Tentokrát svému nedávnému spoluúčastníku rozdělení Československa – Polsku. Tady mimochodem důvodem posloužilo také dědictví Versailles – osud takzvaného Gdaňského koridoru. Následovala tragédie Polska, která leží na svědomí tehdejšího polského vedení, které bránilo uzavření anglo‑franko‑sovětské vojenské unie a spoléhalo na pomoc západních partnerů, čímž svůj národ vystavili hitlerovské likvidační mašinérii.

Německý útok se vyvíjel v souladu s doktrínou blitzkrieg. Nehledě na krutý a hrdinný odpor polské armády už týden po začátku války, 8. září 1939, byla německá vojska na přístupových cestách do Varšavy. A vojenské a politické špičky Polska 17. září utekly na území Rumunska a zradily svůj národ, který nadále bojoval proti agresorům.

Západní spojenci nevyplnily polské naděje. Po vyhlášení války Německu se francouzská vojska dokázala dostat pouze několik desítek kilometrů na německé území. Vypadalo to pouze jako demonstrace aktivních akcí. Navíc anglo-francouzská Nejvyšší válečná rada, která se poprvé sešla 12. září ve francouzském Abbeville, rozhodla o úplném ukončení útoku kvůli rychlému vývoji situaci v Polsku. Začala nechvalně proslulá „divná válka“. Evidentní přímá zrada ze strany Francie a Anglie svých závazků vůči Polsku.

Později během Norimberského procesu němečtí generálové vysvětlili svůj tak rychlý úspěch na východě, bývalý velitel štábu operativního vedení Nejvyššího hlavního velení Ozbrojených sil Německa, generál Alfred Jodl přiznal: „Pokud jsme ještě v roce 1939 neutrpěli žádnou porážku, tak jen proto, že asi 110 francouzských a anglických divizí stojících během naší války s Polskem na Západě proti 23 německým divizím zůstávalo zcela pasivní."

Nechal jsem si z archivů vynést celek materiálů spojených s kontakty SSSR a Německa v dramatických srpnových a zářijových dnech roku 1939. Jak svědčí dokumenty, bod 2 Tajného protokolu k Dohodě o neútočení mezi Německem a SSSR z 23. října 1939 stanovoval, že v případě územní a politické přestavby oblastí, které spadají do složení polského státu, hranice sfér vlivu obou zemí musí „přibližně probíhat po linii řek Narew, Visla a San". Jinými slovy do sovětské sféry vlivu spadaly nejen území, na kterých převážně žilo ukrajinské a běloruské obyvatelstvo, ale i historické polské země mezi řekami Bug a Visla. O tomto faktu neví zdaleka všichni.

Stejně jako o tom, že hned po útoku na Polsko v prvních zářijových dnech roku 1939 Berlín vytrvale a opakovaně vyzýval Moskvu k připojení se do válečných akcí. Sovětské vedení však podobné výzvy ignorovalo a do posledních chvil se nechtělo nechat zatáhnout do dramaticky se vyvíjející situace.

Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému spojenci nepomůžou a Wehrmacht dokáže rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku, bylo rozhodnuto, že ráno 17. září byly jednotky Rudé armády vyslány na takzvané Kresy - dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy.

Je zřejmé, že jiné varianty nezbývaly. V opačném případě by se rizika pro Sovětský svaz mnohonásobné zvýšila, protože, opakuji, stará sovětsko‑polská hranice probíhala několik desítek kilometrů od Minsku a nevyhnutelná válka s nacisty by pro zemi začala ve velmi nevýhodných strategických pozicích. A miliony lidí různých národností, včetně Židů, žijících u Brestu a Grodna, Přemyšle, Lvovu a Vilniusu by byly ponechány napospas nacistům a jejich místním přisluhovačům – antisemitům a radikálním‑ nacionalistům.

Právě tento fakt, že Sovětský svaz se do poslední možné chvíle snažil vyhnout účasti v začínajícím konfliktu a nechtěl hrát na straně Německa, vedl k tomu, že k reálnému setkání sovětských a německých vojsk došlo mnohem východněji, než byly hranice domluveny v tajném protokolu. Ne po Visle, ale asi po takzvané Curzonově linii, která již v roce 1919 byla Trojdohodou navržena jako východní hranice Polska.

Jak je známo, podmiňovací způsob se jen těžko používá k již uplynulým událostem. Řeknu jen, že v září 1939 sovětské vedení mělo možnost posunout západní hranice SSSR ještě dále na západ až k Varšavě, ale rozhodlo se to neudělat.

Němci navrhli zafixovat nový status quo. 28. září 1939 v Moskvě Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov podepsali Německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie a také tajný protokol o změně státní hranice, za kterou byla považována demarkační linie, kde de facto stály dvě armády.

Na podzim 1939, když řešil své vojenské a strategické obranné úkoly, Sovětský svaz zahájil proces inkorporace Lotyšska, Litvy a Estonska. Jejich vstup do SSSR byl realizován na dohodě při souhlasu zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě v říjnu 1939 byly vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si ve složení SSSR zachovaly své orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách.

Všechny tyto měsíce pokračoval pro cizí oči neviditelný diplomatický a vojensko‑politický boj, práce rozvědky. V Moskvě chápali, že před ní stojí nesmiřitelný a krutý nepřítel a že skrytá válka s nacismem už probíhá. A neexistují žádné základy k tomu, aby oficiální prohlášení a formální nóty těch let sloužily jako důkazy „přátelství" mezi SSSR a Německem. Aktivní obchodní a technické kontakty SSSR neměl pouze s Německem, ale i s jinými státy. Přitom se Hitler několikrát snažil zatáhnout SSSR do souboje proti Velké Británii, ale sovětské vedení tomuto přemlouvání nepodlehlo.

Poslední pokus přesvědčit Sovětský svaz ke společným akcím Hitler přijal během návštěvy Molotova do Berlína v listopadu 1940. Ale Molotov přesně vyplnil příkazy Stalina a omezil se pouze na rozhovory o myšlence Němců ohledně připojení SSSR k Paktu tří – unie Německa, Itálie a Japonska, který byl podepsán v září 1940 a byl zaměřen proti Velké Británii a USA. Ne náhodou již 17. listopadu Molotov instruoval sovětského zplnomocněného představitele v Londýně Ivana Majského: „K vaší orientaci... Žádná smlouva v Berlíně podepsána nebyla a ani se to nepředpokládalo. V Berlíně se všechno omezilo... výměnou názorů... Němci a Japonci by nás zřejmě chtěli postrčit k Perskému zálivu a Indii. Upustili jsme od projednávání této otázky, protože takové rady ze strany Německa považujeme za nemístné." A 25. listopadu sovětské vedení tady udělalo úplnou tečku.  Berlínu oficiálně navrhlo pro nacisty nepřijatelné podmínky, včetně vyvedení německých vojsk z Finska, smlouvu o vzájemné pomoci mezi SSSR a Bulharskem a řadu jiných, tím zároveň vědomě vyloučilo jakékoliv možnosti připojení k Paktu tří. Tato pozice definitivně upevnila führera v jeho záměru rozpoutat válku proti SSSR. A už v prosinci Hitler zavrhl všechna varování svých stratégů o katastrofickém nebezpečí války na dvou frontách a schválil plán operace Barbarossa. Udělal to, když chápal, že právě Sovětský svaz je hlavní silou, která mu stojí na cestě v Evropě, a nadcházející střet na východě rozhodne o výsledku světové války. A o tom, že pochod na Moskvu bude rychlý a úspěšný, nepochyboval.

Chtěl bych speciálně poznamenat, že západní státy tehdy fakticky souhlasily se sovětskými akcemi, přiznaly snahu Sovětského svazu o zajištění své bezpečnosti. Ještě 1. října 1939 tehdejší bývalý velitel britské admirality Winston Churchill ve vystoupení v rádiu řekl: „Rusko provádí studenou politiku vlastních zájmů... Pro ochranu Ruska před nacistický nebezpečím bylo nutné, aby ruské armády stály na této linii (nové západní hranici)." 4. října 1939 ve Sněmovně lordů britský ministr zahraničí Edward Wood, 1. hrabě z Halifaxu oznámil: „...Musíme připomenout, že akce sovětské vlády spočívaly v přesunu hranice do té linie, která byla doporučena během Versailleské konference lordem Georgem Curzonem... Pouze přivádím historická fakta a předpokládám, že jsou nepopiratelná." Známý britský a politický státní činovník David Lloyd George zdůrazňoval: „Ruské armády obsadily území, která nejsou polská a která byla silou obsazena Polskem po 1. světové válce... Bylo by zločinným šílenstvím postavit ruský posun na jednu desku s posunem Němců."

A v neformálních rozhovorech se sovětským zplnomocněncem Ivanem Majským angličtí vysoce postavení politici a diplomaté mluvili otevřeněji. Náměstek ministra zahraničí Velké Británie Rab Butler 17. října 1939 uvedl: „...V anglických vládních kruzích si myslí, že se nedá mluvit o návratu Polsku Západní Ukrajiny a Běloruska. Pokud by se podařilo vytvořit etnografické Polsko skromných rozměrů se zárukou nejen SSSR a Německa, ale také Anglie a Francie, tak by to britská vláda považovala za zcela uspokojivé." 27. října 1939 hlavní poradce Nevilla Chamberlaina Harold Wilson řekl: „Polsko musí... být obnoveno jako samostatný stát na své etnografické základně, ale bez Západní Ukrajiny a Běloruska."

Stojí za zmínku, že během těchto rozhovorů byla sondována půda ke zlepšení sovětsko-britských vztahů. Tyto kontakty v mnohém položily základ budoucího spojenectví a protihitlerovské koalice. Mezi národními prozíravými politiky vyčníval Winston Churchill, který nehledě na známou antipatii k SSSR i dříve vystupoval za spolupráci s ním. Ještě v květnu 1939 v Dolní sněmovně Spojeného království oznámil: „Ocitneme se ve smrtelném nebezpečí, pokud nedokážeme vytvořit velký svaz proti agresi. Bylo by největší hloupostí, pokud bychom zamítli přirozenou spolupráci se sovětským Ruskem." A již po začátku bojových akcí v Evropě – na schůzce s Ivanem Majským 6. října 1939 - důvěrně řekl: „...Mezi Velkou Británií a SSSR nejsou žádné velké rozpory, čímž nejsou důvody k napjatým a nevyhovujícím vztahům. Britská vláda... by chtěla rozvíjet... obchodní vztahy. Byla by připravená také projednat všelijaká další opatření, která mohou napomoci zlepšení vzájemných vztahů."

2. světová válka nezačala náhle, nezačala nečekaně. Ani agrese Německa proti Polsku nebyla náhlá. Byla výsledkem mnohých tendencí a faktorů v mírové politice té doby. Všechny předválečné události se spojily do jednoho nešťastného řetězu. Ale bezpochyby největší tragédii v historii lidstva podnítily státní egoismus, zbabělost, podpora sílícího agresora, nepřipravenost politických elit a hledání kompromisu.

Proto není spravedlivé tvrdit, že dvoudenní návštěva Moskvy nacistického ministra zahraničí Ribbentropa je hlavním důvodem vypuknutí 2. světové války. Všechny přední státy v různých stupních nesou svůj podíl viny za její začátek. Každá páchala nenapravitelné chyby, sebevědomě předpokládala, že je možné obelstít ostatní, zajistit si jednostranné výhody nebo zůstat stranou od blížící se světové bídy. A za takovou krátkozrakost, za odmítnutí vytvoření systému kolektivní bezpečnosti musely platit miliony životů, kolosálními ztrátami.

Píšu o tom bez nejmenší snahy převzít roli soudce, někoho obvinit nebo zprostit viny, nebo vyvolat nový kolotoč mezinárodního informačního boje na historickém bojišti, který proti sobě může postavit státy a národy. Myslím si, že hledáním promyšlených hodnocení minulých událostí by se měla zabývat akademická věda v širokém zastoupení uznávaných vědců z různých zemí. Všichni potřebujeme pravdu a objektivitu. Ze své strany jsem vždy vyzýval a vyzývám kolegy ke klidnému, otevřenému a důvěrnému dialogu, k sebekritickému a nezaujatému pohledu na společnou minulost. Takový přístup umožní nezopakování tehdy spáchaných chyb a zajistí mírový a úspěšný rozvoj na dlouhé roky dopředu.

Ale mnozí naši partneři zatím nejsou připraveni na společnou práci. Naopak sledují své cíle, zvyšují proti naší zemi počet a měřítka informačních útoků, chtějí nás donutit k omluvám a pocitu viny, přijímají zcela pokrytecké politizované deklarace. Například 19. září 2019 Evropským parlamentem schválená rezoluce O důležitosti evropské paměti pro budoucnost Evropy přímo obvinila SSSR společně s nacistickým Německem z rozpoutání 2. světové války. Samozřejmě žádné zmínky o Mnichovu neobsahuje.

Myslím si, že podobné „papíry", nemohu tuto rezoluci nazvat dokumentem, při jasné kalkulaci skandálu nesou nebezpečné a reálné hrozby. Vždyť rezoluci přijal zcela vážený orgán. A co ukázal? Ačkoliv je to smutné, záměrnou politiku na zničení poválečného světa, jehož vytvoření bylo dílem cti a odpovědnosti zemí, jejichž řada představitelů dnes hlasovalo pro tuto lživou deklaraci. A tímto způsobem sáhli na závěry Norimberského procesu, na úsilí světového společenství, které po vítězném roce 1945 vytvořilo univerzální mezinárodní instituty. V této souvislosti připomínám samotný proces evropské integrace, během které byly vytvořeny odpovídající struktury, včetně Evropského parlamentu. Tento proces byl možný jen díky lekcím z minulosti a jejich jasného právního a politického vyhodnocení. A ti, kteří ohrožují a zpochybňují tuto schodu, ničí základy celé poválečné Evropy.

Kromě hrozby pro fundamentální principy světového pořádku je tady i morální a mravní strana. Posmívání se a výsměch paměti je podlost. Podlost bývá úmyslnou, pokryteckou, zcela vědomou, když v prohlášeních ohledně 75. výročí konce 2. světové války jsou vyjmenovávány všichni účastníci protihitlerovské koalice kromě SSSR. Podlost bývá zbabělou, když ničí památníky postavené na počest bojovníků proti nacismu a ostudné akce odůvodňují lživými slogany boje s nepohodlnou ideologií a jakoby okupací. Podlost bývá krutou, když ty, kteří vystupují proti neonacistům a následníkům banderovců, zabíjejí a pálí. Opakuji, podlost se projevuje různě, ale tím nepřestává být odpornou.

Zapomínání na poučení z historie se nevyhnutelně promění v těžkou odplatu. Budeme tvrdě bránit pravdu založenou na dokumenty potvrzenými historickými fakty, budeme nadále čestně a nezaujatě mluvit o událostech 2. světové války. Na toto je také zaměřen náš rozsáhlý projekt na vytvoření v Rusku největší kolekce archivních dokumentů, filmových a fotografických historických materiálů z 2. světové války a předválečné doby.

Taková práce již probíhá. Mnohé nové, nedávno nalezené, odtajněné materiály jsem použil i při přípravě tohoto článku. A v této souvislosti mohu odpovědně oznámit, že neexistují archivní dokumenty, které by potvrzovaly verzi o snaze SSSR zahájit preventivní válku proti Německu. Ano, sovětské vojenské vedení se drželo doktríny, že v případě agrese bude Rudá armáda rychle klást odpor nepříteli a přejde do protiútoku a povede válku na území protivníka. Ale takové strategické plány vůbec neznamenaly snahy, že by SSSR jako první zaútočil na Německo.

Samozřejmě dnes historici mají k dispozici dokumenty válečného plánování, direktivy sovětských a německých štábů. Nakonec víme, jak se vyvíjely události ve skutečnosti. Z výšky těchto vědomostí mnozí diskutují o akcích, chybách, omylech vojensko-politického vedení země. V této souvislosti vám řeknu jedno: společně s obrovským potokem různých dezinformací sovětští lídři dostávali i reálné informace o připravované agresi nacistů. A v předválečných měsících přijali kroky namířené na zvýšení bojové připravenosti země, včetně skryté mobilizace, přemístění jednotek a rezerv z vnitřních okruhů k západním hranicím.

Vojna nebyla nečekaná, čekali ji, připravovali se na ní. Ale útok nacistů byl skutečně nevídaný v historii ničivé síly. 22. června 1941 Sovětský svaz narazil na nejsilnější, mobilizovanou a vycvičenou armádu světa, na kterou pracoval průmyslový, ekonomický a vojenský potenciál prakticky celé Evropy. Tohoto smrtonosného vpádu se neúčastnil pouze Wehrmacht, ale také satelity Německa, vojenské kontingenty mnohých států evropského kontinentu.

Protiletadlová baterie Rudé armády u Divadla sovětské armády (listopad 1941)

Nejtěžší vojenská porážka roku 1941 postavila zemi na hranici katastrofy. Bojová schopnost a řízení muselo být obnovováno mimořádnými metodami celkové mobilizace, zapojením všech sil státu a národu. Již v létě 1941 pod palbou nepřítele začala evakuace na východ země milionů obyvatel, stovek závodů a výrob. Za krátkou dobu byla v týlu zahájena výroba zbraní a munice, které se na frontu dostávaly již v první válečné zimě, k roku 1943 byly převýšeny výsledky vojenské výroby Německa a jeho spojenců. Za rok a půl sovětský lid dokázal to, co se zdálo nemožné, jak na frontě, tak v týlu. A dodnes je těžké si uvědomit, pochopit a představit, kolik neuvěřitelného úsilí, hrdinství, sebeobětavosti potřebovaly tyto obrovské úspěchy.

Proti silné, po zuby ozbrojené, chladnokrevné a dobyvačné mašinérii nacistů se pozvedla gigantická síla sovětského národa, který se spojil ve snaze ochránit rodnou zemi, pomstít se nepříteli, který zničil mírový život, plány a naděje.

Bojů se v řadách Rudé armády účastnilo i velké množství žen
- zdravotnice, spojařky, pilotky., ostřelovačky atd.

Samozřejmě v době této strašné a krvavé války některé lidi přepadl strach, beznaděj a zoufalství. Nechyběly zrada a dezerce. Dávaly o sobě znát kruté zlomy z revolucí a občanské války, nihilismus, posměšný vztah k národní historii, tradicím, víře, někteří se snažili lákat bolševiky, především v prvních letech po příchodu k moci. Ale celková nálada sovětských občanů a našich krajanů, kteří se ocitli v zahraničí, byla jiná – ochránit a zachránit vlast. To byl skutečný nezadržitelný závan. Lidé hledali oporu v pravých patriotických hodnotách.

Nacističtí „stratégové" byli přesvědčení, že obrovský mnohonárodnostní stát dokáží lehce dostat pod kontrolu. Počítali s tím, že nečekaná válka, její nemilosrdnost a nesnesitelnost, vyostří mezinárodnostní vztahy a země se rozdělí na části. Hitler přímo prohlašoval: „Naše politika vůči národům, které osídlily široké prostory Ruska, musí spočívat v tom, abychom podněcovali jakoukoliv formu sporů a rozkolu."

Ale od prvních dnů bylo jasné, že tento plán nacistům nevyšel. Brestskou pevnost do poslední kapky krve bránili vojáci více než 30 národností. V průběhu celé války i ve velkých rozhodujících bitvách, i v obraně každého bojového pole, každého metru rodné země, vidíme příklady takové jednoty.

Rudá armáda - léto 1941 - stále na ústupu, stéle neporažená

Pro miliony evakuovaných se rodným domovem stalo Povolží a Ural, Sibiř, Dálný východ, republiky Střední Asie a Zakavkazska. Jejich obyvatelé se dělili i tím posledním, podporovali je vším, čím mohli. Družba národů, jejich vzájemná pomoc se pro nepřítele stala opravdovou neporazitelnou pevností.

Do rozdrcení nacismu, ať se nyní snaží dokázat cokoliv, hlavní a rozhodující vklad vnesl Sovětský svaz, Rudá armáda. Hrdinové, kteří dokonce bojovali v obklíčení u Bělostoku, Mogilevu, Umaňu a Kyjevu, Vjazmy a Charkovu. Šli do útoku pod Moskvou a u Stalingradu, Sevastopolu a Oděsy, Kurskem a Smolenskem. Osvobozovali Varšavu, Bělehrad, Vídeň a Prahu. Zaútočili na Kaliningrad a Berlín.

Hájíme skutečnou, ne uhlazenou nebo „lakovanou“, pravdu o vojně. Tuto národní, lidskou pravdu – surovou, hořkou a nelítostnou – v mnohém nám předali spisovatelé a básníci, kteří si prošli ohněm a peklem fronty. Pro moji, stejně jako pro jiné generace, jejich čestné, hluboké povídky, romány, pronikavá „důstojnická próza" a básně navždy zanechaly stopu v duši, staly se důvodem úcty k veteránům, kteří pro vítězství udělali všechno, co mohli, vzpomínat na ty, kdo zůstal na bojových polí.

I dnes mnou cloumají jednoduché a velké řádky básně Alexandra Tvardovského Padl jsem u Rže, která je věnována účastníkům krvavé a kruté bitvy Velké vlastenecké války na centrální části sovětsko‑německé fronty. Jen během bitvy o Ržev od října 1941 do března 1943 Rudá armáda ztratila, včetně raněných a zmizelých, milion 342 tisíc 888 lidí. Nazývám tato z archivních zdrojů shromážděná, strašná, tragická a zdaleka neúplná čísla poprvé, čím vzdává hold paměti hrdinského činu známých i bezejmenných hrdinů, o kterých v poválečných letech z různých důvodů mluvilo nezaslouženě nespravedlivě, nebo se mlčelo úplně.

Uvedu ještě jeden dokument. Je jím zpráva Mezinárodní komise pro reparace s Německem v čele s Ivanem Majským, který byl připraven v únoru roku 1945. Mezi úkoly komise patřilo vytvoření formule, podle které poražené Německo mělo nahradit škody vítězným státům. Komise došla k následujícímu závěru: „Množství Německem vložených vojákodnů na sovětské frontě překonává to samé množství na všech ostatních spojeneckých frontách, a to minimálně 10ti násobně. Sovětská fronta také odebírala čtyři pětiny německých tanků a okolo dvou třetin německých letounů.“ Celkově SSSR vynaložil okolo 75 % všech vojenských úsilí protihitlerovské koalice. Rudá armáda za roky války zničila 626 divizí zemí Osy, 508 z nich byly německé.

Americký prezident Roosevelt ve svém projevu z 28. dubna roku 1942 k americkému národu prohlásil: „Ruská vojska zničila a nadále ničí více živé síly, letounů, tanků a děl našeho společného nepřítele, než všechny ostatní národy dohromady.“ Churchill v dopise Stalinovi z 27. září 1944 psal, že „právě ruská armáda vypustila střeva z německé vojenské mašinérie…“

Takové hodnocení rezonovalo po celém světě. Protože v těchto slovech je ta veliká pravda, o které tehdy nikdo nepochyboval. Téměř 27 milionů sovětských občanů zemřelo na frontách, v německém zajetí, zemřely hlady a bombardováním, v ghettech a pecích nacistických lágrů smrti. SSSR ztratil každého sedmého ze svých občanů, Velká Británie jednoho ze 127, USA jednoho z 320 lidí. Bohužel tento počet těžkých a nenahraditelných ztrát Sovětského svazu není konečný. Je před námi mravenčí práce na zjištění jmen a osudů všech zemřelých: vojáků Rudé armády, partyzánů, sabotérů, vojenských zajatců a obětí koncentračních táborů, civilních obyvatel, kteří byli zavražděni agresory. Takový je náš dluh. A zde má zvláštní roli hnutí lidí hledajících padlé, vojenští patrioti a dobrovolníci, projekty jako elektronický seznam informací Paměť národa, který je založen na archivních dokumentech. A, samozřejmě, pro řešení takového velkého humanitárního úkolu je nezbytná mezinárodní spolupráce.

V evakuovaných sovětských zbrojovkách v zázemí pracovaly převážně ženy a děti

K vítězství vedlo úsilí všech občanů a národů, které bojovali se společným nepřítelem. Britská armáda ochránila svoji vlast před útokem, bojovala s nacisty a jejich satelity ve Středozemním moři, v severní Africe. Americká a britská vojska osvobozovala Itálii, otevřela druhou frontu. USA nanesly likvidační údery agresorovi v Tichém oceánu. Pamatujeme si kolosální oběti čínského národa a jeho obrovskou roli v likvidaci japonských militaristů. Nezapomeneme na vojáky „bojující Francie“, kteří nepřiznali hanebnou kapitulaci a pokračovali v boji s nacisty.

My budeme vždy vděční za pomoc, kterou poskytovali spojenci, když Rudé armádě poskytovali munici, pohonné hmoty, potraviny a techniku. I ona byla podstatná – okolo sedmi procent z celkových objemů vojenské výroby Sovětského svazu.

Jádro antihitlerovské koalice se začalo vytvářet hned po útoku na Sovětský svaz, kdy ho USA a Velká Británie okamžitě podpořily v boji s hitlerovským Německem. Během Teheránské konference roku 1943 Stalin, Roosevelt a Churchill vytvořili alianci velkých mocností, dohodli se na vypracování koaliční diplomacie, společné strategie v boji proti společné smrtelné hrozbě. Lídrům Velké trojky bylo jasné, že spojení průmyslových zdrojů a vojenských potenciálů SSSR, USA a Velké Británie vytvoří jasnou převahu nad protivníkem.

V bitvě na přístupech k Moskvě - prosinec 1941 - byla německá armáda poprvé vržena zpět.

Sovětský svaz v plném rozsahu plnil své povinnosti plynoucí ze spojenectví, vždy podával pomocnou ruku. Velkou operací Bagration v Bělorusku Rudá armáda podpořila výsadek anglo-amerických výsadkářů v Normandii. V lednu roku 1945, poté, co se naši probojovali k řece Odra, Rudá armáda zneškodnila poslední velký útok Wehrmachtu na Západní frontě, v Ardenách. A tři měsíce po vítězství nad Německem SSSR zcela podle Jaltských dohod vyhlásil válku Japonsku a uštědřil porážku milionové Kuantungské armádě.

Ještě v červenci roku 1941 sovětské vedení prohlásilo, že „cílem války proti fašistickým tyranům je nejen likvidace hrozby, která visí nad státem, ale i pomoc všem národům Evropy, které trpěly pod nadvládou německého fašismu“. Uprostřed roku 1944 byl nepřítel vyhnán prakticky z celého území Sovětského svazu. Bylo ovšem nutné ho dorazit v jeho hnízdě. A Rudá armáda začala svoji osvobozující misi v Evropě, zachránila před zničením a zotročením, před hrůzami holokaustu celé národy. Zachránila je za cenu stovek tisíc životů sovětských vojáků.

Je také důležité nezapomínat na tu obrovskou materiální pomoc, kterou SSSR poskytoval osvobozeným zemím při odstraňování hrozby hladu, při obnově ekonomiky a infrastruktury. Dělal to tehdy, kdy se na tisících verstách (stará ruská délková míra - pozn. red.) od Brestu do Moskvy a Volhy prostírala pouze spálená země. Například v květnu 1945 rakouská vláda požádala SSSR o pomoc s potravinami, protože „nevěděla, jak nakrmit své obyvatelstvo v následujících sedmi týdnech až do nové sklizně“. Souhlas sovětského vedení poslat jídlo popsal státní kancléř prozatímní vlády Rakouské republiky K. Renner jako „záchranný akt...“, na který „Rakušané nikdy nezapomenou“.

Spojenci společně vytvořili Mezinárodní vojenský tribunál určený k potrestání nacistických politických a válečných zločinců. Jeho rozhodnutí poskytují jasnou právní kvalifikaci takovým zločinům proti lidskosti, jako jsou genocida, etnické a náboženské čistky, antisemitismus a xenofobie. Norimberský tribunál přímo a jednoznačně odsoudil nacistické spolupachatele, různorodé kolaboranty.

Tento hanebný jev měl místo ve všech evropských zemích. Takoví „činitelé“ jako Pétain, Quisling, Vlasov, Bandera, jejich přisluhovači a následovníci, přestože se oblékali do šatů bojovníků za národní nezávislost nebo svobodu od komunismu, jsou zrádci a kati. V nelidskosti často vynikali nad svými pány. Ve snaze se vyšplhat výše ochotně plnili nejhorší úkoly v sestavě zvláštních kárných skupin. Popravy zastřelením v Babím Jaru, Volyňský masakr, spálená Chatyň a akce vyhlazování Židů v Litvě a Lotyšsku jsou dílem jejich krvavých rukou.

Masakr kyjevských židů v Babím Jaru.


A dnes zůstává naše pozice nezměněna: trestné činy nacistických spolupachatelů nelze ospravedlnit, nemají promlčecí lhůtu. Proto vyvolává rozpaky to, kdy se v řadě zemí ti, kteří se pošpinili spoluprací s nacisty, najednou přirovnávají k veteránům 2. světové války. Považuji za nepřípustné přirovnávat osvoboditele a okupanty. A heroizaci nacistických spolupachatelů můžu pokládat pouze za zradu paměti našich otců a dědů. Zradu těch ideálů, které spojily národy v boji proti nacismu.

Vůdci SSSR, USA a Velké Británii tehdy bez přehánění čelili historickému úkolu. Stalin, Roosevelt, Churchill zastupovali země s různými ideologiemi, státními ambicemi, zájmy, kulturami, ale prokázali velkou politickou vůli, povznesli se nad rozpory a vášně a upřednostnili skutečné zájmy světa. Výsledkem bylo, že se dokázali dohodnout a dosáhnout řešení, díky čemu zvítězilo celé lidstvo.

Vítězné mocnosti nám zanechaly systém, který se stal kvintesencí intelektuálních a politických hledání několika staletí. Řada konferencí – v Teheránu, Jaltě, San Franciscu, Postupimi – položila základy toho, že svět již 75 let, a to bez ohledu na nejostřejší rozpory, žije bez globální války.

Lídři protinacistické koalice na konferenci v Jaltě.

Historický revizionismus, jehož projevy pozorujeme nyní na Západě, a to zejména vůči 2. světové válce a jejím výsledkům, je nebezpečný tím, že hrubě a cynicky zkresluje chápání zásad mírového rozvoje stanovených v roce 1945 na konferencích v Jaltě a San Franciscu. Hlavním historickým úspěchem Jalty a dalších rozhodnutí té doby byla shoda na vytvoření mechanismu, který by vedoucím mocnostem umožnil zůstat v rámci diplomacie při řešení vznikajících se mezi nimi sporů.

Dvacáté století přineslo totální a všestranné světové konflikty, a v roce 1945 do arény vstoupily také jaderné zbraně schopné fyzicky zničit zemi. Jinými slovy se urovnávání sporů silou stalo extrémně nebezpečným. A vítězové 2. světové války tomu rozuměli. Chápali a uvědomovali si svou vlastní odpovědnost vůči lidstvu.

Smutná zkušenost Společnosti národů byla vzata v úvahu v roce 1945. Struktura Rady bezpečnosti OSN byla vypracována tak, aby mírové záruky byly co nejkonkrétnější a nejúčinnější. Tak vznikla instituce stálých členů Rady bezpečnosti a právo veta jako jejich privilegium a odpovědnost.

Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (RB OSN)

Co je právo veta v Radě bezpečnosti OSN? Upřímně řečeno, je to jediná rozumná alternativa přímému střetu největších zemí. Je to prohlášení jedné z pěti mocností, že to či ono řešení je pro ni nepřijatelné, je v rozporu s jejími zájmy a ponětími o správném přístupu. A jiné země, i když s tím nesouhlasí, akceptují takovou pozici, jaká je, a vzdávají se pokusů uskutečnit své jednostranné záměry. Tak či onak, ale je třeba hledat kompromisy.

Nové globální vzdorování začalo téměř okamžitě po skončení 2. světové války a občas bylo velmi krutým. Ta skutečnost, že studená válka nepřerostla do třetí světové, prokazatelně potvrdila účinnost dohod uzavřených Velkou trojkou. Pravidla chování sjednaná při zřízení OSN umožnila další minimalizaci rizik a udržení konfrontace pod kontrolou.

Samozřejmě vidíme, že momentálně systém OSN pracuje s napětím, ne tak efektivně, jak by mohl. Avšak svou hlavní funkci OSN nadále plní. Zásady činnosti Rady bezpečnosti OSN jsou jedinečným mechanismem předcházení velké válce nebo globálnímu konfliktu.

Výzvy, které jsou v posledních letech často slyšeny, zrušit právo veta a odmítnut zvláštní příležitosti stálých členů Rady bezpečnosti, jsou ve skutečnosti nezodpovědné. Vždyť, pokud k tomu dojde, Organizace spojených národů se v podstatě promění v tuto Společnost národů – ve shromáždění na prázdné řeči, zbavené pák vlivu na světové procesy; jak to skončilo, je dobře známo. Právě proto vítězné mocnosti přistoupily k vytvoření nového systému světového řádu s největší vážností, aby neopakovaly chyby předchůdců. 

Vytvoření moderního systému mezinárodních vztahů je jedním z nejdůležitějších výsledků 2. světové války. Ani ty nesmiřitelné rozpory – geopolitické, ideologické, ekonomické – nebrání hledání forem mírového soužití a součinnosti, pokud je k tomu touha a vůle. Dnešní svět neprochází nejklidnějšími časy. Všechno se mění: od globální rovnováhy moci a vlivu do sociálních, hospodářských a technologických základů života společností, států, celých kontinentů. V minulých dobách nebyly tyto změny téměř nikdy bez velkých vojenských konfliktů, bez silového boje za vybudování nové globální hierarchie. Díky moudrosti a prozíravosti politických vůdců spojeneckých mocností se podařilo vytvořit systém, který zabraňuje extrémním projevům takové objektivní a historicky neodmyslitelné pro světový rozvoj rivality.

Naší povinností – všech, kdo přebírají politickou odpovědnost, zejména zástupců vítězných mocností ve 2. světové válce – je zajistit, aby se tento systém zachoval a zdokonaloval se. Dnes, stejně jako v roce 1945, je důležité projevit politickou vůli a společně prodiskutovat budoucnost. Naši kolegové – pánové Si Ťin-pching, Macron, Trump, Johnson – podpořili ruskou iniciativu k uspořádání setkání vůdců pěti jaderných států – stálých členů Rady bezpečnosti. Děkujeme jim za to a očekáváme, že takové osobní setkání se může uskutečnit při nejbližší příležitosti.

Jakou se nám představuje agenda nadcházejícího summitu? Za prvé podle našeho názoru je účelné prodiskutovat kroky k rozvoji kolektivních postupů ve světových záležitostech, upřímně projednat otázky udržování míru, posílení globální a regionální bezpečnosti, kontroly strategických zbraní, společných úsilí v boji proti terorismu, extremismu a dalším aktuálním výzvám a hrozbám.

Samostatným tématem pořadu jednání je situace v globální ekonomice, především překonání hospodářské krize způsobené pandemií koronaviru. Naše země přijímají bezprecedentní opatření na ochranu zdraví a života lidí, na podporu občanů, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Jak však závažné dopady pandemie budou, jak rychle se globální ekonomika dostane z recese – závisí na naší schopnosti pracovat spolu a sladěně jako skuteční partneři. Navíc je nepřijatelné proměňovat ekonomiku v nástroj nátlaku a konfrontace. Mezi požadovaná témata patří ochrana životního prostředí a boj proti změně klimatu, jakož i zajištění bezpečnosti globálního informačního prostoru.

Navržená Ruskem agenda nadcházejícího summitu „pětky“ je nesmírně důležitá a naléhavá jak pro naše země, tak i pro celý svět. A ohledně všech bodu máme konkrétní nápady a iniciativy.

Nelze pochybovat o tom, že summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli při hledání společných odpovědí na moderní výzvy a hrozby a prokáže společnou oddanost duchu spojenectví, vysokým humanistickým ideálům a hodnotám, za které otcové a dědové bojovali bok po boku.

S oporou na společnou historickou paměť si můžeme a musíme důvěřovat. To poslouží pevným základem pro úspěšná jednání a společné kroky ve prospěch posílení stability a bezpečnosti na planetě, pro prosperitu a blahobyt všech států. Bez nadsázky je to naše společná povinnost a odpovědnost vůči celému světu, vůči současným i budoucím generacím. 


Vladimir Putin

80 komentářů :

  1. Redakci Nové republiky chybí v proslovu prezidenta Putina hodnocení "zimní války" s Finskem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Re (12:09):
      ... tak jej zkuste o takové zhodnocení požádat!
      A poté to můžete uveřejnit. Jistě je nás i víc, kdo by o Putinův pohled na "finskou válku" stáli.
      Sověti (a dnes Rusové) se tou válkou i jejím průběhem asi nepyšní, ale objasnění dobových souvislostí by mohlo být i po letech dost zajímavé.
      ---
      Pane Dvořáku!, jinak vám děkuji za vystavení Putinova hodnocení i zde na webu NR. Je to dobrá protiváha dnešního překreslování ...

      Smazat
    2. Kým sú fíni ticho, a oni zväčša vedia prečo sú ticho, niet dôvod.

      RChPz

      Smazat
    3. Ono toho tam chybí víc. Především počáteční úkol pro Německo: porážka SSSR, proto je Západ platil, proto bylo v klidu obsazeno Porýní 1936, proto bylo obsazeno Československo. Ale Němci zradili: napadli Východ i Západ. Dále: Byla-li VVV vedena hrdinnými sovětskými národy, nebyla vedena proti nacismu, což Putin stále opakuje, ale byla vedena proti zločinnému Německu, proti zločinnému německému národu. Ale ten byl najatý za mzdu většími zločinci. Ale vcelku je to vynikající text.

      Smazat
    4. Pane Václave,
      dokonce i takový antikomunista jakým byl Churchill přiznal ve svých pamětech právo SSSR na výměnu území mezi SSSR a Finska, vzhledem k tomu, že Finsko mělo velmi přátelské vztahy s Hitlerovským Německem, což se potvrdilo, když Finsko zaútočilo společně s Německem na SSSR ! Navíc spolu s Němci útočili Bulhaři, Rumuni, Italové, Španělé, Finové, Maďaři a divize SS z Norska, Dánska, Holandska, Belgie, Francie, Estonska, Lotyšska, Litvy a z území Ukrajiny, přičemž výroba celé Evropy včetně "neutrálního" Švédska sloužila fašistickému Německu !!

      Smazat
    5. Trochu truc proti pandemii, i datum je zajímavý.

      Smazat
    6. Zimní válka (finsky Talvisota) je běžně považována za součást druhé světové války, není to však obecné mínění a zejména v anglicky a rusky mluvícím světě je často označována jako souběžný konflikt, který jen probíhal ve stejnou dobu. Značný význam při výběru jedné ze dvou interpretací hraje otázka, zda posuzovatel souhlasí s názorem, že Sovětský svaz byl v letech 1939-1941 spojencem a spolubojovníkem Osy.

      Smazat
    7. Tondo, ty jsi ve výčtu armáda, které napadly SSSR vynechal naše bratry Slováky a jejich "Rychlou divizi", která se dopotácela až na Krym. Slováci o ní natočili propagandistický celovečerní dokument "Od Tatier k Azovskomu moru". Je to film o tom, jak bratři Slováci vyhlásili bolševikom vojnu "na zemi, vo vzduchu i na moru". Bohužel film neukazuje slovenské ponorky a letadlové lodě.

      Smazat
    8. Archívy: Finsko válku s Moskvou vyprovokovalo

      Finsko válku s tehdejším Sovětským svazem v zimě roku 1940 záměrně vyprovokovalo, protože mu hitlerovské Německo přislíbilo do budoucnosti územní zisky. Vyplývá to z odtajněného memoranda finského velvyslance v Německu Toiva Mikaela Kivimäkiho z konce června 1941, které zveřejnil finský ministr zahraničí Erkki Tuomioja.

      Kivimäki se sešel s Hermannem Göringem, jedním z nejvlivnějších nacistů. Göring radil Finsku, aby uzavřelo s Moskvou mír, a slíbil, že později "dostane zpátky i s úroky všechno, co bude muset SSSR odstoupit".

      Kivimäki ve své zprávě konkretizuje, že Göring mu slíbil, že "Finsko si bude moci samo podle libosti určit průběh své východní hranice". Konkrétně prý Göring nabízel hranici daleko na východ od finských hranic před rokem 1940. Finsku měl připadnout celý poloostrov Kola, část pobřeží Bílého moře, ruská Karélie a dokonce i Petrohrad, tehdejší Leningrad, protože "jinak bude Leningrad představovat pro Finsko trvalou hrozbu".

      Finský historik Heikki Ylikangas hodnotí obsah dokumentu jako důkaz správnosti své teorie, podle níž Finsko ukončilo zimní válku z let 1939-40 již s předpokladem, že za ni bude později žádat rozsáhlé náhrady. Kromě toho byla i účast Finska ve válce z let 1941-44 v roli spojence hitlerovského Německa zaměřena nejen na opětné získání území ztracených v zimní válce, ale na uskutečnění ideje rozsáhlého "Velkého Finska", uvádí Ylikangas.

      https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/archivy-finsko-valku-s-moskvou-vyprovokovalo-40104170

      Smazat
    9. Když se Finsko vyvázalo ze svazku s Ruskem po bolševickém převratu, ve smlouvě se zavázalo, že bude respektovat demilitarizovanou zónu severně od Leningradu (tuším šlo o 50 km). Finsko ale tenhle závazek porušilo na podněcování Němců a začalo na daném území budovat vojenské stavby a rozmisťovat armádu. SSSR tehdy vyzýval opakovaně k zastavení těch nepřátelských aktů. Vše marno. A tak Finsko muselo dostat lekci, z hlediska SSSR šlo o akt sebeobrany. Tak je to prosté....

      Smazat
    10. Finsko bylo součástí Carského Ruska a elity SSSR brali Finsko jako odpadlickou provincii. Také je podstatné že Putin píše o druhé světové válce a Finská válka nebyla součástí této války.

      Smazat
  2. Perfektní ,díky NR za zveřejnění.
    Jen přidám toto,místo toho,aby Němci potrestali viníky za ožebračení Německy pomoci Versaillské smlouvy,tak je nasměrovali na Rusko.

    OdpovědětSmazat
  3. Zdá se že big brother to tam flokuje kdoví proč.
    http://www.nwoo.org/2020/06/19/vyzva-zdravi-a-svoboda-k-lidem-lekarum-mediim-a-politicke-reprezentaci-ceskych-zemi/#comment-2155167

    No nevím jestli zrovna tito ironicky podotknu se specializacemi jak na vojně č.v.o. XY fachodioticky jsou schopní chápat že jsou součástí organismu které NWO prostě programově atomizované zařadí jako přívěsky čipů jak na
    https://ulozto.cz/file/H6XB7lKNg8NQ/hunger-games-1-hladove-hry-1-arena-smrti-2012-czdab-akcni-sci-fi-99rudycz-avi

    A zdá se to s ohledem odkazu jako polívka proti zabijačce a tomu co se může dít.
    https://www.youtube.com/watch?v=Igh1cd_s8Ro

    OdpovědětSmazat
  4. Putinův komentář chápu jako velmi diplomatický, v němž upozorňuje na některé historické skutečnosti a těm, co to všechno vědí a teď překrucují, naznačuje, že by ve zveřejňování dalších, pro ně ještě více nepříjemných faktů, mohl pokračovat... jako kdo financoval Hitlera a NSDAP, které finanční a politické kruhy kterých zemí...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Velmi diplomaticky. Nezmínil mnoho ze svinstev skvělého západu, od skryté materiální podpory Hitlera, či třeba taková operace Nemyslitelné, nebo taktické odsouvání druhé fronty aby SSSR utpěl co největší možné ztráty...
      Pochopí to tupci?
      Příští odpověď Putina již nebude tak diplomaticky uhlazená.

      To bude jekotu mezi tupými ovcemi v české kotlině. Čekám že ti idioti budou diskutovat nad nějaký dementním výcucem kovaného prestituta, aniž by jim mozek doporučil přečíst si originál článku.

      Smazat
    2. Nenazrabnci bez zeme a jen skvarky a vetev na ktere sedi mluvi .Ti co podporovali vsechny ,jsou stale u moci a stale podporuji toho ci onoho .Samozrejme vzdy plati -bozi mleny melou ....

      Smazat
  5. Prorocká slova, která je třeba připomenout právě letos: «Rusko nebude mít a ještě nikdy nemělo takové nenávistníky, závistivce, klevetníky a dokonce zjevné nepřátele, jakými jsou ta slovanská plemena, hned jak je Rusko osvobodí a Evropa je odsouhlasí přiznat jako osvobozené». Daná slova napsal Fjodor Michajlovič Dostojevský v dávném roce 1877, když Rusko vedlo válku s Tureckem, aby osvobodilo Bulharsko.

    OdpovědětSmazat
  6. President Putin má pravdu a já vím kdo se dobrý a kdo špatný iniciativa Rusů na bezpečnost ve světě nemá chybu. Jak příští rok půjde dolar do kytek budou se nad dít věci k lepšímu.

    OdpovědětSmazat
  7. Evropa se bez ruských surovin neobejde. V minulosti je chtěl pro Evropu vybojovat Napoleon, pak tam západ vyslal Hitlera no a dnes je pro tento úkol angažováno rovnou celé NATO. Oproti minulosti je tu jeden rozpor. Ruské zdroje by pro sebe chtěla sama Amerika a nechce k nim pustit svoji evropskou kolonii (viz souboj s Německem o ruský plyn). Evropu potřebují USA jenom jako náhradní válčiště (místo sebe) a zdroj pěšáků na východní frontu. Přece nelze připustit, aby ve válce umírali američtí nadlidé. America First Again!

    OdpovědětSmazat
  8. Myslím, že Finové byli "fašistickej ksindl", a že se Stalin k nim po válce zachoval hodně velkoryse !

    OdpovědětSmazat
  9. To je pod rozlišovací úrovní článku...

    OdpovědětSmazat
  10. A jak článek Vladimíra Putina vidí režimní propaganda?

    Češi jednali podle a zbaběle a Poláci si mohou za anexi sami, napsal Putin

    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/putin-rusko-konev-druha-svetova-valka.A200619_103330_zahranicni_jhr

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zatímco německý politolog označil Putinův článek za ruku podanou Západu:
      https://cz.sputniknews.com/svet/2020061912110475-nemecky-politolog-oznacil-putinuv-clanek-za-ruku-podanou-zapadu/

      Smazat
    2. ten článek je ostudný, ukázkově manipulativní... ale ty komentáře pod tím - z té lůzy jde mráz po zádech...

      Smazat
    3. 14:48 To jo, to je šílený. To je jak zfanatizovaný skopčáci ve třicátých letech!

      Smazat
    4. Tak se, 14:48 mezi tu "lůzu" necpěte.

      Smazat
    5. 14:48 jste schopen svoje tvrzení nějakým způsobem doložit? Pokuste se prosím vyvrátit něco z toho, co Putin ve svém textu říká. Mimo lajdáckého překladu, jak je obvyklý na Sputniku (podobně jak bylo vlastní Radiu Tirana za totáče).

      Smazat
    6. 14:48

      Německý politolog označil Putinův článek za ruku podanou Západu

      https://cz.sputniknews.com/svet/2020061912110475-nemecky-politolog-oznacil-putinuv-clanek-za-ruku-podanou-zapadu/

      Smazat
    7. 14:48
      Asi taky patřím mezi lůzu, nemám modrou krev, ani nejsem restituent a mezi mafiány a tuneláře též nepatřím, vlastním jen titul před jménem, ale ten nepřináší žádnou vÿhodu, krom jedné, že mne těžko zblbnou. V partě slušných lidí, které vy a lepšolidi nazýváte lůzou se cítím dobře.

      Smazat
  11. 12:46...Rusové se asi opravdu průběhem Rusko-Finské války nemůžou pyšnit..ale důvody k válce měli zcela oprávněné..úspěšná obrana Leningradu je toho důkazem !

    OdpovědětSmazat
  12. Článek je shrnuje fakta, na jejichž základě jsou vyvozeny správné závěry. Fakta jsou doložitelná, což mnohokrát byla na stránkách Nové republiky (v článcích i příspěvcích diskutujících) učiněno. Co dodat? Snad jen to, že jsme byli jeden z několika velmi málo evropských národů, ze kterých se Němcům nepodařilo sestavit jedinou bojeschopnou jednotku, kteroou by mohli poslat proti našim slovanským bratrům, koneckonců ani proti Francii, Anglii a US vojákům. Je hanba lhát o hrdinech, kteří bojovali a i umírali za naše národní přežití. Ve směru ke Slovanům, Židům, cikánům a duševně nemocným byla vedena vyhlazovací válka.
    Válka si vyžádala více než 50.000.000 lidských životů – více neř 20.000.000 občanů SSSR, 6.000.000 občanů Polska, 5.000.000 občanů Číny, 1.706.000 občanů Jugoslávie, 1.000.000 Filipínců, 653.000 občanů Francie, 375.000 Britů, 360.000 Čechoslováků a 300.000 Američanů a statisíce občanů dalších národů.

    OdpovědětSmazat
  13. Při osvobozování Československa:
    - padlo 139 916 sovětských vojáků a zraněno jich bylo 411 514
    (v uniformách Rudé armády - 14,18% jejích celkových ztrát za celou válku mimo vlastní území SSSR)
    - padlo a bylo zraněno 66 495 rumunských vojáků, což je staví na druhé místo po Rudé armádě na území bývalého Československa
    - v Pražské operaci padlo a bylo zraněno 1302 vojáků Druhé armády Polského vojska
    - oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A kým byli po 3.květnu zajatí? Asi je zadrželi Němci a nepustili je, dokud nedostali písemně, že jsou vzati do amerického zajetí.

      Smazat
  14. Více než kdy dříve platí:
    "Neradujte se, lidé, z jeho porážky, protože ačkoli se mu svět postavil a zastavil to zvíře, fena, která ho porodila, je znovu v říji."
    Bertold Brecht

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. noviczech
      ...fena,která ho porodila, je znovu v říji."
      To s vámi velmi silně souhlasím, protože Německo letos kvůli covid19 vezme největší finanční dluh ve své historii, více jak 280 miliard euro!!! Jak víme, dluhy z první světové, tlačily Adolfa aby jednal!! Tak uvidíme co vrhne fena následovně...!!!

      Smazat
    2. 17.13 A její dcery též... jedině matka je jistá.

      Smazat
  15. Na svém zasedání ráno 1. října 1938 vláda projednávala nové polské ultimátum k odstoupení území Těšínska, Fryštátska a Bohumínska.

    O odstoupení těchto území pro zabezpečení polské neutrality v případě konfliktu s Německem vláda jednala již 29. září 1938 a byla ochotna s Polskem vyjednávat o formách tohoto odstoupení. 30. září 1938 bylo Polsko informováno o československé ochotě k jednání - odstoupení by proběhlo za účasti mezinárodní komise s anglickou a francouzskou garancí do 1. prosince 1938.

    Po mnichovské konferenci ale Polsko vycítilo šanci rychle urvat kus území oslabeného souseda a v noci na 1. října 1938 polský ministr zahraničí Beck předložil nové ultimátum. Požadoval v něm urychlené vydání území do 24 hodin.

    Ministr zahraničních věcí Krofta s tímto vývojem seznámil vládu a polský postup označil za „daleko ostřejší než byl postup německý“.

    Vláda došla k závěru, že vzhledem k nemožnosti vojenského konfliktu s Polskem je nutné Beckovo ultimátum přijmout.

    Schůze vlády pak pokračovala v 11 hodin na Pražském hradě za účasti prezidenta Beneše, který vládu informoval, že ke stejnému závěru došli i zástupci politických stran.

    https://www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vlady-1-rijna-1938-prijeti-polskeho-ultimata

    OdpovědětSmazat
  16. 2. října 1938 : Polské vojsko začalo obsazovat Těšínsko. Obsazení dokončeno 11. října 1938.

    OdpovědětSmazat
  17. A jak na Pavlovův reflex režimní propagandy zareagovali Ynteligentní čtenáři iHeute?
    (Mimochodem, jsem nesmírně rád, že Pavlovův reflex je pojmenován po slavném ruském fyziologovi Ivanu Petroviči Pavlovi. Asi mají Rusové s primitivní západní propagandou hluboké historické zkušenosti:D)

    Jan Molnár
    Na rohu ulice vrah o morálce káže,...

    Ladislav Machala
    Drzost velkoruské Říše Zla je bezmezná a věčná!

    Jirka Korn
    Území Ruské hordy oplotit a nepouštět nikoho ven ani dovnitř...

    Marek Mozga
    Velikosti ruského národa se vyrovná jen jejich komplex méněcennosti.

    Jan Pulec
    Ať jsou Rusové někam, fakt že jo

    Lubomír Hnát
    Putin je další v řadě sovětských diktátorů.

    Alex Mach
    Putin je hlavní představitel ruského fašismu, co ten má komu kázat.

    Jakub Korf
    Rád bych toho mongoloida přímo bvinil z toho, že se se** do věcí, do kterých mu nic neni.

    Martin Srp
    Milý Putine, ty vrahu jeden! Tvůj názor mě absolutně nezajímá!

    Jiří Macek
    Tuším, že podobně se o nás vyjadřoval i Hitler. Tito dva si nejsou tak úplně nepodobní

    Kateřina Drahokoupilová
    To jsou bláboly. Ale komik nedůležité a zaostalé asijské země opět pobavil. Možná uspořádat turné cirkusu po Sibiři?

    A na závěr jeden opravdový špek:
    Tomáš Korec
    Dnes perfektní rozhovor s Kolářem v podcastu Insider, za celou kauzu s Koněvem a de facto i za její následné odstranění si můžou Rusové sami.







    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 15:00 to chce klid, těm blbečkům brzy sklapne až se za pár měsíců sejdou na konferenci Jalta 2 prezidenti USA, Ruska a Číny :-)

      Smazat
    2. 15:00 F.M.Dostojevský to popsal naprosto trefně (viz 13:21), že ti západní Slované jsou pěkná sebranka a pro Rusko větší nepřítel, než kdokoliv jiný. Letošní zářné příklady satana, starosty stažené půlky a nácka z rypákova zřejmě táhnou. Kdo chce kam, pomozme mu tam!

      Smazat
    3. 15:00
      Jde o odtajněnou skutečnou historii, která jim hází vidle do překrucování dějin. Žádné protiargumenty nemají, jenom jedovatý, fanatický, nepříčetný, nenávistný kvikot z jejich stavu mysli, která po jejich duševním stavu ráda činí podpis i na tom jejich fyzickém.

      Smazat
    4. 15:11
      Obávám se, že pro Českou republiku díky havlolejnolahvárenský zprachantělosti a bonzování do fašoEUa Sörös žumpě bude tahle schůzce k 💩😐

      Smazat
    5. 15:11 Máte naprostou pravdu, oni ti chudáci to vědí a tak se snaží ještě dokud to jde, tady trochu zasmradit svou žlučovitou nenávistí a hloupostí. Jak říkáte brzo jim sklapne a tak je dobře že tu je jejich jmenovitý seznam. Hej hou, rudý dědeček

      Smazat
    6. Jalta 2 bude jen tehdy, pokud zvítězí v USA D.Trump.

      Smazat
    7. Je prima informovat i o rozdílných názorech, jen by bylo vhodné informovat o názorech takových lidí, kteří mají alespoň ponětí o pojmech "morálka", čest", "padni, komu padni"... Takhle je to jen o názorech těch, co nejspíše mají ústí tlustého střeva v mozkovně.

      Smazat
    8. OK Masmédia stále tutlají co se ve světě skutečně děje.
      Německo je stále ještě ve válce. Nyní Merklová odstavená a zástupci vítězných velmocí se budou radit, jak skutečně postupovat ve Vídni. Byl pozván i prezident Číny, ale ten odmítl.

      Smazat
    9. Četl jsem to. Mám za to, že to je dost dobře zrežírované, nejsou tam žádné souhlasné komentáře, jen protiruské, navíc mám dojem že jsou od mladých a vygumovaných, možná najatých trollů. Nebo je to silně cenzurované.

      Smazat
    10. re: 15:00
      Diskuse v Iděs je řízena podobně jako jejich blog. Postupně odstranili všechny , kteří nejedou v jejich linii. Je to fašistický škvár.

      Smazat
    11. 15:00 Jmenované nuly promluvili.

      Smazat
    12. Blogger a co možná ROBOT.

      Smazat
    13. Všechny důvody pravdivě se dovolávat morálky, vždy a jedině, má ten v konfliktech nejslabší. Silní a nejsilnější mají oporu ve své síle, jejím prostřednictvím, bez ohledu na morálku, mohou prosazovat i dosáhnout svoje cíle.
      Holým faktem je, že za současných mocenských poměrů je Ruská federace, vzato k velikosti teritoria, nejslabším hráčem. Pak nutně hledá oporu v morálce. To ukazuje i diskutovaný text. Nemělo by být těžké to pochopit.

      Smazat
    14. 15:00 hloupost převládá. Tady, v diskuzi na NR, se například ozval jeden, který odmítá Babiše proto, že " nevyhází ty všechny z televize", jiný zas, že "si nesrovná Jourovou". Pak je srozumitelné, jak lze vyvolat "vyzvánění klíči" a podobně. Nebýt hlupáků, zlí nic nepořídí.

      Smazat
    15. Je symbolické, že Ivan Petrovič PAVLOV dělal své pokusy se psy.
      Dnes mainstream hodí nenávistný žvást, přidá otep sena, a osli se rozhýkají (možná, jako psi, i slintají). A "tvůrci světových dějin" bezmyšlenkovým následováním průměrných "javanek", voděných kýmsi z Deep state, nechávající se svážet na Letnou, obdivující na Staromáku kandelábr první svaté svobodné matky (mimochodem židovky;-)... symbol 400 leté katolickocizácké poroby vlastního Českého
      slovanského Národa... obdivované i křesťanskými antisemity a uznávané Muslimy, i nenávidějícími Izrael, za matku jednoho z proroků...

      Smazat
    16. 15:31
      Promiňte, ale troufám si nesouhlasit s klasikem, zkušenost mne naučila nepaušalizovat lidí národností, rasou ani náboženstvím. Našel jsem všude lidí dobré i špatné. Dostojevského si opravdu vážím, i když jsem možná celou jeho hloubku analýzy duše člověka nepochopil. Jde jen o mou osobní zkušenost a jsem už polokmet před důchodem.

      Smazat
    17. Já si také myslím, že ta jakoby "diskuse" na iDnes je cinklá! Takto fašoidní zběř nenajdete ani na echt režimních serverech. Ono se ani o diskusi nejedná, protože tam není nikdo s opačným názorem.
      Buďto to opravdu vyselektovali až na úplný debily, nebo tak polovina účtů může být falešná, ovládaná nějakými elfy. Sami tvrdí, že je to jejich činnost.
      Vemte si, jak je těžké se tam registrovat. Oni mají takový fígl. Registrujete se, nechají vás napsat názor a když vidí, že nebudete kydat špínu na Putina, pak na vás vyskočí, že chtějí občanku, adresu na kterou vám pošlou nějaký výhružný dopis a snad i to, že si před nima máte sundat slipy.

      Smazat
    18. 11:26
      Mýlíte se. Rusové mají dobré přísloví. "Dej mužiku ze Samary úkol vyrobit cokoli, ale pokaždé mu z toho vyjde zbraň."
      Tak je to i s národy. Např. Němci, ať dělají, co dělají, pokaždé je z toho katastrofa světových rozměrů.
      O Slovanech to platí podobně. Ať je rusové zachraňují co 100 let, pokaždé se k rusům obrátí zády a k západu čelem.

      Smazat
  18. Pinďourek z Šafrova dezinformačního fóra rovnou konstatuje, že Puťin chce přepsat dějiny!

    https://www.forum24.cz/putin-sepsal-pro-americany-clanek-spousta-frazi-o-miru-a-prepisovani-historie/

    OdpovědětSmazat
  19. Je den by nevěřil, že toto psali lidé, kteří žijí konečně tam kde pravda s láskou zvítězily. Vůbec jim nevadí, že vše je podložené dokumenty. Sedí přísloví: Házet perly sviním.
    Díky moc za uveřejnění, skvělé. Marie

    OdpovědětSmazat
  20. To zase nemá chybu. Přes vaznost situace jsem párkrát řval smichy.
    ONI jsou hodně nervozni, vlastně melou z posledního. Dneska ve Středomoří triska francouzská army loď do erdy nádherného , a naopak, a Rusko je dablova past.
    JIM se krátí cas.
    Nám naopak ožívá ocas.

    Orinoko

    OdpovědětSmazat
  21. Ještě musím k článku pana presidenta dodat něco, co on napsat nemohl. Západní světovládci nejsou nějací pitomci jako třeba hřib. Považuji za jisté, že plán poštvat Německo na Rusko měli už v době, kdy koncipovali pro Německo ožebračující Versailleskou smlouvu. A pan Hitler byl jen jejich nástrojem. Vybraný, prosazený, financovaný a poštvaný na Rusko. Ale zradil a šel i na ně.

    OdpovědětSmazat
  22. Lidi , já vás miluju. Kvůli mokru jsem uvažoval o sebevrazde , ale nejde to jen tak jednoduse...
    Tady to zije. Jeste jsme neumreli aneb Polska jesce nezgynela.
    Proboha, čeho všeho se ještě dozijeme?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nebojte, ještě bude veselo.

      Smazat
    2. 20:25
      Nejenom Polska ve hře jsou i Maďaři, na migranty a kvóty se naštvali i Noři a právě se proti doporučené cenzuře od EU postavil i Nejvyšší soud Francie. Pomaloučku se direktivy a diktáty z hlav komisařů Unie stávají směšné a členstvo neposlušné. Možná je to " začátek konce ", jak by řekl W.Ch.

      Smazat
  23. Idioti na Praze 6 chytili bacil Náckova:
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tohle-nebude-hezke-Na-sochu-Koneva-budou-curat-psi-z-Prahy-3-627953

    OdpovědětSmazat
  24. Problémem je, že mladí nejdou na NR a když už, nejsou schopni si přečíst takto dlouhý článek. Nadpis jim stačí.

    OdpovědětSmazat
  25. Při vzpomínce prezidenta Putina na báseň A. Tvardovského: "Byl jsem zabit pod Rževem" o krutých bojích, které se zde odehrávaly i já si dovolím zavzpomínat. Na dobu, kdy jsem se báseň učila na soutěž.Měla několik desítek slok, soutěž jsem nevyhrála, zradila mě paměť.;-)Ale dodnes si několik slok pamatuji, nelze zapomenout.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak se ji teď pokuste najít na Googlu...

      Smazat
    2. Silně se obávám, že ji tam nenajdu...

      Smazat
    3. www.eunet.lv/library/lat/POEZIQ/TWARDOWSKIJ/rzhev.txt

      Smazat
  26. Nedivím se že dámský klub EU je pohoršen Putinem a Trumpem. Oba jsou bojovnï Putin je mistr šachu a Trump je mistr volnostylu. To tetinkám nesedí.

    OdpovědětSmazat
  27. Pan Putin je světový státník. Děkuji za zveřejnění článku.
    Naši rádoby politici se mají co učit.

    OdpovědětSmazat
  28. Přibližně v.r. 1914 Rusko zprovoznilo transsibiřskou magistrálu. To umožnilo tranzit zboží přes Euroasijský kontinent. Znamenalo to vynechání dosavadních účastníků obchodu, t.j. obchodníků, firem, finančních ústavů a zneplatnění jejich dominantní kontroly nad obchodními trasami. Dále to znamenalo ztrátu hodnot celých obchodních flotil, znemožnění financování celých armád a válečných loďstev Atlantických velmocí. Tomuto scénáři bylo zabráněno pomocí Rusko-Japonské války. Moc tak zůstala na březích Atlantiku. Velká válka vytvořila území pro Izrael a vytvořený komunismus v Rusku umožnil blokádu trans Euroasijského obchodu z politických důvodů. 2. světová válka přinesla podle plánu světu Izrael a podřídila planetu dolaru. Válka na Ukrajině umožňuje blokovat trans Euroasijský obchod. To znamená, že je Putin ve službách atlantických obchodních kruhů. Putin lže.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Putin nelže, nýbrž ty jsi provokující negramota. |Nepochopil jsi motor dějin a proto píšeš hlouposti. na mimochodem: rusko-japonská válka se odehrávala v letech 1004-05. Opět tvůj blábol.

      Smazat
    2. Letopočet jsem napsal s chybou stejně jako ty. Na podstatě to nic nemění.

      Smazat
    3. Kdyz udalosti probehnou, lze zamenit pricinu a nasledek.

      Smazat
    4. Schopnost plánovat je předpokladem úspěchu. Neplánují zvířata a lidé žijící pouze přítomným okamžikem.

      Smazat
  29. Putin to napsal pekne, samozrejme z hlediska Ruska, ale nachazim v tom vic pravdy, nez v blabolech CT nebo CNN.

    OdpovědětSmazat
  30. Velký respekt prezidentu Putinovi. Na poslední chvíli se
    ruský národ rozhodl se smyslem pro sebezáchovu.Velmi schopný a pracovitý člověk, vlastenece. Slováci si dali do čela pohlednou prezidentku. A Češi? Stejně jako kdysi starého pána, prezidenta Háchu, jemuž dosud neodpustili, že se za ně obětoval, si ve zlé době evropské diktatury posadili na prezidentský stolec kmeta Zemana.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.