Reklama

středa 7. října 2020

Reálný socialismus: Co to bylo a proč? (8. díl)

Petr Kužvart
7.10. 2020  e-Republika

Gorbačov dělal jeden vstřícný krok za druhým, přímo se opakovaně vlísával do přízně Západu, ale činil tak jednostranně v blahé ale naivní předtuše, že už už přijde odměna, tedy miliardové úvěry, odembargovaný příliv moderních technologií, opravdové skončení studené války a zahájení éry spolupráce a partnerství – ale ono vlastně dohromady nic nepřicházelo!

Petr Kužvart (p.kuzvart@email.cz)
Pokračování 8.
Reálný socialismus: Co to bylo a proč? (7. díl)

(Na snímku autor Patr Kužvart)

Shrnutí: jak tedy pravděpodobně probíhal rozklad reálného socialismu v centru jeho moci


Shrnutí předcházejícího víceméně faktografického sestřihu osobních svědectví je celkem jednoznačné. Na sovětské straně to celé takto předestřeno vypadá vcelku hodnověrně. Jsou tu ovšem dvě podstatné otázky. První se týká toho, že na vývoji v SSSR v 80. letech zřetelně můžeme sledovat postupnou radikalizaci reforem a postojů gorbačovské věrchušky. Jak to, že si toto vedení – na rozdíl od předchozích krizí reálného socialismu – přestalo uvědomovat nutnou limitaci a nezbytnost stopnutí reforem nejpozději na bodě nevratných systémových změn, tedy tam, kde se následně již sáhne na samý mocenský základ reálného socialismu a odkud již nebude návratu? Jako by opravdu ztratilo předchozí opakovaně uplatňovanou tak silnou třídní ostražitost ve prospěch lákavých a sebeopájivých představ o globální perestrojce, jdoucí až na hranu jakéhosi zcela neadekvátního reálně socialistického (sovětského) perestrojkového mesianismu. Vypadá to, že se toto vedení stalo obětí vlastních přepjatých ideálů vycházejících z již zastaralé doktrinální výbavy a z dobových a úzce skupinových iluzí, že na konci bude „ještě socialističtější“, ještě obecně přitažlivější a opět vítězný reálný socialismus, který bude vzorem pro celou Evropu a převrství svou lákavostí i americký vliv na kontinentě. A také tu podle všeho bylo i (nedůvodné) přesvědčení, že veškeré postupně prohlubované ústupky a ústupy jsou jen přechodného rázu. To je tedy s podivem. Neříkám, že se takto nemohou klidně vyvíjet intelektuálské kavárenské debaty a zcela nezávazné teoretické úvahy univerzitních rozumbradů, ale tady přece šlo o mocenskou hru v reálném čase, o tvrdou politiku na nejvyšší systémové a velmocenské úrovni! Nějak to nesedí.

Další problém s tím zjevně souvisí: Sovětská gorbačovská věrchuška přece nebyl spolek idealistických snílků, ale skupina profesionálních aparátníků, vycepovaných desetiletími kariéry v rámci monopolní byrokracie. Na vývoji vztahu k satelitním režimům je ostatně vidět její rozhodnost a bezohlednost, s jakou se je rozhodli v jistém okamžiku v zájmu vlastní záchrany prostě bez sentimentu hodit přes palubu. Jak to, že ve spolupráci s profesionálními diplomaty a obeznámenými lidmi z tajných služeb nezvolili tvrdé postupné vyjednávání se Západem a organizovaný ústup stylem „něco za něco“? Vždyť přece mohli za sjednocení Německa požadovat jeho (oboustrannou) demilitarizaci a poskytnutí výše zvažovaných německých úvěrů. Západní Němci byli za sjednocení země ochotni v té době slíbit a poskytnout téměř cokoli!

A za splnění podmínky „svobodných voleb ve východní Evropě“ mohli přece požadovat skončení embarga ze strany USA a jeho spojenců na pokročilé technologie. Za redukci vojenského napětí a skončení studené války mohli žádat povinné a oboustranné rozpuštění Varšavské smlouvy i NATO, nebo alespoň výslovný závazek nerozšiřovat NATO na východ. Nebo z nějaké příčiny nemohli?

Podle toho, co jsme se dozvěděli z předchozího, Gorbačov dělal jeden vstřícný krok za druhým, přímo se opakovaně vlísával do přízně Západu, ale činil tak jednostranně v blahé ale naivní předtuše, že už už přijde odměna, tedy miliardové úvěry, odembargovaný příliv moderních technologií, opravdové skončení studené války a zahájení éry spolupráce a partnerství – ale ono vlastně dohromady nic nepřicházelo! Jak to, že ještě včas nedošlo ke korekci tohoto postupu? To rozum nebere.

Muselo jít o rozhodování v hodně úzkém kruhu, bez širšího expertního zázemí. Rozhodování bez důkladnější přípravy, uspěchaná, podložená často jen zrádnou intuicí, činěná ale diktátorsky a bez kvalitní zpětné vazby. Prostě diletantismus a chaotické smečování bez přípravy, bez hlubší reflexe stávající situace. Již zastaralou doktrinální výbavu členové Gorbačovova týmu už asi víceméně odvrhli – ale měli nějakou jinou, dostatečně kvalitní teoretickou a metodologickou výbavu k porozumění stávající situaci? Měli vůbec čas a příležitost si ji osvojit?

A po stále zásadnějších změnách musely následovat nevyhnutelná destabilizace, znejistění a rozkmitání samotného sovětského politického systému a s tím spojená stále se rozšiřující a prohlubující destrukce tohoto dosavadního pořádku, postupující od jistého okamžiku už svou vlastní samotíží, svou vlastní logikou vývoje ke zhroucení - nakonec až k překročení bodu bez návratu a k následné destrukci samého základu mocenského i celkového společenského uspořádání reálného socialismu. Podivné, rozum to opravdu odmítá brát.

Podle toho, co nyní víme, musel být Gorbačovův reformní tým poměrně nepočetný, relativně uzavřený a obklopený nezainteresovanými, nezúčastněnými, spíše nedůvěřivými či dokonce oponujícími byrokratickými strukturami, jež byly jeho aktivitami znejisťovány a destabilizovány - a dokonce i obcházeny. Prostě v rozhodné době se perestrojková věrchuška odtrhla od oné pyramidální struktury monopolní byrokracie a místo, aby ji adekvátně zastřešovala, začala ji destabilizovat, zpochybňovat a oslabovat, vysílala do ní rušivé a chaotické signály dosud nepředstavitelného obsahu a charakteru.

Svou roli muselo sehrát také jisté oslnění Gorbačova a jeho okolí leskem summitů s představiteli USA, iluze, že právě tady hrají svoji rozhodující, nejvyšší životní hru, kterou mají pod kontrolou a v níž se především rozhoduje o budoucnosti světa. Ve skutečnosti tahali za kratší konec…

Velký rozdíl od tvrdohlavého, cílevědomého až hašteřivého a umanutého radikálního revolucionáře Lenina, který se při zavedení NEPu v roce 1921 projevil překvapivě též jako velmi pružný pragmatik – ale přitom přesně chápal, jaké pilíře bolševické moci musejí zůstat za každou cenu nedotčeny a jejichž neporušení také nekompromisně obhájil a zajistil. A proto přetrvaly ve své podstatě po celá 20. léta a byly zabudovány do základu vznikající nové třídní struktury. V případě NEPu šlo opravdu jen o dočasný ústup, jehož následné odstranění a nahrazení něčím zcela odlišným pak ale bylo v režii někoho jiného – už po léta úřadujícího generálního tajemníka VKS(b) Iosifa Vissarionoviče Džugašviliho – Stalina. A to pak bylo ovšem jiné kafe, jak jsme již měli možnost poznat.

Pragmatický manévr s NEPem tedy Gorbačov opravdu nezopakoval. Buďme tomu rádi! Kdo ví, k jakým by to vedlo koncům…

Každopádně se sovětská monopolní byrokracie v závěru existence reálného socialismu stala překvapivě pasívní, nekompetentní ve snahách o zachování vlastní moci cestou reforem a ústupků, stala se podivně nesoudržnou a především ztratila druhdy tak silný a neomylný, sebezáchovný kolektivní třídní instinkt. Nebyla schopna - dokud byl ještě čas a rozklad nepřekročil hranici bez možnosti návratu - zarazit a potlačit odtržené, do značné míry autonomní a avanturistické, postupně se radikalizující kroky úzkého reformního vedení v čele s Michailem Gorbačovem. Rychlý rozklad monopolní byrokracie a jejího panství byl pro soudobé pozorovatele včetně renomovaných západních sovětologů velkým překvapením. Tohle opravdu nikdo nečekal!

III. část - Rozklad reálného socialismu v Československu podrobně: jak to probíhalo


Úvaha o hodnověrnosti pramenů, jež jsou k dispozici

Nyní půjde pouze o vývoj u nás, v Československu. Citovány jsou převážně dostupné vzpomínky tehdejších aktérů, v naprosté většině opět exponentů starého, pozdního reálně-socialistického režimu. Samozřejmě platí tu výhrady a nejistoty obdobné těm, jež byly uvedeny při úvahách o hodnověrnosti pramenů k rozkladu SSSR. Výpovědi těchto aktérů nejsou a nemohou být nestranné. Nicméně jejich hodnotící soudy a tendenčnost výkladu událostí nejsou důležité. Proto byly hodnotící soudy - pokud to šlo - z následujícího přehledu svědectví vypuštěny. Podstatné je, že dobře informované zdroje vypovídají o tom, co se reálně dělo a čeho byly svědky. S ohledem na nedokonalost lidské paměti, již uplynulá tři desetiletí a nevyhnutelnost jisté bezděčné selektivnosti vnímání a chápání událostí v závislosti na subjektivním vztahu k těmto událostem, ale také v závislosti na vzdělání, zkušenostech, názorovém zázemí a vlastní roli v příběhu, odhaduji, že níže uvedená svědectví a konstatování aktérů a zúčastněných jsou nejspíš z 95 % pravdivá a z 5 % došlo k (nikoli vždy záměrnému) zkreslení nebo zmatení reálií a jejich kontextu a také k záměrnému nebo bezděčnému zamlčení některých faktů nebo souvislostí. To je ale docela příznivý odhad a uvedené prameny jsou tedy s použitím nezbytné dávky skeptického nadhledu, střízlivého přístupu a kritického vyhodnocení použitelné.

Předehra konce reálného socialismu v Československu

Prvá citace je z již zmíněné publikace Miroslava Dolejšího: „Forma a průběh politických převratů v Evropě byly pravděpodobně předmětem dohody Reagan - Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při Reaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se výrazně projevovaly organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy (formování disidentských skupin v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická příprava ze Západu, zintenzivnění protestních akcí proti vládám, atd.).“ (52)

Nyní budeme čerpat vedle již zmíněné Jurmanovy knihy i z velmi zajímavého a podle všeho i hodnověrného textu Petra Saka, který byl publikován v listopadu 2019:

„...Počátkem roku 1990 jsem se jako pracovník Ústavu pro filosofii a sociologii zúčastnil výzkumu nových politických elit. V rámci tohoto výzkumu jsem vedl rozhovor s předním disidentem a blízkým spolupracovníkem Václava Havla Janem Sternem (1924). V tomto rozhovoru řekl, že počátkem roku 1989 dostali disidenti informaci od amerického prezidenta George Bushe, že M. S. Gorbačov souhlasí, aby v Československu došlo ke změně režimu (politického systému). Změna však byla plánována spíše na počátek prosince na Den lidských práv." (53)

Sovětský svaz měl scénář politických změn v Československu, který naplňoval prostřednictvím sovětské ambasády a KGB a tyto instituce je přenášely na StB a vybrané jednotlivce, především ze stranického prostředí. Aktivity disidentů spadaly, vzhledem k tomu, že zhruba dvě třetiny disidentů byly agenty StB (Dolejší, 2014), do scénáře StB. (54) Ilustrací těchto souvislostí je příběh z Prognostického ústavu, kdy jeho pracovníci po páteční demonstraci na Národní třídě připravovali petici proti zásahu policie proti demonstrantům. Nejradikálněji se vyjadřoval a do petice vnucoval požadavek „ať jdou komunisti do hajzlu“ pracovník, který byl agentem StB a KGB, Karel Köcher. Tuto historku vyprávěl na semináři k 17. listopadu 1989, který se konal ve Slovenském domě 15. října 2019, pracovník Prognostického ústavu a účastník vytváření oné petice, pozdější ministr Jan Mládek.

O mezinárodním přesahu příprav převratu v období předcházejícím listopadu 1989 svědčí důvěrná schůzka mocných „…v jednom srpnovém horkém večeru roku 1989, který už začínal být horký i v přeneseném slova smyslu. V pražském hotelu Paříž se sešla na utajované večeři vybraná skupina z našich nejvyšších stranických pracovníků se šéfy tajné služby a s vybranými velvyslanci hlavních států NATO a jejich osobními poradci. Naši špičku tvořili Josef Lenárt – tajemník ÚV KSČ, Rudolf Hegenbart – vedoucí oddělení ÚV KSČ pro branné a bezpečnostní služby státu a Alojz Lorenc – první náměstek federálního ministra vnitra. Oficiálně mělo jít o vzájemnou informovanost a koordinaci postupů v čase očekávaných společenských změn, aby byl zajištěn jejich nenásilný průběh. Velmi důležité bylo sladit soubor opatření, které měly zabránit ekonomickému chaosu a destrukcím, zajištění ochrany občanů i jejich majetku. Přeloženo do srozumitelné češtiny, měli se setkat a také se setkali vysocí šéfové našeho státu pověřeni jeho ochranou před nesmiřitelným vojenským a politickým nepřítelem, vojenským paktem NATO, právě s jeho nejvyššími představiteli u nás.

…Hlavním mluvčím druhé strany na této polotajné večeři byl americký velvyslanec Julian Martin Niemczyk a pro utvoření představy, jaké kapacity protivník nastavil, sluší se blíže představit jeho vizitku. Za 2. světové války již sloužil v americké armádě, samozřejmě v úřadu OSS, první vojenské rozvědce a do konce války to dotáhl na kapitána. Ve strategické rozvědce pracoval i po válce, jen v období 1960-1965 si odskočil do Agentury národní bezpečnosti NSA, to už jako plukovník. V roce 67-69 už byl vojenským a leteckým přidělencem USA na ambasádě v Praze, pak poradcem prezidenta pro mezinárodní vztahy a v tomto napjatém čase nemohl být nikde jinde než opět v Praze, tentokrát již jako velvyslanec. Diplomat každým coulem, a tak jeho diplomatická večeře s šéfem naší rozvědky určitě byla i diplomaticky velmi zajímavá. Bylo známé, že jeho kořeny vyrašily ve slovanské půdě a tak si v hotelu Paříž mohl s tajemníkem ÚV KSČ soudruhem Lenártem notovat, jak je to se slovanským původem a anarchistickými sklony. A nebyli to jen Američané, své slovo k tomu měli i velvyslanci ostatních hlavních protagonistů NATO.

O těchto vážných diskusích a tajných ujednáních neproniklo na veřejnost prakticky nic, i když podobných jednání bylo několik.“ (55)

„V období před listopadem Sověti neformálními kanály přenášeli na budoucí aktéry změny své představy o průběhu a cílech převratu a jaké osoby mají být postaveny do čela. Takové svědectví podal parlamentní komisi pro vyšetřování 17.11.1989 zeť Josefa Smrkovského. Navštívili ho dva neznámí muži a sdělili mu, že vzhledem k tomu, kdo byl jeho tchán, věří, že splní to, oč ho požádají. Následně mu taxativně vyjmenovali, jak má podle sovětského vedení převrat proběhnout a k čemu má dospět. Určili, komu má toto sdělení předat, což dotyčný také udělal (Žáček, 2013).“ (53)

K tomuto zajímavému aspektu ještě připojuji další velmi podobnou historku: „Koncem roku 1988 se začaly objevovat první signály, že naši protivníci se intenzivně připravují na převrat nejpozději do jednoho roku a jak by měla změna vlastně proběhnout. První varovný signál přinesl na ústředí jeden z našich významných disidentů o kterém bylo známo, že dělá také pro sovětskou stranu. S nimi se pravidelně scházel na své chatě v křivoklátských lesích a pokaždé potom v dohodnutých termínech podával informaci řídícímu orgánu naší kontrarozvědky o průběhu této schůzky. Jenže tentokrát to bylo jiné. Ještě v noci po proběhlé schůzce se telefonicky spojil se svým českým řídícím orgánem a informoval jej velice rozrušeným hlasem, že mu Sověti nabídli, aby se, až zde proběhne připravované povstání lidu, stal jejich mluvčím, představitelem a nositelem plánovaných změn ve společnosti. Byl tímto zaskočen a nabízenou pozici odmítl. To se mu však stalo osudným. Druhý den ráno byl nalezen mrtev před dveřmi svého bytu v Praze. Bez řádného vyšetření byl během dvou dnů pohřben. To znamenalo jen jedno jediné! Když jej Sověti předem zasvětili do podrobností chystaného převratu a on odmítl účast, tak jej prostě zlikvidovali, aby nemohl předem komukoliv vyzradit, co pod vlastní pokličkou pro nás připravují. Oficiálně zemřel na infarkt, ale jak známo, podpis takové „mokré akce“ je u všech rozvědek na světě stejný.“ (56)

„Nemocný byl celý socialistický systém, Gorbačov proto prosazoval a důrazně protlačoval jeho reformy i v ostatních východoevropských satelitech. Jejich konzervativní šéfové (fakticky místodržící), z nichž mnozí se drželi svých vrcholných funkcí už přes 30 let, radikálním změnám ale nakloněni nebyli. Většinou se obávali novot, mohly by je totiž smést z jejich lukrativních funkcí. Gorbačov jim navrhoval větší samostatnost v jednání, současně žádal i jejich větší odpovědnost za stav zemí. Hned zpočátku seznal, že s přestárlými dogmatiky nové radikální reformy nelze realizovat, trval proto na jejich brzké výměně.

První se zdařila v dubnu 1987 v Praze, když vyměnil přesluhujícího G. Husáka za M. Jakeše.“ 
(57)

Podstatná otázka zní: „Kdy ... rozpad strany a řízení společnosti vlastně začal?"

"Volbou Miloše Jakeše do funkce generálního tajemníka. To nabývají názorové střety o vývoj společnosti na intenzitě. Koncem roku 1988 a počátkem roku 1989 zasvěcení ví, že se blíží konec režimu. Intelektuálové, studenti, ale i pracující a mnozí členové komunistické strany se zúčastňují řady protestních shromáždění. Snaží se o vyhrocení situace. Vůdcové odumírající moci organizují protiopatření, zlobí se. Sledují ty či ony. Koncem ledna 1989 jsou šokováni návrhem oddělení Státní administrativy (oddělení spadajícího do aparátu ÚV KSČ – pozn. P. K.). To odsuzuje zásah bezpečnostních sil proti manifestujícím v lednu 1989 (tzv. Palachův týden – pozn. P. K.) a navrhuje změnu vlády, diskusi s pracovišti akademie věd o řešení otázek životního prostředí, navrhuje setkání a diskusi vedoucích činitelů komunistické strany a státu se studenty a pracujícími v průmyslu, zemědělství, školství, personální změny na nejvyšších místech strany a státu, vyřešení vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vedení strany, její generální tajemník Jakeš po konzultaci s kolegy návrhy odmítá, ač krátce před tím mně řekl - je to dobré. Nechápe, co se děje v jeho blízkosti, u jeho podřízených.

…Oddělení Státní administrativy ústředního výboru KSČ v čele s Rudolfem Hegenbartem nastolilo problém návratu politiky obdobné politice z ledna 1968. K tomu připravilo komplex návrhů. S návrhy souhlasil generální prokurátor i vedení ministerstva vnitra. V návratu polednové politiky roku 1968 vidělo východisko k demokratické politice, k rozvoji republiky a ke zvýšení autority komunistické strany ve společnosti. Obdobný názor panoval v členské základně, v mnohých institucích. V březnu 89 vystupuje Hegenbart v diskusi na zasedání ústředního výboru. Nabádá ke změnám ve vedení komunistické strany a státu, nerespektuje návrh vedení, aby odsoudil všechny organizátory lednových shromáždění a podpořil zásah bezpečnostních sil proti nim. V dubnu spolu s odborníky předává vedení strany a státu dopis o řešení životního prostředí, zveřejňuje kontroverzní rozhovor, vyzývá ke změnám ve společnosti.

O tři měsíce později je celostátní setkání vedoucích činitelů mocenských orgánů státu. Zde Hegenbart oznamuje reformy a formuluje teze směrování politiky. Totéž činí ve sdělovacích prostředcích v zahraničí, v Sovětském svazu. Radikálové se čílí. Protestují i zástupci opozice. Následují tajné schůzky všech možných směrů. Mocní hledají východiska. Schází se vedení Státní bezpečnosti a projednává perspektivy své orientace. Vedení komunistické strany stanovuje termín zasedání ústředního výboru na prosinec 1989. Hegenbart se svými spolupracovníky připravuje na jednání stranického orgánu vlastní podklady. Míní je předat Jakešovi a také s nimi vystoupit na zasedání. Mají přispět ke změně politiky, reagovat na vyhlášené globální problémy lidstva nastolené před lety USA, mají navázat a dále rozvíjet obrodný proces nastolený v lednu 1968 a násilně ukončený vstupem vojsk v srpnu téhož roku. K podpoře vyzývá mocenské orgány státu. Klade jim otázky jakými prostředky řešit složitou společenskou situaci, v čem spatřují příčiny nedobré situace. Ty se připojují, kriticky hodnotí vedení komunistické strany a státu, požadují změnu politiky.

V této situaci volí po vzájemné poradě ti nejmocnější novou strategii. Jde přece především o jejich udržení v čele společnosti. Prosincovému zasedání musí předejít, nesmí se uskutečnit. Nastolují problém šokové terapie. Ta má „namočit a utopit ve vlastní šťávě“ Hegenbarta a všechny ty, kteří nerespektují stanoviska vedení KSČ - tedy jejich vlastní - a kteří „nahlodávají“ vedení komunistické strany. Východisko našli. Blíží se Mezinárodní den studentstva – 17. listopad. Mocní s opozicí, mládeží a některými příslušníky především pražské StB, organizují studenty k pochodu, schvalují pojetí průvodu. Řada mladých ale míní odstranit vůdce, jak oni říkají „jestřáby,“ kteří jim nedávají žádnou šanci podílet se na moci ve státě. Levicoví radikálové míní upevnit svoji moc a odstranit ty, kteří se jim protiví. Na obzoru je oslava nových nadějných vůdců. Akademičtí funkcionáři měli jít v talárech. Nejvyšší činitelé opouštějí Prahu. Jeden z nich čeká v bytě na Letné. Znaje záměry mocných Hegenbart odjíždí na Vysočinu a varuje své podřízené, aby nic neovlivňovali, do ničeho v Praze se nepletli.

„Na povel v předem stanovenou hodinu začíná pochod. V Praze zasedl štáb stranických mládežníků a mladých příslušníků StB.“
(58)

„Ve druhé polovině roku 1989 se objevily četné náznaky, že zvláště mladší příslušníci ve Státní bezpečnosti soustředěné kolem generála Lorence, kritizují stranické představitele.“ (59)

K zákulisním hrám, v nichž figuroval Rudolf Hegenbart lze doplnit: Tajemný muž, který není zbaven mlčenlivosti, promluvil prý jen v ústraní … Onen tajemný muž byl prý na sklonku roku 1988 určen jako kádrová rezerva na jistou významnou budoucí funkci. „Podle sdělení nadřízených složek jsem se jako schopný manažer a komunista s netajenými sympatiemi k reformám a osobními přátelskými kontakty v umělecké sféře, zvláště v té tzv. ‚neformální‘ jevil prý jako nejvhodnější postava pro očekávání budoucích politických změn. Jak mi doslova řekl Jan Fojtík – mým hlavním úkolem mělo být zabránit krveprolití. Proto mě povolali na počátku roku 1989 na stáž na ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa). Formálně jsem sice byl veden na odboru masově sdělovacích prostředků, ale fakticky si mě vzal k sobě Rudolf Hegenbart, abych mu hlídal média. Mým úkolem tedy bylo, abych ze svodek Státní bezpečnosti a zastupitelských úřadů filtroval informace pro předsednictvo tak, aby i o těch nejdůležitějších událostech blížících se změn nebylo informováno. Měl jsem ale koordinovat postupné uvolňování informací tohoto charakteru pro naše média a řídit celou mediální strategii směřující k převratu. Byl jsem také autorem takzvaných oficiálních sdělení předsednictva ÚV KSČ, předsednictva federální vlády a kanceláře prezidenta. Zúčastňoval jsem se utajených schůzek Hegenbarta s nejvyššími funkcionáři StB, kteří koordinovali akce směřující k politickému převratu.“ (60)

„Představa, se kterou Sověti tehdy počítali, byla jednoduchá a prakticky se dala z jejich jednání odvodit. Vznikne nějaké „občanské hnutí“, do kterého vstoupí všechny směry opozice a to svrhne dosavadní státní uspořádání. To se postupně rozdělí do dvou proudů. Jeden proud bude levicový a přemění se na sociální demokracii. Druhý proud vytvoří pravicovou stranu. Tento postup měl velice rychle vytvořit v ČSSR podmínky pro a teď citace „Vybudovat z ČSSR výkladní skříň“, která by měla být příkladem pro obyvatele tehdejšího SSSR a ostatních satelitů kolem nás k podobnému přerodu u všech našich skomírajících spojenců. Ale to byl zájem jen ze sovětské strany, takový vývoj nebyl a ani nemohl být v zájmu Západu. Jejich představu prorocky formuloval tehdejší bezpečnostní poradce amerického prezidenta Brzezinsky který prohlásil, že Československo je potřeba rozdělit na dva samostatné státy. Tím dojde k oslabení i případného levicového hnutí a tím k lepšímu ovládání dvou menších na sobě nezávislých územních celků.“ (61)

O roli Sovětského svazu, KGB a sovětské armády v přípravě a v průběhu převratu a popřevratovém vývoji svědčí řada indicií. JUDr. Miroslav Polreich na řadě seminářů a ve svých knihách píše, jak již od počátku roku 1989 jezdil do Milovic jednat s velením sovětské armády o její roli v připravovaném převratu (Polreich, 2009).

V období před listopadem a v průběhu listopadového převratu sovětští představitelé odmítali přijmout a jednat s československými stranickými a státními představiteli. Např. Ladislav Adamec se v Kremlu marně dožadoval přijetí M. S. Gorbačovem.

Jasnou pozici k převratu vyjadřoval samotný M. S. Gorbačov. „Už 20. listopadu zaslal M. Gorbačov na velvyslanectví SSSR v Praze a velení Střední skupiny sovětských vojsk v Československu dopis, s nímž měli sovětští představitelé obeznámit naše vedení. Byly v něm dvě hlavní teze. Za prvé, sovětské orgány působící v Československu zabrání všemi možnými způsoby eventuálnímu krveprolití. Kdyby bylo třeba, museli sovětští vojáci dislokovaní v Milovicích klást dokonce odpor českým silovým strukturám, aby se, opakuji, neprolila krev. Za druhé, dal M. S. Gorbačov pokyn velvyslanectví SSSR, aby zastavilo veškeré kontakty s tehdejšími stranickými a státními činiteli, navázat styky s opozičním hnutím a podpořit vládu, která z něho vznikne a bude legitimizována v důsledku demokratických voleb“ (Petrová, 2016). (...) základní politická změna v Československu se udála podle sovětského scénáře, který byl vypracován podle dohod mezi USA a SSSR.

...Součástí připravovaného scénáře listopadového převratu byl Václav Havel jako prezident Československa. Několik let před převratem členové vládní delegace Francie v rozhovorech s disidenty hovořili o Václavu Havlovi jako o prezidentovi. Režisér Jiří Svoboda zveřejnil svou zkušenost, kdy několik let před listopadem 1989, již v době probíhající perestrojky-přestavby, byl jako člen stranické delegace v Moskvě a vysoký sovětský představitel hovořil jako o budoucím prezidentovi o Václavu Havlovi.

…Nejpozději na jaře 1989 část StB kolem 1. nám. ministerstva vnitra gen. Alojze Lorence „odepsala“ stranické a státní vedení a začala dělat politiku na vlastní pěst. Do této politiky také patřila příprava státního převratu. V České televizi v pořadu k výročí 17.11.1989 přiznal generál Alojz Lorenc, že převrat připravovalo StB od léta 1989. Příčinou osamostatnění politiky StB od stranického vedení bylo vyhodnocení stranického a státního vedení jako neschopného reagovat na novou krizovou vnitro- i mezinárodně politickou situaci a také osobní ambice aktérů převratu, které mohly být úspěšným státním převratem uspokojeny. Možná však, že nejsilnější příčinou tohoto osamostatnění StB byly mezinárodní souvislosti.“
(53)

K přímé sovětské angažovanosti ve vývoji událostí v Československu ještě toto: „…v srpnu 1989 byl do Československa vyslán speciální generál PGU, což byla zpravodajská služba KGB. A to prý dokonce proti vůli tehdejšího velvyslance… . Ambasáda totiž neměla důvěru Kremlu, proto sem byli vysíláni speciální lidi z Moskvy těsně před událostmi v listopadu. Podle jejich mínění, které se ke mně pak dostalo, nebylo nikdy v minulosti (od r. 1968) tolik cizích lidí na ambasádě, jako v tomto čase. Že nastal definitivní konec komunistického režimu jsem pochopil, když jsem zjistil, že Sověti nelpí na tom, aby komunisté obsadili funkci ministra vnitra. Žádali pouze, aby ministrem obrany byl československý generál.“ (62)

K tomu ještě výmluvná výpověď dobře informovaného svědka: „V úterý 21. 11. 1989 mi do práce zavolal Oleg a poprvé mě pozval na velvyslanectví. Uvedl mě do slavnostního sálu Petschkova paláce a usadil do křesla, kde prý vždy sedává soudruh Husák. Spatra ve stoje spustil asi dvacetiminutový monolog. Zpočátku jsem nechápal oficiální úvodní fráze o přátelství mezi našimi národy a upřímné hluboké omluvy sovětské strany za četná příkoří a přehmaty, ke kterým v minulosti v našich vztazích docházelo ze sovětské strany. Dlouhý oficiální referát jsem stručně shrnul do pěti bodů, které jsem si doma zapsal jako ‘Stanovisko vlády SSSR k situaci v ČSSR po 17. listopadu 1989’, konstatovalo:

1. Vzhledem k tomu, že československé vedení neplní dříve ujednané dohody, necítí se být sovětské vedení proto povinováno nadále podporovat stávající československé vedení! Jmenovitá kritika směřovala na všechny členy předsednictva ÚV KSČ, včetně, jak opakovaně zdůrazňovala, Ladislava Adamce (Je třeba všechny je vymést!).

2. Sovětská vláda s porozuměním chápe důvody demonstrujících na ulicích našich měst. Sovětské vedení proto s plnou odpovědností garantuje všemi dostupnými prostředky, že pokud nedojde na ulicích k drancování, rabování, lynčování apod., potom proti těmto pokojně demonstrujícím občanům nezasáhne československá armáda ani československá Bezpečnost. (Navíc je v záloze připravena Střední skupina sovětských vojsk v ČSSR.)

3. Sovětská vláda je připravena uznat v Československu každou demokratickou vládu, která vzejde ze svobodných voleb. (Nemusí to být nutně KSČ!).

4. Sovětská vláda je obeznámená s určitými tendencemi na Slovensku o větší samostatnost, tyto snahy registruje a po dohodě s ostatními státy podporuje. (Praha to musí vzít na vědomí a smířit se s tím!)

5. Sovětská vláda by uvítala, kdyby k požadovaným změnám v ČSSR došlo co nejdříve! (Nejlépe do konce tohoto měsíce, tj. ještě před 1. 12. 1989.)

Když se asi hodinu přede mnou stejné informace dozvěděl na stejném křesle místopředseda federální vlády J. Obzina, rozplakal se. Ihned pochopil, že jeho éra i kariéra tímto definitivně skončily!

Text ‘Stanoviska’ pokračoval velkorysou nabídkou nových forem, nyní již zcela rovnoprávných, sovětsko-československých vztahů vzájemné spolupráce ve všech oblastech – v ekonomice, vojenství, vědě, kultuře atd. Byla navrhována také zásadní reorganizace institucí RVHP, Varšavské smlouvy, vzájemného obchodu na bázi světových cen a dalších návazností.“
(63)

A jak byla rozehrávána personální obměna vedení KSČ? Nuže „Před listopadem 1989 byla uzavřena tichá dohoda mezi členem předsednictva ÚV KSČ a vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Miroslavem Štěpánem a členem sekretariátu ÚV KSČ a předsedou ÚV SSM Vasilem Mohoritou, která měla vést ke svržení generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Oba měli dohodu o rozdělení funkcí: generální tajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán, ideologický tajemník ÚV KSČ Vasil Mohorita. V tomto plánu je podporovali člen předsednictva ÚV KSČ a prezident Gustáv Husák a bývalí členové předsednictva ÚV KSČ, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ hl. m. Prahy Antonín Kapek a předseda federální vlády Lubomír Štrougal, kteří neměli v oblibě generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše.

Mělo dojít nejen k odchodu Miloše Jakeše, ale také dalších členů předsednictva ÚV KSČ: Ve stranických strukturách neoblíbeného ideologického tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka, konzervativního politicko-organizačního tajemníka ÚV KSČ Karla Hoffmana a také předsedy federální vlády Ladislava Adamce, který měl vlastní ambice stát se generálním tajemníkem ÚV KSČ. Miroslav Štěpán měl také své spojence v předsednictvu ÚV KSČ a to předsedu Výboru pro stranickou práci v ČSR Karla Urbánka, jehož členy byli vlivní vedoucí tajemníci krajských výborů KSČ a předsedu Ústřední rady odborů ČSSR Miroslava Zavadila, jehož organizace měla zřejmě podle polského vzoru sehrát v dalším dialogu důležitou roli. Karel Urbánek se měl zřejmě stát vlivným politicko-organizačním tajemníkem ÚV KSČ.

V plánu nebylo čekat na připravované zasedání ÚV KSČ ve dnech 13. až 15. prosince 1989, ale provést tuto výměnu vnitrostranickým pučem ještě koncem listopadu 1989. Miroslav Štěpán měl hru rozehranou na všechny strany, měl přitom podporu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše a také silně konzervativního člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy Federálního shromáždění Aloise Indry. V případě volby by tak měl zajištěnu většinu v obou křídlech ÚV KSČ. Přitom se chtěl ihned poté zbavit konzervativců, což paradoxně dostalo Karla Hoffmana do tábora kolem Ladislava Adamce a dokonce i Jan Fojtík se k nim snažil připojit. Ladislava Adamce podporoval v předsednictvu ÚV KSČ tajemník ÚV KSČ pro ekonomické otázky Ivan Knotek, který se s ním předtím sblížil ve funkci předsedy slovenské vlády, kde ho Ladislav Adamec podporoval, protože jeho předchůdce ve funkci předsedy slovenské vlády, Peter Colotka byl spojenec Lubomíra Štrougala a Gustáva Husáka, zatímco Ladislav Adamec ve funkci předsedy české vlády nikoli. Miroslav Štěpán počítal také s podporou bývalého krajně dogmatického člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ pro ideologické a mezinárodní otázky Vasila Biľaka, který ho po jeho zvolení vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze podporoval.“
(64)




Poznámky a odkazy:

(52) Dolejší Miroslav, „Analýza 17. listopadu 1989”, vydalo: www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com, Praha 1990, str. 8


(53) Sak Petr, „17.11. 1989, mýtus a realita”, publikováno 9.11. 2019, web Nová republika,
(17. 11. 1989, mýtus a realita)


(54) Vypadá to jako pouhá spiklenecká „teorie” či dokonce pomluva, že 2/3 disidentů u nás byly agenty, spolupracovníky, důvěrníky, informátory, rezidenty, prostě donašeči StB. Toto číslo je pouhým odhadem a nelze je dnes již empiricky ověřit. Nicméně četnost spolupracovníků StB mezi disidenty byla značná. K tomuto tématu viz níže samostatná kapitola.


(55) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 13


(56) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 143 – 144


(57) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 192 – 193


(58) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 76 - 78


(59) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 89


(60) „Zasloužilý umělec, básník Karel Sýs: Zjistil jsem, že v roce 1989 nás vykšeftovali jako v Mnichově. Dřív někdo ukradl pytel cementu, ale dneska vezme celou cementárnu”, 23.11. 2014, zdroj: Zasloužilý umělec, básník Karel Sýs: Zjistil jsem, že v roce 1989 nás vykšeftovali jako v Mnichově. Dřív někdo ukradl pytel cementu, ale dneska vezme celou cementárnu


(61) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 145


(62) Zdroj: „Sověti si mě zavolali na ambasádu a předali mi tyto informace. Pamětník listopadu ´89 promluvil”, Parlamentní listy, 8.11. 2014, jde o vzpomínky Jana Šolty, režimního ideologa


(63) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 177 - 178


(64) Jurman, Olin a kol., „PŘEVRAT Pravda, fámy a lži o 17. listopadu“, Česká citadela, 2019, str. 53


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

26 komentářů :

  1. Rozhodujícím členem Gorbačevova týmu byla Raisa a tím je řečeno vše. Ostatní se soustředily na rozkrádání a na nic jiného nebyl čas. Proto se rusky privatizace - prichvatizace.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kužvart nám tu vytrvale presentuje giga panoptikum
      voskových figur z minulosti

      a ani ho nenapadne,že uvitáme články,kterè nam jsou potřebné pro vizi budoucnosti a Program voličů pro posileni SVOBODY a PŘIMÉ DEMOKRACIE.
      Sepisovat co se dělo, zavalit nas minulosti,to už v ČR umi kdekdo,ale napsat něco pro vizi budoucnosti ČR,tak abychom se poučili a začli konečné usilovat o SPD Program zejména v č.10 Rasantni změna režimu to ten Kužvart nakredencovat očividně neumi.

      Úplně špatné je,že se tu mezi námi snad i boji objevit a do takové práce se s námi zapojit na to bude asi liný,nebo snad ne?.

      TO BY MOHLA BÝT TOTIŽ OBJEDNÁVKA OBČANŮ,

      ale on je hluchý a slepý,odmitá si to tady přečist.
      Koho vůbec ten pisatel voli? Nemohl by raději napsat,že voli Husity z KSH Křesťansko Sociálniho Hnuti a začit psát vedle aktuálni historie SPD i jejich snad začinajici historii,nebo co nebo jak?


      ANNA prvni antineomarxistka v ČR a husita z KSH

      Smazat
    2. Pane Kuzvarte,vyvolavate zdani odbornika na historii

      Mame li postupovat vpred,potrebujeme jako obcane PORADIT.
      Tak nam pane napiste co rozumite a co by jste doporucoval pod pojmem PROGRAMU SPD bod č.10 zmena systemu.
      Tady je menu:

      Chce to socialismus?

      ten si dali komuniste vycinkat a je k nemu treba noveho znarodneni!

      Chceme komunismus,

      no snad jen vy Kuzvarte vite co to je,nebo kdo vi co to je a kdo to prosazuje?!

      Chceme kapitalismus bez privlastku,

      v tom zijeme a nyni vime,ze vychazi z gangsterismu a ten nam tu prismycil na hrbete pan president ODS a propaguje ho dale pry jeho trikkolona!?
      No ta kdyby chtela ta kolona , zmenu tak tatik by "predsedu" prehnul pres koleno a nalozil by mu rakoskou na holou!
      Tak se ted rika mezi lidem,ze mel radeji zustat ucitelem a nekricet po nas,ze nam snizi dane,to je v case C19 bluff!

      Socialni stat?

      Tak to je CR naprosto neznamy pojem a vcas ho nedali do prvniho clanku Ustavy,aby mohli rabovat DONEKONECNA proto o nem obcas cosi pisou,ale pry NIKDO nesmi vedet co to opravdu je!

      Solidarni stat?
      Tak to by byla pro SPD bomba nebot jak se domnivam chce pan Okamura ty zlodeje dvou tretin nasich platu ZDANIT!

      Nebo chcete chaos neomatxismu(ideologie podrazu bohatych na zubozene ovcany), nebo kdo neco navrhuje jinak napiste to tady,aby bylo jasne kde hraje muzika!,


      Smazat
  2. Kaplička Václava Havla je na světě! Svědkové Veškrnovi se už nemusí modlit k portrétům agenta CIA pouze doma. Mohou vyrazit na čerstvý vzduch!

    https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/657317/vaclav-havel-75-by-slavil-84-let-bozi-dar-k-narozeninam-od-dagmar.html

    Je vhodné zvolit též stylovou motlibu:

    Soroši náš, jenž jsi v Americe,
    posvěť se jméno tvé.

    Přijď království tvé.

    Buď vůle tvá jako v USA, tak i v ČR.
    Dolary dej nám dnes.

    Pošli nám svoje noty,
    které pak dáváme místním hlupákům.

    A neuveď nás v pokušení,
    abychom dobro páchali.
    Amen.

    Prosíme o to skrze tvého syna Václava Havla našeho pána.

    OdpovědětSmazat
  3. Je dobré hledat příčiny, ale lepší je hledat východiska.
    Pravdu o Jakešovi a jiných asi opravdu zjistí až jiná doba. Stejně jako o HAVLOVI. Dějiny prostě nejde poznat v době menší než cca 1000 let. A tam dle mého názoru nebude Havel. Možná Hitler a ....

    OdpovědětSmazat
  4. Nemám asi tak hluboké znalosti stavu SSSR v 80. letech, ale domnívám se, že příčina rozpadu je mnohem jednodušší, než autor prezentuje. Nu, také existují pohádky o 'Reaganově likvidaci zbrojením', podle mne naprosté nesmysly. Ono ale stačí si poslechnout pořady či lépe přečíst díla V. V. Pjakina. Samotné načasování (proč konec 80. let) je podle mne dáno prostě tím, že 'gerontokracie začala 1982-1985 vymírat'. Také těžko říci, jak by se situace (v čase, trend byl zřejmě jasný) vyvíjela, kdyby se v roce 1985 Gorbačov nestal generálním tajemníkem o ten jeden jediný hlas v politbyru...

    OdpovědětSmazat
  5. Zdrave jadro nasi ocelove strany(zde) se jiste citi dotceno s vylitim kyble hnoje na stareho Jakese .Je to hosi vsude stejne ,jak to v Americe dokurvil Reagan a je dodnes opevovan blby, stejne tak stale vystupuji na TV zrudy ktere zavinily ty miliony mrtvol ve zbytecnych valkach (Wolfovitz ujistoval ze naklady budou uhrazeny do 6 mesicu po valce s Irakem (ne valka ale zniceni prosperujici zeme Proste lidstvo je blbe ceka na drobty mocnych kteri s krkanim z prezrani tyto hazeji klace ktera rve radosti pri kazdem zvastu ktere vyvoleni nahore pronesou.Takze zdrave jadro nasi strany vzlykajici zde nedavno nad umrtim Jakese -smejda jdete do

    OdpovědětSmazat
  6. Já jsem odjel začátkem prosince 1989 na stáž do zahraničí na rok. Někdy v dubnu 1990 jsem ve večerním programu BBC zachytil pořad o 17. listopadu v Praze. Ten pořád naprosto jasně řekl, který den, který důstojník KGB přiletěl do Prahy (tenkrát ještě bez ricinu), se kterým důstojníkem od Lorence se setkal, dokonce byla řečena i adresa bytu někde ve Vysočanech, odkud řídili pochod studentů a byl tam také v pořadu řečen den odletu tohoto důstojníka KGB. V tom pořadu bylo tak přesvědčivě řečeno, že tento převrat v 1989 zde organizovala sovětská KGB, že jsem o tom naprosto nepochyboval. Když jsem se pak v prosinci 1990 vrátil do ČR, tak jsem nemohl uvěřit svým vlastním uším, že se zde ve sdělovacích prostředcích pořád hrála blamáž o spontánním vzedmutí občanů ČR. Říkám si nevěřícně, tak celý svět ví, jak to tenkrát v Praze bylo, jenom my si tady v ČR sami sobě budeme lhát? Je vidět, že už tenkrát byly sdělovací prostředky v ČR v rukou někoho, kdo okamžitě poté, co Sověti zde udělali svoje špinavé dílo, nastoupil k ovládání české StB a českých sdělovacích prostředků. U nás na pracovišti zakládali občanské fórum, a zároveň to byli i největší Havlisté, dva pracovníci, co byli poté odhalení jako spolupracovníci StB. Byl to podraz tohoto nového režimu na tyto agenty StB, i na ty běžné pracovníky StB, protože ti udělali spousta té špinavé práce zde, aby Havlisté zvítězili a režim pak zveřejnil, že ti, co pomáhali Havlistům, že to byli agenti StB. Ti dva, kde chodili, tak Havla blahořečili Nechci říci, že se všichni agenti StB zachovali tak zrádcovsky, byli i poctiví agenti StB, co se tady do toho převratu nezapojili. Já jsem 100% přesvědčen, že to nebyla naivita Gorbačova, ale jen vyložená zrada. Za nic nás prodal. Kecy o svobodných volbách, to si mohl nechat pro sebe. To jako v Afganistanu mají také svobodné volby, když jim Američané vyberou dva, ze kterých si oni mohou jednoho vybrat a pak se tam sjedou stovky pozorovatelů, aby zkontrolovali, že občasné si mohou vybrat za plentou. Dnes víme, jak silnou roli přestavuje lhaní ve sdělovacích prostředcích, a já, když jsem po roce přišel do ČR, tak jsem nepoznal jediného televizního reportéra. Jen říkám, ta nenávist, co se tu proti Rusku pěstuje, to je práce Gorbačova, kdyby to myslel „upřímně“ tak mohl třeba nejdříve veřejně vyhlásit, že do dvou let stáhne sovětské vojáky s českého území, on to neudělat a nechal to dojít do situace, že to nakonec je zde prezentováno, že nebýt Kocába, tak že by tu ta jejich vojska byla do dnes. Toto svědčí naprosto jasně, že za tím, co provedl Gorbačov, nebyla žádná dobrá vůle vůči nám, jen snaha nás předat do pěkně silného úchopu USA. Přece ten blb musel vědět, že když nás předá CIA, že je jen otázkou času, kdy se tu začne pěstovat nenávist proti Rusku. Že nejde jen o změnu režimu, ale o totální podřízenost jednomu světovému predátorovi.

    OdpovědětSmazat
  7. "Reálný socialismus" byl jen kupa slov. V podmínkách tehdy
    reálného světa okolo toho "socialismu", se dalo jen psát
    hesla a vzhlížet k lepším zítřkům.
    A, to všechno co začalo v roce 17 v Rusku, byl předem marný pokus o "nastolení spravedlivého světového řádu".
    Obdivuhodné na tom ale je, že to nastolování vydrželo v tom
    toxickém prostředí nadnárodního kapitálu, v době studené války, tak dlouho.
    A proto soudruhu Kužvarte, hleďme více na příčinu vzniku toho
    socialismu, či komunismu. Nebyl zrozen matkou přírodou ani
    nespadl z kosmu. Porodila ho ta děvka, zvaná kapitalismus,
    v mladším věku nevolnictví či předtím otrokářství.
    A tak ten socík, jako parchant s mnoha protichůdnými geny
    a rysy své matky, nutně zdegeneroval.
    Pokud lidstvo přežije ve stále se zhoršujících podmínkách
    reálného kapitalismu, navzdory už i matce přírodě, pak by
    se někdy v dalekém budoucnu mohlo něco podobného tomu socialismu zrodit. Ale ne revolucí.

    OdpovědětSmazat
  8. Reálný socializmus byl, když jsme my všichni -prostí občané -mohli žít podle svého, podle svých možností a zájmů. Když nám politický sajrajt byl úplně fuk, nebyl internet a nikdo nám ten sajrajt necpal denně před oči. Ministry a členy vlády jsme takříkajíc neznali, a bylo nám fuk, jaký mají plat. Nikde žádný bezdomovec, (něco jako umrzlý bezdomovec by byla jen fantasie z ošklivé pohádky) neznali jsme slovo exekutor (exekuce) a nikdo nežvanil hovadiny, že exekuce vznikly z toho, že "si lidi půjčují na dárky"! Asi to byla doba, kdy si nikdo nemusel půjčovat na dárky. A hlavně, žádné lampasácké gestapo nám neporoučelo kam smíme a kam ne, v jakém počtu, slovo "nakažený" se nesmělo používat ani pro kapavku nebo syfilis, nikdo nám nebalil hubu do hadru v MHD ani nikde jinde, "stát" nám nezakázal kouřit v hospodách, i když byly státní, i když cigarety byly nesmírně levné a prodávaly se i "kusovky" Když jsme ještě měli pocit, že jsme "národ" , že jsme "stát", že ve světě máme své jméno, že jsme potravinově soběstační. Že nám nikdo nemůže vyhrožovat v případě "neposlušnosti" že nás nechá vyhladovět, zavře vodu a dodávky energií. Dnes jsme všichni synonymum k rukojmí - zavřené někde ve sklepě, zalepená huba, a čekáme na vysvobození. Tak to byl reálný socializmus - na rozdíl od dneška - jak že se tomu říká "demokracie?" z pohledu úplně obyčejného člověka.

    OdpovědětSmazat
  9. Jsem starobní důchodce, k volbám jsem chodil za totáče, nejsem žádný bojovník za svobodu, chodit se opravdu muselo. Za nového režimu jsem chodil dobrovolně, dokud jsem nezjistil, že strany buď neudělají co slíbily, nebo ještě hůř státu ubližují. U několika posledních voleb jsem změnil taktiku a strategii, už nevolil strany, ale pečlivě kroužkoval osobnosti bez škraloupů. I to nikam nevedlo. Poslední volby, jsem vynechal,ne že bych se bál nakažení, ale protože bezohledně na situaci s pandemií, naše elity ignorovaly část občanů a neposunuly volby na jaro. Je mi líto, demokracie nesmí občany bezcitně válcovat. I když se naše panstvo schovává za demokracii, tak se jí daří opak. Občané trpělivě šli k volbám, účast je překvapující. Jsem zvědav na výsledek voleb, jak v politice, tak v počtu pozitivně nakažených. Opravdu ty volby musely být zrovna teď ?
    Bezpartijní důchodce.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Buďte v klidu, bezpartijní důchodče 14.28 - hra na nakažené musí být, je v tom vyšší princip a plánovalo se to už mnohem dříve - pamatujete se na prasečí chřipku před deseti léty? Že prý zmutuje na lidi a budou vymírat miliony lidí? Vybilo se ohromné množství prasat, a vedlo to jenom k zásadnímu zdražení vepřového masa - pak už nic -a deset let před tím zase vybíjeli celá obrovská stáda "šílených" krav. Když se zdražilo hovězí - zavládlo ticho, ani jedna šílená kráva. Šílených volů je spousta, co s námi hrají ten svůj hnusný čardáš, ale taky nemůžou nic dělat -kdo je u koryta, musí poslouchat jako hodinky nějaká nadnárodní nařízení. Ale asi nás taky začnou vybíjet - poručí nám očkování čímsi, co nás bude vybíjet, a jak už předeslali, že "ohroženy jsou starší generace" těch se stejně chtějí zbavit tak jako tak, ale nejdřív musí být to divadlo, aby lidi věřili, že se je naopak snaží chránit. Obdivuji lidi, kteří na tohle naletí. "Pozitivně" nakažený je ten, co si nechal prošťourat nos, a jak se ukazuje, ty tyčinky jsou infikované už od zdroje, je to oblbovačka, proto lidi, kterým vůbec nic není, jsou zavíráni doma (tzv. izolace). Když se ještě chřipka jmenovala chřipka, každý, kdo cítil, že na něho "něco leze" se zavřel doma sám, vlezl si do postele a několik dní se potil a tak dále, kromě těch, co museli do práce,a tytéž vlády, které teď předvádějí péči, zastavily výplaty nemocenských první tři dny nemoci - tehdy se roznášela chřipka mohutně - všichni lékaři hlásili spoustu chřipek, ale nikdo s tím nic nedělal. Já myslím, že v tak hnusném a prolhaném světě, kde se budou zbavovat lidí nějakým vytvořeným svinstvem, ale předvádí se divadlo "vzorné péče" - jsme ještě nežili.

      Smazat
    2. 14:28 vy jste za komunistů chodit k volbám musel? Já za oněch 36 let, když mi 18 bylo v roce 1952, u žádných voleb nebyl, do prvomájového průvodu nechodil. Ne z protestu, jednoduše se mi nechtělo, měl jsem vlastní program. A vůbec nic, nic se mi nestalo.
      Práci jsem měl dobrou, nakonec stala se mi koníčkem. Byt jsem dostal, auta prvního i dalších se dočkal, družstevní garáž postavil. Oba potomci odstudovali, když stačilo složit přijímací zkoušky v pořadí do počtu přijímaných.
      Tak nevím, proč jste k těm volbám chodit musel. Leda, že na to co jste chtěl, nestačilo to, co jste užitečného doopravdy uměl. Tomu bych rozuměl.

      Smazat
    3. 18:47 nejen hloupě, ale především trapně fantazírujete. Být Cov 19 komplot, musel by se tak dohodnou úplně celá svět. Že taková shoda je nemožná, to vám nedošlo?

      Smazat
    4. Naopak - taková shoda je prokázaná, ale lidi jako vy noční úderko 3.18 - to prostě nechtějí slyšet. Oni si svůj covid budou hýčkat za každou cenu. Druhá světová taky zasáhla celý svět a byla řízena z jediného místa. Co je na tom nepochopitelného? Doporučuji vám nechat se očkovat až přijde to lampasácký gestapo s "vakcinami", zemřete prokazatelně dříve a s útrapami, ale když budete přesvědčen, že je to v zájmu "ochrany zdraví" budete na sebe do posledního vydechnutí pyšný. Proti prasečí chřipce nakoupil Topolánek vakcíny za miliony - a všechno se to vyházelo -ale opakuji - vy chcete slyšet jak řádí covid. Ano, řádí. Bacha. Zalezte a čekejte na vakcínu. Jestli máte majetek, nezapomeňte udělat závěť.

      Smazat
  10. Já bych jen doplnil, že se k volbám nemuselo, kdyby člověk nešel k volbám, tak by ho za to nikdo nezavřel, ale mohl očekávat, že se mu to může vrátit někde. Třeba až se budou rozdělovat obecní byty atd., tak mu to mohl někdo připomenout. Jinak krátce k volbám, nějak k nám došel ze Západu nový trend, že když volby nedopadnou tak, jak jsem si já přál, tak je prohlásím za zfalsifikované a nedemokratické a třeba za prezidenta prohlásím někoho, kdo dostal 10% atd. Takže za mě, já tyto volby neuznávám a prohlašuji, že byly zmanipulované a tvrdím, že volby vyhrála KSČM se 40% hlasů a tím jsem s těmato volbama hotov. Ted´jdu v duchu moderní doby.

    OdpovědětSmazat
  11. Prozatim tu vidim jen občany voliče,kteři se chytaji za nos

    do čeho jsme to jako národ byli vmanipulováni, nami zvolenými zmrdy a rozplácli se,aby v systému,kde žijeme bylo stále vice a vice hůř a banksteri a boháci nas obirali,okrádali vadnými zákony nejen v exekucich a ohlupovali ideologiemi,které jsou pro nás tak jedině na hovno(promiňte to vyrazivo),ale jedu jak mi pusa narostla!
    Nyni je na čase ,aby jsme se učili,jak se branit.
    Budeme to asi muset řešit jako občane s pomoci svých OPRAVDOVÝCH zástupců SAMI!
    Na začatku bude třeba zkusit navrhnout novou ideoloigii,která bude jasně proti nepřatelskému neomarxismu.
    S tim totiž přišli majitelé velkych peněz,oblbuji nejprvrve mladé,vidite sami,že ten nedostudovaný CHVILKAŘ se tu mezi námi neobjevi a neřekne co chce, naopak chce pokračovat v těch svých sračkách dale, jako majitel "strany"!
    Nemá žadný program a zdá se,že zni všem jako prázdný plechový sud,majici jen jeden tón BUM!
    Přesto chce oblbovat důvěřivé ovčany dále!

    MY prý "musime" mit kohosi kdo NAS povede!
    Nemusime!
    Fujerem bude každý občan volič ,kdo přijde s nápadem nejlépe dobrým.

    Tak to bude prvni aspekt nové antineomarxisticke ideologie a uvidime dále..
    Pokud chcete diskutovat,tedy jednat k věci, dovolim si vás upozornit na možnosti vyjmenovanè panem Krtečkem nahoře dne 8.10 2020 v 8.45.
    Napište cokoli co vás napadne,je zbytečné si stěžovat,to totiž vyvolává veseli u našich tzv "zastupců",kteři jsou nám ,kromě SPD, asi tak potřebni jako z kozi pyče ruksak!

    ANNA husita z KSH

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pod Letnou zakopali pracovníci KGB zvláštní zářič, který přitahuje jásající davy s mávátky a omezuje mozkovou činnost. Není náhodou, že tam stála socha J.V.Stalina a dodnes stojí Ministerstvo vnitra.
      To je tajemství jen pro vás ANNO.

      Smazat
  12. Dovoluji si upozornit na nedělní diskuzi u Solovjova na RT. Diskuze měla tři částí. První a poslední jsou sice zajímavé, ale jejich poslechem se nic neztratí. Prostřední část
    https://www.youtube.com/watch?v=W79hmgBNUHA

    od času 1:08 až do 2:00 se týká výročí připojení NDR k NSR. Diskuze začíná filmem Stěna a pak pokračuje diskuze o tom, jak proběhlo obsazení NDR, která tehdy měla 16 milionů obyvatel. V diskuzi bylo Solovjovem sděleno, že 100 tisíc lidí ztratilo zaměstnání. O místa přišli pracovníci bezpečnostních složek, což se dalo očekávat. Svou práci nemohli vykonávat všichni právníci, kteří vystudovali za doby NDR. Odstraněni byli všichni učitelé humanitních předmětů ze všech typů škol. Jako perlička charakterizující tehdejší poměry je uvěznění Honeckera do stejné cely, kde seděl za nacistů. Na jedné konferenci jsem potkal lidi z bývalé NDR. Jako docenti učili na něčem, co se podobá našim průmyslovkám.

    Těším se, že nám pan Kužvart v příštím díle seriálu o reálném socialismu popíše, jak čistky proběhly po sametu u nás. Určitě má fakta o tom, jak se dělily koryta v diplomatických službách, ve vládě a všude tam, kde se vydělávalo a kde nebyla vyžadována odpovědnost. Očekávám, že Kužvart jako čestný a poctivý člověk toto období temna popíše a nic nebude tajit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dost drsný film, ale ukazuje skutečnost a tehdejší debilitu ruského státníka okresního významu.

      Smazat
    2. Snad přijde nějaká drsná skutečnost v podobě filmu anonyme 12.30, a ukáže nám průběh a důsledky řádění polistopadových českých debilů, (místního a okresního významu) kteří nalezli ke kormidlu v roce 1990 -ale to by ten film trval asi tak 24 hodiny v kuse a ještě by tam nebylo všechno.

      Smazat
  13. U nás na výzkumném ústavu, kde se stal mluvčím OF agent StB, a tento připravoval vyhození všech komunistů ze zaměstnání. Tento agent StB se jmenoval v době předsedání OF ředitelem ústavu, přidělil si titul docent a byl to najednou Havlista až za hrob. Takto to bylo u nás. Proto říkám, že byli slušní agenti StB a pak Havlisté a ti byli nejhorší.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. U nás na podniku taky anonyme 12.11 - a v řadě jiných podniků, ale nakonec vyhodili jako první všechny bezpartijní, a komouše jenom přesunuli jinam - do nově vznikajících firem (ze státních podniků) už bez stranických knížek ovšem. Proto taky zakazovali zaměstnávat lidi nad pětatřicet let, protože ti je všichni znali. Kdo byl tehdy nad pětatřicet let, mohl si akorát tak hodit mašli. Vyhozen z práce, neměl nic.Odporná genocida, za kterou - kdo se omluví potomkům takto odepsaných lidí za ta zvěrstva?

      Smazat
    2. my jsme byli výzkumné pracoviště v rámci VUT, tedy dohromady cca 20 lidí, bylo tam 5 komunistů a žádný z nich nebyl StB, zbytek byl bezpartijní a mezi nimi byli dva agenti StB. Takže já tím bořím všeobecnou propagandu tohoto režimu, že všichni komunisté byli agenti StB, opak byl pravdou. Z těch agentů se stali pravověrní Havlisté. Jak říkám, ten nový režim se jim pak odměnil tím, že jejich jména odtajnil. Já za to děkuji, že vím, kdo mě tenkrát připravil o zaměstnání a aspiranturu. Manželka přišla o zaměstnání za měsíc po mně, ale ne z politických důvodů, tam už pracovala ta neviditelná ruka trhu.

      Smazat
  14. Škoda slov a škoda času.

    OdpovědětSmazat
  15. Vyjímečně doporučuji zajímavý článek v "Hlídacím psu"
    rozhovor s autorem vynikajícího životopisu "G. Husáka-Michala Macháčka"....jmenuje se nějak "Naposledy komunismus sliboval Chruščov...."

    OdpovědětSmazat

Redakce vás žádá, abyste diskutovali slušně, nenapadali spoludiskutující ani autory, abyste argumentovali věcně a fakty. Děkujeme.