Reklama

čtvrtek 26. listopadu 2020

Oeconomia: Kde se v současném kapitalismu berou peníze?

Lukáš Ulrych

26. 11. 2020 A2larm

Dokument režisérky Carmen Losmann zkoumá jádro současného finančního systému a ukazuje na jeho paradoxy. Konkrétně se zajímá o vztahy mezi zadlužením, ekonomickým růstem a zvyšováním nerovností.


(Foto z filmu Oeconomia)


Jak vznikají peníze? Odpověď na tuto otázku se zdá snadná. Stačí se podívat na zadní stranu kterékoli bankovky a naleznete tam text drobným písmem: „Státní tiskárna cenin, Praha“ a „© Česká národní banka“. V tomto bodě bychom mohli skončit – ale jen pokud by se nacházela většina našich peněz v peněžence.

Zadlužujeme se, abychom zajistili tvorbu soukromých zisků, a poté za to jejich držitelům ještě splácíme úroky.

Jakékoli významnější částky máme dnes uložené na svých bankovních účtech. Drtivá většina dnešních peněz nemá fyzickou podobu, což znamená, že kdyby se všichni lidé pokusili vybrat si ze svých účtů hotovost, nestačily by k tomu dnes existující vytištěné bankovky a mince. Pokud má jen menšina peněz v oběhu fyzickou podobu, odkud se vzala čísla vyjadřující hodnotu našeho mění na bankovních účtech? To je jedna z prvních otázek, kterou si položila Carmen Losmann v dokumentu Oeconomia, uvedeném na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.


Jak se tvoří nové peníze?

Většinu současného oběživa vytvářejí komerční banky prostřednictvím tzv. bankovní neboli dluhové kreace peněz. Tyto peníze, kterým se podle svého vzniku říká bankovní či depozitní, mají formu účetního zápisu v bankách a jejich tvorba je založena na systému částečného krytí vkladů rezervami, jejichž výši určuje Česká národní banka v rámci povinných minimálních rezerv a nyní jsou nastaveny na dvě procenta. To znamená, že ať vložíte na svůj účet jakoukoli částku, komerční banka musí dvě procenta z ní uložit na rezervní účet České národní banky. Zbylých 98 procent používají banky k půjčování svým klientům – a v tomto momentu to začíná být zajímavé.

Pokud uložím na svůj účet deset tisíc, dvě stě korun putuje na účet ČNB a 9 800 banka půjčí například panu Novákovi, který si oněch 9 800 Kč uloží na svůj účet. Pokud se podívám na svůj účet, uvidím tam stále částku deset tisíc a pan Novák bude mít na svém úctu 9 800 Kč, přičemž si mohu kdykoli své peníze z banky vybrat a pan Novák stále bude mít svých 9 800 Kč. Jak je to možné? Vždyť mnou vložené peníze přece banka půjčila panu Novákovi – tak jak je mohu na svém účtu nyní vidět, a dokonce si je i vybrat? Je to jednoduše proto, že banka nepoužívá naše peníze k půjčování, ale připsáním peněz dlužníkům na účty tyto peníze vytváří.

Banka tedy vytvořila 9 800 Kč nových peněz. Tady však divy finančního systému teprve začínají. Dejme tonu, že pan Novák si půjčil oněch 9 800 Kč na koupi motorky od paní Mayerové, která si po jejím prodeji uloží tuto částku na účet ve své bance a ta z ní odešle dvě procenta (tedy 196 korun) na rezervní účet ČNB. Nyní tak může banka vytvořit dalších 9 604 Kč jejich připsáním svému věřiteli. Tím je pan Čížek, který je potřebuje na koupi nové ledničky. Poté co koupě proběhne, prodejce si uloží utržených 9 604 korun na účet, ze kterého jeho banka odešle 192 Kč do ČNB, a nyní může připsáním vytvořit 9 412 Kč dalšímu věřiteli. Z deseti tisíc korun uložených v bance tak mohou v rámci celé bankovní soustavy vzniknout nové bankovní peníze v hodnotě 498 761 Kč. Uvedený příklad je zjednodušením klasického učebnicového výkladu.

Nové empirické studie ekonoma Basila Moorea, které potvrzují dřívější výzkumy Finna E. Kydlanda a Edwarda C. Prescotta a jsou podporovány také zjištěními viceprezidenta Federální rezervní banky v New Yorku, však dokazují, že banky ve skutečnosti vůbec nečekají při tvorbě peněz na vložení vkladu (tedy na vklad pana Nováka), aby z nich pak mohly vytvářet nové peníze. Věc se má tak, že banky nejdříve vytvoří peníze úvěrem (tj. připsáním částky na účet věřitele) a o vklady, kterými by kryla povinnou dvouprocentní rezervu, se starají až posléze. Buď získají nové vklady, nebo si jednoduše půjčí peníze od jiné banky.


Provázanost růstu s dluhem


Jaký je vztah mezi tvorbou peněz, dluhem a růstem ekonomiky? To je jedna z dalších otázek, které si dokumentaristka Carmen Losmann pokládá. Objem peněz proudící ekonomikou roste, když roste ekonomika. A obráceně, když roste ekonomika, roste i objem peněz proudících ekonomikou. Pokud výkon ekonomiky klesá, klesá rovněž objem peněz. Výkon ekonomiky a objem peněz jsou tedy vzájemně propojené procesy.

Je zde však ještě jedna palčivá otázka, která souvisí s tím, že podnikatelé v rámci svého podnikání z ekonomiky berou více peněz, než kolik do ní svými výdaji vkládají. Pokud se shodneme na tom, že zisk je rozdíl mezi příjmy a náklady, odkud se pak berou peníze pokrývající jejich zisky? Na tuto otázku nedokázal ve filmu odpovědět žádný z oslovených manažerů a finančníků. Absolventi prestižních ekonomických škol zjevně nerozumí tomu, odkud se berou peníze, které rozdělují mezi akcionáře.

Nechceme jako jiná média zpoplatňovat svůj obsah a psát o demokracii za paywallem.

Pokud ekonomika roste, například tempem jednoho procenta ročně, zvyšuje se množství vyrobeného zboží a poskytovaných služeb v peněžním vyjádření také o jedno procento, tudíž v rostoucí ekonomice musí vznikat dodatečné peníze kryjící tento růst zboží, jinak by hrozila deflace (pokles ceny zboží). Zdrojem dodatečných peněz, pokrývajících zisky a celkový růst ekonomiky, je dluh. „Dnešní dluhy jsou zítřejší zisky, dnešní zisky jsou zítřejší dluhy,“ slyšíme ve filmu. Tento dluh je dvojí: soukromý dluh domácností či podnikatelů a veřejný dluh. Pokud v ekonomice převládají optimistické nálady, podnikatelé věří, že jim jejich investice přinesou zisky, a proto během růstu ekonomiky dochází k růstu zadlužení v soukromém sektoru. Banky vytvoří nové peníze, za něž nakupují podnikatelé materiál, stroje a najímají zaměstnance, přičemž tím přispívají k ekonomickému růstu, jednak tím, že zvýší vlastní produkci, jednak tím, že jejich poptávka po strojích a materiálu zase zvýší produkci jejich dodavatelů.


Stabilizační role státu


Takový růst ekonomiky však ohrožují tři jevy, které se navzájem proplétají. Jak dokazoval už John M. Keynes, růst je výsledek investic, které jsou spojeny s optimistickými vyhlídkami podnikatelů. Pokud se začnou množit znamení zhoršování ekonomické situace, začne se mezi podnikateli a domácnostmi šířit nedůvěra a pod její tíhou se budou omezovat investice. To poté způsobí ochabnutí poptávky, propad produkce a růst nezaměstnanosti. Druhým jevem je situace, kdy jsou celkové úspory obyvatel vyšší než celkové investice, a proto klesá poptávka a opět dochází k pádu ekonomiky. Třetím jev nastává v případě, že v ekonomice klesá objem peněz: lidé splácí své dluhy bankám, čímž v podstatě bankovní peníze zanikají, a přitom tento zánik peněz není kompenzován další dluhovou kreací peněz.

Všechny popsané jevy se vzájemně doplňují a způsobují ekonomické problémy a recese. Proto musí do ekonomické hry pravidelně vstupovat stát, který svými výdaji udržuje cirkulaci peněz v ekonomice a poptávku na úrovni, jež umožňuje ekonomice prosperovat. Státy v současnosti tyto výdaje financují z dluhů. Soukromé a veřejné dluhy jsou tak předpokladem ekonomického růstu, přičemž v případě, že není soukromé zadlužení dostatečné, zvyšují se výdaje státu, a tedy i jeho zadlužení. V poslední instanci jsou to tedy veřejné dluhy, které umožňují ekonomice růst a generovat zisky, protože v rámci stabilizační politiky kompenzují výkyvy soukromé investiční činnosti a stimulují celkovou poptávku, aby mohly vznikat soukromé zisky.

Co vyplývá z výše řečeného? Růst kapitalistické ekonomiky a existence soukromých zisků je v poslední instanci hrazen daňovými poplatníky. Kapitalistická ekonomika je tažená dluhem a snahy po jeho umořování na úkor veřejných investic způsobují ekonomické propady, jak dokazují neoliberální škrty. Jelikož příjmy jsou utkány z výdajů, pak současný nesmírný růst bohatství nejbohatšího jednoho procenta má z velké části svůj původ ve veřejném zadlužení. Soudobý nárůst veřejných dluhů se časově kryje s růstem extrémních nerovností.


Obavy Henryho Forda


Zadlužování ovšem státům postupně svazuje ruce. Aby státy dokázaly splácet stále se zvyšující dluhy, musí růst ekonomika, čímž získají vyšší daňový příjem, kterým mohou dluhy umořit. Znamená to tedy, že musí čím dál více omezovat svou sociální politiku a dávat čím dál větší množství peněz do rukou podnikatelům. To je také jeden z důvodů existence všelijakých dotací či finančních pobídek. Paradoxní přitom je, že státy získávají peníze na finančním trhu prodejem státních dluhopisů, které odkupují banky a obecně nejbohatší skupiny obyvatel, jejichž předchozí zisky z podnikání jsou již z notné části výtvorem veřejných dluhů, a nyní navíc získají od státu a daňových poplatníků úrok jako „přídavek“. Zadlužujeme se tedy, abychom zajistili tvorbu soukromých zisků, a poté za to jejich držitelům ještě splácíme úroky.

Bizarní je, že to vše vůbec není třeba. Komerční banky totiž mohou vytvářet peníze jen a pouze proto, že jim to státy svou politikou dovolují (zisky bank mají tedy svůj původ ve státní regulaci), a není důvod, proč by státy nemohly zřídit veřejné banky se stejnými privilegii. Proč to státy nedělají? Jediným důvodem je to, že jejich představitelé uvěřili neoliberální mantře, podle níž by něco takového zákonitě vedlo k vysoké inflaci. Proč se však dnes zvedá inflace, když státy takto nerefinancují svou politiku? Na vině je bankovní kreace peněz, jak vidíme na našem trhu s nemovitostmi, jejichž ceny rostou právě proto, že banky prostřednictvím hypoték vytvářejí peníze na jejich koupi.

Neoliberální ekonomové tak straší před něčím, co se už stejně děje. Ve skutečnosti jsou tyto obavy z inflace, která navíc hrozí pouze v případě využití všech zdrojů ekonomiky, pouhou záminkou, jež zastírá pravý důvod odporu. Ten tví v tom, že pokud by se stát takto finančně emancipoval, vznikla by komerčním bankám velmi silná konkurence a také by se značně omezily zisky ze státních dluhopisů a závislost státu na jejich kupcích.

Celý problém má samozřejmě i politickou rovinu. Státy v důsledku svého vyššího zadlužení mohou čím dál méně suverénně rozhodovat o své politice a stávají se závislými na svých věřitelích. Situace se může jednou dostat tak daleko, že se státy dostanou do faktického zajetí soukromých finančních skupin. Věřitelé pak státům povolí jen takovou politiku, jež povede k jejich dalšímu bohatnutí na úkor ostatních. Již dnes většinu představitelů centrálních bank vyspělých zemí řídí obyvateli nevolení lidé, kteří dříve pracovali v komerčních bankách. To vše je však možné pouze proto, že si to necháváme líbit. V této souvislosti je na místě připomenout obavy amerického průmyslníka Henryho Forda, který prohlásil: „Pokud by lidé porozuměli našemu bankovnímu a peněžnímu systému, domnívám se, že by nás zítra čekala revoluce.“

Autor je ekonom.

12 komentářů :

  1. Proc tak zdlouhave ? Vzdyt je to jasne od zacatku -kapitalismus je pro cimany a necimany Ti prvni bohatnou diky blbosti necimanu a nebo jejich duverivosti v nejakou spravedlnost ktera nikdy preci nebyla a nebude .To se snazili odstranit komunisti ,ale opet to zkrachvalo diky tomu ze skalni a ortodoxni stupidove znicili vse v zarodku ,svou krutosti a zidobolsevickym masakrovanim malych lidicek kteri potom komunisty nenavidely z principu i kdyz jim zajistovaly celkem poklidny a snadny zivot. Ono se totiz i na ty babany co trhaji opice musi nejdrive vydelat .Tento dnesni system zvany jeden veliky bordel, funguje zazracne ale jak se rika -vseho do casu a ... Takze prijde opet zmena ,zhasne se a nastane nova era ,ale kdy ?
    Ono mit 18 jachet neb bylo 18 Bondu je trochu moc , ale to je jen maly priklad zvrhlosti onech Vyvolenych ,k tomu nastupuje zvrhlost LGBT+ dva tatinkove s chlapeckem ,cili budoucim buzeranten atd (a to prosim v zemi kde 80 % lidi veri v Boha a na zazraky) Kam to muze asi dojit ,vzdyt se spolecnost uplne rozpada a kritici jsou lyncovani temi, kteri patri do kriminalu na dlouha leta .Zadna zodpovednost ,po nakradeni prijde novy clen gangu si take dokrast a tak dokola .V Mexiku celi soudu General ministr obrany za vedeni drogoveho cartelu . Takze si myslim ze koonecna je Sodoma Gomora

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek a poučný. Nicméně česká politika dokáže vyprodukovat také velmi obtížně pochopitelné finanční kejkle. Stačí připomenout příklad nejčerstvější v podobě tzv. daňového balíčku. Vláda je schopna předložit návrh, který zatne do veřejných financí sekyru ve výši cca 150 mld. korun za situace, kdy předkládá návrh státního rozpočtu s deficitem 320 mld. korun a kdy navíc nikdo ani netuší, co ještě způsobí komplikace vyvolané koronavirovou pandemií. V parlamentu, světe div se, nachází tento návrh většinu, kterou vytvoří poslanci ANO, ODS, SPD a KSČM. Ještě pořád tomu rozumíte? Tak to jste dobří, protože já jsem už vůbec nepochopil, že vláda najde drzost předložit změny v daních koncem roku. V rozporu s elementární logikou projednávání podobné materie. Mozek jsem definitivně vyřadil z provozu, když jsem viděl, že hlasy pro tento zločin na veřejných financích, přihodili poslanci SPD a KSČM. Sociálně slabší totiž ze změny daní nebudou prakticky vůbec profitovat. Naopak, jejich zájmy jsou toto změnou přímo ohroženy, protože stát nebude schopen zajišťovat základní sociální služby, snižování výdajů postihne školství, důchodový systém atd. Financování těchto služeb bude přenášeno na bedra občanů. Stručně řečeno, poslanci, kteří tyto změny v daních podpořili, se dopustili zločinu na budoucnosti českého státu. Budoucí parlamentní vyšetřovací komise má zákazníky, kteří musí být veřejně pranýřováni a potrestáni. Za tupost, nebo vědomé poškození země...

    OdpovědětVymazat
  3. Česko unese fšecko a justiční mafie to zahladí...
    https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Uz-me-stve-kolik-miliardaru-zbohatlo-diky-CEZu-Jaromir-Soukup-odpalil-dalsi-bombu-534482

    OdpovědětVymazat
  4. Lidé nezkoumejte, dostali by jste se do jiných dimenzí. Stačí když si zjistíte pojem KABALA a budete mít jasno.

    OdpovědětVymazat
  5. Škoda, že lidé z A2larm jsou internacionalisté. Ekonomicky kapitalismu rozumí ale když dojde na lámání chleba, kdo konkrétně za to může, stáhnou se do neurčitostí a bez řešení.

    Princip je znám od "vynálezu" úročení a stále zdokonalován technologií oběhu měny. Korunou je tisk bez kontroly státu oběživa.

    Před časem jsem psal, že soukromé banky mají mnoho virtuálního oběživa bez efektu výdělků z úroků. Války relativně ustaly. Leží tedy ladem a vytváří bublinu. Svědčí o tom i zájem o hypotéky, stále relativně výhodné, ač se spěje k recesi.
    Nejhorším indikátorem je vir, ať umělý, či ne a tím velkým zadlužením států k udržení soudržnosti.
    Za nějaký čas může přijít Velký exekutor, jako do Řecka.

    My máme vlastně štěstí, když nám zde již nic nepatří, že?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý a užitečný článek, ale v principu nic nového. Přesto je velmi užitečné tato fakta lidem předkládat a to i opakovaně. A v tom je klad tohoto článku. Ty kejkle finančního průmyslu byly např. pro české publikum dostatečně popsány p. Umlaufem v e-republice. Lidé si toho ale moc nevšímají a hledají původce všade možně, jen ne tam, kde skutečně je. Jen příklad pro pochopení pro běžného střádala. Ještě do krize 2008 bylo možné uložit peníze na stáří buď přímo v bance, nebo formou nějaké půjčky nějaké důvěryhodné firmě. V obou případech ty peníze uložené s rozumným úrokem složily buď firmě přímo, nebo k půjčkám firem u banky. Do té doby bylo možné vhodným výběrem (bez spekulací)dosáhnout úroků tu více, tu méně, ale v průměru i něco mezi 5 až 6%. Mohl bych i dokázat. To ovšem bylo pro banky málo a začalo se kouzlit s tzv. bankovními produkty. Ty banky prodávají ale riziko za ně chytře nenesou. Ty nesou střádalové. Výsledek toho, co popisuji, že drobní střadatelé přišli ve světovém měřítku o miliardy dolarů. To ale jen málo z českých střadatelů uvědomuje. Jeden známý český ekonom kdysi prohlásil: je na čase, aby banky zase převzaly úlohu kampeliček. To se ovšem pochopitelně nestane. K tomu přicházejí další podobné i zde v článku i diskuzi vcelku správně popsané, finesy. Viz např. ta velká loupež praktikovaná na Řecku, příčiny krize 2008 (hypotéky). Můj smutný závěr k tomu je, že velký podíl na celé této situaci má finanční průmysl. Nesvádějme to na českou politiku. Vše, co ta dělá, je, že se chová v intencích toho velkého. A to změnit? Kdo to ví jak,. ten by byl na Nobelovku. Peter.

      Vymazat
    2. Petře, řešení je několik. Vyvlastnit soukromé banky nebo jejich přísnou regulaci jednou národní bankou. Použít muslimskou cestu aby banky měly přímou odpovědnost za půjčené peníze nikoliv úrokem, vymáhaný exekutory a mocí státu ale aby šli "ke dnu" společně. Další cesta je "čínská", propůjčení státního kapitálu schopným a v případě neschopnosti tvrdé tresty za "zpronevření", neschopnosti.

      Lidé aktivní mají dostat šanci ale také nést odpovědnost. I na tom nejvyšším stupni ega a životní úrovni.

      Tak jako ti dole, co nezvládají "životní roli".
      Kupodivu se moc neví o těchto jiných systémech. Ne dědičnost ale zásluha o komunitu(stát) musí být prioritou.

      Od toho se odvíjí politika včetně školství a přežití národů v džungli přírody.

      Světovou vládu si přejí jen lidé, kteří chtějí ovládat jiné.

      Vymazat
  6. Nejsem ekonom ale co se děje je špatné každý normální člověk ví že se nedá žít na dluh. A jestli padnou tak my s nimi nebo nám těch pár našetřených korun znehodnotí.

    OdpovědětVymazat
  7. https://zemavek.sk/chudobny-svet-odsudeny-za-honbu-ziskov-nadnarodnych-koncernov/
    https://www.arfa.cz/reditel-ct-a-soudruh-petr-dvorak-lze-jako-kdyz-jeho-televize-tiskne-vzdy-jsem-stal-a-vzdy-take-stat-budu-na-strane-svobody-a-demokracie-chlubi-se-byvaly-clen-ksc-zde-je-clenska-l/#.X7_iQFVKi70

    OdpovědětVymazat
  8. Finanční operace bank nemůže nikdo kontrolovat. Proto i
    skutečný stav trhů s akciemi a obrovské zadlužení států nemá smysl řešit. Daňoví poplatníci mohou ale sledovat svoji životní úroveň a všimnout si,že jim třeba Kalousek drze zmrazil platy a důchody a současně došlo k takovému zvýšení cen nemovitostí,že už pár let nemá střední vrstva šanci si ani s pomocí hypotéky pořídit byt nebo dům. Proto kvituji opatření Babišovy vlády zvyšující "třetinové platy," zvyšující přídavky na děti a důchody. Život běží a
    to co bylo lidem léta kráceno a slouží především k uchování a zvýšení bohatství malé skupinky boháčů - už nikdy nikomu systém nevrátí.K tomuto závěru mne vede to co se v zadluženém světě děje. A přijde zase nějaký šílený Kalousek a obviní důchodce,že vše prožrali a pošle jim před Vánocemi složenku. Je to sranda - pokud by to nebylo k pláči. A to ještě k tomu hrozí opět v Evropě i ve světě velká válka.

    OdpovědětVymazat
  9. Vše směřuje k zásadní eliminaci lidstva pomocí vakcinace a GMO produktů s vedlejšími účinky po požití (neplodnost či porušené děti ..."zika") a ti co to přežijí, silní jedinci poslouží jako bioroboti ovládaní pomocí čipů a 5G. Že to nesouvisí s článkem? Banksteři mají toto vše na "svědomí"....pokud by nějaké měli....To Standa Gros je měl a proto tu již není. Užralo ho. NWO nás má zachránit, proto nás vláda omezuje, abychom ji svrhli a baksteři mohli zastavit rotačky tiskáren cenin....vše už budou jen čísílka, která rebelům smažou.

    OdpovědětVymazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.