Reklama

středa 30. září 2020

Víme ještě, co je a co není levice?

Stanislava Kučerová 
30. 9. 2020 LUK

Sáhla jsem po článku, který se jmenuje Nástup nové levice. Slibný název a čtenář napjatě čeká, kde najde ty, za kterými může jít. Co mu pomohou orientovat se ve světě, který ho obklopuje. Moc by si to přál. Je přece doba nečekaných zmatků, rizik a nebezpečí.


(Na snímku Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.)
Novověký člověk se stal po staletích společenského vývoje občanem. Občanem s vidinou svobody projevu a rovného práva volit představitele vlády. Podílet se tak na tvorbě rozumného uspořádání společnosti. Stalo se to koncem 18. století. A od těch dob nebylo snadné tu vidinu realizovat a nebylo možné přestat o ni zápasit. Nedalo se zapomenout na heslo „Volnost, rovnost, bratrství“.

Od 1. světové války převládl v Evropě názor, že uspořádání společnosti má být demokratické a demokracie začala být pokládána za úhelný kámen evropské civilizace (na rozdíl od monarchie, aristokracie, oligarchie). T. G. Masaryk, zakladatel našeho novodobého státu, chápal demokracii jako politickou organizaci na mravním i vědeckém základě. Byl přesvědčen, že jen vzdělaný národ může být svobodný a že bez vzdělání a výchovy k demokracii nemůže být demokratů. Myslím, že o tom nelze pochybovat.

Aby svobodné projevy a rovnoprávné volby občana měly smysl, aby se občan skutečně podílel na správě a samosprávě společnosti, potřebuje znát svět, v kterém žije, rozumět mu a cítit odpovědnost za to, co se děje.

Tomu se učí v rodině, ve škole, v osvětových zařízeních všeho druhu. Občané mají státu rozumět, aby jej mohli dobře spravovat. Jsou pak státotvorní a jsou přesvědčeni o tom, že „stát jsme my.“

Ne tak vypadá dnešek. Šířená ideologie se nezajímá o úroveň a kvalitu světového a životního názoru občana. Rozkládá stát, popírá národ, rozbíjí rodinu. Ve hře zůstává jedinec se svou halasně proklamovanou individuální svobodou a se svými halasně deklarovanými individuálními právy. Víme, jak bude svým právům rozumět, k čemu bude své svobody užívat? Denně jsme svědky úpadku morálky a kultury, ubývá těch, kteří tvoří, chrání a předávají skutečné hodnoty. Roste počet těch, kteří si chtějí života jen užívat, bez námahy, bez práce, bez tvorby, bez odpovědnosti. Množí se vyznavači pakultury a pahodnot. Z umění se stává byznys.

Ve veřejném prostoru je nejvíce slyšet samozvané, věčně nespokojené kritiky demokraticky zvolené vlády, kteří se drze kasají i na nejvyšší představitele státu. „Chráníme demokracii!“ halekají a obviňují představitele, které si nevybrali, že demokracii ohrožují. Přitom se nezdržují zjišťováním pravdy o skutečnosti ani se neobtěžují zdvořilostí. Nafukují a překrucují malichernosti a vedou své útoky na úrovni nepřemožitelných pavlačových drben. Masaryk také znal politické diletanty z Kocourkova a z Hulvátova. Ale ti dnešní je svou nízkostí mnohonásobně předčí.

O vládu v demokratické společnosti, jak se ustálilo v novodobých dějinách, se dělí politické strany. Dělí se podle poměru počtu hlasů, které získaly od voličů ve volbách. Své programy a aktivity sestavovaly strany v minulosti tak, aby odpovídaly potřebám a zájmům předpokládaných voličů. Aby jim je pomohly uspokojit. A předkládaly je na základě svého výkladu dějin a svého pojetí úlohy člověka v nich. Předkládaly je na základě své představy o civilizačním a kulturním pokroku.

I tady jsme svědky naprostého úpadku. Veřejnému prostoru vládne neomezená honba za ziskem, egoismus a korupce. Tradiční strany ztrácejí voliče, protože opustily své programy a neplní své sliby. Tak třeba sociální demokracie ztratila většinu svých voličů, když opustila někdejší hesla o právu na práci a spravedlivou odměnu, na bezplatnou výchovu a vzdělávání dětí a mládeže, na bezplatnou zdravotní péči, na přiměřené hmotné zaopatření ve stáří. Zapomněla na svět sociálně spravedlivější a lidštější. Přizpůsobila se bez váhání neoliberalismu, který vládne v západním světě a v Evropské unii, jejímž členem jsme se také stali. Jak tady sociální demokraté zastupují náš stát? Neskrývají, že dbají o to, aby si v organizačních strukturách a procedurách Evropské unie udrželi „dobrou pozici“ a chvályhodný „imidž“. Tím se řídí při veškerém hlasování. Chtějí vyhovět evropským držitelům moci. I pokud jde o problémy s migrací. A jak je to doma? Svého času sociální demokracie získala mnoho voličů, protože se postavila proti návrhu pravicové vlády vrátit církvím obrovský majetek. Návrh byl prokazatelně v rozporu s historií právní i společenskou. To množství voličů pak ovšem ztratila, když je hořce zklamala a spravedlivý zápas proti aktu krajně neuváženému, krutě nespravedlivému i nezákonnému oportunisticky vzdala. O poslední zbytek důvěry pak přišla, když byl její předseda sudetoněmeckými revanšisty pochválen jako pokračovatel v díle předchozího pravicového premiéra. Ten prohlásil českou a bavorskou národní identitu za totožnou a projevil maximální odhodlání přičinit se o společnou budoucnost obou států. (Projev v Mnichově na Zemském sněmu, r. 2013.)

Vedle odcházejících stran se objevují strany nové. Marně však hledáme jejich promyšlené programy. Čerpají jen z okamžité nespokojenosti „naštvaných“ občanů a na veřejnost přinášejí hrstky nahodilých nápadů. Nápadů dílčí povahy, reagujících povrchně na daný systém a na danou vládu.

Mezi „nové“ strany, přijímané ku podivu s nadějemi, patří „Piráti“. Již ten název sám budí pochybnosti. Proč se dnešní občan má hlásit k námořním lupičům minulosti? Je to žert? Politiku nemáme brát vážně? Mluvčí této liberální a proevropské strany přicházejí s nápady pro pokračující modernizaci a elektronizaci státní správy, pro robotizaci. A pro legitimizaci marihuany.

Jsou pro růst evropského bohatství, pro udržitelnost životního prostředí, pro pohodlnější svobodu pohybu po Evropě a pro internet bez cenzury. Svými hlasy na půdě EU podporují její hegemonii, i když se uplatňuje proti našim národním zájmům. Hlásají ochranu demokracie proti autoritářům, populistům, diktátorům a extrémistům. Rozlišování politické pravice a levice mají za přežitek.

S jediným nápadem bez systému přišli dva mladiství organizátoři masových shromáždění lidu, demonstrací a podpisových akcí, které se konají s názvem „Milion chvilek pro demokracii“. „Chvilkaři“ se zaklínají kouzelným slovem „demokracie“, ale bez vizí, bez perspektiv, bez výzev pro budoucnost státu a národa. Produkují jen neomalená vystoupení proti těm, kteří jim nevyhovují. Zamanuli si, že má odstoupit Andrej Babiš, ač ho do funkce předsedy vlády vyneslo volební vítězství strany, kterou vede. Důvod? Údajné provinění lustrační a dotační povahy. K premiérovi jako k nepříteli demokracie pak byly později přiřazeny i některé jiné osobnosti, které by podle „chvilkařů“ neměly zastávat veřejné funkce. „Chvilkaři“ chtějí prý „slušného premiéra“ a „slušnou vládu“.

Nezaujatý divák žasne. To má být demokracie? Revize volebních výsledků a odvolávání zvolených funkcionářů podle „chvilkařského“ doporučení? Podle rozhodnutí samozvaných soudců? Kdo jim umožnil svolávat masové demonstrace, kdo jim zabezpečil účast známých osobností, z nichž mnohé již dříve ztratily svůj kredit? Osobností „podivenovských“ a „pražskokavárenských“, osobností protinárodních a protisociálních propagandistických manipulací?

Nezaujatý divák ví, že o provinění premiéra se vedou spory. Dále ví, že bychom těžko hledali mezi úspěšnými jedinci někoho, na koho by nebylo možno vrhnout stín podezření. Na počátku současného režimu s návratem kapitalismu byla přece „zhasnuta světla“. A noví držitelé majetku a moci nasadili dvojí metr k posuzování kompromitujícího materiálu z minulosti.

Něčí materiál se ztratil, jiný byl „objeven“, další „podvržen“. Korupce na straně žalobců i obviňovaných nemá meze. Následkem toho ovšem je všechno relativní, propaganda slouží účelově zájmům mocných. I při posuzování viny a neviny, jak je předvádějí masové komunikační prostředky.

A tak nezaujatý divák nesouhlasí s šířením protivládních nálad. Jsou ti „chvilkaři“ progresivisté? Globalisté? Koho chtějí dosadit za osoby, které určili k rezignaci? Je to záminka? Takhle má u nás vypadat „Majdan“? Dosáhnout méně státu, méně řádu, více svévole a libovůle? A pokračovat bez zábran v rozbíjení stávajících struktur a kulturních tradic? V zájmu nadnárodní moci? A to má být demokracie? Není to spíše její politováníhodná karikatura? A je pravda, že „chvilkařům“ nedávno poskytl značnou finanční podporu poněmčelý knížepán, velmi úspěšný restituent? A podobných revanšistů je kolem nich pohotově více. A tomu máme říkat „nová levice“? Rozvracečům, kterým pramálo záleží na naší identitě národní a sociální a kterým spíše jde o více pravicovosti a více globalizace? Není to spíše „antilevice“?

Aby se lidé dorozuměli, vytvořili si postupně během dávných tisíciletí i nedávných staletí soustavu pravidel přesně pojmenovávat věci, definovat je, vymezovat, odlišovat od druhých, vyjadřovat je v pojmech, v souhrnech jejich podstatných znaků. Jejich vztahy pak podrobili logickým zákonům. Dnes se však ve veřejném prostoru velmi často šíří jen matení pojmů. Zmatek nad zmatek vládne v pojmenováních důležitých jevů, a tím se snižuje možnost dorozumění až k úplné nemožnosti.

Člověk si maně vzpomene na „Bibli“ a na Babylonskou věž, kterou chtěli staří Izraeliti postavit, vysokou – až do nebe. Ale tím urazili Hospodina a on je potrestal zmatením jazyků. Nemohli se již domluvit, dorozumět, a tak nemohli dál společně pracovat a Babylonská věž zůstala nedostavěná.

Dnes se pěstují a dobře financují manipulace s míněním obyvatelstva. K oblíbeným rafinovaným trikům patří též rafinovaná hra s pojmy. Neobjasňuje, ale zastírá, klame a šidí.

Tak třeba označení neomarxismus nemá s Marxem a Engelsem nic společného. V ničem na jejich učení nenavazuje. Neomarxismem se označují všechny ty směry a spolky, organizace či hnutí genderové, sexuální, ekologické, klimatické, etnické, imigrační, multikulturní, náboženské, protiautoritativní, protivládní apod. Nečekaně se vynořují a vydělují z celku společnosti a vyhlašují boj proti údajné diskriminaci. Když už bych podržela pejorativně myšlenou vzpomínku na marxismus, označila bych je ve shodě se skutečností pravdivě jako jako „neoantimarximus“. Marxismus chtěl přece spojení pracujících celého světa, zatímco tomu neomarxismu jde naopak o maximální rozdrobení společnosti. Všechny ty spolky a společky mají svobodu projevu, názoru, shromažďování. Slouží jedinému cíli: rozbíjet evropské státy, jejich soudržnost, kulturu, civilizaci.

I hledači nové levice jsou dnes vystaveni úskokům a šalbám hned u samotného názvu. Víme my dnes, co je pravice a co je levice?

Zásadní rozlišení politické orientace na pravici a levici vzniklo v době Velké francouzské revoluce (1789-1794). V revolučním Národním shromáždění seděli tehdy na pravé straně royalisté, zástupci monarchie a aristokracie, na levé straně mluvčí třetího stavu, měšťanstva. Můžeme podle tehdejší pravice ztotožnit pravici s orientací na svobodu a levici s orientací na rovnost, jak se dnes často děje? Nikterak. Poslanci na pravé straně měli předrevoluční privilegia, byli na ně zvyklí, nechtěli o ně přijít. A tak sázeli na tradice, respekt k odkazu minulosti. Ne na svobodu. Svobodu chtělo měšťanstvo a čtvrtý stav, který také zastupovalo. Neurozený lid ve městě i na venkově toužil zbavit se nadvlády vrchnosti, zbavit se množství předpisů a poplatků a daní, přímých i nepřímých. Řemeslníci, rolníci, nádeníci – všichni chtěli svobodu. Svobodu od mnohostranné závislosti na vrchnosti. Svobodu nebýt otrok, nebýt nevolník, nebýt poddaný. A v té svobodě je obsažena i rovnost. Předpokládá zrušení nadvlády a privilegií mocných, neboť všichni lidé jsou si přece rovni. Tak je to dané přírodou, tak je to od přírody, tak je to přirozené. A tak to říkají jak mluvčí Velké francouzské revoluce, tak vůdcové amerického Boje za nezávislost, který proběhl téměř ve stejné době.

K manipulativním trikům a slovnímu zastírání skutečnosti patří i jednostranné přisouzení hesla svobody pravici a hesla rovnosti levici. Svět se po ukončení „studené války“ opájel svobodou, která přemohla totalitu. Americký společenský vědec japonského původu Fukujama zaznamenal tehdy konec dějin, protože už navždy zvítězil liberální kapitalismus. Kapitalismus nad socialismem, svoboda nad rovností. Takže – napříště bude vládnout už jen pravice a s levicí je konec.

Zdálo se, že tím se potvrdilo učení F. A. Hayeka (1899–1992), známého představitele neoliberalismu v minulosti: „Heslo sociální spravedlnosti (vč. spravedlivé ceny či odměny) nemá nic společného se společností svobodných lidí. Patří do kategorie nesmyslů, je to iluze, která pobláznila socialisty. Společnost nemůže nést odpovědnost za hmotné postavení svých členů a za to, že každý dostane, co mu patří. Víra v sociální spravedlnost je největší hrozbou pro většinu hodnot civilizace svobody, totiž soukromého vlastnictví, nerušeného sledování osobních cílů a tím i vytváření spontánního řádu tržního hospodářství.“

Jakákoli omezení realizace zisku pocházejí podle tohoto guru neoliberalismu „ještě od Aristotela a tradovala je středověká a raně novověká církev“. Dodejme ovšem, že „spontánní řád tržního hospodářství“ není nic jiného než právo silnějšího, pokud neexistuje panem Hayekem odmítaná hodnotová regulace právní a mravní. A na krize, jako byly ty předchozí, si prý musíme zvykat. Je přirozené, že se periodicky opakují, soudí hlasatel neomezené ekonomické svobody.

Neoliberalismus zavládl v západních zemích v 70. letech minulého století, k nám přišel o 20 let později, po roce 1989.

Není sporu o tom, že neoliberalismus v globálním měřítku vážně ohrožuje platnost dosavadních morálních hodnot a představ v celosvětovém rozsahu. Místo dosavadních společenských ohledů (sociocentrismus) a uznávání etických ideálů a norem (normocentrismus) nastoupil sebestředný bezohledný egocentrismus a hedonismus. Hledání požitků a slastí bez práce, bez námahy, bez odpovědnosti. Narůstá sobectví a agresivita, ubývá prosociální chování a altruismus. Vládne všeobecná prodejnost a koupitelnost. Boj s korupcí je zcela neúčinný. Nejmocnější civilizace dík vojensko-finančně-ekonomické převaze nad zbytkem světa šíří svou hegemonii očividně i rafinovaně na úkor přirozené existence a rozvoje zemí jiných kultur. Její jednostranný ekonomismus si přitom uzurpuje právo redukovat smysl života na peněžní zisk z výroby, obchodu a konzumu. S touhou po neomezeném zisku legitimizuje lidskou lačnost a bezohlednost, nenasytnost a hamižnost. Kult peněz je provázen násilím, brutalitou a destrukcí dobrých mravů a veškeré kultivovanosti. Padla všechna tradiční omezení lichvy a lichvářství. „Není žádné dobro a zlo. Jsou jen dobré a špatné obchody“, hlásají mluvčí doby.

Marně se očekávala „tichá“ revoluce v zemích nadbytku – totiž odklon od materiálních hodnot k postmateriálním, k hledání smyslu života v hájemství ducha. Midasův efekt (stará báje o prokletí proměnou všeho, čeho se dotkl, ve zlato) působí, že i alternativně vytvořený pojem – program kvality života, namířený původně proti masové spotřebě, je okupován ekonomickými zřeteli a hodnocen podle ekonomických kritérií. Nemohl na skutečnosti nic změnit.

Pojem pravice a levice se v průběhu dějin různě modifikuje. Ale vždycky je vklíněn do protikladu mezi zámožnými vlastníky a držiteli moci (lid se chce od nich osvobodit) a mezi chudými pracujícími (lid si je s bohatými přece roven). Nelze ten protiklad redukovat na dílčí svobody (jako třeba projevu) a dílčí rovnosti (např. pohlaví). Pravice i levice znamenají ucelený politický názor a program. Týkají se veškerého společenského celku jako systému se všemi částmi.

Nebudeme sledovat celý novodobý zápas pravice a levice za žádoucí lidskou společnost. Zastavíme se jen u posledního období. Když padl socialismus v SSSR, prožili jsme transformační převrat r. 1989. Do té doby u nás uznávaný a praktikovaný socialismus byl zákonem prohlášen za zločinný výmysl. V duchu již citovaného neoliberalismu se od té doby sociální nerovnost pokládá za přirozenou a sociální spravedlnost je zavrženíhodná cesta k totalitě. Octli jsme se opět ve světě kapitalismu, ovšem vyššího stupně, než který jsme znali v minulosti. Je to finanční kapitalismus s neoliberálním programem, s převahou spekulativního kapitálu nad reálným, s lichvářským obchodem s penězi. A zjistili jsme ustavičně rostoucí nesouměřitelnost mezi lidmi. Neomezená svoboda k realizaci maximálního zisku stále stupňuje neuvěřitelný rozdíl mezi bohatými a chudými. Propast mezi příjmy bohatých a chudých zemí a jejich obyvateli se hrozivě zvětšuje.

V horních patrech společnosti to vede ke ztrátě odpovědnosti, ohledů, k sobectví, nenasytné chtivosti a neřesti, ke korupci všeho druhu a k předstírání ušlechtilých pohnutek. I v mezinárodních vztazích. V dolní sféře, v suterénu společnosti bují kriminalita, narkomanie, prostituce, organizovaný zločin, terorismus.

V celém lidském světě ubývá motivace k pravdě, odvaze, čestnosti, věrnosti přesvědčení, altruismu. Nepřekonaná rezidua minulosti oživují nehumánní závodění národů v získávání zdrojů materiálního bohatství. Přibývá válečných konfliktů a sílí vlny migrantů, ohrožujících západní civilizaci. A objevují se smrtonosné epidemie a pandemie. Svět přestal být bezpečným příbytkem pro množství lidí.

Globální změny životního prostředí jsou již nevratné. Snahám o regulaci těžby, výroby a spotřeby v zájmu uchování přírody, přírodních živlů a zdrojů stojí v cestě – jako v případě mezilidských vztahů – nezřízená touha po zisku. Hamižnost, kterou v honbě za ziskem nic nezastaví.

Před ochránci přírody a zvláště biosféry, život člověka nevyjímaje, stojí nutnost změnit životní styl současné civilizace. Obrátit ji k respektu morálního imperativu a všelidských hodnot. Upevnit a rozšířit vědomí příslušnosti k přírodě a k cítění sounáležitosti se všemi příslušníky lidského rodu. Probudit životní potřebu mezilidské vzájemnosti a solidarity. Bratrství, jak říká odkaz revoluční Francie.

Navzdory neustále proudící globální komunikaci jsme většinou nezaznamenali posuny v interpretaci symbolických hodnot a ideálů. Ani demokracie není už tím, čím kdysi byla.

Státně politicky znamenala demokracie, že veškerá státní moc vychází z lidu, vykonává ji lid ve volbách a hlasováních a prostřednictvím zvláštních orgánů zákonodárných, výkonných a soudních.

Sociálně politicky znamenala, že stát nastolil právní a sociální rovnost všech občanů, zrušil kastovní zřízení, privilegia, šlechtické výsady a tituly.

Postojově politicky demokracie znamená respektovat kulturu, dodržovat pravidla občanské slušnosti, poctivé hry, věcnosti, tolerance, rozhodnosti i umírněnosti. Netrpěla se žádná hrubost, žádná nízkost. Vládla příjemná prostota, ohleduplnost a vlídnost.

Sociálně hospodářsky znamenala demokracie nutnost rozšířit funkce státu ve věcech hospodářských a sociálních. Neomezovat se jen na formální svobodu a formální občanská práva. Zabezpečit občany též proti bídě a nedostatku.

Za časů prezidentů Wilsona a Masaryka, Roosevelta a Beneše znamenal demokratický program rovnoprávnost občanů i v dimenzi sociálně ekonomické, vývoj legislativy pokračoval směrem k ideálu společnosti spravedlivější, lidštější. Masaryk zastával ideály demokracie humanitní.

V 70. letech minulého století ovšem nastoupil v západních zemích neoliberalismus a následkem toho i demokracie nikoli humanitní, ale liberální. Osou všeho společenského dění se stávaly stále více peníze, finanční kapitál.

Na obdobné ohrožení demokracie upozornil již r. 1916 americký prezident W. Wilson, když řekl: „Nejsme vládou z přesvědčení demokratické většiny, jsme vládou mínění a nátlaku malé skupiny dominantních jedinců, kteří systémem úvěrů kontrolují a omezují veškerou činnost a růst národa.“

Na rozdíl od prezidenta Wilsona a některých dalších, kteří se s nadvládou finančního kapitálu nechtěli smířit, prezident R. Reagan mu svým neoliberálním programem otevřel cestu. Podle něj a podle jeho nástupců vláda nemá zasahovat regulativně do ekonomiky, trh je všemocný a autoregulativní, progresivní daně a deficitní výdaje jsou nepřípustné. Obchodu s penězi, spekulativnímu kapitálu a lichvářství se dostalo dokonce jisté glorifikace. Lichvu v minulosti odsuzovalo náboženství, morálka i zákony. Za vlády neoliberalismu je to zásluha, protože kapitalismus přece závisí na ziscích jednotlivců a lichvářství takové zisky rozmnožuje.

A demokracie? Vláda lidu, lidem a pro lid? Pouhá mašinérie na získávání hlasů, praví N. Chomski.

A víme, jak bohatý musí být kandidát na prezidenta? Ani při uplatnění volebního práva si občané nejsou rovni. Slovo demokracie je jen pokrytecký klam, reklamní heslo, zdůvodňující nekončící řady válečných konfliktů.

Ale vraťme se domů. Do Máchovy „země krásné, země milované“. Země složitého geopolitického postavení, jak řekl Zdeněk Mahler: „Občas jsme překáželi velmocím a ty se nás chtěly zmocnit. Padesát generací našich předků zvelebovalo tuto zem na zahradu. Nedivme se, že kdekoho láká.“

Cestou od vzniku samostatného státu r. 1918 jsme prožili historii plnou nástrah a nebezpečí. Přesto jsme si zachovali ideje demokratického Československa jako živý ideál a vzor. Proti všemu očekávání však vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než jsme si přáli. Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní. Odmítá se husitská reformace, národní obrození, první republika. Chválí se protireformační baroko, habsburské mocnářství, katolická církev i někdejší nedemokratická německá menšina. Jsou síly, které v cizím zájmu a žoldu nepřestávají oslabovat náš stát, falšují dějiny, vytrhávají z kořenů tradic, zesměšňují všechno národní a vlastenecké.

Popřením naší minulosti a tím i budoucnosti se popírá naše národní historie a filozofie dějin. Společnost se stále drobí a štěpí na nepřehlednou tříšť zájmových skupinek, rozptyluje se a proměňuje v manipulovatelný dav konzumentů. Rozkládá se stát, národ i rodina.

Historik hovoří o tom, co jsme: 1. Protektorát II., EU, pod diktátem z Bruselu. 2. Kolonie Berlína. 3. Federát NATO. Útvarem s pouhými zbytky suverenity, samostatnosti, svébytnosti, národní paměti a kultury. A ve stálém ohrožení, že i ty poslední zbytky ztratíme.

A co v dané situaci dělají naše politické strany? Jak reagují na současné politické poměry?

I ony, jako celá demokracie, jsou v úpadku. Týká se to i levicových stran. Pakliže levicové strany nehledají alternativu k rozkladné skutečnosti v zájmu poctivě pracujících vrstev společnosti, nejsou již levicové.

Závěrem: Kdosi napsal článek „Nástup nové levice“. Je to slibný název. A čtenář čeká návod, jak spojit především ty rozptýlené sociálních myslitele a vlastence, rozptýlené po komunikačních sítích a neznajících se navzájem. Ale zastávajících naše národní, sociální a demokratické ideje. Aby kolem sebe shromáždili i všechny sobě podobné a abychom mohli všichni společně čelit vysoce znepokojujícím rozkladným jevům našeho světa a života.

Splnil autor článku se slibným názvem, co jsme očekávali? K našemu úžasu jako „nástup nové levice“ nabídl „Piráty“ a „Milion chvilek pro demokracii“.

Přispěl tak jen k současnému pojmovému zmatku. Víme, že bez sociálního programu a národních tradic nelze nikoho řadit k politické levici. Když už se toho názvosloví nemůžeme vzdát – pak je to „antilevice“.

V současné době nastala největší krize kapitalismu – hrozivá světová pandemie. Nevíme, kdy skončí, ale tušíme, že po ní nezůstane kámen na kameni. I my budeme na dně. Ale bude to šance začít znovu, bez všech lží, klamů a podvodů, pravdivě a s tvořivou poctivou prací. S návratem k tradicím našich dějin a k odkazu velkých představitelů našeho národa.


Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

57 komentářů :

  1. Pan Klaus ml. nám sdělil, že existují levicoví aktivisté na pravici. Tak že se třeba dočkáme pravicových komunistů...Slušnost mi nedovoluje se k opět skvělému článku vyjádřit a za tu blbost, co jsem napsal, se omlouvám.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anonymní30. září 2020 14:34
      Asi jste nenapsal blbost, to svět blbne a převrací staré hodnoty. Pravice jsou liberalisté a nová levice, totéž. Takže se můžou vzájemně dovolávat a opírat o své teze. Liberalismus a levice, jsou dvě cesty ke společnému cíli – ke globalizaci. P.K.

      Smazat
    2. Netřeba se omlouvat, i bez uvozovek je zřejmé, že jste to myslel ironicky. K ČSSD - pokud jsou v čele této strany lidé z Aspen institutu, pobratimové "Krvavé Madly", placení Sörösem, tak se o srdcařskou levivi jednat nemůže. Kde jsou ty staré ideály zakladatelů soc. dem. Ti dnešní spíš inklinují k marxistům-trockistům, slouhům finančního velkokapitálu. JanDrda

      Smazat
    3. Omlouváte se za blbost Klause, proč?

      Smazat
    4. 14:34
      Omlouváte se za blbos Klausova vyjádření proč.

      Smazat
    5. 14:34 To jste nenapsal blbost to opravdu funguje dnešní rádoby komunisté obhajují eu. A na předvolebním setkání hovořili před roztaženým modrým hadrem s hvězdami. Místo aby proti korporacím a velkokapitálu bojovali tak je podporují. To budou asi ti pravicoví komunisté. Jinak ten poslední odstavec v článku nám dává naději a to je pozitivní.

      Smazat
  2. Levici, nebo pravici již neřeším, je to stejný podvod jako demokracie, pravda a láska, jenom slova a co je za nimi? Věřím již jenom činům a tam mám jasno.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobře nevěříte nikomu, to lze při současném společenském pohybu, zmatení pojmů, úmyslném vytváření chaosu, do značné míry pochopit. Dle mě podstatou a narůstání rozporů, zvětšující se rozdíl mezi bohatstvím a chudobou (nemyslím jen chudé státy, ale i u nás na př.Keller, Babiš, Bakala) je neoliberální, globální kapitalismus, který se již odtrhnul od skutečného života. Víte o kolik se zvětšilo bohatství nejbohatší skupin v USA v době koronaviru ? Až o 60 %. A nakonec otázka pro Vás, kterým činům věříte a kde máte jasno ?

      Smazat
  3. Úžasný, fundovaný článek, smekám před paní profesorkou.

    OdpovědětSmazat
  4. Paní profesorka vidí světlo na konci tunelu. Já vidím ten tunel zasypaný bordelem(paní profesorka promine)až po okraj a bude těžké ho vyčistit. Tunelářů v naší republice máme víc než dost, ale ti na tuto práci zřejmě nebudou. To bude práce bez jaké koliv odměny a zisku. Bude to práce pro slušné lidi. I když to ,,slušní lidé" je trochu profláknuté. Viděl sem pro ně kdysi koncert a bylo to tam samý gauner...M.R.

    OdpovědětSmazat
  5. Vážená paní Kučerová, na svůj kvalitně provedný rozbor situace jste si přeci blízko závěrečné stati sama odpověděla. Ano, nacházíme se v úpadkovém období civilizace, které zřejmě nezvratně akceleruje k hlubším propadům. Tak jen sebrat odvahu a skutečně to přijmout jako danou realitu. Z intelektuálního hlediska to má přeci také pozitivní stránku, můžeme "v přímém přenosu" sledovat asi největší civilizační kolaps "inteligentních živých forem" v historii této planety.

    OdpovědětSmazat
  6. Paní profesorka je vzdělaná dáma, její články mají vždy co říci. Svůj článek nazvala: „Víme ještě, co je a co není levice?“
    Jak autorka uvádí, obsah tohoto označení, se od doby svého vzniku, obměňoval. A poslední obměnou je, liberalistický obsah. Stačí se podívat na program levicových stran v Europarlamentu.
    Ale i ten původní program levice, tomu nebyl vzdálen. Marx byl levicový, na tom se asi mnozí shodnou. On tedy chtěl spojení pracujících celého světa, jak uvádí autorka - ale za cenu likvidace „měšťáckých“ států. A ten neomarxismus také chce likvidovat státy, tentokrát, ve jménu spojení všech menšin, v článku uváděných a všeobecně známých. Takže on ten rozdíl mezi tehdejším marxismem a současným kulturním marxismem, zvaným neomarxismus, není až takový.
    Pokud vím, ani ten TGM se nedovolával levice, ale humanity a demokracie. Takže těch se držme, ne nějaké měňavkovité levice. P.K.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. P.K. 15:59, vezměte v úvahu, že prof. Kučerová se vynasnažila osvětlit obsah pojmu levice, což Vám mělo usnadnit rozpoznat, co levicovou orientací je a co jí není. Vy operujete tvrzením, že levice je měňavková, aniž byste pochopil, že měňavkové je především to, co je za levici označováno nebo co, či kdo, se za levici prohlašuje.
      Jak T.G. Masaryk tak E. Beneš byli, z principu, levicovými politiky. Tzv. kulturní Marxismus nemá s dílem Karla Marxe, ať už "mladého" nebo pozdního, pranic společného. Být Vámi, to co komentuji, četl bych pozorněji a v prezentaci svých názorů bych se snažil být prozíravější. Dovolím si radit. JiH

      Smazat
    2. Anonymní1. října 2020 1:58
      Nikdo nemáme patent na rozum, ani já ne. Také proto diskutujeme, abychom si věci vyjasnili.
      Přijde mi, že se v současnosti levici přisuzuje něco, čím není a přehlíží se, čím ve skutečnosti je. Podle mého názoru, ta skutečná levice, je trockismus. Však měl s levičáky problém i Lenin. Dnes to je ten rozporovaný neomarxismus. Cesta ke globální totalitě.
      Chápu co mi vytýkáte a co chtěla říci paní profesorka. Že levice je sociálno, že levice je péče o nemocné a neúspěšné. Také jsem socka, také si těchto rysů v politice vážím. Proto vidím, že současné levicové strany jsou něco jiného. Nesnaží se dostat člověka do stavu, kdy se může o sebe postarat a být prospěšný společnosti. Naopak rozbíjí občanskou pospolitost, nastolují závislost jednotlivců na globální moci a účastní se vytváření melting pot společnosti.
      Současné levicové strany jsou účastny na plánu rozvratu evropských tradic, národů a států. Zaostalým částem světa nechtějí pomoci, nýbrž jsou účastny jejich likvidace. To navážení jejich příslušníků do evropského prostoru, likviduje naše sociální jistoty, ale také podvazuje rozvoj v jejich domovských státech. Tuto protiobčanskou, protilidovou, globalistickou činnost, levicové strany předkládají jako péči o člověka, jako naši povinnou solidaritu. V nejmenším se nezajímají, kdo tuto nerovnost způsobil a zda by se tedy neměla řešit jeho penězi, nikoliv na náš úkor.
      To sociálno a péči o nemocné a neúspěšné, může poskytovat demokracie s humanitními rysy, jak věřil TGM. To stojí u zrodu našeho státu, to bychom měli pěstovat. P.K.

      Smazat
    3. K 15:58 - Cit.: "Marx byl levicový, na tom se asi mnozí shodnou. On tedy chtěl spojení pracujících celého světa, jak uvádí autorka - ale za cenu likvidace „měšťáckých“ států."
      Nemám Vám za zlé , že něco někde přečtete a poté to opakujete. Je však zřejmé, že jste Marxe asi nečetl. Onen "zánik" státu byl u něho spojen s vizí "ideálem" komunismu. A komunismus byla a nejen v té době sice pěkná idea, ale zřejmě neuskutečnitelná idea. Marx použil termínu "zánik" státu a ne jak Vy říkáte likvidace státu, to není stejné. Marx hovořil o postupném "odumírání státu", což má úplně jiný význam. Když funkce státu budou nahrazovány samosprávou.
      A k neomarxismu. Podobný termín je „euromarxismus“. Rovněž s tím nemá Marx nic společného. Tak zv.Frankfurktská škola se snažila do „marxismu“ vpašovat některé otázky, které se týkaly člověka jako bytosti ne jen sociální, ale i přírodní a jeho psychologii a biologii. Evropu ovládají nadnárodní monopoly a proto euromarxismus? Hloupé nápady jako neřízená migrace (to zvládneme), inkluze, tisíc pohlaví a další nesmysly, práva menšin, aby se jí podřizovala většina to opravdu s Marxem nemá nic společného. Jistě i Marx se mohl zmýlit, ale uvažoval v konkrétní historické době,kapitál prudce vyvíjel a směřoval k pozdější ještě větší koncentraci. V tom zásadním co Marx přinesl, se však nemýlil. Podstata kapitálu, tedy kapitalismu a dnešní globalizace je toho důkazem. Dnešní rozpor mezi bohatstvím a chudobou v současné době dosáhl stejného úrovně, jako před 1.SV.
      „Marxisté“, nejsou ti, kteří trvají na každé tézi, kterou Marx napsal v 19.stol. Marxismus je živý proto, protože podstata kapitalismu, kterou Marx popsal se nezměnila. Důležitou součástí marxismu je metoda poznávání světa a ta je rovněž k dispozici těm, kteří ji chtějí používat. Jedno z oblíbených hesel Marxe bylo - o všem je nutno pochybovat.
      Ale abych svůj názor podpořil někým, kdo je mnohem znalejším, před jeho rozhledem a kritickým myšlením smekám.
      Vybral jsem názor prof.Krejčího, který myslím docela vystihuje podstatu, tohoto termínu. Cit,:
      "Problémem je, že v hlavním mediálním proudu, tedy v oficiózní propagandě, jsou za neomarxismus vydávány nejrůznější liberální představy o multikulturalismu a programy, které zaměnily boj za práva většiny za podporu zájmů okrajových skupin. Liberální multikulturalismus nemá nic společného s marxismem – marxistický humanismus vidí strukturu společnosti, vnímá její rozpory, chcete-li, chápe konkrétní totalitu sociálního života. Projevit lítost nad osudem narkomana není totéž co schvalovat drogy. Mít porozumění pro islámskou civilizaci neznamená chtít vytvořit či vlastní hloupostí přímo utvářet islámská ghetta v Evropě, a založit tak nový, velice nebezpečný konflikt. Běžně jsou dnes označovány teoreticky nevyzrálé liberální a liberálně-anarchistické skupiny, které hlásají bezbřehý multikulturalismus, podporují neomezenou migraci místo radikálního řešení problémů na místě, odkud lidé utíkají, za neomarxistické. Toto tvrzení má dvojí funkci. Jednak mají být tyto skupiny a ideové proudy v podvědomí měšťáků dehonestovány jako nebezpečně kryptokomunistické. Zároveň se ale jedná o snahu diskreditovat marxismus, představit jej jako duchaprostou konspiraci."

      Smazat
    4. Georg ...výborný komentář !

      Smazat
    5. Georg1. října 2020 11:16
      „Nemám Vám za zlé , že něco někde přečtete a poté to opakujete.“
      A jakpak Vy jste přišel k těm Vaším vědomostem? Asi nějak inteligentněji – z televizních šotů.
      Článek je o tom, co je to levice. To je ta otázka. Vy jste se zaměřil na potírání výrazu „neomarxismus“. Já na něm nijak nebazíruji, chápu že je to novotvar, kterému každý může dát trochu jiný význam a vzniká zmatek. Jenom jsem upozornil, že není až tak nesmyslný, neboť má s marxovým učením, okrajově něco společného. A tím je likvidace státu. Tomu Vy oponujete:
      „Marx použil termínu "zánik" státu a ne jak Vy říkáte likvidace státu, to není stejné.“
      Dost možná, že jsem ty liberální neomarxisty poškodil, že také chtějí „zánik“ státu a ne „likvidaci“. Do této chvíle jsem tomu totiž nevěnoval pozornost. Takto, už snad s tou okrajovou podobou marxismu s neomarxismem souhlasíte. Ten „euromarxismus“ jste zadupal dobře. P.K.

      Smazat
    6. K 14:53 - Oceňuji, že Vaše reakce na můj článeček je věcná a hlavně není vedena vulgárně. To bych se takové diskuze vůbec nezúčastnil. Ale přece jenom krátce k tématu věci samotné "Co je a není levice". Chci napsat něco málo o naši politické scéně. Kladu otázku trochu jinak a z obecnějšího přecházím na konkrétní. Je u nás ještě vůbec levice, nebo jaká je ? Jsou to však pouze moje názory. ČSSD je dle mě liberální levicí, která se posunula do středu. Soc.dem. dle mě zcela rezignovala na úlohu levice jakou měla v dějinách. Nejde ji vůbec o změnu systému a stala se zcela „služebníkem“ systému liberální demokracie, koho mám na mysli to snad z toho vyplývá. Hrubě a zjednodušeně bych to nazval, že „kolaboruje“ s kapitálem, samozřejmě je to zjednodušení. Kdysi jsem ji volil a to z důvodu , aby se k moci nedostali „neoliberálové“. KSČM měla na začátku „i přes tak.zv. dědičnou vinu“, vše bylo dříve špatně, po určité době šanci stát se, nebo lépe změnit se na „moderní radikální levicovou stranu“. Moderní v tom smyslu, že společnost a svět se posunul a je nutno reagovat na zcela nové výzvy, jako je např. životní prostředí s tím, že prvotní musí být otázky sociální, život lidí práce, ale to s tím také souvisí. Nyní je tato strana spíše „stranou konzervativní“ a dle mého názoru , aby se změnila musí ve volbách propadnou a nebo ji musí opustit současné vedení a přijít noví lidé, ale jsou noví a ještě lépe mladí ? Takže se může stát, že i zanikne, ale o „ radikální levici“ strach nemám, vznikne protože neřešitelné rozpory kapitalismu se stále zvětšují, jestli to bude za 5 nebo 20 let je otázka jiná. O ČSSD v toto „strach“ nemám, ta nepřekročí svoje „já“ a bude s kapitálem nadále spolupracovat co to půjde.
      A ještě k „euromarxismu a neomarxismu“. Položme si otázku, kdo tyto termíny používá, oba umělé názvy, jsou nálepky, všimněte si koho i takto nálepkují. Nebudu rozepisovat, ale je to široká paleta různých více méně liberálních a liberálně-anarchistických skupiny, není to žádná strana, hnutí, které má jasný program. Takže s Vámi nemohu souhlasit v tom, že marxismus má „něco společného s neomarxismem. Nemá společného nic, než ten název , který si někdo vymyslel. Rovněž „neomarxismus“ není ucelená teorie, nebo jste někde viděl „ cíle, idee“ neomarxismu jako ucelený program? Napsal jste, že jste možná liberální neomarxisty poškodil, tak si položte otázku, kdo jsou ti „ liberální neomarxisté“ ? Podoba je pouze v názvu , který si někdo , možná velmi chytře vymyslel. Dle mě je pro to jediný důvod, poškodit a likvidovat marxismus, to se ovšem nepodaří, myšlenky nelze likvidovat. Lze však lidem nalévat do hlavy, zejména dnes v době internetu a expanze informací, že ten marxismus je vlastně neomarxismus.

      Smazat
    7. Georg2. října 2020 11:24
      Je věcí diskuze, zda je ČSSD liberální levicí, či zda není výstižnější, že je jenom liberální. Také vnímám odlišně výraz „liberální demokracie“ Podle mého názoru se jedná o „liberalismus“, někdo říká „neoliberalismus“, který má s demokracií pramálo společného. Vnímám, že má více společného s fašismem.
      Ten marxismus je zde někým stále hájen proti pošpinění neomarxistickým hnutím. Nechci Vám Marxe špinit. Jenom ho nevidím jako ideál budoucnosti. Neboť podobně jako liberalismus, směřuje k totalitní globalizaci. Jako ideál vidím demokracii, ten odkaz TGM.
      Nyní Vás chci poučit. To co stále vzýváte jako levici, je dnes ukradeno, nebo koupeno liberalisty. Jak ČSSD, tak KSČM, na našem dvorečku. Ty ideály, které hledáte, splňuje pouze demokracie. P.K.

      Smazat
    8. K 22:56, P.K. - Děkuji za poučení, které vidím v tom, že diskuze může být neagresivní a vzájemně přinášející další otázky o kterých lze diskutovat. Já neříkám, že celý Marx je „ideál“ a že jeho všechny myšlenky jsou použitelné v současné době, pro všechny lidi na tomto světě. Samozřejmě dnešní „marxisté“ již nevidí cestu k lepší společnosti např. ozbrojeným povstáním, revolucí. I když se to samozřejmě „někde“ může stát, ale tudy cesta nevede. Jak jsem již napsal, tak tím nejzásadnějším co Marx popsal již v 19 stol. je onen rozpor práce a kapitálu, je tu stále a dochází ke stále větší koncentraci kapitálu, což Marx již tehdy předpověděl. Máte pravdu v tom, že Marxovi „vize, idee“ směřují ke „globalismu“ v tom smyslu, že v celém světě bude „komunismus“ což je nejen vize, ale dá se říci i dnes vize a asi utopie, něco podobného jako utopie „Slunečního státu“ od italského humanisty, jméno jsem zapomněl. Ale vize utopie krásná bez válek, když to zkrátím. Dám Vám malinký příklad o směrech uvažování ze současnosti. V Japonsku se hovoří o tom, že společnost by se měla přeměnit tak, aby cílem budoucí společnosti mělo být to, že nejdůležitější kritériem by neměl být zisk, ale zdravé životní prostředí, zdraví lidí a šťastný život lidí. O Marxovi ani slovo, ale ten zisk to je kapitál a šťastný život lidí to mě připomíná ono Marxovo, plný a hodnotný rozvoj člověka. To byly jeho ideje komunismu, nyní mě to Japonci připomněli, je to utopie ? Další otázka, jak toho dosáhnout, jakými cestami k tomu dojít . Ale to jsou již moc teorie a tak se vraťme k „demokracii“, která dle Vás splňuje ony ideály o kterých hovoříte. Musím se vrátit k začátku, tedy do Řecka , kde zřejmě „vláda lidu“ vznikla, ale nutno dodat, že jak Řecku tak později v Římě to nebyla demokracie pro všechny. Ostatně dnes i u nás ve sofistikovanější podobě. Dále budu pokračovat velice stručně, kdy bylo v Evropě přijato všeobecné hlasovací právo, kdy ženy dostaly právo volit. Tím chci pouze říci, že „demokracie“, jako systém vládnutí je považována v současnosti, jako optimální forma vlády. Britský premiér Churchill říkal, že je to nejméně špatný způsob vlády. Dnes ona demokracie dostala doplněk „liberální“. Také se říká, kdyby „demokracie“, myslí se tím i způsob jejího naplňování volby, měla něco změnit, tak by ji dávno zrušili, samozřejmě nadneseně. Vezmeme li si demokracii např. ve Spojených státech, která nám byla dávána za vzor, dnes při jejich velkých problémech nevím, tak tam na příklad ke zvolení prezidenta je nutno mít k dispozici co nejvíce dolarů. To je naprosto nepopiratelná skutečnost. Ptám se, to je ten ideál ke kterému společnost směřuje ? Nevím, ale pro mě je taková demokracie nedemokratická, protože odporuje jedné zásadě demokracie a to je rovnost lidí, občanů. Taková demokracie není alespoň pro mne ideál. Píšete o liberalismu (velmi zjednodušeně svoboda ve všem), což je vlastně politický i filozofický směr, píšete, že nemá s demokracií nic společného, současný politický systém se nazývá „liberální demokracie. Kde je a jak by tedy měla vypadat „demokracie“ ?
      Píšete, že ty ideály, které hledám, splňuje pouze demokracie. Ano v současném vidění asi ano, ale musíte říci jaká demokracie. Jak chcete v současné době zajistit, aby moc peněz „nadnárodní kapitál“ si nekoupil v té současné „demokracii“ toho či onoho. Ideály nehledám, ideály a vize jsou k dispozici a věřím, že se najdou i jiní jako v Japonsku, jak společnost měnit. Nyní jde o to, kdo se toho chopí a dokáže proti „oné“ obrovské přesile peněz něco udělat a pokusit se změnit současnou společnost, aby bylo možné uskutečňovat „demokracii“, když ji nazvu čistou, neovládanou penězi, na to hledejme odpovědi. Demokracie je hlavně způsob vládnutí, řízení současných států, ale není to „vize společnosti“, jak by se společnost měla vyvíjet, jak sloužit lidem, občanům. Myslím, že tady je i místo pro novou, radikální levici, která u nás bohužel neexistuje. Takže jaké poučení z toho vyplývá ?

      Smazat
    9. Georg3. října 2020 11:39
      „cílem budoucí společnosti mělo být to, že nejdůležitější kritériem by neměl být zisk, ale zdravé životní prostředí, zdraví lidí a šťastný život lidí.“

      To je zhruba to, o co by měli občané usilovat. Ještě bych dodal, že systémem podporovaný, svobodný rozvoj osobnosti. Svým způsobem, něco z toho nabízel socialismus, něco z toho nabízely západní sociálně demokratické systémy, za dob, kdy ještě musely brát zřetel na konkurenci SSSR.
      Ještě si je třeba vyjasnit Vaši poznámku, že demokracie dostala přídomek liberální. Podle mého názoru, byla v reálu demokracie nahrazena liberalismem. To sebepopírající označení „liberální demokracie“, je pouze mazaný marketing.
      Takže komunismus, nebo demokracie? V ideálně demokratické společnosti, mají uvědomělí občané, zajímající se o politiku (ideálně všichni občané), poslední rozhodující slovo ve vnitřní i zahraniční politice. Vláda vůli občanů, realizuje.
      Komunistickou společnost, která slibuje ráj, také musí někdo řídit. V ideálním případě někdo, kdo nehledí na vlastní zájmy a zájmy své třídy a s nasazením všech svých sil, se snaží, aby měli občané blaho. Jak budou tito andělé vyhledáváni, to nevím. Nebo vznikne skupina (kasta) jedinců, u kterých bude rozeznána schopnost stát se andělem a ti budou (kým?) školeni na řízení toho globálního (podle mého totalitního) komunismu?
      Ačkoliv oba ideály jsou více, či méně utopické, dávám přednost cestě demokratické. Ta má možnost postupného vývoje, zaváděním demokratických prvků do řízení společnosti. Je na lidech, aby postupně začínali chápat, že demokracie nespadne z nebe sama, ale že si jí musí vytvářet, svojí trvalou, politickou prací.
      Komunismus buď je, nebo není. Že logicky nenavazuje na socialismus, je již jasné. Ale ten cílový stav (ke kterému chce směřovat levice), se nebude příliš lišit od cílového stavu, ke kterému směřují liberalisté. Globální, centrální vláda – koho?
      Takže nakonec - levice, liberalismus, liberální levice, vše směřuje k jednomu, totalitnímu cíli. P.K.

      Smazat
  7. Pravdivý, fundovaný a plně podporující moje názory a zkušenosti. Odpovídá to i zkušenostem mých rodičů a prarodičů, kteří mi hodně vyprávěli, jak to bylo za 1. republiky, za války i po válce.

    OdpovědětSmazat
  8. Něco a tom asi je, že po Plyši se nastoupila krapet jiná cesta než si kdekdo přál - a to všemi směry. Někdy počátkem tohoto týdne na ČRo2 jakási historička objasnila náš pravý původ. To že Přemek Voráč byl Viking, což jsem ovšem tušil. On připlul nikoliv z nějaký prdelní jeskyně u Stadic, nýbrž ze Skandinávie a Líbu, která byla vědmou (slovanští mužíci neměli vládce, ale vládkyni - šamanku, páč byli zženštilí a blbě organizovaní, což platí dodneska), si prostě vzal jako chlap! Pořádně jí vymet komín svým mocným vikingským klackem a založil s ní českou germánsko-slovansko-keltskou dynastii Přemků! Keltové tu byli už předtím a žili podobně - měli druidky a ty také podlehly germánským, markomanským kládám! Marobud, první českej - tedy bohémskej král, pak zahnal Římany, čímž způsobil historickej průser, páč nás tím vyjmul z blahodárnýho působení latinizace a proto od tý doby prej permanentně rebelujem proti Římu a Evropě! Ale Sasíci a jejich král Jindra Ptáčník nám krapet napravil ty vzpurné vikingsko-slovansko-keltské makovice a přijal nás do Rajchu, jenž osobně založil! Tedy do Svatýho římskýho kam právem náležíme doposud (dnes má zdegenerovanou podobu jakési EU!).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Anonymní30. září 2020 17:10
      Ano, i toto je možné tvrdit. Neboť problém je v tom, že nemáme vlastní slovanskou historii, ale převzali jsme teorie od tzv. Germánů, kteří prošli národním obrozením dříve, než my. Opačně, je také možno tvrdit, že Germáni jsou pouhý sociální konstrukt a že původní evropské osídlení bylo Slovanské. Proto bychom měli podporovat vlastní nezávislé historiky a slepě nepřebírat pohádky oficiálně předkládané. P.K.

      Smazat
  9. Pojmy v politickém smyslu jsou prostě záměrně měněny, jejich význam se stává pofidérním, často jsme svědky toho, že nahrazujeme nic neříkajícím "korektním" slovem slovo plné emocí a smyslů. V anglicky mluvících zemích je to třeba "korektní" vývoj negr, černý, černoch, afroameričan atd. V neanglicky mluvících zemích se to velmi často spojuje s nahrazováním původních "domorodých" slov snadno pochopitelných a jasných, anglicismy, jako i u nás. Tím především mladé generace přicházejí o spojitost kultury (ne té bulvární, ale skutečně národní v každé zemi), přicházejí o svůj vlastní myšlenkový aparát a prostředek, protože JAZYK JE PŘEDEVŠÍM ZPŮSOBEM MYŠLENÍ A VYJADŘOVÁNÍ. A čeština, pokud ji ovládáte, dává nám Čechům, podobně jako i velmi podobná slovenština Slovákům, nemalou výhodu proti "ploše myslícím nástrojům, mnoha jiným jazykům. Paradoxně právě proti třeba angličtině. Nedávno byl publikován článek na Seznamu (článek si asi můžete najít sami, já jej jen zaregistroval a pustil původně z hlavy), nebo kde tam někde v těch "prostorách", ne u nás rodilého člověka, který se naučil a učí česky a tvrdí, že čeština na něj působí jako by oproti "jen" dvou čtyř rychlostním jazykům byla čeština sedmi rychlostní. Přitom tento člověk je evidentně polyglotem a může srovnávat.
    Pojmy levice a pravice jsou v podstatě jednoduché k vyložení, je jen problém s tím, kdo si dnes - ve svém politickém neupřímném zájmu - bere za základ rétoriku - a právě jen rétoriku - toho, co by mělo být doménou levice, i když samozřejmě jiným způsobem řešeno, protože dnešní předkládaná řešení takzvaných levičáků není nic jiného než "vlahý sen dokonalých pravověrných pravičáků". A základ v tomto matení pojmů pro obyčejného člověka leží v "dávném" trockismu, který měl a má plnou hubu světové revoluce, ale ty činy jsou na úrovni zrádců nejen levicových myšlenek, ale i samotných států. Protože trockismus de facto znamená být u moci, žvanit si co chci, abych se u ní udržel a přitom si dělal absolutně, co chci. Je velmi poučné se podívat na životopisy a články o trockistech, které tak hrozně a "nespravedlivě" stíhal krutý Stalin. Gorbačov buď byl přímo novotrockista či vycházel z podobných "myšlenkových" proudů.
    Levice - pracuj a uč se nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Když opravdu nebudeš moci, pomůžeme. Společně můžeme něco dokázat.
    Pravice - starám se o sebe a tak se starej o sebe taky sám! Ve všem! Když něco chci dokázat, tak si to zaplatím a "votroci" mi to postaví.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Víte, takový veletoč, co předvedla Socialní demokracie a komunistická strana - to je pro opravdového akrobata. FUJ!!!!
      Václav

      Smazat
    2. Anonymní30. září 2020 17:15
      Musím Vám přiznat vzdělanost, ale jak je to s praktičností? Na závěr jste řekl poslední slovo, co je to levice a co pravice. Pokud se mi líbí ta Vaše definice levice, tak mám volit naše levicové strany? To bych asi zkoprněl, co si naše levicové strany pod pojmem levice představují. Tak komu tedy mám věřit, co je to levice? Vám, nebo našim levicovým stranám? P.K.

      Smazat
  10. Pravicových komunistů jsme se již dávno dočkali: z těch je dnes složeno vedení KSČM. Je na to jedno krásné české pořekadlo - bohužel si nemohu vzpomenout na jeho znění.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dle mě se mýlíte, ale je to jen můj názor. Již delší dobu mám problém někoho ze současné naší "levice"volit. Sociální demokracie již velmi dávno zcela rezignovala na to ,jak by měla "levicová " strana dělat praktickou politiku. Stala se zcela "slouhou", ve své podstatě liberálního kapitalismu. Dle mě se nachází někde ve středu pol.spektra. KSČM se stala sociální demokracií a rezignovala na "přerod" v radikální levicovou stranu. Příklad toho jak by dle mě měla KSČM postupovat.Nemůžeme Vás podporovat (Babiše), když Vaše politika na př. v rámci NATA, je vlastně agresivní. Neodsouhlasit st.rozpočet , podmiňovat odmítnutím nákupu zbytečných a drahých zbraní. ONo složení zejména vedení vypadá tak, že se nic nezmění a tak ono vedení by mělo buĎ samo odstoupi a nebo po příštích neúspěšných volbách rezignovat. Přijde mi to , že jim stačí prebendy za mandáta a funkce v parlamentu. Buď přijdou noví lidé s novouu politikou, levicovou, nebo sami zaniknou.

      Smazat
  11. Vynikající článek! Autorka ostatně nikdy nezklame. Jsem jen smutný, že kolem sebe vidím nepočetné skupiny, které obsah tohoto článku jsou schopny docenit, neřku-li na jeho základě skutečně konat. A já se už blížím k věkové kategorii, která svět nemění...

    OdpovědětSmazat
  12. noviczech
    ...paní Kučerová, vynikající článek. Určitě máte krásné vědomosti. Jen něco dodám.
    "Neoliberalismus zavládl v západních zemích v 70. letech minulého století, k nám přišel o 20 let později, po roce 1989."
    Ono ještě v devadesátých letech minulého století např. Německo mělo velmi silné sociální zázemí. Neviděla jste chudého Němce ani jako důchodce. Ale už se na všem tvrdě pracovalo. Tak například Hamburk, jedno z nejbohatších měst, tito boháči vzali své úroky a jezdili po Německých městech a doslova rozhazovali před vánoci peníze z auta, lidem na přilepšenou a to v době, kdy nepracující dostávali krásné podpory od státu. Nástupem pana Schrödra se vše otočilo o 180 stupňů a byl vytvořen systém, bohatý investoval do firmy milióny, zaplatil daně a na závěr dostal od státu ještě větší balík než investoval. Já toto nazvu:systém na zničení Země! Zboží se nesmyslně vozilo z velkých dálek a miliardář dostával v konečné fázi peníze ze státní kasy.Proto nakonec muselo být DPH zvednuto a počítám, že díky koroně bude opět vyzvednuto na 25% a to v celé Evropě. Jo a po roce 2000 došlo v Německu k dramatickému omezení sociálních výdajů (které dříve stejně byly na výši jen kvůli socialistickému východu) a dnes vidíte v Německu starší lidé jsou hůř oblečení než v Česku.
    Ale souhlasím s vámi, konec toto veme, Řecká i Římská demokracie se rozpadla, i tato skončí.
    (:-))) dokonce se podle výkladu kartářky toho mám dožít, přečtěte si: proroctví od matuš lašut)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tady se nemá co rozpadat, šmejdi se jenom snaží ovládnout Evropu. Kde tu demokracii vidíte? Ukradněte z hladu pečivo, nebo namalujte tykadla na plakát a zavřou vás. Vyhrožujte zvoleným politikům věšením a jste vtipálek.

      Smazat
    2. Já jsem čirou náhodou měl možnost ještě pár let před rokem 1989 projít pěšky Rakousko a Německo, a to jak východní tak západní. Můj dojem byl, kam se západní Německo hrabe! V průměru oblečení, stylu chování. Já tam ty chudé v západním Německu viděl i v tom "zlatém věku". Mnohem lepší dojem jsem měl v Rakousku než v Německu. Možná i díky chování lidí.
      Ale máte pravdu v tom, že s každým "rokem" se situace v Německu zhoršovala a zhoršuje, navíc se k tomu přidává imigrační krize.
      Ona ta chudoba neznamená jenom to, že chodíte v hadrech či jste pořád immervére opilý, zdrogovaný. Ta chudoba je to, co dnes můžeme díky "pokrokovému vývoji" vidět a pocítit i u nás, že jste zadlužený, že vám nezbývá na nic jiného než na "holé" přežití a někdy jen tak tak přečkáte do výplaty. Dnes vidíte třeba rozdíly ve třídách, kdy si děti sami "určují" i vizuálně, kam kdo patří, i když jim je to do určité míry fuk. Ale se stoupajícím věkem žáků se rozdíly zvětšují v podobě rozdílných možností vybavení, oblečení a "i-hraček".
      Chudoba je také v tom, že se nemůžete naplno zúčastnit společenského života jako rovnoprávný a plnocenný člověk. Prostě se stačí podívat kolem sebe pořádně.

      Smazat
  13. Já bych připoměl Karla Kosíka : Pražské jaro muselo být ve své době násilně potlačeno, dnes se musí bagatelizovat nebo pokrývat zapomenutím: klíčily v něm zárodky dějinné alternativy./citace/

    OdpovědětSmazat
  14. Slovy Jana Wericha s lehkou obměnou:
    "Já se klaním chytrým lidem, kláním se i Vám" 👍

    OdpovědětSmazat
  15. A ještě jednou Karel Kosík : planetární gigant, SUPERCAPITÁL, trpí a toleruje demokraciii, pokud se mu nestaví na odpor......Demokracie nežije se soudodobým kapitalismem v dobrovolném svazku a přirozené, rovnoprávné koexistenci...:Lid ani občan nevládnou. ALE VLÁDNOU VLÁDY? NE !!...POUZE SPRAVUJÍ jako slušně honorovaní manažéři-planetární velkostatek SUPERCAPITÁLU -skrytého anonymního vladaře, který ze zákulisí diktuje lidstvu, jak má žít.../zkrácená a upravená citace z článku
    " Lumpenburžoazie a vyšší duchovní pravda"/

    OdpovědětSmazat
  16. Příspěvek paní Dr. Kučerové je nejlepší, který kdy byl otištěn na Nové republice. Děkuji též ze češtinu a serozumitelnost a jednoznačnost textu! Ale možná právě to bude opozice nejvíce vyčítat a vydávat za zlovolnost a útok na potřebný úpadek mravů, zdvořilosti, porozumění a lidství, které současnost tak potřebuje pro přežití diktatury kapitálu. Díky!!!

    OdpovědětSmazat
  17. levice ... dejme tomu, že by ji, jakožto tradiční strana zájmů dolní většiny, mohla představovat Sociální demokracie.
    /dovede si vůbec někdo představit v roli vůdce a státníka například pana Hamáčka?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nebojte, vezmou to odborníci, těším se na Bartoše.

      Smazat
  18. Vynikající text. Prof. Kučerová píše sporadicky, ale obsažně a obsahově přesně. Na její texty doslova čekám. Spojuje vysokou vzdělanost s moudrostí a lidskou zralostí. Jaký to rozdíl oproti povrchním blábolům současné politické "elity".
    Text pročítám velmi pečlivě, opakovaně, mnohé postřehy mě vedou k úvahám a zamyšlení. Bohužel, v mém okolí není nikdo, s kým bych mohla tyto názory sdílet. Mně podobný luxus věnovat textu tolik času dovoluje můj důchodový věk. Chápu, že lidé kolem mě, nepatřící k intelektuální "elitě", jsou příliš vytíženi prací a starostmi o živobytí, než aby měli síly takový text pročítat, promýšlet a zevrubně se jím zabývat. Jsou příliš usmýkáni kapitalistickou realitou.
    Majetné vrstvy si naopak naplno užívají požitků, které jim dovoluje jejich bohatství, a na nějaké "mudrování" moudrých lidí nejsou zvědavi. Carpe diem! Netuší ovšem, že tančí na Titaniku. Ke dnu nakonec půjde většina z nás.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Režim před převratem zaručoval každému práci a sociální jistoty. Nebyli tady oligarchové. Nikdo nemohl extrémně zbohatnout. Vím, že někteří komunističtí funkcionáři mohli někoho strašně štvát, což je možné říci i o oblíbenosti některých demokratů z povolání.

      Nedokážu si vysvětlit, proč se paní profesorka nebila o všechny pozitivní výdobytky minulého režimu jako lvice? Nic se nezlepší, když se budou psát krásné slohové práce. Měla by jít do politiky.

      Smazat
  19. Argumentačně skvělý a nanejvýš potřebný článek. Bylo by zajímavé dočíst se, jak by reagoval pan Petr Hájek.

    OdpovědětSmazat
  20. Dobrý večer.
    Hora Říp

    Jaroslav Seifert

    Viděl jsem hory plné ledu,
    však zpívat o nich nedovedu.

    Jiskřily dálky nad hlavami
    jak bledě modré drahokamy.

    Jímala závrať při pohledu,
    zpívat však o nich nedovedu.

    Když ale vidím na obzoru
    uprostřed kraje nízkou horu,

    na nebi mráček běloskvoucí
    - přestane srdce chvíli tlouci.

    Oblaka letí v klasech zralých
    a koně dupou po maštalích.

    V panácích jsou už všude snopy
    a svatý Jiří zvedá kopí,

    aby je vrazil ve chřtán dračí,
    a motýl spěchá po bodláčí;

    a jako krůpěj na prstenu
    třpytí se drobná kvítka rmenu.

    Tu nemohu se vynadívat
    a všechno ve mně začne zpívat,

    zpívat i plakat. Maminko má,
    jak je to hezké u nás doma!

    Možná, že nabudete dojmu, že mi přeskočilo. Tyto verše mě totiž napadly při čtení úžasného článku paní profesorky Kučerové. Krásná čeština, článek smutný, ale pravdivý. Děkuji.
    V příspěvcích se tady psalo i o Aspenu – české pobočce. Odkaz níže. Jen upozorňuji, že jména jsou podle abecedy ale křestních jmen – nikoliv příjmení, takže „kochejte se“ a možná budete i někdy překvapeni.

    https://www.aspeninstitutece.org/people/
    Pěkný večer přeji.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O Aspen Institute se často píše. Nemohl by někdo popsat, čím se zabývají? Chodí na školení nebo přednášky, podepsali spolupráci nebo závazek se chovat předepsaným způsobem? Ví to někdo? Kdysi byl v seznamu i Honza Keller, miláček levice.

      Smazat
    2. 0,30
      Kdysi byli i amiokupanti povařžováni za vzor demokracie!!!!!

      Smazat
    3. Anonymní1. října 2020 0:30
      Jana Kellera jsem tam nenašel, ale je tam Maláčová, Středula, Havlíček a řada dalších v politice činných lidí. Tito lidé jsou směřováni na americkou politiku. Viz výňatek z kapitoly AI O nás:

      „Aspen Institute, který byl založen v roce 1950, má sídlo ve Washingtonu, DC ve Spojených státech. Jeho globální síť zahrnuje Evropu, Severní Ameriku a Asii. Institut ve střední Evropě byl založen v roce 2012 a působí pro celý středoevropský region - zejména v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku.
      Aktivity Aspen Institute Central Europe se zaměřují hlavně na semináře vedení, setkání odborníků a veřejné konference - všechny se konají neutrálně, aby podpořily otevřenou debatu. Programy institutu jsou rozděleny do tří oblastí: Leadership, Policy a Public . Při jejich implementaci se ústav zaměřuje na otázky, které jsou pro budoucnost středoevropského regionu zásadní.
      Jedním z takových cílů je systematické hledání mladých, talentovaných vedoucích a podpora jejich osobního a profesního rozvoje. Vlajkovou lodí této oblasti je program Aspen Young Leaders Program, který spojuje začínající a zkušené vůdce po dobu čtyř dnů workshopů a debat o různých aspektech vedení.“ P.K.

      Smazat
    4. Dobrý den.
      Více o tomto Institutu se dozvíte na
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Aspen_Institute

      Pěkný den.

      Smazat
    5. 0.30 Nevím proč by byl Koler miláčkem levicové levice, nebo levicové pravice ale určitě by bylo dobré se ho na to zeptat.

      Smazat
  21. Přínosem převratu mají být svobodné volby. Kdysi v jakési diskuzi mi někdo vysvětlil, že to znamená, že každý se může ucházet o to být zvolen. Když tuto možnost aplikujeme na naše poměry, může se zorganizovat parta, která bez jakéhokoliv smysluplného programu jen z hecu to zkusí s příslibem legalizovat marihuanu. Podívejte se na Piráty, co jsou to za intelektuální mrzáky. Jejich předseda dokonce hulil. Okamura kdysi ani žádnou stranu neměl a jeho poslanci mu nakonec utekli.

    V jednom článku v Právu bývalý disident Václav Žák prohlásil, že volební sliby se plnit nemusí. Nikdo to nepopřel. Tady je vysvětlení, proč volby vynesly Hitlera tam, kde se dostal. Nebyl komunistický režim pro voliče zodpovědnější?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nejenom že nebyl zodpovědnější, byl přímo zločinný. Což je přímo řečeno zákonem.

      Smazat
    2. Dějiny řešit zákonem ? To je naprostý nesmysl, proto "zákon a parlament", který to odhlasoval, že minulý režim byl zločinný, není pro mě důvěryhodný. Faktem a skutečností je, že v padesátých letech se staly zločiny, které ale porušovaly i tehdejší zákony. To se můžeme dočkat, že "náš"parlament odhlasuje zákon, že nás Rudá armáda v roce 1945 neosvobodila, ale okupovala, jak již někteří politici a úplně "při smyslech" navrhovali. A bude to v pořádku protože máme na to zákon.Je i možností pro budoucí parlamenty, aby dobu devadesátých let, nazval ne dobou privatizace, ale dobou rozkrádání a tunelování státního majetku. Bylo by to sice pravdivé, ale z hlediska dějiných událostí tak jak k tomu došlo, proč, kdo měl na tom hlavně "zájem", je úkol zejména pro historiky, kteří by vlastně každou dobu měli zkoumat co nejvíce objektivně a pravdivě.

      Smazat
  22. Skvělý text! Jeho jediným problémem je rozsah - spousta lidí to nedočte až do cíle. A přitom platí "závěr korunuje dílo".

    OdpovědětSmazat
  23. Jak srozumitelné, jak přehledné, jak pravdivé, napsané na úrovni. Četl jsem několikrát! Traktorysto Větvičko, vem si příklad, když tu tvoji hatmapatlatilku začnu číst, tak za chvíli končím. Dvě naprosto odlišné úrovně!

    OdpovědětSmazat
  24. Jistě 9:00, že předchozí režim byl zločinný "Což je přímo řečeno zákonem". To zloděj křičí, chyťte zloděje! Jak to chcete vyvrátit? Že se máme dobře jak nikdy před tím? Ale jděte ...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano jistě, někteří se mají tak, že se nám o tom ani nesní, jde o to čí a koho zásluhou. Vůbec nenapadám poctivé podnikatele, kteří "něco" vyrábějí" a nejen přeprodávají, platí daně. A někteří se mají od výplaty k výplatě, nemluvím o důchdcích, kteří si také vyskakovat nemohou, alespoˇmají stálý příjem. Tak je třeba vidět vše konkrétně, svobodu, demokracii, právo (když budu mít problém těžko si najmu za právníka Sokola) atd. Vykládám si výrok, že se máme jako nikdy před tím, podobně jako heslo prezidenta Havla: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Dle mě zvítězila, ale k penězům.

      Smazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.