Co zbylo z odkazu TGM?

Avatar
Původní autoři

3. 11. 2014   kru

Tázání – a neradostné odpovídání – na to, co zbylo z odkazu Tomáše Garrigua Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky, bylo průvodním znakem vzpomínkové akce iniciativy Evropané proti válce, která se uskutečnila v den 96. výročí založení republiky u hrobu TGM v Lánech. 

V ohlédnutích historičky Marie Neudorflové a publicisty Marka Řezanky byly vzpomenuty jak Masarykovy ideje, zejména jeho pojetí demokracie, tak současná česká politická realita, dle nich se sice Masarykem zaštiťující, leč jeho zásadám neodpovídající.

Založení ČSR označila Marie Neudorflová za největší Masarykův životní úspěch a připomněla jeho názor, že nový stát naváže na to nejlepší z českých dějin. Představila jeho pojetí demokracie a principy, na nichž dle něho musí být vystavěna: mravní úroveň politků, sociální cítění společnosti a sdílení demokratických hodnot většinou společnosti. V té souvislosti zdůraznila i jeho varování před tím, aby se pro některé kruhy, jimž je idea rovnosti a spravedlnosti cizí, nestali občané a demokracie pouhými prostředky k jejich ekonomické moci. Dnešní míru demoralizace českého národa, ztráty jeho solidarity a důstojnosti, historička už považuje za nebezpečnou pro jeho budoucnost.

Marie Neudorflová se rovněž dotkla nynější mezinárodně politické situace, když proti „pocitu superiority Západu“ vyzdvihla Masarykovu myšlenku, že všechny národy jsou si rovny a jsou kulturními a státními individualitami. Ve své řeči, kterou Masarykovi obrazně adresovala, vyslovila přání, aby dnes Češi měli jeho zmužilost, jeho schopnost „oddělovat zrno od plev“, jeho přesvědčení, že je třeba spoléhat na vlastní síly a rozum a hledat inspirace ve vlastních, českých dějinách, v nichž je dost kladných příkladů, aby se „opět ujali vlády věcí svých“.

Řezankův text „Co (ne)má cenu slavit“ přednesla mluvčí občanské iniciativy Ne základnám Eva Novotná. Jeho úvahu otevřelo konstatování, že stát, který TGM zakládal, se rozpadl a že v rozvalu je i jeho koncepce demokracie, kterou on viděl jako dialog informovaných, svobodných, sobě si rovných občanů otevřeně hledajících pravd, přičemž nezapomínal na její sociální podmínění. Dnes se však toto pojetí stalo obětí politických stran a médií, podtrhl autor, dle něhož náprava stojí na výchově lidí, ovšem možnost úspěchu vidí značně skepticky.

Marek Řezanka se věnoval i postoji TGM k náboženství a jeho bojům za spravedlnost. Upozornil, že Masaryk byl věřící, avšak stál proti církevním dogmatům. Položil otázku, jak by asi první prezident, prosazující 1. pozemkovou reformu, hleděl na současné “restituční” konání církví a státu a jak by jeho kroky popisovala média. Masarykovu odvahu vzepřít se mocným tlakům dokumentoval jeho angažovaností v r. 1909 v záhřebském soudu proti „velezrádcům monarchie“, kdy zvrátil zinscenovaný proces, hrozící popravou 53 nevinných lidí. Tento postoj postavil Řezanka proti mlčení současných politiků k fašismu na Ukrajině, ke sporným smlouvám TTIP, CETA, či ke konkordátu chystanému mezi ČR a Vatikánem. Odmítl ustupování nadnárodním korporacím, neboť nechtějí demokracii, tj. dialog vzdělaných a informovaných členů sociálně nerozpolcené společnosti, nýbrž naopak snaží se o maximalizaci zisku, což však je neslučitelné s demokratickými právy občanů. V tomto zápasu, jak Řezanka podtrhl, se ovšem občané nesmějí chovat jako služebníčci, ale být zodpovědni sami za sebe.

(kru)

Pozn. redakce: Oba projevy – Marie Neuderfeldové a Marka Řezanky – otiskneme v nejbližší době.