Reklama

neděle 7. února 2021

Poslední profese

Jiří Jírovec

7. 2. 2021
Žebrák se musí vyhýbat drahým kožešinám a zásadně nevyhrožuje. Jára Cimrman: Metodika žebrání
Dobrá zpráva chodí ruku v ruce se špatnou.
Nejprve tedy tu dobrou:
Na stará kolena jsem se ještě nestal žebrákemi, přestože bych základní prvky Cimrmanovy metodiky snadno splnil: Nemám kožich, nejsem zvyklý někomu vyhrožovat a můj běh již dávno nahradila chůze šouráním.

A nyní tu špatnou:
Před řadou let jsem se stal přispěvatelem do víceméně pomíjivých internetových medií. Stal jsem se publicistou. To byl jeden z nutných, ale nikoli postačujících předpokladů, otevírajících cestu dál. S první vydanou knihou jsem se stal spisovatelem. Moje nadšení bylo posléze oslabeno zjištěním, že jsem se dostal na dráhu vedoucí k povolání, které Cimrman označil jako poslední.

Šedesátá léta byla celoevropsky rozvolněná a tedy i u nás. Již dávno existoval Semafor, Divadlo na zábradlí, Činoherní klub a Jára Cimrman. Četli jsme Ludvíka Vaculíka, Milana Kunderu, věděli jsme o Janu Procházkovi, Pavlu Kohoutovi i Ivanu Klímovi a znali jsme Cimrmana. Kdesi v pozadí byl propagátor Kafky Eduard Goldstücker.

Ti všichni byli „u nich,“ ale nedávali to příliš najevo. V šedesátých letech již dávno zmizela porevoluční hrdost na mírové budování pokroku, klopy byly očištěny od odznáčků se srpem a kladivem, kdežto červené legitimace zůstaly při ruce, leč zastrčený hlouběji v kapsách.

V roce 1967 jsme zažili IV. Sjezd československých spisovatelů. Tenkrát jsme nevnímali, že šlo o střet dvou frakcí komunistické strany. Novotného křídlo se snažilo udržet u moci, kdežto komunisté rehabilitovaní Kolderovou a Barnabitskou komisí lidí, se k ní znovu drali.

Sjezd vyvrcholil přečtením Solženicynova dopisu Sjezdu sovětských spisovatelů. Ze součaného pohledu to bylo tak odvážné, jako kdyby současní spisovatelé přečetli dopis žádající propuštění zakladatele Wikileaks Assange. Tehdy se stalo, že Jiří Hendrych, který bděl na kulturou, odešel ze sálu se slovy „prohráli jste všechno.“ Měl tím na mysli kontrolu nad penězi, vydavatelskými plány a Literárními novinami. Leč záhy přišlo Pražské jaro a Hendrychův výrok, někdy presentovaný jako „prosrali jste všechno“ upadl v zapomenutí.

Moje generace viděla spisovatelství jako snesitelnou lehkost obživy. Zámek na Dobříši, život na volné noze, desetitisícové náklady knih, bohatý literární fond, čtvrteční fronty před knihkupectvími i kluby dětských a dospělých čtenářů.

Teprve polistopadový vývoj nabídl tak nějak pravdivější pohled na komunistický nečas. Ještě bude nějakou dobu trvat než se vše odporné vyškrtá a zbytek načisto přepíše, aby nenávist k minulému režimu zvítězila a historie dostala punc pravdivosti.

Událostí je mnoho a ochotných historiků málo. Musíme se dostat hluboko do minulosti, snad až k Bílé hoře. Víme přece, tedy říkají nám, že všude narážíme na důsledky vychytralé propagandy zrůdného režimu.

Faleš a lež byla, kam člověk zpětně pohlédne. Pánové a dámy, říkají posametoví překabátěnci: My jsme do té strany vstoupili jen kvůli kariéře, ale na tom přece není nic špatného. Nenecháme se ale urážet, že jsme souhlasili s tou odpornou ideologii. Někteří bývalí si dokonce vzpoměli, že do KSČ vstoupili z bohulibého důvodu., aby ji rozvraceli zevnitř. Žili svůj život ve společensky přijatelné lži. I Cimrman, přece vznikl v komunistické buňce Československého rozhlasu.

Ve všech světadílech platí, že cesta za kariérou je dlážděna konexemi, přijímám momentálně „správných“ politických názorů a bezvýhradnou podporou sebeblbějších nápadů padajících dolů mocenskou pyramidou. Důležitý pak je odhad vítěze, když se moc štěpí.

Bez zájmu o kariéru a tedy zbaven potřeby významných kontaktů, politické příslušnosti a jiných vazeb na „vrchnost,“ jsem se v poklidu ontarijského maloměsta zvolna propracovával ke stáří.

Do mého života zasáhl internet, který přiblížil Evropu i Prahu. K snídani jsem měl nejčerstvější vydání Neviditelného psa (NP), Britských listů (BL) a časem i Lidových novin (LN).

Posledně jmenované medium otisklo článek premiéra Klause o jeho cestě do Kalifornie. Nápadně se podobal cestě Cimrmanologů do Liptákova. Jeli autem, měli krásné počasí, cestou brali benzin a objevovali krajinu. Klaus letěl letadlem, cestou brali benzin a on také obdivoval krajinu. Snažení Cimrmanů bylo k smíchu, kdežto Klausovo psaní k pláči.

Reagoval jsem výsměšným textem, který jsem poslal do LN. Byl odmítnut, ale protože se mi nechtělo prvotinu vyhodit, poslal jsem ji do BL. Článek v nich vyšel 16. prosince 1997. A nejen to, sám jejich šéfredaktor, Jan Čulík, mě vyzval, abych pro BL zase něco napsal.

Tím se mi otevřela brána k mé amatérské publicistice. BL v té době fungovaly jako dvouvrstvé diskusní fórum. Autoři článků diskutovali mezi sebou, kdežto čtenáři pak „pod čarou“ přidávali svoje komnetáře. Mezistupeň představovaly komentáře Jana Čulíka. K některým článkům připisoval vysvětlení, že vše je jinak.

Čtenářské diskusní fórum BL bylo postupem času zrušeno, protože se začalo zvrhávat na osobní útoky na šéfredaktora. Z lidského hlediska to bylo pochopitelné, ale v podstatě to byl první krok cenzuře. Přestane-li se líbit to pod čarou, dojde posléze i na text nad ní.

Autor mého typu jen zřídka spolupracuje s editorem a není tedy přímo vystaven tlaku upravit nebo vynechat v textu to či ono. Výjimkou byla moje dvouletá činnost v ediční radě týdeníku The North Renfrew Times. Editorialy, které jsme psali, procházely schvalovacím procesem (aby se nenarazilo).

BL během času ztratily svůj původní charakter. Začaly přetlumočovat názory deníku The Guardien a prostřednictvím redaktora Dolejšího nastoupily tvrdě rusofobní kurs. Přestal to být „Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví.“ V logu BL se objevilo pružnější heslo: „Skutečnost je vždy složitější,“ zkrácené o vysvětlení, že pouze redaktoři BL znají jednoduchá řešení.

BL začaly provádět cenzuru odmítáním. To je jednodušší než vpisovat poznámky do textu.

Moje spolupráce s BL skončila, když mi šéfredaktor během patnácti minut vrátil asi čtyřstránkový článek založený výhradně na západních zdrojích. Prý by „vypadali jako blbci, kdyby ho otiskli.“ K odpovědi byla připlácnutá nálepka, která mě označila za „příslušníka fašizující levice“.

Cenzuru odmítáním (bič) změkčily BL cukrem, tedy honorováním některých autorů. Grošíků se dočkali Dolejší, Kartous a z PL přetažený Veselý. BL ovšem přišly o mnoho autorů, kteří do nich psali zadarmo.

U některých serverů dochází k odmítnutí „kontroverzního“ textu, aby nepopudil jejich čtenáře.

Byl jsem například požádán, abych z jednoho článku vyjmul vyjádření novináře českého původu André Viltcheka. Poukazoval na to, že proud uprchlíků z bídy a války za lepším je vyvážen lidmi, kteří ve srovnatelných počtech odcházejí z bohatších do (pro ně) levnějších zemí.

Z hlediska cenzury jsou pozoruhodné PL. Jde o komerční projekt, který musí přinášet zisk. Je tomu podřízena forma, zejména posun titulků směrem k bulváru. Jejich názorové spektrum je ale tak široké, že to samo o sobě vylučuje cenzurování příspěvků.

Jiří Suchý v jedné hře prohlásil, že je nebezpečné domnívat se cokoli. O tom se přesvědčila „kontroverzní“ komunistka Marta Semelová. Byla souzena za to, že si myslela své o Miladě Horákové, StB, invazi v roce 1968 a Vasilu Biľakovi.

Obecným cílem cenzury je zamezit, aby si občan utvořil nevhodný názor. V Česku k tomu nyní napomáhá zákon, který v podstatě zakazuje říct cokoli pozitivního o období 1948–89. V tomto smyslu lze za cenzurní považovat i činnost Ústavu pro studium totalitních režimů.

Významnou roli hraje veřejnoprávní ČT. Svoje diváky ovlivňuje výběrem osvědčených „expertů,“ kteří odpovídají předvídatelným způsobem na předvídatelné otázky. Ke správným názorům je třeba vést již ty nejmladší. Například v reportáži ČT o výletu mateřské školy do Jáchymova, učitelka mateřské školy říká: „Tady mučili ty vězně, jak jsem vám o tom vyprávěla ve třídě.“ Jiná učitelka pak u Jílkové tlumočí vzkaz svých čtvrťáků: „Ať již nikdy není komunismus.“

Existuje seznam „lživých serverů“ a nepochybně i nežádoucích politiků, politologů i sociologů. Dostanete nálepku a jste out. V minulosti se vyvěšovaly i seznamy popravených.

Cenzura a přepisování historie spějí nezadržitelně k horšímu. Po návratu do Prahy jsem se shodou okolností dostal blíž ke spisovatelům, vyobcovaným z Obce českých spisovatelů. To je organizace, která vznikla z bývalého svazu československých spisovatelů již v prosinci 1989.

Obec spisovatelů se zachovala podle hesla „nejsme jako oni.“ Její předchůdci vyčleňovali ze svých řad bývalé komunisty, kdežto nová spisovatelská organizace se zbavila komunistů, kteří se nechtěli a nebo nestačili překabátit.

Z těch vyobcovaných vznikla v roce 2000 Unie českých spisovatelů.

Obec českých spisovatelů se postupem času rozkmotřila. Údajně kvůli špatnému hospodaření:

Literární fond byl fuč, dobříšský zámek kdosi restituoval, a spisovatelské povolání přestalo být tím, čím dřív. Neshody vedly v roce 2014 ke vzniku již třetí spisovatelské organizace, tedy Asociace spisovatelů.

Vedle těchto organizací existuje Pražský PEN klub, který si obhospodařuje Jiří Dědeček.

Když jsem se v Praze znovu zabydlel, dostal jsem se shodou okolností k týdeníku Literatura - Umění - Kultura (LUK), který patří Unii českých spisovatelů. Po rozchodu s BL jsem publikoval v LUKu, Nové republice (NR), Poznámkách pana Bavora (PB) a po nějakou dobu i v PL.

Přes LUK jsem se seznámil s Karlem Sýsem, fotografem Františkem Dostálem a básnířkou Evou Frantinovou. Scházeli jsme se v dnes již neexistující čtyřce u Kodaňky. Vedli jsme řeči o všem možném a já, navrátilec, jsem byl postupně vtažen do prostředí které jsem dřív neznal.

V Česku se prý všechno vykecá, což se ovšem zdá nemožné ve společnosti, v níž nikdo s nikým nemluví. Éterem nelétají vznosné myšlenky, ale nálepky; jen je připlácnout. Jednotlivé strany se zakopaly na svých pozicích. Nechtějí vyjít ven a ušpinit se od „nepřátelských“ živlů.

Zní to jako pohádka, ale kdysi, bylo to o vánocích 1914, vyšli vojáci, ovínění kořalkou a koledami ze zákopů. Rychle zjistili, že s těmi odnaproti se dá hrát fotbal i karty, že i oni mají stejný strach o rodiny a věrnost milenek zanechaných hluboko v zázemí. Přišli na to že válka je vůl.

Debilní generálové a panovníci, jimž se podařilo svět rozesrat, nepřipustili, aby jim vojclové kazili jejich dílo a řežba pokračovala dál až do listopadu 1918.

Zkamarádil jsem se s Karlem Sýsem. To je hřích, protože je jedním z těch, kteří dostali vyznamenání od obou režimů. Podobně jako Vlasta Chramostová. Před rokem 1989 se oba stali zasloužilými umělci. Ona za Jozefa Lenárta v roce 1965, kdežto Karel Sýs za Ladislava Adamce v poslední předlistopadové várce v roce 1989. Nu což, odměnu vždy dostává, kdo je ve správný čas na správném místě, zvlášť když k tomu něco umí. Po listopadu již nehrálo roli, za co vyznamenání přišlo, ale kdo je udělil. Chramostovou vyznamenal Havel, kdežto Sýsovi zavařil Zeman.

Další nálepka mi přilétla po seznámení s Milanem Kohoutem. To je bývalý chartista, který v Bostonu i rodné Plzni zůstal disidentem. Ctí totiž Magorův manifest, požadující, aby druhá kultura zůstala v opozici vůči establishmentu, tedy zavedené moci. Většina bývalých disidentů se k nové moci přisála a tak má Milan nepřátele mezi bývalými kamarády. Stal se úchylkářem, protože šel rovně dál, když ostatní zahnuli ke korýtkům.

Postupem času jsme se stali kamarády, možná i proto, že ne ve všem spolu souhlasíme. Znám i jeho ženu a hlavně díky jí jsem se stal spisovatelem. S Milanem jsme vedli řeči. Zmínil jsem se jednou, že asi deset z mých nestranických kamarádů bylo na roční nebo i delší stáži na některé západní univerzitě. Bylo to ještě před tím, než Farský objevně prohlásil, že život v naší v naší kotlině ovládl mor a cholera. V originále hnus a devastace. Jeho žena k tomu, s naivitou hodnou jejího mládí, řekla, že to není možné, protože se přece nesmělo cestovat. Oponoval jsem slibem, že jí něco o té nestranické minulosti napíšu.

Celkem vzniklo sedm, jednotlivě publikovaných dopisů. Petr Štengl si jich všiml, slovo dalo slovo a tak vznikla kniha „Mé přítelkyni.“ Stal jsem se opravdovým spisovatelem! Knihu jsem dal do poličky a ve skrytu duše zatoužil po další, abych se mohl svých kamarádů ptát, zda mají v knihovně moje sebrané spisy.

Uběhl nějaký čas, seděli jsme v hospodě bez ubrusů a Petr Štengl promluvil jazykem IV. cenové skupiny: „Jirko, kniha tý přítelkyni není špatná, nemohl bys ale napsat, co by lidi nesralo a to tak, že nejlépe nikoho?“ S tímto poučením jsem sedl ke klávesnici a sepsal „Sladký život.“

Kniha vyšla, ale s ní přišlo poznání, že se organizace inženýrů lidských duší nejen ignorují navzájem, ale že se o českou kulturu valně nezajímají ani media. „Sladký život“ totiž získal cenu Unie českých spisovatelů za rok 2019.

Bylo maličko slávy a projevů při předávání cen. Mě se to nedotklo, moje kniha je útlý spisek, k němuž mám sebekritický postoj. Jenže oceněných bylo víc: Vedle Ringo Čecha, již dříve potřísněného Zemanovou přízní, bylo ve hře dokončení šestidílného Česko-vietnamského slovníku, dílo fotografa Štreita, práce dokumentující českou architektuře, přínos pedagogické činnosti a významná práce historika Macháčka.

To vše proběhlo bez pozornosti medií. Nebyly kamery ani notýsky reportérů. V postmoderní společnosti ovšem neexistuje důvod, proč by to mělo být jinak. Prolétům je dopřán fotbal, pornografie a proválečná propaganda. Přesně tak, jak předpověděl Jiřík Orwellů v knize 1984. Proč je zatěžovat Štreity a Macháčky, nějakými rákosníky, architekty a pedagogy.

Donesl jsem cenu domů a dal hrnek s mým jménem a vysvětlením od koho, kdy a za co do kredence. Moje přítelkyně se v knihovně dočkala Sladkého života a já začal pracovat na dvou dalších knihách.

Soudruhu, my vám to povolíme, když vám to nezakážeme, tak znělo předsametové zaříkávadlo. spojené s různými žádostmi, které tehdy vyžadovaly štempl a kulaté úřední razítko.

Doba se změnila a místo rozmaru jsou za vším peníze. Pane, my vám knihu vydáme, když nám ji zaplatíte, řeklo nakladatelství.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že kdybych ty peníze neměl, moje spisovatelství by nabylo podobu Cimrmanovy poslední profese. Přišouráte se, nevyhrožujete a pěkně poprosíte. Sepíšete smlouvu, která určuje honorář X autorských výtisků. Vlastně to je docela humorné, protože si ten honorář někdy sami zaplatíte.

Smutné je, že mou knihu nikdo z nakladatelství nečetl. Ono to není tak, že by autor přišel s rukopisem a oznámil nakladateli, že nese trhák neboli možný bestseller. „Pomalu mladej,“ řekl by nakladatel, „musím si to napřed přečíst, abych viděl, jestli na tom něco trhnu.“ Řeč je rovnou o autorových penězích.

Kniha je vytištěna, slepena nebo dokonce svázaná, ale co s ní dál? Měla by jít do prodeje. Jenže knihkupci mají, podobně jako drogisti ,svoje přesvědčení. Katolík odmítá prodávat preservativy a knihkupec nevhodné knihy. Netřeba je číst, stačí „závadové“ jméno na obálce.

Zkuste malý test. Projděte různá knihkupectví a zeptejte se jestli mají něco od Karla Sýse. Těžko nějaké najdete, protože má nálepku z minulosti i současnosti. Co na tom, že to je autor s velkou fantazií a rozhledem.

Sám jsem narazil na další úkaz. Kniha „Mé přítelkyni“ měla obálku za níž bylo torzo nějaké modelky. Prý se dobře prodává, řekli mi, když jsem si přišel několik kousků koupit, abych měl na rozdávání kamarádům. „Ona to není erotika?“ podivila se prodavačka. „Není,“ řekl jsem a daroval ji jeden výtisk.

„Sladký život“ jsem rovněž daroval té prodejně. S tím, by si knihu přečetli a pokud se jim bude líbit, aby ji doporučovali. Myslel jsem na svého vydavatele. Když jsme přišel, abych svoji knihu koupil, neměli v regálu žádnou. Pozastavil jsme se nad tím, že mají výlohu přecpanou Havlem a můj potenciální bestseller ani neobjednají. Nasraly se, prodavačky moje milé, a v jejich prodejně se moje kniha, psaná pro potěšení čtenářů, již nikdy neobjevila.

Není všechno černé. Dřív než mi spisovatelstvím dojdou peníze, mohu se vrátit o krok před Cimrmanovu poslední profesi. Došourám se do důchodcovského křesla a budu si, tak sám pro sebe, představovat doby, kdy inženýři lidských duší hodovali na Dobříši a to, co psali se dalo číst.

75 komentářů :

  1. Hezký článek, takový ze života ve dvou různých dobách, tedy ze dvou dob pod psa....jen jsem trochu nepochopil, tuto větu:
    " V Česku k tomu nyní napomáhá zákon, který v podstatě zakazuje říct cokoli pozitivního o období 1948–89. "
    Nechci s autorem za každou cenu polemizovat, že cenzura je přítomným jevem je každému jasné, ale o zmiňovaném zákonu skutečně nevím. Mohl by sem někdo napsat jeho paragrafové znění???

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Patrně je míněn zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který deklarativně stanovuje, jak se smí o předmětných záležitostech smýšlet, resp. vyjadřovat.

      Smazat
    2. 22:23 To si tak můžou strčit do svých nenažraných kapitalistických zadků. My jsme v té době žili a moc dobře víme co je dobré a špatné.

      Smazat
    3. 23:04
      Věčně žít nebudeme. Oni to ví taky.

      Smazat
  2. Prosinec 2020 si budeme pamatovat, jako dobu, kdy se proud historie razantně stočil a prastará zlá síla utrpěla porážku. Bílé klobouky vyhrávají tajnou válku o planetu Zemi a osvobození lidstva se blíží jistotě .
    https://ac24.cz/en/-/je-cas-prepsat-historicke-knihy-pri-usvitu-svobody-lidstva-ve-svycarsku-a-v-nemecku-operuji-ruska-a-britska-armada-a-pentagon?redirect=%2Fen%2F-%2Fmerkelova-oznamila-ze-16-prosince-bude-v-nemecku-zavedena-tvrda-karantena%3Fredirect%3D%252Fen%252Fweb%252Fac24%252Fuvod

    OdpovědětSmazat
  3. Děkuji Vám p.Jiří za úpřímná a pokorná slova.

    OdpovědětSmazat
  4. Každá doba má své radosti i trable. Jak napsal v době normalizace Švandrlík, za Novotného byla apoň sranda. Jinak slova písničk y jsou stále bohužel aktuální https://www.youtube.com/watch?v=trZPsUOVD64

    OdpovědětSmazat
  5. Pane Jírovec, předem Vás upozorňuji, že jsem starší a nedovzdělaný samorost. Pokud Vás nesnesitelně irituje moje gramatika, požádejte pana Sýse o překlad. Zajímal by mě Váš názor, jak hodnotíte současnou situaci průměrných občanu. Pokud jí považujete za špatnou, co je toho příčinnou. Za mého života mě pár komoušů ublížilo a pár komunistů hodně pomohlo. V KSČ jsem nikdy nebyl, právě kvuli těm komoušům. Už v 68 jsem věděl o co jde a v 89 jsem jasně věděl kam to dojde. Vy jste byl intelektuál, takže jste mohl něco vědět o podstatě kapitalizmu, tudíž o nesmyslnosti stále na někom parazitovat. Komunisti to mlely stále dokola až do omrzení.

    OdpovědětSmazat
  6. Jasně že hraje roli i KDO metál dává, význam díla často hraje jen malou roli.
    Udělení metálu je politický čin, proto máme nobelistu básníka Seiferta.
    Nic proti němu, byl to statečný muž a velký básník, ale tak nějak významný spíš pro českou kotlinku.
    Že by někde ve světě stály fronty na Seiferta, tak to asi, při vší úctě, fakt né.
    Politicky se šiknul Seifert, ale záměr moc nevyšel, starý pán se nenechal vyhejkat k nějakým divočinám, možná nechtěl, aby mu p*dla cévka jako Patočkovi.
    Pokud dostala havlérka volnou ruku, že může někoho nominovat, tak kdyby měli smysl pro férplej, navrhli by bývali Kunderu.
    ( I když to mohlo dopadnout ještě hůř, taky mohli navrhnout drramatika. )
    🤪

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Helanov, zase nedáváte pozor. Na kterého básníka dnes stojí fonty? Dnes pokud tam není v každém verši nějaká sexuální úchylka, tak to prostě NEFRČÍ.

      Smazat
    2. No tak obecně na básníky nikdy nestály fronty.
      Ale třeba na Kunderovy Monology staly fronty docela dlouhé.
      Byla to podpultovka.

      Smazat
    3. Možná, že Nobelova cena je o něčem jiném, než o frontách na předmětnou rekvizitu. Už proto, že v kapitalismu se fronty na knihy přece nestojí. Snad si to pamatuji dobře, je to už mnoho let (1984), ale můj kamarád, který se do Švédska přiženil, mi tenkrát říkal, že Seiferta prosadil jeden člen komise (?), který se jeho dílu věnoval s velkým nasazením. Seifert byl reprezentant velké generace českých básníků a spisovatelů meziválečné republiky.

      Smazat
    4. 0:58...Šmankot, já přeci význam pana Seiferta nezlehčuji!
      Ale jeho dílo nemá světový přesah, na rizdíl od díla pana Kundery.
      A Nobelovka je světová cena, ne pro autory lokálního významu, ne?

      Smazat
    5. Když jsem před drahnými lety četl Seifertovy Všechny krásy světa, kdy popisuje svúj život za první republiky. Říkal jsem si, panečku, to byly časy, v těch bych chtěl žít.

      Všichni kolem kultury v Praze se znali a denně se dali potkat ve vybraných hospodách a vinárnách, probírat věci zajímající všechny strany. Všechno bylo nové a rozvíjející, četlo se a chodilo do divadel, v sobotu pak na tramp.

      A Americký sen byl ještě nepokálen, pevně se v něj věřilo...

      Smazat
    6. Jaroslav Seifert se v rámci nějakého zakolísání zdravotního stavu dostal do vinohradské nemocnice. Přišla mladá sestřička k lůžku, vezme do ruky papírovou dokumentaci, nahlédne a povídá:
      ,,Seifert, Seifert... a máte rád básničky?"
      ,,Samozřejmě", odpovídá pacient, ,,a proč se ptáte?"
      ,,No, když máte takové povědomé jméno..."

      Smazat
    7. Helanov 21:51
      Samozřejně, že má význam hlavně a asi JEDINĚ pro českou kotlinku. Poezie(a zváště ta česká) se totiž moc překládat nedá. Do primitivního jazyka jakým je angličtina už vůbec ne. Kdo má smysl pro náš jazyk jistě pochopí, o čem píšu. Proto také Češi nikdy nebudou ve světě v poezii za hvězdy. Svět kolem nás nikdy nepochopí slovní hříčky páně Wericha, Horníčka, Suchého, protože není nástroj, kterým by to bylo možno sdělt do jiného jazyka. Poezie je zvláštní útvar....

      Smazat
    8. Kasteláne, my zase nepochopíme jejich hříčky.
      Někde jsem četla, že Pavel Eisner přeložil knížku Pan Kaplan má třídu rád líp, než jí ten Leonard Ross napsal.
      To by vás pan Hilský hnal, kdyby si přečetl co jste napsal.
      ;-)

      Smazat
    9. Helanov 14:42
      Knížku pan Kaplan... jsem četl před mnoha lety a vůbec se nedivím, že ji někdo přeložil dokonce líp...angličtina je jak jsem napsal celkem primitivní jazyk, dokonce tak, že jsem už párkrát přemýšlel, jak to ti Angláni dělají, že si vůbec rozumí...asi jako pejsci, ti na sebe kouknou a hned ví o co jde...:-D Myslím, že neexistuje jejich slovní obrat nebo fráze, která by se nedala do češtiny přeložit. Takže pan Hilský (nevím kdo to je) je mi fakt vcelku šumák. No a navíc já psal hlavně o poezii...to se asi nedá přelžit pořádně ani naopak, je to zvláštní útvar a kdo v tom jazyku přímo nemyslí, těžko pochopí, překlad to nezvládne, nebo tomu dá jiný obsah. A našich 10 milónů lidí kteří naším jazykem myslí, těžko může konkurovat desítkám či stovkám miliónů lidí, kteří myslí v angličtině či jiném jazyku. Proto je (a musí být)náš podíl na světové poezii naprosto marginální a to, že Seifert dostal za to nobelovku je zcela jistě spíš politickým aktem jak oceněním autora za literaturu. (při vší úctě k panu Seifertovi). A v tom s vámi souhlasím.

      Smazat
    10. Můžu taky? Je mi líto, že si tu někdo otírá usta o básníka Seiferta a jeho nobelovku. Politickou😢? Od švédské akademie? Nemeli bychom byt spis hrdi, ze mame aspon jednu? Ano, my. Já ji beru jako ocenění výborného díla a taky zadostiučinění za čapka, který ji z polít. důvodu, kvuli odporu nekterych rozhodujicich zase nedostal. Za dílo, které je zrovna teď koloc aktuální.

      Smazat
    11. 19:41...
      To není o panu Seifertovi , cenu mu přejji, ale zasloužil by si jí býval spíš Kundera.
      Je to o nenávisti havlérky, která nepochybně z politických důvodů směla navrhnout laureáta.
      Seifert se k tomu jenom přichomýtl.
      Literární ceny se už DÁVNO nedávají za literaturu, ale za politiku.

      Smazat
    12. Havlérka nenávidí Kunderu prý hlavně kvůli tomu, že nepřijal jakéhosi V.Havla ke studiu scénáristiky a dramaturgie na FAMU, protože budoucí pan prezident neměl pro tuto profesi talent. Ostatně, to se i potvrdilo na jeho dílku "Odcházení".

      Smazat
    13. No...dobrá, ale seifert tu cenu dostal v r.84, kde byla tenkrát havlerka a kundera. Jestli byl tehdy taky navrhnout a zablokovali to nějací češi při hlasování, tak možná, jedině tak, jinak nevim. Kunderovy novely, hlavně ty novější, nejsou me oblíbene, moc vypocitave, ale to nikomu nevnucuju. Jen osobní pocit.

      Smazat
    14. Račice 19:41
      Mrzí mě, že to vyznělo jako otírání o pana Seiferta, kterého si nesmírně vážím (jen teda dostat ho ka maturitě jako otázku z české literatury byl docela děs):-)
      Tu švédskou akademii bych jako argument ale nepoužíval. Vysvětlete mi teda, za co dostal Nobelovku Obama a ten odporný palestinský terorista s tím kostkovaným hadrem na palici? (ani se mi nechce napsat jeho jméno)...

      Smazat
    15. Jo ten s "tím kostkovaným hadrem na palici" něco pro své lidi dokázal. Zatímco ten Obama, co ten dokázal, než ji dostal. A co dokázal potom, to by bylo na nějakou jinou cenu.

      BTW, ten, který prosadil Obamovi tu cenu, byl čerstvě zvolený předseda té norské komise, jistý Thorbjørn_Jagland - bývalý premier a ministr zahraničí Norska, nechvalně aktivní v Jugoslávii proti Milosevicovi.

      Ve wikipedii se o něm m.j. píše, že Obamovo zvolení zvedlo obočí u mnoha a Jagland to musel při mnoha přležitostech později obhajovat a omlouvat. https://en.wikipedia.org/wiki/Thorbj%C3%B8rn_Jagland

      A nedávno se na něj prošvihlo, že lhal o svých stycích s Jeffrey Epsteinem (ten který se tak záhadně oběsil v NY věznici), od kterého dostal velké peníze (za co soudruzi za co?) - ovšemže pro dobročinné účely.

      Smazat
    16. Kasteláne, máte pravdu, změnila se doba, akademie zdegenerovala. Teď už by si o ně slusnej člověk ani kolo neopřel. Však taky před pár lety nějaké ceny odpadly, měli problémy se zneužíváním čehosi, a mne se nejvíc líbí Bob Dylan....víte proč, že jo. A ty ceny samozřejmě hanba mluvit. Že někdo da za cenu za mír třeba eu, to mluví samo za sebe. Nebo obamovi na úplném začátku jeho úřadu, zač... mluvilo se o navrzeni trumpa na nobelovku, tak se necháme překvapit, komu to daji, aby to nemusel dostat on. Snad i Kreta je navržená.

      Smazat
    17. really16:44 a Račice 17:10
      Tak že něco dokázal pro Palestince je možné, ale Nobelova cena MÍRU by měla především ohodnotit přínos lidí pro celé lidstvo. Obávám se ale, že Jásir toho pro lidstvo krom bordelu a zabíjení Izraelců moc nedokázal. Samozřejmě můžeme mít na Židy různý názor, můj je ten, že dali světu na rozdíl od Palestinců spoustu velkých postav. Kdybych já dostal Nobelovu cenu (teda jako že mně to asi fakt nehrozí) tak bych ji musel po tomto aktu znechuceně vrátit. S vrahy bych v jednom klubu být nechtěl. A to je jak Arafat, tak Obama.

      Smazat
    18. Vrátit? Nobelovka jsou peníze, večeře v přítomnosti švédského krále a dalších potentátu, čili moc, kontakty, otevřené dveře k dalším činům. A svědomí? K čemu to. Svět mírových ocenění těm výše jmenovanym a metalu není pro idealisty. Jasir byl taky korupčník a zloděj, takže ani tam nic nového. Myslím, že zemřel na sifla, ale....co už, budou další, podobní.

      Smazat
    19. ^Kdyby Jasira nebylo, ńebylo by dnes asi už nic palestinského.

      A na co zemřel? Jo, když chceme někoho dehonestovat, tak se nám hodí cokoliv plácnout. Že se na jeho smrti jeho okupanti podepsali, je také známo, ale moc se toho nedočtete.

      O té mírové aktivitě různých potentátů by se dalo dlouho diskutovat. Nicméně, my, co máme své zkušenosti s okupací a okupanty, máme své názory, jak s okupanty zacházet. Nebo s nimi přátelsky a poddaně vyjít, že...

      Že Palestina je oficielně okupována, je potvrzeno mnohými rezolucemi OSN po desítky let, z čehož si ti okupanti nic nedělaj. A ještě víc těch rezolucí bylo zastřeleno vetem (pokud to šlo) jistých spravedlivých států, a pomocí ostrovních republik a království, které těžko najdete na mapě. Ale možná, že to OSN je ovládáno komunisty?

      Smazat
  7. Neruda byl neco podobneho,zatvrzele ceskeho.
    Z clanku prichazi touha a posedlost, publikovat knihy.
    Zivot je taky nekde jinde a casto moc jinde.
    Stiznosti.
    Ani slovo jestli autor je schopen take neco udelat.
    Pro ostatni, mimo uzky ramec svych zajmu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dneska je všechno hlavně o penězích a nedovedu si představit nakladatelé, který by odmítl nějaký trhák.
      Dobrá knížka se dneska ke čtenáři dostane určitě snadněji, než před hadrákem.
      A hlavně má ( zatím) příjemnou jistotu, že neskončí ve stoupě.
      Pan Sýs má máslo na hlavě, ještě zjara poučoval ( z pozice zástupce šéfredaktora Kmene) , že kritika jo, ale jenom ta konstruktivní.
      Poučoval studenty, kteří drze vydávali Revue 88 a dali mu ji skouknout.
      A teď bečí a jeho kritika moc konstruktivně nevypadá.
      Je na opačné straně a vúbec se mu to nelíbí.
      Jasně že NĚKTEŘÍ dneska dostávají granty a požívají velké výhody.
      Ale prosadit se může každý, byť i za ztížených podmínek.

      Smazat
    2. Z jara 89 poučoval.
      Sympatické je na něm jenom to, nepřevlékl kabát.
      Tím se zařadil po bok takových velikánů, jako byl Miroslav Florian neblahé paměti.
      :-)

      Smazat
    3. PAW 22:44
      Milý PAWe, to jste pěkně šlápl do EnONa. Zrovna na dotýčného J.J. jste si nemusel otevřít své ctěné ústo. Pokud byste si trochu zalistoval, tak byste se dozvěděl, že dotyčný se věnuje nápravám, jak privátně potřebným jednpotlivcům, tak i svým mocným perem namířeným na patřičné orgány (myslím ty vládní), písemnými výzvami s konkrétními návrhy na zlepšení a nutná opatření.

      Dlužno uznat, že asi ti patřiční orgánové - některé z nich jsou "orgánky" - si z jeho činění moc asi nedělají. Možná, že dělají, ale spíše prču, tak jak to naši zvolení reprezentati mají ve zvyku...

      Možná, že by bylo dobré, kdybyste Vy, milý pane PAWe, nám trochu nastínil, jak Vy se snažíte: "Pro ostatni, mimo uzky ramec svych zajmu"...

      Smazat
    4. 23:37
      Trhák ještě neznamená dobrá knížka. Dobrou knížku si musí člověk trpělivě najít sám. Je to jak v muzice. Za hity se většinou vydávají ty nejpitomější popěvky (dlouhá noc, Lady Carneval)
      Tomu že se dobrá knížka dostane ke čtenáři snadněji neveřím. Pokud si ji autor nevydá sám, možná nikdy ne. Na rozdíl od nečitelných Havlových slátanin. Vžydcky je to o režimu a politické poptávce a podpoře. Za komoušů se možná vydávalo dobrých knih víc jak teď. Taky proto, že lidi četli a měli zájem.

      Smazat
    5. 13:24... Před hadrákem se ale taky hodně dobrých knih skartovalo, na knihy stály fronty, protože sem tam vyšlo něco slušného.
      Internet nebyl, tak lidi víc četli.
      Dneska junioři pomalu ztrácejí schopnost číst delší texty, s tím nic nenaděláte.
      Vidím to na vnoučatech, jako malí hodně četli, v první třífě už chodili do sami do veřejné knihovny.
      Ale od páté třídy jako kfyž utne, konferencujou na mobilu.

      Smazat
    6. 14:55
      To je fakt, proto jsem byl příjemně překvapen, když dcera asi v 15 najednou objevila, že knížka jako předloha je lepší jak film, který byl podle ní natočený a začala zase číst.
      Já byl zamlada strašný knihomol a dokázal jsem za víkend zhltat i dvoudílný svazek o objemu přes tisíc stran. Dnes už tolik nečtu, mám problém se zrakem a po kapitole mě z toho začne bolet hlava.
      Máte pravdu, že bohužel spousta dobrých knih vyjít nemohla. Občas tyto tituly vydalí Slováci, takže díky příbuznosti jazyků se dalo sáhnout i tam. Ale i tak pořád zbývalo dost dobrých...v knihovnách se někdy našly poklady, které komouši nějak asi z vlastní nevzdělanosti přehlédli.:-)

      Smazat
    7. Tu ceskou zatvrzelost ocenil v Chile jisty,Pablo Neruda.

      Smazat
    8. A proto ho neměl Pinochet rád. Pinocheta zase miloval starej Benda a chtěl s ním povečeřet. Proto jsme pro změnu neměli rádi Bendu my.

      Smazat
    9. 15:38... Taky jsem se načetla hodně knih ve slovenštině.
      Nahí a mrtví , americké bestsellery vycházely iba vo slovenčině.
      :-)

      Smazat
    10. Aj Marlowe a iné detetivky.

      Smazat
    11. Teď jsem si vzpoměl - ostrov pokladů měli v knihovně jen v ruštině, tak jsem ho zhltal v ruštině. A to mě nechala souška čitelka z RJ propadnout, anžto jsem ji sral. Jojo, byly doby, byly.

      Smazat
    12. 4:24
      Já jsem dostal Ostrov pokladů jeko dárek k Vánocům od ségry někdy kolem roku 68, kdy to tady bylo uvolněné a taky spoustu Foglarovek.

      Smazat
    13. Helanov 19:54 a ti pod ním :
      To máte trošku popletené. Norman Mailer: Nazí a mrtví byly v češtině mnohokrát vydány i za temného temna, zrovna tak Ostrov pokladů od R.L. Stevensona, proč by taky né, skotský autor z 19. století?
      Detektiv Philipe Marlowe od Raymonda Chandlera jak by smet.
      A co advokát Perry Mason, na pokračování v čs. rozhlase, v před TV érou...

      Smazat
    14. Zapomeňte na fronty před knihkupectvími, na koncerty a divadla za pár korun, dnes si pusťte některý ze 36 programů tv a potěšte se Texaským masakrem, nebo odvarem z Lederhosekultur.

      Smazat
  8. Každá doba má své vítěze a poražené. Vítězové píšou dějiny. Tedy ty oficiální, které je třeba znát u zkoušek. Většina mladých nežije zrovna pro studium, netouží po vědění samém, nechtějí si komplikovat život, chtějí jen doklad o vzdělání. Proto si docela vystačí s tím, co po nich chtějí ve škole. Není toho málo a tak se jim ani nelze příliš divit.
    Mimochodem, v odkazu na článek v BL je chyba. Správný odkaz je tento

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je pěkně jedovatý článek.
      Čulík je blb a Blisty jsou stoka.
      ;-)
      🤮

      Smazat
    2. Culikstein je vul i s jeho ceeerou Ammy

      Smazat
    3. Už před 10 lety mi p. šéfredaktor vytknul, že Larry King je senilní stařík a dělá pro RT, takže to není nic pro BL...

      Smazat
    4. Helanov
      Také se mi líbil, vůbec se nedivím, že to Lžidovky odmítly otisknout. Čulík je skutečně osel, který se sice rád ohání svobodou slova a pluralitou názorů, ale s vervou se staví do role jediného nositele pravdy.
      BL se staly karikaturou sebe samých. Ale kdysi bývaly hodně ke čtení.

      Smazat
    5. 23:39
      Souhlas a naprostý, kdysi jsem je také četl, otočily se o 180 stupňů. Je to dnes fakt žumpa.

      Smazat
  9. A co prosím jste čekal? Snad jen totální bloud už dnes nevidí, že rozsévači dobra budou nutit svůj pohled na svět za každou cenu. Pokud dovolíte znehodnotit vše z minulosti, tak není možné navázat na něco, co dobré bylo. Průměrný člověk, který neměl před rokem 1989 tak "vysoké ideály",jako naše inteligence a kulturní fronta,žil svůj život. Největším zklamáním po roce 1989 je právě skupina těch, kteří ovládali svoje pero (tedy to psaní). Jak také bývá, někomu se to vyplatilo, svůj peníz si vyžebral, a jiným ne. Hodně lidí pera Vašeho mládí vidělo jen špičku ledovce kapitalistické společnosti a zcela ztratilo v dnešní době ten kritický ajfr, jakým tepali na rodinných sedánkách společnost předsametovou. Přišla jiná doba a oponou trhla, a kusy ledovce pod hladinou drtí společnost bez milosti a odvolání. Proto je nutné historii přepsat a vymazat - nejlépe u mladých. Ve světle dnešních revolucionářů jsou dokonce i agitátoři padesátých let rozsšafnými strejci, nebo stydlivými svazáky. A bude hůř. Průměrný člověk bude mít jiné starosti. A bude držet hubu, protože jinak se musí překvalifikovat na žebráka. Kterým vlastně už dneska řada lidí je, jen se tomu říká občan s novou svobodou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jakare, VÝBORNĚ shrnuto!!!
      Kam se hrabou staří politruci na nové politruky.

      Smazat
  10. Jiří Jírovec zapomněl zmínit ty, kteří byli po 68 "pomýlení"...

    I dnes máme takové...

    OdpovědětSmazat
  11. Přiznám se , že po roce 1989 knihy nečtu i když mám plnou knihovnu z doby socializmu , ale dnešní pohled na svět mi nic neříká , když politika je tak zoufalá.Za RakUherska se pěstovala naše národní hrdost , za bolševika se pokračovalo , ale dnes je divná doba , která ničí neje lidovou demokracii ,ale i prvorepublikovou a to je setsakra vážnė.

    OdpovědětSmazat
  12. Vážený pane, využívejte tu vaši palici každý den. Dá se to číst, protože to má hlavu a je to bez paty. Pouze u toho Milana je to trochu složitější. Docela si to zavařil tím, jak souhalsil s vraždou, kterou mají na svědomí Mašínové.

    OdpovědětSmazat
  13. Nelze celé období 1948 až 1989 házet do jednoho pytle!! Roky 1963 až 1968 patří v československé kultuře k tomu nejplodnějšímu období ,které kdy česká a slovenská kultura měla!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. 9:22...To je pravda, i světově jsme byli úspěšní, myslím tím film.
      Po hadráku máme plné regály Veškrnovych spisků a hromady vynikajících děl zaobírajících se holocaustem.
      Antikvariáty přetékají tím chutným čtivem.
      ;-)

      Smazat
    2. Pěkně o tom období napsala nedávno na PL manželka Milana Kundery. To "Pražské jaro" nebyl jen rok 1968, ale opravdu to začalo už ty 3 roky předtím.

      Smazat
    3. Kundera na FAMU učil.
      Část těch přednášek shrnul v knížce Umění románu.
      Takže na té Nové filmové vlně má velký podíl.

      Smazat
    4. Nejen " Roky 1963 až 1968 patří v československé kultuře k tomu nejplodnějšímu období...". Ono to pokračovalo dále do 69, 70. Najednou se mohlo (a smělo) vydávat vše možné i nemožné.

      A hlavně, lidi byli semknuti. Než se to ale začalo pomalu kazit mezi nimi. Podobně jak to píše Kundera v Nesnesitelné lehkosti - když se vrátil po čase do Prahy - a lidi nepoznal...

      Smazat
    5. Podle vyprávění některých protagonistů "české nové filmové vlny" měl největší zásluhy na formování režisérů vedoucí katedra režie Otakar Vávra. Kundera určitě měl také svůj podíl. Prý nevzal na dramaturgii a scénáristiku Václava Havla pro nedostatek talentu. To by mohla být také zásluha :-)

      Smazat
    6. :-DDDDDDD
      Ha ha, to je dobrý!
      Ale on tam učil jenom literaturu a u talentovek asi nebyl.
      Ale každopádně na něj Veškrna žárlil jako pes.

      Smazat
  14. Pane Jírovče, píšete o jiných bezcharakterních, které beztak všichni známe a víme, o které jde. Asi mi to tu uniklo ale nic nevím o vás. Proč jste opustil republiku? Jaký jste měk důvod? Škvorecký jasný, trpěl. Zpěvák Majer utekl žít do kanadské džungle. Že by vás tam zahnala láska? Kocáb se za komunistů oženil z americkou manželkou a neutekl. Prachy? Humanitární důvody? Když někoho dehonestuju, měl bych mít sám čistý štít! Ten váš jsem neviděl a neznám. Jinak se omlouvám...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kutnohorský, jak to myslíte, čistý štít!?
      Jakože otrok nesmí opustit zadrátovanou ohradu???
      Ten čistý štít neměla vláda, která považovala občany za svůj majetek.

      Smazat
    2. Helanov a jaký pohled máte na současnost, kdy můžete všechno, když se tady někomu nelíbí, může kam ho srdce táhne. Můžete vlastnit továrnu, letadlo, TV sanici, nebo letět do kosmu, nebo bydlet pod mostem, vybírat popelnice a měnit pohlaví kolikrát chcete. Nemá šanci Vás nikdo vlastnit.

      Smazat
    3. Pradědo, pohled mám takový, že jsme měli ZOO ( bezpečí, přiměřeně plné korýtko), dneska máme džungli ( boj o zrno).
      Někomu vyhovuje to, jinému ono, ale většina zvířat se snaží ze ZOO podhrabat ven.

      Smazat
  15. Milý pane kutnohorsky, Píši podobně nahoře jistému PAWovi, a podobně to platí i pro Vás. Zalistujte si a dozvíte se. J.J. s tím žádnou tajnost nedělá, mnohokrát popsal proč, to či ono.

    Jistě jistě, mnozí z nás trpěli, nejvíce naši umělci - a že jich nebylo (a není) málo. A tak tedy uprchli před bodáky uchvatitelů. A mnozí trpěli i nadále v nové vlasti pasti, jak by mnozí mohli dosvědčit, pokavad neumřeli.

    Tak jako J.J. popisuje své trápení s knihami ne už tak žádanýmu, jako dříve za mlada, kdy jsme na ně stáli frontu ve čtvrtek, i tak ti naši spisovatelé trpěli v nové vlasti pasti, neb ty jejich knihy nebyly už tak žádané našimi uteklými krajany - byly jiné starosti a na ty knihy už nebyl ten čas, jako byl doma když se trpělo.

    A tak ti spisovatelé se museli - tak jako dotyčný J.J. dnes taky musí - starat v potu tváře o výrobu a prodej svých knih. Kdo z našich umělců trpících v době trpění něco takového musel podstoupit?

    A tak to bylo i u nakladatelství v Torontu (o kterém je nahoře řeč), kde jsem se jednou před mnohými lety za sobotního mrazivého odpoledne nachomejtnul k balení knih připravených k odeslání. A moc těch knih vyžádaných nabylo...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kutnohorsky BTW: Proč ta jména uvedená? Co mají společného s J.J.? A nebylo jich víc? Možná že by se ještě dva tři našli, že...

      Nicméně - i kdyby se J.J. tajil se svým pobytem v Kanadě a svými pohnutkami k tomu - jakože se netají, co to má co dělat s jeho kritikou naší společnosti?

      A je to zvláštní, specielní u našeho národa, že se probírá, proč ten či onen šel do zahraničí. Jo když trpěl (jako umělec), tak to mu nikdo nebere. Ale když neměl co trpět, tak co měl co utíkat?

      Ve světě je tolik světoběžníků z kteréhokoliv národa. A nikdo z těch kterých národů je (ty světoběžníky) nebere v potaz, proč do zahraničí...

      Jen se podívejme nejen do Ameriky a Kanady, ale celé Západní Evropy (jo těch bohatších států), co v nich žijou nastálo jiné národnosti, a nejen ti z těch chudších zemí. Každý má své důvody, nejen to "utrpení"...

      A pomalu se emigruje nejenom do té bohatší Evropy, ale i do Ruska, které je dnes druhým největším přistěhovaleckým státem - po USA.

      Smazat
  16. Really, hlavně nikomu nic není po tom, proč kdo emigroval.
    Ale jisté je, ze dneska je ( zatím) víc možností, než smolit knihu na cyklostylu někde ve sklepě.
    Vydavatelé by se dali přebírat vídlema.
    Spíš je problěm v aktivistických knihkupcích, jak píše autor.
    Nohavica se v pohodě uživí i bez grantů a snad i poplatků od OSY, protože je výjimečně kvalitní folkař. Ani vyznamenání od Zemana a od Putina nijak nepoškodilo jeho pověst .
    Kdo umí, umí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Helanov, přesně tak. A příznačné je, že ho nejvíc kritizuje Hutka, který neumí ani hrát, ani zpívat a napsal jedinou poslouchatelnou a smysluplnou písničku Náměšť za celý život a to je teda trochu málo. Jinak je to hrůza a děs.

      Smazat
    2. Helanov asi nevnímáte, že uplynulo od času cyklostylu víc jak 50 let. Když pro mě společnost občanů něco udělala, je morální povinností jí to vrátit. Souhlasím, že těch umělců co toho moc neumí se po 89 vyrojilo neurekon. Jenže to je také součást parazitického systému rozděl a panuj. Kdo by ze staré gardy zahrál sexuální mašinu Boženu? Jarek je fenomén jako byl Gott. K čemu je tolik neziskovek, když se o potřebné nemá kdo starat. Je zajímavé kolik lidí co u nás vystudovaly ty dráty lehce překonaly.

      Smazat
  17. 15:44... Hutka je žebravý parazit, ostudu dělal už když byl venku.
    Nohavicovi nesahá ani do podvazků.

    OdpovědětSmazat
  18. Přišel do vedlejší dědiny na Kulturní léto a zapěl: "to je voják, to je voják, podívej se, jakej je to pěknej voják" a já si už tehdy, v krátce poškolním věku, řekl že to je fakt řáckej... moudí. A nezmýlil jsem se.

    OdpovědětSmazat
  19. Za čtyři krejcary si pak chudý hladovec směl ponořit sběračku do nevábné směsi. Hermann popisoval: „Co vyhrábl, bylo jeho. Leckdo ulovil kus masa, jiný vytáhl naběračku řídkého. Reptati nesměl nikdo. Ale cvik je velká věc. Byli mezi navštěvovateli i umělci, kteří vždycky šťastně zalovili a přišli na své peníze.“

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.