Reklama

sobota 20. února 2021

Děkovačka pro hrobníka

Lenka Procházková

20. 2. 2021 fejeton z archívu

Protože Shakespeare byl na režijní poznámky skoupý, lze se jen dohadovat, zda výstup s hrobníky mínil ve dne, nebo po setmění. To, že scéna vrcholí dramatickým pohřbem Ofélie, není pro určení času vodítkem. Tenkrát se možná běžně pohřbívalo až za tmy, zvlášť na tom hřbitůvku pod Elsinorem, a zvlášť když šlo o utonulou. Hrobníci a pak i kněz vedou řeči o tom, že tahle nebožka by správně měla ležet v neposvěcené půdě, jenže někdo to nedovolil. Kdo? Určitě královna! Tu přece musel už dívčin útek do šílenství přitahovat. A co teprve ta smrt!
"Tak dobře," ustoupil kněz, "ale bude to za tmy!" - a poslal někoho k hrobníkům, aby v rychlosti připravili to místo.


I v našem dávném rodinném dramatu se výstup s hrobníkem odehrával až po setmění. Od rána jsme sice to místo hledali, ale vypadalo to, že Praha už žádné nové mrtvé nepřijímá. Až na Olšanech nám kdosi šeptem prozradil, že náš zesnulý je pro Elsinor tabu. "Tak si ho pohřbíme na Moravě!" rozhodla maminka. ,,Stejně to tady nenáviděl!" dodala nespravedlivě ve svém spravedlivém hněvu. Ale přítel mrtvého i nás živých správně namítl, že tam bychom tátu měli moc z ruky. ,,Zkusíme teda znovu ten Motol," vzdychla maminka. „Teď večer tam třeba bude někdo...normální." Pustila stěrače, aby přes slzy viděla na cestu.

Sjížděli jsme táhlou serpentínou, když náhle v jednom ohybu zabrzdila. ,,Vidíte to, támhle vlevo?" Zdálky to působilo jako rozžatý vánoční stromek, ovšem naležato. A zblízka
to byl hřbitůvek. Maličký, vesnicky útulný, s kapličkou a s domkem pro hrobníka.

Muž sedící pod nízko spuštěnou lampou odložil příbor a vyrušeně vzhlédl k oknu. Pak vstal, vtáhl si kostkovanou košili pod pásek, hvízdl na psa a odemkl nám dveře. Jako bych tu chvíli už kdysi zažila, nejspíš to ale byla jen pocitová vzpomínka z četby. Už antika je plná podobných situací. Zákaz pohřbívání se rychle ujal i ve středověku: církev trestala nemilosrdně; zavržením "špatného" mrtvého, však často ztratila i "dobré" živé. Novodobí karatelé si ke svým vědeckotechnickým taktikám dohlížení přibrali i staré osvědčené praktiky ponížení. Muž v kostkované košili byl ale mimo jejich hru, na jeho periferní hřbitůvek zapomněli.

"Jak to, že marně jezdíte po celým městě?" užasle vrtěl hlavou, za zády mu stydla večeře. Naše unavené mlčení ho znepokojovalo, i pes vycítil napětí, nervózně vrčel. "Počkejte, a na co on vám vlastně umřel?" přešlápl hrobník. Jako by ve tmě za námi náhle vypučel morový sloup. Tátův přítel mlčky vytáhl ze saka ten úřední blanket. Muž v kostkované košili účastně sykl nad diagnózou i nad mládím klienta, pak se mu písmenka jména složila v kód, ten pronikl tunely očí do mozku a hrobník pochopil. ,,Tak to je mi skutečně líto, paní," stiskl mamince ruku. ,,Můj hřbitov je ale opravdu plnej," vrátil nám papír. Pak zamyšleně sáhl na věšák pro bundu. ,,Mám tu jen jeden hrob. Pro sebe." Hmátl do kapsy pro baterku a hvízdl na psa. ,,Ukážu vám to místo, je pěkný, pod stromem. Okolo samý slušný lidi. To víte, když se jmenuju Výborný, nevyberu si špatně, co?"

Lampa nad talířem zůstala svítit, když zamkl dveře domku a odvedl nás, zkřehlé nadějí, k bráně hřbitova. Kráčeli jsme po mírně stoupající cestičce, poslední v radě šel pes. ,,Ve dne sem nesmí, ale v noci, komu by to vadilo, co?" ,,Nám ne," ujistila maminka pana Výborného. „Táta měl psy rád," dodala sestra. ,,Nejradši měl koně," vzpomněla jsem si. ,,Mohli bychom mu pak dát zahrát něco o koních."

,,Tak tady to mám," zastavil se hrobník. ,,Moc pěkný, co? Je tu soukromí, dobrej výhled, slušný sousedi. Lepší parcelu by si Mistr ani nemohl vybrat. Tak chcete to?" ,,Ano! Moc rádi," vyhrkla maminka. ,,Ale co vy potom?" znejistěla. „Já už si nějak poradím, paní. Pro hrobníka se vždycky místecko najde, ne? Aspoň nějaká výhoda v tom smutným řemesle, co?" Rozkýval baterku, jako by to byl zvon. ,,Psaní taky není moc veselý řemeslo," vzdychl tátův přítel. ,,Aspoň ne v téhle zemi." ,,A když prší," vstoupila do nekrologu sestra, ,,nestojí tu ta voda dlouho?" ,,Co? V týhle zemi?" užasl hrobník a upřel oko baterky na tmavou hlínu. ,,To přece není žádnej jíl, slečno. Sáhněte si!"

Lampa se zhoupla v průvanu, když jsme obestoupili stůl. Hrobník odsunul večeři a rozložil služební knihu. Do poslední prázdné kolonky si zapsal tátovo jméno.

Lampa svítila dál, když po našem odjezdu vystoupili ze tmy tři muži a odhrkali své služební role. Hrobník je vyslechl, pak podruhé otevřel svou knihu. „Heleďte, co je psáno, to je dáno. Každý řemeslo má svý zákony, co? Tady se nic škrtat nebude." Zastrčil si kostkovanou košili pod pásek a hvízdl na psa.

Tak nám pan Výborný před mnoha lety daroval a uhájil hrob. Kde našel ten svůj náhradní, bohužel nevím. Ale věřím, že je to taky pěkné místo s dobrým výhledem a se slušnými lidmi všude kolem.


11 komentářů :

  1. Jsem pilný čtenář a čtu všechno, bez ladu skladu, ale tady jsem si opravdu paní Procházková "pošmákl"!!! Fakt velké díky a nepíši proto , abych si tady něco dokazoval, moje poděkování je poctivé, za nádherný kousek "písání", které vezme u srdce!! Rád bych se někdy v létě na váš hřbitůvek zajel podívat a zapálil svíčku u mistrova hrobu a také si připomněl , jak jsem si početl!! Jenom nevím, kde ten hřbitůvek je, jsem barbar, že nevím , kde leží mistr, ale to už nenapravím. Ještě jednou díky a také svůj pohnutý život doklepejte v pokoji, to vám přeji z celého srdce a vy si to zasluhujete!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to hřbitov Kotlářka v Košířích. Na internetu není plánek, a tak Vám cestu k tátovu hrobu popíšu. Vejdete branou a půjdete směrem ke kapličce. Pár metrů před kapličkou u velkého modrého kontejneru zabočíte nalevo. V poslední třetině stoupající cestičky na levé straně tátův hrob najdete.

      Vymazat
    2. Díky za radu paní Procházková. Určitě se zastavím i já.

      Vymazat
  2. Moc děkuji autorce za sice smutnou vzpomínku, která ale současně dává naději, že mezi námi stále žijí skutečně slušní lidé...

    OdpovědětVymazat
  3. Ruská federace 146.1 m obyvatel. ČR 10.7.

    OdpovědětVymazat
  4. Unknowne, když už jsi u tohoto článku přišel zase se svými hovadinami, které s ním vůbec nesouvisí, jak je u tebe zvykem, tak Moskva a Petrohrad se svými oblastmi přešla na normální stav. Ruské děti jdou 1.3. do školy. A situace se stále lepší. Celé Rusko má méně nově nakažených než trpasličí Česko. Rusko už má třetí vakcínu. Sputnik V je certifikován už ve třiceti zemích světa. Jak jsme na tom my?

    OdpovědětVymazat
  5. Ano je to velmi smutné a smutné je také to, jak se s našimi předky pokud již není nikdo kdo by hrobové místo zaplatil (tedy myslím když již nejsou potomci) Hrob je zničen. To u u některých jiných etnik nikdy memůže stát.Dokonce i nepřátelští vojáci kteří stříleli nevinné civilisty mají skvěle ošetřené hroby. Tady obce ani nezajistí malou cedulku na zeď hřibitova aby si třeba někdo z návštěvníků vzpomněl, kdo v této obci žil.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak vážení přátelé a paní Procházková, teď jedu do Alzy kocourovi pro žrádlo a potom mám takovou velikou červenou hřbitovní lampu z Polska, / co jsem nedal na hrob rodičům na Olšany, zdála se mně příliš procovská! / a jedu Procházkovi zapálit na hrob, aby mu tam nebylo smutno!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Procházková , hrob jsem našel , až na potřetí, nápis je malinko zašlý, a je tam svíčka,která má životnost 2,5 dne, takže tam bude mít tatínek do večera v úterý světýlko!! Kdysi jsem obešel všechny hřbitovy v Praze, ale tenhle malinký , takový "kapesní", jsem neprošel a je to tam hezké , za hrobem máte loučku s lavičkou, tam se musí v létě hezky rozjímat, je tam ticho a klid, daleko od centra, to nemá chybu.

      Vymazat
    2. Děkuji, že jste tam byl, hodný člověče. Nápis na pomníku obnovujeme každé jaro, dřív to do pískovce nechytá a nechceme měnit zlaté písmo za černé.

      Vymazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.