Odložený mír: Kdo kam ustoupil?

Avatar
Původní autoři

12. 2. 2015    zdroj
Maraton jednání v Minsku vedl k podepsání dokumentu o “balíčku opatření k plnění Minských dohod”, který předpokládá příměří a stažení těžké techniky, kterým se stanoví status “povstaleckých regionů” ve struktuře Ukrajiny, a také uskutečnění ústavní reformy, kterou má provést Kyjev. Noviny “Ъ” (Kommersant = Podnikatel) se pokusily určit, na jaké ústupky šla Ukrajina, Rusko a domobranci, a které sporné otázky stále zůstávají nejasné.


Ústupky Kyjeva

Ukrajinská moc fakticky uznává, že v dohledné budoucnosti nebude moci vykonávat kontrolu nad územím dnešní DLR a LLR, které jsou v dokumentu nazývány “jednotlivými okresy Doněcké a Luganské oblasti.” Konflikt je fakticky zmrazen – podle příkladu Podněstří.

“Jednotlivé okresy” mají právo podílet se na jmenování soudců a státních zástupců, tvořit “oddíly lidové milice” (kterou téměř jistě budou tvořit dnešní domobranci). Kromě toho se Kyjev zavazuje napomáhat “přeshraniční spolupráci jednotlivých okresů Doněcké a Luganské oblasti s okresy Ruské federace.”

Ukrajinská strana se zavázala, že provede ústavní reformu, jejímž cílem je podle slov francouzského prezidenta Francoise Hollanda zajistit “dodržování práv obyvatel východní regionů.” Nová ústava by měla být přijata do konce tohoto roku. V diskuzi k příslušným návrhům zákona v Nejvyšší radě, kde jsou silné pozice radikálních “patriotů”, mohou vzniknout pro Petra Porošenka vážné problémy. Po Minsku vstupuje prezident Ukrajiny do minového pole. Jeho političtí soupeři získávají důvod k obvinění hlavy státu “z pohrdání národními zájmy”, což může vést nejprve k “parlamentní vzpouře”, a pak k masovým protestům se zapojením dobrovolnických praporů.

Slib amnestie pro účastníky bojových akcí ze strany DLR a LLR včetně vůdců neuznaných republik. Prakticky to znamená legalizaci lidí, kteří byli dříve v Kyjevě nazýváni pouze “teroristy” a “válečnými zločinci”.

Plnění sociálních závazků vůči občanům “povstaleckých území”, výplatu jejich důchodů a dávek. Pro Ukrajinu, stojící na pokraji platební neschopnosti, je to další zátěž, která není rozpočtem předpokládána.

Ústupky Moskvy a neuznaných republik

Přerušení ofenzívy domobranců, která se celkově vyvíjela úspěšně a umožnila jim dostat pod kontrolu od začátku ledna nad 600 čtverečních kilometrů území. Ukrajinské ozbrojené síly mají možnost vyhnout se drtivé porážce v “děbalcevském kotli”, která se zdála být téměř nevyhnutelnou. Příměří má nicméně vstoupit v platnost ne okamžitě, ale až 15. února. To znamená, že na řešení naléhavých bojových úkolů zůstává silám DLR a LLR ještě dva a půl dne.

Uznání, i když čistě formální, DLR a LLR součástí Ukrajiny. Moskva na oficiální úrovni vždy tento postoj zastávala, ale představitelé obou republik stále trvali na úplné nezávislosti. U tohoto problému nepřipouštěli kompromis.

Provedení ještě jedněch místních voleb – tentokrát v souladu s ukrajinskou legislativou. Tento bod zpochybňuje legitimitu voleb, které proběhly v DLR a LLR 2.11.2014, a na základě jejich výsledků vytvořených orgánů státní moci.

Stažení cizích ozbrojených formací a techniky. Tím se nepřímo uznává, že takové útvary na území DLR a LLR byly. Bude velmi obtížné určit, která technika má být stažena, a která ne. Není příliš jasné, podle jakých kritérií se toto bude provádět. Není zcela jasný ani bod o “odzbrojení všech nezákonných skupin.” Pro Kyjev byly všechny formace, které mu na Donbasu kladly odpor, nezákonné.

“Obnova plné kontroly nad státní hranicí vládou Ukrajiny” v té části, kde se dotýká území DLR a LLR. Když si teoreticky představime, že samozvané republiky budou izolovány od Ruska, časem může u Kyjeva vniknout pokušení zkusit znovu řešit problém “separatismu” vojenskými prostředky, jako tomu bylo loni v létě. Avšak v praxi bude uzavření 450 kilometrů hranice velmi obtížné. A navíc, toto opatření nebude realizováno ihned, ale až po uskutečnění místních voleb v “jednotlivých okresech”.

Pro Vladimíra Putina, vzhledem k politické situaci, je potenciální riziko nesrovnatelně menší než pro Petra Porošenka. Hodnocení ruského prezidenta může vážně utrpět pouze v tom příbadě, kdyby kyjevská “strana války” využila příměří k posílení ozbrojených sil a v určitém okamžiku se snažila zopakovat zkušenost chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana, který se rozhodl řešit silou otázku Srbské Krajiny v srpnu 1995. V této situaci by Kreml čelil obvinění ze “zrady Novorossii”. Zatím však žádné předpoklady pro malou vítěznou válku Ukrajina nemá.

Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová