Reklama

pátek 20. listopadu 2020

Otevřený dopis k tématu "Bílá hora" adresovaný historičce Marii Koldinské

Marie Neudorflová

20. 11. 2020

Paní docentko Koldinská,

reaguji na Vaše názory na význam následků bitvy na Bílé hoře v pořadu ČT. Je politováníhodné, že Vaše a podobné nepravdy dostávají prostor v médiích a na školách a přispívají k rozleptávání identity, integrity a zdravého sebevědomí českého národa ku prospěchu mocných -- nadnárodních korporací, globalistů, římskokatolické církve. Není divu, že pak historie mladé lidi nezajímá. Nevadí Vám, že přesně tomu asi přispíváte? Je to velmi nebezpečný proces i z hlediska podmínek potřebných pro demokracii.

Vaše názory jsou v souladu se současným trendem dezinterpretovat historii ve prospěch mocných, ve prospěch nedemokratických přístupů. To znamená v neprospěch demokratizačního úsilí, které má kořeny již v reformačním období. Do Bílé hory nebyla protestantů „hrstka“, ale téměř 90% obyvatel zemí Koruny české. Nikdo je k protestantství nenutil, nikdo neznásilňoval jejich svědomí, ani svědomí 10% katolíků, které nikdo nevyháněl. Kolik bylo Němců v té době v českém království? Většina asi přicházela kvůli svobodě, toleranci, snad bylo slušností se přizpůsobit i v jazyce. Vaše argumentace je vysoce manipulující, věcně neobhajitelná, zvláště tvrzení, že společnost se po Bílé hoře stabilizovala a vytvořila „ohromující baroko“. 

To se sice stalo, ale za jakou cenu a za jakým účelem? „Stabilizace společnosti“, stála na kruté pomstě, na vyhnání 30 tisíc protestantských rodin ze země a konfiskaci jejich majetku, na rekatolizačním násilí a dvě století sociální devastaci většiny obyvatel – robota byla zvýšena třicetkrát ve srovnání s dobou reformační, ze cenu hladomorů, duchovní, intelektuální a mravní devastace, neboť lidé museli předstírat něco, v co nevěřili, co bylo proti jejich svědomí, co mohli ztotožnit jen s nesvobodou, útlakem, násilím, a s iluzí na odměnu v životě posmrtném. Ale reformace žila dlouho v povědomí národa. Ještě Marie Terezie vydávala dekrety proti kacířům. Protestantství jako svobodnější svět spjatý více s pozitivní iniciativou lidí, nebylo možné zcela vymýtit z paměti lidí ani násilím. Paměť, historie je integrální součást naší civilizace, zdroj poučení.

Předbělohorská úctyhodná svoboda, vzdělanost obecného lidu a náboženská tolerance, poklidné soužití protestantů a katolíků, začalo být silně narušováno až Habsburky, kteří své sliby a závazky vůči českému království nebrali vážně. Peníze na to „fascinující baroko“ plynuly z bezmezného vykořisťování většiny, venkovského lidu, a sloužilo hlavně jako manifestace moci katolické církve a Habsburků. Kultura byla pod netolerantní kontrolou církve. Mše byly latinské, někdy i kázání. Dochovaly se z těchto chrámů nějaká kázání? Bylo by to poučné. Co si z toho měl lid vybrat? Znáte vůbec reformační kulturu, myslím nejen Biblí Kralickou? Úroveň národa a společnosti se přece nedá poměřovat stavbami a rituály.

Srovnala jste si někdy základní hodnoty doby reformační a doby pobělohorské? V prvém případě to bylo slovo boží, Bible, která se četla a diskutovala nejen v rodinách, ale i v kostelech a na veřejnosti, kázat mohly i ženy -- úžasná škola dobírání se pravdy, mravných přístupů k životu, kultivaci svědomí. Bohužel, část šlechty se časem odcizovala výhodami od katolického císaře. V druhém případě absolutní poslušnost církvi, její interpretaci Bible, zakázané lidu, který již nesměl přemýšlet. Až do 19. století katolická církev bránila i násilně rozvoji a popularizaci vědy. To lámalo charaktery lidí, jejich důstojnost.

Přesto mnohé z reformace přežilo, hlavně u vzdělanějších osobností. Mnozí obrozenci měli silné povědomí o české reformaci, čerpali z ní inspiraci pro svou práci pro úroveň českého národa. Věřili v jeho pozitivní potenciál, věřili v humanitní metody, ve vzdělání pro všechny, i pro ženy. Nezalekli se násilí se strany mocných. Ale to už bylo v kontextu osvícenství, které odmítalo církve, ale přijalo jako ideál principy svobody, rovnosti, bratrství, původní principy křesťanství, proti jejichž znásilňování se vzbouřila česká reformace jako první.

 Marie L. Neudorflová, Ph.D.                                                         Praha 16. listopadu 2020

38 komentářů :

  1. Děkuji za názor paní Neudorflové korigující protičeské hnojomety vysílané z ČT.
    Poslechl jsem si názory pozvaných v pořadu Historie o období po bitvě na Bílé hoře. Byla to jen chvála Habsburků šlechty a církve katolické - jak zlepšili život v Českých zemích. Co - nebo kdo motivuje ČT k takovým jednostranným pořadům ? Takovou hanebnost si Češi z vlastní televize - věru nezaslouží.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vidíte, žádné české země nikdy neexistovaly, byly to země Koruny české a to je rozdíl. Tzn Morava není českou zemi nýbrž Moravskou.

      Smazat
    2. To je celá historicko-revizionistická ofenzíva. Tady paní Neudorflová reaguje zase na bludy Ivany Čornejové, manželky jinak vynikajícího historika Petra Čorneje.

      http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/reaa.htm

      Jsem rád, že jsou lidi, co na tyto sprosťárny reagují, protože to je plivání na hroby vlastních předků a popírání smyslu českých dějin.

      Smazat
  2. Tak především to zapadá do plánované likvidace České republiky a českého národa. Proto jsou Habsburkové líčeni jako světci a sudetští Němci jako drazí krajané. Média na zadání tvrdě pracují a zadání zní: Vykořenit!

    OdpovědětSmazat
  3. Historie nezná slovo "kdyby". Přesto si zkusme představit, že bitva na Bílé hoře dopadla obráceně. Katolíci odtáhli a v Čechách vládne Fridrich Falcký. Všeobecně vládne povědomí, že protestanté jsou jacísi volnomyšlenkáři období přechodu od středověku k novověku. Že byli zastánci náboženské tolerance. Ale to je, samozřejmě nesmysl! Od r. 1612 (Augšpurský mír) platila zásada : "Cuius regio, eius religio" (čí je země, toho je i víra). Na území protestantských států bylo povinné protestantské náboženství, jinými slovy katolické bylo zakázáno a pronásledováno. Neúčast na modlitbách ve švédské armádě mohla stát viníka i hlavu. Trosek katolických chrámů a klášterů je plná Anglie a Wales. Fridrich jako Falcký kurfiřt byl hlavou kalvínské větve protestantismu. A ta ve své fanatičnosti daleko překonává katolíky i s jezuity. Upalování kacířů jde v největší míře právě na jejich vrub. Právě fanatismus kalvinistů způsobil rozkol mezi nekatolíky a několikrát rozbil Protestantskou unii, kdy se od nich odvrátili i luteráni v jejichž čele stál saský kurfiřt Jiří III. Jak si představují onu náboženskou svobodu nám předvedli ihned po příchodu Fridricha do Prahy, kdy se okamžitě vrhli na plundrování kostelů a chrámů. Právě oni zohavili sochy a busty přemyslovských králů i Petra Parléře ve Svatovítské katedrále. Zničili stovky vzácných soch, obrazů a látek. jejich řádění musel ukončit, alespoň pro tu chvíli sám Fridrich. Co by se dělo po jejich vítězství není těžké odhadnout. Dále v té době šlo o upevňování centrální panovnické moci. Vznikají zárodky moderních států. Tedy pevná centrální moc, vznik úřednictva (Max Weber "Civilizační poslání byrokracie", "Protestantská etika a duch kapitalismu", B. Engels : "Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu" aj.). Jako první formou takového státu byly absolutistické monarchie ("Stát jsem já!" Ludvík XIV.). Takže představa, že bude v centru absolutistické Evropy fungovat stát bez pevných hranic, měny, armády (byť žoldnéřské), kde bude vládnout venkovská šlechta, která se bude sama rozhodovat o tom, jestli se podřídí nebo nikoliv a a panovník bude jen jako ceremoniální figurka je naprosto mimo realitu. Je více než pravděpodobné, že dnes bychom byli plně kalvínští, mluvili bychom pouze německy a byli součástí SRN. A je otázkou, kdo by nás spolknul. Protože Fridrich neuhájil ani svoje území (po válce české následovala válka falcká) ani kurfiřtský hlas (oboje dostal vítězný Maxmilián I. Bavorský). Spekulovat lze samozřejmě všelijak a jakkoliv dlouho. Ale uvažovat o tom, že by vítězství stavů na Bílé hoře zachovalo stav před r. 1618, nebo dokonce před r. 1526 (nástup Habsburků na český trůn) je úplně mimo. Neodpovídaly tomu podmínky venku ano doma. A síla roboty závisela na ekonomické situaci země. Byla by tvrdá i za Fridricha.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Danny, snad poprvé s Vámi nesouhlasím. Správně jste uvedl, "co by kdyby". Nejsem teisticky vzdělán ale domnívám se, že "ortodoxní" katolíci nebyli přínosem v té době civilizaci, naopak brzdou. Odvozovat osud naší státnosti už vůbec není racionální Rusko tvrdě lpí na "pravoslaví". Žijeme tedy i dnes ve středověku, kde víra je určující, včetně Jahveho?

      Tak to jsme se daleko nedostali i když již lítáme do vesmíru.
      Hezký den.

      PS. V jednom máte pravdu, protestanti připravili půdu pro kapitál ale to byl zákonitý vývoj s následky, které musíme řešit my. Máme-li se dostat ze středověku.

      Smazat
    2. Ad Povolný - dějepis se vždy vykládá tak, aby vyhovoval politické orientaci vedoucího mocenského uskupení (nadnárodního). Výsledek 1620 byl jednoduše výstupem z měření sil mocenských uskupení protestantů a katolíků. Katolíci tehdy vyhráli. Svoboda, tolerance, slušnost, s tím neměly nic společného.

      Smazat
    3. Váš příspevěk Danny je tvrdě racionální. Ano lze i takto Bílou horu hodnotit. Máte ohromný přehled.
      Já se ale přkláním k hodnocení V.Vondrušky.

      "V obecném povědomí se bitva na Bílé hoře stala symbolem neštěstí a národní poroby. Odstartovala totiž proces, v němž byla doposud sebevědomá česká společnost systematicky likvidována. Katolické církvi byly vráceny majetky zabavené kdysi kališníky, panství protestantů získávala často pod cenou šlechta nečeského původu, klíčové rozhodování o politických záležitostech země bylo přeneseno do Vídně.

      Protože do země proudily zástupy cizí šlechty, podnikatelů, představitelů církve a umělců, došlo k nahrazování českých elit německými. Český vlastenecký živel přežíval ve vysmívaných méně vzdělaných vrstvách na venkově, zatímco Praha se stala výkladní skříní prohabsburských elit. Je logické , že právě Bílá hora se v době národního obrození stala symbolem porážky, ale současně mementem v boji za svobodu".

      Ano, nešlo jen o protestanty a katolíky, šlo i o husitskou tradici a likvidaci české státnosti a národa.

      Smazat
    4. Pane Povolný. Historie je nádherná věda. Je jako krajina. Je krásná, když se na ni díváte z výšky. Z letadla nebo balónu. Vidíte pole, malebné vesničky, lesíky..... Ale když se přiblížíte níže, vidíte detaily. Tu hromada suti, tu rozpadlé domy, zde zpustlé pole... A třeba i bitevní pole a to už je bukolika nadobro pryč. Každý národ si vytváří tzv. "národní mytologii". Je to správné a patří to k základům, podle nichž se s tím národem jeho příslušníci identifikují. Má vždy reálný základ, ale ne vždy racionální. My jsme na tom naprosto stejně. Období vlády Přemyslovců položilo základy naší státnosti a ukotvilo nás do střední Evropy. Ale při pohledu z blízka jde o temné období, plné krve a násilí, kdy osud našeho národa visel často na vlásku. Řečeno slovy klasika (Jára Cimrman a jeho Nývlt) sled bratrovražd, otcovražd, synovražd, strýcovražd, tetovražd... Naši slavní panovníci se zrazovali, vyháněli, vraždili, vyklešťovali, oslepovali (takový kníže Jaromír to okusil všechno) jen to fičelo. Také vyvraždění celých rodů bylo vcelku obvyklým nástrojem dobytí a udržení moci (nejen Slavníkovci, ale i Vršovci, Lučané...).Přesto je pro nás období jejich vlády určitě zásadní a pyšníme se jím. Protože přes to všechno jeho výsledkem byl samostatný český stát trvající dodnes. Husité a jejich spanilé jízdy. Určitě je vnímáme jinak než třeba Němci nebo Poláci proti kterým byly namířeny. Z tohoto období našich dějin, které znamenalo 30 let permanentního válčení a pustošení jsme se vzpamatovávali déle než 100 let. A přesto je vnímáme jako slavnou kapitolu a ve vojenské oblasti na něm stavíme dodnes. Bitvu u Lipan, která bratrovražedné šílenství ukončila vnímáme jako národní tragédii na úrovni oné Bílé Hory. Právě husité zahájili reformaci v praxi. Dostali ji z klášterních cel osamělých heretiků (Wiclef, R. Bacon, Milíč) "na ulici". Pohled na tyto doby má základ v národním obrození. A ten v nás přetrvává. Víme kdo to byla Libuše, ukazujeme si na Vyšehradě zeď, kterou přeskočil Horymír, Jan Žižka spal pod kde kterým dubem i na více místech zároveň... Ostatní národy jsou na tom podobně. My máme Jiráska, Němci Wágnera, Poláci Sienkiewicze ... Konec I. sv. války určitě vnímáme jinak my a jinak třeba Maďaři. Poláci si právě nyní napsali svoji historii tak, jak by chtěli aby se vše odehrálo, bez ohledu na to, jak se to odehrálo ve skutečnosti. A to nikoliv v ranném středověku, ale v době zcela nedávno minulé. A za zpochybnění můžete skončit i v base. Když se vrátím k té nešťastné Bílé Hoře. Šlo o výslednici celé řady událostí, příležitostí a zájmů domácích i mezinárodních. A ne všechny byly čisté. I ty domácí. Rozhodně nešlo o svobodu víry. To byl jen zástupný problém a zástěrka. O národu se nedá mluvit vůbec. V té době tento pojem nebyl ani chápán jako dnes. Ten přišel na řadu až o 200 let později. A tak celá akce byla špatně připravená, nešťastně načasovaná a naprosto diletantsky provedená. Samotná bitva byla ukázkou "vítězství profesionality nad fušerstvím" (Dušan Uhlíř Drama Bílé Hory).

      Smazat
    5. Pro pana Heriota Jistě. Jde o určitý pohled na konkrétní události. A nejen pohled. Jde o to, jak chápat místo svého národa a svoje v tom národě. České země se staly součástí Habsburských držav (Rakousko přijde až v r. 1804 a Rakousko - Uhersko až v r. 1867). Obnovené zemské zřízení z r. 1627 (1628 pro Moravu) položilo základy centralizovaného státu. Stali jsme se součástí světové velmoci (Svaté říše římské) a jejím spojencem bylo Španělsko, kterému patřila celá Jižní a Střední Amerika a jižní části Severní Ameriky), dále obchodní stanice v Africe a Asii (třeba Filipíny). Tedy světová velmoc č. 1.! Asi jako dneska USA. Británie měla přijít až o 150 - 200 let později. Odnárodnění - první konfiskace byly rozhodující měrou ve prospěch české katolické šlechty. Zahraniční bylo málo. Pár velitelů od Bílé Hory (např. Boneventura Buquoy). Cizí šlechta si přišla na svoje až při druhé konfiskaci, kdy císař odměnil generály a důstojníky za to, že se postavili proti Valdštejnovi. Těm rozdal majetek generalissima, který byl po celých Čechách i na Moravě. To byla především španělská, italská ale i z dnešního pohledu nizozemská a belgická šlechta (tehdy Španělské Nizozemí, Brabantsko, Spojené provincie). Našli se i Francouzi (de Souché). Když bylo ústředí ve Vídni, je jasné, že se bude mluvit jazykem centra. Paradoxem dějin bylo, že sám Ferdinand II. byl vychován na španělském dvoře a uměl německy prachbídně a do smrti se to pořádně nenaučil. Ale kyvadlo se překývlo moc a neznalost češtiny začala působit potíže s vládnutím. A tak Marie Terezie vydala edikt, že všichni úředníci v Čechách musí umět česky a hned i komisi, která na to měla dohlédnout. Přechod od feudalismu ke kapitalismu (od tradiční společnosti k moderní - jak se dnes uvádí) znamenal vždy krvavou lázeň. Holandsko válčilo 100 let se Španělskem, v Británii Cromwellova revoluce znamenala statisíce mrtvých, popravu krále a naprostou devastaci země. Francouzi tomu nasadili korunu. Jejich revoluce byla tak krvavá, že ta bolševická v Rusku je proti ní piknikem nedělní školy. Nehledě na napoleonské války, které následovaly. My jsme to překlepali sice pomalu, ale s pár barikádami v r. 1848. První železnice na evropském kontinentu vedla z Českých Budějovic do Lince. Národní divadlo zaplatila vídeňská vláda a to i po vyhoření dal František Josef ze svého 16 tis. zlatých hned druhý den. Pomník M. J. Husa stojí na Staroměstském náměstí od r. 1913. V armádě byla velící řeč němčina. Protože jinak by se nedalo bojovat. Ale zároveň byla i tzv. plukovní řeč, podle doplňovacích velitelství pluků. A tu řeč se musel každý důstojník a poddůstojník z povolání naučit do tří let od nástupu k pluku. Jinak musel regiment opustit. Proto uměl Karel I. česky (sloužil u dragounů ve Staré Boleslavi). A tak by se dalo pokračovat. Jsem dalek glorifikovat habsburské období našich dějin. Ale je třeba vidět věci v kontextu doby. Nešlo o jakési temné období, kdy jsme jen skomírali. Náš národ měl svoje místo v dějinách. Postaral se o ně sám činy svých příslušníků ve všech dobách a oblastech života. Gerstner, Jánský, Radecký, Ressler, Dvořák, Mendel, Diviš... To vše máme zahodit jako nějakou veteš?

      Smazat
    6. Danny-mám Vašemu re. rozumět, že národy neexistují, jen lidstvo? V pořádku. rozuměl bych tomu, kdybychom se zabývali problémy lidstva. to se ale neděje. Lidé jsou rozděleni státy, řečí, kulturou soužití.Zkuste smířit mravence. Podobný vývoj z jednoho předka, přesto nesmiřitelní. Nevím, jak se dorozumívají ale u lidí je tmelem řeč, kultura společnosti a svým způsobem i genetická příbuznost. Můžete namítnout, že je to zároveň i genetická vada. Beru. Nabízíte tedy zdravotní obohacení? Nejsem proti, ale příroda si opět poradí na oddělení druhů dle vývojové etapě podle místa a podmínek. Zdá se Vám to být rasistické? Je, podle zákonů přírody.

      Můžeme se vrátit do bodu nula a novému dělení národů.
      Vše tu již bylo, vícekrát.

      Smazat
    7. Pro pana Povolného 19:28 Národy samozřejmě existují. Jsou definovány: vlastní kulturou, jazykem, historii, historickým územím a ekonomickou základnou (zemědělské, rybářské, lovci..). Tak jak je chápeme dnes se ustavily na konci 18. století, ale hlavně ve století 19. Tehdy vznikla většina národních států nebo jejich základy. V době bělohorské se lidé takto zdaleka nevymezovali a ani se takto nechápali. rozhodující mocenskou jednotkou byla rodová panství, kde byl feudál suverénem. Státy neměly pevné hranice. Zejména okrajová území přecházela tu na jednu tu na jinou stranu. Silnější feudál ovládal slabší a sám podléhal panovníkovi spíše dohodou. Navíc byla zde vyšší organizace (Svatá říše římská), kde jednotlivé rody bojovaly o moc a menší podporovali tu či druhou stranu (Štaufové - Wettiové apod.) jak se aktuálně hodilo (tak šikovným střídáním stran dosáhl Přemysl I. Otakar dědičného královského titulu Jan Lucemburský titul římského krále pro Karla, a ten opět stejným způsobem dosáhl na korunu císařskou). A aby to bylo ještě veselejší, tak k tomu fušovala ještě církevní vrchnost (patřili jsme pod Pasovskou diecézi a část pod Řezno). Pár set let byly dva mocní papežové (v Římě a Avignonu) a jednu chvíli byli dokonce i tři (ještě v Bologni). My jsme byli součástí Svaté říše římské jako celek ale taková Francie tam patřila také, ale bez Bretaně a Alsaska a Lotrinska. Tak jak chcete v takové době budovat národ a stát? Nám (Koruně české) patřilo kromě dnešního území německy mluvící Slezsko a obě Lužice. Za Přemysla II. Otakara ještě Korutany a Přemyslovci obsazovali i Salzburského arcibiskupa. O Německu ano nemluvě! To samé severské státy. Chvíli všem vládlo Norsko, pak sto let Dánsko a nakonec Švédsko. Jedním z hlavních svébytných ekonomických a tedy i politických subjektů byla Hanza (spolek měst na pobřeží Severního a Baltského moře, jako Brémy, Hamburk, Ostende, Kodaň...). A k tomu středozemní republiky Janov a Benátky. A do toho Osmanská expanze (1389 bitva na Kosově poli a Murad I. rozhodl o Balkánu a 1454 Mehmed II. dobyl Konstantinopol). Právě až vědecký pokrok a s ním spojené zámořské objevy vytvořily podmínky pro to, aby nejbohatší státy rozhodly o osudu Evropy. Tedy především tehdejší velmoc č. I. Španělsko a Habsburské državy protože i ve Španělsku vládli Habsburkové. Proti se postavily především státy, které měly své zájmy (Holandsko, většina německých států a severské státy). Šlo o moc a ideologií nebyly ideje národní sounáležitosti, ale náboženské příslušnosti. A i zde byly výjimky. Proti Habsburkům se postavila katolická Francie nebo Savojsko, ale podporovalo je protestantské Sasko. Války kryté národními idejemi přijdou na řadu až ve století 19. (sjednocení Itálie a především Německa) a ve století 20. Tedy o 250 - 300 let později. Od té doby máme národní státy. Právě období Třicetileté války vytvořilo prostředí a podmínky pro vznik centralizovaných států, v rámci kterých se mohly konstituovat národy. Ovšem od poloviny 20. století i s tím začaly problémy. A to především v souvislosti s nástupem globalizace po II. sv. válce a s rozpadem koloniálních říší. V Asii, ale především v Africe se nestačily vytvořit národy a metropole smetly domorodé státy a rozdělily si území podle své síly bez ohledu na klanovou příslušnost domorodců. A tak ke slovu opět přichází náboženství a navíc i rasa, jako ideová záštita. Takže národy to nebudou mít jednoduché. Sledujete ten zuřivý boj špiček EU proti národním státům a už jen myšlence o národech.

      Smazat
    8. Danny, nemohu Vám konkurovat ve vhledu do historie a faktografických reálií.
      Já s Vámi polemizuji, že národy(spojené rody) nevznikly až v 19. století nacionalismu.

      Tyto rody se se spojovaly, dělily a vraždily v kontextu tehdejší doby, christianizace a mocenských ambicí "modré krve".
      Zkusme tedy definovat národ, jako složeninu rodů. Možná i šířeji Germány a Slovany, abychom byli v našem životním prostoru.

      Ne nadarmo se přisuzuje Slovanům "holubičí povaha".
      Individualismem a nesvorností projeli pobaltí také díky nové technologii moci, christianizací. Vím, zavání to rasizmem ale "vidle" hodil do prostoru třetí bůh z východu, který našel pevnost v Římě.

      Přes věky se tato pevnost posouvá v mocných státech, nově od SSSR po současné USA.

      Nevím, budu-li ukamenován ale v seriozní debatě je můj názor nutný, byť mezi námi zbytný ale považoval jsem jej za nutné zmínit.

      Smazat
    9. Pro pana Povolného 22:04 Ne ne pane Povolný. Váš názor rozhodne není zbytný. Naopak. Já jsem za něj velmi vděčný. Máte ve všem pravdu. Popsal jste to v podstatě přesně. Tak se národy formovaly. V tom problém nevidím. Jde o to, kdy a hlavně ZA JAKÝCH PODMÍNEK se emancipovaly, tedy myšlenka národní sounáležitosti se stala hybnou silou. Kdy řečeno biblickým jazykem se "slovo stalo skutkem". Mohlo k tomu dojít tehdy, kdy bylo možno definovat, kdo do toho kterého národa patří a kdo nikoliv. Jaké znaky musí jedinec naplňovat. Pak už bylo možno zacházet s touto entitou jako s mocenským nástrojem. "Toto jsme my a toto nám po právu patří! A máme moc si to vzít" Ne dříve! Vezměte si Američany (USA). To je doslova kadlub všech národů, ras, náboženství z celého světa. Doslova. Zdaleka ne každý tam přišel dobrovolně, milióny jich dovlekli násilím (trestance a otroky). A přece o sobě tvrdí, že jsou národ a větší nacionalisty aby pohledal. Mají vlajky snad i na haj.lu. Mají i film "Zrození národa". K. Marx ve své práci "Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta" mimo jiné píše: "Materiální sílu je možno porazit pouze materiální silou. Ale i myšlenka se může stát materiální silou, pokud se zmocní mas.". A tyto podmínky nastaly obecně v Evropě právě v průběhu 19. století. A jak už to bývá, s nástrojem můžete vykonat velké věci - založit si svůj svobodný stát. Ale také strašlivé věci - např. vyvraždit jiný národ. A nelze to hodit pouze na Němce, jak by se zdálo. Americká ministryně zahraničí (Židovka českého původu) veřejně prohlásila, že život půl miliónu iráckých dětí je přijatelná cena za obhajobu amerických zájmů. Ne ve 30. letech, ale na začátku 21. století! Lužičtí Srbové jako národ přežili v germánském živlu 1500 let. Dokonce i Adolfa a Ericha. Ale nepřežijí péči demokratického Německa posledních let. Je likvidována ekonomika, zavírány školy, uvadá kultura a národ přežívá jako jakási kuriózní folklórní skupina. Obyvatelé Hlučínska jsou původně Moravci. Svébytná jazyková skupina Slovanů (neplést s Moravany!). Vůbec nebyli nadšeni z toho že po r. 1918 byla jejich oblast připojena k ČSR. A po Mnichovu se nadšeně vrátili domů, do Říše (Slezska). Po válce jsme je nemohli ani odsunout, protože na rozdíl od Němců, byla jejich existence jako Slovanů jediným důvodem, proč toto území patřilo k našemu státu. Kdybychom je odsunuli, museli bychom Hlučínsko vrátit Slezsku a tedy předat nyní Polákům. Ostatně po celá staletí jsme měli s Německem (nebo tím co mu předcházelo) daleko lepší vztahy než se slovanským Polskem. A to Přemyslovci byli i polskými králi a Jagellonci zase českými panovníky. V mnohonárodních státech je jedinou záchranou tohoto státu "občanský princip". Rovnost před zákonem bez ohledu na etnický původ (item i rasový, náboženské vyznání apod.). Ale to by byl o na delší debatu.

      Smazat
    10. Rád si přečtu názory na Českou minulost. Zvláště v době kdy se stává předmětem výkladů tzv.historiků a ČT nebo její výklad ovlivňuje BIS. Skutečně podrobné studium historie umožňuje dnes digitalizace archivů.
      Je možné nahlédnout např. až do roku 1648 kdy
      byl císařem povolen Toleranční patent. Současně
      prováděli jezuité výslechy Českých poddaných - třeba na Konopišti,které dokladují tehdejší atmosféru zastrašování. Týkalo se to mých předků a bylo to jak
      výslech tajné policie. Velmi ilustrující je též Německý/Rakouský tisk např. z období Rakousko-Pruské války. Češi zde byli napadáni jako zrádci,přestože Sokol nabízel dobrovolníky proti Prušákům. Rakouská
      armáda nikdy neumožnila vznik Českých jednotek v rámci státu ani nepovolila národní prvky na uniformách Českých pluků. Studium pramenů a situaci
      Čechů v Rakousku v různých obdobích je k nezaplacení.
      Nedává v žádném případě dobrý obrázek Habsburské říši. Škoda že odborníci zvaní dnes do ČT tyto prameny asi nestudovali ani z nich neučinili závěry.

      Smazat
    11. Pro pana Tomase 15:23 Chválím váš zájem o historii. Jen je třeba se v ní lépe orientovat. R. 1648 skončila Třicetiletá válka. Toleranční patent byl vydán až r. 1782. V rakouské armádě byla řada českých pluků. Slavný 35. pěší pluk v Plzni (Pětařicátníci), 32. pěší pluk v Benešově,28. pěší pluk v Praze (tzv. Pražské děti), 93. pěší pluk v Českých Budějovicích (J. Hašek a Švejk). A mnoho dalších. A dále pluky zeměbrany (Landwehr). Nevím, jaké české národní prvky byste si představoval na uniformách. Ale každý Předlitavský pluk (tzv. "německý") měl svoji barvu výložek. Armáda není cirkus. Zalitavské pluky (uherské), měly jisté prvky maďarského kroje (pletýnky na kalhotách). Dále jezdecké pluky měly svoje zvláštní uniformy: husarské pluky tradiční uniformu s dolomanem a hulánské pluky polské konfederatky a tradičně červené kalhoty. Studujte, ale hledejte souvislosti.

      Smazat
    12. Děkuji za opravu data - byla to chyba. "České pluky" Rakouské armády neměly v názvu České Královské pluky
      a neměly ani formu a výsady pluků Uherských,později Polských a Ukrajinských. Tím se Habsburští monarchové například odlišovali od vedení armády Britské,Francouzské nebo Ruské. Za Habsburků žádná vojenská historie Českého vojska neexistuje - byla jen Německá. Proto též v žádných pramenech ani v zahraničí není o Českém vojsku - na rozdíl od Poláků a Maďarů zmínka.
      Je to způsobeno i chováním České "poněmčené" šlechty. Právě postavení Čechů v Rakouské armádě dobře dokumentuje povýšený až nepřátelský postoj Němců a odnárodnění šlechty i církve. Je to například dokumentováno Německým tiskem v období války s Pruskem.

      Smazat
    13. Danny 47:17
      inspiroval jste mne k otázce, jaké osobnosti vyrostly v Čechách za posledních 30 let ?

      Smazat
    14. Pro Adonis 17:11 Otázka dobrá, odpověď smutná. "Za Rakouska" byl vybudován český průmysl. Myslím tím, průmysl který byl v rukou českých podnikatelů. I když ti zhusta dostali šlechtické tituly, přece jen to byli Češi. Začalo v polovině 19. století, kdy padla poslední překážky rozvoje společnosti: byla zrušena robota, státní správa p (tzv. gründerské období). Ringhoferka (původně kotle, pak vagonka) na Smíchově byla největším strojírenským podnikem v Rakousku - Uhersku. Škodovka v Plzni (lokomotivy, kanóny), Zbrojovka v Brně, První brněnská strojírna (hřídele). Poldi Kladno, Vítkovice (speciální ocel), chemička v Ústí nad Labem a Záluží u Mostu. A vlastní surovinová základna - uhlí, dřevo a tedy i doly. Baťa Zlín byl a je stále pojem. K tomu silné bankovní domy (Živnostenská banka, v 80. letech pak skupina Petschek), které byly schopny podniky profinancovat. I dráhy a dokonce pošta byly v počátcích soukromé, ale stát je v průběhu 19. století odkoupil z pochopitelných důvodů do svého vlastnictví. Byla zde silná vrstva středního podnikání (textilní, sklářský průmysl, pivovary, cukrovary...) a zemědělství. V Čechách nebyl od konce 18. století hladomor (tedy ne že by někde někdo neumřel hlady, ale nebylo to rozsáhlé neštěstí jako v jiných evropských zemích). A vše doplňovalo drobné živnostenské podnikání a drobné zemědělství. Této struktuře musela odpovídat úroveň vzdělání nejen elit, ale i "obecného lidu". Tedy i struktura a kvalita školství (jeho vývoj popisuje dobře K. V. Rais v Zapadlých vlastencích). Takovýto rozmach byl nemyslitelný bez podpory centrální vlády. A ta tento trend podporovala. A tak byly Čechy kovárnou Rakouska. Navíc měli k dispozici ohromné území monarchie, bez celních bariér a s přístupy k moři,... Jak silný to byl systém dokazuje fakt, že přetrval celou I. republiku, využili ho Němci za okupace a komunisti celých 40 let své vlády. Rozhodující podniky budovaly kapitalismus i socialismus. Zhusta ve stejných prostorách a dokonce i strojích! jen ty fabriky přejmenovali (Šmeralovy závody, Závody V. I. Lenina, Tatra Smíchov...). V tomto prostředí tedy mohly a vlastně i musely vyrůst osobnosti na úrovni té doby. A také na všech úrovních. Od vědců a průmyslových kapitánů, až po po šikovné řemeslníky. Z této doby je pojem "zlaté české ručičky". Po r. 1989 byla tato struktura kompletně zlikvidována. Nezbylo nic a jestliže ano, přešlo to do cizích rukou. Tak kde, na čem a k čemu by měly ty osobnosti růst? Současní majitelé nepotřebují chytré lidi. Vymýšlí se v centrálách. Zde se skladuje a montuje. Jsou třeba výkonní lidé. A s úpadkem přišel i úpadek vzdělání. Učňovské školství je v troskách. není ho třeba. Absolventi "podnikatelských", "živnostenských" apod. škol ani sami neumí definovat, co vlastně vystudovali. Ale mají maturitu. A VŠ? Když pominu úroveň soukromých okresních univerzit, tak máme magistry kreativního psaní, kreativní komunikace... Takové gender studia jsou kapitolou sama pro sebe. Vygůglete si např. diplomovou práci "Genderové stereotypy v Knížce Ferdy mravence". Ať vidíte, za co dává akademický titul Univerzita, založená Karlem IV., jejímiž rektory byli M. J. Hus nebo J. Jesenský. A bude vám ledacos jasné.

      Smazat
    15. Dokonale, opravdu dokonale řečeno a vystiženo!

      Díky moc!

      Petr kužvart

      Smazat
    16. Danny, máte ve svém "portfoliu" i pohled na novou generaci průmyslu, automatizaci a tím nutnost, co s nezaměstnanými? Depopulací, jiným řešením dělením nadhodnoty? Dost by mě zajímal Váš názor ale nevynucuji si ho.

      Smazat
  4. Od upálení J.Husa 6.7. 1415 se nic nezměnilo, spíše naopak.
    Tajemství a skandály Vatikánu. https://beforeitsnews.com/alternative/2020/10/secrets-scandals-of-the-vatican-3733605.html
    Investigativní novinář Corey Lynn a The Sharp Edge odhalují tajemství a skandály jednoho z nejvíce zkorumpovaných náboženství na světě, římského katolicismu. Přestože o sobě tvrdí, že jsou církví Pána Ježíše Krista, slovy, naukou a činy Ho popírají.tohle? https://thelightinthedarkplace.files.wordpress.com/2019/08/list-of-popes-memorial-plague-1.jpg
    Kam se hrabe na tohle: https://img.blesk.cz/img/1/full/1623341_.jpg satanisti hnusní…

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vážená paní Neudorflová,

      díky za Váš polemický dopis k bělohorské problematice. S jeho celkovým obsahovým vyzněním souhlasím a věci vidím podobně.

      Nicméně: pokud odkazujete na pořad v televizi, je nutno uvést kdy a na jaké stanici ČT byl předveden a jak se přesně jmenoval. To vše by mělo být dohledatelné v televizním programu, který obsahují tištěné noviny nebo případně na webu. Ideální by bylo dodat link – odkaz, kde je možno ze záznamu pořad shlédnout. Toto je základem seriózní polemiky.

      Dále: k tomu “ohromujícímu baroku” doby pobělohorské je nutno uvést, že šlo o období tzv- “druhého nevolictví”, kdy se robotní povinnosti poddaných zvýšily oproti 16. století řádově (tedy 10x) a někdy je to třeba ještě násobit nějakým číslem od 2 do 5. Habsburská střední Evropa té doby jako by ekonomicky zamrzla. Půl století se vzpamatovávala z devastace a vylidnění způsobených ničením a vražděním Třicetileté války a pak se zde stabilizovala konzervativní soustava panství, jež byly nějnižšími správními a soudními jednotkami, ale také šlechtickými či církevními velkostatky a soustavami těchto velkostatků. Z jejich činnosti a z práce nevolníků se pak akumulovaly prostředky na zadávání projektů, financování stavebních činností a uměleckých děl – převážně určených pouze pro užití privilegovanými vrstvami. Proto mohli působit barokní architekti a stavební podnikatelé.

      Ostatně “barokní gotika” vznikla jako prvý novodobý pseudostyl či retrostyl na přímou objednávku vedení velkých a bohatých českých klášterů, kde vznikl zájem gotizujícími architektonickými variacemi připoměnout dobu jejich největšího rozkvětu ve vrcholném středověku. Šlo o stavební podnikání a obchod, pro prominentní architekty určitě lukrativní a vysoce ziskový. Pro společnost jako celek (pro velkou většinu tehdejší společnosti) to bylo mínusové. Nejsem si úplně jistý, zda by paní Koldinská chtěla v takové dost drsné sociální realitě žít, Například jako podruhyně někde na některém panském velkostatku. Já bych si to raději odpustil.

      Je hezké na baroko koukat zvnějšku nepoučeným okem, naivně a idealizovaně. Dneska je to všeobecně v módě. Bohužel – stejně na ně čučí i většina profesionálních kunsthistoriků. Oni se s oblibou noří do barokní mystiky ale programově se vyhýbají reálnému dobovému sociálnímu kontextu. A také se vyhýbají otázce nafouknuté neproduktivní, ba cizopasné spotřeby šlechty a vyššího kléru té doby při uskurtečňování barokních kulturních aktivit. Je to v kontrastu s ekonomickým a společenským modelem Nizozemí či Anglie té doby, abychom srovnávali srovnatelné. Nabubřelost vrcholného baroka u nás v sobě nese zřetelný prvek dekadence, přepjatosti a samoúčelnosti, mohutné a nákladné neproduktivní spotřeby pro vnější efekt. Na rozdíl od střízlivého, klasicizujícího baroka té doby v Anglii a Nizozemí. Přepjaté české vrcholné baroko bylo už tehdy kýčem a pokrytectvím.

      Pokud jde o realitu doby protireformace, náboženských represí a existence podzemní evangelické církve u nás, detailně je to zpracováno v knize Melmukova Eva. “Patent zvaný toleranční”, VERBUM Publishing 2013.

      S pozdravem

      Petr Kužvart (p.kuzvart@email.cz

      Smazat
  5. Jeden z mnoha důkazů, jak hluboce jsou Češi sebestřední. V jejich myšlení nemá Morava (a další země) místo.

    OdpovědětSmazat
  6. Čtu tady jen samé Čech, Češi, České země, čeští vlastenci, Český trůn, vše jenom české. Děje se tu strašná křivda na zemi Moravské. Tak si to asi někteří představovali a po zločinu komunismu, který Moravu likvidoval, jen chtějí tuto křivdu prodlužovat, schvalovat a pokračovat v ní? Proč ne, že? Cítí se tu Češi být jediným správným národem a to je příčina všeho zlého. Náprava věcí veřejných, zemského uspořádání dvou rovnoprávných národů se tak nekoná, ač byla v roce 1990 deklarována vládou, ČNR a dalšími. Proto jsme tam kde jsme v morálním marasmu. Smutný stav tohoto státu po 31 letech od revoluce. Je to hanebné chování a nepoučení se z vlastní historie. A to se tady někteří ohání demokracií. Jak je vidět ani neví co to je.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem z Moravy a přežil jsem dobu, kdy podle vás komunisté likvidovali Moravu. Nechte těch keců o Moravě, a to právě v této souvislosti, právě postoj moravské protestantské šlechty byl jeden z důvodů, proč došlo k porážce českých stavů na Bílé Hoře. Jednak Valdštejn, který držel pokladnu moravských protestantských stavů ukradl tuto pokladnu a utekl s ní ke katolíkům. A moravská šlechta nikdy plně nepodpořila české protestantské stavy a pak stejně přišli o majetky jako česká protestantská šlechta. Toto byla ostudná historie Moravy právě v této době.

      Smazat
  7. 18:41-Já jsem "Čechomor", otec z pomezí Čech. Přesto se cítím být Moravanem.Je nás "vela", abych zahrnul i Slováky.Tvrdím tedy, že jsme jen společnou větví stromu předků. Územní dělení, úředně prosazuji ale k tomu musí být vůle. Pokud tomu tak nebude, je pro stát výhodnější do toho "nešťourat". "Moraváci" mají převahu v Praze, pod vedením Jahveho.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stačilo by oddělit vysloveně rudé regiony. Jižní Morava i Valašsko je celkem v pohodě. Naopak bych jim přidal Ústí, tradiční hnízdo komárů.

      Smazat
    2. Martine, jste příliš málomluvný. Ústí byste ponechal Praze?
      Pokud vím, Jižní Morava je semeništěm komárů. I.Mládek.
      Pokud vím měla do nedávna komunistické poslance.
      Valašsko mělo vždy blíže ku Praze, včetně přenosů současného viru mezi sebou. Nebude Zlínsko něco jiného? Možná Ďulo Vám to vysvětlí lépe.

      Smazat
  8. Nevim,kde se vzal v našem znaku lev.Mél by se vyménit za budku se srdickem(havlovskym).ČT si zve zasadne slouhy sudeťaku a kavárníkú.A národ jen čumí.

    OdpovědětSmazat
  9. Porážka na Bílé Hoře byla největší traqédie v dějinách českých zemí tak, jak katolicismus byl tou nejzrůdnější odnoží křesťanství. Jako příklad zrádnosti katolíků bylo počínání Valdštejna, který byl takový ten Emanuel Moravec z doby 2. světové války. Nejdříve kopal za protestanty a pak zradil a přeběhl i s penězi protestantů ke katolíkům. Asi málokdo ví, že habsburskou armádu při pochodu na Prahu financovali Španělé z nakradeného zlata z vybíjení indiánů v Jižní Americe, tedy katolíci tuto válku proti českým stavům vyhráli zejména díky genocidě Indiánů pod španělskou korunou. Na to bych jako katolík hrdý nebyl. Nejvíce případů upalování čarodějnic bylo právě ve Španělsku, které bylo silně katolické. Nejsem věřící, ale katolicismus je pro mě jen synonymem zrady a tmářství, když již odhlédnu od genocidy Indiánů, dodám sympatie papeže k Hitlerovi a pomoc katolické církve s útěkem německých válečných zločinců do Jižní Ameriky. Kdybych byl katolík, musel bych se za minulost stydět, a to už jen za tu novodobou pedofilii, která je katolickou církví tolerována.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, ostatně i o Indiánech jste se taky zmínil - ti byli povraždění protestanty. V Jižní Americe katolici je nepovraždili.
      Jen jsem chtěl podotknout, že jít studovat historii to musí být velmi deprimující studium - viz to co zde píše komentátor danny a viz také novodobé dějiny, no nic blíže už to nerozvádím, ostatně to asi nebudete číst, protože článek již je zařazen do archivu.

      Smazat
  10. k paní Koldinské - už jste někdy slyšeli, že by se profesura udělila někomu, kdo jde proti proudu ???

    OdpovědětSmazat
  11. ČT od jisté doby nemohu sledovat , asi proto , že jsem žil za socialismu a mohu hodnotit oba světy , tedy lid a kapitál . Samozřejmě , že vítězí lid nad lží a nenávistí.Bílá hora jakoby znovu probíhala a habsburkové nám lezou do života. Nezbývá než věřit , že očistný mumraj nastane co nejdřív - rád se zúčastním !

    OdpovědětSmazat
  12. Krásná debata! Nová republika má úroveň! DÍKY!!

    OdpovědětSmazat
  13. Připojuji se k panu Čechovi s jeho hodnocením. Vždy se mi zdálo, když jsem sledoval zdejší komentáře, že lidí pišici delší komentáře mají lepší argumenty a více vědí. Nelze se asi střučně vyjádřit při snaze přednést nějaký svůj názor a přesvědčit ostatní o své pravdě. Nechtěl bych urazit pana Povolného, po pravdě řečeno jsem ještě všechno nedočetl, ale myslím si, že to co jsem napsal o délce komentářů obecně, platí. Postřehy pana Dannyho jsou briliantní a to co jsem přečetl - souhlas. Také děkuji za krásnou debatu. Krásná debata je jen tehdy kdy se píše nějaké konkretní informace a ne když se ventiluje nějaké své emocionální výlevy. Ty komentátory s emocionálními výlevy člověk pozná právě podle krátkosti jejich sdělení, obvykle s urážkami vůči oponentovi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 11:24- vůbec mne nemůžete urazit, neboť sám preferuji lidi s názory a informacemi, které se nedokonalostí řeči nedají zahustit do pár vět.

      Opakem je mnohomluvnost o ničem ale ta je taky odhalitelná, např. zíváním.

      Já se řadím mezi, mám rád stručnost, věcnost a délka mi nevadí, čtu ji, pokud to splňuje.

      Asi musím častěji uvádět, že jsem dyslek., -grafik bez vyššího vzdělání. Proto si úvodní články přečtu, pod nimi komenty a dle jejich kvality reaguji. Dle svých schopností na chytré(delší) a na na ty hloupé, také dle svých schopností aplikuji zkratkovitost převzatou od K.H.B. a pokud bych je vyjmenoval všechny, mnozí by začali zívat.

      Ještě se omlouvám za nedokonalou češtinu, nejen z výše jmenovaných příčin ale i téměř 60 ti let její nepoužívání v písemném styku a žitím jen v dělnickém prostředí. Přesto si občas kladu otázku, v jakém to prostředí "museli" žít někteří zde.

      Smazat
    2. Pane Povolný díky za Vaši odpověď.

      Smazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.