30. 11. 2014 New World Order OppositionV předvečer falešných „voleb“ do nové „proevropské“ Rady intriky dospěly k otázce: kdo otevře její první zasedání – syn velitele UPA banderovec Jurij Šuchevič, nebo bývalý krajský funkcionář Jefim Zvjagilský, kterého asi před rokem nazval jeden z vůdců PR Boris Kolesnikov „veteránem říše“?Podle zákona a ustálené tradice je požadováno, aby novou Radu otevíral nejstarší poslanec. Ale ukázalo se, že nejstarším v nové sestavě ukrajinského parlamentu je… Aleksandr Turčinov, o tři desítky let mladší než Zvjagilský nebo Šuchevič. A právě předseda postmajdanovské Rady nakonec četl přísahu, pohrdaje tak Ústavou i zákony.
Je to snad něco zvláštního? Samotný majdan je protiústavní událostí, Turčinov & Co plivali na různé ústavní normy v průběhu celého posledního roku. O jedno narušení víc nebo míň – to už nic nemění. Co je však zásadní – tento krok svědčí o tom, že nynější věrchuška Ukrajiny se nechystá vrátit do ústavních kolejí ani po svém potvrzení moci. Nu, vždyť sami posuďte: ubylo by Turčinova, kdyby si zacpal uši a poslechl ty 3 – 4 věty z úst Zvjagilského z tribuny? Jak by to principiálně změnilo rozložení? Naopak, mohlo se všem demonstrovat, že bylo ukončeno revoluční období a alespoň formálně začít nové v souladu se zákonem. Ale ani na takový symbolický kompromis nynější diktatura nemohla jít: jak si jen můžete představovat, že Radu otevře Doněčan!
Nicméně těmito symbolickými akcemi dal Turčinov možnost budoucím protivníkům tuto moc, v kteroukoli chvíli bude třeba, uznat Radu za nelegitimní a podléhající rozpuštění. Vždyť je to ve skutečnosti porušení Ústavy!
Odst. 79 Základního zákona jasně říká, že „přísaha je čtena nejstarším poslancem Ukrajiny před otevřením prvního zasedání nově zvolené Nejvyšší rady Ukrajiny“.
Ex-post příznivci nynější moci začali tvrdit: prý Zvjagilský byl v sále a také četl – takže se vlastně nic nestalo. Nicméně existuje i předpis Nejvyšší rady, který se už stal zákonem. Odst. 14 tohoto zákona přesně rozepisuje proceduru provedení přísahy: „Předseda Nejvyšší rady Ukrajiny předchozího parlamentu pozve nově zvolené poslance ke složení přísahy a předá slovo k jejímu přečtení nejstaršímu poslanci. Nejstarší poslanec navrhne všem nově zvoleným poslancům, aby vstali a poté čte text přísahy“. Jak vidíte, slovo Zvjagilskému Turčinov nedal a Zvjagilský nikomu nenavrhl vstát.
A teprve po tomto závazném, v Ústavě stanoveném postupu měli poslanci právo složit přísahu a samozřejmě získat svá zákonná práva. Teprve po této proceduře by se Rada stala legitimní.
Tak Turčinov a jeho tým udělali všechno pro to, aby byl dán důvod v kterýkoliv moment uznat nynější parlament za nezákonný. Pak by Ústavní soud země přijal k přezkoumání žalobu o nelegálnosti nové zákonodárné moci. Nyní samozřejmě nikdo žalobu podávat nebude. Ale bude to možné udělat potom, v každém okamžiku! Turčinov hned na počátku pověsil legitimitu parlamentu na hák.
Také banderovci si splnili svůj sen a dodrželi symboliku tím, že posadili Šucheviče do nejvyššího prezídia Rady v době jejího otevření – to znamená, že teď už můžeme s jistotou říci, že ukrajinský parlament se stal banderovským. Třebaže poloslepý stařík Šuchevič už zjevně není schopen práce a otevřeně na tribuně zaspal, ale symbolika je symbolika.
Nicméně nejen symbolickými akty a narušeními byl definován tento den. Tím, že zformovala trojku řídící zemi – Walzmann – Greusmann – Jaceňjuk věrchuška Ukrajiny si zvolila řadu konkrétních požadavků.
Zaprvé přímo z tribuny Rady zaznělo volání po vedení války s Ruskem. Jestliže dříve na této úrovni zněla obecnější vyjádření o „vnější agresi“, přičemž agresor nebyl přímo rozšifrován, nyní zastupující předseda parlamentu Turčinov i premiér Jaceňjuk přímo řekli, proti komu bojují. Turčinov několikrát opakoval, že probíhá válka „rozpoutaná Ruskem proti naší zemi“, že probíhá „neskrývaná válka vedená regulerními vojsky Ruské federace“.
Jaceňjuk opakoval po bývalém předsedovi: „Čelíme vnější agresi, a to ruské vojenské invazi, která není ničím jiným, než útokem na územní celistvost a naši nezávislost, ale především způsobem, jak zničit Ukrajinu.“
V této souvislosti vzniká přirozená otázka směrovaná samotnému Rusku. Vysocí státní úředníci Ukrajiny oficiálně oznámili, že vedou válku s Ruskou federací nebo s jejími „regulerními vojsky“. Chápu, že to v samotném Rusku zatím nikdo neoznámil a ani to nemá v úmyslu. Ale pokud fakticky už válku vyhlásili, je možné si toho nevšimnout? Myslím, že ruské ministersto zahraničí se mělo minimálně už dávno obrátit s nótou k ukrajinským kolegům a požádat o objasnění všech těchto oznámení a zjistit tak oficiální pozici Kyjeva: považuje se Ukrajina být ve válečném stavu s RF, nebo ne? Pokud ano, má Rusko zcela volnou ruku provádět rozsáhlé vojenské operace v souvislosti s útokem na ní. A pokud ne – pak ukrajinští představitelé vyšší úrovně by se měli za řeči o „válce s regulérní ruskou armádou“ kousnout do jazyka.
Zadruhé – s programovým prohášením vystoupil Petr Porošenko, který vypadal velmi spokojen s tím, co se dělo v sále. V jeho řeči zaznělo několik vážných diplomatických sdělení, která lze směle nazvat výzvou nejen k Rusku, ale i k západním sponzorům. V průběhu několika měsíců Kyjevu už nejen Moskva, ale i Evropa nejednou navrhla přemýšlet o možnosti mírového řešení konfliktu. A také o federalizaci, o poskytnutí garancí ruskému jazyku, o ústavním zajištění neutrálního statusu Ukrajiny.
Porošenko však ve své dlouhé řeči všechny tyto body kategoricky odmítl a tím učinil konec všem úvahám o možnosti kompromisu s Donbasem, s ruskou Ukrajinou, s Ruskem i s evropskými prostředníky, kteří se snažili najít způsoby, jak snížit míru konfrontace.
A nejen to. Porošenko šel dokonce tak daleko, že pohrozil členům NATO… že Ukrajina vstoupí do Aliance bez jejich souhlasu! Nedělám si legraci! Pamatujeme si, že nedávno ministr zahraničních věci Německa veřejně hovořil o nemožnosti připojení Ukrajiny k NATO. A tak Porošenko, jako by se veřejně dohadoval se samotnými natovci, prohlásil z tribuny nové Rady: „Rozhodli jsme se vrátit ke kurzu integrace do euroatlantické územní bezpečnosti… Pozorujeme, že se k tomuto tématu mnozí naši zahraniční partneři chovají velmi zdrženlivě. Učinili dokonce taková prohlášení, že Ukrajina nikdy nebude členem NATO. Ale oni o tom nerozhodují. O tom rozhoduje ukrajinský lid!“ (velký aplaus). Co se to děje? Hlava na majdanu poblázněné Ukrajiny už upírá členům NATO právo rozhodovat, koho přijmout do Aliance a koho – ne? Opravdu se zdá, že současnou kyjevskou věrchušku zcela opustil smysl pro realitu.
Porošenko se stal prvním prezidentem, který z tribuny parlamentu citoval ideologa ukrajinského integrálního nacionalizmu Doncova, oblíbeného banderovci. Pokud by Šuchevič za předsednickým stolem nespal, určitě by toto gesto ocenil. Přitom bonbónový magnát otevřeně vyzval k „militarizaci společnosti“, a dokonce přiznal své obavy, když sdělil, že chodí spát „s revolverem pod polštářem“.
No a nyní ruský jazyk. Porošenko otevřeně používal termín „diskriminace“. Ano, mluvilo se o „pozitivní diskriminaci“. Co to znamená v praxi? Tento termín se používá v případě dříve znevýhodněných menšin (etnických, jazykových, sociálních) pro „obnovení historické spravedlnosti“. To například znamená, že máločetní Indiáni v USA mají řadu výhod a privilegií, čímž je vytvořena diskriminace bílé většiny, která dříve domorodce likvidovala. V podmínkách Ukrajiny Porošenko otevřeně navrhuje vytvořit dodatečné výhody oficiálnímu ukrajinskému jazyku, který byl dříve „utiskován“ a stejně tak diskriminovat beztak už poražený jazyk ruský. To znamená slovo „pozitivní“ Ukrajincům, slovo „diskriminace“ Rusům. Všechna dřívější prohlášení o dodržování práv rusky mluvících jsou zapomenuta.
Když shrneme první den práce nově zvolené Rady, lze říci: veřejnost dostala na srozuměnou, že jak se Ústava nedodržovala, tak se v majdanské zemi dodržovat nebude, banderovština se stala oficiální ukrajinským náboženstvím, nová moc se nechystá počítat s právy opozice ani s právy ruských Ukrajinců a všechny možnosti kompromisu s Donbasem Kyjev předem odmítl, deklaruje tak plnou militarizaci a „válku do vítězného konce“. Konce čeho? To bude záviset na tom, jestli „Porošena“ použije svůj pod polštářem ukrytý revolver k jeho účelu, nebo ne.
