Reklama

neděle 24. ledna 2021

Čtení na neděli: Geopolitické věštění Vlastimila Vondrušky (1. a 2. část)

Vlastimil Vondruška
24. 1. 2021 blog autora

Nejprodávanější a velmi oblíbený český spisovatel Vlastimil Vondruška (na snímku), vzděláním historik, je na základě historických srovnání a zkušeností plně vybaven k politologické úvaze, co nás v Evropě čeká a co nás s největší pravděpodobností nemine.

Geopolitické věštění I. - Západní Evropa



Pokud laik napíše, že se ekonomika Evropské unie hroutí, nejspíše to bude považováno za nezasvěcenou dezinformaci. Pokud totéž řekne politik, zařadí ho mezi populisty s příklonem k fašismu. Pokud to řekne renomovaný ekonom, začne se zkoumat, na koho má vazby a v žoldu koho své názory hlásá. Pak ho buď také znectí, ale bude-li mít čistý kádrový profil, možná se opatrně připustí, že je to námět k diskuzi.

Teď nechci diskutovat o tom, co je názor a kdo má právo vynášet soudy o myšlenkách jiných, ale chtěl jsem ukázat, že společenské vědy mají svá specifika a nelze na ně brát měřítka věd exaktních. Ty totiž mají k dispozici laboratoře a přístroje, provádějí pokusy a opírají se o fakta, která nejsou daná ideologií člověka (pomíjím zfalšované a uplacené výsledky). Ve společenských vědách stojí vždycky subjektivní názor proti jinému subjektivnímu názoru, a pak jen záleží na tom, kdo má v ruce bič, aby mohl umlčet toho druhého. Pokud jsem jako příklad použil téma z oboru ekonomiky, pak dodávám, že patří do stejného kadlubu jako politologie, filozofie či historie – je to věštění z křišťálové koule na základě více či méně ověřených faktů.

Stojíme na prahu třetí dekády 21. století a mnozí určitě přemýšlejí, co bude dál, protože se dějí věci skutečně zásadní. Tak jsem si řekl, že se také chopím křišťálové koule a pokusím se odhadnout proměny geopolitické mapy světa v nejbližších deseti letech. 

Geopolitika je laicky řečeno to, která země s kterou kamarádí a s kterou ne, kam zaměřuje svůj mocenský a ekonomický zájem a jaké party se vytvářejí, aby společně čelily partám jiným. Je to nesmírně jemné předivo vztahů, které však má pro budoucnost světa dalekosáhlý význam.

 Velikou roli by v tomhle složitém procesu měla hrát zahraniční diplomacie, aby určila tu nejlepší cestu. Jenže rozum a politická ideologie nekráčejí nikdy ruku v ruce. Záminka se totiž k odmítnutí logických kroků najde vždycky, obvykle naivní, hloupá, a proto se proti ní těžko bojuje rozumem. Zvláště pokud do hry vstoupí média jako jezuitský arbitr pravdy.

Jak jsem řekl, věštím z křišťálové koule, a své úsudky opírám o to, co znám. V geopolitickém systému hrají totiž roli často záležitosti marginální a zdánlivě nepodstatné, jenže utváření světa je mnohem složitější, než si mnozí myslí.

Pro geopolitiku má velký význam soužití národů, neboť mezi sousedy existuje často po staletí trvající nenávist znásobená krví prolitou ve válkách a okupacích. Politici se mohou tvářit blahosklonně, ale prostí lidé nezapomínají. Takových neuralgických bodů najdete v Evropě desítky a ve světě stovky. K téhle subjektivní stránce geopolitické dynamiky patří i to, jak se země a národy k sobě chovají aktuálně. I dobří sousedé se mohou rozhádat, a naopak konflikty se mohou postupně uhlazovat. Brusel má neuvěřitelnou schopnost neempatické a neracionální politiky. Totéž ovšem po desetiletí platilo i o USA a bývalém SSSR.

Mezi hlavní objektivní faktory, podle kterých se geopolitické utváření světa řídí, jsou mocenské (především teritoriální) zájmy jednotlivých zemí. I ty mají své tradice – o Alsasko a Lotrinsko se mezi Německem a Francií bojuje v podstatě od smrti Karla Velikého. A co Jeruzalém a vyhnání Židů v časech starověkého Říma? Krym a boje mezi Chazary a Rusy, Tatary a Rusy, Němci a Rusy či Ukrajinci a Rusy... Jak dlouho už usilují o samostatnost Baskové, Skotové, Katalánci, a to nemluvím o Vlámech a Valonech, Lombarďanech či různých etnických skupinách na Balkánu. A upřímně, co naše Morava?

Ruku v ruce s mocenskými zájmy jde samozřejmě snaha vydělat. Politika bývá stejně jen služkou finančníků, obchodníků a průmyslníků. Dnes je v rámci globalizace těžké nahlédnout pod povrch složitých majetkových poměrů nadnárodních korporací, aby člověk pochopil, proč třeba francouzská banka jedná v zájmu Číny nebo proč se korporace německých bank staví za turecké zájmy v Řecku. 

Ale nešť, tohle je pole pro nekonečné spekulace a mediální ideologii. Co však je nepřehlédnutelné, jsou reálné hospodářské kroky. Odkud kam se staví dálnice či velkokapacitní železnice (a také to, jak dlouho to trvá), kudy má vést plynovod, kdo se kde účastní různých ekonomických fór, kde rostou nové továrny, odkud a komu se prodávají suroviny (a za jakých podmínek) a jaké zboží se kam vyváží.

Posledním důležitým faktorem je schopnost vládních struktur jednat a její chování v uplynulých letech. Nestačí planě mluvit, je třeba opravdu vládnout. Sebelepší přátelé spolu těžko mohou zůstat, pokud je jeden z nich totálně neschopný a ten druhý by na něj doplácel. Tak to prostě v dějinách chodí. Hranice mezi přátelstvím a nepřátelstvím bývá tenká.

Tohle všechno jsem vhodil do kotlíku, zamíchal a začínám věštit. Začnu samozřejmě Evropou. Každému rozumně myslícímu člověku je jasné, že Evropská unie v současné podobě jako arogantní, sebestředná a byrokraticky neschopná struktura dlouhodobě přežívat nemůže. Koncepcí, jak by se měla změnit, je mnoho. Od nicnedělání, protože všechno je přece báječné, až ke vzniku evropského superstátu.

Reálné jsou však v podstatě jen dvě cesty. Ta první, která je mi sympatická, je návrat ke kořenům původní evropské myšlenky před Lisabonskou smlouvou. Kdysi šlo o volnou konfederaci suverénních států, které se svobodně radily a na základě vzájemné dohody a výhodnosti spolupracovaly, ale neměly orgán, který by je řídil, poučoval a trestal za neposlušnost. Jenže v politice a historii rozum jen málokdy zvítězí a tahle koncepce je asi nereálná, byť pro ni některé členské země už začaly plédovat. Jenže to nejsou ti klíčoví hráči.

Další možnost, které se zdá reálnější, je rozdělení Evropy na dvě části. Vznikne západní teritorium (v ní budou otcové zakladatelé Evropské unie), které bude více či méně pokračovat v současné politice Bruselu. Západoevropské mocenské kruhy se nevzdají svých zisků a budou mít pocit, že si je zachovají, pokud odstraní „ty z Východu“. Západní Evropa se po celé tisíciletí dívala na své východní sousedy svrchu, a navzdory frázím to platí i dnes. 

Myšlenky o „dvourychlostní Evropě“ nejsou nové a onen dějinný „Abstand“ zřejmý. Co si může dovolit Španělsko, Holandsko nebo Rakousko, to se Polsku nebo Maďarsku nepromíjí. Rozdělení (byť pod fiktivní hlavičkou stále „jednotné“ Evropské unie) budou iniciovat západní země, které nesnesou, že by ty východní mohly mít svůj názor, a tak silný hlas, aby ho prosadily.

Při rozdělení evropských zemí na „pokrokové“ a „zpozdilé“ (důvod se najde vždycky!) půjde v první řadě o udržení Eura. S ním je totiž spojen plán prosperity Německa jako hegemona Evropské unie. Německo musí nějak reagovat na finanční problémy evropských zemí, neboť je samo začíná mít také. Protože ale nezabrání krachu veřejných financí Itálie, možná ani Španělska, Francie a Belgie, dojde k finanční a bankovní krizi, která nakonec stejně Euro zlikviduje. Jedině národní měny dokážou účinně stabilizovat domácí inflaci.

Komplikací bude navíc nevyhlášená „občanská“ válka ve Francii, možná i v Dánsku, Švédsku a na jihu Itálie. Tyhle střety budou mít podobu stále se zhoršující bezpečnostní situace a rostoucího násilí (trend, který se neustále zrychluje). Společnost se bude radikalizovat a poroste nebezpečí skutečného extrémismu (ne toho „kabaretního“, kterého se tak bojí naše kavárna). Je třeba počítat s radikalizací s těžko odhadnutelnými důsledky.

Základním problémem je fakt, že v dlouhodobém horizontu nepůjde udržet politiku asimilace migrantů. Část z nich jsou jistě lidé slušní, s kterými se snad dá spolupracovat, ale jistá část není ochotná se podrobit našim zákonům a přijmout úděl pracovníků za nízké mzdy (s ohledem na jejich minimální vzdělání a neznalost jazyka dané země nemohou dostávat to, co kvalifikované domácí obyvatelstvo). Se zhoršujícími se výsledky domácích ekonomik začnou sociální škrty a ty situaci ještě vyhrotí.

A to nemluvím o problémech střetu islámu s evropskými demokratickými hodnotami. Boj, který začal prezident Macron, přišel alespoň pro Francii pozdě a dá se tam předpokládat posilování islámu a vytváření více či méně autonomních muslimských enkláv, které v horizontu několika let začnou mít své politické ambice. Tento trend zasáhne i Německo, Rakousko, Belgii, Holandsko a Švédsko.

Dojde k postupnému poklesu ekonomiky, na což doplatí především střední vrstvy, které se už teď stávají ohroženým a vymírajícím druhem. Základní sociální boj se povede mezi bohatými nadnárodními korporacemi a radikální levicí. Bude narůstat problém s nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků a dělníků, protože dorůstající generace je prodchnutá modernistickými ideologiemi, ovšem na úkor reálného vzdělání. Příliv pracovních sil z východu bude slábnout a pracovní trh některých západních zemí se dostane do skutečné krize.

Neumím odhadnout důsledek současné pandemie, zvláště proto, že se stále jasněji ukazuje, že s tím, jak je prezentována, není asi všechno v pořádku. V každém případě bude přesun našich identit, komunikace a někdy i zaměstnání z reálného světa do elektronické virtuality nebezpečný. Jak zničující to může být, ukázaly dnes sociální sítě, které si osobují právo „myslet“ za nás. Nicméně tento trend bude zřejmě pokračovat, protože je příliš brzy na to, aby se podle principu akce a reakce začali lidé bránit.

Suma sumárum, západní Evropa bude pomalu ustupovat ze své bývalé slávy, i když si jistý vliv stále udrží. Bude to však vliv postavený spíše na imaginární prestiži než na reálné síle. Nostalgické vzpomínky budou na mezinárodní scéně udržovat ponětí o významu Francie, Španělska, Itálie a dalších západoevropských zemí stejně, jako si ve středověku po staletí udržovala prestiž Byzanc, když už stáli Turci před hradbami Konstantinopole. 

Nejlépe ze západoevropských zemí na tom bude tradičně Německo, pokud se dokáže vyrovnat s ekologickými a dalšími pomatenostmi, které likvidují jeho průmyslovou sílu, a neonacismem. Mít Německo za souseda nebude v budoucích letech žádný med.

(vyšlo 17. 1. 2021)


(Na snímku Vlastimil Vondruška, autor  Přemyslovské epopeje, Husitské epopeje a mnoha středověkých detektivních příběhů - autor geopolitického věštění)



Geopolitické věštění II. - Východní Evropa


Tato část je pro věštění mnohem komplikovanější, protože cesta k úpadku západní Evropy, jak jsme ji znali dříve, je celkem zřetelná. Ale na opačné polovině evropského kontinentu to tak zřejmé není.

Tady mi dovolte dvě poznámky. Jistě se najdou čtenáři, kteří při mých slovech o úpadku západní Evropy zblednou nechutí, protože jaký úpadek? Máme Evropskou unii a jasné hodnoty rovnosti, v srdci lásku ke všem potřebným, navíc se snažíme, seč to jde, o záchranu klimatu naší planety. Nikdy se nad Evropou neklenulo tak zářivé nebe, jako právě teď. Zažíváme rozkvět, ne úpadek.

Jenže právě v tom je ten problém. Nejsme všichni z jednoho kadlubu, lidstvo je nesmírně variabilní společenství bytostí, které se od mravenců odlišují svou individualitou. Co je pro jednoho krásné, může být po jiného odporné. Co je pro někoho symbolem vzestupu, je pro jiné znamením úpadku, záleží jen na tom, jak se na svět kolem sebe díváme. Někteří z nás zasněně, naivně a optimisticky, jiní skepticky a racionálně. Neříkám, kdo do jaké kategorie patří, protože mi to nepřísluší. 

Nikdo není Bůh, aby rozhodoval, čí postoj je správný. Nemyslím správný podle komentářů České televize, ale z pohledu dějin. Protože teprve budoucnost nám vystaví účet za naše skutky. A je legitimní, že se každý z nás snaží jednat tak, aby jeho jednání přineslo potomkům to nejlepší. Někdo proto demonstruje za práva LGBT, jiný proti rozšiřování práv LGBT. Je to na našem rozumu a svědomí. A můj rozum a svědomí mi říká, že to, co jsem napsal o západní Evropě, je má pravda.

Druhá poznámka se týká pojmu „východní Evropa“. Úmyslně se vyhýbám hybridnímu označení střední Evropa. To, co je uprostřed, není ani ryba, ani rak. Pro naše západoevropské sousedy nejsme střední Evropa, ale „Východ“ se všemi pejorativními konotacemi tohoto politicko-historického termínu. Z teritoriálního hlediska existují dva typy kultury, slovesnosti a myšlení. Hranice mezi východním a západním typem vede po Visle, při východní hranici Moravy a po rakousko-uherské hranici na jih. Na východ od této hranice je vše rustikálnější a jaksi zaostalejší. Ve středověku odmítali římští císaři zvát uherské Arpádovce na říšské sněmy, protože „nepatřili k Západu“. Uhry neměly ani později přáno. Obsadili je Turci. Totéž platilo o Velkopolsku, když se tu usadili litevští Jagellonci. Ani to nebyli panovníci západoevropského střihu. Prostě Východ!

Pokud se podíváte na tuhle hranici, jediný, kdo z ní vyčnívá směrem k západu, jsme my. Řekli byste, fajn, my k Východu nepatřili. Ale omyl. Naše smůla byla, že v Čechách žili Češi, a to jsou Slované. Slované nikdy nemohli patřit ke Germánům. Pokud někdo tvrdí, že to není pravda, ať se podívá do učebnic dějepisu (tedy těch „poctivých“). 

Ale proč jen hledat v minulosti? Přečtěte si německé komentáře k současné situaci u nás. Je to pořád stejné, Slované jsou neschopní a mohou za všechno. Takže sečteno a podtrženo, i my patříme k Východu, a budeme k němu patřit, i když budeme servilně dolézat do Bruselu a hrbit hřbety. Nic nám nepomůže, že máme mezi sebou odnárodněné elity, které budou udávat ty Čechy, kteří tohle dělat nechtějí. Nikdy je tam doopravdy neocení (uznání se zrádci v dějinách téměř nikdy nedočkali), protože to pro západoevropské elity budou pořád Češi a Slované z východu.

Takže tolik mé dvě poznámky. A teď k tomu, co vidím v křišťálové kouli.

Východ Evropy se pokusí resuscitovat ideu národních států, ale bez většího úspěchu, protože mladá generace byla vychována v duchu globalizace. Nesoulad generací se stane osou vnitřní politiky většiny zemí téhle části Evropy a neumím prognózovat výsledek. Doufám však, že mládí prohlédne, protože je známo, že mnoho mladých revolucionářů a anarchistů v dospělosti zmoudřelo. 

Pokud opravdu dojde k rozdělení Evropské unie (a podotýkám, že spíše z iniciativy Západu než z naší), oslabí to navíc onen nekritický proevropský a globální idealismus. Určitě k tomu přispějí i současné události v USA, které úspěšně vykročily k socialismu a k totalitě. Snad i to bude naše mladé alespoň trochu varovat, tedy ty, co mají v hlavách ještě mozek a nikoli jen poučky o vládě rovnosti na celém klimaticky ideálním světě.

Ale nechme ideologie. Pokud má východní Evropa najít svou novou tvář, bude se muset alespoň částečně odpoutat od západní ekonomiky, která se mimochodem vůči nám chová jako moderní kolonizátor. Východoevropské firmy sice generují zisk, ale ten odchází do kapes majitelům západoevropským, ale také čínským. K tomu úspěšně přispívá naprosto impotentní politika evropských dotací a grantů.

Za svobodu je třeba vždycky platit. Odpoutání se od západoevropské ekonomiky by rozhodně nebylo snadné, zvláště pokud bude stále vládnout ideologie dravčího kapitalismu, kombinovaného s typicky českým fňukáním, když se nedaří - „Státe, postarej se o nás“! Dojde k hospodářskému poklesu, ať už se přivineme Bruselu na hruď či se k němu otočíme zády. 

V tom druhém případě bohužel bude recese větší, ale s perspektivou, že brzké zlepšení přinese konečně ovoce znovu nám. Ekonomické problémy přinesou snižování životní úrovně lidí (ideál dostihnout Německo byla chiméra), ne všech najednou, ale jen určitých vrstev a jako poslední dopadne na státní aparát. Ale i na ten dojde! Bude růst sociální pnutí, zvláště pokud si nepřiznáme, že si nemůžeme žít nad poměry a zisk se musí dělit jinak. V první řadě ho musí dostávat ti, kteří ho generují, tedy zaměstnanci továren, zemědělci a řemeslníci, a obslužné profese, jako jsou lékaři, učitelé, policie a hasiči, a teprve pak úředníci, soudci a politici!

Jinými slovy, o mzdě nerozhoduje to, kolik bych pro spokojený život chtěl, ale kolik se reálně vydělá, a to jak na úrovni podniků, tak i státu. Nelze žít pořád na dluh! A právě dluhy budou velkým politickým i ekonomickým tématem nastávající dekády. Nicméně ve srovnání s krachujícími jihoevropskými ekonomikami na tom budeme relativně dobře.

Problémem východní Evropy se politicky stane skutečnost, že malý hráč nemůže hrát sám. Vliv si tu stále bude držet Německo, Holandsko a Rakousko (stejně jako si ho drží prostřednictvím Evropské unie dnes), ale ten vliv bude slábnout a podle okolností tu bude sílit ekonomický vliv Ruska a Číny, pokud o to vůbec budou mít zájem. Je totiž fakt, že neustálé odhánění potenciálně užitečného obchodního partnera je cesta do pekel. Ideologické řeči o tom, že nezaprodáme svobodu za měšec stříbrňáků, se hodí do hloupých satir a kázání fanatiků, ale rozhodně ne do moderního světa řízeného rozumem. Ale to je snad zbytečné opakovat a vědí to všichni, kromě pár politiků a ukřičených aktivistů.

Pravda však je, že protiruský étos má u nás své opodstatnění, protože v mnoha starších lidech stále zůstala frustrace z okupace v roce 1968. Stejně jako v lidech o generaci starších zůstala stejná frustrace z německé okupace v roce 1938. Jenže jak vidno, na tu se už skoro zapomnělo, takže si myslím, že s léty bude ubývat i frustrace z roku 1968. Neprožitá historická událost nemá nikdy takovou ideologickou sílu, jako u těch, kteří „byli u toho“. S tím neudělá nic ani Česká televize. 

To platí o té socialistické, když dříve donekonečna připomínala rok 1948 a připomínala hrůzy kapitalismu, a nikoho to už nezajímalo, stejně jako té současné, pokud bude v nastávající dekádě předvádět stejné ideologické školení o hrůzách socialismu. Kromě jiného proto, že se nejspíše naplňuje předpověď německého filozofa a stoupence marxismu Ericha Pinkase Fromma (1900–1980), který předvídal budoucnost Evropy v humánním socialismu (přitom ale odmítal sovětský komunismus). Jen na okraj – Rusko už není státem sovětů a není tam komunismus.

Ale zpátky k třetí dekádě 21. století. Maďarsko se prakticky už od Bruselu odpoutalo a je jen otázkou času, kdy dojde k huexitu (Hungarian exit) a příklonu k Rusku. Polsko je na podobné cestě, ale tam sblížení s Ruskem nepřipadá s ohledem na historické antagonismy v úvahu. Navíc je Polsko rozpolcené. Západní část země inklinuje k bruselské politice a východní zemědělská polovina stojí na pozicích tradičního katolicismu. Tohle pnutí může vést k odstředivým tendencím, i když v nejbližších letech k rozpadu Polska nedojde. Ale to napětí bude růst.

Slovensko se bude nejspíše dál utápět ve svých žabomyších válkách, protože tradice vlastního státu je tu ze všech zemí východní Evropy (pokud nepočítáme rozpadlou Jugoslávii) nejkratší. Prostě vše se musí usadit a zažít, i vlastní národní suverenita. Nicméně s ohledem na to, jak Slováky a jejich národní hrdost znám, myslím, že se bude domácí situace uklidňovat, a to je přivede do stejného tábora jako Polsko a Maďarsko. A věřím, že i nás.

Česká pozice je ovšem složitější, protože příliš „vyčníváme“ směrem k Německu a naše strategická poloha je pro Západ mnohem důležitější než třeba takového Maďarska. Proto speciálně u nás nebudou chtít německé politické a finanční elity ztratit vliv a musíme počítat, že se to promítne do nekonečných politických a ideologických hádek podporovaných ze zahraničí.

Protože však časem dojde v Evropě k částečné restituci tradičního katolicismu (jen co se církev vypořádá s aktuálním aktivismem Svatého otce) a rovněž protestantismu, měla by se důležitým jazýčkem na vahách naší domácí politické scény stát právě vrstva věřících jako skupiny tíhnoucí k vlastenectví a tradici. Takže sice s určitým zpožděním, ale do konce třetí dekády 21. století se i Česko připojí aktivněji k politice národní emancipace zemí na východ od Německa.

Spolu s eskalací hádek o naše směřování poroste vliv ostře vyhraněných politických stran. Sociální programy už „táhnout“ nebudou, a to povede k dalšímu poklesu prestiže sociální demokracie a možná i komunistů, pokud se neobrodí a nestrhnou na svou stranu mladé levicové, anarchistické a protiglobalistické stoupence. Ani tradiční „pravice“, která opatrně přešlapuje uprostřed a podle potřeby hlásá nesystematická hesla, nestrhne vládu do svých rukou. Budoucnost bude patřit ostře vyhraněným politickým směrům, které budou svými programy stejně sociální, ale lišit se budou vztahem k suverenitě českého státu. Na jedné straně budou stoupenci czexitu, na druhé modernistické proevropské síly. Politický boj o vládu se povede mezi nimi.

(Vyšlo 23.1.2021)

(příště: Geopolitické věštění III. - Balkán a Turecko)

28 komentářů :

  1. Poučení z posledního odstavce je, že se člověk musí o sebe postarat, zajistit se a být co nejvíc nezávislý na stavu státu. Když vyhraje czexit, ekonomika poklesne a nebude na důchody v dnešní výši. Když vyhrajou progresivisti, můžeme se připravovat na zvýšení cen energií a speciální represe vůči lidem, kupujícím naftu, benzin a podobně. Čili moje cesta je investice do energeticky úsporného domu, současně odkládání několika tisíc měsíčně na důchod, uvažuji i o fotovoltaice s akumulátory, protože můj třílitrový diesel je asi poslední pořádně auto, co mám. Exit neexit. Nelíbí se mi to, ale co můžu dělat. Za chvíli mne s tím autem nepustí sousedi přes hranice, aniž bych zaplatil tučnou daň. S tím žádné exity bohužel nepomůžou. Jestli chce Škodovka vyrábět, musí vyrábět auta prodejná ve světě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. nevím na co máš třílitrový diesel pro 5 lidí, když v něm jezdíš většinou sám. Stavíš si veliký dům vybavený ostrovní elektrárnou a jinými drahými technologiemi. netuším jak jsi movitý, ale tohle za pár let na hypotéku neutáhneš. K tomu ženu v domácnosti a dvě děti, no potěš pánbu. Ne že bych ti to nepřál ( bydlím jako důchodce v rekonstruovaném paneláku a nemůžu si to "komunitní" bydlení vynachválit) ale po čase poznáš že vlastní dům je obrovská zátěž na kapsu. Děti odejdou, ale dům zůstane. Ke stáří začneš přemýšlet jak se baráku zbavit. Ale přeju hodně radostí a štěstí, pokud budou...

      Smazat
    2. Nákup nemovitosti je jediné rozumné "důchodové spoření". Za třicet let půjde Martin do důchodu, prodá dům, koupí 3+1 a ještě mu pár miliónů zůstane. Za tu stovku co dnes dá bance na důchodové spoření, si v budoucnu díky inflaci nedá ani kafe. Hodnota mého domu stoupla za posledních 30 let na 410% původní ceny.

      Smazat
    3. 8.54
      Jestli to protektorce vyjde, bude mnohem, mnohem hůř než si teď umíme představit.
      I když to už tu asi nebudu. (Ačkoli... těžko říct. Babička umřela v 97 a to jen proto, jak mi řekla, že se na ten bordel už nemůže koukat. Jinak si to naplánovala bolševikům na vztek do 110. Jenže pak bolševici vyhnili a právě to, co následovalo, babičku tak znechutilo, že se rozhodla spustit oponu.)

      Ale zpět. Naklikněte si tohle:

      https://megazpravy.cz/merkelova-se-prorekla-ze-ve-vizi-globalniho-sveta-bude-uz-za-20-let-mozne-ridit-auto-jen-na-zvlastni-povoleni-pro-elitni-skupiny/

      Smazat
  2. zdravím.s velkým zájmem jsem si přečetl epopej husitskou i přemyslovskou a všechny knihy autora se mi velmi líbí.prognoza pana Vondrušky je mi velmi blízká.budu se těšit na pokračování.děkuji!

    OdpovědětSmazat
  3. A kdy bylo dobré mít skopčáky za sousedy. Jinak si myslím že ČR je střední Evropa jen ty co nás nenávidí nám říkají východ. Nešlo by udělat neutralitu jako ve Švýcarsku? Odhad budoucnosti není vůbec dobrý.

    OdpovědětSmazat
  4. Foldyna tvrdě Škodovce: Sponzorujete sport, nebo politické režimy? Petříček by se měl starat o Česko. Navalnyj asi tuší, komu by jeho smrt posloužila

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Foldyna-tvrde-Skodovce-Sponzorujete-sport-nebo-politicke-rezimy-Petricek-by-se-mel-starat-o-Cesko-Navalnyj-asi-tusi-komu-by-jeho-smrt-poslouzila-651439

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Cáblíku, Lukašenkovi spadl kámen ze srdce, že nemusí v dnešní složité době uspořádat MS v ledním hokeji. Okamžitě jsme byli požádáni o uspořádání MS což jsme ihned odmítli. A správně! Není to tak dávno co se velmi úspěšné MS v hokeji za podpory Autoškody pořádalo v Bělorusku. Nebral bych to od Autoškody jako nepřátelský akt proti Bělorusku a Lukašenkovi ale jako pomoc.

      Smazat
    2. kutnohorsky To je názor našeho poslance Foldyny podle mě žádné MS ani nebude je to jen zbytečné gesto. Ale politika nepatří do sportovních akcí ale stejně se to děje.

      Smazat
    3. Cáblíku, to sem nepatří. Trochu odbočím. Demokratické státy se rozhodly, že v roce 1936 se uskuteční OH v Německu. Tyto hry byly mezníkem v pořádání OH,zejména co se organizace týkalo a desítky let v tom nebyly překonány.I po stránce sportovní mnoho let nepřekonatelné. A to nad nimi vlála vlajka s hákovým křížem...

      Smazat
    4. kutnohorsky No jo to už byla perzekuce židů ale hitlera měli na vyšší cíl měl zničit první socialistický stát.

      Smazat
    5. Mám obavy, že díky tlaku hoteliérů, a cestovek se přihlásíme za hostitele OH. Určitě se připojí sjezdovkáři i bazénovci a pár poslanců.

      Smazat
    6. Moje podezření sílí, právě v rozhlase, probírali mejdan papalášů v Teplickém hotelu. Jen bokem prošla informace, že majitelem je jeden exposlanec. Jsem pro prokazování majetku, což je na západ od nás běžné. Tak by mne zajímalo, kde pan poslanec nabyl 40 milionu na koupi hotelu. Jsem asi šťoura.

      Smazat
  5. Pan Vondruška nevěští z křišťálové koule, ale logickým rozumem se snaží ze současného stavu geopolitiky a nálad v národních společnostech odvodit kontinuální budoucnost ..
    Svět se ale stal v současnosti složitější nástupem iracionality (nerozumu) a bláznovství u západních degenerovaných elit geopolitiky i u již dlouhou dobu debilizované západní lidské společnosti ..
    Pro věštění vývoje Světa, který bude pravděpodobně iracionálně nelogicky zlomově chaotický (viz třeba už objevení se covidu) nestačí rozum a logika ..

    Pro věštění je lepší podívat se na Nebe, hlavně jak vypadalo 21.12. 2020 v 13.24 GT - v 14.24 SEČ našeho času, a jak se to promítá na místa na Zemi - Brusel, Washington, Moskva, Peking, i Prahu, a následnou časovou dynamiku ..
    Jak nahoře tak dole ..

    OdpovědětSmazat
  6. Jak se ale budeme emancipovat, když prumyslové podniky a banky jsou v cizích rukou. A zákony nám tvorí politici EU protinárodní politické garnitury.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jednoduše. Existuje kouzelné slovíčko - zaklínadlo - ZNÁRODNĚNÍ. Stačí, aby vítěz voleb toto slůvko oprášil a použil...

      Smazat
    2. Jednoduše. Existuje kouzelné slovíčko - zaklínadlo - ZNÁRODNĚNÍ. Stačí, aby vítěz voleb toto slůvko oprášil a použil...

      Smazat
  7. Při čtení mě tak nějak napadaly dvě věci:

    1. A co jestli ta finanční a bankovní krize naopak Euro nezlikviduje? Co když naopak bude využita (nebo o to přinejmenším bude učiněn pokus) k podrobení Východu resp. toho Východu, té části, která si to jednak nechá líbit a samozřejmě o jejíž začlenění "v eurorežimu" bude Západ vůbec stát ? ("Západ" je v tomto případě Německo jako dominující ekonomika, ovšem závislá na EU i euru, a Německo-Francie jako hlavní stávající domicil bankovního sektoru a odpovídajícího finančního kapitálu.) Však on i nějaký ten transfer by Němci za tuto cenu, a větší politickou poslušnost ovládaných, možná vydýchali. A na druhé straně nebudou jenom nějací zoufalí Čurdové, nene, tam budou "ti, co řídí své státy jako firmy". A firmy mají cash flow a investice a občas musejí restrukturalozovat atd., i když je to velice ale velice bolestné ... ale hlavní je, aby to ustály vůči svým akcionářům.

    Nebo ještě takhle: a co když ono rozdělení EU spíše z iniciativy Západu než z naší půjde (nejdřív) prostě po linii eurozóny ... jednak patřičně upravené, a jednak samozřejmě s daleko citelnějšími rozdíly než dnes? Německo se nažere a EU zůstane prozatím celá. Méé-hop.

    2. Je tu přeci právě i v té geopolitice ještě vnější faktor: Státy, Čína, Rusko, sunnitští islamisti. Nikdo z nich asi nebude sedět úplně se založenýma rukama, pokud se v EU bude něco dít.

    To sice nemůže samo vytvořit podmínky, ale může to být spouštěč, který se předem nedá odhadnout. Například Rusko bylo už na jaře 1917 "těhotné druhou revolucí", jak nám kdysi zálibně vykládala jedna profesorka, ale Německo by si docela fandilo, kdyby tvrdilo, že na tom má lví podíl. Co mohlo udělat, bylo pustit Iljiče, a taky to udělalo. Druhá věc je, že on by se tam stejně nakonec nějak dostal, a co má dělat, už dobře věděl, a zase další věc, že Vilémovi to celé bylo nakonec platné jako praseti mosazná lžička.

    OdpovědětSmazat
  8. Mám jiný scénář, bohužel horší. Ekonomické rozdělení eurozóny si tipuju také, chudý jih to nezvládne. Jenže nové dluhy 700mld euro jdou ze třetiny Itálii, splácet se ale začne až v r.2026, což už dávno bude krize plynoucí z pádu dolaru jako světové měny, po covid a společenské krizi v USA.
    https://www.zerohedge.com/covid-19/putting-cost-covid-19-perspective

    Krize 30.let minulého století(někdo by mohl říct, že ta současná byla opět jako ta minulá záměrně podpořená, dnes covid uzávěrami opět pod dohledem bankéřských nadací) se bude opakovat a opět na ní vydělají nejbohatší nadnárodní struktury, které budou nyní chtít uchopit moc bezhotovostní měnou, vnucenou všem.

    A jak k tomu ostatní donutit? Dalšími dluhy, vzniklými z války, tedy války jsou na obzoru, Turka o Kypr, Trojmoří pod vlivem USA proti Rusku, Indie+Japonsko+Austrálie+USA proti Číně v Jihočínském moři. To úplně přestaví priority, viz druhá světová válka.

    Pátá kolona massmigrantů v Evropě navíc může zhoršovat podmínky v týlu. Bez Ruska (také můj tip), to nepůjde vybalancovat v Evropě z hlediska surovin. Jenže právě tohle Britové a nadnárodní korporátní pracháči v USA dobře vědí, proto se bude zostřovat protiruská rétorika i snaha zničit ropovod NS2. Koneckonců, ECB přece vznikla z monetárního institutu BIS a vede ji "francouzská Američanka Lagardeová, a banka BIS vznikla jako úsilí Britů a Amíků, bankéřů, anektovat v r.1924 Výmarskou republiku ohromnými investicemi - pro zisk, Německo bylo v hyperinflaci, také pro válku s Ruskem, podobnost je čistě náhodná).

    Bude snaha poštvat Německo, Ukrajinu, Polsko, Slovensko, Rumunsko a Balkán (Trojmoří) proti Rusku, viz US základny v těchto zemích.

    A to lze zařídit pouze vznikem veliké krize, která podle všeho bude právě zapříčiněna COVID uzávěrami, které jedou podle bankéřských not. A najednou to vše začíná dostávat smysl.

    Viz nedávná analýza hrozících válek od Lukáše Visingra, což je velmi dobrý vojenský analytik.
    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Valka-primo-na-uzemi-EU-a-mozna-jeste-letos-Dlouhy-mir-konci-rika-natvrdo-analytik-Visingr-649203

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, a já si prostě myslím, že to dluhové ovládání jde možná v zásadě dělat i bez eura i s eurem. Nebo případně tak i tak, podle toho, kdo má být ovládán. Nebo euro jako měna někde a jako zúčtovací jednotka ve zbytku EU - analogie konvertibilního ruble, který přitom v podstatě zas tak moc nebyl ani rubl, ani konvertibilní. Zbytek by byl mocenská politika a propaganda okolo toho. Nějaká "práva čerpání", "povolenky na dotace" (to je asi blbý vtip) nebo tranše z eurotiskárny peněz nebo dluhopisů ?? Oni něco vymyslí.

      Německo potřebuje realizovat nějak svou nadhodnotu, nezlikvidovat si přitom vnitroněmeckou poptávku a udržet - nějak, ale udržet - JV Evropu v pozici méně produktivní periférie, která má taky svou roli při procezení té německé nadhodnoty do vnějšího světa. (Například už jen podílem na vyvažování stavu a kursu eura, které je pro JV moc vysoko a pro Německo moc nízko. Německý export za marky by byl daleko dražší).
      Jen reprodukuju axiomy až samozřejmosti, které lze slyšet z více stran. Ani ty nejpronikavější "duchy" (dejme tomu Varufakise, ať si o něm myslíte co chcete) ale většinou neslyšíte úplně domýšlet to konkrétno - je to zřejmě opravdu spíš věštění než co jiného.

      Smazat
  9. Nenechá mně klidným zásah policie proti demonstrantum v Rusku.
    Tak profesionální zásah se je tak nevidí, ve Francii ti chudáci rabovali z hladu obchody,zapalovali auta,aby se ohřáli a ti policajti si dovolí střílet do nich gumovými projektyly.
    Ruští policisté demonstranty velice slušně přemlouvali, aby nasedli do antonu a odjeli na policejní stanici,kde je čeká bublající čaj v legendárním samovaru, i nějaký stakan vodky se najde. Více jak 4 0000 z nich se nechalo přemluvit. Po kamaradskem setkání, kdy museli podepsat jak bylo s nimi slušně zacházeno, se všichni rozešli do svých domovů, za velkých ovací pana Putina.
    Všem bylo rozděleno těch ubohých 4 miliardy dolarů, které dodalo USA a Soroš.
    Svobodu a demokracií si v Rusku rozložit a zničit nenecháme.

    OdpovědětSmazat
  10. Pan Vondruška mě tímto článkem velice mile překvapil a považuji ho za dalšího výborného kandidáta na funkci prezidenta. Všechny komentáře až sem jsou výborné.

    OdpovědětSmazat
  11. ..Kde ty lonsky snehy jsou..
    Autor zije v jinym svete, kde napr., "kde neni misto pro kazani fanatiku a hloupych satir,ale rozhodne ne do moderniho sveta rizeneho rozumem"..
    Kazdej den si toho nejde povsimnout.
    A doufa v mlade generace. A kdo/z vrchnosti/, ne.
    Jako motyl si lehce poletuje na pasece imaginarnich kvetin a jejich sladkych pristich vuni,co jsou hned za rohem a ktere dodaji i potrebny optimismus vyse zminenych modernich svetu rizenych..atd.
    Akorat ty "moderni svety" zatim neni lehke objevit..
    Titulky nad clanky jiste dostatecne informuji,ze /prozatim/,veci jdou casto jinam a jinak..
    Take, ze napr.existence, smer, funkce, rizeni a budoucnost EU, neni uplne v souladu s obecnym povedomim a skutky jiste ukazuji ,na nynejsi provizorni /loutkove-divadelni/reseni.
    Ze nema ty umysly a zamery, ktere ji jednotne dodavaji snad vsichni a ktere EU predstira; treba se jako celek udrzet, jak vsichni opet dokola predpokladaji..
    Ze ma Pouze v case,nejaky funkce a nejaky plany vyplnit..

    OdpovědětSmazat
  12. Možná že je dobře,že do budoucnosti běžný člověk nevidí.
    Vítám články pana Vondrušky - jde o nezávislý pohled nikomu nestranící. Ovšem trochu mi chybí hodnocení výchozích sil a prostředků nejmocnějších států světa. Tam je těžiště zájmů a praktické moci. Jde o finanční kapitál, zbrojaře, armády,
    média a tajné služby. Ty nakonec rozhodují po vyhodnocení
    informací kterých mají k informaci miliardy o tom kam svět
    bude postupovat. Takže - za předpokladu,že ještě budou
    platit často cinknuté výsledky voleb a svoboda médií , může být vývoj světa dle prognózy pana Vondrušky jednou z variant. Musíme však počítat s těmi horšími možnostmi včetně vydírání slabších států těmi silnějšími co vlastní 90% bohatství světa média a internetové kolosy.

    OdpovědětSmazat
  13. Z textu není zřejmý význam pojmu "radikální levice". A mám pocit, že "dorůstající generace" není "prodchnutá modernistickými ideologiemi", nýbrž jsou to spíše ideologie postmoderní.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.