Muž, který líbá i důtky svého pána

Lubomír Man
3. 9. 2020
Že absurditami, tuposti a sprostotou všech druhů a barev je náš politopadový vývoj přeplněn až po okraj, je věc známá a neoddiskutovatelná, a jednou z nich je i to, že člověk už od prvního pohledu tak nedůstojný, jako je senátor Vystrčil, se mohl stát předsedou senátu českého parlamentu, tzn. nositelem druhé nejvyšší ústavní funkce v ČR. Platí-li totiž stále ještě poučka psychologů o tom,, že po 40. roce svého věku si za svůj vzhled už může každý z nás sám, pak nedůstojnost zjevu senátora Vystrčila nemůže vycházet z ničeho jiného než z jeho nedůstojných činů, z nedůstojnosti jeho života a z nedůstojnosti jeho charakteru.

V těchto dnech je senátor Vystrčil na výletě na Tchaj-wanu – ale v jeho představě spíš na výpravě hodné velké hrdinské ságy. On, postavou menší a droboučký, ale rádoby vnímán jako velký muž s velkým srdcem, zopakoval předevčírem na zasedání tchaj-wanského parlamentu téměř doslova slavná slova prezidenta Johna Kennedyho, pronesená v r. 1963 před schönebergskou radnicí v západním Berlíně: „Ich bin ein Berliner“

„Já jsem Tchaj-waňan“ sdělil se stejnou pompou v pondělí náš Vystrčil tchaj-wanským poslancům, ale protože zopakováním Kennedyových slov musel nevyhnutelně v posluchačích vyvolat obraz nezapomenutelného amerického prezidenta a sebe sama, stojících takořka vedle sebe, posloužil si Kennedym zcela jistě méně, než doufal.

Ale to jsme jen u jevových momentů Vystrčilova výletu do druhé malé Číny, když ještě mnohem smutnější je jeho rozměr duchovní. Vystrčil totiž svůj „trip“ na Tchaj-wan vydává za cosi jako náš celonárodní a spontánní protest proti diktátu a útlaku, vykonávaný na nás velkou pevninskou Čínou. Ta si nás totiž podle Vystrčiova výkladu chce podrobit, znásilnit, nu a Vystrčil je zde na matičce Zemi a teď zrovna též na Tchaj-wanu proto, aby zlé a uchvatitelské velké Číně ukázal, že se od ní utlačovat nedáme.

Cítíte též tu nehoráznou a neomalenou faleš, která z předcházejících řádků vane? To pokrytectví, které rozkaz našeho pána zpoza Atlantiku, abychom to my a ne on dráždili čínského draka, Vystrčil potvrzuje nejen tím, že jako otrok, líbající i důtky svého pána, je rozkazu poslušen (anebo jste tak naivní že si myslíte, že si cestu na Tchai-wan vymyslel Kubera sám a Vystrčil ji též sám od sebe uskutečnil?), a na Tchaj-wan odcestuje, ale snaží se ten hrubý rozkaz pro české uši zjemnit tím, že svoji nařízenou cestu tam zobrazuje jako téměř naše druhé národní osvobození. A to za situace, kdy od nás Čína nechce absolutně nic jiného, než abychom uznávali jedinou vládu Číny, což by vyžadovala každá země sídlící na tomto glóbu. Zatímco náš pán skutečný nám zpoza Atlantiku diktuje kde co. A to od zmíněné cesty Vystrčila na Tchaj-wan k požadavkům zvyšovat náš vojenský rozpočet, nakupovat zastaralé americké zbraně, brát jejich drahý břidlicový plyn a nejposledněji pak to, abychom na sovětskou technologii atomové elektrárny v Dukovanech naroubovali technologii americkou. Tzn. abychom z naší atomové elektrárny vyrobili atomového kočkopsa. Se všemi riziky, které tohle řešení s sebou nese.

Avšak proti ničemu z toho se Vystrčil nevzpouzí. Naopak se mu tyhle západní hry s námi nesmírně líbí. A ještě raději v nich účinkuje.

Můžete se pak divit tomu, že v rysech jeho tváře žádnou stopu po důstojnosti objevit nelze? Anebo se vám to už někdy podařilo.