Reklama

středa 29. července 2020

Reálný socialismus: Co to bylo a proč? (3. díl)

Petr Kužvart 
Petr Kužvart
28. 7. 2020  e-Republika

Po dlouhé velké válce bylo jedním z podstatných požadavků rolnictva (jež početně silně převažovalo v ruském vojsku) přerozdělení statkářské půdy, tedy radikální pozemková reforma a zřejmá byla i tendence k postupnému vzniku třídy parcelových rolníků, soukromých farmářů. Toho využili hned po říjnu 1917 bolševici. Vynikajícím tahem z jejich strany byl dekret o půdě: Půda patří těm, kdo na ní pracují! Tento krok přivedl na stranu bolševiků davy rolníků a rozhodujícím způsobem pak rolnická podpora způsobila, že se původně městská bolševická povstání z konce roku 1917 udržela.


Reálný socialismus: Co to bylo a proč? (2. díl)
Petr Kužvart (p.kuzvart@email.cz)

Pokračování 3.

Překvapivý způsob regenerace třídní struktury


Nyní krátce o třídním pojetí dějin. Existence společenských tříd je faktem dnes a byla realitou i v Rusku před petrohradským říjnovým převratem v roce 1917. Jejich nejpříhodnější charakteristikou je klasická Leninova definice: „Třídy jsou velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém systému společenské výroby, svým poměrem k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce a tudíž i způsoby nabývání a velikostí onoho společenského bohatství, kterým disponují. Třídy jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si může přisvojovat práci druhé, neboť zaujímá rozdílné místo v určité soustavě společenského hospodářství.“ (11) Mezi hlavními, profilujícími třídami (typicky mezi feudály a poddanými, mezi kapitalisty a námezdním dělnictvem, jejichž základní materiální zájmy jsou protichůdné, konkurenční) existuje průběžné zájmové soupeření, třídní boj, který v dlouhých obdobích může probíhat vcelku skrytě, ale dříve nebo později jako láva z útrob Země vyvře na povrch a bezprostředně se projeví v otevřených politických střetnutích, vynucených změnách společenských pravidel, předpisů a společenských poměrů, v povstáních, revolucích, občanských válkách a jiných otevřených zájmových konfrontacích.

V tomto smyslu je třeba třídy a jejich vztahy chápat, nikoli jako pouhou jednu z forem vertikální sociální stratifikace, jako pouhé vrstvy definované ekonomickou mocí, účastí v rozhodování, pociťovaným statusem, výší příjmů, dosaženým vzděláním, úrovní sociálního kapitálu (tj. rozsahem společenských styků), kulturními rozdíly apod. Toto pojetí, časté v západní sociologii posledních desetiletí a využívané při řadě praktických sociologických šetření, nevystihuje podstatu třídní teorie dějin ani podstatné souvislosti třídní společnosti a jejího pohybu. O třídách se sice v této souvislosti mluví, ale jde ve skutečnosti o vrstvy, o výzkumy sociální stratifikace, což je něco jiného.

Existence tříd a jejich vzájemného boje je ve společnosti čímsi podobným, jako jsou posuny zemských tektonických desk a horotvorné pohyby v geosféře Země, včetně občasných zemětřeseními a vulkanických událostí spojených s chrlením lávy, popela.a plynných exhalací. Málokdo bude zpochybňovat existenci těchto procesů v zemské kůře. Ovšem pokud jde o existenci a boj tříd, to je kolikrát s chutí a elánem zpochybňováno. Nicméně existence tříd a třídní boj jsou objektivně doložitelnou historickou realitou.

Ještě poznámka k výše už zmíněným materiálním zájmům. Jde o víceméně bezprostřední existenční zájmy každého individua, jen některé jsou ale společné širší řadě jedinců a tedy je možno rozeznat různé sociální skupiny se společnými materiálními zájmy jako společným jmenovatelem a tmelem těchto skupin. A některé z těch materiálních zájmů mají třídní charakter. Tyto společné třídní materiální zájmy vícero jedinců jsou natolik silné, podstatné a profilující, že stmelují třídu jako svébytnou sociální skupinu, ve které se vytváří nejen vědomí sounáležitosti jako i v jiných sociálních skupinách, ale i něco víc, tedy i chápání okolní reality, společné vytváření představ o ní a vzájemné spojenectví a solidarita, společné definované cíle skupinového snažení a vposledku společné praktické aktivity k jejich dosažení. .

Zajímavým příkladem hodně intenzívního materiálního třídního zájmu byl příslovečný hlad předrevolučních ruských rolníků po půdě. Přes zrušení nevolnictví z roku 1861 a Stolypinovy agrární reformy v prvém desetiletí 20. století v Rusku dále existoval na jedné straně soukromý (velko)statek a na něm závislá vrstva rolníků v nájmu u statkářů a na druhém pólu pak přežíval občinový systém periodického přerozdělování společně vlastněné půdy jednotlivým rolnickým hospodářstvím. V čele občin stály obecní rady, zvané „mir“.

Po dlouhé velké válce bylo jedním z podstatných požadavků rolnictva (jež početně silně převažovalo v ruském vojsku) přerozdělení statkářské půdy, tedy radikální pozemková reforma a zřejmá byla i tendence k postupnému vzniku třídy parcelových rolníků, soukromých farmářů. Toho využili hned po říjnu 1917 bolševici. Vynikajícím tahem z jejich strany byl dekret o půdě: Půda patří těm, kdo na ní pracují! Tento krok přivedl na stranu bolševiků davy rolníků a rozhodujícím způsobem pak rolnická podpora způsobila, že se původně městská bolševická povstání z konce roku 1917 udržela. Poté, za občanské války, rolnictvo výrazně přispělo k tomu, že bolševici postupně ovládli i venkovské oblasti a stabilizovali celkově svou moc v zemi. Na začátku byl velmi tedy pragmatický (rozhodně nikoli socialisticko-doktrinální) bolševický tah, který vyhověl jednomu ze základních požadavků rolnictva a lidových mas vůbec.

Dalším všeobecným požadavkem byla pochopitelná touha po skončení vleklé války, tedy touha po míru – proto další bolševický dekret řešil hned po převzetí moci v sídelním městě právě toto: Okamžitý mír bez anexí a kontribucí (nakonec to ale trvalo několik měsíců a Rusko zaplatilo uzavřený mír drastickými anexemi – ztrátou obrovského území na západě země). Bolševici pochopili profilující materiální zájem rolnictva a jeho uspokojením si získali rozhodujícího spojence pro vítězné tažení v občanské válce a základní podmínku k upevnění své moci – a pak za odměnu po letech NEPu parcelové rolnictvo drsně shora vnucenou kolektivizací zničili. Tak to holt v dějinách chodí. Na tomto příkladu vidíme sílu třídního zájmu a jeho význam ve společenských dějích.

Občasná aktuální odmítání třídní teorie a její dnešní politicko-korektní nestravitelnost souvisejí určitě s faktem, že tato třídní teorie byla zploštěna a vykostěna, zvulgarizována samotným reálným socialismem, který si z ní vytvořil součást své oficiální doktrinální, zdogmatizované ideologické a propagandistické výbavy. Stala se součástí falešného, ideologického vědomí vnucovaného společnosti a byla degradována na účelovou agitační terminologickou pomůcku. Pojmy jako„kapitalista“ nebo „buržoa“ se staly politickými nadávkami a odkazy na třídní teorii se oficiálně argumentovalo v ideologických polemikách, postrádajících jakýkoli základ v opravdovém zkoumání daných společenských poměrů, zato plných prvoplánové politické účelovosti. Společenská třída a třídní boj jsou ale ve skutečnosti primárně společenskovědními kategoriemi, nástroji pro zkoumání společnosti a dějinného pohybu, prostředky pro snahu poznat, pochopit a vysvětlit v co největším dosažitelném souladu se skutečností danou sociální realitu.

Co se tedy dělo v oblasti třídní struktury ruské společnosti v letech po říjnu 1917?

V oblasti oficiální ideologie reálného socialismu a jeho propagandy trvalo charakterizování sovětů jako nového a kvalitativně vyššího typu politické organizace a moci. Ideologie tu zradila své tvůrce a začala záhy fungovat jako dokonalé „falešné vědomí“ v marxovském smyslu, jako zmrzačené vnímání, jako iluze vědecké predikce zákonitého společenského vývoje spojená se svůdnou snahou dějinnému pohybu pomoci, když už přece dokonale víme, jak „musí“ dále probíhat. Výsledkem snahy o diktaturu proletariátu byla diktatura bolševické strany – údajného předvoje dělnictva – a nakonec (během 20. let) postupný vznik a stabilizace diktatury monopolní, hierarchické, centralisticky organizované stranicko-státní byrokracie, jež si direktivně, drsně a nevolnicky podřídila celou ostatní společnost – dělnictvo, parcelové rolnictvo (soukromí farmáři - dekret o půdě z konce roku 1917 předznamenal jeho masový vznik), vrstvu „NEPmanů“, prostě celou společnost.

Byrokracie se z pouhé dosavadní servisní vrstvy sloužící panující třídě při správě a zajištění jejího panství vyšvihla do pozice samotného ohniska moci, samotné panující třídy. Systém diktatury této „monopolní byrokracie“ znamenal proto i regeneraci třídní struktury v novém, překvapivém smyslu, ve variantě krajní všestranné centrální monopolizace. Její podstatou byla úplná stranicko-státní mocenská (mimoekonomická) kontrola reprodukčního procesu veškerého společenského kapitálu spojená s ovládáním, přisvojováním a rozdělováním vznikajícího celospolečenského nadvýrobku. Šlo o kontrolu zcela výlučnou, monopolní, prováděnou hierarchickým a centralizovaným systémem této monopolní byrokracie, tedy soustavou orgánů státu a komunistické (bolševické) strany. Během cca 10 let se vytvořilo něco úplně jiného, než revolucionáři předpokládali. A sami se stali, pokud přežili a nebyli posláni na Sibiř, i podstatnou součástí tohoto vývoje – a to bez ohledu na své případné přetrvávající revoluční, doktrinářské blouznění.

Trockistická opozice se snažila takovému trendu vzdorovat a byla poražena. Jejím vkladem do dějin politického myšlení bylo konstatování faktu „degenerace“ dělnického státu, přičemž pokračování revoluce podle nich mělo přinést žádoucí překonání (silami zevnitř systému samotného) a odstranění té degenerace a celkovou nápravu vývoje. Trockij a spol. nemohli vzhledem ke svému předchozímu aktivnímu revolučnímu angažmá připustit nějakou trvalejší regeneraci třídní struktury, protože to by museli uznat krach „své“ revoluce, které se aktivně účastnili a ve kterou věřili. I oni operovali svými teoretickými úvahami ve sféře falešného dobového levicového vědomí. Měli už ale přece jen našlápnuto k hlubšímu pochopení probíhajícího vývoje, ale zatím jen v náznaku.

Dějiny sehrály s původními revolucionáři docela povedenou taškařici. Vytvořily nové uspořádání místo a vedle dobového monopolního kapitalismu. V tomto soudobém kapitalismu klíčové ekonomické i mocenské pozice ovládal velkokapitál průmyslový a finanční, organizovaný v řadě prakticky monopolních korporátních struktur. Vedle nich existovalo i zbývající hospodářské prostředí ostatní ekonomiky, vyplňující prostor dosud nemonopolizovaný nebo k monopolizaci nevhodný. Existovalo decentralizované prostředí středního a drobného podnikání. Monopolizace tedy zafungovala jen částečně a selektivně, ponechávajíc na monopoly deformovaném trhu prostor i pro dosavadní klasické kapitalistické fungování záplavy středních a malých firem i samostatně podnikajících jednotlivců na trhu. Prakticky žádné odvětví podnikání nebylo monopolizováno na sto procent. Vedle bankovních kolosů existovaly i drobné záložny, kampeličky a regionální banky, vedle průmyslových gigantů se v daném odvětví uplatňovalo také tradiční drobnější podnikání. Vedle Baťových závodů přežívaly i jiné obuvnické firmy, družstva, menší opravny, drobní ševci, byť baťovácká velkovýroba obsadila výraznou část trhu, neovládla obuvnické odvětví beze zbytku. Tak tomu bylo v kapitalismu doby vzniku reálného socialismu.

Novým porevolučním uspořádáním v Rusku byl paradoxně centralistický monopolismus doveden k prakticky stoprocentnímu vítězství, nebo velice blízko k němu. Vznikla monopolní ekonomika dovedená do absurdního důsledku, do krajnosti, omezující a prakticky odstraňující trh a nahrazující jej politicko-byrokratickým dirigismem, velením ekonomice po vojensku. Celou ekonomiku si vyhradil a mimoekonomicky, mocensky ovládl jeden jediný monopol, jeden jakoby kolektivní kapitalista, který podřídil své mocensko-byrokratické kontrole – jak již uvedeno – celý (celospolečenský) reprodukční proces veškerého kapitálu. Lépe řečeno, tento mocenský monopol, tato nová diktatura měla silnou tendenci si celou ekonomiku po vojensku podřídit. Trvalo určitou dobu, než se to podařilo. Přechodné peripetie pragmaticky zavedené a po nějaký čas trpěné Nové ekonomické politiky (NEP), fungující ve dvacátých letech v SSSR, byly ke konci tohoto období rázně překonány a poté byl zlomen vaz i parcelovému rolníkovi, který byl pod velmi drsným tlakem fakticky vyvlastněn a zahnán do kolchozů a sovchozů, přičemž kolchozy, formálně sice existující jako družstva, dostaly rovněž direktivní vedení shora. Někde – v jiných zemích, v pozdějších satelitních státech – se ani později nepodařilo dospět ke stoprocentní monopolizaci, nicméně soukromé a osobní podnikání byly zatlačeny do mocenské bezvýznamnosti. Přežívalo až na výjimky (polské zemědělství) jako pragmaticky trpěné přívěsky na okraji centralizovaných národních ekonomik.

K mocenskému (tj. mimoekonomickému) ovládání celého reprodukčního procesu kapitálu a k dobývání a rozdělování celkového společenského nadvýrobku bylo zapotřebí řídícího aparátu a silného mocenského, politického centra. S tím souvisí i potlačování tržních vztahů. Navíc se zde dokonale sešla tato potřeba centralizace s tendencí k byrokratizaci a centralizaci soustavy sovětů, přežívajících z revolučních dob jako základní mocenská soustava nových pořádků (vedle stranických struktur fungovaly tyto sověty jako jejich státní převodový a výkonný nástroj), s tendencí a potřebou vytvoření jak mocenského státně-stranického aparátu, tak i nástrojů způsobilých průběžně centrálně ovládat a kontrolovat celou ekonomiku.

V tomto souběhu spočívají rodné poměry monopolní byrokracie. Vznikala v Rusku během 20. let dvacátého století jako zvláštní kolektivní, hierarchizovaná a centralizovaná politická a úřední struktura. Vztyčila se nad společností jako vrcholová část společenské pyramidy, ovládla celou společnost pod sebou a ustavila svou diktaturu. Mysleli si, že budují diktaturu proletariátu, ve skutečnosti budovali diktaturu monopolní byrokracie, jež nabyla podoby ryze třídní diktatury, ale ta třída byla hodně zvláštní, byl to vlastně jediný kolektivní, úřednicky organizovaný kapitalista, hierarchická, centralizovaná struktura kolektivně ovládající a ekonomicky vlastnící veškerý formálně všelidový produktivní majetek společnosti. Byla to třídně antagonistická diktatura monopolní byrokracie. Byrokracie, běžně jinak hrající roli servisní vrstvy nebo skupiny, se ve svých horních poschodích v porevolučním Rusku přetvořila ve svébytnou panující třídu. Už nesloužila zajištění a výkonu moci jiných tříd, stala se sama vládcem, ustavila své panství nad celou společností. Toto je podstatou reálného socialismu od jeho zrodu až do jeho zániku.

Bylo to podivné, velmi netypické dovedení tendence k monopolizaci ad absurdum, k popření trhu ve prospěch byrokratického dirigismu. Kapitalismus se za určitou mezí monopolizace změnil jakoby ve svůj opak. Samozřejmě, že pod vyššími představiteli stranicko-státní byrokracie (samotné panující třídy) vznikly nevyhnutelně servisní vrstvy administrující a násilně zajišťující daný společenský pořádek, tedy střední a nižší byrokracie, shora jmenovaná vedení podniků a kolchozů, ozbrojené složky, ideologická sféra. V jistém smyslu byla vlastně služebnou sférou celá porobená společnost. Kde je přesně dělítko mezi monopolní byrokracií a jejími servisními vrstvám, je otázkou k debatě, otázkou volby kritérií, jež mohou být stanovena různě. Nicméně celková povaha uspořádání je zřejmá.

Reálný socialismus tak vypadá jako politicky (mocensky, mimoekonomicky) ustavená „všeobecná monopolní obchodní společnost” či korporace, založená k řízení, ovládání a exploataci celého národního hospodářství z politického centra, je to jakási „generální obchodní společnost“ skládající se z hierarchické byrokratické struktury, jejíž horní patra jsou obsazena monopolní byrokracií, tedy příslušníky této specifické nové panující třídy. Pod ní pak jsou servisní a výkonná vrstva byrokracie, manažerů a silových struktur. A pak už je pod tím celá zbývající ovládaná, porobená a vykořisťovaná společnost, Družstva nebo kolchozy jsou ovládnuty shora nebo jsou přímo zřizovány na základě centrálních rozhodnutí a jejich vznik je vynucován drsným mocenským tlakem, jsou jednotně organizované, direktivně ovládané stejně jako ekonomické struktury státního sektoru. Družstevníci nebo kolchozníci byli tedy příslušníky porobené třídy stejně tak, jako zaměstnanci státního sektoru. Družstevní vlastnictví je stejnou lehce vyvratitelnou politicko-právní fikcí jako všelidové vlastnictví ve státním sektoru. Formální právní fikce tu existuje vedle reálně existujících vlastnických vztahů v ekonomickém smyslu. I družstevní sektor je tedy z ekonomického hlediska vlastněn, řízen a ovládán monopolní byrokracií.

Má tohle nějaké paralely v dějinách? Do jisté míry snad ano. Je to něco trochu podobného, jako hierarchické mocenské uspořádání aparátu římskokatolické církve ve středověku. Také ona byla pyramidální, hierarchickou, centralizovanou strukturou s jistými odlišnostmi ovládající celou ostatní soudobou společnost. Odlišnosti spočívaly v tom, že v kontextu celkového dobového uspořádání nešlo o jednoho kolektivního monopolního všeobecného feudála. Jsou tu rozdíly. Jednotlivé farnosti, biskupství a duchovní řády relativně samostatně spravovaly svůj církevní majetek, zde vládla jistá decentralizace. Centralistický byl naproti tomu duchovní a mocenský monopol církve ve společnosti. Ale církev byla jenom jedním z mnoha feudálů. Pokud ji pojmeme jako jeden subjekt, tak v předhusitských Čechách jí patřila asi třetina veškeré zemědělské půdy, šlo proto o obrovsky mocného feudála s velikým počtem poddaných.

Nicméně vedle církve a relativně nezávisle na ní fungovali světští feudálové včetně panovníka. A církevní majetek byl jednak využíván decentralizovaně, jak jsme si řekli, ale postupně se vyvinul i jeho zvláštní veřejnoprávní charakter: Církev jej měla právo užívat, nejednou se však stávalo, že jej v případě potřeby panovník zabavoval. Nešlo tedy o plné vlastnictví v klasickém právním smyslu. V reálném socialismu monopolní byrokracie formálně-právně nic nevlastnila, ale po právní stránce vykonávala vládu nejprve nad svěřeným majetkem dělnické třídy, poté celé společnosti, tedy nad všelidovým vlastnictvím, nad celým národním majetkem. Reálný výkon vlastnictví v ekonomickém smyslu se zakládal na právní fikci výkonu vlastnických práv pro někoho jiného.

Možná, že by lepším příkladem než středověká římskokatolická církev byly teokratické městské státy ve starém Sumeru a Akkadu, tedy ve starověké Mezopotámii. Tam by asi bylo možno dohledat pyramidální strukturu společnosti, jejíž vrcholová část je tvořena hierarchickou kněžskou vrstvou, centralizovanou kolem místního chrámu a kultu místního boha nebo bohů. Pod ní byly pak servisní vrstvy (správní a soudní aparát, ozbrojené složky), pak vrstva řadových příslušníků městského státu a nejníže pak vrstva bezprávných otroků. Všichni byli poddáni bohovi nebo bohům, uctívaným v chrámu na mohutném zikkuratu uprostřed města.

Takže jisté přibližné podobnosti s některými rysy reálného socialismu tu snad v průběhu dějin byly. V historii ani do budoucna nelze vyloučit různé varianty podobné pyramidálnímu hierarchickému společenskému uspořádání reálnému socialismu. Toto uspořádání tedy není zase až tak jedinečné. Vnímání současníků ovlivňoval zjevný hluboký kontrast mezi uspořádáním soudobého kapitalismu a strukturou rodícího se reálného socialismu. I když – v jistém smyslu - bylo obojí jen různými variacemi na stejné téma: Jak uspořádat moderní průmyslovou společnost.

Závěrem této části krátce shrňme výše uvedené: Podstatou reálného socialismu byla centrální kontrola a ovládání celého oběhu veškerého společenského kapitálu a vytvářeného nadvýrobku, tedy vytvoření jediného celospolečenského supermonopolu udržovaného mocensky, direktivním (mimoekonomickým) tlakem stranicko-státní hierarchicky a centrálně organizované monopolní byrokracie jakožto nové panující třídy zvláštního druhu. Je možno dodat,, že jde o svérázný černý humor dějin, když vzniklo něco úplně jiného, nežli chtěli sami přímí aktéři revolučních událostí, původně tak revolučně sebejistí ve svém údajném porozumění aktuální dějinné nevyhnutelnosti.

Předrevoluční marxistická teorie se po revoluci výrazně obsahově změnila a postupně se proměnila v ryzí ideologii, v ono marxovské „falešné vědomí“, zastřené a falešné, překroucené vnímání reálné skutečnosti a aktuálně probíhajících společenských změn. Měnila se ve vykostěnou oficiální ideologii nikoli dělnické třídy, ale vznikající monopolní byrokracie, jako svérázné nově vzniklé panující třídy. Docela zajímavé konce představ o diktatuře proletariátu jako cestě k osvobození společnosti, místo níž vznikla diktatura byrokracie, jež společnost naopak tvrdě porobila. Lidé míní, dějiny mění ...


Dvojí osud marxismu


Marxismus, čili třídní pohled na dějiny spojený s ekonomickou analýzou kapitalismu druhé poloviny 19. století, se stal nevyhnutelně záhy po revoluci, tedy po ozbrojeném převratu v sídelním městě Ruské říše i v dalších městech koncem roku 1917, ideologií vítězů, tedy bolševické strany a jí vedených aktivistů. Jak se úkoly revoluce od tezí o diktatuře proletariátu pod tíhou reálného hospodářského stavu Ruska odkláněly k industrializaci izolované, zaostalé ekonomiky, tak se z marxismu stávala ryzí ideologie, falešné vědomí, klamavý pohled na realitu a nástroj pro zdůvodňování aktuálních praktických mocenských kroků vládnoucí diktatury. Marxismus se stal již hned po revoluci oficiální ideologií bolševické diktatury a její frazeologickou a doktrinální výzbrojí, aby se tento vývoj dokonal ve 30. letech dvacátého století, a to oficiální stalinskou kodifikací do formy souhrnné ideologie marxismu-leninismu, oficiální ideové výbavy nové třídní moci.

Nevadilo, že Lenin až do konce své aktivní činnosti zdůrazňoval nezbytnost revoluce ve vyspělých zemích evropského Západu. Poté, co tento vývoj nenastal, byla zvolena teorie výstavby socialismu v jedné zemi, a to pod Leninovým jménem a autoritou. Marxismus-leninismus byl politickou propagandou, zejména prostřednictvím vzdělávací soustavy vnucován jako jediná provždy platná a jedině správná soustava idejí, popisu světa i společnosti. Tím se dovršila jeho role falešného vědomí, neživotné dogmatiky, které společnost intuitivně nevěřila a tušila její falešnost. Tak jako často v dějinách, začal proces jejího překonání, kritiky a odvržení této ideologie kritikou zevnitř, prostě marxistickou herezí různého obsahu. Sem patří vznik trockismu (jako teoretického směru, nikoli jako účelové nadávky!) i jiných opozičních myšlenkových směrů kritických k dobovým oficiálním tezím marxismu-leninismu. (12)

To nebylo vůbec nahodilé a ani nemístné, protože marxismus byl vždy silný právě ve své kritické analýze sociální a ekonomické reality soudobé společnosti. Vzít jej jako nástroj kritické analýzy a místo na soudobý kapitalismus jej zaměřit na vzniklý reálný socialismus, to bylo jak představitelné, tak i proveditelné a navíc svým způsobem lákavé a intelektuálně provokující. Kritický a analytický potenciál marxistického rozboru kapitalismu se nikam nevypařil, jen byl dogmaticky zapouzdřen a umrtven v oficiální stalinské kodifikaci marxismu-leninismu, ale stále tu byl potenciálně přítomen. Je ironií dějin, že právě marxistická kritická analýza byla řadou autorů v průběhu existence reálného socialismu s různou důsledností využita ke kritice jeho samotného. Tak byl sám reálný socialismus usvědčován z třídní povahy coby dějinný experiment charakteristický vytvořením jakéhosi krajně centralizovaného státního kapitalismu s jedním jediným univerzálním monopolem, tyčícím se nad celou společností, tuto společnost mimoekonomicky ovládajícím a vnucujícím svou vůli k mimokapitalistické cestě vývoje celé takto znevolněné společnosti.

To, co se zdálo být ryze účelovou apologetickou a vykleštěnou, neškodnou ideologií reálného socialismu, bylo potenciálně použitelné k definitivnímu demaskování samotné podstaty reálného socialismu, tedy jeho dělení na antagonistické třídy – a tudíž nikoli na oficiálně deklarované dělnictvo, družstevní rolnictvo a vrstvu pracující inteligence, jak uváděla reálně-socialistická dogmatika “dovršení” výstavby socialismu. Teprve touto kritickou analýzou bylo možno udělat definitivní tečku za jedním konkrétním experimentem dějin, který skončil neúspěchem, aniž by tak ovšem došlo k pohřbení možných budoucích socializačních nebo samosprávných snah a experimentů. Antikomunisté by rozhodně neměli nad zánikem reálného socialismu jásat předčasně.

Mezitím jsme se totiž dostali s kapitalismem do současného stádia jeho globalistické hyperoligarchizace, což je společenské uspořádání diktatury jednoho procenta (ba někdy dokonce jen pár promile!) neoliberálně panujícího nad celou zbývající společností. V něčem to nikoli náhodou může připomínat i panství monopolní byrokracie, zejména dotažením ekonomické monopolizace ad absurdum, do globální roviny, ale také zde přece existují mocné servisní vrstvy a struktury zajišťujících a prakticky vykonávajících nadvládu onoho jednoho procenta nad světem. Do budoucna je to potenciálně velmi nestabilní uspořádání, jehož přežití bude nevyhnutelně záležet na rozsáhlém použití násilí i jeho hrozby, na sofistikované produkci falešného vědomí k oklamání celých národů, na výrobě dezinformací i dezinterpretací, na rozsáhlém utajování. To může snadno vést k otevřeně fašistickým diktaturám tak násilnickým a vražedným, spočívajícím na tak dokonalých metodách útlaku, ohlupování a manipulace včetně totálního celoplošného špiclování, že budeme možná jednou zejména na pozdní reálný socialismus 80. let dvacátého století s nostalgií a smutkem vzpomínat jako na idylické, fešácké staré časy. Uvidíme, nicméně dobré pochopení povahy a logiky vývoje reálného socialismu dvacátého století nám může v budoucnu dost pomoci při chápání a demaskování možných budoucích společenských pořádků.

(Pokračování)


Poznámky a odkazy:


(11) Nešpor, Zdeněk (ed.), Sociologická encyklopedie, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., autor hesla Eduard Urbánek Zdroj: https://encyklopedie.soc.cas.cz
(12) Zde je nezbytné zmínit alespoň nejdůležitější pokusy o marxistickou analýzu a kritiku reálného socialismu.

Skvělým příkladem je kniha Milovana Djilase (také psán počesku Džilas), „Nová třída“ (aktuálně dosažitelné české vydání: Djilas Milovan, Nová třída, Praha, Academia 2019),. kterou deník The New York Times zařadil mezi deset nejvlivnějších knih 20.století.

Autor byl po mnoho let ortodoxním funkcionářem jugoslávské komunistické strany, během druhé světové války úzce spolupracoval s Titem v boji proti nacistům a v roce 1948 se rozhodujícím způsobem podílel na rozchodu se stalinským SSSR a prosazení národní cesty ke komunismu.

V druhé polovině padesátých let se ale stal důsledným kritikem vlády jedné strany, která v jeho pohledu paralyzuje vývoj společnosti tím, že kritiku objektivních rozporů systému považuje za „subjektivní vinu“ kritiků, za zradu strany. Věřil, že „historie komunistům mnoho odpustí vzhledem k tomu, že k brutálním činům byli často nuceni okolnostmi a potřebou uhájit svou existenci, ale za to, že potlačili každou odlišnou myšlenku (…), jen aby posloužili svým zájmům, za to budou postaveni na pranýř“. Jeho kniha Nová třída vyšla roku 1957 v zahraničí, doma byl vězněn, ale od roku 1966 směl žít volně v Bělehradu, i když publikovat svá díla ve vlasti nemohl. Zemřel v roce 1995 jako rozhodný zastánce demokratického socialismu.

(…) Oligarchii, která realizovala kapitalistickou transformaci státu aplikací koloniálních metod na vlastní národ, nazval Milovan Djilas „nová třída“. Pastí, do níž se moc nové třídy dostává ve všech svých národních podobách, je nedostatek odvahy přetnout bludný kruh mezi legitimním cílem a nelegitimními prostředky. Industrializace zaostalé země je velký cíl, jehož naléhavost ospravedlňuje v nějaké míře i použití brutálních prostředků, platí ale obecně zásada, že jakmile se prostředky nutné k dosažení určitého cíle ukážou jako nelegitimizovatelné, pak se začne jevit jako nelegitimizovatelný i cíl, který je jinými než brutálními prostředky nedosažitelný.

Komunismus jako projekt emancipace od třídního panství předpokládá, že komunistická revoluce násilím zruší staré výrobní poměry, a tím „zruší i podmínky existence třídní společnosti“, tedy „i sebe samu jako panující třídu“ – osvobození proletariátu tak bude osvobozením celého lidstva. Djilas ukazuje, že proletářská revoluce sice vyvlastnila starou „panující třídu“, ale podmínky existence třídní společnosti nezrušila; nastolila panství nové třídy a socialismus zredukovala na apologii její moci.

(…) Djilasovu knihu můžeme shrnout v následujících čtyřech bodech: Zaprvé ve všech komunistických režimech revoluční strana stvořila znárodněním výrobních prostředků, potlačením nezávislého veřejného mínění a monopolem státní moci novou třídu a postupně se sama stala nástrojem obrany jejích mocenských privilegií: socialismus se zredukoval na apologii moci nové třídy.

Zadruhé kolektivní vlastnictví je právní fikce, která maskuje faktické „dispoziční právo“ komunistické nomenklatury. (...) Statky ve veřejném vlastnictví jsou de facto vlastnictvím nové třídy, která rozhoduje o jejich využití a rozděluje prebendy, výhody plynoucí z výhradního dispozičního práva nad nimi. V komunistickém systému je politická moc zárukou největších privilegií, „bezskrupulózní jednici“ jsou v něm proto silně motivováni k boji o moc v atmosféře servility, strachu a závisti.

Zatřetí ekonomiku řízenou novou třídou charakterizuje „plýtvání obludných rozměrů“, především ztráty na lidském kapitálu jsou nevyčíslitelné (například „kolektivizace zemědělství byla zničující válkou proti rolníkům“). I když plánovaná ekonomika je „nejméně produktivní ekonomikou v dějinách lidských společností“, příslušníci nové třídy se jí nemohou vzdát, protože by ztratili svá privilegia. Podmínkou reprodukce komunistické moci je dogmatismus: „Bdělí ochránci společnosti před nepřátelskými názory a úchylkami od správné linie“ potlačí a zmrazí „všechny duchovní podněty v národě“, protože nová třída může přežít, jen když nepřipustí „svobodnou veřejnou diskusi“, která by odhalila třídní podstatu jejího dispozičního práva nad znárodněnými statky.

Začtvrté, v závěru své knihy Djilas předvídá proces ekonomické globalizace, tendenci ke sjednocení světa považuje za nevyhnutelnou. Novou třídu ale strach o její totální moc nutí k izolaci, jejímž důsledkem je zaostávání: „Komunistická forma tzv. socialistického vlastnictví je hlavní překážkou sjednocení světa (…), vláda nové třídy vytváří izolovaný politicko-hospodářský systém.“

(Použity výňatky z textu: Bělohradský Václav, Moc v beztřídní společnosti. Uplynulo šedesát let od vydání Nové třídy Milovana Djilase, Právo, SALON ze dne 9.8. 2017)
Dalším skvělým příkladem je “Otevřený dopis straně”, sepsaný a uveřejněný v roce 1964 svými autory, Jackem Kuroněm a Karolem Modzelewskim. Dopis byl adresován Polské sjednocené dělnické straně. Následují ukázky z této jejich brilantní analýzy, za kterou byli odsouzeni, ale která se stala inspirací pro mnohé levicové kritiky reálného socialismu, a to nejen v Polsku.

“Podle oficiální doktríny žijeme v socialistické zemi. Tato teze je založena na ztotožňování státního vlastnictví výrobních prostředků s vlastnictvím společenským. Aktem znárodnění přešel průmysl, doprava a banky do společenského vlastnictví a výrobní vztahy založené na společenském vlastnictví jsou ex definitione socialistické.

Toto uvažování je zdánlivě marxistické. Ve skutečnosti zde byl do marxistické teorie vpraven prvek, který je jí zcela cizí, tj. formální a právní chápání vlastnictví. Pojem státního vlastnictví může skrývat různé třídní obsahy v závislosti na třídní povaze státu. Státní sektor hospodářství současných kapitalistických států nemá nic společného se společenským vlastnictvím. Je tomu tak nejen proto, že mimo něj existují soukromé kapitalistické společnosti, ale i proto, že dělník státní kapitalistické továrny je úplně zbaven vlastnictví, protože nemá ve státě reálný vliv, a tedy ani kontrolu nad svou prací a jejím produktem. Dějiny znají příklady třídních a antagonistických společností, ve kterých převládalo státní vlastnictví výrobních prostředků (tzv. asijský výrobní způsob).

Státní vlastnictví výrobních prostředků je pouhou formou vlastnictví. Patří těm společenským skupinám, kterým patří stát. V systému znárodněného hospodářství může mít na celkovou podobu ekonomických rozhodnutí (a tedy na disponování výrobními prostředky, na rozdělení a využití produktu) vliv jen ten, kdo se podílí na rozhodnutí státní moci nebo má možnost je ovlivňovat. Politická moc je spojena s mocí nad výrobním procesem a rozdělováním.

Komu patří moc v našem státě? Patří jedné, monopolistické straně — PSDS (Polská sjednocená dělnická strana – pozn. redakce). Všechna podstatná rozhodnutí vznikají nejdříve ve straně a pak teprve v oficiálních orgánech státní moci. Žádné důležité rozhodnutí nemůže být učiněno a realizováno bez schválení stranických orgánů. Nazývá se to vedoucí úloha strany, a protože se monopolistická strana považuje za zástupce dělnické třídy, má její moc zaručovat moc dělnické třídy.

Jestliže ale nechceme hodnotit systém podle toho, co si myslí a jak o sobě mluví jeho vůdcové, musíme se podívat na to, jaké má dělnická třída možnosti vlivu na rozhodnutí státní moci.

Mimo stranu nemá žádné. Vládnoucí strana je totiž monopolistická. Dělnická třída nemá možnost se organizovat v jiných stranách, a tím ani možnost formulovat a propagovat jiné programy a bojovat za realizaci jiných variant rozdělení národního důchodu a jiných politických koncepcí, než jsou programy a koncepce PSDS. Monopol vládnoucí strany na organizování dělníků je střežen celým státním aparátem násilí a donucení: správní orgány, politická policie, prokuratura, soudy a také politické organizace řízené stranou, které v zárodku demaskují pokusy o narušení vedoucí úlohy PSDS.

(…) V našem státě je stranická elita současně i elitou moci. Ona vytváří všechna rozhodnutí státní moci a na vysoké úrovni stranické a státní hierarchie existuje zpravidla kumulace funkcí. Při vykonávání moci ve státě disponuje tato hierarchie souborem zestátněných výrobních prostředků, rozhoduje o objemu akumulace a spotřeby, o investicích, o podílu různých společenských skupin na spotřebě a národním důchodu, tedy o rozdělení a využití celého společenského produktu. Rozhodnutí elity jsou samostatná a nezávislá na jakékoliv kontrole dělnické třídy a ostatních společenských tříd a vrstev. Ani řadoví straníci nemohou tato rozhodnutí ovlivnit. Volby do Sejmu a národních výborů se stávají fikcí za podmínek existence jedné, shora určené volební listiny a při neexistenci skutečných programových rozdílů mezi PSDS a satelitními stranami. Tuto stranicko-státní mocenskou elitu, nezávislou na kontrole společnosti a samostatně rozhodující o souhrnu centrálních hospodářských a politických rozhodnutí s celostátním významem, nazveme centrální politickou byrokracii.

(…)Jestliže jsou řadoví členové strany při případných pokusech uplatnit vliv na rozhodnutí byrokracie dezorientováni, jsou současně organizováni, aby na základě stranické disciplíny vykonávali její příkazy. Kdo se vzepře, je vyloučen, a mimo stranu neexistuje právo se organizovat, a tedy politicky pracovat. Tímto způsobem se strana, která na vrcholu své hierarchie není ničím jiným než organizovanou byrokracií, stává na nižších úrovních nástrojem dezorientace pokusů dělnické třídy o odpor a o vykonávání vlivu na moc. Současně organizuje dělnickou třídu a jiné společenské skupiny tak, aby plnily příkazy byrokracie. Stejnou funkci plní ostatní společenské organizace řízené stranou, včetně odborů. Tato tradiční organizace dělnické ekonomické sebeobrany, řízená jedinou organizovanou politickou silou, tj. stranou, se stala příslušným orgánem byrokracie, neboli politické a hospodářské státní moci. Dělnická třída je zbavena organizace, programu a prostředků sebeobrany.

(Výňatky převzaty z textu “Z Otevřeného dopisu straně, Socialistická solidarita, 3.2. 2015, staženo z: https://solidarita.socsol.cz/2015/teorie/z-otevreneho-dopisu-strane)''




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

53 komentářů :

  1. Výraz třídní boj, je dnes v zglajšaltované novinářské svoloči, naprosto zakázané slovo. Ačkoliv vždy existoval a existuje. Ta věta - Pracující mohou ztratit jen své okovy, je pro ně ta nejhorší noční můra. Pro ně, slouhy slouhů. A děs pro majitele výrobních prostředků a akcí na burzách.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Společenská třída by se měla definovat zásadně a pouze ve vztahu k výrobním prostředkům . Na jedné straně jsou jejich vlastníci, kterým slouží celý buržoazní stát včetně právní nadstavby , soudního a mocenského aparátu a na druhé straně stojí ti, kteří skutečné hodnoty vytváří, od techniků po dělníky !! Miliardáři, vlastníci rozhodujících výrobních kapacit a bankovního kapitálu tvoří pouze promile obyvatelstva a proto dobře zaplatí své lokaje, kterým říkají "střední třída" !! Ovšem, jak si všiml i K. Marx ve své práci Historický materializmus, stávající společenská formace je daná úrovni technologického pokroku, což je vidět i dnes, kdy základní pilíře kapitalizmu jako jsou úroková míra( dnes na nule) a burza cenných papírů, která místo alokace kapitálu slouží jako finanční letadlo !! A jen omezenci nechtějí vidět, že celý kapitalizmus žije jen na dluh !!

      Smazat
    2. Podle poslednich zprav se hleda na "alternativé" nova ideologie,ktera se ma jmenovat ANTINEOMARXISMUS

      Ma zachranit Ameriku pred rozvalem! Vi o tom nekdo neco?

      https://youtu.be/k1RasXw7iko

      Smazat
    3. Podle "NEOMERXISTU" delnici a rolnici zmizeli,

      Tak pro koho je tento "nostalgicky"rozsahly clanek?

      Smazat
    4. Dneska byt mladym je desna drina.Jsme bombardovani!

      Padame mrtvi pod viry a mame byt pochovani do spolecnych hrobu jako hnojivo v nove "Corona diktature!".
      Pokud chceme z gruntu novou ideolgii,ktera už urcite kdesi zacina vznikat, ocividne v duchu naseho minuleho presidenta Havla,ktery chtel pravdu a nestacil novou ideologii pravdy zkonstruoovat jsou nyni ti,kteri pravdu napisi "neomarxisty" znovu honeni jako nadmute kozy a zcenzurovani.

      V clanku se objevuje zminka o tzv socialismu pro zménu "demokratickem"!
      Vsichni vime,ze jsme socialismus vycinkali a jen nestastni komuniste si ho strcili do "programu"aniz by napsali domorodcum,ze je pro neho treba ZNOVU vse znarodnit a hlavne JAK.
      S domorodci a volici odmitaji primo komunikovat a nikdo z nich se tu mezi nami lidovymi komentatory neumi objevit a hlavne tu absenci zdiskutovat a zduvodnit!
      Podobaji se lumikum,kteri houfem bezi za slepym pohlavarem,aby se zritili do propasti odkud uz nikdy nebude navratu.
      Takove mame volit!Dokonce i pan GR TV pise a hlasa PRAVDU

      "NENI KOHO VOLIT"!

      Rovnez se tam nahore nenapsalo,ze kazdy privlastek k slovu "demokracie" znamena ve skutecnosti NASTUP dalsi DIKTATURY.
      Jen si vzpomente

      Lidova demokracie
      liberalni demokracie
      humanitarni demokracie
      corona demokracie

      Jdete s tim do prdele!
      My mladi chceme novou antineomarxistickou ideologii a ne sracky znova vytahnute ze zumpy dejin,ktera vyhubila delniky a rolniky,tak,ze je bohaci topici se v penezich vymenuji za spinu posledniho zrna a vyskrabky,aby nas domorodce nasrali do ruda! !

      No pod mymi komenty se objevuje SMAZAT(pro ostatni to neni videt) no tak mazte, aby se to pero jeste vice naplo,problemy zustanou a budou nereseny stejne jako v minulewm rezimu jen v modrem!

      Smazat
    5. Krtečku, je dobře že jsi ideologicky pokročil vpřed od ideje společnosti voličů (kteří jsou líní jít i k volbám) k nové antiideologii s třídním bojem s proradnými "neomarxisty" ..

      Jak ale udělat z těch líných voličů revolucionáře?, no přece je pořádně nas*at, a to třídní nepřátelé -bohatci topící se v penězích zvládají na výbornou ..

      Už jenom stačí naučit se od soudruhů Lenina a Stalina, jak vést ty nasr voliče, aby si to s těmi hlupáky a s jejich "neomarxistickými" poskoky vyřídili a sami převzali vládu nad svými životy ..

      Smazat
    6. DEVCATA A CHLAPCI,domorodci,volici,odkaz pana Havla je jasny!Pry rekl:

      "Pokud budete drazi obcane neco chtit, musite si to vybojovat a vyridit SAMI!"
      Parlament je znovu plny a preteka, jako kdysi nezodpovednymi kyvaly.
      Ti si odhlasovali paragraf o POLICEJNIM STATU al hamajdy Aspen institutu CSSD,pry Socialni demokracie,která nikdy socialni nebyla a nebude tak ti by se meli jit vycpat i s jejich Leninem a distancovat se od neomarxismu a to vcas!
      CSSD lze uz ve svem nazvu a nejradsi by brzy policejni ozbrojence nasmerovala proti nam jejim volicum!
      Neni divu,ze ten potapejici se vrak opousteji jeji clenove a bylo by hezke,kdyby tam ty kabaty uz vsichni clenove vcas prevratili a zacali se tlacit pod kridla nas obcanu,kteri si nakonec musi i sami sepsat novou ideologii ANTINEOMARXISMU,aby jsme spolecne tu chatru z CSSD dopravili do politickeho nebe jejich zaslouzenych 4,8oo9%!

      Smazat
    7. Krtečku, ta předpona neo znamená, že se historie opakuje. Nepoužívá se u všeho (neosionismus, neoantisemitismus). Kupodivu ani neodemokracie. Ač má to svoji logiku, protože každá doba je jiná. Společné je jen dělení na My a Oni. Pokud se nevrátíme k diskusi o celospolečenských tématech ze kterých vyjde většinová shoda, budou nás vždy politici vodit za nos. My jim máme dávat úkoly k realizaci.

      Současná doba je vhodnější než minulá ke komunikaci všech se všemi.

      Proto je potřeba aby politici, kteří to "myslí vážně", se zasadili o změnu volebního zákona, jedno obvodového, v podstatě plebiscit, kde rozhodneme, kdo nás povede, včetně vrchního vůdce, u nás prezidenta. Ponechal bych stranám jen návrhy kandidátů a kvóty národnostního složení státu podle 10tileté periody při sčítání.

      Prezidentský systém bez žvanilů, ať žvaní za své.
      Každá strana ale musí mít právo kdykoliv bezplatně, na úkor státu požadovat nové volby.

      Kdy a kdo se o to pokusí?

      Smazat
    8. Pane Povolny doufam,ze jste si pustil to video o neomarxismu nahore,

      Kdyby tomu tak bylo,pak by jste zjistil,ze o predponu neo nejde.
      30 let delame my volici stejnou vec,dame si ukrast hlasy, nacisto zdemolovanymi informacemi tisku a TV a ohlupovanim nasich "zastupitelu",kteri ani nevi, kdy a v kterem zakone nam a sobe, si dsouhlasili "Policejni stat" a pokracuji dale tou metodou CHUCPE kyvalu v Prdlamentu,kteri odsouhlasi nesmysly bez jakekoli kontroly tech,kteri je plati tj volicu!.
      Kdovi zda takove podvodnicke volby,kdy PRAVDA NEVITEZI vubec plati!

      K tomu pristupuji jejich poplantane programy, ktere plnit stejne nehodlaji.
      To se deje, opakuji uz 30 let.
      Je nacase pochopit,ze pokud budeme delat dale to same a ocekavat jine vysledky, budeme jako volici jen dale pro smich, jako dotedka.
      Pane Povolny,je vylouceno,aby to narovnala dnesni komanda PL,ktera bude chtit svymi posranymi, pry "programy",kterych si volici ani nevsimaji, dale usurpovat a krast moc nas domorodcu, brzy otroku .
      Od toho je tu diskuse,aby jsme na neco noveho prisli SAMI,tak jak nam to naznacil nas velky president HAWEL!!! Pustte uzdu sve fantasii a zkuste kazdy
      navrhnout svuj bod do naseho spolecneho programu,programu VOLICE a my budeme nasledovat!
      At to zkusi i dalsi diskutujici,od toho je tu internet,kdyz nejsou s praci svych "zastupitelu" spokojeni a brumlaji misto zive diskuse TADY,do piva tak to bude stale na nic.
      Nebojte se "nyc se fam nestane!"
      Prece nechcete,abych ja,Krtecek byl nadale ten skvely narodni hrdina a delal vsechno sam!
      Tak co tlapku na to,(anebo taky ne,moji drazi zubozeni volici)!?

      Smazat
    9. Pane 1846

      Je moc pekne,ze jste rozpoznal jake jsem male zvire.
      Ano byli tady uz jini velikani,prisli s novymi maslenkami na pr.Spolecnost volicu a prijdou urcite s jinym, jeste svezejsim a silnejsim materialem,jen se jich ptat!.
      Čemu se divite,pokud mame neco vymyslet a vyvinout bude VZDY hafo variant.
      Nyni mame na to MONOPOL,polit.subjekty jsou na konci a jak vsude rozsiruje pan GR TV,"neni koho volit"!
      Jen se zeptejte domorodcu na ulici a dejte jim otazku

      PRYNENIKOHOVOLITTAKKOHOBUDETEVOLITVY!?

      Uvidite,ze nejen temer nikdo neodpovi,ale kazdy uprchne.tak silne je to odhaleni PRAVDY!


      Ve svem prispevku mate obrovsky zaber veci najednou,chce to vse delat pstupne.
      Na co by sli volici k volbam,kdyz nemaji zadne zastoupeni,jejich "zastupci se za "30 let udelali totalne nepotrebni a ted uz zblbli natolik,ze to s nimi neni k vydrzeni a padaji nam jako velikan kradousek a poserplina, duo klaunu v predstaveni toho jejich cirkusu Humberto.
      Nejprve se musi zjistit co volici opravdu chteji!
      Prece neni mozne,ze delnici a rolnici pracuji za tretinu platu a spokojene se mrcasi dal,bez jakehokoli cile a ted prijdou o vsecko,podle rozhodnuti skutecne vlady sveta ze dne 29.3.2019!!.

      Dat tem delnikum a rolnikum pracujici a nepracujici inteligenci, aspon provizorni cil kdy

      ONI:

      tj ti ktere volime chteji sve volice zadluzit,obrat o penize a pak pobit viry a pouzit je jako hnojivo.

      MY:

      obcane to nyni vime, ze nas chteji zadluzit,no tak jednoduse odmitneme dluhy zaplatit.
      To se stalo a podarilo Islandu a tamni banksteri sli do basy a prohrali vsechny spekulativni penize.
      Nikdo z tamnich rybaru dluhy, rozpoctene peclive na 50 let NEZAPLATIL a bylo po vtakach!
      No co kdyz by se na pr. i nam to same povede a bude skvele repete?
      To je jen jeden z mnoha navrhu,jen se podivejte pan povolny jich ma hned konkretne nejmin 5,tak se nestydte a do toho ideologu!

      Smazat
    10. Krtečku, možná není koho volit, natož s radostí a s důvěrou, ALE VŽDY JE PROTI KOMU VOLIT! Proti zlu a proti škodné nejškodnější...

      V TOMTO PŘÍSTUPU se pozná občanská odpovědnost a vyspělost voličů, že se obětují jít k volbám a volí z toho co jim partajní sekretariáty a neziskoví vydřiduši umně do kandidátek namíchali, jako Maryša Vávrovi...

      Smazat
    11. Pane 1541

      s vasim prispevkem PLNE sohlasim!
      Ano je zapotrebi jit k volbam,dat se zapsat a zkusit odevzdat neplatny hlas tj PRAZDNOU OBALKU.
      To by predstavovalo pak opravdu pravdu a propagandu GR TV a uvidime jestli se to povede.
      To byse mohlo zkusit v pripade,ze nadale bude trvat dnesni situace kterou popisujete i vy a polit.subjekty si s nami budou pohravat jako si pohrava CHAPLIN s celou zemekouli ve filmu DIKTATOR a budou si bez kontroly dale v Prdlamentu odhajlovavat jeden CHUCPE zakon za druhym...
      Pokud si neosvoji subjekty politiky nas obcansky PROGRAM a nebudou chtit si ho zabudovat do svych pry "programu"pak na co jsou?
      To by se melo pro zacatek pouzit prave k vytvoreni co nejvetsiho poctu NEPLATNCH hlasu.

      Bohuzel,to co se brzy zacne nema cenu probirat,letargie je tak hluboka,ze davy si mysli no nejak bylo a nejak bude.
      Jen malo lidi vi co se na ne chysta.
      Zkusme se zabyvat krok za krokem nejprve vytvorenim naseho programu

      PROGRAMU VOLICU

      no a ten by meli ukradnout(osvojit si) ti co chteji byt zvoleni.
      Pokud se tak nestane pak si taky na ne budeme muset neco vymyslet,no jestli to bude JEN ten antineomarxismus,to se teprve uvidi.

      Smazat
  2. V Československu probíhala pozemková reforma částečně podle vzoru SSSR. Šlechtě byly odňaty šlechtické titulky a následně i největší část půdy za výrazně nižší náhradu , která s pohybovala okolo 1/3 , maximálně 1/2 tržní ceny - tuto cenu platili noví vlastníci
    Šlechta, která byly proti novým vládcům Československa ( bankéři )tak byla pacifikována.

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozemkov%C3%A1_reforma_v_%C4%8Ceskoslovensku

    Pozemková reforma ( odkaz výše) byla odrazovým můstkem následně k znárodňování velkých podniků nad 500 zaměstnanců v roce 1945 ( neb dělníci chtěli to samé co dostali rolníci) to , vedle následně k vítězství komunistů ve volbách a následně k převzetí moci v roce 1948 ( nikoli pučem , ale doplněním vlády po demisi 7 ministrů).

    Pozemková reforma tedy položila základy k 41 let trvající vládě komunistů a dehonestace šlechty za I. republiky přivodila to, že Československo za I: republiky ovládali bankéři ( Preiss, Petschek, atd)- ostatně v současnosti je to s ČR podobné ( dnes ovládají ČR lidé jako Kellner, Bakala, Tykač, Vítek, Babiš) - tedy miliardáři.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 8.52 - Když hledáte politická moudra na "WIKIPEDII", tak se nedivte, že budete mimo proud. Zkuste se zeptat v hospodě bývalého sedláka, který většinou zůstali v družstvu, dělníka a pak se něco dozvíte. Sedlák stejně nechce dělat a najímá si Ukrajince a dělníci nyní jezdí traktory.

      Smazat
  3. Přesně tak třídní boj neustále trvá to co se dnes snaží uskutečnit by byla fašistická diktatura.

    OdpovědětSmazat
  4. zabudol ste dodať, že uvedená pozemková reforma v ČSR sa udiala za Masaryka - komunisti po r. 1948 len likvidovali nenažranosť istej časti kolaborantov,

    OdpovědětSmazat
  5. Vono to baroko bylo jenom pro voko. Vloudila se chybička, místo reálného by se hodilo realitní, ale dnes opravdu už jen reliktní.

    OdpovědětSmazat
  6. Pane Kužvart, nepochybuji o Vaší kvalifikaci a znalostech o kterých zde píšete, ovšem až příliš rozvláčně. Žádný dělník to nebude číst natož nějaký pravičák. Pro nás obyčejné lidi je potřeba psát stručně a srozumitelněji.

    OdpovědětSmazat
  7. Omlouvám se, ale mám pocit, že tady je spousta nesmyslů
    příklad: ztráta na lidském kapitálu..kolektivizace zemědělství/naopak umožnilo racionalizaci../Plánovaná ekonomika je nejméně efektivní/souhlasím ale bylo třeba hledat zdokonalení../ale v dnešní době, by nás existence plán.ekonom. ušetřila destruktivní krize do které se dnes řítíme!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Velmi se mýlíte. Dnes máme "vzdělance" v naprosto nepoužitelných-vymyšlených oborech. Skuteční odborníci ve zdravotnictví, strojírenství a řemeslníci všeho druhu chybějí. Nebýt ukrajinců tak stavebnictví vůbec nefunguje.

      Smazat
  8. popritom málokto vie, že za Stalina mimo štátnych podnikov fungovali aj privátne a aj na báze družstiev - príkladom je družstvo ktoré začínalo s predajom limonád a pred vojnou II. svet. predávalo TV vlastnej konštrukcie - fakt pravda -

    OdpovědětSmazat
  9. Tohle všechno je na h...o. Staré páky už jdou pomalu do šrotu a mladí vzdělanci jsou přesvědčeni že hodnoty vznikají tištěním peněz a na burze. Nazdar bazar. SNB.

    OdpovědětSmazat
  10. Společenské vědy žíjí stále v naivní představě jednosměrné "dialektiky dějin", stále nepochopily Leninovo, .. dva kroky vpřed, krok vzad, .. nebo krok vzad, dva kroky vpřed. ,, teď nás čekají dva kroky vpřed ..

    Zkoumání vývoje a konce reálného socialismu z filosoficko ideologického hlediska je ztráta času a jenom vše zamotává do neskutečné zněti nesmyslů ..
    Vznik "nové třídy" podle Dilase a jeho apologetů a "byrokratického aparátu" podle Trockého a jeho apologetů není nic nového, je to jenom návrat a reinkarnace poražených degenerovaných parazitů na scénu ..
    Pochopení "porážky reálného socialismu" může přinést jenom sociologicko psychologické a psychiatrické zkoumání hlavnich "ideových" protagonistů "vylepšování" Leninského a Stalinského socialismu ..
    Je potřeba ty degeneráty, Chruščova s jeho poskoky, Jelcina a Gorbačova s jeho poskoky, zkoumat tak, jako dnes degenerátští psychouši neustále skoumají a zatracují Hitlera, ale bez jeho poskoků v celé tehdejší Evropě, jejichž jsou potomci ..

    Všechny ty "kroky vzad" jsou důsledkem msty marxismem -leninismem -stalinismem poražených degenerátů, kteří svoji nenávist a mstu přenášeli z dědka, fotra na už zcela zdebilněné synáčky, a k těm debílkům se pořidávali další zblblí hlupáci ..

    Komunisté svým nástupcům odkázali heslo - Lidé bděte ..
    Stalin a Kléma moc dobře věděli, že degenerováné a mstivé a parazitické opičáky mezi lidmi je potřeba zavírat do zoo, a také podle toho jednali ..

    OdpovědětSmazat
  11. Američané odmítají 5G sítě! Evropané taky! Fakta před kterými Euro-byrokraté zavírají oči. https://www.youtube.com/watch?v=cezFOlCzA3E
    Sítě 5G - Nové informace, které v pořadu České televize nezazněly, a které byste měli vědět! https://www.youtube.com/watch?v=EMRZ3u3bbls

    OdpovědětSmazat
  12. Pan Kužvart, možná proto, aby odůvodnil svůj negativní postoj k „reálnému socialismu“ v době jeho existence ignoruje, nebo snad ve svých úvahách i zakrývá evidentní fakta.
    O „reálném socialismu píše: (1) „… je to jakási „generální obchodní společnost“ což je nesmysl, protože obchodní společnost usiluje o maximální zisk a obrat, zatímco „reálnému socialismu“ mohlo jít a šlo o distribuci produkce tak, aby při jejím limitovaném objemu byly co nejrovnoměrněji uspokojovány potřeby, teprve ve druhé řadě zbytná poptávka.
    Přichází s objevem, že (2) „ ...horní patra (řízení) jsou obsazena monopolní byrokracií, tedy příslušníky této specifické nové panující třídy… „, když „panovat“ v češtině znamená dědičné právo rozhodovat ve vlastním zájmu, což „byrokrat“, tedy úředník a zaměstnanec státu, povětšině ceněný méně než dělník, dost dobře nemohl.
    Autor kdesi opsal, že: plánovaná ekonomika je (3) „ ...nejméně produktivní ekonomikou v dějinách lidských společností“ aniž by respektoval fakt, že produktivita je dána nejen organizací výrobního procesu, ale především sériovostí, úrovní technologií výroby, konstrukcí s volbou materiálů …, když zásadně limitujícím prvkem každé z produkcí ČSSR byl zvládnutý, neobyčejně široký sortiment, ale i tím daná malosériovost až kusovost výrob. V zemědělství pak bonita půd a klimatické podmínky včetně míry chemizace, pak a celkem možná míra investic vedle nároků na běžnou spotřebu. Tedy daň za praktickou, mezinárodními poměry vynucenou soběstačnost nevelkého státu. Lze připomenout, že světově srovnatelné produktivity bylo dosahováno v proinvestované uhelné těžbě, energetice, části hutnictví, petrochemie a v případech velkoseriové textilní výroby s vysokou intenzitou práce a směnností.…
    Autor pokračuje, že (4) „… Statky ve veřejném vlastnictví jsou de facto vlastnictvím nové třídy, která rozhoduje o jejich využití a rozděluje prebendy… „ což je tvrzení stejně neadekvátní jako to s oním „panováním“. Stav „vlastnictví“ by znamenal právo státní byrokracie plně využívat výnosy onoho majetku ke své potřebě a to dědičně. To bylo zcela vyloučeno a i ty „prebendy“ nepřesahovaly a nemohly přesahovat, krom sociálního kapitálu, tarify platných mzdových stupnic. Pro nejvyšší funkce tu sice byl SANOPZ a zvláštní zásobování, ty jsou dnes nahrazeny příjmy ve vyšších politických funkcích, vyšší manažerské úrovni a příjmy bohatých i nejbohatších. Tehdejší „prebendy“ jsou dnes směšné!
    Jedním z nepominutelných klenotů autorových tvrzení je i (5): „ ...Družstevníci ... byli tedy příslušníky porobené třídy stejně tak, jako zaměstnanci státního sektoru. Družstevní vlastnictví je stejnou lehce vyvratitelnou politicko-právní fikcí jako všelidové vlastnictví ve státním sektoru.“ Hloupost, zemědělským družstvům zůstával celý zisk, jejich „přidružené výroby“ byli plně v tržním režimu, stát zemědělskou produkci co do druhu nenařizoval, ale pouze doporučoval s tím, že motivace spočívala ve státních výkupních cenách, navíc státní podpora vylučovala bankrot zemědělského družstva.
    Je až nepochopitelné, do jaké míry autor postrádá představu o tom, jak bylo a je možné řídit hospodářství, které znemožňuje bohatnutí jedněch prostřednictvím majetku a tím nejméně relativní chudnutí druhých, aniž by kterákoli část společnosti žila v existenčním stresu, když jsou využívány výhradně vlastních zdroje, tedy bez zadlužování (krom externalit, což je ovšem příznačné pro celou civilizaci) státu a občanů.
    „Reálný socialismus“ naplňoval to nejpodstatnější, výroba se odehrávala k zajištění (rozumných) potřeb společnosti a jednotlivců, ne za účelem dosahování zisků. Rozhodovat o tom co je potřebné víc, co méně a co si ještě nelze dovolit, vše s výhledem pro generace, je těžko možné uvnitř dílčích komunit. I dnes je tvrzeno, že rozhodovat a řídit by měli odborníci. Otázkou zůstává, do jaké míry tomu bylo a mohlo být v zájmu většiny za komunistů a do jaké míry tomu tak může být a skutečně je dnes. Platí, že socialismus to byl jen a jen REÁLNÝ, dokonalý jen tolik, kolik umožnily podmínky, lidský um i charakter a morálka ve společnosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 1:59
      Také mi interpretace pana Kužvarta moc nepasuje do mého poznání a mých zkušeností.
      Zajímala by mě odpověď na otázku, co ho motivuje k takovému zkreslovíní. Jaký z toho může mít prospěch?

      Smazat
    2. 7:03 zdá se mi pravděpodobným, že pan Kužvart předchozí čs. režim z nějakého důvodu nenávidí a svůj postoj racionalizuje hledáním intelektuálně hodnotných argumentů k jeho odsouzení. Má problémy dva, takových skutečně pádných argumentů dost není a sám zvláštním intelektem ani znalostmi nevyniká. Zřejmě se vmanipuloval do pozice ukřivděných a pomoci mu není.

      Smazat
    3. Pane Kuzvarte,clanek zachazi za obzor a tak je tu slovo

      nakonec o tom co asi nam obycejnym lidovym komentatorum vlastne diskuse rika

      Domnivam se,ze i vy byjste dovedl sepsat pravdu o tom,jak obcane volici zde v diskusi hledaji sve polit.subjekty pro realizaci jejich opravdove svobody a prime demokracie, pricemz uz je zde NR existencni jako vzor diskuse,kde sice ta urcita svoboda slova a nova forma Prime demokracie (v diskusi pod clanky NR),je,ale budeme potrebovat VETSINU ve Snemovne k jeji uplne realizaci!
      Vidite tady i prvni hmatatelne vysledky a je to doposud nikym ze stavajicich poli more tech subjektu dostihovano a dostizeno.
      Skoro nikdo neumi

      OTEVRIT NA SVEM STRANICKEM WEBU DISKUZNI RUBRIKY

      a naopak potapejici se vrak CSSD a jeho "policejni stat cenzury" nas chce stahnout s jejich volici do hlubiny a tam budeme rozdrceni!

      Hledame jako obcane volici nyni jen ty polit subjekty ktere pochopi co bude stat obsahem v nasem PROGRAMU VOLICU,ktery by si mohli ONI dokazat vmontovat do svych bobkovych listu, pry dnes prazdnych jejich programu.

      Je tu tedy jasne videt,ze budeme hledat solidaritu a tedy ten druh solidarniho statu,ktery nam toto umozni.

      Chaos, destrukce a zniceni ,aby pote zubozeni ovcane prijmuli uceni strejdy MARKSE,coz obsahuje ten "neomarxksismus" je CHUCPE at si to strci polit. subjekty co ho propaguji do prdele!

      Pokud se od toho svinstva nedistancuji (to s pomoci pana GR TV pisemne a obrazem),tak on nam totiz uz ted narizuje nikoho nevolit,POLECHNEME HO pokud mozno v plnem rozsahu a bude klid!

      O tom pane Kuzvarte napiste,reknete sam, no nebyla by to bitka, pricemz PRAVDA BUDE VITEZIT a mohlo by se to skvele vyjimat i jako prvni clanek programu volicu,jen ho naformulovat!

      Tak bychom si konecne mohli zatancit vsichni starosvetsky tanec BUGI,BUGI!
      o tom by se mohlo diskutovat dal pod dalsimi clanky a to i pod vasimi rozbory,kde chybi navrh VIZE pro celou CR tj Program volicu..


      Smazat
    4. K anonymovi z 30.6. v 1.59 hod.:

      Asi jste nečetl všechna tři dosud publikovaná pokračování, nebo jste nad nimi příliš nepřemýšlel, jsa plně zaujat svými představami. To je ovšem Váš problém, jak vnímáte cizí texty a jiná sdělení.

      Musím se ale ohradit proti tomu, abyste mi dokonce v uvozovkách vkládal do pera něco, co jsem nikdy nenapsal. Nikdy jsem netvrdil, že plánované hospodářství je nejméně produktivní ekonomikou v dějinách. Jde o čirou doktrinální pitomost neoliberálů. Každy novodobý stát plánmuje. Každá velká firma a tím spíše nadnárodní korpodace velmi plánují. Plánované hospodářství může být velice efektivní a funkční. Záleží jen na tom, zda jde o válečné hospodářství nebo byrokratickou diktaturu na jedné straně, nebo zda je plán v pružné rovnováze se samostatnou iniciativou hospodářských subjektů a zda funguje trh v rámci racionálně sestavených a za pochodu zlepšovaných regulací a omezujících pravidel. Tohle ovšem vyladit a optimalizovat není legrace. To je na Nobelovu cenu za ekonomii ...

      S pozdravem


      Petr Kužvart
      p.kuzvart@email.cz

      Smazat
    5. Vážený pane Kužvarte (15:34), máte pravdu, že jste onu větu o nejméně produktivní ekonomice přímo ve svém textu nenapsal. Máte ji ale v odkazech, tak říkajíc souhlasně. Však taky v textu, vůči kterému se ohrazujete, je psáno: „Autor kdesi opsal, že: plánovaná ekonomika je (3) „ ...nejméně produktivní ekonomikou v dějinách lidských společností““ Berte to tak, že v takto probíhající diskuzi je psáno „z ruky“, ne na úrovni odborné práce.
      Jsem rád, že jste důsledně vyargumentoval, že tvrzení o nejméně produktivní plánované ekonomice by nebylo na místě. Na druhé straně je pravdou, že za „reálného socialismu“ až detailně plánovaná ekonomika svazovala zejména racionální iniciativu, což bylo časem sice korigováno, ale pohodlnost i omezené schopnosti mnohých téměř všechny ty možnosti negovaly.
      S pozdravem, anonymní z 1:59

      Smazat
  13. Petr Kužvart se zabývá Marxem, Lenine, Stalinem a Trockým. Nic proti tomu, ale z hlediska současnosti a budoucnosti to jsou "Staré pověsti socialistické."

    Petr Kužvart cituje "skvělý příklad:"

    Dalším skvělým příkladem je “Otevřený dopis straně”, sepsaný a uveřejněný v roce 1964 svými autory, Jackem Kuroněm a Karolem Modzelewskim. Dopis byl adresován Polské sjednocené dělnické straně. Následují ukázky z této jejich brilantní analýzy, za kterou byli odsouzeni, ale která se stala inspirací pro mnohé levicové kritiky reálného socialismu, a to nejen v Polsku.

    "Jestliže ale nechceme hodnotit systém podle toho, co si myslí a jak o sobě mluví jeho vůdcové, musíme se podívat na to, jaké má dělnická třída možnosti vlivu na rozhodnutí státní moci."

    Jenže to jsou kavárenské kecy, zrovna jako fantasmagorie o výloze zelinářova obchodu. Hodily se Západu, který chtěl zlikvidovat socialistické státy.

    Proč Kužvart nenapíše "brilantní" analýzu o tom, jaké jsou možnosti dělnické třídy dnes? Netroufne si, protože by musel napsat, že dělníci jsou v hajzlu s celou slávou, protože jim nová doba přinesla existenční nejstotu, a státu obrovský dluh. Mohl by psát o zákonech, které ztěžují založení odborových organizací, o tom, že obrovská americká firma WalMart raději uzavřela quebecký obchod než by v něm připustila vznik odborové organizace. Mohl by brilantně psát nebo mluvit o paskvilu, zvaném "liberální demokracie," tedy o systému, v němž občan nemá absolutně žádný vliv na výsledek a uspořádání věcí ve vlastní zemi. Není lepší příklad než presidentské volby v USA.

    Jiří Jírovec

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Jírovče,

      se zájmem jsem si v minulosti četl Vaše články na NR, s nemenším zájmem jsem si nyní přečetl Váš čtenářský ohlas na 3. pokračování mého textu o reálném socialismu. Jde o jeden z mála ohlasů, nad kterým se vyplatí opravdu zamyslet. Nejsem si úplně jist, zda je Váš zřejmý a patrně předpojatý negativismus zcela na místě.

      Pokud jde o Vaši radu, abych psal o dnešním postavení dělnické třídy, určitě se o to v budoucnu pokusím, pokud mi k tomu bude dopřán čas. Zatím se snažím získat v tomto směru příslušné prameny a přehled, aby šlo o poučenou analýzu a nikoli o dojmologii.

      Nic Vám nebrání, abyste se o to, co mi doporučujete, pokusil i Vy sám.

      Já nyní zveřejňovanou knihou plním závazek, který jsem měl od studentských let, tj. porozumět reálnému socialismu, ve kterém mi bylo dáno žít přes polovinu života. Nyní mám konečně čas a kapacitu toto své vleklé téma dovršit. Pak se budu zabývat dnešními ději a souvislostmi, jež jsou - jak to v lidských dějinách už bývá - neméně vzrušující.


      Velice Vás zdravím a přeji vše dobré

      Petr Kužvart
      p.kuzvart@email.cz

      Smazat
    2. Petr Kužvart

      Také jsem si dal kdysi závazek přijít na to, jak si "vylejt hlavu" a nebýt z toho dva dny marod. Nějak se nedařilo, neuměl jsem se přinutit abych se do toho pořádně ponořil a z absolutního svého nasazení aby vzešlo řešení. Takto na místě jsem se motal léta až se stalo, že moje opilecká kariéra se stala jen vzpomínkou na mládí.

      Dnes jsem ve zcela jiné situaci, čelím úplně jiným problémům a výzvám. Těmto, dnes aktuálním, věnuji svou energii a popravdě ani kdybych hypoteticky neměl co řešit, nenapadá mě žádný důvod pátrat po tom, jak probíhá metabolismus alkoholu v mém těle. Prostě dnešní moje realita je zcela jiná, dávné podněty zmizely ze zřetele a nahradily je jiné, urgentnější. Přitom ale nejsou nezvladatelné natolik, aby mě donutily upřednostňovat únik k tématům nepalčivým a neaktuálním.

      Smazat
    3. Vazeny pane Kuzvarte,

      porozumet realnemu socialismu a minulosti je vase soukroma vec a ta historie je za nami.
      Uvazte,ze jste se NYNI dostal do kapitalismu bez privlastku,prismycenym na hrbete pana Klause.
      Dost by me zajimalo, proc nechcete pomoci delnikum,rolnikum a vsem domorodcum CR tim,ze zacnete hledat na pr. kam mizi dnes dve tretiny jejich platu a PROC.
      Odpovezte si na otazku.
      Vyplacel drive rezim komunistu ty dve tretiny platu obyvatelum CR?
      Kdyz ano tak jak,kdyz ne tak jak to vlastne bylo?
      Obzvlaste si vam dovolim doporucit,aby jste se zamyslel nad Navrhem Programu Volicu,anebo aspon o nem zkusil zacit vest diskusi.
      Mlaceni prazdne slamy,probirani minulosti,bez navrhu jak z minulosti vychazet a resit budoucnost,to vasemu povidani CHYBI a proto se podoba slepe patrone a zadne nove pusce pravdy.
      Tady se domnivam jste snad schopen rozvinout sve znalosti, nebo se mylim?

      Smazat
    4. Pane Kuzvarte,

      vim,ze od maleho zvirete jako jsem ja nic neprijmete.
      No tak si predstavte,ze jsem lev a zkuste slyset muj rev predstavujici zmizele delniky a rolniky,kteri nyni jsou nahrazovani v ideologii majitelu velkych penez NEOMARXISMU, horami spiny,fasisty a rasisty,aby se poskodila povest naseho lidu a naseho presidenta pravdy, pana Havla Ze zubozene Cechie se ma stat bananova republika,coz pan havel urcite nechtel.
      Nabijme sve pusky pravdy spravnou munici a proto doporucuji vam zkratit vase clanky,dodat jim zivou vodu a zvetsit jejich kadenci a mnozstvi.
      Klidne se pod nimi ptejte co budeme delat dal a je nas tu uz dost dobrych valecniku alternativy,abychom nasadili ten pravy vektor PRAVDY,KTERA ZVITEZI i kdyby to melo za nasledek konstrukce zcela Nove republiky i za cenzury policejniho sektoru , CSSD jako za stareho Rakouska a cisare pana.

      Smazat
  14. 1:59
    absolutní souhlas...perfektně rozepsaná kritika...osobně se domnívám, že tzv.reálný socialismus, kdyby se mu dostalo času a příležitosti k postupnému zdokonalování,.. tak to byl systém perspektivní.
    Kapitalismus v době konjunktury má své výhody ale je tragédií v době krize. Současné problémy by snáz vyřešila plánovaná ekonomika ve všelidovém vlastnictví v kombinaci se zemědělskou soběstačností.

    OdpovědětSmazat
  15. 1:59
    k bodu 4/..je třeba připomenout..citace Trocký: vládnoucí politická nomenklatura čeká na příležitost, se zmocnit fyzicky majetku, kterej doposud ovládá z pozice svých funkcí../volně citováno ze"Zrazené revoluce"..vyšlo před válkou/..a po 89 to tak dopadlo!

    OdpovědětSmazat
  16. 18:16 budu potěšen pokud si kdokoli dá tu práci, vezme seznam nejbohatších i dočasně zbohatlých Čechů (např. Kožený), třeba i Slováků s tím, že každému připíše zda byl členem KSČ, a když, tak v jaké nomeklatuře.
    Pokud by si opravdu chtěl dát práci, mohl by zahrnout i jejich rodiče, celé dílo pak podrobit statistickému zhodnocení s grafickým vyjádřením. Když už ÚSTR tak skvělou možnost, pokud vím, ignoruje. Co se týká SSSR může být citovaná teze Trockého pravdivou.
    Zdravím srdečně

    OdpovědětSmazat
  17. 2:44
    taky by mě taková statistika dnešních zbohatlíků zajímala!..ale co třeba, kdyby se někdo podíval na seznam kamarádů řed. Komerční banky Salcmana. Komu se asi rozdávaly nikdy nezplacené půjčky ? Kdo měl v rámci velké privatizace nejlepší možnost uspět v podnicích, které znal z doby svého nomenklaturního vedení ? ..odpovím: ministři, náměstkové, ředitelé, podnikový právníci,atd. nebo nastrčené jejich rodinky!...NEBO SE MÝLÍM ?

    OdpovědětSmazat
  18. Žil jsem i za totáče, ale socialismus jsem osobně poznal, asi tak jako manželku detektiva Colomba.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 10.19 Pane, označíte-li minulý režimu za totáč, automaticky ze sebe děláte hlupáka. Stejné je to s používáním slova antimarxismus a dalších "nálepek" ..
      Jak si představujete socialismus?, když nepovažujete minulý režim za socialistický?, asi jako "sociální kapitalismus" ....

      Nejste sám, tenhle nesmysl sociálního kapitalismu stále okupuje myšlení většiny "myslitelů" včetně v 90.letech 20.století podvedených obyčejných lidí ...., málokdo si dokáže přiznat, že se nechal napálit ..

      Smazat
  19. 10:19
    a ve kterém státním zařízení?

    OdpovědětSmazat
  20. 10:19 takže vy jste nebydlel, neměl jisté zaměstnání s odměňováním podle celostátně platné mzdové soustavy a oporou v zákoníku práce až jste šéfa mohl cvrkat do nosu, nenakupoval jste podle cen platných ad Aše po Čiernou pri Čope, neměl přístup ke vzdělání zdarma, bezplatný ke zdravotnictví (krom receptu za Kčs 1,-), neměl nárok na levnou týdenní a podobnou jízdenku k cestám do zaměstnání, nezažil jste "závodní" stravování, rekreaci ROH za hubičku, podobně nenákladný přístup k aktivnímu i amatérskému provádění sportu či jiné zájmové činnosti ...? Já to a další, jako dobré mezilidské vztahy, dnes neuvěřitelnou vzájemnou rovnost i obecnou bezpečnost zažil a dokonce uznal za důvod proč klíči nezvonit ...

    OdpovědětSmazat
  21. 1445

    1019 mi pripada,ze se chce zoufale ptat okolo co mame za zrizeni vlastne chtit,kdyz ten socialismus vycinkal a nyni se plahoci za tretinu mzdy jak veverka v kolecku
    Neni v tom sam ,oproti sousedum,kteri valku prohrali a dluzi nam vsem biliony na reparacich a kupuji si za to tluste mercedesy a smeji se nam jak blby ministr zahranici CSSD si vali koule,nic nedela,aby zadal napravu a my dostali dluzne biliony!
    Tak co urcite ceka na aktivitu je,ze budeme muset chte nechte vymyslet v nasem snad planovanem "Programu volicu" co si dame na obed misto nynejsiho klausovskeho kapitalismu bez privlastku,ktery vychazi jak uz vidi vice vlasteneckych valecniku ( nejen tady na NR),ale v cele "alternative" ,ze spiny gangsterismu a bude chtit nase kapsy vykradat dale na plech a mysli si ze NIKDY nepozname jak chutnaji nam patrici bifteky!
    Ti domorodci kteri se nad tim ve vlastnim zajmu nezamysli, budou muset poslouzit brzy virum jako potrava a pohnoji pole jako neboztici!
    Najdeme mozna dalsi vhodne clanky k diskusi,nebot tento je uz za obzorem,ledaze by zdejsi vlastenci,ve vlastnim zajmu, chteli pokracovat a navrhovat vztekle co vlastne chteji dal!

    OdpovědětSmazat
  22. 14:45 Bydlení jsem zdědil po rodičích, stavební družstvo, kde jsem byl členem a dokonce jsem i vinkuloval část ceny, se po několika letech rozpadlo. Roky jsme žili dvě rodiny v 2+1. Přes masivní výstavbu bylo takových rodin víc. Někdo v tom uměl chodit a byt dokázal získat. Ano platové třídy byly, ale dobře víte, že pro protekční, příbuzné, či červenoknížkové se dala kdykoliv kamkoliv komukoliv přidělit vyšší třída a o prémiích vůbec nemluvím. V jednom s vámi souhlasím litr mlíka stál stejně v Aši i v Praze, ale za stejnou cenu chleba v Lenoře byl luxusní. O dostupnosti spotřebního zboží se raději nebavme. Ano zájmové kroužky a
    sport pro děti byly zadarmo, ale pane, vždyť ty naše třetinové platy na to vydělaly, tak bylo z čeho dělat dary.Nebavme se jen o penězích,docela mi vadilo, jak ten režim dělal vše jménem lidu a pro lid. Vždyť i ty volby s jednotnou kandidátkou NF byly legrační. Tenhle režim má taky stejné chyby, ale nezapírá, že jde o prachy. Je to kruté, ale jasné. Nelíbí se mi to taky, ale reinkarnace totáče je blbost. Navíc mám stále stejný názor, že totáč nebyl socializmus. Vždyť i TGM byl sociální demokrat. Navrhuji smír, protože teď bude na prorogramu existenční průšvih s pandemii, bude to běh na dlouhou trať a možná se konečně jako lidstvo poučíme.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. TGM nebyl sociální demokrat, zakládal a střídal strany jako Kalousek, Lidovou -pokrokovou (realistickou), Národní pokrokovou, nakonec Národní demokracii -neplést s Národními socialisty !!

      Smazat
    2. 1826

      domnivam se ze minuly rezim vyplacel i ty zbyvajici dve tretiny platu a nikdo dnes nevi JAK,ale pozor, nemel dostatecne vykonne agitatory,aby to povesil svym volicum na nos a ti je vycinkali!
      Namisto toho ani dnesni KSCM neni schopna sve vlastni propagace.

      ONIODMITAJI PRIMOU DEMOKRACII OTEVRENIM DISKUSE JAKO TADY NA NR!

      A je to tim horsi,ze jim jejich web platime my volici a oni tupe ziraji jak pojedou s CSSD dost pravdepodobne do zapomneni cisla 4,9%!
      Jeji manageri jsou jen ubozi lumici,spechajici v houfu do propasti zapomneni!
      V dnesni dobe zrusit propagacni odd.jako to udelali oni a poslat jejiho vedouciho do kytek(no nebylo o co stat),to je zrada jejich volicu,vcetne delniku a rolniku,kteri jim zmizeli a oni ani nevi KDE!

      Smazat
  23. 18:26
    minulej režim tzv. socialistickej měl chyby ale přesto to bylo to nejlepší v čem kdy žili lidé v zeměpisných š/d tohoto území! Je tragedií, že jsme si vycinkali systém, kterej se nedá zreformovat a dá se jenom chcípnout na ulici!

    OdpovědětSmazat
  24. Pane 2129

    Neztracejte nadeji,kdyby to byla pravda,ze se rezim neda naformovat,tak bychom v "Programu volicu" marne chteli naformulovat jako prvni bod pozadavek

    SOLIDARNIHO STATU

    On totiz v Evrope uz davno existuje pod nazvem SOCIALNI STAT a to je presne to, co bylo umyslne a zamerne vynechano v prvnim clanku nasi Ustavy s cilem,aby jsme se stali bananovou republikou.
    Dusledky, tj, nase vyrabovani a pokracujici rabovani, mohou proto bez prestavky dale pokracovat.
    Chybi zakony k jeho realizaci a nikdo z intelektualu pry nevi co takova stat obnasi,nebot byl u nas "zakazan" a tisk se snazi takovy pozadavek volicu,obcanu zcenzurovat!

    To je dusledek spatne prace PRAVICE ktera tento Socialni stat v zahranici davno vynalezla.
    Ani komunisti ho tvrdohlave nechteji ve svem Programu, coz muze byt domnivam se, jejich hrob nebot pro jejich pozadavek socialismu je treba znarodneni a na to uz jim pochybela sila a ideologie je uz totalne znicena NEOMARXISMEM bohacu, oni sami se chteji vygumovat s pomoci svych neschopnych "manageru" z politiky,asi docista,jak to uz pomalu kazdy vidi!



    OdpovědětSmazat
  25. Takže 18:26, na vás se jaksi nedostalo, že? Netuším, jaké bydlení jste zdědil po rodičích a jestli dokonce nebylo takové to "socialistické". Stavební družstvo, pokud jste byl členem, tedy měl zaplacen členský podíl, se za komunistů "rozpadnout" nemohlo, leda že vůbec nezahájilo činnost! Pak vám musela být vrácena částka, kterou jste platil (což obvykle bylo něco okolo Kčs 5000). Máte v tom bramboračku.
    Samozřejmě, že třeba ten chleba, i když vyráběný přesně podle normy, nemusel být všude stejně chutný. Proč, ptejte se profesionálů. Já měl za nejchutnější chleba z Trenčína. Byl taky jen dle ČSN, kilo za Kčs 2,60 jako všude.
    Vaše tvrzení, že se kdykoli komukoli dala přidělit vyšší platová třída je blábol. Nejdřív jste musel provádět práci v dané třídě a to úspěšně po alespoň tři měsíce. Pak, pokud jste měl odborné vzdělání s odpovídající dobou praxe, stala se tato třída vaší třídou osobní při povinností zaměstnavatele poskytovat vám v této třídě práci! Když ne, rozdíl vám musel být doplácen. Také jste měl kvalifikovaný důvod k rozvázání pracovního poměru bez výpovědní lhůty. V případech, kdy jste neměl pro vyšší kvalifikační třídu prováděné práce dostačující dobu praxe, nemohla se stát vaší třídou osobní, leda jste úspěšně složil kvalifikační zkoušku. Když tohle 18:26 nevíte, máte v tom bramboračku.
    Prémie k základní mzdě byly stanovovány pro kolektivy např. dílen, a v plné výši vypláceny pokud dílna či jinak vymezený kolektiv měl splněny stanovené ukazatele. Mistr mohl, ale málokde, někde ubrat a jinde přidat, což ovšem často vyvolávalo pokřik s ozvou odborářů. Většinou tedy o přerozdělování prémií nešlo. Skutečnou motivační složkou při „dohánění plánu“, nábězích nových výrob, haváriích, vysoké nemocnosti ... byly „mimořádné odměny“. Při jejich rozdělování měli odpovědní vedoucí značně volnou ruku. Když tohle 18:26 nevíte, máte v tom bramboračku.
    Proč to tak dopodrobna vím? V sedmnácti letech jsem byl direktivně, jako vyučenec, „umístěn“ do fabriky v krajském městě, kde jsem předtím nikdy nebyl, tedy tam ani ve fabrice nikoho neznal a naopak. Pracoval jsem za Kčs 620 čistého měsíčně. A vidím, že mí tamější vrstevníci jsou, postupně, na tom líp a já pořád stejně. Začal jsem se starat. Už se vědělo, že umím, poptal jsem se v jiných útvarech, zájem byl a tak jak jsem si vybral. Od té doby měl práci vždy v té nejvyšší kvalifikační třídě s tím, že jsem pravidelně, pro nedostačující dobu praxe, skládal kvalifikační zkoušky. Prosté, že?
    Chcete snad, 18:26 tvrdit, že mistr na dílně, která cokoli zpracovává či vyrábí, může obstát, tedy zajistit onen proces zpracování tovaru do podoby k dalšímu užití bez lidí s patřičnou dovedností? Tu práci mu úspěšně odevzdají rodinní příslušníci, všelijací známí a držitelé rudých knížek? Ne! Nejlépe jen ti, kteří to dobře umí a znají. A ne, že to tak, i když samozřejmě ne ze sta procent, ne tak úplně všude, ne, že by to tak za komunistů nefungovalo. Kdo uměl, rudou knížku k dobře placené práci nepotřeboval. To vím, milý 18:26, to vím naprosto jistě.

    OdpovědětSmazat
  26. 6:50
    výborně!...perfektní informace z pracovního prostředí !
    spousta lidí má v hlavě "bramboračku o době minulé", vařenou dnešní mainstream propagandou.

    OdpovědětSmazat
  27. Panove 6.50 a 9.05

    Podle mého nazoru přichazi pan Krteček s převratnou myšlenkou

    a to vytvořit jakysi hezký seznam programu občanů s občany a jejich zastupiteli třeba i toho SPD, co vlastně ti občane, voliči chtěji,aby jejich zastupci tj polit.strany si daly do svých programu, což 30 let neleži v jejich bramboračce,ohlupovačce.
    Dnes by nam voličum mělo jit ne o boj mezi nami ostrymi myšlenkami,abychom domů odešli spokojeně se brodic po kostky ve vlastni krvi a doma teprve zjistili,že nam KDOSI, velmi mazaný a "vykonný" vykrad kapsy a my hlupaci tomu ještě tleskame a myslime si,že jsme oproti komunismu bohati a svobodni.
    Proto,když se tedy se mame sami o něco starat ,tak proč ne o NAŠE penize.
    Zaujalo mě tajemne tvrzeni pana Krtečka,ktery se ptá kam mizi dvě třetiny našich platů,dokonce "jakoby" tvrdil skrytě,že je snad i komunisti pry vyplaceli,když ano tak jak.
    No tohle je věc co mi vrta davno hlavou,proč sousede,kteři prohrali valku dnes vyplaceji nejmeně 10 eur na hodinu a jejich hospodařstvi drži ješte pohromadě i když tvrdi,že ještě jedna vlna virů a bude z nich sračka, včetně jejich neomarxismu či co to je, za zviře!

    OdpovědětSmazat
  28. 13:14 v přiměřeně rozsáhlém příspěvku není dost dobře možné srozumitelně popsat všechny ty souvislosti, které určují možnou životní (materiální) úroveň té které lidské pospolitosti. Nejsou to pouze peněžní příjmy výdělečně činných, ale i tzv. společenské spotřeba, např. služby zdravotnictví, školství, dostupná kultura (ta v užším slova smyslu), dotovaná veřejná doprava, stav dopravních komunikací, ovšem i obecná bezpečnost, průchod práva..., ale i míra tzv. sociálních jistot, tedy stav, kdy není ohrožena důstojná existence žádného jednotlivce (dostupné zaměstnání, bydlení, zdravotní péče, zajištěné stáří, právní služby...). Podmínkou toho všeho je fungující stát, stát jako pospolitost dostatečně bohatý, tedy materiálně jako celek produktivní, aby všechno to mohlo být za co největších občanských svobod a rozumných pravidel zprostředkováno.
    Otázka schopnosti státem vymezené pospolitost materiálně i tvůrče produkovat na konkurenčně žádoucí úrovni by vyžádala další, pravděpodobně i delší odstavec, který by nutně musel zmínit historické i mezinárodně mocenské, resp. politické souvislosti. S tím ať se hmoždí povolanější. Mohla a měla by k tomu být zajímavá diskuze.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.