Reklama

pátek 7. srpna 2020

Řecko navrhuje, aby spor s Tureckem o námořní hranici rozhodl Mezinárodní soudní dvůr v Haagu


Dobová karikatura z balkánských válek
(začátek 20. století)


Ivan David
7. 8. 2020 

Po sérii válečnýcmanévrů v Egejském moři, kdy v červenci hrozilo vypuknutí horké války mezi Tureckem na jedné straně a Řeckem a Kyprem na druhé straně, nastoupili na scénu diplomaté. Kypr požádal, aby se role mediátora jeho sporu s Tureckem ujalo Rusko. Po úvodních telefonických konzultacích s oběma stranami nyní „pendluje“ mezi Ankarou a Nikósií ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Válku mezi dvěma členy NATO – Řeckem a Tureckem – se snaží diplomatickou cestou odvrátit USA. 

EU opět selhala. Ve sporu dvou svých členů – Řecka a Kypru s Tureckem se vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josep Borrell i Angela Merkelová – kancléřka Německa, které právě předsedá Evropské radě, postavili na stranu Turecka. Tedy země, která členem EU není. Brusel i Berlín opět předvedli, že EU není žádnou zárukou míru ani bezpečnosti členů EU.

Totéž platí o NATO jako organizaci. Zaměstnanci ústředí v Bruselu se nijak nepokusili zabránit střetu dvou členských států. Soudě podle jejich veřejných vyjádření je jejich jedinou starostí, aby při řešení sporu náhodou neuspělo Rusko. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis si včera veřejně stěžoval na chování generálního tajemníka NATO Jense Stolteberga. „Když jeden členský stát NATO vojensky napadá druhého člena nemůže Aliance zachovávat neutralitu, dělat „mrtvého brouka“, ani přihlížet tomu, jak země s větší armádou napadá početně slabšího spojence.“, řekl Mitsotakis řeckému webu el.gr.

Tento týden vyslal US prezident Donald Trump k jednání do Athén a Ankary zvláštního zmocněnce Nicolase Burnse (na obrázku s řeckým premiérem). Jde o veterána americké diplomacie, který ve State departmentu působil již během studené války. Ve středu se Burns setkal s řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem. Po několikahodninovém jednání, jehož součástí byla i videokonference s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, premiér oznámil, že Řecko navrhuje předložit spor o vymezení pobřežních vod a výhradních ekonomických zón Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.

„Prezidentovi Erdoganovi jsem jasně řekl, že jsem vždy ochoten prodiskutovat jednu výjimečnou otázku, o které se domníváme, že máme s Tureckem, a to vymezení našich námořních zón v Egejském moři a ve východním Středomoří. Proto jsme prohlásili, že jsme ochotni pokračovat v rozhovorech, ale nemůžeme tak učinit pod hrozbou, ani se nedostavíme k vyjednávacímu stolu v pozici vydíraného. Výhružky porušením naší svrchovanosti jsem jasně odmítl.“, řekl Mitsotakis po jednání. Vzápětí podle libanonské agentury Al-Masdar dodal, že pokud se obě země nebudou schopny o námořní hranici vzájemně dohodnout navrhuje Řecko, aby hranice vymezil Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.

Ze strany Řecka jde o signál, že chce spor řešit mírovou cestou a nikoli válkou. Mezinárodní soudní dvůr je soudním orgánem OSN pro řešení sporů mezi státy. K tomu, aby soud mohl spor posuzovat je však nutný souhlas všech stran sporu. Tedy nejen Řecka, ale i Turecka, Kypru a Libye. Nárok na naleziště ropy a plynu u řeckých ostrovů a u Kypru si Turecko činí na základě dohody o vymezení námořních teritorií, kterou Erdogan uzavřel s mluvčím džihádistických milicí sdružených ve vládě národní shody (GNA) – samozvaným premiérem Faízem Al-Sarrádžem.

Jenže islamistické milice ovládají jen malou západní část Libye a nikoli poloostrov Kyrenaiku, která je ve správě posledního zvoleného libyjského parlamentu se sídlem v Benghází. Vojensky ji ovládá Libyjská národní armáda (LNA), jíž velí polní maršál Chalífa Haftar. Vymezení mořského dna kolem řeckých ostrovů jako podmořského šelfu, vybíhajícího na jedné straně z Kyrenaiky a na druhé straně z Turecké pevniny, které připouští Úmluva o mořském právu jako jednu z možností, je v tomto případě nepoužitelná. Sarrádž, který se premiérem sám prohlásil v exilu v Tunisu a nikdy neprošel žádnými volbami, prostě není oprávněn uzavírat smlouvy za tu část Libye, kterou nespravuje.

Už jen na tom, která strana libyjské občanské války je oprávněna zemi zastupovat u soudu může ztroskotat snaha o přesunutí sporu před mezinárodní tribunál v Haagu. Řecko, stejně jako Kypr, Sarrádže jako legitimního představitele Libye neuznává. Sarrdáže za premiéra dočasné vpády uznal pouze zvláštní zmocněnec OSN pro Libyi Ghassan Salamé. Za tento krok, k němuž ale podle Charty OSN nebyl oprávněn, se však musel „poroučet“ nejen z funkce, ale i z diplomacie. Egypt, který jej do OSN vyslal, ho zbavil diplomatického pasu a poslal do civilu. V GNA bojuje řada militantů z Muslimského bratrstva, které v Egyptě od moci odstavila armáda, jež v současné době v zemi vládne. Egypt je jedním ze spojenců maršála Haftara.

Samostatnou otázkou je, jestli by autoritu soudu bylo ochotno uznat Turecko, které soustavně porušuje mezinárodní právo. Smlouva Erdogan-Sarrádž totiž zcela ignoruje existenci řeckých ostrovů a Kyperské republiky. Podle úmluvy o mořském právu jsou kolem pobřeží Kyperské republiky a kolem každého z řeckých ostrovů dvanáctimílové teritoriální vody Kypru a Řecka, které se počítají jako „uzemí“ těchto států. Dno od každého z řeckých ostrovů a od Kypru až na půl cesty k sousednímu státu – v případě Turecka směrem k Turecku je podle úmluvy výhradní ekonomickou zónou (VEZ). Těžit nebo provádět průzkum v nich lze pouze se souhlasem vlády státu, jemuž VEZ náleží. V místech, kde Turci nelegálně těží tedy vlády Řecka a Kypru.

I kdyby se nakonec všechny strany sporu dohodly, že souhlasí s předložením problému haagskému tribunálu, tak to ještě nemusí být cesta ke konečnému vyřešení sporu. Rozsudky Mezinárodního soudního dvora totiž nejsou nijak vymahatelné, pokud s nimi všechny strany sporu nesouhlasí. Za příklad bezzubosti soudu lze uvést spor Nikaragua versus USA. V roce 1985 obě země souhlasily s tím, že soud bude řešit americké zaminování nikaragujských přístavů a finanční i zbraňovou podporu nikaragujských paramilitárních jednotek Contras, které teroristickou formou bojovaly proti legální vládě. V roce 1996 dal soud dal zapravdu Nikaragui, když zaminování jejich přístavů letectvem USA prohlásil za porušení mezinárodního práva v oblasti námořního obchodu. Podporu Contras označil za porušení svrchovanosti Nikaragui a zasahování do jejich vnitřních záležitostí, které je neslučitelné s Chartou OSN.

Nikaragua se však od USA nikdy nedočkala odškodného za zmařené obchody, které se nemohly uskutečnit kvůli neprůjezdnosti přístavů. Ani úhrady nákladů na jejich odminování. Vláda USA prohlásila, že s rozsudkem nesouhlasí a odmítla jej splnit. Když si nikaragujská vláda na neplnění rozsudku stěžovala v OSN, velvyslanec USA jako stálý člen Rady bezpečnosti samozřejmě vetoval rezoluci zamřenou proti zemi, jíž zastupuje. Soudci v Haagu jsou si slabosti této instituce dobře vědomi. Verdikt v cause USA vs. Nikaragua, v němž dali za „na celé čáře“ za pravdu Nikaragui, je výjimečný. Většina rozsudků je formulována tak, aby obě strany mohly tvrdit, že spor neprohrály. Lidově řečeno, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.

Trapnou zkušenost s tímto soudem udělalo o bývalé Československo ve sporu s Maďarskem o vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros. V roce 1977 sjednaly obě země smlouvu o vybudování soustavy přehrad na Dunaji, které měly bránit povodním, a zvýšit splavnost řeky a umožnit výrobu elektřiny. Československo během 80. let postavilo přehradu u slovenského Gabčíkova. Maďarsku, které s ekonomickou transformací a přechodem na kapitalismus začalo již polovině 80. let, však došly peníze mnohem dříve a stupeň v Nagymaros nepostavilo. V roce 1989 Maďarsko od smlouvy odstoupilo. V roce 1990 maďarská vláda dokonce požadovala, aby Československo zbouralo již téměř hotovou přehradu, která je nakonec menší než původně plánovaná, aby se vešla jen na slovenské území. Těsně před rozpadem federace došlo k dohodě s Maďarskem o předání sporu do Haagu.

Soudci Mezinárodního soudního dvora nakonec v roce 1997 rozhodli, že Maďarsko nebylo oprávněno smlouvu vypovědět a požadavek na zbouraní Gabčíkova zcela odmítli. Zároveň však nenařídili Maďarsku dostavět přehradu v Nagymaros i když konstatovali, že její absence poškozuje jako Slovensko, tak i Rakousko. Sporné strany pouze vyzvali, aby se „nějak dohodly na řešení“. Slovenská i maďarská vláda označily verdikt, který nic nevyřešil, za své vítězství.

Gabčíkovo dodnes stojí a funguje i když v omezeném rozsahu a s menším výkone výroby elektřiny. V Nagymaros výstavba žádné přehrad dodnes ani nezačala. Před 2 lety se tehdejší premiéři Robert Fico a Viktor Orbán sešli a dohodli se, že se jejich zmocněnci pokusí po letech dohodnout, jak naplnit výrok soudu. Tím to ale prozatím skončilo.


21 komentářů :

  1. Staci se podivat na Reckou vlajku a je jasne na ci strane bude soud v Den Haag-u. Recko za poslednich 200 let, co jim vladnou Anglo-saxonci prez zidovske fanarioty, rozsirilo svoje uzemi 18x na ukor vsech sousedu.
    Vse ostatni jsou blaboly. Je jasne co se stane...kdyby.
    Krom toho...jsou to Unijaty, vatikansky trojskej kun, v misi vymazani pravoslavcu a kolektivni historie.
    Jen nemaji Mariansky sloup, aby to bylo videt.

    OdpovědětSmazat
  2. Turecku by mělo být tvrdě a jasně naznačeno, že jeho dosavadní postup narazí na odpor. Ničeho takového nejsou ovšem naši drazí západoevropští pokrytci schopni. Ukázali to před druhou světovou válkou a ukazují to i nyní. Jejich strategické a ekonomické zájmy mají přednost před právem a obyčejnou slušností, ale jinak o těchto tématech dokáží tlachat do nekonečna.

    OdpovědětSmazat
  3. Problém "Medzinárodného súdneho dvora v Haagu" je len jeden jediný - je to zločinecká organizácia

    OdpovědětSmazat
  4. Energetika , zmíněná v článku jako Gabčíkovo- Nagymaros je aktuální trvale. Kolem roku 90 hlásala Lída Rakušanová, jak nežádoucí tyto projekty (spolu s Temelínem a Dukovany )jsou, do schránky mí chodily fascikly v Rakousku (bez diakritiky) vytištěných stěků , ale nakonec Július Binder, jako šéf výstavby Gabčíkova obdržel české státní vyznamenání a zatímcomy se bavíme o tom, jak nás dostavba Temelína zničí, Poláci plánují dostavět Zarnowiec a Maďaři si vezmou z Ruska půjčku na rozšíření jaderné elektrárny Paks. Kdopak asi dostává peníze za protijadernou agitaci v ČR?

    OdpovědětSmazat
  5. "Tento týden vyslal US prezident Donald Trump k jednání do Athén a Ankary zvláštního zmocněnce Nicolase Burnse (na obrázku s řeckým premiérem). Jde o veterána americké diplomacie, který ve State departmentu působil již během studené války."

    Hezký obrázek...
    A ten Burns taky dost vyřídil v sev. Korey, že...

    OdpovědětSmazat
  6. mezinarodni soud v haagu je stejna saskarna jako osn v new yorku!chazari to maji obslapnuto vsude nejen us senat banky pojistovny hollywood palestinu! zkratka you name it they got it!
    jo a atomove zbrane jako bonus!😃😎

    OdpovědětSmazat
  7. A co by rusáci jako chtěli stranám nabídnout jako řešení? Vždyť kromě vojáků nemají žádný vyjednávací potenciál, ledaže by dali Turkům ropu pod cenou, když budou hodní.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 15:34
      Ovšem amiokupant může nabidnout Trvalou okupaci a občanskou válku.... víc nic ta banda blbů v zásobě nemá!!!! 🤓

      Smazat
    2. Samozřejmě 15:34, "Rusáci", hodláte poskytnout promyšlený názor nebo nadávat? Ruská federace může Turecku poskytnout jak tolerance tak i represe. V onom regionu, ať chcete nebo ne, je pořád ještě nejmocnější. Jde jen o náklady, které si připustí.

      Smazat
  8. Pro informaci cituji - Robejšek:
    "5. května německý ústavní soud poprvé v dějinách nesouhlasil s evropskými soudci a dokonce troufale odsekl, že jejich rozsudek je řemeslně špatně napsaný; doslova "objektivně svévolný a metodicky neobhajitelný".Takže německý ústavní soud rozhodl, že evropští soudci nesmí omezovat suverenitu berlínského parlamentu."

    OdpovědětSmazat
  9. Vaše články mám rád, ale mohl byste uvádět konkrétní odkazy na své zdroje? Občas je opravdu obtížné zmiňované články na stránkách mediálních agentur najít. Tím víc pokud článek čtu několik dní po uveřejnění...

    OdpovědětSmazat
  10. Do situace v jaké se nachází Řecko, se dostaly dík absolutní neschopností NATO. Kdyby zabránilo napadení Kypru Tureckem, nemuselo Řecko mýt druhé nejvyšší výdaje na zbrojení v přepočtu na jednoho obyvatele a tak by se nedostalo do takových ekonomických problémů. Zjistěte si kolik od té chvíle vydaly peněz na zbraně a to je jejich dluh.

    OdpovědětSmazat
  11. Mr.Lavrov už korzuje horem-dolem,už sa teším kak tovarišč
    Putin všem vytře kocoura jako s Krymem,eurohujeři a usakováci se zlostí rozlijou na kolomaž

    OdpovědětSmazat
  12. Libanon se stal první zemí v regionu Blízkého východu a severní Afriky (MENA) v historii, která zažila hyperinflaci, vysvětlil Steve H. Hanke, profesor aplikované ekonomiky na Johns Hopkins University a odborník na hyperinflaci.
    Libanonská libra ztratila 82 procent své hodnoty vůči americkému dolaru na černém trhu od ledna. "Pokud jde o oficiální směnný kurz, Libanonci na to mohou zapomenout," poznamenal Hanke a dodal: zavádění "demokracie" je drahé.
    Jejich úspory jsou zmrazeny v libanonských bankách. Banky nemají k dispozici žádné dolary a zavedly kontrolu kapitálu (přísné limity pro výběr), aby se zabránilo kolapsu.

    OdpovědětSmazat
  13. Toz torecké prezident Tobogán je válecné zlocinec a mafián to nemoze nigdo poprit a kope za hloboké stát a stále si pri své primitivnosti mesli, ze mo to projde ale on koncí a skoncí zrejme jako Mossoliny se stetkó......slonce nad strechó...p.s.

    OdpovědětSmazat
  14. Jednání EU a NAtA ohledně recka je stejně jako jednání Francie a Anglie u mnichovske dohody o ČSR. Jsou předem prodání.

    OdpovědětSmazat
  15. Podřídit se rozhodnutí soudu (dosazeným soudcům) z Hagu je cesta to pekel. Nakonec známe rozodnutí o Jugoslávii a jejich představitelích. Řecko se v tomto případě může zazpívat sbohem a šáteček.
    Václav

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Také si to myslím v dnešní době jsou mezinárodní instituce nedůvěryhodné.

      Smazat
  16. Místo aby Pompeo jel do Turecka a pokusil se situaci uklidnit, přijede do střední Evropy vybírat výpalné... To máme kamarády, jeden by blil!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 14:45
      Amiokupant NIKDY PRO NIKOHO KAMARÁD NEBYL A NEBUDE!!!!!! Je to jen vrah a zloděj s plnou držkou demokracie!!!! 🤮🤮🤮🤮

      Smazat
  17. Tam v tom Haagu snad sedí Bůh a dává poslední rozhřešení.

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.