Reklama

pondělí 22. února 2021

Co se děje v Rakousku aneb Kdo se bojí kancléře Kurze?

 

Ivan David
22. 2. 2021

Již několikátý týden či spíše měsíc sleduji snahy o „sestřelení“ jednotlivých ministrů rakouské vlády, v níž vládnou v koalici lidovci (ÖVP) a Zelení (Grüne). Rakouští lidovci drtivě vyhráli poslední volby na podzim roku 2019 se ziskem 37 % hlasů. Po delších jednáních nakonec uzavřeli dohodu o vládě se Zelenými, kteří získali téměř 14 %. Opozici tvoří jednak rakouští Svobodní (FPÖ), ve volbách získali 16 %, což byl prudký propad po „skandálu Ibiza“, dále liberální NEOS, kteří získali kolem 8 % a konečně kdysi dlouho vládní socialisté (SPÖ) se ziskem 21 %.

Stručné shrnutí posledního vývoje situace v Rakousku pro ty, kdo scénu podrobně nesledují: Volby v roce 2019 byly předčasné volby. Rozpadla se koalice lidovců a Svobodných poté, kdy se předseda Svobodných stal „sprostým podezřelým“ v kauze, kde se jednalo o údajnou blíže nespecifikovanou ilegální spolupráci s jakýmsi ruským oligarchou. Podle videa nahraného v jedné vile na ostrově Ibiza, proto „Ibiza skandál“. Jak se později ukázalo, celá věc byla poněkud jinak, video bylo „účelově sestříháno“, ale vláda padla a to byl cíl. Opozice se ale radovala jen krátce. Lidovci v čele se Sebastianem Kurzem odešli z předčasných voleb posíleni, což se dalo čekat, protože už předtím konečně „zatli tipec“ obchodu s lidmi, zvaném „politika vítání migrantů“, německy „Willkommenskultur“ Angely Merkelové, kterou předchozí vlády pod vedením socialistů poslušně podporovaly. Lidovci pod vedením Sebastiana Kurze volby vyhráli, a tím si „zadělali“ na spoustu problémů. Odvážili se totiž už předtím, ve vládě se Svobodnými, zpochybnit oficiální migrační politiku EU a Německa. Koalice se Zelenými se může tedy zdát zdánlivě nelogická, ale ti v koaliční smlouvě dali lidovcům ohledně politiky migrace a potírání politického islámu docela velký prostor výměnou za „ekologické cíle“.

Jako každá „nesystémová“ vláda, čelí i ta Kurzova neustálému ostřelování především ze strany médií. Člověk by při sledování rakouských zpráv řekl, že to je ze strany lidovců vláda zločinců, korupčníků a asociálů. Ve skutečnosti si lidovci při „propadu“, který média radostně probírají, drží zhruba 34% preferencí. Nepochybně i díky tomu, že Sebastian Kurz se svou vládou zatím „protáhli“ Rakousko koronakrizí s čísly, o kterých si my můžeme nechat jen zdát. Nejen v počtu mrtvých a denních nárůstů novoinfekcí, kde jsou zhruba na 10% našich „hodnot“, ale i lepší podporou těch, kdo jsou ohroženi na existenci dlouhodobými lockdowny. O celkové organizaci nemluvě, včetně očkování a testování. 

To všechno v očích médií, liberální a zdánlivě levicové opozice, není nic platné, protože je tu jeden zásadní prohřešek – Kurzova vláda nechce přijímat další migranty. Po roce 2015 Rakousko přijalo více než 100 000 uprchlíků, což spolu s početnou tureckou, kurdskou, bosenskou a albánskou komunitou znamená, že každý 4. Rakušan je původem z ciziny. Kurz tvrdí, že dál by to už bylo neúnosné a že je třeba poskytovat podporu na místech, odkud migranti přicházejí. 

Tím ovšem „háže vidle“ do kvetoucího obchodu s lidmi, za nímž oficiálně stojí další Rakušan, Gerald Knaus, autor dohody EU a Turecka ohledně migrace, předseda „neziskovky“ zvané Evropský pakt stability (ESI) a poradce Angely Merkelové. ESI má značné zdroje peněz nejen od Sorosova Open Society Fund, ale i od švédských úřadů a dalších nadací. Mezi podporovateli a dárci figurují i nadace Roberta Bosche, Rockefellerova nadace, Evropská komise a německé spolkové ministerstvo zahraničí (Auswärtiges Amt). Problém koupit si hlas v médiích i média samá tedy Gerald Knaus nemá a také se objevuje s únavnou pravidelností kdykoli, kdy Turecko zachrastí hrozbou, že „vypustí uprchlíky“. Nebo když se pálí tábory na řeckém ostrově Lesbos, případně před Vánoci, kdy je třeba „zachránit sirotky“. Neustále chválí Turecko za péči o uprchlíky a haní Řecko, že tak nečiní. Také „nechápe postoj rakouské vlády“. Kurz a jeho ministr vnitra Karl Nehammer (ÖVP – na obr. 2) odolávají s tím, že poukazují na bohatou pomoc Rakouska v krizových oblastech. Rakouská vláda podpořila loni na jaře Řecko právě proti migrantům, „vypuštěným“ z Turecka, a to finančně i policejními posilami. Stejně tak ale poslali pomoc i na ostrov Lesbos.

Právě Karl Nehammer je oblíbeným fackovacím panákem opozice a jí nakloněných médií, což jsou téměř všechna. Kritizují ho kvůli podzimnímu islamistickému atentátu ve Vídni, kdy mu ti, kteří by nejraději pouštěli do země uprchlíky bez omezení, vyčítají “nedostatečnou ochranu před terorismem“. Na druhé straně neúnavně kritizují vládou předkládané zákony směřující k potlačení politického islámu a vlastně extremismu jako takového, včetně klasického pravicového extremismu. Rakousko například zakázalo turecké Šedé vlky, k čemuž se Německo neodhodlalo. Nehammera a celou vládu „ostřelují“ i Svobodní, kteří nezkousli svůj odchod z vlády a v době koronakrize vidí šanci vylepšit si volební zisk díky hlasům kritiků vládní politiky. Co je jedněm mnoho – proti nelegální migraci a s ní spojeným průvodním jevům, jako je islámský radikalismus - je druhým málo. Ohledně korony ví jedna část opozice – NEOS a socialisté – že by vše dělali lépe, Svobodní pak stejně jako u nás opakují, že korona je humbuk a opatření jsou buzerace. Nehammer na dodržování všech opatření dohlíží spolu s policií velmi důsledně. 

V poslední době přistoupila opozice za nepřehlédnutelné podpory vládních Zelených k činu a snaží se odvolávat jednotlivé ministry. Zdá se, že na hledání kompromitujících materiálů na členy vlády pracují početné týmy, včetně státního zastupitelství, spadajícího pod ministerstvo spravedlnosti, které v současné době vedou Zelení. Mimo kritiku, že vlastní vinou přehlédl kroky, vedoucí k podzimnímu atentátu ve Vídni, čelil Nehammer výzvám k odstoupení kvůli deportaci rodiny z Gruzie s dospívající dívkou, která už v Rakousku vyrostla, ale její rodina po dlouhých soudních tahanicích byla přece jen z Rakouska vypovězena, protože nebyl důvod pro udělení azylu. Bylo to soudní rozhodnutí, ale on mu měl podle liberální opozice zabránit. 

Svobodní ho pak chtěli „odvolat“ kvůli zásahu policie vůči nelegálním demonstracím proti koronovým opatřením. Zranění byli mimochodem převážně policisté. Koaliční Zelení vládu podrželi a opozice vyšla naprázdno. Už se ale chystá k dalšímu „sestřelování“ Nehammera, právě kvůli islamistickému atentátu se 4 mrtvými a 23 zraněnými loni na podzim. Mezitím se opozice zaměřila na ministra financí Gernota Blümela (na obr. 3) kvůli tzv. Casino skandálu, kde měla společnost Novomatic, vlastnící kasina, darovat lidové straně blíže nespecifikovaný obnos za pomoc s daňovými doplatky v Itálii. Obvinění se v podstatě zakládají na esemeskách s nabídkou daru, žádný tok peněz není doložen, přesto byla u ministra financí provedena domovní prohlídka, proti čemuž se lidovci ohradili i formou žalob. Přes Blümela míří obvinění jasně na Sebastiana Kurze, protože v jedné SMS bylo napsáno „setkání s Kurz“. Podle lidovců a místopřísežného prohlášení jisté právničky Martiny Kurz to byla ona, jíž se schůzka týkala, nikoli Sebastian Kurz. Celé se to navíc odehrálo někdy v roce 2017, kdy byl Kurz ještě ministr zahraničí. Loni v létě se to začalo vyšetřovat. Důkazy kromě zmíněných SMS nejsou, jak se zatím jeví, a celé to vyznívá poněkud trapně. Zelení ani tentokrát vládu neshodili, ale celé to ještě bude pokračovat, spojená opozice odleva doprava se nevzdává.

I kdybychom připustili, že lidovci nějaké peníze vzali, což se pravděpodobně neprokáže – celé je to o dvojím metru. Opět. Zatímco neziskovky mohou brát peníze od kohokoli a nemusí zveřejňovat nic, klasické politické strany jsou pod lupou. Kdybychom se podívali na financování liberálních stran a tzv. levice, kolik lidí tam pracuje v neziskovkách a odkud jsou financováni? Orbán stojí na pranýři EU jen proto, že chce vidět, kdo podporuje neziskovky v Maďarsku, a ty získávají vliv v médiích zadarmo? Tomu máme věřit? Stejně jako máme věřit tomu, že rakouská vláda má padnout, protože je zkorumpovaná?

Zeptáme-li se klasickou otázkou „Qui prodest“ – komu to prospívá – vidíme několik „zájemců“ o pád vlády. Přičemž se jeví jako podezření hraničící s jistotou, že zájmy domácí opozice, minimálně v případě té „levicové“ a liberální, včetně vládních Zelených, jsou propojené se zahraničními odpůrci kurzu rakouské vlády, kde většinu ministrů mají lidovci. Sebastiana Kurze by se určitě ráda zbavila německá kancléřka, protože povážlivě pohnul jejím majestátem a politikou, kterou zastupuje. Kritizoval i „Recovery fund“, který je pastí pro chudší země Evropy a rizikový pro čisté plátce do rozpočtu EU, jako je právě Rakousko. Otevřeným nepřítelem rakouské vlády je Erdoganovo Turecko, jehož agentům a kraválistům se vláda snaží „zatnout tipec“. A v neposlední řadě zmíněné uprchlické neziskovky s mohutnými zdroji peněz, pravděpodobně i tureckých. Uvnitř pak vidí šanci Svobodní a liberálové, kteří si slibují zisk hlasů rebelujících voličů. O co jde SPÖ, těžko říci. Ve volbách by žádné velké terno neudělali – pokud by se jim nepodařilo ÖVP zcela zdiskreditovat. Zelení při hlasování o důvěře jednotlivých ministrů vládu zatím vždy podrželi, ale mediální výstupy mají naprosto stejné jako opozice.
 
Kurzovi „noví lidovci“ nemají lehkou pozici, ale všem výzvám k odstoupení čelí všichni „sprostí podezřelí“ otevřeně a přesvědčivě. Proto se do médií nedostávají zdaleka tolik jako ti, kteří je obviňují. Někde někdo rozhodl, že „Kurz muss weg – Kurz musí pryč“, abych parafrázoval heslo německých politiků „Assad muss weg“. A tihle loutkovodiči se jen tak nevzdají. Proti rakouské vládě hraje i čas a únava z koronakrize. Navíc – pokud by padla vláda a byly nové volby – je tu pro opozici šance, spočívající v rozšířené korespondenční volbě takřka podle amerického vzoru. Jinak totiž Kurze zatím porazit nejde.

Pokusy o svalení vlády v poslední době nabraly na intenzitě a skandály se střídají tak rychle, až to budí dojem, že zadavateli se krátí čas. Namátkou mě napadá, že na jaře Turecko obvykle „vyváží uprchlíky“.

12 komentářů :

  1. Snad premiér Kurz vydrží bylo by to dobré i pro nás též nechci do euchalífátu. Je to stejné jako u nás prostě euhujeři a zelení fanatici.

    OdpovědětVymazat
  2. tak tomu od Lenky docela nerozumim, bud Zeleni jsou s vladou nebo ne? na ministerstvu spravedlnosti jsou proti vlade, ale pri volbach zase vladu podrzi?????

    OdpovědětVymazat
  3. On to pan Kurz neměl jednoduché. Jít do koalice s FPÖ by bylo asi jako u nás jít s O-SPD, koalice s SPÖ jako z bláta do louže, navíc silnější mandát, než Trockého Zelení. SPÖ je asi stejně levicová, jako naše ČSSD. Ale asi není tolik prolezlá zparchantělými bafuňáři, jako ta naše. Držím mu palce, když z mého pohledu je ÖFP nejmenším zlem.

    OdpovědětVymazat
  4. Ty zelené magory volí přivandrovalci z mešit, vidíte dle % kolik jich tam už mají! A zelená je barva islámu!

    OdpovědětVymazat
  5. Kdo chce moc,nebude mít nic,co se přihodí i kancléři Kurzovi.
    I on se postaral o propad FPO.Podobně se zachoval i prezidentských voleb,takže brzy,občané Rakouska prokouknou Kurze jako škodnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že blátošlapky se naturalizují.
      Už jsou Lukášové.

      Vymazat
  6. Prezident republiky zaslal dopis Ústavnímu soudu
    1. února 2021
    Vážený pane předsedo, vážení soudci Ústavního soudu České republiky, dovolte mi, abych se na Vás obrátil jako amicus curiae a zejména jako hlava státu odpovědná za ústavní stabilitu České republiky.
    V současnosti probíhá u Ústavního soudu řízení Pl. ÚS 44/17 týkající se zrušení části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon"). Předně bych chtěl upozornit, že jako prezident republiky jsem si vědom nezávislosti rozhodování Ústavního soudu a plně ji respektuji.
    V situaci, kdy výše podaný návrh skupiny senátorů byl podán k Ústavnímu soudu před více jak třemi roky, považuji v nynější situaci, kdy jsem rozhodl o vyhlášení termínu voleb do Poslanecké sněmovny a kontrasignované rozhodnutí bylo již publikováno ve Sbírce zákonů dne 31. prosince 2020 pod č. 611/2020, za ústavně nezodpovědné zasahovat do probíhajícího volebního procesu. V důsledku vyhlášení termínu voleb započala v souladu s volebním zákonem volební kampaň a již byly provedeny některé úkony související s organizací voleb jako takových (např. Státní volební komise již vylosovala volební kraj, kterému budou připočteny hlasy občanů ČR ze zahraničí; jsou pevně fixovány volební okrsky).
    Nicméně to nejpodstatnější, co rozhodování ve výše uvedeném řízení může znamenat, je destabilizace ústavního systému České republiky. V situaci, kdy by došlo k derogaci některých esenciálních ustanovení volebního zákona, bude postavena celá politická reprezentace do obtížné situace nalézt v limitně krátké době širokou politickou dohodu nad zněním volebního zákona. Nemusím zvláště zdůrazňovat, že volební zákon je organickým zákonem podle čl. 40 Ústavy ČR a tudíž by musela být nalezena shoda jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu. Jako hlava státu se ovšem musím zabývat při výkonu ústavní funkce také otázkou, co když taková politická dohoda nalezena nebude. V případě, kdy nedojde mezi oběma komorami Parlamentu ČR k dohodě například na uspořádání volebních krajů, nastává okamžik ústavní krize, pro kterou nemá Ústava ČR nastavené způsoby řešení.Pokud nebude rozhodnuto Parlamentem České republiky o volebních krajích, v případě jejich zrušení v právě probíhajícím řízení před Ústavním soudem, pak se volby nebudou moci uskutečnit v již vyhlášeném termínu 8. - 9. 10. 2021, ani v souladu s ústavním pravidlem zakotveným v čl. 17 Ústavy ČR, podle kterého se volby do Poslanecké sněmovny konají ve lhůtě 30 dnů před koncem volebního období Poslanecké sněmovny.



    OdpovědětVymazat
  7. pokračování
    V takové situaci dojde ke dni 21. 10. 2021 k zániku mandátů všech poslanců v souladu s čl. 25 písm. b) Ústavy ČR. V situaci zániku mandátů všech poslanců v důsledku uplynutí volebního období nepřechází na Senát Parlamentu České republiky pravomoc přijmout formou zákonného opatření Senátu novelu volebního zákona, protože toto výslovně zapovídá čl. 33 odst. 2 Ústavy ČR. V takové situaci by ani vláda České republiky nebyla povinna podat demisi v souladu s čl. 73 odst. 2 větou druhou Ústavy ČR, neboť by ani neproběhla ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny.
    V této situaci, Bůh chraň, aby k ní nedošlo, by se ovšem Česká republika ocitla v neřešitelné ústavní krizi. Jako nejvyšší ústavní činitel mám povinnost ochraňovat stabilitu ústavního systému a upozorňovat a popisovat rizika, kdy k její distorzi může dojít i v důsledku rozhodování jiných ústavních orgánů. Odpovědnost za ústavní stabilitu České republiky mají všechny ústavní orgány, Ústavní soud nevyjímaje. Má-li nastat spravedlnost, musí přicházet co nejrychleji, aby byla s to naplnit očekávání a měla předpokládaný užitek. V situaci, kdy Ústavní soud nebyl schopen rozhodnout v řízení Pl. ÚS 44/17 po dobu více jak tří let, považuji úvahy o zrušení části volebního zákona několik měsíců před volbami za silně destabilizující politický a ústavní systém České republiky s nedozírnými následky a otázkami,na které nemůže znát odpověď ani prezident republiky, ani Ústavní soud.



    Pokud by byla napadená ustanovení volebního zákona vskutku protiústavní a nepanovala o této otázce žádná pochybnost, pak bych předpokládal, že Ústavní soud uvedená ustanovení zruší v průběhu volebního období tak, aby poskytl Parlamentu České republiky prostor pro nalezení vhodného ústavního řešení. V situaci, kdy by k takové situaci došlo několik měsíců před volbami v již probíhající volební kampani a ustavování volebních koalic, lze předpokládat, že nalezení takové dohody nad volebním systémem se bude blížit limitně nule. Tímto dopisem apeluji na Ústavní soud, aby si byl vědom všech konsekvencí, které případná derogace částí volebního zákona může přivodit a jež mohou vést k ústavní krizi nemající podle stávající Ústavy ČR řešení.



    Jak píše Sallustius, každý kdo má být soudcem ve sporné věci, by se měl oprostit od nenávisti, přátelství, hněvu či slitování. Pevně věřím, že Vaše rozhodování bude vedeno pouze a jedině myšlenkou nejlepšího přesvědčení o zachování stabilního ústavního systému České republiky i do budoucna.
    S pozdravem Miloš Zeman
    Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela by se mi líbila tato ústavní krize, zaviněná ÚS a nečinností zákonodárců. Jedna z variant řešení by bylo převzetí moci armádou, byl by to u nás precedent ale mají na to "koule"?

      Vymazat
    2. Fakt je ten, že už jsme ve sračkách tak hluboko, že více sraček náš už těžko ohrozí. Spíš prospěje - čas kdy dopadne ta poslední kapka a pohár přeteče se nezadržitelně blíží.

      Vymazat
  8. Evropská média věrně kopírují média USA, dnes už se dá říci, že nikoli volby, ale média určují, kdo v té které zemi bude vládnout a tak jsme tam, kde jsme byli, možná ještě hůře, tolik kýblů často vymyšlené špíny na ty s "nesprávným názorem" nedokázali vyprodukovat ani komunisti a že jich bylo taky dost

    OdpovědětVymazat
  9. https://www.ac24.cz/-/nemecky-parlament-ratifikoval-digitalni-program-id2020/ Jelikož jsou s tím Švýcaři spokojení, je dost možné, ne-li pravděpodobné, že vládní návrh bude 7. března přijat. Co potom? Je tohle začátek pro přijetí plně digitalizovaného programu ID2020 v celé Evropě, v celém světě? Nebo možná další země EU již potichu a tajně – nebudou žádné otázky – předjímaly začlenění programu ID2020 do své Ústavy? Jakmile každý občan na planetě, přes 7 miliard lidí – podle Billa Gatese – bude mít čip ID, kontrola a řízení ze strany malé globalistické elity bude téměř úplná. S elektromagnetickým polem a 5G/6G vlnami EM, umožňujícími vstup a přístup k datům ve vašem těle – bude ovládání každého jednotlivce téměř úplné. „Téměř“ se vztahuje k plánovanému přístupu k vašim mozkovým vlnám. K tomu má docházet prostřednictvím Brain Computer Interface (BCI), zvaného neuralink, neurální rozhraní, propojující mozek s počítačem – který vyvinul Elon Musk. (viz video)

    OdpovědětVymazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.