Václav Danda
5. 1. 2015 Protiproud
Václav Danda komentuje reakce některých českých politiků na protest doktora Marka Obrtela, a jeho mužné gesto dává do souvislosti s aktuálním pochodem neonacistů v Kyjevě
Když podplukovník Marek Obrtel v posledním prosincovém týdnu zaslal redakci Protiproudu k uveřejnění svůj protestní dopis, přemohli jsme chuť okamžitě jej zveřejnit. Správně jsme předpokládali, že tentokrát mainstream nebude moci mlčet. Dramatické vyjádření, v němž se tento válečný veterán a účastník mnoha zahraničních misí vzdává svých vyznamenání jako odpověď na agresívní politiku států NATO na Ukrajině i jinde ve světě, se pak opravdu v hlavních médiích objevilo. Tohle prostě už ignorovat nemohli.
Vzápětí na protest reagovali někteří naši politici – a jak jinak než ostudně. Ale teprve tato skutečnost – zvláště ve světle toho, co se v posledních hodinách děje v Kyjevě, Oděse a dalších ukrajinských městech – dává šanci pochopit smysl a dosah mužného gesta vojenského lékaře, který už nemohl dál mlčet. Naši politickou scénu svým protestem dokonale skalpoval z maskovacích paruk a současně svlékl do nedbalek prostitutů.
Vyražený dech
„Hlavní impulsem mého jednání se stala současná politická situace, zejména v souvislosti s děním na Ukrajině, ale pochopitelně, že nejen zde, také v Libyi, Sýrii, předtím v Iráku, vlastně i v Afghánistánu, a to jen v poslední době. Tím hlavním je ale Ukrajina. Ukrajina je psána americkým rukopisem, s tím rozdílem, že se stává nástupištěm na Rusko a již zcela otevřeně ohrožuje Evropu a vlastně i celý svět,“ vysvětlil vrácení vyznamenání NATO lékař, podplukovník Obrtel.
Propagandistům tím na chvíli vyrazil dech. Na tohle bylo těžké jen tak něco houknout. A argumentovat, že nemá pravdu, by bylo nejen směšné, ale ještě více by to význam Obrtelova statečného činu zvýraznilo. Spěchali se tedy schovat za „názory“ politiků. A naplno tak otevřeli dveře zapáchajícímu panoptiku našich „hrdinů“, kteří sice nikdy nikam nevytáhli paty, ale z tepla svých pohovek a parlamentních jídelen umějí udílet neocenitelné vpravdě „knížecí“ rady.
První skalp
Ministr obrany (rozuměj války) Martin Stropnický se věren svému skutečnému povolání vžil do role nechápavého studenta před tabulí a tvářil se, že protestu pranic nerozumí: „Neexistuje žádný zákon, který by upravoval odejmutí vojenského vyznamenání nebo vojenské medaile. Pokud chce někdo udělat takové gesto, nic mu nebrání, aby medaile vzal a odnesl na krajské vojenské velitelství. Tam je vrátí a oni mu potvrdí, že je převzali,“ prohlásil ministrův mluvčí Jan Pejšek.
Skuteční muži se k panu podpulovníkovi v boji za udržení míru a proti současným washingtonským a bruselským „rudochům“ snad brzy přidají. Jde totiž o víc než „jen“ o čest. O tu ale také. Vlastně především
Že by třeba náš mizerný herec v politickém kostýmu tohoto donedávna vysoce postaveného člena zahraničních misí okamžitě pozval a alespoň s ním pohovořil – na to pochopitelně odvahu neměl. Ministr Stropnický umí hrát jen role, které mu napíší jiní. Tady by musel improvizovat – a především se zamyslet (zastydět se asi neumí) koho a co ve své vysněné funkci vlastně reprezentuje. Na to ovšem nemá. Jen mu spadla paruka. Toto byl první skalp podplukovníka Obrtela.
O provaze v domě oběšencově
S otevřeným odsouzením podplukovníkova gesta zato přispěchala poslankyně Jana Černochová, vděčný štamgast Schwarzenbergovy „pražské lumpenkavárny“, typická představitelka torza, které zbylo (a neprávem zneužívá někdejší skvělou Klausovu značku) z kdysi mocné ODS. Tato aktivní podporovatelka průvodů homosexuálů a bojovnice za jejich „práva“ včetně adopce dětí si ve své nekonečné hlouposti dokonale naběhla: „Pokud pan podplukovník řekl, že NATO je zločinecká organizace, mohl přistoupit k tomu, že si nechá odejmout výsluhy, které jistě nejsou malé,“ odvážilo se říci toto milé děvče pro všechno oplzlé.
Skvěle tím ovšem inspirovala lidovce – dnes již otevřenou havlistickou úderku – reprezentovanou v daném tématu „cikánským“ aktivistou, věrným bojovníkem za oprávněné zájmy Spojených států v českém protektorátu, Ivanem Gabalem: „Ať vrátí hodnost, výsluhy a důchod zároveň,“ prohlásil s „františkovskou“ křesťanskou pokorou lidovecký poslanec.
Oba soudruzi to nemohli lépe vyjádřit: O peníze jim jde přece vždycky až v první řadě. Tihle parlamentní příživníci, kteří se umějí autenticky do krve pohádat maximálně o to, jestli si z našich daní „uloupnou“ ke svým nemorálním platům ještě další „množství větší než malé“, neměli co jiného poznamenat. Protože na nic jiného neumějí myslet. Protože něco jako čest, občanská odpovědnost a důstojnost – podstata protestu doktora Obrtela – je pro ně země neznámá. A tak také jejich paruky podplukovník exemplárně skalpoval.
Netušený udavač NATO
Za nedospělé, trapné a nedůstojné označil Obrtelovo drtivé mírové gesto také lidovecký „savec bruselských peněz“ europoslanec Tomáš Zdechovský. Jenže se současně krásou nechtěného dopustil něčeho strašného – udal NATO: „Přijmout vyznamenání a pak ho vracet? To mi přijde nedospělé a až trošku trapné. Je to srážení morálky. Vždyť NATO není žádná útočná organizace. Můžete nazývat někoho zločineckou organizací, pokud prvoplánově zabíjejí. NATO ale není žádný agresor.“
Hloupost těchto „správných hochů“ je vskutku olbřímí: Co, soudruhu poslanče (nevím za jaký z amerických států, jenž vám váš předseda po dvoutýdenním školení ve Washingtonu možná přidělil), třeba takové „humanitární bombardování“ Srbska? To nebyla „útočná operace a prvoplánové zabíjení dospělých i dětí?“
A co Libye, Sýrie, co Irák a Afghánistán, o kterých mluví podplukovník Obrtel? Co statisíce zavražděných a milióny lidí bez domovů a na útěku? Co rozvrácené státy, které do té doby normálně fungovaly – jen měly tu smůlu, že buď vlastnily ropu a nechtěly za ni přijímat dolary, nebo byly strategicky či surovinově pro „vývozce demokracie“ strýčka Sama neodolatelně přitažlivé?
Další skalp podplukovníka Obrtela tím tentokrát dosáhl až do bruselských temnot.
Poděkování
Jedinou stranou na naší politické scéně, která statečnému podplukovníkovi otevřeně a nahlas vyjádřila podporu, byli Národní demokraté:
„Vedení Národní demokracie si velmi váží činu podplukovníka MUDr. Marka Obrtela, který z vlastního přesvědčení a na základě osobní zkušenosti ze své služby v NATO hodlá vrátit vyznamenání, která od této organizace získal. (…) Považujeme čin plukovníka Obrtela za mužný a hodný vojáka, který neztratil smysl pro čest a odvahu. Národní demokracie proto děkuje podplukovníku Obrtelovi za to, že svým činem vrací čest nám všem, a věříme, že se jeho příběh stane vzorem pro ostatní skutečné muže v naší zemi,“ píše se mimo jiné v prohlášení této konzervativní strany.
Také Ukrajina odpověděla
Zda na čin plukovníka Obrtela reagovala oficiální ukrajinská místa se nám nepodařilo zjistit. Patrně ne. Kyjevská vláda má právě spoustu práce s rozbalováním vánočních dárků od ministra války Stropnického. Máme totiž spousty peněz, tak co bychom se žinýrovali pomoci skutečným demokratům při jejich chystaném východním tažení proti drzým antifašistům ze vzbouřených regionů?
Materiální pomoc zahrnuje například 2000 kabátů vzor 97 s vložkou, 800 bot vzor 95 či 3000 plyšových ušanek. “Vzhledem k ročnímu období na seznamu převažují zimní výstrojní součástky, jako jsou nejrůznější vložky či zateplené oděvy“, uvedlo ministerstvo. Na copak je vojáci asi potřebují, když kyjevský prezident Porošenko tvrdí, že na řadě jsou výhradně diplomatická jednání? Ale možná, že ani „vojskům protiteroristické operace“ už v kasárnách netopí.
Zahřívají se proto něčím jiným. A to je skutečná odpověď Ukrajiny na čin podplukovníka Obrtela:
Již dva dny po podepsání kontraktu s ministrem Stropnickým vyšli jeho spojenci v Kyjevě do ulic, aby demonstrovali sepjetí s ideály „národně osvobozeneckého boje“ reprezentovaného osobou válečného zločince Stěpana Bandery. Dobrý vzor tenhle Bandera. Inspirativní. Vždyť bok po boku s německými nacisty zajišťoval se svojí „protiteroristickou“ (osvobozeneckou) armádou vítězství vojáků Wehrmachtu na východní frontě. Tehdy se mu to nakonec nějak nepovedlo. Tak snad teď uspějí na druhý pokus jeho dědicové.
Demokratičtí nacisté opět v ulicích
Pochod u příležitosti sto šestého výročí narození „vůdce“ Bandery organizovali aktivisté ze strany Svoboda a Pravého sektoru. S hořícími pochodněmi, jak se na pokračovatele tradic jednotek SS sluší, se jich nočním Kyjevem vydalo na cestu několik tisíc. Ještě k nim asi nedorazily Stropnického dárky, tak vzali zavděk fašistickými uniformami Banderovců.
Podobné obrázky vlastenectví mohli vidět i obyvatelé Oděsy. Tam pochodu předcházela policejní akce, neboť dva dny před koncem roku vyhlásila Ukrajinská státní bezpečnost na území Oděsy stanné právo. Speciální jednotky spolu s Národní gardou prováděly „čištění města“ – jak jinak než v rámci tradiční „protiteroristické operace“ (ATO) – od proruských živlů.
Podle nezávislých zdrojů během „operace“ zatkli fašisté v milionové metropoli stovky až tisíce lidí, kteří – opět podle dávných předloh dnešních kyjevských demokratů – skončili v koncentračních táborech. Není divu, že Ruský parlament přijal ve stejné době zákon proti neonacismu. Rusové ještě nezapomněli – a to je asi jejich největší vina. Nějak ani těm současným náckům proto nevěří, barbaři. Narozdíl od civilizovaných demokratů ve Washingtonu a Bruselu, kteří je – podobně jako ISIL na Blízkém východě – stvořili, financují a ženou do boje za záchranu dolarové civilizace.
Všichni plukovníkovi muži
A my jsme v tom také. Těsně před novým rokem se objevily zprávy, že se zintenzivnily přípravy „východního tažení“. Kromě amerických transportních letounů na ukrajinských letištích přivážejících množství vojenského materiálu včetně nejmodernějších amerických zbraní, byly spatřeny i vojenské kolony směřující po železnici přes Bratislavu směrem na Ukrajinu.
Plukovník Marek Obrtel s nimi už nemá co dělat. Je přece vyvrhel. Ale zase má své skalpy. Skuteční muži se k němu v boji za udržení míru a proti současným washingtonským a bruselským „rudochům“ snad brzy přidají. Jde totiž o víc než „jen“ o čest. O tu ale také. Vlastně především.
Související články na Protiproudu :
