Alexej Miller (Gazprom) podepsal plynovou smlouvu s Tureckem

Avatar
Původní autoři

Petr Iskenderov
30. 1. 2015 ruvr.ru
Turecký pochod pro Evropskou unii
Ruská společnost Gazprom a turecká společnost Botas Petroleum Pipeline Corporation potvrdily záměr zahájit první dodávky plynu do Turecka novým ropovodem v prosinci roku 2016.
A od roku 2019 budou dodávky ruského plynu do Evropy přesměrovány tak, aby se vyhnuly Ukrajině. Takže je načase, aby se Evropská unie rozhodla, pokud jde o priority ve sféře energetické bezpečnosti, soudí náš komentátor Petr Iskenderov.
Výsledkem rusko-tureckých jednání, která tento týden skončila v Ankaře, se stalo potvrzení dohody o tom, že už v roce 2016 bude spuštěn plynovod Turecký proud. „Dohodli jsme se, že zorganizujeme práci tak, aby bylo možné podepsat mezivládní dohodu o plynovodu ve druhém čtvrtletí tohoto roku a první dodávky plynu na území Turecka mohly být zahájeny v prosinci roku 2016“, oznámil předseda vedení ruské společnosti Gazprom Alexej Miller: „Kapacita první části plynovodu, a sice 15,75 miliard krychlových metrů, bude v plné míře určena pro turecký trh. S přihlédnutím k tomu, v jakém stádiu je výstavba kompresorové stanice Russkaja a větší části trasy mořského potrubí, jsou to absolutně reálné termíny. Celková kapacita projektovaného plynovodu, který už dostal neoficiální název Turecký proud, bude 63 miliardy krychlových metrů plynu ročně a plyn bude proudit čtyřmi linkami. Z celkového množství se bude asi 50 miliard krychlových metrů dodávat do nového plynového rezervoáru na turecko-řecké hranici. 660 kilometrů povede plynovod po trase, po které měl vést plynovod Jižní proud, a dalších 250 kilometrů bude trasa nová, která zamíří do evropské části Turecka.

Rozvoj rusko-turecké spolupráce v energetické sféře a především pak záměr stran zajistit rozsáhlý tranzit ruského plynu do Evropy přes turecké území způsobily velký rozruch v Evropské unii a Spojených státech, a to přitom, že to byl právě Západ, kdo vlastně zmařil realizaci předcházejícího tranzitního ruského projektu Jižní proud. Na americkém ministerstvu energetiky dali na srozuměnou, že pokládají oba ruské plynové projekty za politické. A Maroš Šefčovič, eurokomisař pro energetiku, prohlásil z důvodů pochopitelných pouze jemu samotnému, že rozhodnutí Ruska dodávat veškerý plyn místo přes Ukrajinu přes území Turecka, za ránu zasazenou image Gazpromu jako spolehlivého dodavatele. Zdá se, že v Bruselu zapomněli na neustálé problémy spojené s dodávkami plynu přes Ukrajinu, které způsobil právě Kyjev jako nespolehlivý tranzitér!

Co tedy reálně tak vylekalo Brusel a Washington v novém projektu? Právě to, že, jak zdůrazňuje Gazprom, až plynovod Turecký proud dosáhne plné kapacity, umožní to už v roce 2019 přesměrovat dodávky ruského plynu do Evropy tak, aby se vyhnuly Ukrajině. A právě to automaticky znehodnotí pro Západ tu ukrajinskou kartu, kterou s takovým úsilím rozehrávají, aby dosáhli protiruských cílů. V tomto smyslu jsou pro EU i USA skutečně stejně nebezpečné i původní Jižní proud i současný Turecký proud. Oba totiž vylučují Ukrajinu z geopolitické hry, která se hraje podle západních scénářů. A o tom se nechtěně zmínil i Maroš Šefčovič, když prohlásil, že Turecký proud údajně porušuje platné smlouvy předpokládající tranzit ruského plynu výhradně přes území Ukrajiny. Evropská unie, která obviňuje Gazprom z nezajištění celoevropské energetické bezpečnosti, se tak snaží zbavit odpovědnosti, zdůraznil v rozhovoru s rozhlasem Sputnik vedoucí ruského Fondu národní energetické bezpečnosti Konstantin Simonov:

-Samotná Evropská unie, nikoli Gazprom musí vytvářet jednotný evropský energetický trh. Gazprom prodává do Evropy plyn v souladu s komerčními smlouvami. A spotřebitelů má dostatečné množství. Jedná se o složitý systém, ovšem tento systém vymysleli sami Evropané, nikoli Gazprom.

Je zjevné, že Evropská komise by se ráda vyhnula finančním výdajům, kterým se mohla docela klidně vyhnout, kdyby byl realizován projekt Jižní proud. V tomto případě totiž byla ruská strana připravena financovat příslušné práce v terénu. A teď tedy bude muset Evropská unie platit z vlastní kapsy výstavbu potrubí od turecké hranice. A do roku 2019 už tak moc času nezbývá…