Pavel Janeček
22. 1. 2015 Czech Free Press
Vzájemné sankce jsou holý nesmysl a znamenají obzvláště ztráty, nic jiného. Sankce nikdy nic nevyřešily. To vše navíc probíhá v situaci, kdy i bez sankcí vypadá stav věcí v EU špatně.
Omezení dodávek surovin, zahraničního obchodu, investic, a tak bych mohl pokračovat dále. A tento neblahý vliv se rozloží ještě na další ekonomiky. Oslabení těchto ekonomik evropské osmadvacítky se dříve či později markantně dotkne České Republiky, neboť naše země je úzce vázána na Evropskou unii, jsme exportní země. V první řadě nejde ani tak o prodej jablek, ale o to, že to Unie všechno zaplatí.
Koneckonců, lze spekulovat o tom, že jedním z cílů vyvolání ukrajinské krize bylo její oslabení, a tím pádem je třeba přehodnotit působení eurokomisařů (např. proamerický Štefan Fule, bývalý člen KSČ), kteří nás vehnali do tohoto dobrodružství. The Economist poznamenává: „Německo se potácí na hranici krize, Francie uvízla ve stagnaci a GDP Itálie je stejný jako před 15 lety. Na tyto tři státy připadají dvě třetiny GDP celé eurozóny”, a to je už tristní stav. Celkově ztráty Evropanů v důsledku sankcí mohou dle prognóz nezávislých odborníků dosáhnout nejméně bilion euro.
Zatím úspěšně trestáme sami sebe a daří se nám to. Lehce se vykřikuje, jak Rusko pokáráme, ale pak by měli naši politici občanům vysvětlit, jak uživí své rodiny, až je vyhodí z firem a zvýší se díky tomuto „trestu” nezaměstnanost ještě více. Rozdají jim peníze ze svého? Těžko.
Ekonomická situace i bez sankcí nebyla zrovna valná. Existuje tady jednoznačné rozhodnutí krymských občanů v referendu o připojení Krymu k Rusku. Připomeňme si leden roku 1991, kdy se v Krymské oblasti uskutečnilo referendum o zpochybnění předání Krymu Ukrajině. Pro výše zmíněné zpochybnění hlasovalo 93% z 81% oprávněných voličů.
Před 23 lety došlo de facto k anexi Krymu, i když je třeba podotknout, že pokojné. Na druhou stranu, oddělení Kosova od Srbska masivním dlouhodobým bombardováním vojenských a civilních cílů v Srbsku kolaborant Karel Schwarzenberg schvaloval, načež i Václav Klaus se za to styděl, čemuž se nedivím.
