Lubomír Man
23. 5. 2014 Outsidermedia
Zpravodajci ČT nelžou primitivně, tedy např. tak, že by tvrdili, že ten a ten existující fakt nexistuje, nebo že by si naopak ten a ten neexistující fakt vymysleli a předkládali ho posluchačům jako fakt existující. Nikoliv, lžou jinak, chytřeji, jak už to kdysi svým podřízeným doporučoval i nařizoval sám kníže nacistické propagandy Joseph Goebbels.
Při prezentaci faktů pro naši veřejnost nepracují totiž jen tak hrc, frc a nazdárek, ale vynalézavě zapojují do své tvůrčí činnosti např. i světlo a tmu. Fakta, která se do jejich politické linie nehodí, neosvítí, takže zůstanou ve tmě, a posluchači se tedy o jejich existenci nedoví ani pověstnou drndu. Nu a světlo, které tímto šetrným manévrem ušetřili, už v následujícím okamžiku marnotratně rozmrhají, protože je pohotově přidají k onomu podílu světla, se kterým už původně počítali k nasvícení faktu jim vyhovujícímu. Takže ten nyní nasvítí dvojitou dávkou, až plnou silou a naléhavostí zazáří i do nejvzdálenějších koutečků mozkových závitů lidí, kteří výsledný světelný produkt práce zpravodajců na obrazovkách sledují. Díky nim tedy občané, kteří nemají možnost, příležitost či čas čerpat informace odjinud než z ČT, vidí republiku i svět jen z poloviny a možná dokonce i jen ze čtvrtiny pravdivě – čili v podstatě lživě.
Dám příklad: Na Ukrajinu existuje u nás dvojí pohled, řekněme proruský a protiruský. Ten proruský, zastávaný dle mého názoru možná dobrou polovinou našich lidí (a to navzdory protichůdnému působení téměř všech veřejně působících médií i většiny našich politiků (Zaorálek např. ruku v ruce se Schwarzenbergem), se šíří víceméně jakoby pololegálně, podzemím, na různých internetových blozích, serverech či portálech, ale argumentů i hlasů – a přesvědčivých – a to nejen z Ruska, ale z celého světa, které tento pohled ospravedlňují, je tam tolik, že by jimi jablko nepropadlo. Ale do vysílání ČT se ani jeden z těchto argumentů či hlasů nedostane, tam se pěstuje názor jediný, protiruský, přesvětlený až hanba, a to proto, aby tma v jeho sousedství vzudila dojem, že žádný jiný názor ani neexistuje.
Takže nečekejte, že by vám ČT řekla např. to, co si už zpívají i pověstní vrabci na střeše. Že např. Washington vrazil do verbování majdanských manifestatntů 5 miliard dolarů, což by – rozpočítáno na 40 000 manifestatntů – znamenalo pro každého z nich přilepšení o jeden a půl milion korun. A že byl tak nezvykle štědrý a marnotratný, protože jeho zrak se už dlouho upírá do východních oblastí Ukrajiny, kde – tak líbezně blízko Moskvy – se nalézá ideální terén pro vybudování jeho raketových odpališť, namířených na přilehlou oblast, přičemž zbytek zničující palby na Putina mají obstarat odpaliště NATO v Polsku a Gruzii. Ne, o takových škaredých věcech se v ČT zásadně mlčí a mlčí se též o všech proruských a protiwashintonských hlasech, které během ukrajinské krize už padly, třebaže je vyslovily figury tak význačné, jako někdejší vysoký komisař EU Verheughen, nebo bývalý německý kancléř Schmidt, nebo někdejší hlavní Reaganův poradce Roberts. Hlas, to je ta slabší forma mluvy, silnější je mlčení, řekl už kdosi, a zpravodajci ČT svým zarytým mlčením – ale spíš zamlčováním či zakrýváním na straně jedné – a svým proatlantickým řinčivým fanděním na straně druhé, dávají najevo, jak málo jim záleží na pravdě a objektivnosti svého zobrazování skutečnosti, a jak mnoho jim naopak záleží na tom, aby toto zobrazení znásilnili ve prospěch svého vlastního politického pohledu. Otázkou zůstává, kdo jím dal k takovémuto falšování věcí právo a jak dlouho si to právo budou pro sebe ještě osobovat.
A malá noticka na závěr. Víte proč jsem tenhle článeček napsal? Protože si myslím, že není spravedlivé, abych už vůbec neměl chuť dívat se na zprávy. Stejně jako nemám ve společnosti chuť poslouchat lháře.
Odkud berou zpravodajci ČT oprávnění zakrývat – tedy lhát?
