Otázkou kardinální je, zda už není pozdě na jakékoli prozření

Luděk Prokop.
12. 12. 2014
Nejsem členem ani propagátorem či sympatizantem DSSS. O této straně mám povědomí pouze zásluhou všeobecně šířených dehonestujících reakcí, snah ve více než dostatečné míře předkládaných sdělovacími prostředky a reprezentanty konkurenčních politických stran. Nic platno, že na sjezdu DSSS tato strana v usnesení sjezdu odsuzuje všechny totalitní režimy, (na rozdíl od Pravicového sektoru a militantních seskupení Ukrajiny).

 

Štítivost naší politické reprezentace (míněno parlamentních stran hlídajících si bedlivě, aby je z parlamentu nemohla vyšoupnout nějaká jiná politická strana, (i když stalo se, vzdor mediálnímu honu na Okamuru, že?), ona štítivost naší politické reprezentace a prostitučních masmédií, nad závany čehokoli, co by mohlo připomínat záchvěvy fašismu, to vše, hravě přebíjí, veškeré argumenty a vše, jak to špatné tak i vše dobré, co souvisí s DSSS.

Zmiňuji zde DSSS pouze z toho důvodu, abychom se více a pořádně zamysleli a lépe si uvědomili, neuvěřitelnou, zrůdnou, všeobecnou toleranci k ukrajinskému fašismu.

Evidentně nadměrná ostražitost našich politiků i médií vůči čemukoli, co by mohlo zavánět fašismem, mohla snad uspat pozornost naší veřejnosti ve věci rostoucího nebezpečí pramenícího ze zjevných a neskrývaných projevů nástupu čirého fašismu na Ukrajině, projevů provázených násilím, projevů, s železnou pravidelností ústících do válek.

A co se stalo, respektive nestalo?!? Štítivost vůči projevům fašismu u licoměrných politiků, včetně krále pokrytecké licoměrnosti Zaorálka a prostitučních masmédií, zmizela v nenávratnu. Naopak, štítivost a žádoucí, ba dokonce nanejvýš nezbytné krajní rozhořčení nad nástupem fašismu a jeho násilnými projevy chybí. Bůh suď, z čeho militantní zločinci z řad politiků a zaměstnanců masmédií usuzují, že jich samých a jejich rodin, by se takový válečný konflikt netýkal.

Ani naše veřejnost bez pudu sebezáchovy, zaměstnaná máváním červenými kartami a mediální masáží, nedává najevo jakékoli znepokojení hrozbou globální katastrofy a v poklidu přijímá informace směřující k všeobecné sugesci o nezbytnosti válečného konfliktu, majíc před zhypnotizovaným vědomím, jediného nepřítele, Rusko, které si válku nechce nechat vnutit a jehož návrhy směřující k mírovému řešení, jsou pod taktovkou největších mírotvorců světa – USA, zatvrzele odmítány.