Reklama

čtvrtek 18. března 2021

Lidská práva a poslanecká imunita po turecku

 

Ivan David
18. 3. 2021

Prokurdský politik Ömer Faruk Gergerlioglu (na obr.) odmítá opustit budovu tureckého parlamentu poté, co mu byl odebrán mandát. Podle svých slov dnes strávil noc na gauči v místnosti své strany HDP. „Zůstanu zde, dokud Ústavní soud nerozhodne o mém případu,“ řekl. Podporují jej další politici z jeho strany.

Gergerlioglu měl mandát člena parlamentu, a přesto mu byla pravomocným rozsudkem odebrána imunita. Podle turecké ústavy lze poslanecký mandát zrušit, pokud se instituce dopustila trestného činu, který by od počátku vylučoval kandidaturu. A co konkrétně byl jeho trestný čin, kromě toho, že je členem opoziční strany HDP? Politik kritizoval, že rozsudek byl politicky motivovaný, a podal stížnost k Ústavnímu soudu. Odvolací soud mu v únoru potvrdil dva a půl roku odnětí svobody za „teroristickou propagandu“ - to připravilo cestu pro zbavení jeho imunity. Základem pro obvinění byl tweet z roku 2016.

Ömer Faruk Gergerlioğlu, člen parlamentu od roku 2018 za Demokratickou stranu lidu (HDP) zastupující provincii Kocaeli v západním Turecku, je jedním z nejotevřenějších kritiků děsivého stavu lidských práv za vlády prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Gergerlioğlu, lékař a dlouholetý obhájce lidských práv, byl v únoru 2018 shledán vinným z „šíření teroristické propagandy“ na základě příspěvku na sociálních médiích z roku 2016, který v žádném případě neobhajoval násilí.

"Jakýkoli krok, který by zbavil Ömera Faruka Gergerlioğlu jeho parlamentního křesla jako předehra k jeho uvěznění, bude vypadat jako odveta Erdoganovy vlády za jeho statečný a hlasitý postoj na podporu tisíců obětí porušování lidských práv," řekl Hugh Williamson, ředitel oddělení Evropa and Central Asia ve společnosti Human Rights Watch. "Gergerlioğluovo odsouzení je do očí bijícím porušením jeho práva na svobodu projevu a použití tohoto odsouzení jako záminky k vyloučení z parlamentu by ukázalo hluboké pohrdání demokratickými normami a právem na politické sdružování."

20. srpna 2016, téměř dva roky před tím, než se stal členem parlamentu, Gergerlioğlu tweetoval a komentoval novinový článek, ve kterém krátce informoval, že vedení ozbrojené Kurdské strany pracujících (PKK) se sídlem v severním Iráku vyzvalo turecký stát, aby udělal krok k míru. Gergerlioğlu uvedl, že „toto volání PKK by mělo být řádně zváženo, problém nemá konce! Argumentoval tím, že by měl být obnoven mírový proces k ukončení desetiletí trvajícího konfliktu mezi tureckým státem a PKK. Gergerlioglu byl odsouzen za tento tweet, ve kterém sdílel novinový článek a spolu s ním i fotografii bojovníků PKK. Ale nikdo ze zpravodajského webu, který článek publikoval, nebyl stíhán a samotný zpravodajský článek s fotografií je stále přístupný online a nikdy nebyl předmětem žádného soudního příkazu, který by jej blokoval nebo vyžadoval jeho odstranění.

"Gergerlioğluův tweet z roku 2016 spadá přímo do rámce chráněného projevu a neexistují žádné důvody, na základě kterých by bylo možné tvrdit, že je nutné nebo přiměřené stíhat jej za slova, která vyjadřují názor a nepodněcují násilí", uvedla organizace Human Rights Watch. "Jeho stíhání a odsouzení jsou závažným porušením jeho práv na svobodu přesvědčení a projevu a probíhají v kontextu rozsáhlého a systematického porušování svobody projevu tureckou vládou, které se po pokusu o převrat v roce 2016 zrychlilo."

Tweet prý poskytuje důvod k odebrání poslanecké imunity pro poslance Gergerlioğlu na základě článku 14 turecké ústavy. Článek 14 je ve skutečnosti velmi vágní a nijak nespecifikuje „šíření teroristické propagandy“, trestný čin, za který byl odsouzen Gergerlioğlu, tedy obvinění, které se v Turecku běžně zneužívá k porušení práva chráněného projevu, pokud se tento nelíbí vládě. Zbavení Gergerlioğlu poslaneckého křesla na základě jeho přesvědčení za „šíření teroristické propagandy“ by znamenalo svévolné a neoprávněné zasahování do jeho ústavního práva na poslaneckou imunitu. Tolik Human Rights Watch.

Předtím, než byl Gergerlioğlu zvolen do parlamentu ve všeobecných volbách v roce 2018, byl dobře známý svou mnohaletou angažovaností v aktivismu za lidská práva vedle své profesionální lékařské práce. Poté, co byl nouzovým dekretem po „puči“ v roce 2016 svévolně propuštěn z práce v sektoru veřejného zdravotnictví, pracoval krátce v soukromé nemocnici a pokračoval v práci v oblasti lidských práv. Po jeho zvolení do parlamentu se Gergerlioğlu stal hlasem desítek tisíc lidí, kteří byli svévolně propuštěni a uvězněni po pokusu o převrat v roce 2016. A to se mu stalo osudným…

Samozřejmě, Turecko je jiný level. Ale i v Evropském parlamentu se nám rozmáhá tendence vydávat členy EP k trestnímu stíhání, prakticky kdykoli o to justiční orgány požádají. Nejkřiklavějším příkladem z poslední doby je vydání tří katalánských europoslanců španělské policii v rámci jejich obvinění ze „separatismu“. Jak daleko je separatismus od „terorismu“? Co stačí? Vypsání referenda, jako v případě katalánských europoslanců, či pouhé vyjádření se na sociálních sítích ve prospěch separatismu? Hate speech? Cokoli, co může být za hate speech prohlášeno? Bude to cesta k „prosévání“ nepohodlných europoslanců? Kupodivu, i když se vydávají europoslanci i za korupci, stále do EP nedorazila žádost o vydání ani jednoho německého europoslance ohledně skandálu s předraženým nákupem roušek a respirátorů. A že jména několika z nich se v tisku objevila. Zejména jedné velké kritičky České republiky. Ale v Německu rozhoduje o stíhání politiků spolková vláda a je pravděpodobné, že na „výhodném“ přeprodeji respirátorů od soukromých firem spolkovým a zemským úřadům vydělal někdo hodně vysoko postavený. Hospodářská kriminalita prounijních politiků je ve srovnání se „separatismem“ zřejmě naprosto neškodná. Jméno oné vlivné europoslankyně CSU, známé z protikorupční mise v ČR, ostatně už z tisku zmizelo.

Kdo naopak ze stránek novin nesleze, je Alexej Navalnyj, odsouzený za zpronevěru, pro většinu mainstreamu v podstatě jediný politický vězeň na světě. Naposledy psal z vězeňské kolonie v Pokrovu. Že prý je to koncentrák a hlídají ho kamery na každém kroku, uvedl na Instagramu. Nevím, tamní poměry si neidealizuji. Ale myslím, že Ömer Faruk Gergerlioğlu, v případě svého uvěznění, koncentrák s přístupem k Instagramu a dalším sociálním médiím mít nebude. Vážený člen NATO Turecko ani jeho prezident se tím ale trápit nemusí. Z Gergerlioğlu hvězda médií nebude, zavře se nad ním voda stejně jako za dalšími 50 000 politickými vězni v zemi. Jak to vypadá v tureckých vězeních, popsala na facebooku Markéta Všelichová po návratu ze svého čtyřletého „pobytu“. Poměrně otřesné čtení. Žádné palcové titulky z toho ale nebyly, naopak, byla nabádána, aby nenarušovala vztahy s naším partnerem v NATO. Stále častěji mi připadá, že Turecko nelze hlasitě kritizovat za porušování lidských práv už proto, že brutálnější formou jen razí trend, který mohou následovat i země „transatlantické orientace“.

2 komentáře :

  1. Ano, fašismus jako když jej vyšijí! Jen se tomu (z jakéhosi málo pochopitelného důvodu) i v Turecku říká demokracie.
    K témuž mají našlápnuto USA, jenže tam raději - s vytříbeným pokrytectvím - vidí "genocidu" Ujgurů, která genocidou není, zato svůj zrak i sluch mají zatemněný směrem k Turkovi aj. despociím, které se jim vyplácejí tučným výpalným.

    OdpovědětSmazat
  2. A tak to u nich chodí ale mají ten „správný" pohled na svět a tak to jsou západní „spojenci". S tím zlodějem má Rusko práci aby ho udrželo na živu. Spoluvězni by rádi do něj píchli kudlu.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.