Putin vyhmátl Achillovu patu Západu

Avatar
Původní autoři

Jurij Selivanov

16. 10. 2014    zdroj
Co se skrývá za zatčením Vladimíra Jevtušenkova?
V červnu byl na webové stránce “Nová Rus” opublikován článek “Velká protioligarchická revoluce”, kde byly kvalifikovány vztahy ruského národního vůdce Vladimíra Putina a oligarchického kapitálu v Rusku jako antagonistické a vyžadující řešení. Článek předpověděl, že konfrontace oligarchů s Kremlem bude pokračovat: “Putin bude muset dříve či později učinit nové a docela tvrdé kroky směrem k dalšímu snížení (až do úplného vymýcení) oligarchické svévole, která deformuje celou státní strukturu, prostě proto, že bez toho bude možné na všechny jeho plány s obrozením Ruska postavit tlustý kříž.”


Za méně než tři měsíce se začaly “nové a docela tvrdé kroky Putina” ve vztahu k místní oligarchii plnit v praxi. Komentátoři, kteří svádějí téma zatčení miliardáře Vladimíra Jevtušenkova na jeho machinace s “Bašněftí”, jsou schopni vydávat zbožné přání za skutečnost. Zejména lokalizovat daný případ jako dílčí problém a, nedej bože, neumožnit mu ovládnout myšlení a stát se ilustrací nějakých globálních trendů.

Mezitím Vladimir Putin, zdá se, udělal právě globální závěry týkající se nominálně ruského oligarchátu, jejichž základem se stalo drama prožívané Ukrajinou. Tamní podnikavci velkého byznysu, kteří se pohodlně uhnízdili v troskách ekonomiky bývalého SSSR a naučili se úspěšně získávat prospěch z těchto ruin, přivedli svou zemi do ekonomického otroctví Západu. A když bylo nutné udělat konečnou tečku za geopolitickým osudem Ukrajiny, všichni oligarchové jako jeden muž zradili i její lid i její státní samostatnost.

Určitě právě tato lekce byla pro Putina jednou z klíčových v ukrajinské zkušenosti. Spolehl se na jasné pochopení toho, že pseudoruští oligarchové nejsou o nic lepší než pseudoukrajinští a že pokud to bude nutné, přesně tak zradí vlast i s vnitřnostmi, a pobídl Kreml k tvrdým preventivním opatřením na čistku oligarchické pláně.

Není vyloučeno, že přesně těmito úvahami kremelských špiček je vysvětlována skutečnost, že oficiální Moskva ani jednou neprojevila svůj negativní postoj k mnoha iniciativám mladých vůdců Novorossije, kteří vyvinuli hodně úsilí pro změnu lokálního národního povstání v totální protioligarchickou revoluci. Tato pozice je zcela logická – pokud se má někde začít totální válka proti oligarchům, tak právě na Ukrajině, kde jejich neomezená moc už přivedla k národní katastrofě.

Samozřejmě, že jejich kolegové na druhé straně hranice nejsou tak neuvážení a dobře chápou, kdo je šéfem. Ale ve světle současných zásadních neshod mezi Ruskem a Západem, je to vše už nepodstatné. Protože i zdejší oligarchie, stejně tak jako ukrajinská, je v podstatě kompradorská, přinucená k integraci Ruska do západního ekonomického systému v podobě surovinového přívěsku za nejnevýhodnějších podmínek pro zemi, které ji ve skutečnosti vhánějí do otroctví. Nemluvě o skutečnosti, že v některých případech jsou jedna i druhá oligarchie vzájemně propojeny do stavu úplné neodlučitelnosti.

Ať mají, alespoň na veřejnosti, zástupci tohoto typu ekonomických zájmů jakkoliv dobré vztahy k Putinovi osobně, ať se ho jakkoliv bojí, objektivní logika je nutně bude tlačit k odporu vůči státní moci. Tím tvrdšímu, čím víc bude státní moc otáčet kormidlo ruského státu směrem k protizápadnímu kurzu.

Mimochodem na září plánoval moskevský oligarchát první organizované veřejné vystoupení proti Putinově politice v podobě Anatolijem Čubajsem inzerovaného “setkání vůdců ruského byznysu.” A dost možná, že zatčení jednoho z těchto vůdců bylo zaměřeno právě na překažení těchto plánů.

A co je dále zajímavé. Ještě orgány ruské státní moci nestihly navléknout Jevtušenkovi elektronický náramek, ale z Ameriky už přišlo velmi neobvyklé, zejména s ohledem na současnou protiruskou hysterii, prohlášení. Náměstek státního tajemníka, koordinátor amerických sankcí proti Rusku Daniel Fried vyjádřil názor, že by Západ mohl zmírnit nebo odvolat sankce proti Moskvě i bez návratu Krymu Ukrajině. Vzhledem k současnému mainstreamu americké politiky zaostřené na pravý opak – všemožná omezení Ruska a odejmutí krymského poloostrova – zní toto prohlášení jako opravdová senzace. Ačkoli D. Fried to vysvětlil pokrokem na mírových jednání v Minsku a dalšími drobnostmi, fakt shody tohoto návrhu Moskvě se zatčením jednoho z nejvýznamnějších ruských oligarchů se zdá být příznačným.

Je zajímavé, že dokonce ani velkolepé vojenské úspěchy Novorossije nepřinutily USA zřeknout se jejich extrémně tvrdé politiky vůči Rusku. Ale stačilo, aby Putin v reakci na západní sankce “zatáhl za vemeno” jednoho z moskevských compradorů a ve Washingtonu okamžitě začali mluvit o možnosti bezproblémového uznání ruského Krymu. Zdá se, že historie s Jevtušenkovem i s tím, co za tím skutečně je (je to vůbec ne banální machinace s “Bašněftí”), vylekala západní špičky mnohem silněji, než možná hrozba ztráty celé Ukrajiny.

Putin dává zcela jasně najevo, že v jeho rukou jsou pro pokračování nynější diskuse se Západem argumenty mnohem silnější, než je zákaz dodávek “bushových stehýnek” nebo bruselského zelí. A sice – úplná demontáž compradorského oligarchátu jako první fáze té samé světové protioligarchické (čti – protizápadní) revoluce, která již dlouho ve světě nazrává. O nutnosti jeho radikální reorganizace na humánnějších a spravedlivějších zásadách hovoří dokonce i sám papež. A Vladimír Putin, který se s spontifikem setkal těsně po jeho revolučním vystoupení, je v současnosti jediným světovým lídrem, který se může do čela celosvětové kampaně za spravedlnost nejen postavit, ale dovést ji také k logickému vyústění.

Proto dokonce i sebemenší pohrůžka Putina, že půjde touto cestou, a právě tak je nutné chápat hlubokou podstatu probíhajících událostí, je schopná zahnat jeho západní protějšky do stavu blízkého plné prostrace. Na Západě si jsou koneckonců dobře vědomi, že tam vybudovaný systém finančně-oligarchické moci, přes celkově zdánlivou všemohoucnost, nyní připomíná spíše domeček z karet připravený rozsypat se při sebemenším otřesu. A zdá se, že Kreml skutečně vyhmátl tu Achillovu patu, do které by měl bušit.

Tím spíš, že to plně koresponduje s hlavními zájmy ruského státu a společnosti. Ty vůbec nespočívají v účasti na dalším rabování vlastní země západními pijavicemi a jejich místními “podpantofláři”.

Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová