Reklama

neděle 30. srpna 2020

40. výročí uzavření Gdaňských dohod ze 30. srpna 1980

Petr Kužvart

30. 8. 2020  vyšlo v e-republika, zasláno autorem
V dějinách reálného socialismu se přece jen čas od času vyskytly případy obdivuhodného lidového vzepětí proti panství stranicko-státní monopolní byrokracie. Polsko je klasickým příkladem.
Polsko je bezesporu zajímavý soused. Pokud se omezíme pouze na období od poloviny 40. let minulého století, vyplyne nám řetěz povstání a stávek, jež se opakují jako jakýsi dějinný příboj vždy po několika letech – a všechny směřují proti reálnému socialismu.

Prvé velké povstání proběhlo v Poznani v červnu 1956. Jádrem protestujících byly davy zaměstnanců velkého strojírenského závodu Cegielski (Zakłady imeni Cegeilskiego). Demonstrace přerostly v povstání, jež po několika dnech rozdrtily tanky T34 polského vojska. Vrchní velení nad mohutnou operací měl tehdy maršál Rokossovskij, hrdina Velké vlastenecké války, kterého Sověti lidovému Polsku poskytli do funkce polského ministra obrany. Povstalci se nedali lacino. Asi 10 % zasahujících tanků zneškodnili nebo ovládli. Následovalo zatýkání a procesy s povstalci, ale na podzim skončil v Polsku tvrdě stalinistický režim a začalo gomułkovské tání. Zatčení byli propuštěni.

Následně vrcholí v březnu 1968 studentské protesty a protirežimní demonstrace. Podhoubím protestů mládeže byla nepochybně narůstající nespokojenost a zklamání z politiky vůdce Polské sjednocené dělnické strany (PZPR – Polska Zjednoczona partija Robotnicza) od podzimu 1956, prvního tajemníka Władysława Gomułky, který začal velmi rychle upouštět od změn a reforem. Protestující požadovali především ukončení represí, návrat svobody a odmítnutí propagandistických lží. Šlo o jasný generační protest. Protestní hnutí se inspirovalo a bralo naděje i ze soudobého československého “obrodného procesu”. Bylo totiž stále zjevnější, že vývoj událostí v Československu na počátku roku 1968 více a více ovlivňoval vývoj v Polsku, především měl vliv na názory liberálních spisovatelů, umělců, novinářů a nespokojených studentů. Společným cílem studentských protestů celospolečenského charakteru v Polsku i ČSSR byla liberalizace reálného socialismu.

Hesla solidarity s československými změnami se objevila už 9. března 1968 na demonstraci ve Varšavě, sympatie k československému vývoji a polské naděje se promítly do hesla “Celé Polsko čeká na svého Dubčeka!” Vztahy mezi oběma státy se v březnu 1968 výrazně zhoršily a Gomułka útočil na československé reformní vedení. Určitě se cítil ohrožen. Veřejné protesty byly potlačeny silami ministerstva vnitra a následovaly represe, jež vedly k emigraci mnoha intelektuálů a zejména k exodu Židů z lidového Polska. Mezi zadrženými v souvislosti s březnovými událostmi tvořili studenti téměř jednu čtvrtinu a v pouličních protestech hráli zpravidla vedoucí roli. Podle ministerstva vnitra bylo v celé zemi k 25. březnu 1968 zatčeno 2549 osob. Toto číslo zahrnuje zatčené během demonstrací, dopadené tvůrce a distributory letáků i spojky pohybující se mezi akademickými pracovišti. Specifickou a obzvláště citelnou formou postihu bylo povolávání studentů do prezenční vojenské služby.

V prosinci 1970 došlo na Pobřeží (v tzv. Trojměstí, Trojmiasto, tedy v Gdyni, Sopotech a Gdaňsku) k velké vlně sociálně motivovaných stávek a nepokojů, v jejichž čele byli dělníci z loděnic a dalších velkých průmyslových podniků aglomerace. Chyby ve velení represívních operací polské bezpečnosti a informační chaos vedly k proslulému masakru před branami loděnice v Gdyni (Stocznia imeni Komuny Paryskej v Gdyni), kdy byly palbou z kulometů a samopalů povražděny desítky dělníků, kteří šli ráno do loděnice normálně pracovat. Policejní síly si blížíci sev dav vyhodnotily jako nepovolenou demonstraci a přímý útok na závod. Prý se střílelo dokonce i z helikoptér. Tehdy vznikly v povstalém Trojměstí dokonce zárodky organizace autonomní veřejné moci. Vše bylo násilně tvrdě zpacifikováno. Nově nastoupivší první tajemník PZPR Edward Gierek vzbuzoval zprvu naděje na změny a liberalizaci. Ale bohužel, jen se tak tvářil. Skutek utek!

V létě 1976 vypukly sociální bouře v Radomi, kde byl vypálen sekretariát strany – a také ve velkém traktorovém závodě Ursus u Varšavy, kde protestující dělníci vyšli z fabriky a na protest rozmontovali přilehlou rychlíkovou trať. Následné soudní represe daly vzniknout Výboru na obranu dělníků (Komitet Obrony Robotników - KOR, později přejmenovaný na KSS-KOR, tedy Komitet Samoobrony Spolecznej -Komitet Obrony Robotników, tj. Výbor společenské sebeobrany – Výbor na obranu dělníků), který soudní procesy monitoroval, zajišťoval právní zastoupení perzekvovaným a také sháněl a distribuoval materiální pomoc jejich rodinám.

Zde je nutno se zastavit a udělat dvě poznámky. Předně Polsko bylo ve velké míře do 40. let 20. století agrární zemí. Velká industrializační vlna proběhla koncem 40. a v 50. letech, kdy šlo zejména o rozvoj těžkého průmyslu. Tehdy byl uskutečněn prestižní projekt výstavby mohutné “Huty imeni V. I. Lenina” nedaleko Krakova a v návaznosti na ni vzniká hned vedle celé nové město, Nowa Huta, postavené ve stylu socialistického realismu. Důležitým poznatkem je, že masové průmyslové dělnictvo se vlastně konstituuje v rámci této industrializační vlny, vedené ortodoxně stalinistickým režimem v čele zprvu s Bolesławem Bierutem, od března 1956 pak s Edwardem Ochabem. Jde tedy o velmi mladou dělnickou třídu, o lidi, kteří před krátkou dobou přišli z vesnic do rodících se průmyslových center. Šlo o poměrně vzpurnou sociální skupinu, jež si zdražování životních potřeb, zpevňování výkonových norem a jiné úřední ústrky zrovna moc nenechávala líbit. A nadto byla v tisícových zástupech koncentrována do velkých závodů a přilehlých měst. Tady nebylo daleko k odporu, ke stávkám, demonstracím až k povstáním. Dalo by se říci, že to byla ukázková, poněkud dějinně opožděná, nicméně klasická dělnická třída vzešlá z prvotní strojové industrializace a vzniku mechanizované tovární velkovýroby. Celé to nevyhnutelně evokuje vzpomínky na povstání a třídní konflikty v 19. století, zejména v tehdejší také se zrovna industrializující Francii.

Druhá poznámka: KSS – KOR vytvořili převážně konzervativně, katolicky orientovaní intelektuálové stojící z těchto pozic proti reálně socialistickému režimu. Ti pak sehráli rozhodující roli v dalším vývoji a v určování politického a ekonomického kurzu transformace reálně socialistických pořádků v nové společenské uspořádání. Neměli daleko ani k posléze tak módním neoliberálním teoriím a návodům ekonomické transformace. Na reálně socialistickém režimu nezávislá levice zde byla příliš roztříštěná a slabá, než aby byla schopna účinněji ovlivnit vývoj.

A v této situaci začíná koncem 70. let hnutí nezávislých odborů v Trojměstí a rozvíjejí se i další nezávislé iniciativy. Následně v důsledkem dlouhodobější a stále se prohlubující hospodářské krize dochází ke drastickému zdražení základních životních potřeb, a to v létě 1980. V celé zemi startuje postupně mohutnějící stávková vlna, jež vede přes týdny okupačních stávek ve velkých podnicích už nikoli k násilnému potlačení a kriminalizaci aktérů, ale reálně socialistická moc je donucena k vyjednávání. A tak končí dělnická revolta vítězně a vznikají Nezávislé samosprávní odbory “Solidarita” (NSZZ Solidarność –Niezaleźne Samorządne Związki Zawodowe Solidarność), prvek v reálném socialismu ojedinělý a naprosto nevídaný, zcela “nesystémový”. Následuje 15 měsíců křehké a stále zpochybňované rovnováhy mezi oficiální mocí a masovou organizací dělníků a zaměstnanců, která už svou samotnou existencí zásadním způsobem zpochybňuje a podvrací moc stranicko-státní monopolní byrokracie, oné svérázné panující třídy v reálném socialismu. Ačkoli si je “Solidarita” vědoma bezvýchodného geopolitického kontextu a snaží se neútočit na spojenecké závazky Polska ani na základy reálně socialistických pořádků a tlumí projevy celkem pochopitelného hluboce zažitého lidového antikomunismu, je přesto zřejmé, že to takto nemůže trvat dlouho. Něco se musí stát. Katastrofická rovnováha mezi reálně socialistickou mocí a dobře zdola organizovaným hnutím nižších společenských tříd je ryze přechodná a nemůže dlouho vydržet.

Vedení polské komunistické strany, tedy PZPR, je pod opravdu drsným tlakem Moskvy a ostatních východoevropských režimů – všichni v polském vývoji po srpnu 1980 vidí právem přímé ohrožení i své vlastní moci. V létě a počátkem podzimu 1981 je připravována mohutná vojenská “akce Krkonoše” (alespoň tak se to jmenovalo u nás, ČSLA se opravdu naostro a v utajení připravovala!), což má být společná vojenská pacifikace polského “krizového vývoje”. Všem včetně reprezentací okolních reálně socialistických režimů a jejich generalitě se hodně ulevilo, když pod hrozbou této vnější vojenské intervence generál Wojciech Jaruzelski v čele armády a represivního aparátu lidového Polska provedl tu špinavou a odpudivou práci, tedy potlačení masové “Solidarity” sám, prostřednictvím polských represivních sil. Stálo to řadu životů a tisíce aktivistů byly zavřeny do internačních táborů. V Polsku v roce 1981 by invaze zvenčí určitě neskončila jako v srpnu 1968 v Československu. Poláci by se bránili a i po zlomení ozbrojeného odporu pravidelných sil by byly okupační jednotky terčem účinného podzemního ozbrojeného odporu. V tomhle byli Poláci vždycky opravdu špičkoví. Na rozdíl od nás… .

Vyhlášení válečného stavu (Stanu wojennego) na úsvitu 13. prosince 1981 zahájilo několikaletou poměrně drsnou periodu otevřené vojensko-policejní diktatury. Odpor se stáhl do společenského podzemí, do ilegality. Byl mohutný. Projevoval se navenek obrovskou záplavou nezávislého podzemního tisku. Začal také už být otevřeně antikomunistický a jednoznačně směřoval k destrukci reálného socialismu.

Už při vyjednávání s vládní delegací v posledních srpnových dnech roku 1980 v Gdaňské loděnici V. I. Lenina (Stocznia Gdańska imeni V. I. Lenina), kde sídlil Mezipodnikový stávkový výbor (MKS - Męzizakładovy Komitet Strajkowy), sehráli převážně konzervativní a katoličtí opoziční intelektuálové rozhodující roli expertního zázemí podporujícího dělnickou reprezentaci, jež vyjednávala s vládní delegací.

Po odeznění válečného stavu tato převážně konzervativní a pravicová reprezentace sehrála klíčovou roli při politické a hospodářské transformaci Polska zahájené koncem 80. let. Lidové hnutí zdola bez adekvátního politického vedení se organizačně rozpadlo a celkové odeznělo a věnovalo se módní antikomunistické agendě a zmeškalo šanci vyvinout rozhodný vliv na formování nových pořádků. A tak přišla doba neoliberála Balcerowicze a jemu podobných stoupenců tehdy módní ekonomické doktríny. Ale u toho nezůstalo. S úžasem můžeme dnes sledovat už léta trvající rozmach ultrakonzervativních katolických a nacionalistických sil, jež se dostaly k vrcholové moci a lze se jen děsit jejich dojemného nadbíhání americkým velmocenským zájmům v Evropě (ve stylu srovnatelném s českým europoslancem Alexandrem Vondrou), za kterým je možno tušit důslednou až zběsilou rusofobii, vzhledem k průběhu novodobých dějin Polska celkem docela pochopitelnou. Nicméně pomáhají tím zadělat poněkud krátkozrace na budoucí pravděpodobnou velkou válku proti Rusku v Evropě!

V dějinách reálného socialismu se přece jen čas od času vyskytly případy obdivuhodného lidového vzepětí proti panství stranicko-státní monopolní byrokracie. Polsko je klasickým příkladem. Jako malý kluk jsem zažil rok 1968 a dodnes si pamatuji, jaké obecné naděje, jaké nadšení pro změny panovaly prakticky v celé společnosti. Tvrdé stranické jádro mlčelo a nebylo vidět. Porobená třída na chvíli uvěřila, že může být líp, že dokonce může žádoucí budoucnost spoluurčovat. Vzepětím lidové aktivity, vynalézavosti a soustavného odporu vůči okupantů ve dnech následujících po oné noci z 20. na 21. srpna 1968 dochází její výkon svého vrcholu. Spontánní, obdivuhodně masová, vynalézavá a přitom nedestruktivní, ale veskrze tvůrčí lidová aktivita zdola, a to i navzdory zjevnému faktu, že je již zase vše ztraceno a kapitulační moskevský protokol je podepsán! Následuje mstivá normalizace, krvavě dotvrzená brutálním zásahem ozbrojených složek proti masovým pražským demonstracím v den prvého výročí internacionální pomoci pěti bratrských armád. A pak následovalo postupné lámání charakterů, převlékání kabátů, zadupávání řady lidských existencí do bahna kombinované se slibným startem nových perspektivních a ke všemu ochotných kádrů, kterým se čistkami uvolnil netušený prostor pro nadějné kariéry v nových podmínkách. To vše jsem měl šanci jako dospívající mladíček vidět, sledovat a se zděšením prožívat. Navždy mě to hluboce poznamenalo.

Opojná, nadějná atmosféra cesty žádoucích liberalizačních a demokratizačních změn z roku 1968, to bylo něco, na co se nezapomíná. Připomnělo se mi to náhle o řadu let později, když jsem byl v Polsku v létě 1981 a opět cítil stejnou radostnou atmosféru nadějí na změny, nastoupené společenské obnovy a obrody a naděje na slibnou budoucnost. Lidé byli tehdy neuvěřitelně vstřícní dokonce i vůči nám, Čechoslovákům, ačkoli mohli mít veškeré rozumné důvody zrovna nám nedůvěřovat (neznaje tehdy ještě polsky, mluvil jsem na ně rusky – ale jak zjistili, že jsem z Prahy, bylo všechno v pořádku!). A když jsem se s velkou dávkou štěstí prosmykl do Polska navzdory skryté a utajované uzávěře hranic o rok později, už v době válečného stavu, nestačil jsem litovat a vzpomínat na to, co se u nás dělo v letech 1969- 1970. Zklamání, beznaděj, deziluze, rezignace mnohých - ale i záplava svobodných, nezávislých, podzemních skupin a aktivit, záplava podzemního tisku! Třetinu všech svých peněz jsem tehdy věnoval na podporu vydávání podzemních periodik.

Polský srpen 1980 byl třídní vzpourou přímo učebnicového charakteru. Možná dokonce poslední svého, klasického druhu. Brzy se pak panující třídy Západu a jejich zaprodané servisní vrstvy naučily taková autentická a spontánní revoluční vzepětí lidu cizí země prostě ukrást a využít, ba lstivě zneužít ve svůj vlastní sobecký prospěch. To jsou ty barevné revoluce a podvodná jara!

Předseda Mezipodnikového stávkového výboru v Gdaňsku Lech Wałęsa byl v létě 1980 mladým, sympatickým dělnickým vůdcem, který na čas překročil meze svého vlastního osobnostního, politického i kulturního formátu, byv stržen bouřlivým vývojem těch dní k nevšední roli. Dodnes si pamatuji jeho památnou větu: “Nasza, robotnicza sprawa, ciągle jest otwarta!” (Naše, dělnická věc je stále otevřená!)

Pak už ale po internaci za válečného stavu šel jinými cestami, cestami reálné politiky, na nichž brzy opustil svou neuvěřitelnou, hvězdnou roli autentického dělnického vůdce v rozhodující dějinné chvíli. Byl a je ostatně celkem bigotním praktikujícím katolíkem a obklopil se při své politické kariéře konzervativci a neoliberály.

Podobné opojně nadějné to bylo i v prvých dnech listopadových událostí u nás v roce 1989: Opět lidové vzepětí, víra v lepší budoucnost, kterou si budeme spoluurčovat. Jak to celé dopadlo, dnes už víme. Byli jsme naivní. To se lidu v dějinách bohužel opakovaně stává. Nakonec mu zbývá jen role pasivního a manipulovaného komparzu v pozadí událostí. Nicméně to, že se v listopadu 1989 lid masově pohnul, teprve rozhodlo a vedlo k pádu reálného socialismu. Nikoli policejní výprask na Národní třídě. Ten by sám o sobě zůstal pouhou epizodou, jednou z mnoha podobných (mlácení studentů na Strahově na podzim 1967, brutální zásah 21. srpna 1969, Palachův týden). A je sociologickým výzkumem exaktně zjištěno, že lid tehdy rozhodně nezamýšlel restauraci kapitalismu, tíhl k svobodné cestě dalšího vývoje, který viděl značně matně, ale kapitalistická restaurace to rozhodně nebyla. Ta mu byla vnucena až později.

Vzpomeňme tedy v těchto dnech velkých a nadějných událostí konce srpna 1980 v Polsku. Pro připomenutí lze doporučit jednak shlédnutí dokumentárního filmu “Robotnicy´80” a jednak také Wajdova slavného celovečerního hraného filmu “Člověk ze železa”.

A na přiloženém obrázku máte originální dobový tisk 21 požadavků, se kterými šel MKS v Gdaňských loděnicích V. I. Lenina na vyjednávání s oficiální vládní delegací v čele s vicepremiérem Jagielským.

49 komentářů :

  1. No ano, lid většinou tehdy rozhodně nezamýšlel restauraci kapitalismu. On lid nemyslel totiž vůbec, za nás totiž mysleli už jiní a jinde. Nakonec ty polské vzpoury mohli být už něco jako dnešní barevné revoluce, že.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jistě. Komouše lid miloval a ty statisíce demonstrantů byli agenti CIA a najatí herci.

      Prej barevné revoluce vymyšlené a řízené ze západu.
      Vy, ruďoši, jste ani po 31 letech nic nepochopili, jste stále úplně mimo, blbí a zabednění. Není divu, že to tady pod vedením kádrů jako jste vy nutně došlo ke kolapsu.

      Smazat
    2. Pan Kužvart nas tu nepřestavá krmit sahodlouhými članky popisujici historii.

      Ty čist brzo bude utrpeni a nejlepši na nich bude w diskuse.
      Když se mu napiše,že by misto nynějšiho kapitalismu bez přivlastků vychazejiciho z gangsterismu,vydávajiciho vadné zakony o exekucich a očividně se tomu kapitalismu chce udělat ze středni třidy rozdrcenou sračku,napsal něco o požadavku ZMĚNY na Solidarni stát,svobodu a přimou demokracii,tak drze a úporně mlči a prý nevi o co jde.

      Vznikæ otázka,je nam tady vůbec takový popisovatel historie,který si dale hraje na svém piečku na mrtvého brouka, vůbec potřebný,když on prý nevi ani co je to občany a prvnimi voliči požadovaný Solidárni stát je?
      At se tu objevi v diskusi a my mu to vysvětlime,kde hraje muzika, když ohlupovadla tvrdi prostřednictvim dobře podplaceného GŘ TV,že neni koho volit a každý na ulici mu to řekne,když se dokaže mezi lidovými komentátoty propagujicimi SPD a doplněni SPD Programu zeptat,aby konečně svoboda a přimá demokracie měla v Parlamentu většinu!

      Smazat
    3. 2,11
      A komu chceš namluvit,že součastnou protektorátní NEvládu milujou miliony lidí?????!!!!!Walesa byl stejná svině prodejná,vlastizrádná a udavačská jako Havel!!!!!

      Smazat
    4. Souhlasím se 4:02, mám také pocit že p. Kužvart se zakousl do sousta, které je na něj příliš velké. Asi si nedokáže dát řadu věcí do souvislostí, jako řada diskutujících. Myslím, že první polské povstání proti socializmu a "ruskému jhu" mělo být plánované zapojení Armiji Krajowej do operace "Unthinkable" naplánované Churchilem a zmařené, zaplať Pánbů, Stalinem a Žukovem. Jediné co je pravda, že Polsko je složitá země a že jako taková byla z různých důvodů rozparcelována (dělení Polska). Také si ho Západ pěstoval a dodnes pěstuje jako beranidlo proti Východu. Že součástí bylo i zvolení polského papeže ve Vatikánu, také ani zmínka a tento sehrál velikou roli, spolu s polskou katolickou cirkví.
      A pane Kužvarte, gen. Jaruselskému by měli Poláci postavit pomník a ne ho dehonestovat. Akce Krkonoše skutečně byla plánovaná včetně nasazení 1 ČS divize (zažil jsem to, sloužil jsem v té době). A Jaruselský svou akcí vyrazil Moskvě trumfy a zabránil invazi. Myslím si, že pár modřin za to stálo (a zde je i otázka, kdo byli ti protestující, jestli jednali skutečně v zájmu Polska, nebo v něčích službách, viz. "náš" 1989). Takže pane Kužvarte, co takhle nějaké vaření, je to dnes móda, zábava pro méně náročné, a nic tím nezkazíte. Svět je složitější, než aby byl zjednodušován a vysvětlován černobíle. Howgh, ST

      Smazat
    5. Ty, co slintáš svoje nenávistný žvásty ještě ve dvě hodiny v noci -anonyme 2.11 - nemůžeš nenávistí ke "komoušům" ani v noci chrnět? "Lid" nepotřeboval "komouše"milovat, lid měl co potřebuje, a byl spokojen, aniž by přemýšlel, koho musí nenávidět a koho musí milovat - jako teď! Takové sociální jistoty, které zde byly do roku 1990 nám záviděl celý shnilý západní svět, a samozřejmě nechápal, jak to ti "komouši" dělají, že za vybrané peníze z daní za práci, kterou tehdy měl každý, staví dálnice, statisíce bytů, železnice, přehrady, fabriky, v každé vesnici kulturáky, a tak dále. Jak to dělali, že lidi měli lékařské a zubařské ošetření zdarma, vzdělání zdarma, bydlení téměř zdarma, vlastní zdravé potraviny, žádné bezdomovce, a žádné exekutorské svině. To "západní svět" nepochopí nikdy. Už to přestáváme chápat i my, jak to tehdy dělali - po roce 1990 politici, zbohatlické svině a další šmejdi a statisíce parazitů rozkradli úplně všechno, rozkrádají dál všechno, a musí vymýšlet "covid" aby obhájili současný svrab, do kterého se řítíme. A skutečnost,že na diskuzích se vyskytuje dost lidí, kteří mají potřebu dřepět u PC i v noci, o něčem vypovídá - co to může být za lidi? Pracující? To sotva! A o tom to je.

      Smazat
    6. 2:11 Hele v převratech měl prsty západ a rozhodně to nepodporovala většina. Po tom co se děje v usa nezačíná konec předluženého kapitalismu?

      Smazat
  2. "Polský srpen 1980 byl třídní vzpourou přímo učebnicového charakteru. Možná dokonce poslední svého, klasického druhu. Brzy se pak panující třídy Západu a jejich zaprodané servisní vrstvy naučily taková autentická a spontánní revoluční vzepětí lidu cizí země prostě ukrást a využít, ba lstivě zneužít ve svůj vlastní sobecký prospěch. To jsou ty barevné revoluce a podvodná jara!"
    ============================
    Co to je za blábol? Komunisti měli 100% kontrolu nad všemi sdělovacími prostředky! Jakým způsobem by tedy zlí Zápaďáci ukradli, využili a zneužili revoluce?



    "Podobné opojně nadějné to bylo i v prvých dnech listopadových událostí u nás v roce 1989: Opět lidové vzepětí, víra v lepší budoucnost, kterou si budeme spoluurčovat. Jak to celé dopadlo, dnes už víme. Byli jsme naivní."
    =======================
    Dopadlo to v rámci reálných možností nejlíp jak mohlo. Z bývalých socialistických zemí se máme zdaleka nejlíp. Naši budoucnost si každý den určujeme vlastní prací a prakticky každý rok všemožnými svobodnými, demokratickými volbami. Od místních, přes parlamentní, krajské, senátní, prezidentské až po evropské.


    "A je sociologickým výzkumem exaktně zjištěno, že lid tehdy rozhodně nezamýšlel restauraci kapitalismu, tíhl k svobodné cestě dalšího vývoje, který viděl značně matně, ale kapitalistická restaurace to rozhodně nebyla. Ta mu byla vnucena až později."
    ========================
    Ano, lid chtěl tehdy pokud možno tak nějak socialisticky (ne)pracovat a kapitalisticky žít. Později nikdo nikomu nic nenutil. každý dostal nabídku svobodně se rozhodnout ve volbách.




    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 22:07 Děkujeme vám, za cenné informace. Kdyby vás nebylo, nevěděli bychom, jak dobře to dopadlo a jak dobře se nám daří.

      Smazat
    2. Vaše tvrzení je výsledek propagandy tehdejšího stranického a státního vedení SSSR, které rozhodlo o okupaci naší země. Uvědomujete si to?
      "Lidem" pohrdáte stejně jako oni.

      Smazat
    3. Redakce nás žádá, abychom diskutovali slušně, což znamená, že nemáme nikoho urážet. Anonym 22:07 tvrdí, že se máme dobře. Není to pravda. Pracuji za třetinovou mzdu ve srovnání s koloniálními mocnostmi. Odvádím stejnou práci jako lidé v odpovídajícím zaměstnání. Ten sprosťák tvrdí, že mám držet hubu, protože více nedostanu a mám být spokojený. Takoví gauneři budí v lidech hněv. Svobodné volby si strčte do zadku. V parlamentních volbách je 40% voličů ignoruje, senát je zvolen jen s asi 15% účastí. Zvolení senátoři mají kolem 10% podpory. Tomu říkáte demokracie. Čert by si vás měl vzít!

      Smazat
    4. Bože můj! Odkud sem vlezlo to, co tady píše takový slinty? Anonym 22.07 - to nemůže myslet vážně. Tady se dnes lidi navzájem upálí v bytech, zapalují celé domy, vystřelují a zabíjí pacienty v nemocnicích, zapichujou se nožema na veřejnosti o sto péro, takzvané matky škrtí svoje novorozence a hází je do kontejnerů, celá řada lidí se z kontejnerů živí, spousta lidí na ulicích měst umrzla - ale tohle, co sem leze bůhví z jakého kanálu, píše, že se "máme dobře"? Asi taky potřebuje něčím píchnout, nebo zapálit, aby se mu rozbřesklo v palici? Co může být za "člověka" který chválí život v senkrůvně a nadává na život, který zde byl, v naprosté pohodě, a který se už nikdy díky šmejdům, kteří se za všivý prachy změnili přes noc na imitace američanů a uráží všechno české - nikdy nebude. Rozumné časy už se nikdy nevrátí, jediné, co změní současný bordel, bude ještě větší bordel. Ještě víc zapálených domů, vyrabované obchody, ještě víc uškrcených nemluvňat a zabitých a umrzlých lidí - pak možná i anonym 22.07 zavře hubu.

      Smazat
  3. Je obtížné z Prahy popisovat událostí v Polsku, když na severní Moravě žijí lidé, kteří Poláky potkávají už 50 let a Polsko občas několikrát za rok navštíví. Není jich málo!

    Proč pán Kužvart nenapíše, proč dálnice v Polsku jsou kvalitnější než ty u nás? Proč nenapíše, kolik lodí postavili v Gdaňsku? Znám osobně předsedu Solidarity a vždy jsem se tím v Polsku chlubil až do doby, kdy mi poradili, abych o tom mlčel, protože on je úplně někdo jiný než v době, kdy jsem ho potkal. Proč, co o tom Kužvart ví?

    Mohu se zasmát lidem, kteří kritizuji normalizaci. Přiznávají tak, že si nedokázali najít nic, v čem by byli lidem užiteční. Já kritizovat nemusím. Dostal jsem se k technickým projektům, ke kterým se mladý inženýr po roce 1989 už nedostane. Kdyby se tady v roce 1968 podařilo zavést chaos a k moci by se dostali podvodníci a hlupáci, tak bych o všechny praktické znalosti a zkušenost přišel. Za vlády chaotů jsem dokázal být potřebný a znají mne dobře i venku. Přeberte si to pane Kužvart jak chcete.

    OdpovědětSmazat
  4. Ekonomičtí atentátnici

    https://www.youtube.com/watch?v=UoAHKQtooo0&t=1549s&app=desktop

    OdpovědětSmazat
  5. Jo, jo, cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly.
    Aspoň že narozdíl od pekla, z toho co si kdo nadrobí se dá utéct. A tak Polským národním sportem se stala emigrace.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Až na to, že po komoušském totalitním marasmu dnes v Polsku nikdo netouží, nikdo na něj s láskou nevzpomíná. Na rozdíl od našich komoušů a většiny SPD. Takže Poláky skutečně litovat nemusíte.

      A emigrace? No dnes už naštěstí komouši v Polsku ani u nás spoluobčany, kteří se snažili uprchnout z jimi zadrátovaného koncentráku, nevraždí, i když by rádi.

      Smazat
    2. Trole, zvykli jsme si na to, že píšeš propagandistické pitominy.

      Poláci byli v marasmu po válce, která jejich zemi naprosto zničila. Obnovovali svou zem pod embargem a bez investic. Hodně jich z Polska odešlo aniž byli „stříleni na drátech“. Uchýlili se do okruhů početné polské diaspory. Po pádu komunistů padly zábrany a Poláci z diaspory mohli investovat. Navíc polské vedení, ať byl momentálně u moci ten nebo ten, jednali s EU jen v polský prospěch. Vždy si vyjednali lepší podmínky než naši teličkové, jourové, charanzové a podobné existence.

      A trole, kde jsi přišel na to, že fandové SPD touží po „komoušském totalitním marasmu!? Dokonce i mnozí fandové KSČM jsou k minulému režimu kritičtí.

      Smazat
    3. Nejen polským národním sportem, ale i bulharským, rumunským, litevským, ukrajinským. Ono ostatně i nemalé množství čechů(370 tis.) a slováků(520 tis.) neuneslo to, jak se začali mít "nejlépe v historii" a prchlo ze země. Nejspíš pod vlivem Ježíšova učení o cestě do Ráje skrze život v chudobě.

      Smazat
    4. 2:03
      Přesně tak, proto prchají s celými rodinami zejména do nejtvrdších kapitalistických režimů, jako jsou Německo, Rakousko, Británie, či Švédsko. které nehyzdí ani nejmenší stopa po sociálním státu.

      Smazat
    5. Proč ten ubožák co mele ty urážející sprostoty ještě ve dvě hodiny v noci - 2.03!! nemůže chrápat? Celé noci prodřepí u PC! Má v sobě té nenávisti a závisti tolik, že kdyby to ze sebe nevymlátil do klávesnice, asi by vybuchl! Co je to - pracující, užitečný člověk? To sotva!

      Smazat
    6. Německo, Rakouskjo i Švédsko mají velmi silný a propracovaný systém sociální sítě, včetně bydlení a pomoci handycapovaným.

      Smazat
    7. 12:09
      Byla to samozřejmě nepřehlédnutelná ironie. Rovněž v Británii je silný sociální stát, naši romové na to mají vycvičený nos. Svého času dokonce stál na Ruzyni anglický úředník, který více pigmentovaným zamezoval v nástupu do letadel směřujících do Británie.

      Smazat
  6. V tzv."Obrodném procesu"v roce 68 v Československu nešlo o "liberalizaci reálného socialismu",ale natvrdo o zménu režimu na kapitalismus.To Sověti věděli a proto došlo ke vstupu vojsk.V době tuhé studené války to ani nemohlo dopadnout jinak.V tomto smyslu je opět p.Kužvart velice naivní.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na vašem příspěvku vidím co znamení "zmatení jazyků". Pohled na rok 68 a liberalizace jaksi do sebe nezapadají - nezdá se vám?

      Smazat
    2. Anonym 23:39 převzal lživou argumentaci agresora z roku 1968.

      Smazat
    3. Pane Dvořáku, je to věcí názoru. Ale jeho názor nemůžete jen tak označit za lživý, protože vývoj byl intervencí zastaven a nikdo nemůže vyloučit, že by se to skutečně zvrátilo v kapitalismus. Osobně mi to také přijde pravděpodobnější a události o 21 let později mě v tom utvrzují. Ostatně myslím že s liberálním narušením původní socialistické struktury hospodářství je to přirozené. Pokud umožním vlastnictví výrobních prostředků a podnikání na vyšší úrovni, než je malé živnostničení, začne vznikat vrstva výrazně bohatých lidí. S bohatstvím roste moc a vliv. Časem bohatí ovládnou stát, jako v každém kapitalistickém režimu a ostatní navzdory formálnímu zachování demokracie reálně ztratí jakýkoli vliv.

      Smazat
    4. Pan 23.29 samozrejme nezapomina ,jak veci sly rychle a bleskem ,od vykopnuti Novotneho ,coz se nemohlo obehrat bez rozkazu z Kremlu, najednou vsemocnym Dubcekem, ktery dostal Svobodu jako zaruku ,ze Cs. armada nebude odporovat.
      Nezapomente na organizovanou demonstraci studentu se svickami,ktera bez problemu prisla az na Hrad.Az potom byli ubijeni na dukaz jak Novotny je spatnej.
      Tyhle veci i dneska se porad opakujou.
      Maly narody jsou vzdy snadnym cilem spinavejch manipulaci a podvodu..
      Bez prodleni /uzitecnej idiot, rikalo se mu tenkrat Blbcek/,rychle uz 4.1.68 vyhlasil socialismus s lidskou tvari, celkem dobre vybrane agitacni heslo po zlocinech komunistu v padesatych letech. Zradci /Bilak a spol./byli po ruce jiz zorganizovani, aby prevzali moc v cele s dalsim zradcem vcele,Husakem. Slovaci jako polaci jsou zradama posedli ,napr.Nemohou bez zrady ani existovat. Vcetne zrad na sebe samych..
      Tedy zrazuju a zrazuju az zradim i sebe..
      Zdrojem jsou zavist,komplexy menecennosti kombinovana s nemohoucnosti a peclive opatrovana a udrzovana jako spolehlive zdroje nenavisti. Dnes neco podobneho v celem svete, islamisti a antifisti, media,/I Stefanik se hodil a hodi dodnes/.
      Tedy pruhledny trik,efektivni na nas a tenkrat velmi dobre zinscenovany..Dnes uz pochyby nejsou..
      Jestli Dubcek vedel tenkrat co dela ,nebo ne, neni rozhodujici.
      Chodil se koupat poradal vselijaky zvanivy shows ,ale pro narod neudelal,ani neplanoval nic.
      A tajny konference s Breznevem...

      Smazat
    5. Oba příspěvky-6:42 a 6:51 dokazují zásadní nepochopení událostí roku 68 s odstupem času a v kontextu tehdejší doby a situace ve světě.Nereálné a naivní myšlení!

      Smazat
    6. Pro 10:04, ty zvratky jsou z vaší hlavy. Proč by měli Slováci zrazovat? Nemá i česká část Československa máslo na hlavě a činy v historii společného státu které nebyli celkem košér? Ať byl odpor v Protektorátu proti nacistům jakkoli silný, fakt je ten že vojenskou výrobu to zas tak výrazně nepoškodilo a ta šla hlavně na Východ. Takovou směs hloupostí na jednom místě jsem již dlouho neviděl. Já v tý době žil (nevím odkud máte ty informace vy?)a rád bych viděl jediného politika tak populárního dnes (od převratu v 1989 podnes), jak byl Dubček, ale hlavně prezident Svoboda. A zkuste se zamyslet nad rolí Beneše, jestli je pravda že zpronevěřil finanční fondy v hazardu a jestli byla smrt Štefánika skutečně náhoda (prý to chtěl dokonce vyšetřovat, jaká drzost) a nebo někomu přišla vhod, v tom nemám jisto. Nechci srovnávat Masaryka se Štěfánikem, ale oba byli rozhodujícmi aktéry při vzniku Československa a po nich, co do významu, byla daleko jenom kopa čehosi a za ní další příslušníci odboje. Inu, hlavu máme na myšlení a nenávist a zloba člověka oslabuje a kalí mu mysl i myšlení. ST

      Smazat
    7. A Zizka ublizoval tem krizakum. Jak hrozne a straslive dejiny mame.

      Smazat
  7. Historie 20. století ještě nebyla nikým srozumitelně a správně napsána ...
    Počínaje 20. stoletím lidstvo vstoupilo do psychotického období (viz. Freud, Jung, atd., fašismus ..) charakterizovaného vstupem psychologických a psychiatrických fenomenů na jeviště dějin ...
    Uvedenou moderní a současnou historii lze historiograficky napsat pouze jako studii vlivu uvedených psycho fenomenů na společnost, přičemž je nutno revidovat uvedeným vlivem pomatenou historiografii tehdejších i nynějších propagandistů a historiků ..
    Kocourkovští blázni si nemohou psát vlastní historii, ani svěřit její napsání těm největším bláznům mezi nimi, napsání jejich historie je schopen jenom jejich psychiatr ..
    Dnešní naše historie vychází vyjádřeno zjednodušeně z děl bláznů a jejich pokračovatelů ...,
    SSSR -Alexandr Solženicin a další, Československo -Karel Kaplan a další ..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pane 7.55 rano se proberu a prvni myslim z niceho nic prave na ty humorne situace Kocourkovskych.
      I kdyz dnes to nejsou dobromyslmi lide ,kterym se dobrocinne umysly vymkly nejak z rukou ,schvalnosti sveta, ale silenci,kteri potrebuji sveraci kazajky ,cely a zahodit klice hodne daleko..

      Smazat
  8. ale no - vie sa, že všetky revolúcie zosnoval Vatikán, klér mal vždy v Poľsku siné zázemie, podobne to bolo aj v Magyrasku, dokonca vodca povstania dostal azyl na Vtikánskom veľvyslanectve v Budapešti, vie sa že Solidaritu finančne futrovali kardináli, ktorí nosili peniaze v diplomatickej batožine - inak autor tára nezmysly -

    OdpovědětSmazat
  9. Dnes je všude kapitalizmus , východní státy jsou rozkradené , lidi dělají nádeníky a k.urvy na západě , státní dluhy rostou , jsou tu nezaměstnaní , bezdomovci , přibývají muslimové , všude demonstrace , násilí , je malá porodnost ,je tu multikulti , inkluze , atd. a bude už jen hůř , islamizace už nelze zastavit !

    OdpovědětSmazat
  10. K 23:39 a následné diskusi, v roce 1968 bylo mnoho různých zájmových skupin, které měli rozdílné cíle. Já to vnímal tak, že národ chtěl situaci vylepšit a pamatuji si hlavně termín "socializmus s lidskou tváří" a ohromné nadšení. To ale neznamená, že nebyly síly které se nechtěli pomstít za to o co přišli a na Východě republiky se začali aktivizovat bývalí příslušníci Hlinkovy gardy a chtěli si vyrovnat účty (a dle vyjádření jednoho z nich i "...věšet takové, jako tvůj otec...". Kdoví, která síla by skutešně vyhrála, snad ti první. Být "chytrý" post factum, to je dost troufalé. A že varianta kapitalizmu byla na stole také, včetně změny politického systému,o tom může pochybovat jenom člověk naivní, že pane...? ST

    OdpovědětSmazat
  11. http://www.disident.cz/uvod/samizdat_1990-2010/
    Nebo také - Havlův a Klausův komunismus pro VIP.

    OdpovědětSmazat
  12. Doktore Davide-nevím čím vás oslnil p.Kunžvart,že jeho fantas magorie neustále vystavujete. Prospěšnější by bylo,kdybyste oba napsali jak ven z toho marastu, který tu nastal po 30leté nastolené svobodě a demokracií.

    OdpovědětSmazat
  13. 11:57 - nic neznamenající výkřik na anonymním webu - to je váš komentář.

    OdpovědětSmazat
  14. V roce 89 jsem byl na Národní třídě a pak vozil letáky se studenty po venkovských fabrikách...bóóóže,... kdybych tak mohl vrátit čas a NE žít v dnešním marasmu !...taky se po převratu říkal bonmot "kdyby nás komunisti nechali jezdit kam chceme a neotravovali s STBákama, tak tady mohli být dodnes"...!!!

    OdpovědětSmazat
  15. Pan Kužvart se rozhodl, že se stane razantnějším kolegou a souputníkem Karla Dolejšího z Blicích listů. S takovou brzy NR klesne na jejich úroveň.

    OdpovědětSmazat
  16. Přiznávám, že jsem si do Kužvarta tady rýpnul. Anonym 22:07 Kužvarta s přehledem silně přebije. Kdo byli jeho rodiče nebo prarodiče? Nejspíše se ušpinili za okupace v Národním souručenství.

    OdpovědětSmazat
  17. Výborně, pan Kužvart mi splnil přání. Přehledně popsal a potvrdil mi domněnku, kde přišel k oné téměř předsudečné nenávisti vůči "reálnému socialismu". Jak jinak, ve věku romantických představ, opouštějíc nerad, dětskou naivitu.
    Dnes, k stáru, těžko najde dost sil, aby pochopil, že onen "reálný socialismus“, ať byl jaký byl, byl lidštější a pro tu obyčejnou většinu spravedlivější než to, co zažíváme dnes. Aťsi se „mám“ jak nikdy před tím.
    Koncem roku 1990 jsem v kruhu "politických" souputníků připadnul na myšlenku, jak by bylo strašné zjistit, že "Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti" bylo pravdivé. Stalo se. Přiznávám, byl jsem ne dost prozíravý blbec. Panu Petru Kužvartovi zřejmě už nedojde, že za existence všežravého, dosud mocného kapitalismu, při krátkozraké a po spotřebě bažící většině, bez jistých omezení svobod, žádná, z principu skutečně mravná a hospodářsky rovnoprávná společnost prostě být nemůže.
    Všem těm tenkrát ještě žijícím, zkušeným, skutečným komunistům, co mi mé nadšení onoho „Pražského jara“ rozmlouvali, těm se omlouvám. Pokud Bůh existuje, ač nevěřící, jistě jsou v Nebi. Neb Bůh údajně má být nanejvýš spravedlivý.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ta vaše vylhaná "většina", kterou se lživě zaštiťujete, existuje jen ve vašich rudých fantaziích.
      Výsledky voleb jednoznačně ukazují, že většina nic podobného "reálnému socialismu", v praxi totalitě, nechce ani smykem.
      Měl byste se se s tímto faktem po 30 letech už srovnat a přestat lhát sobě i ostatním. Svobody můžete omezit sám sobě, ale ostatní s tím už neotravujte, pane "mravný".
      Čest.

      Smazat
    2. Anonyme 13:44, to si myslíte, že těch 40% voličů, kteří nechodí k volbám, je oddáno věci kapitalismu a lidských práv lhát, podvádět a krást nebo už na ten režim plný nesvobody a nespravedlnosti kašlou? Probuďte se ze svého falešného snu!

      Smazat
    3. 16;55
      Vy jste srandista, ten trotl z (13:44)vygumovanej a myšlení????? 😂

      Smazat
    4. Vy 16:55. Vy by jste se mněl probudit. Protože většina lidí už vůbec nevěří že jsem svobodný a právní stát. Právo platí jen pro některé. A volby jsou většinou zmanipulované.

      Smazat
  18. Pojem svoboda je v Polsku vesměs chápán jako zadostiučinění národním zájmům, v žádném případě ne třídním, jež jsou polské společnosti cizí, protože namísto rovnosti či profesní hrdosti vyvolávají u ní pocity pohoršení z prohrané války s Ruskem/SSSR a následném živoření v PLR. Masovou podporu Solidarity dělníky a rolníky je si tedy možno vysvětlit jen tím, že její program zbavoval Polsko sovětské nadvlády a současně nabízel navrácení státu do předválečných imperiálně vlasteneckých kolejí, konkrétně do sanační ideologie „velkého Polska“, reprezentované v meziválečném období maršálem J. Pilsudským a po jeho smrti mj. ministrem ZV J. Beckem, prez. I. Mościckým a následně téměř celou londýnskou emigrační vládou (s výjimkou W. Sikorského, který zahynul v katastrofě v Gibraltaru – letadlo řídil český pilot E. Prchal). A skutečně obrozené Polsko tuto ryze nacionální, velmocenskou politiku začalo uplatňovat, zprvu pod líbivou rouškou demokratizace a europeizace společenských poměrů (D. Tusk), hned na to ale se k ní nepokrytě hlásit Tuskovým následovníkem, J. Kaczyňským. Jejími hlavními, snadno hmatatelnými znaky jsou mj.: úzká spolupráce s USA na destabilizaci regionu, tažení proti Rusku, podřízení si baltských států – bývalých kolonií Jagellonského Polska, založení a určování politiky V4, oživení Pilsudského projektu Mezimoří, zásadní podíl na organizaci běloruského majdanu. Dodejme, že Čechy jakožto plebejský národ je velmi snadné oklamat vznešenými hesly o svobodě, bratrství a rovnosti, ale Poláky, kteří se ztotožňují s étosem protirusky naladěných velmožů a bezcitných vlastníků zotročené chudoby – nikdy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 13;53
      .... bohužel, pravdivé 😡

      Smazat
    2. K anonymovi z 2.9. v 13.53

      Vážený pane,

      děkuji tímto za Váš čtenářský ohlas, kterého si cením pro jeho věcnost. Je psán se znalostí polské problematiky a to je potěšující.

      Bohužel, jakkoli se snažím o obohacující zpětnou vazbu se čtenáři, v naprosté většině jde v oblasti čtenářských ohlasů buď o mimoběžné vzkazy, nebo o trapně povrchní a podpásově útočné výhřezy, jež nezbývá nežli ignorovat, když neskýtají žádnou látku k vlastní kritické reflexi a sebereflexi. Ale znechutí.

      Pokud jde o obsah Vašeho sdělení, musím souhlasit. Píšete pravdu, ale ne celou pravdu. Je faktem, že Poláci jsou národem s velmocenským mindrákem, se stále existující ambicí územně expandovat, nejlépe od moře k moři, tedy od Baltu až k Černému moři. Ale i vůči Čechám ve Slezsku a Slovákům na Oravě a na Spiši. Bohužel.

      Je nutno vidět i jejich převládající konzervatismus, značnou roli tradicionalistického katolicismu a nacionalismu. Jejich role v dnešní Evropě je hodně nejednoznačná a do budoucna i riziková.

      Nicméně i v tomto polském prostředí funguje a fungoval při všech historických, národních a státních specifikách prvek třídní společnosti, prvek potýkání tříd, jakkoli si to přímí aktéři ani pozorovatelé dění nemusejí uvědomovat a mohou historické děje prožívat jinak. To jsem chtěl v textu naznačit.

      Třídní pojetí dějin a třídní antagonismy prostě fungují a lze jimi mnohé z průběhu dějinného procesu vysvětlit a pochopit. Já se tímto pojetím dějin na příkladu historie reálného socialismu zabývám v širším textu "Reálný socialismus: co to bylo a proč?", který mi nyní na pokračování vychází na Nové republice i na serveru "e-republika.cz".

      Polským vývojem jsem se po léta od 80. let minulého století dost intenzívně zabýval a reálný soccialismus je pro mě strhujícím tématem zkoumání od studentských let. Ač tímto uspořádáním svého času osobně dostb poškozován, dospěl jsem k postoji zkoumat, popisovat a vykládat bez povrchních tendenčních soudů a ideologických hodnocení, jež většinou člověka přivedou na scestí. Proto je směšné, pokud jsem byl např. obviněn z předsudečné nenávisti k socialismu. Dlouhodobá práce na této problematice mě dovedla k jistému skeptickému nadhledu, nikoli k primitivnímu, schematickému antikomunismu, jakkoli nyní tak módnímu.

      Myslím, že obsah mého širšího textu o dějinách reálného socialismu to jednoznačně dokazuje.

      S pozdravem a s díky za zajímavý příspěvek

      Petr Kužvart
      (p.kuzvart@email.cz)

      Smazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.