Reklama

pondělí 29. března 2021

Neomarxismus, pravicový nebo levicový liberalismus?

Stanislava Kučerová

29. 3. 2021

I uznávaní politologové dneška si stěžují na terminologický zmatek. Je označení „neomarxismus“ něčím víc než jen nálepkou s hanlivou dávkou odmítavé nevážnosti a posměchu? Je to víc než jen výstraha před nedostatkem demokracie, před diktaturou či totalitarismem? A může být ten zmíněný „neomarxismus“ pravicový nebo levicový? Pokusme se vnést do nepřehledného pojmového zmatku trochu světla.


(Na snímku autorka profesorka Stanislava Kučerová)


Dějiny myšlení znají významné pokračovatele a pokračování některých názorových soustav. Vzpomeňme na novoplatonismus, novotomismus, novokantovství. Zcela nedávno se v intelektuálním veřejném prostoru objevilo slovo „neomarxismus“. Jak mu máme rozumět? Z dějin filozofie víme, že vyznavači původního názorového systému zůstávají věrni jeho podstatě a principům. Ale zároveň cítí, že nová doba přináší nové skutečnosti a otvírá nové problémy. Nestačí tedy opakovat úvahy, závěry a poučky velkého myslitele, na kterého navazují. Je třeba systém jeho myšlení zachovat, ale pokročit v něm dál, posunout jej a přizpůsobit novým okolnostem. Odpovídat v jeho duchu na nové otázky. Proto směr dostane výstižně inovovaný název: jméno po zakladateli má s koncovkou -ismus, ale k tomu přibude důležitá předpona novo- (neo-). Název prozrazuje, že původní základ má pokračovatele. Platí to i o dnešním označování některých směrů a hnutí slovem neomarxismus?

Marxismus vznikl v polovině 19. stol. jako označení myšlenkového systému a díla K. Marxe a B. Engelse, jako souhrnné označení pro jejich dialektický a historický materialismu.
 Zatímco Engels nepouštěl se zřetele dialektické zákonitosti vývojových změn v přírodě, Marx se soustředil na zákonitosti vývoje ve společnosti. Nejenže analyzoval převratné události současných světových

politických dějin. Dlouhodobě se zabýval podrobným studiem ekonomického vývoje společnosti a zejména vyčerpávající analýzou tehdejšího kapitalismu. Podal přehled o historii výrobních sil a vztahů od nestarších dob, charakterizoval stadia vývoje a výměny společenských řádů. Třídní antagonismus povede podle něho k nutné revoluční společenské změně a k příchodu beztřídní společnosti komunistické.

Přívrženci, vykladači a stoupenci díla K. Marxe a B. Engelse přijali bez pochyb učení o třídní nenávisti a o revoluční cestě k vybudování beztřídní budoucnosti. Tvrdili, že musí přijít revoluce, která přinese pokrok. Ale koncem 19. stol. někteří myslitelé zbavili Marxovo učení revolučnosti, hlásali pokojný společenský vývoj. Byli to např. K. Kautský a E. Bernstein.

Vysloužili si za to označení revizionisté, oportunisté, reformisté. Ale jak revolucionáři tak reformisté nepřestali být marxisty a patřit k témuž levicovému názorovému směru. U nás to byli zpočátku sociální demokraté, stranu založili r.1897. Po Velké říjnové socialistické revoluci k nim přibyli komunisté. Stranu založili r. 1921. Podobně jako Lenin a jeho „bolševici“ odsoudili nerevoluční „menševiky“ jako „renegáty“ (odrodilce, odpadlíky). Také komunisté u nás sociálně demokratické reformisty a revizionisty zatratili.

K dlouhodobě, od poloviny 19. stol. marxisty očekávané revoluci došlo teprve ve 20. století, r. 1917. Stalo se tak ku podivu v nejméně kapitalisticky rozvinuté zemi, v carském, polofeudálním Rusku. Vedl a organizoval ji V. I. Lenin se svými spolupracovníky. Opírali se o Marxovo dílo, které přizpůsobili daným podmínkám současného místa a času. Tak vznikl marxismus-leninismus. Po nastolení deklarované diktatury proletariátu v čele s J. V. Stalinem nabyl podoby stalinismu.

Vznik a existence Sovětského svazu socialistických republik „na Východě“ a další vývoj kapitalismu „na Západě“ po první i po druhé světové válce postavil před vyznavače a stoupence marxismu řadu nových otázek. Inspirace marxismem má u nich různou intenzitu. Patří sem především Ital Antonio Gramsci (1891 – 1937), Maďar Gyoergy Lukács (1888 – 1971) a Francouz Roger Garaudy (1913 – 2012). ( Ten od marxismu později přešel k islámu.) Uvedení filozofové znamenají přínos pro marxismus, zaměřený především na problémy člověka. Označeni jako neomarxisté mohou být označeni právem.

Někteří němečtí myslitelé, např. Theodor Adorno (1903 - 1969), Juyrgen Habermas (1929), Max Horkheimer (1895-1973), Erich Fromm (1900 - 1980), Herbert Marcuse (1898-1979) a další vytvořili tzv. „Frankfurtskou školu“. Zabývali se novými problémy a výsledky nových vědních oborů, analýzou pokračujícího vývoje společnosti, nepředvídaným uplatněním vědeckotechnické revoluce, šířením dříve netušené masové kultury. Kritizovali stávající společenské poměry a uvažovali o různých formách strukturální společenské přeměny. Vycházeli více nebo méně z marxismu, ale neztotožnili se ani s leninismem ani se stalinismem. Působili nedogmaticky, tvořivě a svobodně. Čerpali podněty i z různých nových směrů věd o člověku a o společnosti.

Některé marxistické myšlenky v základech zachovávali, ale stavěli na nich nemarxistické myšlenkové a názorové soustavy. Můžeme tedy o nich hovořit jako o jisté formě myšlení, ovlivněné také marxismem. Pravověrní marxisté však s nimi polemizovali, především proto, že opustili teze o třídním boji a o revoluci. Lenin a jeho stoupenci by je obvinili z revizionismu, reformismu, oportunismu, renegátství.

Uveďme pro představu kousek textu, který by takto z pozic klasického marxismu kritizovali: „Máte zde opozici, která zřejmě nemá nic společného s klasickou revoluční silou. Je to noční můra, ale taková, která odpovídá skutečnosti. Domnívám se, že tato tak zcela neortodoxní konstelace opozice je věrný reflex autoritárně demokratické společnosti výkonu, jednorozměrné společnosti, jak jsem se ji pokusil popsat, jejímž hlavním rysem je integrace ovládané třídy na velmi materiálním, velmi reálném základě, totiž na půdě řízených a uspokojovaných služeb. Ty zase reprodukují monopolní kapitalismus – řízené a potlačované vědomí.“ (H. Marcuse, „Problém násilí v opozici.“ 1969)

Vyznavači K. Marxe a B. Engelse to za novou fázi základního učení, za neomarxismus, nepřijmou. Ale ani pro ctitele pravdy a dostatečného důvodu to není název přijatelný. K nám se po převratu r.1989 dostala řada směrů, které jsme před převratem působením marxistické cenzury vládnoucího režimu neznali. Poukázal na to jako na relativní pozitivum minulosti exprezident V. Klaus.

Jsou to směry, které bývají ve veřejném prostoru pejorativně označovány jako „levicový liberalismus“ nebo „neomarxismus“ a představují protestní hnutí proti údajné diskriminaci rozmanitých menšin.

Na shromážděních a pochodech těchto hnutí můžeme slyšet a na jejich transparentech číst hesla z problematiky gendrové, multikulturní, imigrační, ochranně klimatické, protiautoritářské, protivládní a pod. I ptáme se: Co je tu marxistické? Co je tu levicové? Kde je tu východiskem podstata učení o výrobních prostředcích a vztazích? Kde o nehumánní neobhajitelné diskrepanci tříd? Na transparentech a v projevech se žádá emancipace rozmanitých individuálních tužeb a přání. Ničím neomezovaná svoboda, svévole a libovůle. Uvolnění morálky, odstranění platných společenských tradic, autorit, norem a tabu. Není to spíše „neoliberalismus“ a „anarchismus“ než „ „ neomarxismus?“ (Staro)marxista o tom říká: „Neomarximus se připisuje kruhům a postavám, které se k marxismus nikdy nehlásily a ostentativně se ho štítí. Je to „lochneska“, obluda s údy, které budí averzi: hysterický genderismus, multikulturalimus, klimatický alarmismus i jiné módní ptákoviny. V celku obludárium jako semeniště „progresivismu“. Tedy – ani stopa po neomarxismu.“

A je to směr levicový nebo pravicový?


Politické označení levice a pravice je historické a pochází z konce 18. stol., z doby a z dějiště Velké francouzské revoluce. Na levé straně zasedacího pořádku Ústavodárného národního shromáždění seděli zástupci 3. stavu, revolucionáři. Na pravé straně monarchisti, reakcionáři. Mezi nimi, ve středu, nevyhranění. Obdobné označení přinesla i Říjnová revoluce 1917 v Rusku. Levici tvořil revoluční proletariát, pravici reakční buržoasie a šlechta. Levice byli rudoarmějci, pravice bělogvardějci. Od těch dob neznamená levice jen progres, dynamiku, radikální změnu. Jde jí o zájmy nejširších vrstev lidu. Pravice naopak, hájí-li spíše stabilitu, konservatismus, udržování daného stavu, jde jí o zájmy zabezpečených a prosperujících vrstev. Táž myšlenka se ovšem může v různých podmínkách jevit i protikladně. Zjednodušeně lze říci, že pravici tvoří zaměstnavatelé, levici zaměstnanci.

Domnívám se, že neoliberalismus je zpravidla pravicový, nikoli levicový. Neusiluje o strukturální společenské změny. Chce zachovat, čeho jeho přívrženci dosáhli. Usiluje prosadit jen nezvyklá individuální, ponejvíce soukromá a egocentrická přání. Co to může mít společného s marxismem? S kritickým přístupem k systému dané společnosti? S její analýzou a perspektivou strukturálních společenských změn v zájmu pracujících? V zájmu všech? U tradičních marxistů byla nezrušitelná idea utvořit spravedlivější společnost pro všechny, bez třídních výhod a privilegií.

U zmíněných údajně antidiskriminačních skupin, které se leckde nepřesvědčivě označují jako „neomarxistické“, jde o vymýšlení individuálních práv na to či ono uspokojení, to či ono blaho.***
O dílčí cíle egocentrického zaměření. Nesleduje se celospolečenská rekonstrukce, ale jen dílčí dekompozice. Žádné konstruktivní společenské projekty se nevytvářejí. Krize ze zadluženosti, korupce, závislosti, manipulace. Proč je to tedy neomarxismus? Není to spíše „neoanarchismus,“ kult bezvládí, neodpovědnosti a „svobodné osobnosti“?

Zájem o společnost a strukturálně utlačované vrstvy tu zcela chybí. Ve hře je přednostně individuum. Tedy nic marxistického ani levicového. Zato je tu uvolněn prostor pro hledání záminek k nepřehlednosti a fragmentárnosti společnosti. Společnost ztrácí svou celistvost, mnohostranně se štěpí, společenský konsensus se stává nedosažitelným. Čí je to zájem?

Nezmýlíme se, když uvedeme, že je to zájem anonymní moci. Ona podporuje podobná hnutí, která se prezentují pod falešným, zavádějícím a matoucím heslem: “ Svoboda a lidská práva“. Neboť nad celým světem dnes panuje stará římská zásada: „Divide et impera “. Rozděl a panuj. Od dob římského imperia se ovšem její uplatnění velice rozšířilo. Byla povýšená na zásadu globální, celoplanetární. Je to podstata ekonomické a celospolečenské ideologie „neoliberalismu,“ která je strůjkyní a šiřitelkou neobyčejného zmatku a rozkolu všech postižených společností západní civilizace. Taková je cesta držitelů a manipulátorů moci k světovládě, k novému světovému pořádku.



17 komentářů :

  1. Skvělý objektivní článek,myslím že autorka " má na to "aby ho doplnila svou úvahou o existenci "protisíly" té zmiňované anonymní síle,která dosud ovládá svět.Jak už říkal Newton-, síla bez reakce neexistuje,liberalismus apod. žádnou silou nejsou.

    OdpovědětSmazat
  2. Je dobře, že to paní profesorka stále a opakovaně připomíná! Že totiž ten tzv. neomarxismus nemá s autentickým marxismem mnoho společného, téměř nic.
    A že pojmenování těch ideologických konceptů (neoanarchismu, vypjatého individualisu ..), které zdůrazňují individualitu s jejími (domnělými) právy bez odpovídající odpovědnosti ve společenském kontextu, jako neomarxismus slouží spíše k diskreditování samotného marxismu a levicových hnutí, které z něj čerpají.
    Čímž se ideologická pravice, která tu nálepku s chutí využívá, snaží "jednou ranou" vypořádat s těmito oběma protistojícími koncepty. To protože diskreditující rysy neoanarchismu a vypjatého individualismu si pak širší (neznalá) veřejnost může spojit s marxismem.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem je označoval taky za neomarxisty, tak jak byli označovaní v tisku, teď už vím, že to bylo nesprávné.

      A k tomu ten závěr. Podobnou otázku, "čí je to zájem" a konstatování, že se "nejedná o levici", proto to podporují ti největší boháči světa, ona nakonec vyslovila a není co dodat.

      Smazat
  3. Prof. Kučerová nabízí obstojné shrnutí.
    * Neškodí ovšem doplnit je výkladem Michaela Hausera, který přece jen srozumitelněji vysvětluje aktuální kontext vzniku a uživání tohoto termínu.
    ZDE: https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/esej-michaela-hausera-pliziva-konzervativni-revoluce-a-neomarxismus-40332576
    Chápat neomarxismus jenom jako nadávku znamená nechat si vnutit vulgární propagandistický žargon pravice.

    OdpovědětSmazat
  4. Ten zmatek v pojmosloví je logický, když "levicové" strany chtějí pomáhat chudým se přesunout na západ, kde si sice polepší ale vyvolají rasovou nenávist. Tím si nepolepší nikdo, v zemi původu ubudou ti schopnější, zaostalost se prohloubí. Smějí se jen ti, kteří z toho umí těžit.

    Kde je nový "Marx" který přehledně zpracuje novodobé otrokářství dnešního světa?

    OdpovědětSmazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  6. Tzv neomarxisté slouží americkým miliardářům kteří chtějí ovládnout svět a profitovat z toho.

    OdpovědětSmazat
  7. Již dlouho se snažím na různých fórech objasnit, že je nesmysl současné prapagátory všech zvráceností apod. jako levici či neomarxisty !
    Paní Kučerová má velmi podobný přístup !
    Ať si o levici (tak j ak byla chápána v minulosti) myslí kdo co chce, tak levice a marxismus bojovaly za zájmy a práva VĚTŠINY (pracujících či občanů) !!!!! To je ústřední znak LEVICE ! Copak současné politické strany, politické loutky všech barev, establišment, media apod. a "neziskovky" bojují za zájmy většiny ? Nikoli. Protože strany jsou jen mafiánské korporace, bojují jen za své posty a peníze ! Dnes už žádná "levice" a "pravice" neexistují. Zločinnou politiku multi-kulturalismu, genederismu, juvenilní justice, sexuálních zvrácenností, řízené islamizace a jiných agend globalismu v současné době realizují podle pokynů zákulisních elit liberálové !!! A liberalismus a fašismus je spojené nádoby ! Tedy současný stav mají na svědomí liberální politici bez ohledu nato, ze které strany jsou a které se samy nazývají levicí či pravicí. Žádné socialistické či marxistické strany (i když to mají v názvu) neexistují. A tato banda liberastů nikoli z marxismu, ale z fašistického trockismu převzala některé metody realizace politiky. Podstata a cíle marxismu jsou v naprostém rozporu s cíly liberálních parazitů. Pouze některé metody nikoli však marxismu (a už vůbec ne skutečného bolševismu) ale trockismu si všichni liberasti a slouhové globalismu osvojili.

    O neomarxismu začali mluvit pravičáci, kteří nechtějí přiznat, že za stávající situaci může právě pravicový liberální kapitalismus postupně se převracející ve fašismus. Žádná svobodná soutěž ideálů, myšlenek stejně jako volný trh ve skutečnosti v liberálním kapitalismu neexistuje ! Ze své podstaty je kapitalismus lidojedský systém, kde vždy silnější požírá slabšího. Naivní představy u nás např. Klause a jeho přátel vč.pana Hajka, že může existovat nějaký "malý, hodný, český kapitalismus se spravedlivým volným trhem" je nesmysl. Žádný volný trh neexistuje. Téměř vše pohltily nadnárodní zločinecké korporace. Také "volná soutěž" stran je podvod. Strany jsou rovněž zločinné mafie a demokracii tímto způsobem nelze vybudovat. Pouze přímá demokracie a sociální spravedlnost mohou vést k demokracii !
    Pouze přímá demokracie budovaná ze zdola, kdy si občané přímo vyberou zástupce dlouhodobě školené a připravené na výkon řídících funkcí podle současných teorií řízení procesů společenských tedy sociálních supersystémů. Operovat se přece necháme jen u vyškoleného lékaře-odborníka na medicínu a nikoli u učitele nebo zemědělce, natož trhovce či pingla. Proto je nesmyslné si myslet, že učitel, lékař či herec nebo i montér, zedník budou jen z titulu stranické nominace dobře řídit složité sociální a společenské procesy sociálního supersystému, kterým společnost ve skutečnosti je. Výběr politiků přes systém "volné" soutěže stran - tzv. zastupitelská demokracie - se v nové době masově začala prosazovat po Francouzské revoluci 1789. Je to globalisty vymyšlený podvod. Ve většině zemí světa po většinu času od té doby tedy "volíme - jak voli" ! A žádné volby nikdy nic k lepšímu pro většinu nezlepšily. U nás po sametovém podvodu rovněž 30 let volíme ! Vystřídalo se v parlamentu a ve vládě mraky stran (=mafií a zločineckých korporací). A vše je stále horší a horší ! Jak je to možné ? Protože žádné volby nemění podstatu a tou je SYSTÉM : otrokářský tlupo-elitářský ! Mění se jen loutky=paraziti, kteří za udržování SYSTÉMU u moci dostávají podíl na moci a prachy. Protože tzv. zastupitelská demokracie je podvod od samého počátku. Ve skutečnosti vše, většinou bezstrukturně, aniž bychom to viděli, řídí SYSTÉM ! A ten je stále stejný. Stále otrokářský ikdyž změnil formu okovů. Už nemáme na rukou železné náramky. Ale okovy peněz a dluhů z nás udělaly ještě větší otroky.

    OdpovědětSmazat
  8. Pokračování :

    Pouze se vytváří dojem, že "demokraticky vládne lid". V realitě však zastupitelská demokracie se "svobodnými" volbami je nástroj korupce ze své podstaty. Je to výtah k moci a penězům, kdy bezvýznamné nuly, které o řízení nemají ani nejmenší ponětí, jsou systémem "zvoleni" na vysoké funkce s abnormálními příjmy a dalšími brebendami. Vesměs individua těžce psychopatická a parazitní, která by se v normálním životě ani neuplatnila. A politické funkce v nich vytvářejí pocit, že oni vládnou, řídí a rozhodují. Ve skutečnosti jsou oni sami také otroky systému (sice za velké peníze) a žádnou reálnou moc nemají a většinou to ani nechápou. Moc mají osnovatele tohoto systému v zákulisí a své hráče, figury i loutky řídí a manipulují s nimi stejně, jako tyto loutky manipulují s námi občany. Hierarchický tlupo-elitářský systém funguje právě na principu "elit" a tlupy a vytváření mylného dojmu, že i Nýmand z tlupy se může stát "elitou".
    Proto ústřední problém společnosti je tlupo-elitářský systém, který momentálně vládne pod vývěskou liberálního kapitalismu a demokracie. Ve skutečnosti se jedná o stále jeden a tentýž otrokářský tlupo-elitářský systém umožňující zákulisním elitám a jejim loutkám, z nichž do určité míry systém dělá "elity", ovládat a zotročovat drtivou většinu obyvatel.
    Ale pro majitele SYSTÉMU je nás už moc. Jadernou válku SYSTÉM spustit nemůže - to by i jeho vlastníci zdechnuli. A tak vymysleli nástroje pomalé postupné genocidy. A genocidních nástrojů používají plno. Drogy, chlast, sexuální zvrácenosti, jedovaté potraviny a "léky", nemoci, multi-kulti atd. Ale protože to jde pomalu, tak je to třeba urychlit. Aby se lidé zabíjeli sami. A tak se vymyslí "světový terorismus" a následná migrace. A náboženské a rasové války urychlí genocidu přemnožené populace. Kdo to nevidí, je slepý nebo blbý. Mnohdy oboje. Souhlasu netřeba !

    Volby proto nic nevyřeší. Je nutno zlikvidovat současný zločinný systém se všemi jeho viditelnými i neviditelnými "elitami" a začít budovat nový systém s přímou demokracií budovanou od spodu, společnost lidskou, sociálně spravedlivou a mravní, společnost bez parazitujících elit. To je budoucnost lidstva.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Výborný článek.Paní profesorka Kučerová je jiný typ,naposled tu byla podobná a přesto úplně jiná žena Tereza Spencerová.22.59 to dokonale doplnil.Díky,konečně se trochu trhá ta mlha o neo a pod.

      Smazat
  9. díky za výborný a potřebný článek prof. Kučerové, a díky Antikapitálu za výborné doplnění

    OdpovědětSmazat
  10. Antikapitále, souhlasím, jen bych rád doplnil, že náprava bude zřejmě přes kolaps tohoto systému válkou. Dále je zajímavé, že tradiční hodnoty v kladném slova smyslu dnes obhajují národní strany. Je to schizofrenie, nebo zákonitost?

    OdpovědětSmazat
  11. Marxizmu sa často dáva nálepka teórie triedneho boja, ale to je popretie jeho podstaty. Marx, alebo marxizmus neobjavil triedy a triedny boj. Marx vo svojom liste J. Weydemeyrovi z 5. 3. 1852 píše: „ Pokiaľ ide o mňa, nepatrí mi ani zásluha, že som objavil existenciu tried v modernej spoločnosti, ani zásluha, že som objavil ich vzájomný boj. Buržoázni dejepisci opísali už dávno predo mnou historický vývin tohto boja tried a buržoázni ekonómi ekonomickú anatómiu tried. Môj prínos je tento:1. Dokázal som, že existencia tried je spätá iba s určitými historickými vývojovými fázami výroby, 2. Že triedny boj nevyhnutne vedie k diktatúre proletariátu, 3. Že sama táto diktatúra je len prechodom k zrušeniu všetkých tried a k beztriednej spoločnosti.“ (Marx, K.- Engels, F.: Vybrané spisy v piatich zväzkoch, 2. Zv. Bratislava 1977, s. 569)

    Triedy a triedny boj boli známe už buržoáznym historikom, veľký kus práve v tomto smere urobili francúzski buržoázno-liberálni historici obdobia reštaurácie Adolphe Thiers (15. 4. 1797 – 3. 9. 1877), Francois Mignet (8. 5. 1796 – 24. 3. 1884), Francois Guizot (4. 10. 1787 – 12. 9. 1874), Augustin Thierry (1. 5. 1795 – 22. 5. 1856) svojimi prácami o dejinách Francúzska, osobitne o dejinách Francúzskej buržoáznej revolúcie a triedach, ktoré sa jej zúčastňovali.
    Marxizmus v dialekticko-materialistickom chápaní dejín len precíznejšie opísal mechanizmus vývoja ľudskej spoločnosti, je to jeho prínos do vedeckého poznania. Ak kapitalizmus vniesol prínos do rozvoja prírodných, technických vied (čomu sa venuje dodnes, ale úplne absentuje v spoločenskovednom smere), tak socializmus a marxizmus vniesli hlboký teoretický vklad do spoločenskovedného poznania, do lepšej teoretickej reflexie vlastného vývoja. Zrejme aj z tohto vyplýva tento nezmysel, akoby triedny boj bol základom marxizmu.

    Marxizmus nestavia na triednom boji, je preň len krátkou historickou epizódou

    Triedne delenie spoločnosti, sociálna nerovnosť nevyplýva priamo z prirodzených rozdielov medzi ľuďmi, má svoj základ v konkrétnych ekonomických podmienkach. Vzniká s rozvojom spoločenskej deľby práce pred 5200 rokmi, kedy vzniká súkromné vlastníctvo, štát, triedy, právo, písmo. V prvobytnej spoločnosti (trvajúcej 2,5 mil. rokov), kedy človek vyrobil prakticky toľko, koľko spotreboval, nebolo možné privlastniť si bez ohrozenia jeho života produkt jeho práce, preto sa nemohlo rozvinúť ani triedne delenie spoločnosti. Otroctvo mohlo vzniknúť ako určujúci výrobno-spoločenský vzťah až s rozvojom spoločenskej deľby práce a určitou výškou nadproduktu. V prvobytnej spoločnosti sa ekonomicky neoplatilo brať zajatca za otroka, pretože vyprodukoval toľko, ako spotreboval, navyše predstavoval bezpečnostné riziko, mohol ohroziť majiteľa, čo bola nákladová položka. Až s rozvojom spoločenskej deľby práce, kedy vznikol nadprodukt, jednotlivec vyrobil viac, ako spotreboval, vznikla aj možnosť privlastniť si tento nadprodukt úzkou skupinou ľudí. Sústreďovanie spoločenských zdrojov v rukách úzkej skupiny ľudí, vládnucej triedy má základ v obmedzenosti produktívnych možností spôsobu výroby v otrokárstve, feudalizme, kapitalizme a čiastočne ešte aj v socializme. Možno povedať, že bez tejto akumulácie obmedzených zdrojov v rukách úzkej skupiny by sa prakticky nemohol uskutočňovať ani spoločenský pokrok, pretože vedca,  filozofa, umelca, pisára, účtovníka, učiteľa, ale aj policajta či vojaka na ochranu musel niekto živiť.

    OdpovědětSmazat
  12. Pod pojmom neomarxizmus sa môžu myslieť rôzne prúdy, preto je v tom taký zmätok. Myslím, že na analýzu podstaty tohto pojmu, bez ohľadu na jeho rôzne zafarbenia, je vhodné použiť marxistickú analýzu.

    V zásade možno povedať, že podstatou marxizmu je historický determinizmus, podstatou neomarxizmu v jeho rôznych odtieňoch indeterminizmus (voluntarizmus, subjektivizmus, anarchoľavičiarstvo).

    Podstatou marxizmu je dialekticko-materialistické chápanie dejín, ktoré chápe dejiny ako neustály vývoj výrobných síl, ktorému sa prispôsobovali výrobné vzťahy a vôbec celý systém spoločenských vzťahov. Marx to definoval ako zákon súladu výrobných vzťahov charakteru a úrovni výrobných síl. V podstate on len konkretizoval dialektický zákon premeny kvantitatívnych zmien na kvalitatívne a naopak. Z toho potom vyplýva chápanie dejín ako striedania spoločenských foriem. Forma sa zosúlaďuje s obsahom, pretože vtedy systém pracuje efektívne, konkurenčne sa presadzuje. Nejde tu teda o nejaký automatizmus, skôr tendenciu. Dejiny sú teda striedaním sociálnych objektov: Prvobytného, Nevoľníckeho, Kapitalistického, Socialistického, Globálneho .... A ako všetky materiálne objekty v tomto vesmíre podliehajú pôsobeniu spoločensko-prírodných zákonov. V podstate podobné princípy, aké platia pre materiálny svet, napr. aj pre Mendelejevovu chemickú tabuľku prvkov, platia aj pre striedanie spoločenských objektov.
    V tomto sa prejavuje tzv. historický determinizmus, alebo výrobno-technologický determinizmus. Výrobno-technologická úroveň si vyžaduje určitý ekonomický priestor, určitú úroveň deľby práce a spolupráce. Ak kmeň vyrába len sekery, lopaty, chlieb, luky, vystačí si aj s priestorom kmeňa, on iné kmene k svojmu prežitiu nepotrebuje. Preto sa Líbya či Syria rozpadli na kmeňové spoločenstvá, pretože tam neexistuje vyspelejší domáci priemysel, ktorý by si vyžadoval ucelený národný štát a vlastná robotnícka trieda. Lenže ak chcete vyvíjať, vyrábať a prevádzkovať lietadlá, na to už nestačí ekonomický priestor a teda aj deľba práce na úrovni kmeňa, ale ani národného štátu. Nehovoriac o kozmickom, atómovom, digitálnom priemysle, tie si jednoducho vyžadujú globálny trh, priestor a globálnu deľbu práce. Nejde tu teda o nejaký automatizmus, ale určitú tendenciu presadzovania sa efektívnejších systémov, v tom spočíva zákonitosť dejín. Ak nie sú v súlade VV a VS, systém pracuje neefektívne, čo sa prejavuje dnes neustálym výrobno-technologickým pokrokom v rámci zastaranej kapitalistickej formy. Budeme mať čoraz vyspelejšie televízory, ale nebudeme mať v nich čo pozerať. Budeme mať čoraz vyspelejšie konzervovanie, ale v mäsových výrobkoch nebude ani kus mäsa. Budeme mať čoraz vyspelejšie platobné systémy, ale budeme si údaje poctivo písať na papierik do peňaženky, neodporúča sa mať všetko na jednom mieste, hoci by to bolo najpraktickejšie.

    OdpovědětSmazat
  13. Toto bolo známe aj predtým. Lenže s krízou klasického socializmu po r. 1989 v súlade s európskou tradíciou zápornej negácie všetkého minulého (totálnej likvidácie namiesto rozvinutia ako pozitívnej negácie) sa z marxizmu vyhodil determinizmus ako niečo zastarané, neplatné. Kto z ľavicových, marxistických teoretikov sa dnes hlási k determinizmu? Na Slovensku nikto. Na európskej pôde je dnes táto cesta zarúbaná. Marxistický historický determinizmus sa zamenil koncepciou akejsi ideálnej sociálne spravodlivej spoločnosti, hoci marxizmus takúto koncepciu nerozpracoval.

    Po r. 1989 sa nekriticky prevzali predstavy západných ľavicových mysliteľov o marxizme a vývoji spoločnosti, ako tzv. kultúrny marxizmus a ľavicový liberalizmus. Náš teoretický zrak sa začal upierať len na skúsenosti Západu, skúsenosti Východu sa zahodili ako chybné. Lenže ľavicoví myslitelia, aj ľavicoví liberáli Západu ponúkajú len skúsenosti vylepšovania, liberalizácie kapitalizmu, prípadne niektorí utopické predstavy ideálnej sociálne spravodlivej spoločnosti. Oni nemajú praktické skúsenosti zo socializmu a dívajú sa na ne s dešpektom a nikdy by nepriznali, žeby východoeurópske krajiny mohli prejsť modernejším sociálnym vývojom. Preto západné ľavicové myslenie len málokedy vychádza za rámec kapitalizmu, jeho zdokonaľovania. Rozmýšľa sa, čo po kapitalizme, hoci po r. 1989 tak otázka nestojí, otázka stojí, čo po socializme. A v rámci tejto starej spoločenskej formy potom aj ľavicové, či marxistické postoje nadobúdajú deformované, bizarné podoby.

    Determinizmus hovorí, že určitá spoločenská forma existuje len v rámci určitej kvantity – miery, odtiaľ-potiaľ. Ak túto hranicu prekročí, pokračujúc v ekonomickom raste, začne problém nadvýroby, ktorý začne rozkladať spoločnosť. Teda nadúvanie sociálneho obsahu pod tlakom ekonomického rastu v rámci takmer nemennej spoločenskej formy (väčšina európskych krajín má v ústavách zakotvenú nemennosť) môže viesť len k totálnemu spoločenskému rozkladu. Ako príklad nám poslúži sklad. Ak ho naplníme, potrebujeme zmenu. Ak budeme pokračovať v jeho plnení ďalej, začnú zmätky a neporiadok. A tak nám kapitalistická ľavica, snažiaca sa o pokrok, demokratizáciu a liberalizáciu, rozširovanie ľudských práv, ale len v rámci kapitalizmu, alebo na jeho základoch, rozkladá civilizáciu, vymýšľajúc bizarné práva rôznych menšín.
    Hoci netreba ani hlboké teoretické znalosti, stačí letmý pohľad do histórie, aby sme videli, že ľudské slobody, ľudské práva a blahobyt sa rozširovali v konečnom dôsledku zmenou spoločenskej formy, nielen zdokonaľovaním formy, pretože to má svoje limity. Dnes aj sociálkar používa väčšie výhody ako stredoveký panovník, má k dispozícii televíziu, mobil, internet, chladničku, mrazničku, splachovacie wc, ap.

    V praxi ideu spoločenského pokroku v podobe post-klasického socializmu, spejúceho do podoby liberálno-demokratického socializmu, realizuje hlavne Čína. Toto je realizácia a overovanie ľavicových myšlienok v praxi. Ale pozrime sa, nakoľko sa niečo v našich „ľavicových“ médiách preberajú teoretické zovšeobecnenia praktickej hospodárskej, politickej, duchovnej, ekologickej skúsenosti Číny. Mali by sme mať preložené čínske ekonomické učebnice, práce, štúdie, kriticky ich hodnotiť, ale nič také sa nedeje.

    OdpovědětSmazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.