Reklama

středa 1. července 2020

Reálný socialismus: Co to bylo a proč ? Díl 1.


Petr Kužvart
1. 7. 2020   e-Republika

...Revoluci provedli nečetní představitelé inteligence spolu s revolučně uvědomělým, radikálním jádrem dělnictva. Šlo o městský převrat, nejprve v sídelním městě Ruského impéria a poté i v Moskvě a jiných větších městech. Převrat uskutečnila krajně radikální, nepočetná ale vojensky organizovaná bolševická strana s podporou skupin nepočetného zradikalizovaného dělnictva...



Úvodem: Proč a jak psát zrovna o tomhle? Úmysly a jejich dobové limity

Od pádu starého režimu, který zde označuji za reálný socialismus (1) , uplynulo již zhruba 30 let. Je to už docela dostatečný časový odstup, aby se o tomto v Evropě již zaniklém společenském uspořádání dalo uvažovat věcně, s nadhledem a kriticky, bez politicko-propagandistického nálepkování a povrchních, paušalizujících soudů i odsudků. Je ovšem pravdou, že jde o téma stále živé. Běžná oficiální, mainstreamová euroatlanticky slouhovská linie jeho odsuzování se vyžívá v jednostranných, schematických odsudcích (byla to „totalita“, nesvoboda, útlak a teror, zločinný systém - a nic jiného se nezmiňuje) a velmi tím mate zejména ty, kteří tu dobu již sami nezažili. Pokud pomineme různé marginální, bájivé a spiklenecké teorie, jež lze souhrnně označit za povrchní a zjednodušující, dezinterpretačně spiklenecké třeštění, pak proti tendenčnímu mainstreamovému nálepkování stojí dnes zejména docela rozšířená nostalgie starších generací, jež zažily brežněvovské dvacetiletí i následnou nadějnou a přitom již závěrečnou fázi gorbačovské pěrestrojky a glasnosti. Marná sláva, byli jsme tenkrát mladí a svět jsme proto vnímali optikou mládí. A dnes máme sklon k nostalgii, idealizaci starých časů, zjednodušování a jednostrannostem. Opusťme ale tyto aktuálně tolik rozšířené dobově omezené přístupy a pokusme se dostat dál po cestě zkoumání, jak to doopravdy bylo a proč to bylo zrovna tak. Co možná věcně, pokud možno nestranně a beze snah o jednoduché a povrchní nálepkování.

Náš pokus bude muset zahrnovat kritickou reflexi tehdejší doby, ale i sebekritickou reflexi vlastních představ a skutků, pokud jsme se dění té doby jakkoli účastnili. Pokus vystopovat a popsat, jak to opravdu bylo a proč, přitom musíme chápat v jeho nevyhnutelné dobové a individuální omezenosti, jakkoli bychom si tolik přáli, abychom se z těchto limitací vymkli a konečně pochopili a sdělili plnou pravdu a nic než pravdu. Realita bude ovšem spíše taková, že v případě úspěchu se posuneme poněkud blíže pravdivému poznání, aniž bychom jej beze zbytku dosáhli. Bude velkým úspěchem, když se nám podaří sdělit menší nepravdu než říkají jiní pojednávající o stejném tématu a tedy říci o věci víc pravdy, než dosud řečeno bylo.

Tento pokus má svůj smysl z mnoha důvodů. Jedním z nich je nepochybně fakt, že máme důvody cítit se povinováni podniknout jej, a to ve vztahu ke všem těm aktérům, kteří byli chodem těchto moderních evropských dějů semleti a zadupáni do bahna, ať už byli na kterékoli straně dobových střetnutí, ať už usilovali o cokoli a věřili tomu či onomu. Proto potřebujeme udržet výrazný nadhled a nenechat se ani ex post vtáhnout do dobových tanečků a uvíznout v tom, že budeme fandit tomu kterému směru, skupině, jednotlivci nebo dobovému doktrinálnímu přístupu.

Pokusme se o poctivé přiblížení k odpovědi na otázku, jak to bylo doopravdy, a k porozumění tomu, proč to probíhalo zrovna takhle a ne jinak. A pamatujme, že dějiny lidské druhové kultury v nejširším smyslu slova (2) nemají morálku, nejsou cestou k jakékoli spravedlnosti, nesměřují nutně k větší svobodě nebo k demokracii, nemají žádný ústřední cíl nebo jednotící ideu, kterou by svým postupem naplňovaly. Ideu, ke které by vytrvale směřovaly nebo se jí přidržovaly svou vlastní niternou, mystickou daností. Tak dějiny možná fungují v hlavách lidí, v jejich představách, ale v reálu nikoliv. Nikdy to tak nefungovalo a ani v dějinách reálného socialismu tomu tak nebylo, jakkoli je dnes módní a svůdná představa, že vše nakonec přese všechny dílčí peripetie směřuje k nastolení „liberální demokracie“ (rozuměj: euroamerických společenských pořádků) všude - a jakmile to nastane, dojde k definitivnímu dovršení dějin. Nikoliv. Také je nutno zdůraznit, že jakýkoli „duch dějin“ je pouhým lidmi dodatečně vytvořeným konstruktem, který ovšem sám jednou stvořen a zveřejněn žije již dále svůj vlastní samostatný život v prostředí lidské kultury, v jejích dalších dějinách, má na ně nevyhnutelně také svůj vliv a více či méně je následně může i spoluvytvářet.

Co tedy jsou vlastně zač dějiny lidské kultury? Je to snad onen marxovský „naturgeschichtlich Prozess“, přírodně-historický proces, nebo dokonce (jak mě kdysi poučil jeden úctyhodný germanista, blahé paměti) přírodně-vědný proces? Pak by ovšem bylo možno je chápat stejně jako jiné přírodní procesy. Tady se nabízí paralela s horotvornými procesy a vulkanickými jevy v geosféře Země – a to přirovnání opravdu není úplně od věci. Pohyby litosférických desek a vrásnění pohoří stejně jako sopečná činnost nám mohou připomínat mnohé události z dějin lidské společnosti. Ale ten příměr je nevyhnutelně nedostatečný a povrchní, jakkoli děje v geosféře mohou dějinný pohyb v něčem připomínat. Dějiny mají totiž také mnohé rysy, jež jsou vlastní i biologické evoluci, pohybu a vývoji biosféry Země. Ale i takové příměry, jakkoli výstižné, přece pokulhávají. Dějiny lidské kultury jsou oproti dříve zmíněnému novou kvalitou vývoje. Tyčí se nad geosférou a její sta miliony a miliardy let probíhající evolucí, ale spočívají i na výsledcích stamilióny let trvajícího vývoje pozemské biosféry a v jejích výsledcích mají dokonce svůj prvopočátek, jako jakási nová kvalita, nová úroveň vývoje. Ve srovnání s předchozím vývojem Země se dějiny lidské kultury ovšem jeví jako chvilkový, prchavý a hodně přechodný vrchol dosavadní evoluce, který dříve či později nejspíš podlehne tendenci k zániku, podlehne entropii. Vývoj lidské kultury v kontextu biosféry, zvláště v několika posledních tisíciletích, připomíná spíše než cokoli jiného rozvoj planetárního kataklyzmatu, jakých již biosféra Země absolvovala vícero, dokonce celou dlouhou řadu. Kataklyzmatu, který trvá na rozdíl od dlouhých epoch vývoje neživé i živé přírody pouhých pár prchavých okamžiků.

Pokusme se pohlížet na dějiny z tohoto zorného úhlu, zbavme se pokud možno dobových představ, mindráků, iluzí a stereotypů. Přitom však mějme na paměti, že ze svých dobových rolí stejně nemůžeme beze zbytku vystoupit a zcela se od nich oprostit, osvobodit se z pout přítomného času a ze zakletí dobových společenských poměrů, představ, omezeností, nedokonalostí a dobově určených neznalostí. Jsme a nemůžeme nebýt dětmi svého času jak v tom velkém a snad i trochu trvalejším, tak i ve všech dobových limitacích, omezenostech, trapných zjednodušování složitých předmětů i procesů, v hlubokých nedorozuměních a přímých omylech, zrovna tak, jako byli všichni naši předchůdci, na jejichž ramenou a kostech nyní stojíme a jejichž odkaz má na nás zcela zásadní dopad.

Přes to všechno se pokusme převyprávět s kritickým odstupem a snahou o objektivitu a střízlivou věcnost příběh reálného socialismu, který výrazně spoluurčoval děje téměř celého dvacátého století. Pokusme se o to s vědomím všech výše naznačených omezení nově, byť vyzbrojeni pouze tou metodologickou výzbrojí, kterou zčásti i sám reálný socialismus naší době odkázal, ať v negativním, nebo pozitivním smyslu.

Nuže tedy: Do toho! 

I. část - Vznik, vývoj, povaha reálného socialismu: Jak to bylo a proč

Vznik a formování sovětské moci v letech 1917 – 1925 (3)

Revoluci provedli nečetní představitelé inteligence spolu s revolučně uvědomělým, radikálním jádrem dělnictva. Šlo o městský převrat, nejprve v sídelním městě Ruského impéria a poté i v Moskvě a jiných větších městech. Převrat uskutečnila krajně radikální, nepočetná ale vojensky organizovaná bolševická strana s podporou skupin nepočetného zradikalizovaného dělnictva. Prakticky převrat v sídelním městě řídil vojenský výbor Petrohradského sovětu. Aby ale revoluce, tedy zprvu vlastně řetěz městských povstání, přežila, musela si získat podporu převážně rolnické armády. Rolníci ovšem chtěli konec války a také požadovali zabavit, rozdělit a poté získat do vlastnictví statkářskou půdu a individuálně ji potom moci obhospodařovat. Jim o žádný socialismus nešlo, chtěli mír a radikální pozemkovou reformu, předznamenávající vznik parcelového rolnictva, soukromých farmářů. Bolševici tomu vydáním dekretu o míru a dekretu o půdě vyhověli. Rolnictvo proto revoluci ve městech zprvu většinově podpořilo, takže se nová moc udržela. Vzápětí však vypukla občanská válka.

Ruská říše byla v roce 1917 jednou z nejzaostalejších evropských zemí. V této situaci dochází v říjnu 1917 ke státnímu převratu v sídelním městě. Následuje téměř dvouletá občanská válka, v níž se rozhodovalo, kdo ovládne území říše. Rudí si museli svou moc v regionech a zejména na venkově vybojovat. V občanské válce v letech 1918 – 1920 „bílým“ armádám pomáhalo čtrnáct intervenčních vojsk, mimo jiné československé legie, expediční jednotky z Británie, Francie, USA, Japonska, Německa, Itálie a Turecka.

Po občanské válce se Rusko nacházelo ve stavu ekonomické katastrofy. Průmyslová výroba dosahovala jedné pětiny předválečné produkce. Počet obyvatel měst poklesl. Od konce roku 1918 do konce roku 1920 zemřelo na epidemie, hladem a zimou devět milionů obyvatel (válka si ve srovnání s tím vyžádala celkem čtyři miliony obětí). Zhroutil se obchod a přecházelo se k naturální směně. Početní stav dělnictva se snížil na 43% původního stavu. Jedni padli v boji, jiní odešli donuceni všeobecným nedostatkem a hladem z měst na venkov. Zaměstnanci továren po občanské válce už nebyli těmi, kdo tvořili jádro revolučního hnutí v roce 1917. Byli to často včerejší rolníci. Kdo z revolučních dělníků přežil, mnohdy už působil jinde: Jako komisař v armádě, řídil úřednické aparáty, dělal politickou práci.

Revoluční moc občanskou válku přežila, nastaly ale radikální změny její vnitřní struktury. Dělníků – bolševiků, kteří se účastnili Únorové revoluce v roce 1917, byla v bolševické straně v roce 1919 již jen desetina všech členů a o další tři roky později již jen čtyřicetina. Bolševická strana během občanské války prodělala zajímavý vývoj. Jednak ztratila do značné míry svou původní sociální základnu, jednak se stala jedinou vládnoucí stranou. A také setrvale a výrazně početně rostla vstupem nových členů.

Revoluci sice provedla bolševická strana záměrně těsně před zahájením druhého všeruského sjezdu sovětů v sídelním městě, ale sovětům pak moc nepředala - v sovětech měli mnohde převahu nebolševické strany. Byla místo toho vytvořena a nadekretována čistě bolševická Rada lidových komisařů. Je pravda, že posléze do ní byli přizváni i leví eseři, ale poté, co vystoupili proti uzavřenému brest-litevskému míru s Německem, byli z rady v polovině roku 1918 vyloučeni a bolševici poté již vládli sami. Dělnická třída během občanské války prošla dezintegrací a výraznou početní redukcí, bolševických kádrů citelně ubylo a - jak již bylo uvedeno – sovětská, tedy bolševická moc prakticky přišla o svou původní sociální základnu. To vše proběhlo do roku 1920. Rolníci získali půdu a další revoluce je přestala zajímat. Začali se proti ní naopak bouřit, vystupovat proti daním a nuceným dodávkám obilí.

Prakticky všichni předrevoluční marxisté viděli blížící se revoluci v Rusku jako revoluci buržoazní, nikoli socialistickou. Lenin i Trockij od počátku zdůrazňovali, že přežití revoluční moci v Rusku bude záviset na vítězství revoluce ve světě. Vítězství socialismu v jedné zemi považovali za nemožné. Zprvu, v letech po konci války, se opravdu zdálo, že revoluce zvítězí i v jiných, zejména rozvinutých evropských zemích. Ale nakonec to dopadlo jinak.

V březnu 1921 vypuklo po sérii dělnických stávek v Petrohradě povstání námořníků v Kronštadtu, významné námořní základně v blízkosti Petrohradu. Mezi požadavky povstalců byly sověty bez bolševiků, skutečná sovětská republika dělníků a rolníků, odstranění svévolné vlády komisařů a obnovení tržních vztahů v zemědělství. Sociální složení kronštadtských námořníků už bylo jiné než o 4 roky dříve, kdy se účastnili říjnového převratu v Petrohradě. Bolševické živly během občanské války nastoupily do prvé linie bojů a mnozí z nich padli. Nahradil je většinou rolnický element. Proto také ten požadavek ohledně tržních vztahů v zemědělství. Vypuknutí povstání ukazovalo na stále větší odlišnost zájmů zbytků revoluční části dělnictva a bolševiků na jedné a rolnictva na druhé straně.

Následovalo sice nekompromisní a krvavé potlačení povstání, ale přesto musel nový, výlučně bolševický režim, rolnictvu ustoupit a v rámci Nové ekonomické politiky (tzv. NEP - vyhlášena Leninem z tribuny 10. sjezdu bolševické strany 15. března 1921 a ukončena byla až v roce 1929) byl dosavadní „válečný komunismus“ (tj. direktivní, mocenské vykořisťování venkova městy a bolševickým režimem) nahrazen rozvojem tržních vztahů v zemědělství, a to vedle státního průmyslového sektoru. Začala i možnost soukromého podnikání v průmyslu a obchodu ve městech. Zároveň byl zachován silný centralistický státní aparát podpírající bolševickou diktaturu, řízený Radou lidových komisařů. V regionech se nová moc opírala o soustavu sovětů a jejich výkonného aparátu. Aby se zachovala funkčnost tohoto státního aparátu, bylo nutno využít staré, předrevoluční státní byrokracie. Už v roce 1920 Lenin mluvil o dělnickém státě, zdeformovaném byrokracií. V roce 1922 se tázal, kdo vede koho: 4.700 odpovědných komunistů spoustu byrokratů nebo naopak? Na konci roku 1922 mluvil Lenin o státním aparátu jako o od carismu vypůjčeném a světem sovětů sotva dotčeném ... buržoazním a carském mechanismu. Poté Lenin těžce onemocněl, jeho aktivní politická činnost skončila a zhruba o rok později umírá.

Mnozí bolševici za NEPu zjistili, že mohou řídit společnost jen po domluvě s maloobchodníky a majetnými rolníky („kulaky“). Museli s nimi do určité míry spolupracovat. Mnohé bolševiky ovlivňovaly spíše přímé a hmatatelné vztahy s maloburžoazním živlem, nežli vágní pouta ke slabé a demoralizované dělnické třídě. Do bolševické strany pronikl vliv staré byrokracie a strana se dostala do izolace od své původní společenské základny. V bolševické straně byla zavedena tuhá disciplína a ačkoli se předpokládalo, že vnitrostranické diskuse budou pokračovat, bylo na desátém sjezdu strany (zrovna v době Kronštadtského povstání) „dočasně“ zakázáno vytváření frakcí. Požadavek vnitřní semknutosti se následně lehce zvrhl v čistky, přejímání byrokratických způsobů vnitrostranické kontroly a řízení. Opoziční síly ve straně si na tyto metody stěžovaly již před tím, v dubnu 1920. Lenin v roce 1922 konstatoval, že „máme byrokracii nejen v sovětských strukturách, ale i v institucích strany“.

Rozklad vnitrostranické demokracie se dá nejlépe doložit na osudu různých opozičních proudů stojících proti stranickému vedení. V letech 1917 a 1918 byla svobodná diskuse uvnitř strany samozřejmostí, stejně jako odpor proti zasahování státní policie Čeky (4) do vnitřních stranických debat a polemik (to porušil až na konci 20. let Stalin, když proti vnitrostranické opozici použil policejní represi). Existovalo právo organizovat se kolem názorových platforem uvnitř strany. Ještě v roce 1921 vydala strana „Program dělnické opozice“ v nákladu 250 000 výtisků a dva členové „dělnické opozice“ byli zvoleni do ústředního výboru. V roce 1923 při vzniku „levé opozice“ bylo stále ještě možné vyjádřit vlastní názor v deníku Pravda, ačkoli na každý článek proti stranickému vedení připadlo dalších deset, podporujících vedení bolševické strany. Opozici ve straně ale postupně ubývalo možností k efektivnímu vystupování. Po desátém sjezdu byla zakázána „dělnická opozice“. V roce 1923 napsala opoziční „Platforma 46“, že „do stále větší míry určuje členství na konferencích a sjezdech hierarchie stranických funkcionářů.“ Dokonce i zastánce vedení strany a šéfredaktor „Pravdy“ Bucharin popsal typické fungování strany jako nedemokratické: „...tajemníci buněk jsou obvykle vybírání okresními výbory a povšimnete si, že okresy se ani nesnaží, aby byli jejich kandidáti těmito buňkami přijati, ale spokojí se s jmenováním toho či onoho soudruha. Jak už bývá pravidlem, hlasování o této záležitosti probíhá podle osvědčeného scénáře. Na schůzi se zeptají, „kdo je proti?“, a protože lidé se víceméně bojí oponovat, vybraný kandidát je hladce zvolen.“

Koncem roku 1925 přešli Zinověv, Kameněv a vdova po Leninovi Krupská do opozice vůči ústředí strany, nyní kontrolovanému Stalinem, od roku 1922 generálním tajemníkem strany a tedy šéfem stranického aparátu. Zinověv stál v čele strany v Leningradě, takže ovládal administrativní aparát tohoto severního hlavního města a několikero vlivných novin. Jako oponenta stranického ústředí jej na XIV. sjezdu strany podporovali všichni leningradští delegáti. Avšak už pár týdnů po porážce Zinověvovy opozice přijímaly – s výjimkou několika set skalních odpůrců – všechny stranické sekce rezoluce pochvalující si Stalinovu politiku. Příčina je nasnadě: Stačilo odvolat představitele leningradského stranického aparátu. Kdo kontroloval stranickou byrokracii, kontroloval stranu. Když byl tou osobou Zinověv, byla opoziční. Když následně Stalin připojil město k celonárodnímu aparátu, kterému vládl, stal se Leningrad rychle přívržencem jeho politiky.

Spuštění procesu byrokratizace sovětů a stranického aparátu bylo usnadněno decimací dělnictva za občanské války. Byrokratizace se však prohlubovala i poté, kdy začal být obnovován průmysl a dělnictvo začalo za NEPu početně sílit. Místo, aby obnova hospodářství dělnickou třídu „dělnického“ státu pozvedla, potlačila ji. Během ekonomické krize roku 1923 nepovažovali ani obhájci oficiální politiky a ani ti, kdo ji ve jménu rozvoje průmyslu zpochybňovali, problémy a zájmy dělníků za nějakou obzvlášť důležitou záležitost. Postavení pracujících v průmyslu neklesalo jen v porovnání s rolníky, jimž bylo třeba činit nezbytné ústupky, ale i ve srovnání s postavením ředitelů a podnikových vedení. „Rudí industrialisté“ začali vystupovat jako privilegovaná skupina s vysokými platy, která uplatňovala systém správy továren jednou osobou s pravomocí přijímat a propouštět podřízené podle vlastní libovůle. Permanentním rysem hospodářství se stala rozšířená nezaměstnanost, jež v letech 1923 – 1924 činila jeden a čtvrt miliónu.

Poznámky autora a odkazy:

(1) Proč označení „reálný socialismus“? Období pádu a zániku reálného socialismu je vymezeno letopočty 1989-1991. Po celou dobu jeho existence od roku 1917 nebyl nazýván jednotně a už vůbec nebyl označován jako „reálný socialismus“. Tento termín je pozdějšího data, užívala jej oficiální propaganda někdy v 70. letech minulého století k odlišení skutečného, existujícího společenského uspořádání v kontrastu k soudobému existujícího kapitalismu, ale i k odlišení od utopického socialismu a také od vědecké či ideologické disciplíny, snažící se rozpracovat původní marxistickou teorii. Šlo o to, odlišit dané společenské uspořádání od různých ideologických nálepek a dalších -ismů s důrazem na jeho reálnou existenci. S tímto vědomím určité nepřesnosti termín užívám pro celé období od roku 1917 do roku 1991.


(2) Používám raději pojem “lidská druhová kultura” místo “civilizace”, protože je to přesnější. Druhová kultura je vše v chování živočichů, především vyšších obratlovců, zejména primátů, co již není určeno a vedeno vrozenými instinkty, ale určeno životní praxí jedinců toho kterého druhu, co je výsledkem inovací na základě zkušenosti a čemu se ostatní jedinci druhu mohou učit cestou následování příkladu, nápodobou – a co se touto cestou dědí v dalších generacích. Řada biologických druhů dosáhla zárodečného stavu vlasní druhové kultury, zejména je to zjevné u primátů, kteří používají různé přírodní předměty jako nástroje k získávání potravy.


“Civilizace” je v doslovném překladu “zobčanštění”, tedy vlastně tento pojem označuje společnost, která je založena na občanském principu plnoprávnosti a osobní svobody jejích příslušníků. To bylo v dosavadních dějinách něco velmi ojedinělého. Splněno to bylo za dlouhá tisíciletí existence a rozvoje lidské druhové kultury pouze výjimečně, typicky v řeckých městských státech a v následující římské kultuře. To byly až do raného novověku jediná taková společenská uspořádání, byť šlo o otrokářské společnosti, což uplatnění občanského principu v reálné praxi hodně omezovalo. Jinak převládaly v předchozích tisíciletích starověké záplavové I bezzáplavové despocie blízkého a středního Východu, různé indiánské kultury, teokratické diktatury, absolutní monarchie nebo stavovské republiky či různé oligarchie a tyranidy.


Proto mi přijde mluvit o lidské druhové kultuře přesnější nežli o civilizaci. A také jde o obecnější pojem. Pod termínem civilizace si lidé většinou automaticky představí hned i státně organizovanou společnost (občanský princip se mimo stát nemůže uplatnit), což byl ovšem poměrně pozdní vynález. Před tím po velmi dlouhou dobu lidé žili v rodových a kmenových strukturách. Přesto již v té době prokazatelně měli vyspělou a postupně stále vyspělejší druhovou kulturu, jak nás poučuje prehistorická archeologie.


Úplně nejpřesnější by asi byl pojem “druhová kultura moderního člověka”, tedy kultura pouze druhu Homo sapiens, protože archaických druhů člověka byla celá řada (Homo erectus, Homo habilis, Homo neanderthalensis a další), všichni to již byli “Homo”, tedy lidé. Ale nám nyní nejde o jejich kulturu, ale právě o tu naši.


(3) Část tohoto textu nazvaná „Vznik a formování sovětské moci v letech 1917 – 1925“,

a následující části „Rozštěpení bolševické strany a vnitrostranická opozice ve 20. letech“ a „Vznik stalinistického systému – klasické fáze reálného socialismu“ jsou sestaveny na podkladu dvou publikací představujících západní, na Sovětech nezávislou a reálný socialismus kriticky reflektující marxistickou tradici druhé poloviny 20. století.

Jde o práce od Harmana Chrise “Rusko: "Jak revoluce ztroskotala" (vydala Socialistická solidarita, 2010, s úvodem Tonyho Cliffa, text C. Harmana poprvé zveřejněn již v roce 1967, Jak T. Cliff, tak i CH. Harman byli vedoucími představiteli Socialistické dělnické strany ve Velké Británii) a Johna Molyneauxe “Skutečná marxistická tradice” (vydala Socialistická solidarita, 2009). Uvedené práce jsou součástí nezávislé marxistické tradice, navazující na silnou stránku klasického marxismu, jíž vždy byla kritická analýza aktuálního společenského uspořádání moderní společnosti, soudobého establishmentu. V základu této tradice je nepochybně Lev Trocký, ale jeho názor, že v SSSR existuje „degenerovaný dělnický stát“ (který je možno zevnitř napravit a obrodit), posléze tento směr překonal a opravil v tom smyslu, že v SSSR jde v podstatě o státní kapitalismus.


Tato nezávislá marxistická tradice byla solidární s pokusem o systémovou změnu na podzim 1956 v Maďarsku a tuto událost v souladu s realitou hodnotila jako lidové povstání proti stalinistickému režimu. Tento ideový proud nebyl tedy zasažen následky zjevné hmotné i ideové závislosti západoevropských komunistických stran na SSSR (šlo o tuhou subordinaci v rámci meziválečné Kominterny, ale i později, od roku 1947 v rámci poválečného Informbyra), nebyl účasten nepodařeného eurokomunistického experimentu v 70. - 80. letech, nebyl ani poplatný rutinní povrchnosti, politickému konformismu a ideologickým banalitám a stereotypům běžné západní sovětologické produkce z doby studené války zabývající se reálným socialismem. Čerpat s kritickým odstupem ze zdrojů nezávislé západní marxistické tradice znamená vyhnout se veškeré druhdy oficiální reálně socialistické ideologii a pavědě, ale znamená to také vyhnout se povrchnosti a konformistickým klišé západních společenských věd z doby studené války a tedy přiblížit se co nejvíce pravdivé výpovědi, jak to skutečně bylo a proč právě tak.


Jako nutný a vítaný korektiv tohoto výkladu mi posloužila kvalitní a faktograficky bohatá publikace Sheily Fitzpatrickové, “Ruská revoluce” (CPress, Brno 2017, čtvrté doplněné a aktualizované vydání). 

(4) ČEKA – Črezvičajnaja komissija, celým názvem „Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí, sabotáží a spekulací“, založený na již v prosinci 1917. Po postupných reorganizacích pak byla označována jako GPU (Glavnoje političeskoje učrežděnije), OGPU (Objediněnnoje glavnoje političeskoje učrežděnije), následně agendu převzal Lidový komisariát vnitřních věcí (NKVD), aby nakonec vznikla KGB (Komitět ZB gosudarstvěnnoj bezopasnosti). Čeka se od počátku činila: „Když … začala občanská válka, stala se Čeka orgánem teroru – masově zatýkala, brala za rukojmí náhodně vybrané osoby v oblastech ovládaných bělogvardějci nebo takové, které podezírala z náklonnosti vůči Bílým, vynášela rozsudky (včetně trestů smrti) ve zkráceném řízení. Ve dvaceti provinciích evropského Ruska bylo podle údajů vedených samotnými bolševiky v roce 1918 a první polovině roku následujícího Čekou zatčeno 87 000 lidí a minimálně 8 389 z toho bez soudu zastřeleno“ (Fitzpatricková, Sheila, Ruská revoluce, CPress, Brno 2017, čtvrté vydání, str. 119).
4


p.kuzvart@email.cz

58 komentářů :

  1. V současnosti už každý ví k vůli čemu to bylo.Autor měl začít v pádem Napoleona do Ruska,pak se připravovala další možnost okupovat Rusko pomocí domácích zaprodanců co bylo provázáno i svět.válkou,to se nezdařilo,jak uvádějí různé prameny,že se připravovala II svět válka a také nedopadla podle přání mocipánů západu,A zase se připravovalo další dějství dostat se na Rusa,proto všechny ty důsledky a děje i v poslední době.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pane Kužvarte negativa jste vypsal celkem beze zbytku, ale "zapomněl jste uvést pozitiva dané tím, že zestátnění fabrik a plánování rozvoje společnosti přineslo takové výsledky, že SSSR dokázal porazit agresi celé Evropy pod vedením Velkoněmecké říše !! S Hitlerem šly takové státy kjako Itálie, Španělsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Finsko, Slovensko a ostatní země vyráběly pro Hitlera včetně Švédska !! Divize SS byly z Norska, Dánska, Holandska, Francie, Ukrajiny- vlasovci !!! Doufám, že si nemyslíte jako buržoazní politruci, že zlodějský, predátorský a válečnický kapitalizmus nebude zákonitě nahrazen socializmem !!

      Smazat
  2. už len táto veta - Převrat uskutečnila krajně radikální, nepočetná ale vojensky organizovaná bolševická strana s podporou skupin nepočetného zradikalizovaného dělnictva.. - diskvalifikuje celé snaženie, je známe, že jadro, úderka, tvorili chazari, nech sa nazývajú hocijako, hovoril to Churchill, a aj veľvyslanec - vtedajší - meno si nespomeniem, USA, bez finančnej pomoci USA a Nemecka by Leninova strana neprežila, a už vôbec nebola vojensky organizovaná, hlavnou myšlienkou bolo ísť domov, to Kerenskij po dohode s VB a USA spustili revolúciu, odovzdal moc Leninovi a pohodlne sa odviezol z Murmanska do VB. Revolúcia nemala za cieľ oslobodenie a socializmus, naopak, podrobenie a rozparcelovanie Ruska - a práve Stalinove krídlo, on, tomu zamedzil. Vyhnaním Trockého a navrátením miliárd ktoré ukradol. V Magyarsku nešlo o nič, len Vatikánom podporovaný kontrarevolučný teror - vešalo sa všade, a šéfom Leningradu nebol Zinovjev - Apfelbaum - v danej dobe, všetci po Leninovej smrti chceli vládnuť, to čo nakoniec urobil Stalin, bola jediná možná alternatíva vhodná pre Rusko, samoderžavie mali všetci v krvi, zameniť ho za - tsss - demokraciu typu USA, bolo nemožné, nikto z obyvateľov by to neprijal, nerozumeli by tomu, preto sa aj tak totálne prepadla výroba potravín, po nástupe moci Stalinovcami začalo Rusko prudko rásť, ročne HDP stúpalo okolo 20%, hej z mizerného základu, takže - dejiny sa opakujú - to čo vtedy bolo naordinované Rusku, potom znova CCCP - vždy viedlo ku katastrofe - komu to prospievalo - takže, žiaden socializmus nikdy nikde nebol ... ale, práve to ale, skúsme si predstaviť, že Lenin a Trockij - Bronstein nedostanú financie na rozbehnutie revolúcie, no, tak Rusko by už neexistovalo ...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 6:40-díky za Váš příspěvek, je v něm víc faktů, než v celém tom díle "neznámého zcela jistě akademického písmáka z české kotliny".

      Smazat
    2. Stoprocentní souhlas. Autor článku, "akademický písmák z české kotliny" nejdříve sáhodlouze filozofuje o ničem a pak spustí ten blábol.

      Smazat
  3. Článek je dlouhý, složitý a jde po známých věcech. K pochopení věci je na bolševické revoluci a následných letech důležité:

    1. Peníze - Sledovat toky peněz a postavení lidí které ty způsobili a řídili. Bez toho není možné vysvětlit jak zaostalá agrární země totálně rozvrácená a vykradená během intervenční a občanské války se stala během tří pětiletek hospodářskou velmocí, která porazila třetí říši disponující zdroji celé Evropy (kromě VB a SSSR).

    2. Vzdělání - Bolševici převzali zemi s asi 70% negramotností a už během předválečných let se stali nejen soběstační, ale světovou špičkou ve výrobě zbraní, a po ní spustili první jadernou elektrárnu a porazili USA v souboji o dosažení vesmíru.

    3. Stalin kontra Chruščov - Kriticky zhodnotit Chruščovův projev na 20. sjezdu. Podívat se na ústavu z roku 1936 kterou Stalin předložil k obecné diskuzi, která mimo jiné zajímavé body oddělovala politickou od výkonné moci.
    Lukeš

    OdpovědětSmazat
  4. Hlavně nebyly v té době byty. Na youtube je i o tom pořas z 80. let. Což mělo setrvačnost i do 90. let. V r. 94 jsem odjela do Prahy, čekala jsem že dostanu byt. Musela jsem ale bydlet s kamarádkou. Bohužel léta běžela a já čekala a čekala až do roku 2007 a byt jsem stále nedostala. Musela jsem se kvůli tomu vrátit do Jihlavy. Tolik k tomu socialismu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 7:35 tak vy jste "nedostala" byt? Dnes si ho můžete, spíš musíte, koupit. Nebo získat darem, od rodičů, od milence ... Navíc nevím, jak váš postesk souvisí s nadepsaným článkem.

      Smazat
    2. Znal jsem mnoho lidí, kteří ač mimopražští, se rozčilovali, že v Praze nemohou od státu dostat byt. Která ekonomika zvládne každému obstarat byt v hlavním městě?
      Ale za socialismu se stavělo tolik bytů, že i v Praze tito mimopražští často byt od státu získali. Někteří z nich z jejich pronájmu mají dodnes slušný přivýdělek.

      Smazat
    3. Co to brebtáte madam 7.35? Socializmus v naší zemi skončil v roce 1989 a byl vystřídán současnou senkrůvnou, z níž už tečou hovna všema směry. Do roku 1989 nebyl v naší zemi ani jediný bezdomovec - byty IV. kategorie a holobyty se přidělovaly i muklům po propuštění z lapáku, aby měli jak znovu nastartovat. Výroba zbohatlických čuňat a proti tomu bezdomovců začala až po roce 1989 - od toho data umrzly v zimě v našich městech stovky bezdomovců, jiní zemřeli hlady. S vaší kamarádkou..... po roce 1990 už jste byla v té "demokratické" senkrůvně - to už socializmus nebyl. Tak sklapněte a podruhé si nejdřív zjistěte fakta, než začnete o něčem brebtat.

      Smazat
  5. Jo řvou strachy a vytahují chyby aby si lidé neuvědomily o co přišly. Zkuste porovnat počátky kapitalizmu a počátky socializmu. Každému uvažujícímu člověku musí být jasné jaký to byl pokrok. Pro parazity ovšem deratizace, zřejmě nedostatečná protože se jich vyrojilo neurekom.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Porovnávám - komouši majetek kradli, kapitalisti si ho navykořisťovali, neb si přivlastnili nadhodnotu, jak učí Marx. Rozdíl? Snad jen v politických popravách původních majitelů a odpůrců.

      Smazat
    2. k 06:40, souhlas s diskutujícím,pokračování a doplnění. Bolševici se všema chybama zachránili Rusko, vytvořili SSSR a silnou armádu. SSSR pozvedli ekonomicky a kulturně na úroveň kdy bylo schopno porazit agresi vedenou nacistickým Německem a s podporou celé Evropy i části zámoří. Zmařili tak plány na rozparcelování Ruska. Dobře tu snahu vyjádřila jistá Olbrightová (toho času podniká v tzv. Kosovu), že není fér aby Rusko mělo takové surovinové zdroje, mělo by se podělit (dobrovolně a nebo mu k tomu pomůžeme...). Např. až někdy do napadení Polska, SSSR obchodoval s Německem (samozřejmě i s USA a dalšími), kdy za potraviny a suroviny nakupoval soustruhy, traktory, lokomotivy... a výrobní technologie. Na jejich základě se povedlo pozvednout výrobu tak, že byli následně schopni válečné výroby v potřebném rozsahu. Také byla připravena mobilizační infrastruktura průmyslu, co se projevilo po napadení v 1941 úspěšnou evakuací tisíců průmyslových podniků na předem naplánovaná místa a udržením výroby. Postulát, že válku vyhrává ten kdo má nejenom chrabrou armádu ale i silnou ekonomiku se nakonec potvrdil. Je toho mnohem více, ale závěr je ten, že bolševici narušili původní plány na rozparcelování Ruska po 1. svv a také zajistili vítězství SSSR v 2. svv. To se nezapomíná a proto ta nenávist, slovy Švejka "zhatili jste nám plány tak tady máte přes držku" a vymažeme vás z historie

      Smazat
    3. Když to shrneme do jedné věty tak:

      "O prachy jde až v první řadě"!

      Smazat
    4. Jo - a když už jsme u toho "kradení" majetku anonyme 8.44 - měl byste svoje kidy taky doplnit faktem, že obrovskou spoustu živnostníků nový režim zachránil, když jim stát vyvlastnil živnosti - zadlužené! Ano, spousta jich byla zadlužených, a stát je oddlužil a ještě je v jejich firmách nechal pracovat jako ředitele a vedoucí. Celá řada zadlužených "továrníků" si prohnala hlavu kulí - víme? Byla totiž krize - víme? Statisíce nezaměstnaných, nic se nevyrábělo a hlavně nekupovalo - nebyly peníze! Přečtěte si Remarqua - psal jak to bylo v Německu - muselo to být šílené!!! Staří manželé se spolu oběsili ve skříni, protože měli hlad. Výplata se vyplácela třikrát denně a hned se muselo jít nakoupit - ráno stál rohlík 4 marky, v poledne 12 marek a večer dvacet marek - například! U nás to bylo stejné - lidi chcípali hlady. To až "komunisti" zavedli přídělový systém, aby každý měl alespoň trochu toho žrádla, vyvlastnili zadlužené firmy, začal je provozovat "stát" a lidem dali práci - tak se postupně z toho srabu společnost vyhrabala až k zlatým šedesátým, než začali milovníci rodokapsů zase krafat a žvanit - národ se oklepal, dorostla mladá havěť a na všechno se zapomnělo! A dnes si s tím kdekdo vyplachuje hubu, ale jak to bylo skutečně, si nepřečtete nikde, musíte za pamětníkama. Asi tak.

      Smazat
    5. 9:25
      Tak aby bylo jasno, asi jste použil uměleckou licenci. Protože všichni ti kluci, co bojovali až do Berlína nebyli bolševici, ani komunisti, ti byli od politruků výš. Jinak bolševici, zrovna díky Leninovu Dekretu o miru, darovali Prusku kus Běloruska a Ukrajiny. Úspěchem bylo akorát vítězství nad bělogvardějci. Hospodářsky taky nic moc, proto povolili soukromou ekonomiku plánem NEP.
      Snažím se uvádět plky do reality, protože zrovna tak si o nás narozených za Husáka můžete myslet, že jsme byli všichni komunisti.

      Smazat
    6. 19:18 máte to popletené, německou Výmarskou republiku, období Velké hospodářské krize, znárodnění "klíčového průmyslu" a "znárodňování po "Únorovém vítězství pracujícího lidu". Projděte si to.

      Smazat
    7. Pro 20:43, opozděný dodatek. Ten NEP byl snad někdy za Lenina, s nástupem Stalina se NEP tak něak ukončil (NEPáky by jste nejspíše potkali v GULAGU) a přesto se dosahovalo 20% nárustu výroby, bylo to období Stalina kde se rozhodlo a ne žádný NEP. Byly to gigantické nákupy výrobních prostředků za obrovskou cenu (potraviny, které požadoval západ místo nabízeného zlata...), soustruhy, traktory, lokomotivy, technologie a pod a to mohl být jenom stát, socialistický stát!, ne nějaký NEPák. Zkuste si to zjistit chronologicky, i když NEP také přispěl k růstu, ale těžiště bylo jinde

      Smazat
  6. Článek zajímavý. Nicméně diskuse je opět jen kvikotem zkrachovalých bolševiků nad kolapsem jejich násilím a sovětskými tanky uměle udržované, zadrátované totality.

    Tito lidé ani po třetině století nic nepochopili. Dodnes si myslí, že ta doba byla pro 90% lidí úžasná a že jim ji násilím někdo zvenčí nebo malá skupinka zevnitř, ukradl.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 8:56
      Jestli se ti zamlouvá taková debilokracie ala USSA utíkej a nech se zmlátit a podříznout nějakým černým bezmozkem... demokraticky ovšem 👍

      Smazat
    2. 08:56,kdyby ti bolševici byli zkrachovaní tak by nebyla taková nenávist. To, že s nimi podobní Vám neustále "bojují", hlavně ústy, značí že neustále budí strach. Inu tak. Je ovšem potřeba odlišovat bolševika a tzv. bolševika, který dnes bojuje za něco a neví co. Ti skuteční měli sen, jako Martin Luther King "I have a dream". Tak to je a můžete také kvičet a urážet. Historii nezměníte, bohužel bolševici téměř vymřeli a zrádci pak prodali to, co oni vytvořili a sen prozatím zašlapali. Není ale všem dnům konec
      "C'est la lutte finale
      Groupons-nous, et demain,
      L'Internationale,
      Sera le genre humain" - francouzský refrén internacionály, pokud jste se ve škole učil jazykům

      Smazat
    3. Přečti si YT M&P 498!

      Smazat
    4. 8:56 vy jste to dílko páně Kužvarta snad ani nečetl. Pojem reálný socializmus vzniknul a byl zaveden někdy v šedesátých letech, kdy také byla Československá republika přezvána na "socialistickou" (snad proto, že převládly "socialistické" ... vztahy). Co onen mocensko společenský mechanizmus, jak je školometsky ve své ranné části panem Kužvartem popsán přinesl, dal nebo vzal lidu (socialistického) Československa, to jsem v diskutovaném elaborátu nenašel. I když to jeho nadpis tak nějak slibuje. Nejsem akademikem, možná proto jsem nepochopil.

      Smazat
    5. ta doba socialismu - Budování státu 3.0 - nebyla pro 90% lidí úžasná, ale byla pro ně dobrá.

      /a to stačí.

      Smazat
  7. Jo jasně prý hrstka bolševiků celý národ měl carismu plné zuby. A liberální rádoby demokracii nikdy jen rasistický korporátní fašismus.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Píšeš nesrozumitelně. Učiň druhý pokus a nezapomeň na interpunkci.

      Smazat
    2. 9:48 Víš co běž si kontrolovat psaní svým dětem a na moje psaní nereaguj když „nevíš" co jsem napsal.

      Smazat
    3. 9:44
      Fantom kyberprostoru jak brutopýr webu ae, udělal šlaky už s deseti? S vyhozenou edicí pomateného sazeče v tiskárně vyhozené edice slabikáře prodaného mu ve slevě ze smeťáku tržníky a jeho religiózním fanatismem své bible naprosto ignorující sdělení se svými svatými invektivami. *** Nepsal jsem ten příspěvek jako desítka? určitě víc i zástupně jinak napadených bossingostalkingovým deviantem od něj napadených. :-))) .lak

      youtube.com/watch?v=xqTBlft8gQA

      Smazat
    4. 12:33 co si pícháš za matroš?

      Smazat
    5. 12:33 A jinak dobrý jo prášky doufám zabírají proč píšeš v šifrách a tu muziku si nech pro sebe :-)))

      Smazat
  8. V poznámce (1), si autor celkem dobře vysvětluje pojem „reálný socialismus“, jako něco, co vzniknulo v 70. letech, ale potom se zcela nepochopitelně rozhoduje, vztáhnout to na celé období od roku 1917.
    Domnívám se, že pojem „reálný socialismus“ vzniknul jako terminus technicus, po obsazení ČSSR vojsky varšavské smlouvy (kromě Rumunska). Považuji to za husákovinu, která dělila zrno od plev, tedy kované komunisty, od tzv. pomýlených. Pomýlení komunisté, se nejspíš teoreticky odvolávali na nesocialistický ráz „bratrské pomoci“, takže pojem reálný socialismus zadefinoval socialismus nějak pružněji, aby na něj šlo navléct existující totalitu. Nebyl jsem komunista, mám to pouze odžité. Těch školení, si každý prošel mraky. P.K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. P.K. 10:34, já si těch školení až takové mraky neužil. Nejspíš proto, že jsem nebyl ani taková ta snaživka, ani nomenklaturní kádr. Prozraďte mi, jak jste k těm "mrakům" školení přišel?

      Smazat
    2. Anonymní1. července 2020 16:03
      Dlouhá léta jsem studoval při zaměstnání (měl jsem zablokované denní studium a střídavé problémy při studiu při zaměstnání) a ve všech ročnících střední i vysoké školy (technického směru) byl předmět marxismus-leninismus. Možná ne ve všech, ale určitě v mnoha. Potom také na pracovišti bývala politická školení. Buď jsme si to museli vyslechnout natvrdo, nebo jindy stačilo podepsat papír, že jsme si to přečetli. Stále jsem byl občan druhé kategorie, žádný nomenklaturní kádr. P.K.

      Smazat
    3. P.K. 0.27 Stačilo napsat, že jste byl za Gádžu/Góje i za minulého režimu...

      Smazat
  9. OSN: Maďarsko musí zrušit svůj nový azylový zákon

    http://svobodnenoviny.eu/osn-madarsko-musi-zrusit-svuj-novy-azylovy-zakon/

    OdpovědětSmazat
  10. Ideologie a zriadenia bokom,určujúce je kto na tom všetkom zarobil najviac

    OdpovědětSmazat
  11. Ideologie a zriadenia bokom,určujúce je kto na tom všetkom zarobil najviac

    OdpovědětSmazat
  12. V poznámce (2), souhlasím s autorovým pohledem na druhovou kulturu. Bylo to vypozorováno biology u zvířat i ptáků. Jedná se např. o specifický způsob lovu, nebo vytváření hnízd, atd. Stejné druhy zvířat, žijící izolovaně, se historicky naučily vypořádávat se stejnými problémy, mírně odlišně. Nejspíš to je přirozené, pro všechny formy života. Neboť život, to je inteligence, tedy nápodoba i originalita, tvůrčí přístup k řešení problémů.
    Ale už není jasné, kdy se začíná jednat o civilizaci. Autor pro jistotu, tento termín zavrhnul. Ale to je dosti zajímavý problém, kdy můžeme nějaké uspořádání, nazvat civilizací. Domnívám se, že civilizace je takové uspořádání, které je schopné překonávat konkurenci v okolí a šířit se.
    Nemá-li se kam dále šířit, nebo nemá-li schopnost se dále šířit, začíná úpadek té civilizace, i když nemá žádného přemožitele. Ten přemožitel se dostaví časem, až obr zeslábne. Bude to konkurenční civilizace, která našla způsob, ke svému dalšímu šíření.
    Další zajímavé téma, by bylo přirovnání k současnému stavu světa. P.K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tentokrát, od Vás P.K. 11:27, příjemné překvapení. Morálkou se nekonkuruje, že?

      Smazat
    2. Anonymní1. července 2020 16:22
      Nevím, jestli jste neplivnul na Vatikán. Přeci morálkou, se šířila křesťanská civilizace. P.K.

      Smazat
  13. Pro 8:56 Kto to nezažil, neuverí.
    https://www.email.cz/download/k/HhV_66bFaMm19fk9MwAYjM3iKgkX8bWaV5fbXckymIEOXu3YwusDjqjfcmG0a37t8feKeeQ/10000000_637852120123262_5813804938890838016_n.mp4

    OdpovědětSmazat
  14. 8:56 srovnejte si to v hlavě a přestaňte sledovat MÉDIA...
    AMERICKÝ DIPLOMAT O NÁS PROHLÁSIL !!!!
    Dobrá charakteristika - bohužel však pro nás je to pravda... Jeden americký diplomat o nás prohlásil : Máme vás dobře zanalyzované. Vypadáte dobře, jste výborní technici, sportovci, máte krásné ženy, měli jste jeden z nejlepších průmyslů na světě. Z 3500 oborů jste jich provozovali 1800, to neměl nikdo .Od výroby knoflíků, skla, porcelánu, piva, zbraní až po jaderné elektrárny. Máte nádhernou zemi, ale máte jeden velký průšvih. Jste všichni proti všem. Nejste schopni se na ničem domluvit,nemáte disciplínu. Vy se sjednotíte jednou za dvacet let, když vám sem přijedou cizí tanky nebo vyhrajete olympiádu v hokeji. Co se vám však za posledních 30 let podařilo, to se nepodařilo ani minulému režimu. Úplně vynulovat úspěchy, kterých jste v minulosti dosáhli.Dnes jste pouze skladem a montovnou Evropy.!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S tím se dá dělat jediné - vyhostit ho. P.K.

      Smazat
    2. Bodejť by to nevěděl, když nás jeho lidi cíleně rozkládali a ponoukali. Zapomněl určitě skromně dodat, že nám k tomu "dodali" Havla a podobnou chamraď. A pustili sem znova fricky.

      Smazat
    3. 12:20 bohužel americký diplomat má pravdu.Měla by to číst "kavárna".Třeba by jim to také došlo,když to říkal americký soudruh.

      Smazat
  15. Zkoumání historie reálného socialismu 20. století je velice potřebné a úvod serie článků správně popisuje roztříštěnost pohledů různých badatelů na toto téma..

    Do první části textu týkajícího se vývoje v letech 1917-25 je zahrnut pohled na význam NEPu, který je potřeba důkladněji prostudovat a pochopit význam tohoto "strategického manévru" pravověrných bolševiků ..

    Tvrzení, že NEP byla nutnost je jenom zdání, podrobnějším studiem lze dojít k závěru že to byl geniální manévr strategů Lenina a Stalina ..
    Nechali jenom volný průběh umu opozice, aby se předvedla ...
    Bylo dáno volné pole působnosti na venkově velkostatkářům -kulakům a ve městech nepmanům -šmelinářům, kteří dali lidem poznání, že "kapitalismus" pro Rusko není to pravé, co by si lidé přáli ..
    Po tomto poznání lidí to měl Stalin jednodušší s cestou k socialismu ..

    Pro pochopení úspěchu počátku lidového budování Sovětského Ruska je nejdůležitější prozkoumání demokratického systému sovětů, to nebyla žádná totalita ale skutečná demokracie lidových rad -sovětů, s jmenováním osvědčených a prověřených zástupců odspoda (i případné odvolávání) z úrovně nejnižších sovětů a postupně po nejvyšší sovět ..
    Západní a naše klasická zastupitelská parlamentní demokracie je proti tomu demokratická fraška s volením lidem téměř neznámých mediálně vytvořených panáků a loutek na nejvyšší parlamentví úroveň ..




    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O období NEPu Ilf, Petrov, "Zlaté tele" (1966). Oba autoři, satirici, padli za 2 WW jako vojáci trestního praporu.

      Smazat
  16. pro 12:20, ti američtí diplomaté dokážou uhodit hlavičku po hřebíčkovi. Jenom že to si asi říkají jenom sami mezi seebou a veřejně tvrdí pravý opak jak přímo nebo přes své loutky. Celá ta kritika doby před 89. není výlučně z hlav českých, je nejspíše řízena, včetně jejího načasování a intenzity. Z poslední doby mám pocit, že jsem takový rozsah nenávisti mezi lidmi nezažil a to jsem jak říká básník "viděl v ulicích ruské tanky (a maďarské džípy) v 68", přežil dobu tzv. normalizace, zložil rodinu a vychoval děti ale tohle jsem nezažil. Takhle si představuji dobu 50. let a nejen na Východě, ale včetně McCartizmusu, tj. Západ si ničím nezavdal, včetně represí a poprav (Rosembergovi, jestli předali tajemství atomové bomby, tak tím zabránili jaderné válce). Takhle asi žili mí rodiče, kteří v té době založili rodinu. Ať je jim země Slovenská lehká

    OdpovědětSmazat
  17. nevím kolik procent byla nezaměstnanost jeden a čtvrt milionu lidí v tak ohromné zemi jistě ne kolem deseti procent jako se pohybovala u nás po převratu

    OdpovědětSmazat
  18. Nic ve zlém přátelé, ale je sice pěkné kolik času věnujeme různým analyzám nedávné minulosti, ale zatím si pravě teď zadělávame na další průsery. Bylo by dobré vědět,že v OKD se velmi laksně zachovali k hygieně a když propukla nákaza mezi horníky tak nedošlo ihned k uzavření když už situace nebyla ututlatelna, tak ty co vypadali zdravě přesunuli na další šachtu! Prostě "vzorové" řešení testů i karantény. Další rošťárnu je povolená těžba písku ve vzácné lokalitě s 5.tou největší zásobou vzácné spodní vody u Ostroha, kterou tím zlikvidují. Tak na co si tu hrajem? Budou volby tak se trochu snažme vrchnosti dát najevo, že nejsme volové. Odovednosti nesou premiér a ministři, jejich strany si dosaďtě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 22:16 nejsou náhodou v první i druhém případu na řadě místní orgány státu a samosprávy završené úrovní kraje? Když vy hned politické hnutí ANO, proč už ne zrovna Putin?

      Smazat
    2. Místní orgány jsou svázány zákony a ministerskými výnosy, které sice mohou připokmínkovat, ale neovlivní jejich znění ani jejich platnost. Zrovna tak,jako každÿ občan je jejich povinností tyto zákony dodržovat. Místní orgán má odpovědnost jinou, než obě sněmovny a vláda.
      Putina jste tam uvedl jen žertem, že jo ?

      Smazat
  19. k obhajobě nereálného socialismu, ať třeba zvaného státním kapitalismem, a k jeho úspěchu - než byl rozvrácen Pány peněz - stačí konstatovat jediné:

    Byl nastolen sociální smír, byť nuceně, "nedemokraticky".

    OdpovědětSmazat
  20. Nerad bych autorovi křivdil, když teprve opublikoval svůj první díl té analýzy, ale.
    Zatím se mi jeho hodnocení zdá hodně povrchní.
    Je to asi hodně ovlivňováno tím, že zhodnocení tak složitého společenského úkazu, jakým byla etapa začátků budování socialismu v sovět. Rusku, později v SSSR (jeho příčin, idejí a ideálů, hybných sil a historického kontexu ..) podává na několika stránkách.
    Taková analýza by měla být výsledkem ne jednotlivce, ale celého interdisciplinárního kolektivu lidí formátu R. Richty či M. Valacha a M. Ransdorfa. Nejlépe mezinárodního.
    A nikoliv se jen opírat o názory několika US autorů.

    OdpovědětSmazat
  21. 16:29, pan Kužvart se zajisté pokusí prokázat, že demokracie a sociální spravedlnosti lze dosáhnout a takové poměry udržet "demokratickými" postupy. Tedy, že "bolševická" řešení nejsou přijatelnou cestou. Jeho odpor k systémové změně tak, jak byla realizována v Rusku a po 2. WW i ve státech východní Evropy ho k takovému zdůvodňování nutí. Logicky neuspěje.
    Po dobrém dosáhnout systémové změny nejde, při nedostatečné "hustotě intelektu" a málo vyspělé morálce jen těžko, při odporu hospodářsky i politicky silného, dost konsolidovaného protivníka trvale už vůbec ne. Ostatně, existují dávné postuláty o subjektivních a objektivních podmínkách (socialistické) revoluce i o tom, že nevčasná revoluce je krokem zpět.
    Na to, aby pan Kužvart analýzou onoho grandiózního pokusu o nové, smysluplnější uspořádání společnosti přispěl k rozpoznání současných trendů a společensky racionálních východisek, na to pan Kužvart, se svým zamrzlým "sociáldemokratismem", na to pan Kužvart, bohužel, zdaleka nemá. On se s tím nevypořádal třeba svým „Novým čtením Marxe“ ani s nadhledem pracující Míla Ransdorf v žádném z pokračování.

    OdpovědětSmazat
  22. Nezlobte se, ale poznal jsem obé a je to totéž. Než ten systém propukne naplno, je obalen líbeznou ideologií, která se dobře poslouchá. Ale až se ujme vládnutí, tak se projeví obvyklým efektem. Vykope od kormidla staré elity a následných 30 let na ni svede všechny neúspěchy. Na obyčlidi zvysoka kaká, stejně jako předchozí elita. Toto perpetum funguje dokud uvnitř elity nevznikne závistivá opozice, která postupně sílí. Pak potřebuje-li k převratu lid, tak si ty slepice povolá do ulic s hesly "demise" a je vymalováno. Lid je spokojen, demokracie opět vitězí a jde se domů.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.