AA

Reklama

bb

středa 21. října 2020

Požár v savaně

Sergej Pereslegin 
21. 10. 2020  Zavtra a Outsidermedia

Arménsko-ázerbajdžanský konflikt očima futurologa Sergeje Pereslegina*).

Karabašský konflikt zcela zapadá do koncepce „světa-savany“. S výskytem a rozšířením COVID skončil přechod od Bruselsko-washingtonského mezinárodního politického systému, od globalizace k novému systému, blízkému Vestfálu, s pevně uzavřenými hranicemi a principem Čí je moc – toho je i víra, atd. Je pochopitelné, že se nejdřív boří existující organizovanost, a poté se vytváří nová. A k tomu došlo: Nejdřív zmizel společný kulturní rámec, potom finančně-ekonomický, po ní normativně-právní a, nakonec, přestal existovat vojensko-silový rámec. To neznamená, že zmizely armády, ale je zřejmé, že unipolární svět, kdy Amerika svými silami určuje jakýkoli konflikt, je minulostí. Jaká je dnes hodnostní tabulka, známo není.


Vznikla situace, která nemá arbitra, schopného rozhodovat v kterékoli politické krizi ve světě, což nevyhnutelně znamená řadu malých lokálních konfliktů i dále. Obdobná situace vznikla po 1. světové válce: Předchozí globální systém skončil, nový ve Versailles vytvořen nebyl. Mění se hranice, protože v takové chvíli ten, kdo má možnost něco popadnout, tak to zabere a nemohou ho potrestat – vše se omezuje na pouhé domluvy.

Předpovědět, kam se takové konflikty posunou, nelze, protože takových míst jsou ve světě stovky. Navíc, v potenciálně explozivním regionu mnohé závisí na náladě elit – nakolik jsou připraveny k vojenskému řešení konfliktu.

Velká rizika zostření konfliktu existují v Doněcku a Luhansku. Nepříliš velká, ale přece jen, jsou na Tchajwanu. Ale i v každé pohraniční zóně, kde jsou více nebo méně opodstatněné nároky, může dojít k výbuchu kdykoli.

Je zřejmé, že při absenci jediného světového lídra začíná boj o roli regionálního „policajta“. Vrátili jsme se k situaci, které lidstvo, zdálo by se, odešlo, kdy se konflikty řeší právě silou. Prezident Alijev, například, prohlásil, že Ázerbájdžán v každém případě v rozvíjejícím se konfliktu vyhraje, protože jeho země má 38 milionů lidí, zatímco Arménie pouhé miliony dva. Takže dal jasně na vědomí: Síla je na jeho straně.

Vše ale není tak jednoduché, mluvíme-li o karabašském konfliktu v jeho historické genezi. Zabýval jsem se systémovým inženýringem jak v Arménii, tak i v Ázerbájdžánu, znám vztah jejich vůdců k problému i pozici obyvatelstva. Boj o Náhorní Karabach je jedna z variant tzv. vojenských konfliktů, které nelze urovnat v rámci pojmu „národní stát“.

Když po 1.světové válce představitelé „Entanty“ podle 14 bodů prezidenta Wilsona prohlásili, že hranice zemí budou stavěny na národním základě, vůbec si neuvědomovali, nakolik je obyvatelstvo Evropy promíseno. Ale vždyť na Kavkaze je ještě daleko promíchanější. Proložit ideální hranici mezi Arménií a Ázerbájdžánem, Gruzií a Ruskem, Gruzií a Arménií atd., která by odpovídala zásadám národní identifikace, je prakticky nemožné.

V Ázerbájdžánu byl ještě v sovětské době vybudováno Muzeum koberců, kde je ukázána velká část kultury této země – kultura ornamentů a labyrintů. Ukázalo se, že mezi základními vzory koberců je tam použit karabašský obrázek. Jistěže to není politické muzeum, ale přesně to ukazuje, že Národní Karabach je jedno z území, odkud vede linie ázerbájdžánské kultury. Ázerbájdžán si dělá nárok na tato území i proto, že jsou pro něj civilizačně nanejvýš významné.

Na druhé straně, obyvatelé Karabachu, nejsou určitě etničtí Ázerbájdžánci. A konfesionálně jsou to křesťané. Z mého hlediska probíhá v Karabachu utváření nového etnika, které se teď už liší od arménského, ale v každém případě má blíže k Arménii než k Ázerbájdžánu. Odsud pramení arménská pozice: V Náhorním Karabachu jsou naši bratři, je to etnicky arménské obyvatelstvo, které jsme povinni ochránit.

Pozice stran v karabašském konfliktu jsou: Za prvé neochvějné a za druhé mají právo na existenci. Obyvatelstvo Ázerbájdžánu podporuje svoji vládu, Arménie svoji. Vše ostatní souvisí spíš s politikou a s tím, co se nazývá „svět-savana“.
Obě strany karabašského konfliktu se vzájemně obviňují z jeho zahájení, a každá z nich je, jak často bývá, v právu.

Je třeba brát v potaz, že Ázerbájdžán podporuje Turecko. Arménie už prohlásila, že Turci bojují na území Náhorního Karabachu. Turecká strana tvrdí, že to není pravda. Ale účastnit se konfliktu lze různými způsoby, při nichž jsou bojovníci do válečné zóny posíláni, aniž by do války jakkoli vtahovali do konfliktu zemi, odkud přišli. Jde ale o něco jiného: Oficiálně Turecko působí na Arménii a souběžně se svými výzvami k míru prohlašuje svoji podporu Ázerbájdžánu.

K čemu je to Turecku dobré? První důvod je zjevný: Turecký a ázerbájdžánský jazyk jsou si podobné, podobné jsou kulturní kódy obou zemí. V Ázerbájdžánu intenzivně sledují televizi v turečtině. Turecko do jisté míry považuje Ázerbájdžánce za svůj národ, a je naprosto připraveno ho podporovat. To je lícová strana věci, která je důležitá, ale není zásadní.

Domnívám se, že je to možné nazvat součástí hned dvou projektů: První je povětšinou teoretický. V Turecku se pravidelně obnovuje projekt vytvoření velkého pantureckého společenství a, v jistém směru, obnovení Osmanské říše.

Existuje však mnohem lokálnější projekt. Erdogan už dal na vědomí, že Turecko v nové situaci hodlá vyřešit dva své problémy související se Sýrií a Kurdy. Je pochopitelné, že světové společenství bude daleko klidněji přijímat vyhrocení situace v Sýrii za podmínky, že Turecko vyhlásí svou neutralitu v konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Turecko používá události v Náhorním Karabachu jako kouřovou clonu, aby mu v potřebné chvíli nikdo nepřekážel v řešení svých vnitřních problémů, pokud už ne ve vztahu k Syřanům, tak alespoň vůči Kurdům. A zkušenosti přesídlení a zničení obyvatelstva má Otomanská říše značné.

Izrael rovněž podporuje Ázerbájdžán, protože se vždycky bude nacházet na straně protivníků Íránu, a Írán, jak známo, v předchozích konfliktech vždy poskytoval součinnost Arménii. Takže očekávat pomoc Izraele Arménie nemůže, zatímco Ázerbájdžán ji může dostat.

Gruzie se účastní přepravy bojovníků, včetně syrských, na území Karabachu, kteří, logicky budou působit na straně Ázerbájdžánu.

V předvečer událostí v Náhorním Karabachu si Arménie zkazila vztahy s Ázerbájdžánem, Tureckem i Gruzií. Přitom nové arménské vedení setrvávalo v přesvědčení, že Amerika nedovolí Arménii ublížit. Když ale došlo na skutečné bojové činnosti, USA nijak nevystoupilo na arménské straně a pouze vyzvaly strany k přerušení palby. Stejně se k tomu postavilo i Rusko, se kterým Pašinjanova vláda rovněž nemá dobré vztahy.

Nakonec tak Arménie vstoupila do války v úplné diplomatické izolaci. Ázerbájdžán logicky považuje situaci za nanejvýš vhodnou k řešení karabašského konfliktu ve svůj prospěch. Je také pravda, že počínání nynějšího arménského premiéra Pašinjana v této situaci vypadá jako počínání agenta provokatéra.

zerbájdžánský prezident Alijev říká, že Ázerbájdžán je vždy připraven k obsažným mírovým jednáním, na nichž bude možno ustanovit statut území. Karabach přitom přichází s požadavkem na své uznání, přinejmenším, jako subjekt jednání.

Mimochodem, podle názoru Alijeva byla jednání mezi Ázerbájdžánem a Arménií vedena naprosto přátelsky od roku 2003 až do nástupu Pašinjanovy vlády, který zlikvidoval celý pokrok v této otázce dosažený za 15 let. Takže nyní má Ázerbájdžán možnost dosáhnout připojení Karabachu jako celku.

Ázerbájdžán má, samozřejmě, v tomto konfliktu lepší jak armádu, tak i zbraně, více lidí. Pomáhá mu člen NATO Turecko. A to znamená, že ostatní země aliance, přinejmenším, proti němu nezasáhnou. Například proarménsky naladěná Francie neprojevuje podporu ani jedné ze stran, a pouze společně s USA a Ruskem vyzývá k přerušení palby a nastolení míru – nemá proč si kazit vztahy s členskými zeměmi NATO.

Nemá ale smysl podceňovat bojeschopnost Arménů jako vojáků. Tento malý národ přežívá více než 400 let v trvalém nepřátelském obležení. V Arménii nejenže umějí bojovat, tam se to předává geneticky. Bez ohledu na převahu ve vojenské síle nebude pro Ázerbájdžán vůbec snadné Karabach Arménii odebrat. Domnívám se, že nedokáže tento úkol dokonce ani vyřešit.

Je tu ještě jedno úskalí pro Ázerbájdžán. Předpokládejme, že by válku vyhrál a Karabach by celý zahrnul do svého území. Co vítězná strana získá? Obyvatelstvo na poraženém území zůstane arménské nebo, chcete-li, karabašské a navíc křesťanské, což pro Ázerbájdžán není žádná výhra. Budou to lidé vědomí si toho, že bránili své domovy se zbraní v ruce, ale silný nepřítel je dokázal rozbít a cestou přes mrtvoly obsadil jejich zemi. Jednoduchá otázka: Kdo by chtěl mít uvnitř země zónu trvalého rizika, jakou bude ve vztahu k Ázerbájdžánu okupovaný Karabach? To snad jen Ukrajina si přeje dostat takovou záležitost s Luganskem a Doněckem. To nebude nejlepší přírůstek.

Předvést Arménii svoji sílu, obsadit několik čtverečních kilometrů jejího území, ukázat, že dokáže posunout hranici a v případě nezbytnosti si úplně připojit Karabach, to by pro něj mohlo být zajímavé. Ale nic víc.

Je třeba také vzít v úvahu, že Ázerbájdžán není Turecko. Při vší tvrdosti, kterou může projevit, ve válce, po obsazení Karabachu genocida se strany Ázerbájdžánců nebude – to není jejich kulturní kód ani jejich představa o světě.

Ázerbájdžán ale spadá pod velmi silný a nepříjemný vliv Turecka. Turci mohou pomoci urovnat pro Ázerbájdžánce karabašský problém, v jisté situaci přistoupit i ke „konečnému řešení problému“ ve stylu Adolfa Hitlera. Přitom jak vojenská pomoc Turecka a, tím spíš, účast nebo spoluúčast na genocidě, je velmi pevně spojí, což Ázerbájdžán z nezávislé země s velmi zajímavou budoucností a s velkými možnostmi dalšího rozvoje změní na území, které se stane součástí tureckého světa. Pro Turky je to, samozřejmě, výhodné. Ale nakolik je to třeba naprosto pragmatickému ázerbájdžánskému vedení? V tom se skrývá jistá naděje pro Arménii, ačkoli mnohé závisí na schopnosti arménského vedení přijmout aspoň trochu pružná a vyvážená rozhodnutí.

Vcelku situace kolem Náhorního Karabachu názorně ilustruje „svět-savanu“; cítím se silnější protivníka, vidím, že udělal mnoho politických chyb, tak zaútočím. To mi, možná, přinese krajně nepříjemné důsledky, ale to bude až potom, v následující generaci… Ve „světě-savaně“ všichni myslí dneškem: Je nutné vyhrát teď a co bude za pár let není tak důležité.

Opakuji, že v Zakavkazsku existující hranice jsou do značné míry relativní. Tento region vždycky potřeboval sílu, která by tam stanovila určitá pravidla a dbala na jejich plnění. Podle názoru Arménů a Ázerbájdžánců, si s tím nejlépe poradilo carské Rusko, které sledovalo v této oblasti jen vlastní zájmy, a proto nakreslilo hranice tak, jak považovalo za potřebné a dost rychle přesvědčilo všechny zainteresované strany, aby bezvýhradně plnily stanovená pravidla.

SSSR v tomto smyslu nebyl horší, ale věnoval příliš mnoho úsilí pokusu přesných, národně kontrolovaných hranic, což v budoucnu vyprovokovalo problém Náhorního Karabachu. Byl vyčleněn jako autonomní oblast se svými hranicemi, vznikla jistá subjektivita.

Po rozpadu SSSR ze Zakavkazska odešla síla dosud regulující region. Tehdy se u Arménie, která velmi úspěšně provedla dvě karabašské války, objevila jedna ze základních myšlenek – stát se v Zakavkazí novým „policajtem“ nastolujícím svoje pravidla. Tehdy jsem pracoval v Arménii a vyslovil jsem názor, že při tak nepočetném arménském obyvatelstvu je to beznadějné úsilí. Na to následovala odpověď: Rusko se této role vzdalo, přijmout jako „policajta“ USA nechceme, a aby se jím stali Turci, to nedovolíme, protože pro nás jsou turecko-arménské vztahy především genocida v roce 1915.

Arménie se pokusila převzít kontrolu na Zakavkazím, ale nedokázala to.

Teď, bohužel, podle téhož scénáře hodlá postupovat Ázerbájdžán. Ale stejně jako to pro Arménii znamenalo neštěstí a válku – ať by dopadla jakkoli – tak pro Ázerbájdžán přání dokázat svoji sílu v regionu, to dopadne stejně katastrofálně. Jakmile se to stane, do Zakavkazí přijde Turecko, a to se stane velkým rizikem pro celou řadu států, včetně Ruska.

Existující „svět-savana“, zřejmě sám o sobě produkuje a bude produkovat války takového druhu. A bude potřeba světový lídr schopný si s tím poradit, nebo ustanovený nový světový řád, kterého se strany buď bojí, nebo nechtějí porušit, anebo je nezbytný akceschopný regionální „policajt“. A možná, že bude třeba se vrátit k organizaci světa prostřednictvím impérií.

Zdroj: Zavtra.ru



*) Sergej Pereslegin (1960) – ruský sociolog, publicista, badatel a teoretik fantastiky a alternativní historie, vojenský historik

Překlad: st.hroch 20201019

19 komentářů :

  1. Sergej Pereslegin se domnívá že, citace:
    "..je to možné nazvat součástí hned dvou projektů: První je povětšinou teoretický. V Turecku se pravidelně obnovuje projekt vytvoření velkého pan tureckého společenství a, v jistém směru, obnovení Osmanské říše."

    A bohužel dál už nedohlédne, neboť jeho pohled je omezený a končí u Turecka, od kterého tvoří své závěry popisu procesů světa - požár savana.

    Projekt Astana, SSSR 2.0 a globální politika mu nic neříkají, jelikož dosud ve svých bádáních neopustil naivní pískoviště geopolitické lokality.
    Nad jeho vnímáním "světa-savana" popsaném v závěru jeho článku mi nezbývá než se se otočit a prchat - mávnout rukou a jít si po svém.

    Savana hokna!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 12:23. - tak jest... rovněž jsem od článku uprchl, je to zoufalost z pískoviště...

      Smazat
    2. Jsou dvě země, které sev budoucnu postarají o pořádek ve zmíněném regionu. Prvotní bude nejspíš vždy Rusko a svou roli zde sehraje i Turecko. Pro Rusko by bylo optimální, kdyby v dnešní době vládu nad regionem převzalo Turecko. Dříve nebo později totiž Turecko doženou ekonomické problémy a potom mohou přijít Rusové jako osvoboditelé. Rusko se nikdy nesmíří se stavem, který vznikl po roce 1990. TOTO

      Smazat
  2. Mno tak to je asi neřešitelné světový lídr hraje si na to usa děkujeme nemáme zájem. Spíš by měla být funkční OSN vymanit ji z amerického vlivu aby dělala svoji práci POŘÁDNĚ.

    OdpovědětSmazat
  3. Videl jsem mluvit Armenskeho presidenta P.a ten se dival rovnou do kamery a mluvil k nam.
    President Azerbajdzanu ale sedel a svidral vsude kolem kdyz mluvil a hodne doleva , coz znaci ze klickuje a nemluvi casto pravdu./Body language/.
    Pak jsem zahlid jejich setkani a uz z dalky se na sebe vlidne usmivali jako dva pratele , kteri se delsi cas nevideli a hodne se na setkani tesili..Srdecne a s laskavou vlidnosti si potrasali rukama delsi dobu.
    /Ja bych toho nebyl schopen/.
    Neverim nicemu do ty doby nez prijdou veci , ktere presvedci bez pochyb.

    OdpovědětSmazat
  4. Kéž by to byla pravda a svět neměl policajta. Bylo by mnoho malých válek, kde by vyhrávali schopnější a prohrávali slab ší, některé národy by zanikaly. To by bylo správné. Normální život. Ale asi to není možné. Autor nemá pravdu v zásadní věci: Muslimové se s malými entitami křesťanů vždy poradí. A tady by to nebyla ani tak moc velká etnická čistka. Většina lidí by utekla do Arménie, menšina pobita. Později by to čekalo hloupou Arménii. Zvolit si blba do čela je pro národ tak malý rozsudek smrti. Tak by to mělo chodit. Pokud policajt ve třídě násilně udržuje blba, blbne celá třída – zrůdný princip inkluzivní výuky. A tak i u národů. Strašlivý příklad je mírové blbnutí EU. A s miliony migrantů blbnou i USA. Svět jako globální vesnice je jeho rozsudek jisté smrti. Smrti civilizace, smrti lidstva.

    OdpovědětSmazat
  5. Velmi složitý geopolitický problém a zajímavý je postoj Iránu. Arméni by se měly poučit ze své historie a upevnit vztahy s tím kdo v historii pro ně udělal nejvíc. Pro nás by to bylo také potřeba, jenomže u nás je silná skupina všeho schopných parazitů, která bude stále jen rozdělovat.

    OdpovědětSmazat
  6. Úvaha zajímavá, i když tam konspiračním teoretikům budou chybět věci, jako je Globální prediktor. Stanovení hranic národních států je problém. A Alijev je velký cynik, když mluví o přátelském jednání s minulými arménskými vládami. Vždyť se bojovalo už roku 2012 a 2016 řekněme se střední intenzitou a mezi tím bylo mnoho menších přestřelek. Arménie nemůže nikdy nabídnout Rusku dost, aby Rusko na oplátku ochránilo Karabach. Putin nemůže dovolit pád Arménie, aby nevzniklo Turecko od Egejského moře po Kaspické. Potom by turecký vliv začal narušovat i Střední Asii.

    OdpovědětSmazat
  7. Turecko nyní vede faktické války o dobytí (opětovné získání?) V Iráku, Sýrii, Libyi a Jemenu. https://news.antiwar.com/2020/06/19/iraqi-kurdistan-may-become-a-proxy-battle-for-uae-and-turkey/

    OdpovědětSmazat
  8. Prezentuje Turecko coby subjekt , přičemž je to objekt řízení několika různých hráčů s odlišným cílem řízení. Turecké elity pracují na ty , kteří chápou více a při své pracovitosti si kopou hluboký hrob.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale, co ty tady? Prymula ti zavřel krám??

      Smazat
    2. Clanek se mnozi modernimi vyrazy trochu rozpatlanymi,ktere rozostruji videni..Ale.
      Kdyz si velmi silny narod zacne a snazi se porizovat a preferovat podobne skupiny jako byly SA a silnou policii na ostatni, a dalsi narody nasleduji podobnou cestu nasili,zacinam myslet jestli to povede do podobnych nasledku....
      Kdyz jina cesta videt neni..
      Hitler nebyl zvolen, byl dosazen machinacemi a intrikami von Papena, valecneho zlocince Hindeburka ,presidenta Nemecka a jeho syna..Podobnosti.
      Trump chtel zavrazdit syrskeho presienta Assada , bez udani duvodu !! a potom nechal zavrazdit iranskeho generala..Z toho pak neni uniku jen do horsiho..

      Smazat
  9. Malé státy a to jsme i my, nikdy nemohou dělat samostatnou politiku, vždy budou závislý na některém silném státě. Je to i pro nás potvrzeno v celé historii. Jde jen o to aby nám diktoval co nejméně. Před chvílí jsem dosledoval pěkný rozhovor na info.cz moderátora Štrunce s Oskarem Krejčím a doporučuji SPD konzultace s tímto zkušeným politologem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Oponuji, i s malým kašpárkem lze dělat velké divadlo. Nebo "když bude celý národ z kvádrů ... ty velké jsou jen z plynových hadrů" (Neruda)

      Například je zde Zeman globální hráč, kterého v zahraničí uznávají a doma mu vlastizrádci hází klacky pod nohy.

      Za Husitů jsem srovnali celou Evropu, co bylo může být zase (a byli neporazitelní - pouze zrada elit jako vždy, kdo věří elitám je nepoučitelný). Jen se spojit se Slovenskem, přestat lézt do zadku krachujícímu USA a začít budovat svět na Ruském principu (člověk člověku člověkem) místo na principu krvelačného Anglosaského světa (člověk člověku vlkem).

      A hlavně to nejdůležitější nakonec: Bůh je spravedlivý a pomůže všem upřímným, kteří se na něho obrátí. Čili vše závisí pouze na naší morálce k získání informací jak vše správně zařídit.

      Každý jedinec může dělat samostatnou "politiku" a nebýt ovce a řídit svůj život ku prospěchu celku jehož je součástí.

      Smazat
    2. Štrunc - Krejčí rozhovor jinde:
      https://www.televizeseznam.cz/video/strunc/zemanuv-konec-v-politice-bude-mrzet-i-jeho-zatvrzele-odpurce-rika-profesor-oskar-krejci-63944126

      Smazat
    3. Štrunc - Krejčí rozhovor jinde:
      https://www.televizeseznam.cz/video/strunc/zemanuv-konec-v-politice-bude-mrzet-i-jeho-zatvrzele-odpurce-rika-profesor-oskar-krejci-63944126

      Smazat
  10. Nachičevan.
    /nepotkal jsem jediný text o této enklávě a jejím významu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nachičevan je zatím mimo válku. I v první válce v letech 1988-1994 tam bylo jen málo přestřelek. Exkláva je izolovaná. Arménie na ni uvalila blokádu. Írán ji taky nechce zásobovat. Má jen asi 15 km hranice s Tureckem, kde vede přes most přes řeku jediná silnice. Není dost zdrojů pro vedení války, zásobování by bylo obtížné pro Azery. A pokud by zaútočili Turci z této strany, Arménii pomůže Rusko. Na druhou stranu posledních tak 5 let tam Alijev staví nové základny. Nachičevan je pro Armény ukázkou toho, co se stane s Karabachem, pokud prohrají. V Nacjievanu kdysi žilo 40 % Arménů a už nežijí, odstěhovali se a jejich hroby někdo "záhadný" ničí. Proto je myšlenka spravedlivé vlády Azerů nad Armény v Karabachu nesmysl. Arméni radši utečou než aby uznali za vládce Alijeva.

      Smazat
  11. Komunita která nepustí Levovi kazila image, tak je začistil.
    Zkušený to manager.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.