Reklama

pátek 12. března 2021

Jan Masaryk, Zdeněk Štěpánek, Habrman, a ti další, aneb Politický folklór, mýtománie a byznys

Jaroš Nickelli

12. 3. 2021  ČeskéNárodníListy

Začnu oblíbeným příměrem z doby dnes tak vychvalovaného baroka. Baroka, které bylo pro jiné rozkvětem cizí kultury, pro nás Čech téměř národním hrobem. Tehdy chodili po vesnicích jesuité protireformátoři. Neničili jen kralické Bible. Ničili i duše nevolníků a poddaných. Organizovali divadla na sudech, kde čerti chřestili pekelnými řetězy, když sedláci nebudou poslušní církve a vrchnosti. To byla pramédia propagandy.

(Na snímku Jan Masaryk, syn prezidenta-zakladatele T.G.Masaryka, první poválečný ministr zahraničí, jehož smrt v březnu 1948 je dodnes nevysvětlená)

Pak přišla josefinská doba, patenty, zrušení nevolnictví. Začaly se šířit kramářské písně a je ještě i dlouho potom, až do konce Rakouska se na poutích prodávaly kalendáře a kramářské tisky o hrozném Babinském o přeukrutných Vajckornech a o židáku Hilsnerovi, který hnusně zavraždil nějakou Anežku Hrůzovou, začínalo to slovy "Nekupujte u židů...vždyť oni nám zabili tu Anežku Hrůzovu..." Až přišel nějaký profesor TGM a nebohého Hilsnera obhájil a vyvrátil tu antisemitskou lež. A nenávist se vylila na TGM... Byly tu rukopisné boje, a pak zas boje o Sabinu a Mrvu, agenta proti Omladině, a tak dále. Za republiky se zas psaly romány o Gajdovi a četla se Červená knihovna a Ferenec Futurista založil kabaret U politické mrtvoly. Zkrátka politický folklór kvetl u nás od baroka, měnila se jen média.

Dnes to není jiné. K vytěžování různých osobností se spojil lidový folklór, mediomety, divadlo, film - a obrovský byznys.

Proto je možné natáčet různé velkofilmy, jednou o Janu Masarykovi, drogách, ženách a emigraci, podruhé o panu Štěpánkovi jako jakémsi souběžci režimů a tyranu, potřetí o Němci Habrmanovi jako oběti ukrutných českých vrahů, a tak dále, do nekonečna. Už chybí jen zarýt do M.R.Štefánika, aby se česko slovenská jednota mýtománie naplnila.

Co k tomu všemu dodat? Jen toto. Každá doba má své historiky, své vědce, své politiky, a žel, i politruky. A každá doba má také své mýtomany, pavědce, paumělce a patvůrce.

Nevymýtíme ani tvorbu děl jako je Bohéma, Jan Masaryk, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Habrmanův mlýn. Kdybychom to dělali, byli bychom inkvizicí nebo Goebbelsy. Stejně tak nevymýtíme Harlequinky, Danielle Steel a všechny ty spisovatelky překrásných blábolů. Lid si to přeje a milionové náklady předčí staré kramářské kalendáře a písničky.

Existuje i třetí kategorie této tvorby, a tam patří i filmy Bohéma, Jan Masaryk nebo Habrmanův mlýn. Tato díla se pohybují v perimetrech historie kontra umělecké licence. Lze se na ně dívat jako na umělecké pokusy, i jako na díla zasahující do politického folklóru, balancující na pokrajích dezinterpretace historické pravdy. Pak se není možno divit, že žijící svědkové osobnosti jako byl národní umělec Štěpánek, členové jeho rodiny, se cítí dotčeni neblahým efektem takého díla!

Stejně tak jako se cítí dotčena pravnučka TGM pamflety jako byly zveřejněny v Reflexu a činností filmových režisérů, parazitujících na výzkumu DNA! Až tak daleko zacházejí mýtomani a pseudotvůrci, parazitující na věhlasu historických osobností.

U filmu Habrmanův mlýn jde o totéž, o filmovou fresku něčeho, co se tak, jak je to zachyceno ve filmu, nikdy nestalo! Píši to se znalostí pamětí mlynářského technologa, který k Habrmanovi jezdil celá desetiletí

S filmem o Janu Masarykovi je to stejné. Tvůrce může klidně natočit velkofilm o člověku vyslanci, politiku, o jeho údajných ženách, o jeho údajných drogách - ale neuvědomuje si, že, jak to s oblibou říká emeritní ústavní soudkyně dr. Wagnerová - "nepřípustně zjednodušuje". A je jedno, co tvůrce zamýšlí, je jedno, co ztvární, je jedno jak vysokého uměleckého účinu dosáhne. Anebo si to naopak uvědomuje velice dobře -a pak jde o obyčejný politický pamflet. Pak ovšem rozhoduje ten, co to platí, ona finanční, velmi dobře informovaná svině. Která sleduje svůj záměr - a jak říkává madam Salm, "jedná účelově a účelově se projevuje".

Je jen potřeba zvláště mladým, co vůbec neznají dějiny vlastního národa ani jejich osobností, toto. Vážení mladí, tak to vůbec nebylo!

Jan Masaryk sice v mládí - a to v Americe! - měl problematickou životní kapitolu, ale dostal se z ní a stal se posléze velkým synem malého národa, hodným odkazu svého otce. A takového jej viděli nejen Češi,ale i jiní. třeba skotský diplomat Bruce Lockhart. Ten píše ve svých pamětech o Janu Masarykovi mimo jiné i toto. Když jej Lockhart navštívil jako úředníka exilové vlády u presidenta Beneše, všiml si nejdříve dvou věcí. Na stěně visely četný doktorát občanského práva kalifornské university a citát Lao-tse o tom, že zastávat vysokou funkci se má jen do doby vrcholu a poté odejít. Ti, co to nedokáží, zklamou. A co dokázal Jan Masaryk ? Vše pro uznání českého národa zahraničím bojujícím proti hitlerismu. Vše pro ohlas Lidic ve světě - on je jeden z otců zakladatelů celosvětové akce Lidice budou žít. Toto je pravý nefalšovaný odkaz Jana Masaryka, ne nějaké románky nebo osobní emoce. To je skutečná historická pravda a ne mýtus formovaný uměleckou fikcí, byť by byla. Klidně ten film může dosáhnout uměleckého účinu, herci mohou být výborní, ale jen jediná maličkost se musí vzít v potaz - nejde o historickou pravdu, jde o folklór, jde o mýtus.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je etnograf



Naši mladí by se historii vlastního národa neměli "učit z filmografie a médií", ale z poznání historické pravdy, a tu nenajdou ani v románech o Gertě Schnirchové, ani ve filmech o Masarykovi a Štěpánkovi. Najdou ji v přesných historických knihách, studiích a někdy také i v memoárech věrohodných pamětníků. A v odkazu vlastních rodin, co zažily od Rakouska, přes republiku a protektorát až do současnosti. Tam jsou zdroje poznání, tam jsou zdroje pravdy. ve vyšperkovaných filmech najdou jen atrakci, někdy umělecký náboj - a někdy i profesní lež.


16 komentářů :

  1. Pokoušet se natočit něco o Masarykovi. Toť pokus u kterého zůstane. Masaryk byl zrádce buržoazie protože vstoupil do Gottwaldovi vlády. Byl miláčkem národa, zejména na venkově, což se zase nelíbilo komunistům. Na jeho pohřeb přišli tisíce lidí. Jak se s tím vypořádá současný filmař? No blbě. A ještě takový z party od Českého lva? No coment...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Udělali z něho sexuální mašinu. To abychom si zvykli na kur.vníka Havla.

      Smazat
    2. Pripojil se ke komunistum do vlady.A to se jim ale jiste kutnohorsky ,libilo.To popudilo spise druhou stranu,nemyslite?Bagoun.

      Smazat
    3. Bagoune, jsem přesvědčen, že nelíbilo.Člen z buržoazní společnosti mezi kovanými? To by stejně nedopadlo dobře. Navíc on byl u lidí oblíbenější než kdejaký vysoký komouš. To se neodpouští nikde.! Tím nechci říci, že ho komouši odstranili.

      Smazat
    4. byl realista, a nic jineho, nez realista, a ty si vul, nezapomen, ze nas osvobodili Rusove, ne Patton, valku vyhrali Rusove , ne Patton, a pred tim nas podrazili Britove a Francouzi... a ze spousta lidi byla tehdy chuda, a bez podpory chudejch lidi - jako treba moje mama, a spousta lidi z nasi ulice, by se komousi diky pitomosti Narodnich Socialistu nedostali k moci

      Smazat
  2. Ale dal by se natočit krásný film, kdyby se chtělo. Akorát neznám z dnesnich režiséru, kdo by to mohl udělat, z těch mediálně známých jen snad troška, smejte se mi jak chcete. Přiznám se, že některá soucasna dila přečtu a vyhodim, mezi nimi tu Schnirch. Bylo mi stydno u první takové paknihy, ale nedalo se jinak. Skoda penez i papíru, naštěstí tridim odpad. Masarykovy projevy z exilu v anglii se mi libily.

    OdpovědětSmazat
  3. Hilsner Anežku Hrůzovou asi opravdu nezavraždil. On ji "jen" vytipoval a bestiální vrahy k ní přivedl! Mimochodem, o rok dříve na stejném místě byla zavražděna jistá Marie Klímová, Hilsnerova přítelkyně. ostatky byly nalezeny po roce při hledání těla nebohé Anežky.

    OdpovědětSmazat
  4. Lidé, aby tvořili zdravou společnost, se musí semknout kolem nějaké kolektivistické ideologie ..
    Všechny individualistické ideologie včetně demokracie nikdy semknutou společnost nevytvoří a nevytvořili, vždy to skončí a skončilo u opic, kdy ti silnější individualističtí opičáci utlačují ostatní opice ..

    Lidé s rozumem musí pochopit, že jim zatemňuje mozek antikomunismus, a že kolektivistické křesťanství bylo v moderní době vystřídáno kolektivistickým komunismem ..
    Jiné evoluční cesty lidského rodu není, to pochopili číňané a mají jistou normální budoucnost ..

    OdpovědětSmazat
  5. Vítám tento článek. Takové psaní mi chybí ve sdělovadlech.
    Důležitá je výchova v rodině. Kdo má vzdělané a sečtělé babičky,dědečky a rodiče lépe se v těch dnešních šmejdech vypouštěných účelově na lidi z ČT orientuje. Jan Masaryk
    si prožil osud Československa se vším co se stalo před a po "Mnichovu". Měl klasickou výchovu a slavného otce. Choval se jako vlastenec a měl mimořádný smysl pro humor. "V kolektivu byl oblíbený." To že vycházel dobře s pravicí i levicí - bylo příkladem jak je možné sledovat zájem státu
    i v dobách krize,vlády zrádných přátel ze západu a nebo
    i za Stalina. Jan si zaslouží vzpomínku a úctu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bohužel Nickelliho nikdy v televizi za stávajícího režimu neuvidíme. Obrazovka patří nepřátelům lidu.

      Smazat
  6. Černý Adrenochrom alias OŘECHOVÁ OMÁČKA! Jedí naše děti! https://www.youtube.com/watch?v=ive1KSGIgAw&t=2503s

    OdpovědětSmazat
  7. Nenávist je to , co demokracie zrodila. Z nenávisti zaniklo Československo. Nenávist bují proto, že je zde znovu vlčí zákon, zákon mamonu.

    OdpovědětSmazat
  8. Jan Masaryk byl jedním z těch, co vadil oběma stranám! Můžeme se hádat, která strana ho zabila fyzicky nebo jen zástupně. Jako Kryla a mnoho dalších!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zkuste precist jeho projevy z anglie domů, jestli teda uz neznáte. Mně to objasnilo, kdo musel skript zuby a zatinat pesti. No, novinari, muzikanti, politici s vlastnim nazorem i ted často dostavaji infarkt, mají těžký život.

      Smazat
  9. Škoda, že nikdo nezmiňuje nesmyslnost demise nekomunistických ministrů v roce 1948. Spoléhali na jakési příznivé řešení ze strany prezidenta E. Beneše. Ten ovšem, při úrovni svých informací a znalostí, žádné takové neměl. Jan Masaryk to chápal a podle toho jednal. Racionálně.
    Pak je pravděpodobné, že psychicky neunesl, jak se to proti němu obrátilo. Pak je téměř jisté, že se jeho tragická, dramatická smrt ze všeho nejvíc hodila právě "západu". Ostatně, všimněme si, bez rozpaků i tenkrát, ten západ si nepálil prsty, nechal nás Stalinovi.
    Nebýt toho a hlouposti nekomunistických politiků, měla ČSR všechny předpoklady "pouhé" finlandizace. V to jsem doufal v roce 1968. Trapně jsem se spletl. Teď to vidím jinak, málem obráceně. JiH

    OdpovědětSmazat
  10. Prezident Beneš měl informací a praktických zkušeností s chováním velmocí před a po Mnichovu dost. Bylo po válce kterou vyhrál především SSSR. Věděli to tehdy všichni Češi co zažili rok 1938, Protektorát a osvobození. Takže se Beneš rozhodl na základě reality. Za komunistů se to nazývalo pádem důvěry buržoasie,která nesla za ČR až do roku 1946 hlavní odpovědnost. V poválečné době chtěli lidé užívat míru a mít záruku, že je žádní fanatičtí Němci nebudou okupovat, střílet,vydírat a vyžírat. Takže Benešův postupu po válce - lze lehce pochopit. I Jan Masaryk ho podpořil. Hlavně však ho podpořila velká většina občanů co si pamatovala události po roce 1938 až do roku 1945. Nejde o složitý děj. I špinavá ČT se svými mudřeci a nenávistní kritici Beneše z řad kámošů hitlerovců a sudeťáků by to mohli pochopit - ale o ně nejde ti nepatří k Čechům.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.