Reklama

pondělí 10. května 2021

Svět ruskýma očima 610

Zajoch

10. 5. 2021  Outsidermedia

Ukrajina odmítla vyslat delegaci na jednání do Minsku kvůli „nepřátelské rétorice“ Běloruska, které je „pod vlivem“ Ruska *** Dva kandidáti na funkci kancléře SRN jsou v mnohém podobní *** Leckteří obyvatelé USA jsou přesvědčeni, že temná budoucnost čeká Američany, a ne Rusy *** Sedmdesáté šesté výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce


Nové politické reálie: Odmítnutí „Minska“ Ukrajinou a velvyslanec USA ve vyhnanství

Igor Šatrov
2. května 2021


Ukrajinské úřady tvrdí, že by prý měly strany konfliktu najít jiné místo a zemi k jednání. Vztahy mezi Běloruskem a Ukrajinou ochladly a nikdo z Běloruska už nechce zprostředkování. Nastal konec Minských dohod?

Svůj názor na celou věc sdělil děkan Fakulty filozofie a sociálních věd Běloruské státní univerzity Vadim Gigin.

Zdá se, že oficiální Kyjev chce využít události v Bělorusku k tomu, aby anuloval a zničil všechny dříve podepsané dohody. Prezident Zelenskij srozumitelně zformuloval stanoviska:
  • Kdyby byl sám na místě Porošenka nepodepsal by to;
  • nebude respektována ta posloupnost, která je stanovena;
  • nebudou respektovány všechny body, ale jen část;
  • ať nejdřív plní Rusko a potom my;
  • pokud něco splníme, stejně Luganská a Doněcká oblast nedostanou žádná práva.

Je to úplné odmítnutí dohod.

Bylo za těchto podmínek důležité místo Minsk?

Samozřejmě bylo. Protože bylo posledním mostem a umožňovalo udržet dialog, normální mírový dialog. Musíme chápat, že nejde jen o geopolitické hrátky, ale jde o osudy milionů lidí. Lugansk a Doněck jsou jedny z nejhustěji zalidněných oblastí v Evropě. Lidé tam ve skutečnosti žijí v první linii fronty.

Pravidelný dialog v Minsku umožňoval udržovat kontakty: Mohli se vyměňovat váleční zajatci i urovnávat a chladit horké hlavy. Nyní chtějí minské dohody zrušit. Minimálně je to chyba. Od těch, kteří chtějí proces torpédovat, je to jasná sabotáž.

Třeba to nejde přímo z Kyjeva, rozhodnutí přichází ze zcela jiných hlavních měst. Ale o torpédování Minského procesu se jedná určitě.

Velvyslanec USA v Bělorusku žije ve Vilniusu.

Nač v této situaci, kdy jsou masky strženy a označen loutkovodič, je americký velvyslanec? Prý jej chcete vrátit?

Hned bylo jasné, že nepřijede, protože bylo otázkou, komu předá své pověřovací listiny, když Američané považují běloruského prezidenta za nelegitimního.

Běloruské ministerstvo zahraničí oficiálně napsalo, že velvyslanec, který nám bude říkat o naší nelegitimnosti, pro nás bude persona non grata. Poté přišly Amerika s Litvou s další fintou: Velvyslanec bude akreditován ve Vilniusu. Je to v diplomacii neobvyklé. Ve Vilniusu budou dva američtí velvyslanci. Z diplomatického stanoviska to nedává smysl. Takže v nejbližší době asi americký velvyslanec nedorazí.

Situace vytváří těžkosti pro podnikatele. Nějak se musejí získávat víza. Obchodní kontakty stále jsou.

Američané stvořili novou diplomatickou realitu: Velvyslance v exilu, velvyslance USA v exilu. V Litvě mají i takzvaného „prezidenta v exilu“. Je to Tichanovská, kterou si oni sami najmenovali.

Převzato z Pravda.ru

***


Berbocková nebo Laschet: Pohledy ze zahraničí na kandidáty pro funkci kancléře

Daniil Vinogradov
1. května 2021


Poté, co byla Annalene Berbocková ustanovena kandidátkou do funkce federální kancléřky za Zelené, ji na Facebooku tvrdě kritizoval bývalý spolupředseda levice Oscar Lafontaine.

Vybuchl v tirádě o zahraničně politické koncepci „válečnicky naladěné zelené strany“ a upozornil na snahy spolupředsedkyně „provádět ještě intenzívnější přezbrojování, dovážet do Německa zbraně a pomáhat USA obkličovat Rusko“. Bývalý sociální demokrat, který vystupoval začátkem osmdesátých let proti členství SRN v NATO a proti rozmisťování amerických Perschingů v Německu uvedl, že jak sama Berbocková, tak i politická síla, která ji řídila, jsou „kontrolovány USA“.

Armin Laschet, předseda strany CDU, kandiduje na funkci federálního kancléře za blok CDU/CSU a usilovně se snaží vymanit se z označení politika extrémně loajálního k Moskvě. Představitel strany, jejíž kořeny sahají až k hnutí za mír, je v zahraniční politice mnohem radikálnější a agresívnější než druhý konzervativec. Názory obou politiků mají dost společného. Je mezi nimi určitá podobnost. Oba mají zkušenost z práce v hlavním zákonodárném orgánu EU. Laschet byl členem Evropského parlamentu v letech 1999 až 2005, po něm přišla Berbocková a až do roku 2008 pracovala v kanceláři Elisabeth Schroedterové, poslankyně za stranu Spojenectví 90/Zelení. Laschet i Berbocková se považují za pevné Evropany a jsou stoupenci plné evropské integrace.

Laschet považuje spolupráci Francie s Německem za důležitou pro Evropu, podobně jako kdysi Helmut Kohl. Obdobně se na věc dívají Zelení. Laschet i Berbocková se shodují i ohledně upevňování celoevropské bezpečnosti a obrany. Laschet si přeje zvýšení podílu vojenských výdajů na 2 % HDP, k čemuž nabádají USA a Stoltenberg. Loni zvýšení prosazovala také Berbocková, ale po jmenování kandidátkou na kancléřku kritizovala ve svém prvním interview „spor o 2 %“ a označila jej za „absurdní“. Prý musejí být výdaje na obranu zvýšeny, ale 2 % nemusejí přesahovat.

Postoje obou kandidátů jsou totožné i v zahraničních operacích. Laschet říká: „Zahraniční operace závisejí na našich politických zájmech v oblasti bezpečnosti a na našich závazcích v rámci EU a NATO.“ Berbocková také nemá, přes mírumilovnost svojí strany, žádné výhrady proti účasti Bundeswehru na operacích mimo Německo. Prohlásila: „Naše země se nemůže sklánět a dávat prostor pro akce autoritativních režimů.“

Volební program Zelených zdůvodňuje možnost humanitárních intervencí, které plní „závazky na obranu mezinárodního práva“, například k „zabránění genocidy a vytvoření možností pro rozuzlení konfliktu politickými postupy“. I to je v programu Zelených.

Oba politici vystupují pro obnovu transatlantických vztahů s USA. Podle Bebockové by se vylepšením vztahů s Washingtonem řešila i klimatická spolupráce.. K tomu navrhla dvoustranný pakt. Laschet má v ruce dva trumfy, které jej mohou udělat přitažlivým v očích americké vlády, nebo z něj udělat alespoň politika vhodného k produktivnímu dialogu. Za prvé vystupuje pro dvouprocentní podíl výdajů na obranu a za druhé netrvá na stažení amerických jaderných zbraní z Německa, o kterém před několika týdny hovořila Berbocková.

Hlavní nesoulad v postoji obou kandidátů je v budování vztahů s režimy, které nejsou pro německou vládu zcela demokratické. Berbocková prosazuje zahraniční politiku s klasickými hodnotami a svobodami, tradiční pro Zelené. Laschet o sobě říká, že je zastáncem reálné politiky podle Bismarcka, s praktickými otázkami na prvním místě, a ne s otázkami morálky a ideologie. V této věci se shoduje s mnoha německými politiky ohledně Ruska a politických režimů pod vedením Vladimira Putina nebo Bašára Asada. K tomu tento předseda vlády Severního Porýní – Vestfálska byl jedním z mála politiků vystupujících proti vyloučení čínské Huawei ze seznamu společností odpovědných za vytvoření sítě 5G v Německu. Bývalý kancléř Schröder opakovaně vyjádřil podporu Laschetovi za to, že se nebude řídit tvrdou linií vedenou vůči Pekingu a Moskvě vládou USA.

Berbocková Číně vytýká přestupky v oblasti lidských práv a potlačování protestů v Hongkongu. Na vztahy s Čínou pohlíží jako na „soutěžení dvou systémů liberálních demokracií“. Žádá sankce na čínské zboží vyrobené v tak zvaných převýchovných táborech a upozorňuje na potřebu omezit pronikání čínských technologických společností odpovědných za vytvoření kriticky důležité digitální infrastruktury. Stejně tak se vyjadřuje vůči Moskvě. Avšak je možné, že potřeba partnera pro vládní koalici přinutí Zelené zmírnit tak ostrý tón. Už tu něco takového bylo. Nedávné odstoupení Zelených od myšlenky nadřazení lidských práv při projednávání zákona o zavedení jednotných omezení při boji s pandemií pro celé Německo. Po ostré společenské kritice a oznámení o „neústavnosti“ a o porušení občanských práv a svobod vystoupili Zelení na podporu dokumentu.

Převzato z Eadaily.com

***

Ne Rusko, ale Spojené státy mají chmurnou budoucnost: Na Putinovu diktaturu nevěří ani Američané


Ilja Kruglej
7. května 2021


Démonizace Ruska v USA pokračuje. Washington Post uveřejnil článek ruského opozičníka Vladimira Kar-Murzy, který kreslí obraz současného Ruska v nejtemnějších barvách a straší návratem ke „chmurným časům Sovětského svazu“.

Jenže těmto hláškám nevěří už ani Američané. Obyvatelé USA jsou už zčásti přesvědčeni, že temná budoucnost čeká Američany, a ne Rusy.


Neviditelná diktatura Putina

Kara-Murzu znechutilo vyhlášení tří organizací spojených se štábem Navalného za extrémistické. Moskevská prokuratura uvedla, že jsou tyto organizace stvořeny k destabilizaci společenské i politické situace v Rusku a jejich skutečným cílem je změna ústavního pořádku, a to i podle scénáře „barevné revoluce“.

Podle ruské opozice je takové jednání Moskvy otevřenou diktaturou a Rusko se brzy vrátí do „chmurných časů Sovětského svazu“. Ale američtí čtenáři Washington Post s názorem Kara-Murzy nesouhlasí. Obyvatelé tvrdí, že smutná budoucnost čeká USA. Zemi vládnou oligarchové a Kongres se upsal cizím zájmům. Protesty na Kapitolu byly nazvány „ozbrojeným povstáním“, ač nebyl nikdo z protestujících ozbrojen. Dnes mnozí chápou, že údajná diktatura Vladimira Putina se moc neliší od demokratických a liberálních hodnot Joe Bidena.


Propaganda zkrachovala

Jedno z přesvědčivých obvinění Kara-Murzy zní natolik obojace, že na dvojí metr obrátili pozornost skoro všichni čtenáři novin. Ruský opozičník prohlašuje, že ruská vláda obviňuje protestující dodatečně a že k tomu používá fotografie ze sociálních sítí a bezpečnostních kamer. Kara-Murza přesně popsal to, co dělá vláda USA, která vyhledává a vězní protestující občany z náměstí Kapitolu za týdny a měsíce po události

Ani snahy podat Putinův obraz v nepříznivém světle nenacházejí u čtenářů podporu. Samozřejmě to tak není u všech. Někteří jej stále považují za diktátora utlačujícího vlastní lid. Ovšem ne všichni věří primitivní propagandě a démonizaci. V některých komentářích je uvedeno, že Putinovi je potřeba poděkovat za to, co udělal, obzvláště po úpadku způsobeném Jelcinem. Rusové si jinou vládu nepřejí. Životní úroveň se v různých městech zvyšuje.

Přesvědčující článek ruského opozičníka měl v USA opačný dopad. Namísto vyděšení si Američané uvědomili dvojí standardy a také otevřené lži, což místní média znevěrohodnilo.

Převzato z Politobzor.net


***


V Berlíně uctili památku sovětských vojáků

8. května 2021

K sovětskému vojenskému památníku v berlínské čtvrti Pankow byly u příležitosti 76. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce položeny věnce. Obřadu se účastnil velvyslanec Ruska Sergej Něčajev a velvyslanci zemí SNS, mezi nimi i představitelé Běloruska, Arménie a Kazachstánu.

Smuteční věnce pro poděkování padlým vojákům k památníku položili také vedoucí regionální správy, zástupci strany Die Linke a organizace Národní unie Německa, která se stará o hroby padlých. Květiny přinesli i místní obyvatelé.

V areálu památníku v Pankowu spočívají ostatky více než 13 tisíc vojáků a důstojníků Rudé armády. Památník byl postaven v letech 1947 až 1949. Měří 30 tisíc čtverečních metrů.

Převzato z Pravda.ru



2 komentáře :

  1. Anone

    fuj, fuj, fuj, styd se.....vzpominas si na ty jejich koralny, a pronajem poli muzikum?

    vsad se ze uz tu knizku dneska nekoupis.

    OdpovědětVymazat
  2. Je dobře že Američané pochopili kam je nastrčený president a jeho, loutkovodiči táhnou. U skopčáků zase zelený fanatici špatná zpráva pro nás.

    OdpovědětVymazat

Na opakovanou žádost čtenářů, kteří se nechtějí zapojovat do diskuzí obsahující vulgární a urážlivé výroky. Jejich odstraňování je časově náročné a narušuje plynulost diskuze. Proto nebude dále možné vkládat anonymní komentáře.
Pro vložení komentáře je proto nutné se na stránce "Nová republika" přihlásit vpravo v horním rohu této stránky "přihlásit se" (výběrem emailového účtu např. Google) a upravením uživatelského profilu (v kolonce Nastavení>Upravit uživatelský profil). Děkujeme za pochopení.