Reklama

úterý 29. září 2020

Británie, Mnichov a dnešek

Petr Vlk
29. 9. 2020  KosaZostra čili  vlkovobloguje.wordpress.com

Letos není kulaté výročí Mnichova. Jsem proto docela zvědav, jak dnešek pojme informační mainstream. Ale netrpím velkými iluzemi. Možná, že večerní Televizní noviny přinesou nějaký dvacetivteřinový šot, možná, i když zatím o tom neexistuje žádná indicie, něco přinese večer ČT 24, třeba se nějaké noticka či komentáříček objeví na internetových serverech. Třeba, ale rozhodně Mnichov se nestane tématem dne. A dokonce ani stínem letošního také nejubilejního 21. srpna. A to z mnoha důvoů. Že by alespoň najeden den vytlačil CoVid? Ani zdání!
Osobně to mám prostě jinak a věřím, že se mnou řada z vás. Tohle je prostě dějinně traumatické datum. Takových 1500 let dlouhá historie české státnosti zná jen málo.

Vlastně jen dvě data před a jedno po Mnichovu.

Těmi před jsou

26. srpna 1278 - bitva na Moravském poli

a

8. listopadu 1620 - bitva na Bílé hoře

Moravské pole zásadně pozměnilo postavení Království Českého a jeho role v Evropě. Při opačném výsledku, se jevilo býti nanejvýš pravděpodobným, že by se stalo opravdovou a dost možná trvalou velmocí v evropském kontextu, ale především Habsburkové by zůstali mimo jakoukoli významnou osu evropského konání a hráli by roli nanejvýš v politice středověkého Švábska. Evropa by se ubírala po jiných cestičkách. Ale alternativní dějiny neexistují a český stát zde prohrál svou historickou šanci. Navždy. A na 15let ztratil samostatnost a z kvetoucí země se dostal do role okopávaného a zneužívaného knechta vítězů, ale i tzv. „přátel“. Těmi „přáteli“ míním především Branibory a především jejich panovníka Otu V. Braniborského, který se po smrti českého krále ujal správy v tuzemsku a „výchovy“ jeho syna -Václava II. S předsmrtným požehnáním padlého krále jako jeho dlouholetý spojenec. Tohle představovalo historickou lekci o spolehlivosti, odpovědnosti a roli spojenců v českých dějinách. Jenže nikdo, tu lekci nevzal vážně, či spíše vůbec na vědomí. Naopak, historicky máme doslova spojeneckou mánii. Ačkoli na ni vždycky, v osudových okamžicích tvrdě dojedeme a spojenci nás nechají na holičkách.

Bílá hora je z hlediska historické posloupnosti v podstatě jedním z /hodně/ dlouhodobých důsledků Moravského pole. Tím, že šlo o nároky tehdy dávno vítězného Habsburského rodu na českou korunu. Které by, jak už řečeno, bez Moravského pole nemohly vzniknout. Důsledky jedné jediné, prohrané a vcelku nevýznamné bitvy, jež by za normálních okolností a s rozhodným a odpovědným vedením státu v žádném případě nic neřešila ani neznamenala, se ukázaly být katastrofickými. Tenhle prostor na celých 300 let ztratil samostatnost. Nejen to. Něco podobného se stalo i Polákům a Maďarům. Ba i jiným zemím. Ale NIKDE se nepřihodilo, že by se elity rodové, majetkové a intelektuální zcela odrodily svému národu, zapřely svůj původ a místo toho přejaly za své zájmy vítězného cizího rodu a triumfující cizí monarchie. Na tři stovky let.

Tenhle poměrně dlouhý historický exkurz pokládám za nezbytný, mám li srozumitelně podat leitmotiv dnešního článku , kterým je 3. v řadě našich osudových dní – MNICHOV.

Ale než to vysvětlím, musím zmínit ještě čtvrté katastrofické datum –

15.3.1939

Není nejmenší pochybnosti, že den zničení II. republiky a vznik Protektorátu se konal jako důsledek 29.9.1938. Stejně tak je bez debat, že představuje to naprosto nejosudovější, co kdy v českých/československých dějinách nastalo. Moravské pole nám zabránilo stát se velmocí, Bílá hora z nás učinila nesvéprávný habsburský pašalík, Mnichov zlomil naši hrdost a sebral nám historická území a státní suverenitu. Ale březen 39? Ten jako jediný, při opačném konečném historickém výsledku znamenal fyzické vyhlazení národa. Nelítostnými vítězi.

Což je absolutní novum.

I po Bílé hoře za tři stovky let se český živel znovu probudil a znovu obnovil. Prošel si duševním a intelektuálním znásilněním, ale nikdy mu nehrozilo fyzické vyhlazení. Ale scházelo málo a po Protektorátu by patřil dnes už k dávno vyhynulým živočišným druhům. Stejně jako třeba trilobiti či mamuti.

Právě v této souvislosti, respektive – pro tuto konotaci, je nutné Mnichov a vznik Protektorátu soustavně připomínat. Genocida nás minula jen o pověstný vlásek.

Zatímco ti, co určují politický směr, se každoročně účelově pojímají na Srpnu68. Ten nebagatelizuji. Ani stínem. Je traumatem mé generace a zůstane jím navždy. Ale ve srovnání se zmíněnými historickými událostmi, které neváhám označit jako zlomení páteře, představuje pouhé rozbité koleno. Nanejvýš zanícené slepé střevo.

Proto Mnichov a proto dnes.

Tolik úvod

V nadpisu ale stojí Británie, Mnichov a dnešek…. Takže je čas hodinu dějepisu nějak umenšit. Nikoliv zcela opustit. Bez ní se totiž nikam nedostaneme.

Takže si dovolím se malinko k těm nejosudovějším a nejčernějším dnům naší historie vrátit. Všechny totiž nějakým způsobem souvisí s tím, že se zde osudově dotkla česká politika s anglickou, resp. britskou. A nikdy z toho pro náš stát nevzniklo nic dobrého.

Přemysl Otakar II. podpořil významně v souboji o císařský trůn bratra tehdejšího anglického krále Richarda Cornwallského proti Alfonsi X. Kastilskému. Nedlouho potom se mu Cornwall „odvděčil“ tím, že se mu pokusil vojensky odejmout Duryňsko. S odůvodněním, že jej potřebuje. Punktum.

Při Bílé hoře anglický vliv byl daleko markantnější – zimní král Fridrich Falcký získal od českých, převážně protestantských stavů trůn nikoli v poslední řadě proto, že měl za tchána anglického krále Jakuba I. Takže stavové doufali ve finanční a vojenskou pomoc anglického protestantského panovníka. Kalkulace zcela selhala.

Stejně jako v Mnichově. Předválečná ČSR disponovala celou soustavou spojeneckých smluv, neboť jak Masaryk, tak Beneš ani na vteřinu nepochybovali, že republiku čeká osudová konfrontace s věčnou dějinnou hrozbou – Německem. A stejně tak viděli, že samotná republika v ní neobstojí. Proto vytvořili smluvní síť, jejímž základním pilířem se stala spojenecká smlouva s Francií. Neboť logika říkala, že právě země galského kohout po zkušenostech z prusko francouzské a I.světové války musí mít naprosto eminentní zájem na zadržování Germánů v jakémkoliv směru. A další kalkulaci, rovnocennou té českých stavů s Fridrichem Falckým a jeho anglickým tchánem, pak představovala obranná smlouva Francouzů s Brity!

Takže konečně je jeviště vybaveno všemi kulisami a lze se pustit do vlastní materie!

Velmi často a mnohokrát jsem si lámal hlavu nad Mnichovem a zkoumal různé vlivy, zájmy, možnosti, zkoušel domýšlet, co by kdyby a v poslední době zejména řešil, kdo má hlavní díl viny na Mnichovské katastrofě.

Nelze než konstatovat, že bezprostřední vinu na ní má prezident Beneš. Nikoli v tom, že Mnichov nastal, že k němu došlo. V tom je nevinně. Tyhle události se řítily mimo jeho jakýkoliv dosah a on vykonal vše, aby jim zabránil. Jeho zátěží je přijmutí kapitulace. Jakkoliv si nelze dělat sebemenší iluze o tom,jak by střet dopadl – to ostatně přesně a vyčerpávajícím způsobem popsal minulou sobotu ve svém hutném rozboru MS, odpor byl na místě a potřebný. I za cenu jistých velkých ztrát na životech a majetku. Ale nedošlo by k přeražení morální páteře národa. A spousta věcí by dnes byla zřejmější, jasnější a tím daleko hůře zfalšovatelná současnými překrucovači historie.

Například by nešlo mile krajanovat, protože drtivá většina sudetských Němců,by se tehdy aktivně zapojila na straně agresora. Stejně tak záškodnická a doslova zákeřná role Polska by se odhalila v plné nahotě. A především, v hodině nejtěžší, by se ukázalo zač tehdy stály tzv. společné hodnoty, jimž předválečná ČSR tehdy podřídila veškerou svou politiku domácí i zahraniční po celou dobu své existence. Což by představovalo daleko průkaznější a skoro neokecatelné memento pro dnešek, protože mrtvý v rodině, díky zradě spojenců, platí daleko a daleko více, než představuje školní vzpomínka na vlastní vzdání se bez boje.

Březen 39 už představoval jen dokončení tragedie ze září 38.

Ale vrátím se opět k tomu, co chci sdělit – dlouhodobě řeším hlavního viníka Mnichova. A pořád mi vychází – Velká Británie.
Hitler byl prostě Hitler. Svými úmysly s nijak netajil. Nemohl v téhle historické chvíli překvapit. Francie? Ano, ta garantovala československou bezpečnost a nedotknutelnost a na rozdíl od Britů se nám smluvně zavázala. A svůj závazek odmítla plnit. Hanba jí!

Jenže i Paříž,jak už uvedeno disponovala svým smluvně spojeneckým fundamentem. Protože i ona tušila, že sama v další velké válce s Germány neobstojí. Proto podepsala spojeneckou smlouvu s Británií. A československé politické špičky z toho dovodily totéž co v roce 1620- že Jakub I. pošle svoje vojska na pomoc českým stavům -omlouvám se, že Británie vojensky významně podpoří Francii a ta zase nás. A společný tlak že hitlerovské Německo neustojí.

Jakub I. i Neviille Chamberlain to ovšem viděli jinak. Jestli anglický král v 17. století á konto událostí v Českém království pronesl nějakou repliku známo není. Ta z Chamberlainových úst ovšem ano:

vůči zemi naprosto neznámé někde „daleko“ ve střední Evropě , kvůli které je nepředstavitelné jít znovu do válečných zákopů.

Což Britové přetavili do daleko důležitějšího sdělení francouzské vládě -pokud Francie zasáhne na podpor Československa nebude Spojené království cítit býti vázáno spojeneckou smlouvou a Francie musí válčit sama. Finoto la Musica!

Tím Britové otevřeli cestu k Mnichovu a následně jí dovedli až na samý konec. Se všemi důsledky. Oni a nikdo jiný zradili svobodný svět, demokracii,mezinárodní právo.

Tenhle moment britskofrancouzské zrady , ale především té britské, spojené s naprostou a trestuhodnou politickou krátkozrakostí se věru dnešním vykladačům, ale daleko více – překrucovacům historie věru nehodí.Mohlo by to totiž evokovat a především zpochybnit! Vždyť oba stráty jsou opět našimi úhlavními spojenci, garantujícími.. no co vlastně?

Proto,když se k nějakým úvahám o II.světové válce, jejích příčinách a peripetiích někdo vůbec odhodlá, více méně to vždycky vypadne stejně – ano, Britové selhali, nechali Československo na pospas Hitlerovi, ale vlastně – ne Britové,nýbrž především jistý Chamberlaine! Jen ten selhal, neměl na svůj historický úkol. ale kde pak Britové jako celek rozhodně ne, v žádném případě! A okamžitě připomenou Winstona Churchilla s jeho proslulým výrokem "Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku."
a třeba přidají ještě tehdy rezignujícího námořnictva Alfreda Duffa Coopera.

A vykládají to tak, aby v čtenářích, posluchačích, divácích vznikl dojem, že stejně smýšlela naprostá většina vlivných politiků a především obyčejných Britů. Že Chamberlain byl s několika dalšími jen jakýmsi omylem v pevné vůli všech zbylých Britů Československu pomoci!

Nic není vzdálenějšího pravdě! Neville Chamberlaine mluvil za drtivou většinu tehdejších obyvatel Spojeného království! A to bez rozlišení na elity a ty obyčejné. Dovolím si citovat už zmíněného tehdejšího ministra námořnictva Duffa Coopera

Příští den /29. září/ mluvil Chamberlain v Dolní sněmovně. V jednu chvíli mu vedle sedící ministr financí Simon předal na papírku vzkaz. „Musím sněmovně ještě něco sdělit,“ reagoval poté premiér po dramatické pauze. „Právě jsem byl informován, že mě pan Hitler zve, abych se s ním zítra sešel v Mnichově. Pozval také pana Mussoliniho a pana Daladiera.“

„Byla to pozoruhodná scéna, všichni vládní příznivci povstali a jásali,“ zapsal si Cooper. „A poté, co tomu požehnal i předák opozice Attlee, všichni opět povstali a tleskali.


Navečer 30. září se Duff Cooper pracně dostával přes davy jásajících lidí do Downing Street 10, kde se konalo zasedání vlády po návratu Chamberlaina z Mnichova.

Chamberlaina nadšeně po příletu z bavorské metropole vítaly mnoha tisícové zástupy.



a po jeho výroku: „Drazí přátelé, podruhé v našich dějinách se britský premiér vrátil z Německa s čestným mírem. Věřím, že je to mír pro naši dobu,“

Davy freneticky šílely. Všichni jako euforičtí Mnichované……

Následně mírotvorce na cizí účet je pozván do Buckinghamského paláce, kde na něj čekal nadšený král Jiří VI., který chtěl premiéra osobně vyslechnout a pochválit. Cestou ke králi byly ulice Londýna tak plné vděčných a jásajících občanů, takže mu trvalo více než hodinu a půl než do paláce vzdáleného pouhých několik kilometrů dorazil. Zde se mu dostalo vřelého přijetí ze strany krále, který premiéra vyzval, aby se s ním ukázal na balkonu před davem nadšených Londýňanů, což byl v té době bezprecedentní krok a mimořádná pocta.


Ne Chamberlaine nepředstavoval nějakou miniaturní menšinu, nešlo o selhání jedince, nýbrž o konsekventní politiku Velké Británie někdy od půlky 20-tých let, kdy přehodnotila svůj postoj Německu i k Versailleským smlouvám. Provozovala prostě dlouhodobou britskou politiku ,vyznávající zásadu, že na kontinentální Evropě nesmí vzniknout stát, který by konkuroval Británii a začala to opět reálně provádět, protože Francie se jí začínala zdát příliš silná a Německo představovalo zajímavou protiváhu.

Německo záhy získalo vlivné spojence, zejména po nástupu Adolf a Hitlera k moci. Sympatiemi k němu se netajil Chamberleinův ministr zahraničí lord Halifax, britský velvyslanec v Německu Henderson, nebo mimořádně vlivná politička a první žena , která v dějinách získala poslanecký mandát – lady Astorová. Byla proto ostře proti jakémukoli náznaku ochoty vstoupit znovu na válečné pole. Současně uvěřila, že Hitler může „vyřešit problémy s komunisty a se Židy“, plně postavila za politiku britského premiéra Nevilla Chamberlaina „usmiřovat si“ Německo za cenu neustálých ústupků, takže se několikrát sešla s nacistickými představiteli a podpořila vyzbrojování Německa slovy, že „nemůže dělat nic jiného, když je obklopeno samými katolíky“.

Po Mnichovské dohodě se velmi tvrdě postavila i proti přijímání československých uprchlíků. „Měli by žádat o azyl v Sovětském svazu a ne v Anglii, když jsou to beztak samí komunisté,“

Proč  se lady  Astorovou zabývám – protože  politika se  nikdy nedělala jen na  oficiálním jevišti – tedy  v parlamentu. Ale  stejně  významné je zákulisí. Respektive většinou ještě vlivnější –   a  lady  Astorová provozovala  vlivný  tzv. clivendenský  salon, kde  se  scházela politická britská politická, společenská a  ekonomická  smetánka. Doplňovaná  velvyslanci  některých vlivných zemí. Patřil sem například  i tehdejší americký velvyslanec  Joseph Kennedy /otec JFK/. Tady  se kula britská politika. Vláda sněmovna  jí dávaly jen finální šlif.

Opět odbočím, kdykoliv dojde na Mnichov a  selhání tehdejších/ dnešních spojenců, vždycky je to bagatelizováno poukazem, že hlavním garantem jsou stejně  USA.  A ty  s Mnichovem nikdy neměly nic  společného. Rolí USA  a  speciálně  prezidenta  Roosevelta, ale i  Josepha Kennedyho  se zabývaly  články  Kosy před dvěma roky. Konkrétně


Historická komparace

Astorová a její klub v tom nejeli sami. O tom, že Chamberlaina po Mnichovu přijal král Jiří VI. A udělal do té doby nevídané gesto královská rodina mnichovanského premiera pozvala společně na královský balkon a jim davy holdovaly!

Jak vám tohle zapadá do obrazu Jiřího V. , jeho manželky a jeho dcery, dnešní královny Alžběty II.,kteří jsou soustavně prezentováni jako neochvějní protinacističtí bojovníci? Jak to pasuje k filmu/knize Králova řeč? Aby bylo jasno, sebeméně nezpochybňuji roli královského domu a jeho členů od 1.9.1939. Ale aktivně k II. ww umetali cestičku.

Před časem vzbudilo velké celosvětové pozdvižení, když bulvární The Sun přišel s touto fotografií, z dosud neznámého filmu zachycující pozdější královskou rodinu v roce 1933.
Při jejich zdrojování mi mohly tehdy vypadnout oči z důlků. Americkou ingerenci do mnichovských událostí nechám stranou. Vraťme se k Británii.



Na níž manželka pozdějšího krále Jiřího VI. a jeho dvě dcery zdraví nacistickým pozdravem! Dnes víme, že to nebyla ani poblouznění ani náhoda. Za kterou hajlující a jejich země prošla očistcem.
Historička Karina Urbach z Ústavu historického bádání při Londýnské univerzitě – považuje krok deníku The Sun za „velmi účinnou pobídku Buckinghamskému paláci, aby konečně zveřejnil dokumenty vypovídající o vztazích mezi královskou rodinou a nacistickým režimem ve třicátých letech“, kdy ještě málokdo tušil, že se po necelých dvaceti letech od konce první (tehdy nazývané ještě jen Velké) světové války schyluje k dalšímu celoplanetárnímu konfliktu.

Osobně se domnívám, že nějaké další zkoumání už přinese jen jistě zajímavé pikantní detaily, ale ne něco zásadního. Postoj Jiřího VI. k Mnichovu jsme si popsali.

Jeho předchůdce a bratr Edvard VII. je kapitolou sám pro sebe. Co se vztahu k nacismu a jeho čelným představitelům týče. Měl pro ně pochopení před nástupem na trůn i při svém jednoročním kralování. Všemu ovšem nasadil doslova korunu, když po své abdikaci kvůli tehdy nepřijatelnému sňatku s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou v roce 1937 navštívil Německo. Sice nikoliv jako nominální monarcha, už „jen“ co by vévoda z Windsoru, ale přesto se v zemi hákového kříže dočkal královských poct. Což lichotilo především paní Simpsonové, jíž tyto jinak zůstaly odepřeny.

Edvard byl poměrně rychle uchvácen obrovským industriálním pokrokem v zemi. I když si to zřejmě ale neuvědomoval, stal se propagandistickým nástrojem nacistů, kteří celou vévodovu německou návštěvu pečlivě naplánovali tak, aby byl nacistický režim ukázán v tom nejlepším možném světle. Vše zašlo tak daleko, že byl exkráli dokonce ukázán tehdy ještě rozestavěný koncentrační tábor, který byl ale nacisty označen za pouhé kasárny.

Během cesty se pak Edvard s Wallis setkali s téměř všemi vrcholnými nacistickými pohlaváry včetně Josepha Goebbelse. Při návštěvě s Hitlerovým zástupcem Rudolfem Hessem později uvězněný nacista zase předvedl britskému vévodovi svou rozsáhlou sbírku modelů válečných lodí a podle svědectví Hessovy manželky měli oba muži s nehranou radostí svádět rekonstrukce bitev první světové války.

Vyvrcholením vévodova německého turné byla schůzka se samotným Adolfem Hitlerem, který se pokusil na bývalého panovníka udělat ten nejlepší dojem, aby tak získal cenného britského spojence.

Netuším, do jaké míry prezident Beneš viděl do detailů zákulisí britské politiky, ale určité informace bezpochyby dostal. Minimálně takové, jaké jsem shromáždil pro tento obecný článek pro malý bezvýznamný blog. Musela mu z nich naskakovat husí kůže a hlava jít kolem, když viděl jak ona příslovečná až bájná bašta demokracie se vidí v nacistickém státě, kde jakékoli zdání fungující demokracie bylo drasticky sankcionováno.

Na dokreslení drobná, ale charakteristická epizodka -době, kdy Chamberlainovi mírotvorci holdovaly davy se na Trafalgarském náměstí demonstrovalo. Na podporu Československa .Celkem asi 15 tisíc lidí, zlomech těch, co aplaudovali Chamberlainovi na letišti, při triumfální cestě Londýnem a pod královským balkonem. Ale i tak BBC o těchto nespokojených reakcích na nátlak vlády pomlčela.

Diví se někdo v tomto kontextu, že Beneš hledal cestu k Sovětskému svazu? Před Mnichovem a ještě více po něm?

Připomeňme, že Británie podpis Mnichovské dohody nikdy neoduznala. Naopak její znění pokládá za právně uzavřenou smlouvu. Kterou ovšem porušil Hitler tím, že obsadil zmrzačený zbytek Československa v českých zemích vyhlásil protektorát Čechy a Morava. A až do atentátu na Heydricha vypálení Lidic zastávala britská vláda stanovisko, že případné obnovení Republiky československé po vítězné válce se může odehrát jen v hranicích , vytýčených právě Mnichovskou dohodou!!!! Jejich Mnichovskou dohodu a tedy platnou.

Mimořádně smutný příběh!

Ať na tom hledím, jak chci, nemohu si pomoci – tím hlavním, kdo nejvíce selhal v mnichovském kontextu jsou Britové. Nic na tom pro mne nemění jejich obrovské válečné vzepětí a mimořádná role v protihitlerovské koalici. Oni totiž skutečně bojovali až tehdy, když došlo na ně samé a jejich existenční zájmy. O čemž se hořce přesvědčili jak Poláci, tak Francouzi.

Trochu odbočím, existuje už nějaký čas mezi českými historiky skupinka, s „neotřelým pohledem“ na Mnichov a jeho výklad. Přirovnal bych je k exministru kultury Hermanovi /čerstvému nositeli německého státního vyznamenání Velký spolkový kříž za zásluhy s hvězdou/ s jeho milým krajanováním.

Hlásají, že Británie, v případě Mnichova, nás nezradila, protože neměla s ČSR žádnou spojeneckou smlouvu a že pochopitelně JEN hájila svoje okamžité zájmy…..Hájila je tak /ty zájmy/, že klidně rozparcelovala cizí stát, šla na ruku zločineckému režimu a naopak sama vyhrožovala silou bezmocné oběti. Protože přece hájila svoje, zřejmě oprávněné zájmy, tak je vše v pořádku. Říkají nikoliv britští, nýbrž ČEŠTÍ historici!!!!

Jedním takovým “moderním“ historikem je například ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ivan Šedivý"Mnichov nepovažuji za zradu", jednoznačně konstatoval a připomněl, že k něčemu takovému spěly události od 20. let a ostatní státy hájily samy sebe. Prostě sledovaly své zájmy. A my bychom to měli konečně pochopit a konečně se přestát bát to přiznat.

Ještě doplním, že zmíněný profesor Šedivý dostal před rokem stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy za celoživotní přínos českým dějinám….

A řada českých nájemných brků, zejména těch vždycky správných to po něm s gustem opakuje! Jsou to titíž, co mile krajanují, ale vedle toho ostřížím zrakem hlídají liberální demokracii a transatlantickou solidaritu a evropské hodnoty. A přitom pro Mnichov, minimálně z britského hlediska, neshledávají nic divného.

Ne, Mnichov a Mnichovanství zdaleka nejsou mrtvy!!!! Je děsivou tragédií, že někteří tuzemci pro něj a jeho viníky dokonce mají pochopení!!!

Tím se dostáváme k dnešku.

Vím, že jsem přeskočil 15.březen 1939 a jeho britskou stopu, ale to se dá odbýt jednou větou – Britové při podpisu Mnichova garantovali nedotknutelnost hranic zmrzačené Republiky československé. Zač ta garance stála je zřejmé.

Takže Britové, Mnichov a dnešek. Je nejvyšší čas.

O tom jak se na nás valí hesla typu – musíme za každou cenu držet transatlantickou solidaritu, společné evropské hodnoty jsou pro nás posvátné, spojencům jsme vždycky věrní, atd. atd. nám létají od těch jedině správných kolem uší dennodenně. Od těch samých co mají pochopení pro Brity a jejich roli při Mnichovu. Přece to byl jejich oprávněný zájem… Tak co bys chtěl český občánku?

Za sebe odpovídám, že nic! Nejméně od té doby, co mám informace jak to bylo s Branibory v Čechách po smrti Přemysla Otakara II. Že sem nevpadli, nýbrž plnili spojenecké smluvní závazky.

Jenže nejde jen o „nějaké historiky“ a „nějaké“ pisálky. Tenhle postoj, pokud jde o Velkou Británii, tedy maximální vstřícnost, chápání jejích pozic až do naprosté submisivity a víra v cokoliv, co Londýn tvrdí, je i nadále úhelným kamenem české oficiální politiky! Vzpomene si ještě někdo na Babiše a jeho komentář, kterým doprovodil rozhodnutí o vypovězení ruských diplomatů jako reakci na případ Skripal? Rád ho zejména příslušníkům sekty Nejsvětější koblihy připomenu:

„Z našeho pohledu nemáme důvod Velké Británii nevěřit. Já to vidím jako pozici podpory našeho spojence v rámci NATO a v rámci EU, který nás požádal o to, abychom s ním byli solidární a abychom ho podpořili,“

Naši politikáři se zjevně z historie nepoučili a nic nepochopili. Nejen z Mnichova. Ale ani z té, kterou už sami prožili. A jejich voliči také ne. Mám tím na mysli Brexit. Bezmezně Británii věříme, poskytujeme jí podporu v rámci NATO a EU, jsme s ní solidární! Protože s ní sdílíme ty společné hodnoty přece! Napadne ty věčně správné jak s tím asi jde dohromady Brexit? Jak to, že Britové se na ně vykašlali a nechtějí s nimi mít nic společného?! Tohle je onen betonově spolehlivý spojenec, o kterého se můžeme kdykoliv a zejména v případě NAŠÍ potřeby opřít? Když na nás aktuálně /znovu/ udělal demonstrativně dlouhý nos a vyplázl jazyk Brexitem?

Protože mu, přesně jako v Mnichově přišlo, že jeho momentální zájem a profit je zcela odlišný od našeho? Ne, nejedená se o žádnou spekulaci, fake news nebo hledání laciných senzací. Je to doložitelné konstatování. Takhle přece byla doložitelně vedena kampaň za vystoupení z EU. Především Borisem Johnsonem!!! Který je dnes premiérem. Jenž před pár dny znovu prokázal, jak Británie drží slovo a ctí přijaté závazky, když z nich dostatečně, dle svého mínění neprofituje. Boris Johnson vyzval konzervativní poslance, aby podpořili jeho plán anulovat část ani ne rok staré dohody s EU o Brexitu. Chce, aby podpořili vládní návrh zákona o vnitřním trhu, který podle stanice BBC porušuje britské závazky týkající se hospodářské konkurence a celního režimu v Severním Irsku.

Opět jsme v Mnichově. Posunutém o 82 let. Řečeno s „historikem“ Ivanem Šedivým - Británie hájí sama sebe! Netuším, zdali nyní dodá, že je tedy v pořádku, že poruší smlouvy, jež PŘED ROKEM dobrovolně podepsala. Ale jestliže má být myšlenkově konzistentní, tak by to Johnsonovi měl minimálně odkývat, když ne rovnou ho za to pochválit. A to i přesto, že pět žijících Johnsonových předchůdců v Downing Street 10 proti takovému postupu vehementně protestuje!

Musí nás zajímat, co Británie ohledně Brexitu činí. Jak drží své slovo. Už proto, že je to náš významný obchodní partner. Ovšem jestliže s ní jsou OPĚT spojeny otázky bezpečnosti, ba eventuálně elementární existence státu a národa, je nutné zajímat se o Brity a jejich schopnost plnit co sjednají a slíbí, nekonečně více. Handl je jen handl. Ale otázka života a smrti je jiná kategorie.

Já na základě svých informací mohu prohlásit, že kdykoliv udeřila těmhle krajům osudová hodinka a nějaké očekávání spojila s Anglií/Británií, dopadlo to vždycky stejně. Brexit, zatím zdá se, z téhle dějinné zkušenosti s britskou spolehlivostí nijak nevybočí.

Tolik moje dnešní zamyšlení nad Mnichovem. Uznávám - nikterak radostné.

Ale ještě neskončím. Ještě se musím vypořádat s jistě znějící námitkou – Britové si to všechno odpracoval za Churchilla. Vždyť bojovali za nás! Přijde další Churchill.

Nikoliv. Britové válčili, až když šlo jim o krk. A válčili jen sami za sebe. I za Churchillova vedení!

Nesnižuji jeho zásluhy, jen mu upírám svatozář. Stačí si přečíst paměti Elliota Roosevelta s názvem- Jak on to viděl /myšleno jeho otec FDR/ , či paměti Dwighta Eisenhowera Invaze do Evropy a ona svatozář nad WCH zhasne. Byl to zcela mimořádný britský imperialista. Jehož zajímala jen Británie a záchrana jejího imperiálního statusu za každou cenu. Doslova za každou. Viz nedávno odtajněné zápisky generálního ředitele New York Times- Julia Ochse Adlera, které pořídil ze své schůzky s WCH (tehdejším vůdcem konzervativní opozice v Dolní sněmovně). Ta se konala 29. dubna 1951 .

Churchill si stěžoval, že je tehdejší společná anglo-americká politika vůči SSSR slabá, místo aby byla agresivní. Vzápětí dodal, že kdyby byl premiérem on (což se o pár týdnů později skutečně stalo) a dosáhl shody s americkou vládou, postavil by Rusy před ultimátum v podobě balíčku podmínek.

„Při předpokládaném odmítnutí by Kreml byl informován, že pokud si to nerozmyslí, shodíme atomovou bombu na jedno z 20 nebo 30 sovětských měst,“ poznamenal si Julius Ochs Adler. Churchill si představoval, že v takovém okamžiku by bylo civilní obyvatelstvo všech zmiňovaných měst evakuováno. Podle Adlera si Churchill myslel, že by Sověti zase odmítli a západní mocnosti by tak svrhly jednu bombu a případně další. „Taková panika by zajistila (určitě v případě třetího útoku) mezi ruským obyvatelstvem i u Kremlu, že naše podmínky budou splněny,“

Naštěstí Američané disponovali tehdy zdravým rozumem. Děsivé na tomhle odhalení je především zjištění, že uběhlo sotva 6 let od konce II.ww a WCH by byl klidně, a protože Američané jej odmítli, opět jen v nějakém britském zájmu byl rozpoutal jaderné peklo nevyprovokovaným útokem. Hekatomby mrtvých zakalkuloval jako nutné ztráty!

Ještě má někdo slabost pro Brity a jejich politiku? Při výročí Mnichova?



36 komentářů :

  1. Pane autore sice ti lidé bydlí v Čechách ale duchem jsou světoobčané a příslušníky transatlantické civilizace. Takže naštvaní jsou vlastenečtí Češi. Anglický hoši nechtěli bojovat za nějaké „podřadné" Slovany a potom do těch zákopů stejně museli.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pane 10.42 Nějaká "transatlantická civilizace" a nějaký "světoobčan" jsou umělé konstrukty, jako v roce 1971 bylo pro Cikánstvo celého světa na cikánském sjezdu V ANGLII, v Londýně, zvoleno nové KRYCÍ JMÉNO - ROM.

      Pojem OBČANSTVÍ je o starověku spojen pouze a jedině s konkrétními státními ůtvary - a s ní spojenou POVINNOSTÍ LOYALITY ke svému NÁRODU, ke státu - OTČINĚ, až po sebeobětování ve prospěch daného celku coby KOHEZNÍ SKUPINĚ! PLNĚNÍM OBČANSKÝCH POVINNOSTÍ teprve vzniká občanům právo na výhody a zabezpečení vyplývající z občanství daného státu.
      Toto bylo jasné i v Německu, kde proto byla širší státní příslušnost zajišťující základní penzum (povolení k trvalému pobytu, k práci, atd., ale získání plných občanská práva, jako volební například, záviselo na PŘEDCHOZÍM splnění nezbytných kritérií - daných zákony země.

      Pojem "SVĚTOOBČAN" je tedy krycím jménem pro individuální sobce žijící podle zásad: "A CO Z TOHO BUDU MÍT JÁ?!; JÁ, JENOM JÁ A VŠE JENOM MĚ, MĚ!; UBI BENE, IBI PATRIA; VYBER, VYŽDÍMEJ, SEBER KOŘIST A TÁHNI Z TROSEK JINAM, KDE JE CO BRÁT; NEJSILNĚJŠÍ, JE-LI KE MĚ ŠTĚDRÝ - tomu posloužím, DOKUD SE MI TO BUDE VYPLÁCET... PAK BUDE JINÝ PÁNÍŠEK; Loyalita má hodnotu, pouze pokud vynáší... jinak se mění/předstírá podle potřeby vlastního zisku...
      ANO, TOHLE A MNOHÉ DALŠÍ JE SVĚTOOBČANSTVÍ!

      Kde jsou centra tzv. TRANSATLANTICKÉ CIVILIZACE? Máte na mysli Jeruzalém, West End, Wall Street? Řím se na tom všem přiživuje...

      Smazat
  2. Radim Fiala, kandidát SPD: Musíme vystoupit z EU, jinak nás zničí. Islamizací, genderem a všemi dalšími sluníčkářskými šílenostmi

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Radim-Fiala-kandidat-SPD-Musime-vystoupit-z-EU-jinak-nas-znici-Islamizaci-genderem-a-vsemi-dalsimi-slunickarskymi-silenostmi-638512

    OdpovědětSmazat
  3. Čtěte Vlkův blog - Kosa zostra. Má jen jeden metr pro všechny události i pro všechny aktéry oněch událostí. Čtěte, chcete-li být ve skutečném obraze skutečného Světa. A děkuji za zveřejnění článku pana Vlka.
    Čtenář Kosy.

    OdpovědětSmazat
  4. Bingo! Výborný článek, konečně někdo, kdo se strefil do černého! Škoda, že nemáme na ministerstvu zahraničních věcí a v politice někoho takového, kdo by podobnou analýzou dospěl ke stejným závěrům, jaké jsou v tomto článku.

    OdpovědětSmazat
  5. "Postoj Jiřího VI. k Mnichovu": však v Anglii se ten postoj královské rodiny vždycky snažili zmírnit a vylepšit, zdůrazňovat, jak král a královna pomáhali při odklizování po bombardování. A že vůbec hrdinně zůstali v Anglii.

    Nakonec i ten film o koktavém Jiřím VI. "King's Speech" (jinak velmi dobrý herecky a režijně), s jeho hrdinnou řečí při vyhlášení války, to taky jaksi vylepšuje.

    OdpovědětSmazat
  6. Naši politici dnes žijí v zadku těch signatářů Mnichovské dohody a dokonce jsme německá kolonie , je proto třeba být ticho ! Spíš je vhodné to prezentovat , že nás po celou válku ochraňovali !

    OdpovědětSmazat
  7. „Národní stát se ‚nenosí‘, vlastenectví je prý k smíchu.“ Zahradníková uvedla překážky moderní doby a vzrušila Čechy

    https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020092812582656-narodni-stat-se-nenosi-vlastenectvi-je-pry-k-smichu--zahradnikova-uvedla-prekazky-moderni-doby-a/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Národní stát se nenosí, máme přeci vzájemně spolupracující a podporující se navzájem diaspory po celém světě a vzorově kohezní Světový ......ký kongres!

      Smazat
  8. „Podobně jako v roce 1938 nemůžeme spoléhat na dnes již zdegenerovaný takzvaný Západ.“ SPD si připomíná výročí Mnichova

    https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/2020092912587093-radim-fiala-si-pripomina-vyroci-mnichova-a-vyzval-k-budovani-spojenectvi-na-zaklade-realnych-zajmu/

    OdpovědětSmazat
  9. Opět zde připomínám knihu od Starikova: Kdo donutil Hitlera přepadnout Stalina.
    Je v ní uvedeno mnoho souvislostí v čím zájmu se tohle dělo a bohužel děje znovu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já bych připomenul knihu z r.1936 -Hitlerovo panství.Napsal ji Anglický novinář a tam neskrývá obdiv k nacistickému režimu.

      Smazat
    2. Pan Starikov si měl nejdřív přečíst Hitlerův Mein Kampf a nemusel si klást takovou hloupou otázku. Drang nach Osten měl Hitler přímo v plánu jako prvořadý úkol a tak jej nikdo nemusel nutit. (Mein Kampf, Ost politik).

      Smazat
  10. https://www.ceskatelevize.cz/tv-program/hledani/?filtr[nadtitul]=Mnichovsk%C3%A1%20dohoda%2029.%E2%80%93%2030.9.1938

    OdpovědětSmazat
  11. To nemá chybu,extra hajlující demokrati,kteří nás dodnes chtějí počovat co byl fašismus za svinstvo....k zblití!!!!!

    OdpovědětSmazat
  12. noviczech
    ...Současně uvěřila, že Hitler může „vyřešit problémy s komunisty a se Židy“, plně postavila za politiku britského premiéra Nevilla Chamberlaina „..
    pane Vlku, výborný článek, jen bych řekl, že těmto opravdu vadili komunisté od samého počátku vzniku v Sovětském Rusku.
    Když byli v padesátých létech ve Francii volby a bylo nebezpečí, že by vyhráli komunisté, tak tehdejší prezident narychlo pozval do země tisíce amerických vojáků a byli rozhodnuti i krveprolitím potlačit vítězství komunistů! Moc,majetek,bohatství pro vyšší třídu, to je anglosasko a vlastně celý západ a dnes celý svět.
    A co se týče pana Babiše, on je majitelem nemocnice v Londýně, kde se provádí umělé oplodnění žen. Takto to kdysi bylo v německých zprávách z zveřejněno, takže. ....pravý český člověk?!!!??!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. " tak tehdejší prezident narychlo pozval do země tisíce amerických vojáků"

      Můžete to trochu doložit? Ten prezident byla asi de Gaulle a ten americké vojáky moc nemusel...

      Navíc, ti komunisti - sice volby nevyhráli - ale byli dost úspěšní, takže de Gaulle s nima musel ve vládě počítat.

      Smazat
  13. Možná má Sun pravdu, možná jen zneužil fografii ke zvýšení nákladů. Tu nedůvěru mám vychovanou právě od médií. Mám fotku táty, jak mává z okna vagonu a taky by se to mohlo nazvat hajlováním. Na druhé straně strýc bojoval ve Svobodově armádě a vlastníme doma typickou anglickou helmu, protože Británie naším jednotkám poskytla výstroj. Strýc říkal, všechno včetně tkaniček bot jsme jim zaplatili. Chci jen naznačit, že není všechno zlato, co se leskne a média beru s rezervou.

    OdpovědětSmazat
  14. Pan Petr Vlk píše: "...odpor byl na místě a potřebný. I za cenu jistých velkých ztrát na životech a majetku." míněno vůči Mnichovskému diktátu. Pokud vezmeme procento válečných ztrát Polska na obyvatelstvu a vztáhneme je na český národ, neměl by jen onu "zlomenou morální páteř", ale především, vážně až kriticky poškozenou reprodukční základnu. Můj otec bal v uniformě československého vojáka, mobilizovaný v roce 1938 do jednotek SOS, připraven s mnoha ostatními skutečně položit svůj život.
    Během a po ukončení Druhé světové s uznáním konstatoval, že politika prezidenta Beneše byla prozíravá a df. geniální. Jako pamětník Protektorátu, Vítězného února 1948, internacionální pomoci 1968, Sametové revoluce 1989 i značně zasvěcený pozorovatel třicetiletého upevňování liberální demokracie s adorací "Evropských hodnot", dávám za pravdu nejen svému otci, ale i těm opravdovým, byvším komunistům, neseným morálkou a intelektem. Je to právě morálka a intelekt, kterých se světu nedostává. O žádnou páteř, pane Vlku (potažmo pane Vyskočile), vlastně až tak nejde.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Slova, vzhůru leťte, myšlenko, dole stůj.
      O žádnou páteř vlastně až tak nejde? Ach jo...

      Zjistěte si, jaké válečné ztráty měla "válečná Anglie" a vztáhněte je na válečné ztráty "neválečného protektorátu" - když už jsme u těch příměrů.
      Ale ono se u nás za protektorátu zase až tak moc nedělo, že, jak řekla 3,14-ča Válková.

      Ať žije předposranost!

      Smazat
    2. Morálka a intelekt... zapomínáte definovat co je přijatelná morálka (ne ta dnešní ala "Morálka paní Dulské" např.;-)

      V roce 2002 jsem byl v létě na Vltavě jako vodák a přežil tam povodně (tu první, druhou jsem byl v práci v Praze...

      Stromy s pevnou, "rovnou "páteří" pluly po prudu vytržené z kořeny, či zlámané. Vrbičky, i staré polehly s proudem. Od Vyššího Brodu byly odhaleny dávno zanesené a zarostlé vším možným zplavňovací práce fy Lana... o rok později porostlé (tu a tam) ležícími vrbičkami a olšovím.
      Každý rok od té doby se stromy napřimují a pod nimi rostou jejich "děti".

      Číňané již před tisíciletími věděli, že tajfun duby vyvrátí nebo zláme, ALE MOUDRÝ BAMBUS POLEHNE, ABY SE PO BOUŘI ZASE POSTAVIL...

      Smazat
    3. Milane 15:53, válečné ztráty Velké Británie, která bojovala nejen o svou existenci, ale i o svoje koloniální impérium, co do ztrát na životech, jsou bezmála srovnatelné se ztrátami Čechoslováků, kteří (že) "nebojovali", ale podle vás, bojovat měli. Vytýkejte to svým prarodičům, když mluvíte o předposraností a nechápete, že nebýt jí, s dvoutřetinovou pravděpodobností byste tady ani nebyl. Hanobení dr. Edvarda Beneše a jeho role není nic jiného, než promyšlené propagandistické tažení Sudeťáků s dědici kolonizační mentality německého státu. Ta nenávist k E. Benešovi je pro německou mentalitu v ne nevýznamné části dědičná. Však, ty dekrety!
      Říkám vám to jako utečenec ze "Sudet", který má němčinu od dětství, knihy v němčině v dědictví po několika generacích i řadu přátel, ponejvíce mezi odsunutými Němci. Radím vám, v zájmu vlastního národa, nepodporujte současností vynucované trendy! Daniel Herman, Petr Pithart a jim podobní jsou kolaboranti s cizí, národním zájmům odporující mocí. Uvědomte si, mluvíte za jiné, ve věcech, o kterých autenticky nic nevíte, nic z toho co se dá zjistit jste si neověřil, neporovnal a nezvážil. Naše zájmy a naše práva jsme odkázáni hájit si sami, protože jiní nám pomohou jen tehdy, když to je v jejich prospěch. Všimněte si. V mocenské politice přátelství neexistuje, tam panují jen zájmy, to nevidíte?.

      Smazat
  15. Výborný článek.Jen malou opravu-po Protektorátu by možná vyhynul český národ(a jiní),ale ne živočisný druh.Živočisný druh Homo sapiens sapiens samozřejmě vyhyne později jako mnoho jiných druhů ve 3.5miliardy letech trvání života na této modré planetě.Je to nevyhnutelné.Kromě jiného jednim z hlavních příčin zaniku druhů je přemnoženost a následná degenerace.Jsme přemnožený druh a to,že degenerujeme,o tom se přesvědčujeme dnes a denně,v "Česku"hlavně a posledních 30letech!!

    OdpovědětSmazat
  16. Dobrý článek,kromě těch dvou odstavců o vině E.Beneše.Stále se opakující názor řady politiků,historiků,novinářů atd.,jak jsme se měli vojensky bránit.Bylo již mnohokráte odborníky z opačného pohledu vysvětleno,že bychom zůstali sami,byli bychom rozdrceni a navíc by nás všichni obvinili z rozpoutání války.Beneš vše dlouho a bolestně kalkuloval.Myslím,že v tomto směru je pan autor velice naivní.

    OdpovědětSmazat
  17. O úrovni školství v tomto státě svědčí i to,že může vyučovat a vymývat mozky našim dětem i takový slouha režimu jako zmíněný"profesor" Šedivý.A ještě za to chce dvakrát za rok zvedat mzdu!!

    OdpovědětSmazat
  18. Pane Vlku, mícháte mě.
    Kde máte skutečný počátek Českého knížectví jako takového, s prvním knížetem suverénem (skutečným otcem - zakladatelem Českého státu) Boleslavem I?
    Tedy rok 950. Tehdy vznikl český stát v jehož hranicích, až na pár výjimek, dodnes žijeme.
    Nebýt eliminace Václava a následné česko-saské války, byla by po nás veta a zmizeli bychom z dějin. Tak, jako z nich zmizeli všechny Slovanské národy? etnika? žijící na území dnešního Maďarska, Bavorska a téměř celého bývalého NDR. Tady, a právě tady, je největší hřích našich historiků, kteří tento rok vzniku českého státu, zmanipulování klérem, zcela opomíjejí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máte "svatou" pravdu. Otrocko-otrokářské křesťanství je náboženstvím zotročujícím nemajetné majetným z božího přikázání...

      Proto Alláh Milosdrný, Spravedlivý, (budiž jeho jméno nastatisíckrát pochváleno) seslal k nápravě lidmi zmrzačeného zjevení a k záchraně rozmu Posvátný Korán...

      Sučasnost ovšem dokazuje, že překrucovači, přidaavači a paraziti na víře řádí alespoň sedm století i v Islámu - jako vši a štěnice.

      Smazat
  19. Ďakujem za presný obraz Mníchovskej zrady a jej potomkov - teda pokračovateľov žijúcich v súčasnosti.
    1/ Existujú dokumentárne zábery o hajlujúcich Britoch
    2/ M.Zeman je obdivovateľom WCH
    3/ Stredná a Východná Európa je domovom zakomplexovaných, ktorí predajú aj svoju "mať" za blahobyt a uznanie svojej existencie ako rovnocenných ľudí so západnými. Idú si zodrať kolená, len aby boli uznávaní Západom
    4/ Túžba po blahobyte a ziskoch diktuje dnešnému mysleniu. V mene zisku a konzumu sú Európania schopní zapredať sa aj Britom, Nemcom.....Kvôli tomuto božstvu ľudia odmietajú všetko, čo by narušilo cestu na Západ.
    5/ Vymetači " Diabla " majú orgie

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lakonicky stručná konstatování. I složité jevy lze popsat s určitou nadsázkou polopatě a dosti výstižně.K bodu by to chtělo, alespoň pro mne ,dovysvětlit. DIK.

      Smazat
    2. Doplněk, vypadlo K pátém bodu..

      Smazat
  20. "Na kontinentální Evropě nesmí vzniknout stát, který by konkuroval Británii a začala to opět reálně provádět, protože Francie se jí začínala zdát příliš silná a Německo představovalo zajímavou protiváhu."
    To je naprosto přesný popis britské politiky používané celá staletí. A protiruská politika také není žádná novinka- spojenectví s Ruskem bylo vždy vynucené, ať šlo o napoleonské války, první i druhou světovou. Neochota zasáhnout proti Hitlerovi byla dána nadějí, že zlikviduje nástupce Ruska. jogín

    OdpovědětSmazat
  21. Erudovanost článku je zjevná a neni to na jednu branku.Některé souvislosti zůstali jen v náznaku a i to je dobré,protože přemira slov zatěžuje a znejisťuje.My co jsme objevili myslenkovy svět pana Vlka budeme doufat,že v dalších článcích ukáže více světla např ohledně toho,za co mohl a nemohl E.Beneš ,ktery je ,jak typicke pro naše končiny napadán "zleva i zprava,zdola i zhora". Na hanebnosti " Hnědého Albionu" článek pana Vlka dostatečně posvítil a mělo by být jasno.A co bylo nové řečeno by již nemělo být zapomenuto.Naše diplomacie "je někdy a jen vůči některým "příliš korektní a bylo by dobré poznatků pana Vlka vhodně využít.Albion se zatím nevyvinil a ASI ani neomluvil.Po pohrobcich V.Havla by bylo dobré žádat omluvu za to, že se rád omlouval i za ty nejspornejsi věci,které přímo s dnešním výročím 29/30 září 1938 sakramentsky souvisely a ne vytrhavat ze souvislostí nebo úmyslně ignorovat,což je také neodpustilne zlo,pro nás starší i horší než ta pochybení Beneše.

    OdpovědětSmazat
  22. Ostatně ten nepodařený let Rudolfa Hesse do Anglie 5 neděl před přepadením SSSR vypovídá vše.

    Podobně je možno klasifikovat ústup anglické armády po fiasku u Dunkirku, kdy místo, co mohli Angličani být umláceni čepicema, jim byl umožněn volný ústup bez velkých ztrát na životech. Což němečtí generálové nechápali a dokonce se odvážili Vůdcovi namítat.

    OdpovědětSmazat
  23. Vnímám V. Británii - kdysi koloniální velmoc, která si nese vinu na milionech mrtvých ve svých panstvích a která nese spoluvinu na 60 milionech mrtvých z 2. světové války. Ale jak mohla tato velkopansky smýšlejcí velmoc tak sluhovsky podlézat Hitlerovi, vždyt to byli britští politici, co jezdili do Němešc na místa, která jim Hitler poručil a málem se plazili vkleče se zdviženou pravicí k "Vůdci". Ano koloniální postavení Británie ve Světě vychovalo britské politiky k podlostem spojeným se samolibostí i s až neuvěřitelnou politickou idiocií, která postihla lordstvo i královskou rodinu (a také mj. klan Kennedyů). Autor se ale nezmiňuje (nebo jsem přehlédl) o zámněrech Churchilla přezbrojit na konci války SS a wehrmacht a obrátit společné britskonacistické síly znovu proti SSSR. Mnichov zůstane v historii na trvalo zapsán jako symbol zrady, podlosti, poživačnosti masových vrahů, jako symbol rasismu, sadismu a totálního odlidštění. Nejen Chamberlein a spol., ale také Churchill a spol. se svým konáním stali válečnými zločinci, kteří si s těmi německými nejen podávali ruce, ale také byli ochotni s nimi jako "druhy v boji" provádět genocidu, holokausty a volat "heil" všemu, co vynášelo v Británii lordstvu a v Německu nacismu.
    Je to kus nejhnusnějších dějin Světa, ve kterém vedle Německa hrála prim i V. Británie. Za takové dějiny se slušní Britové propadají jistě studem!

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.